Vyhláška Ministerstva zdravotnictví, kterou se mění vyhláška Ministerstva zdravotnictví č. 1/1998 Sb., kterou se stanoví požadavky na jakost, postup při přípravě, zkoušení, uchovávání a dávkování léčiv (Český lékopis 1997), ve znění vyhlášky č. 296/1999 Sb

Na vrstvu se nanese odděleně po 10 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů 2-propanolu R, dichlormethanu R předem protřepaného s amoniakem 26% R (100 ml dichlormethanu R se protřepe v dělicí nálevce s 30 ml amoniaku 26% R, po oddělení vrstev se použije spodní vrstva) a dichlormethanu R (20 + 40 + 40) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Na chromatogramu zkoušeného roztoku (a) žádná skvrna o RF vyšším, než má skvrna odpovídající omeprazolu, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,1 %).

Příbuzné látky. Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29).

Zkoušený roztok. 3,0 mg se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 25,0 ml.

Porovnávací roztok (a). 1,0 mg omeprazolu CRL a 1,0 mg omeprazolu nečistoty D CRL se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 10,0 ml.

Porovnávací roztok (b). 1,0 ml zkoušeného roztoku se zředí mobilní fází na 100,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí mobilní fází na 10,0 ml.

Chromatogragický postup se obvykle provádí za použití:

• nerezové ocelové kolony délky 0,15 m a vnitřního průměru 4 mm naplněné silikagelem oktylsilanizovaným pro chromatografii R (5 μm),

• mobilní fáze, kterou je směs objemových dílů acetonitrilu R a roztoku hydrogenfosforečnanu sodnéhoR (1,4 g/l), jehož pH bylo předem upraveno kyselinou fosforečnou R na hodnotu 7,6; (27 + 73); průtoková rychlost je 1 ml/min,

• spektrofotometrického detektoru, 280 nm.

Jestliže se chromatogramy zaznamenávají za předepsaných podmínek, retenční čas omeprazolu je asi 9 min a relativní retenční čas omeprazolu nečistoty D je asi 0,8. Nastřikuje se odděleně 40 μl každého roztoku a chromatogramy se zaznamenávají po dobu odpovídající trojnásobku retenčního času omeprazolu. Citlivost detektoru se nastaví tak, aby výška hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) nebyla menší než 15 % celé stupnice zapisovače. Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) rozlišení mezi píky omeprazol nečistoty D a omeprazolu je nejméně 3.

Pokud je třeba, upraví se pH mobilní fáze nebo koncentrace acetonitrilu R. Zvýšení pH zlepšuje rozlišení mezi píky.

Na chromatogramu zkoušeného roztoku není plocha žádného píku, kromě hlavního píku, větší než plocha píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,1 %).

Zbytková rozpouštědla. Provede se head-space plynová chromatografie (2.2.28) metodou standardního přídavku. Obsah chloroformu je nejvýše 50 μg/g, obsah dichlormethanu je nejvýše 100 μg/g a obsah trichlorethylenu je nejvýše 100 μg/g.

Chromatogragický postup se obvykle provádí za použití:

• křemenné kapilární kolony délky 30 m a vnitřního průměru 0,32 mm s vnitřní stěnou pokrytou 1,8 μm filmem síťovaného poly[(kyanpropyl) (methyl)] [(fenyl) (methyl)]siloxanu R,

• dusíku pro chromatografii R jako nosného plynu,

• plamenoionizačního detektoru,

• vhodného head-space dávkovače.

0,50 g se odváží do 10ml lahvičky s vhodným uzávěrem, přidají se 4,0 ml dimethylacetamidu R a lahvička se uzavře. Ustaluje se 1 h při 80 °C.

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,2 %. 1,000 g se suší 4 h ve vakuové sušárně při 60 °C.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

1,100 g se rozpustí ve směsi 10 ml vody R a 40 ml lihu 96% R a titruje se hydroxidem sodným 0,5 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20).

1 ml hydroxidu sodného 0,5 mol/l VS odpovídá 0,1727 g C17H19N3O3S.

Uchovávání

Ve vzduchotěsných obalech, chráněn před světlem, při teplotě 2 °C až 8 °C.

Separandum.

Nečistoty

[image omitted]

A. 5-methoxy-1H-benzimidazol-2-thiol,

[image omitted]

B. 5-methoxy-2-{[(3,5-dimethyl-2-pyridyl)methyl]sulfinyl}-1H-benzimidazol,

[image omitted]

C. 5-methoxy-2-{[(4-methoxy-3,5-dimethyl-2-pyridyl)methyl]thio}-1H-benzimidazol (ufiprazol),

[image omitted]

D. 5-methoxy-2-{[(4-methoxy-3,5-dimethyl-2-pyridyl)methyl]sulfonyl}-1H-benzimidazol (omeprazolsulfon),

[image omitted]

E. 4-methoxy-2-{[(5-methoxy-1H-benzimidazol-2-yl)sulfinyl]methyl}-3,5-dimethylpyridin-1-oxid,

[image omitted]

F. 2,12-dihydro-8-methoxy-1,3-dimethyl-12-thioxobenzo[4,5]pyrido[1,2-c]imidazo[1,2-a]imidazol-2-on,

[image omitted]

G. 2,12-dihydro-9-methoxy-1,3-dimethyl-12-thioxobenzo[4,5]pyrido[1,2-c]imidazo[1,2-a]imidazol-2-on.

“

• 1. V příloze části 6 Speciální část, kapitola 6.1 Léčivé a pomocné látky, se za článek Oxazepamum doplňuje článek Oxfendazolum ad usum veterinarium, který zní:

„

† Oxfendazolum ad usum veterinarium [image omitted]

Oxfendazol pro veterinární použití

[image omitted]

C15H13N3O3S	Mr 315,35	CAS 53716-50-0

Je to methyl-(5-fenylsulfinyl-1H-benzimidazol-2-yl)karbamat. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 98,0 % až 100,5 % sloučeniny C15H13N3O3S.

Vlastnosti

Bílý nebo téměř bílý prášek. Je prakticky nerozpustný ve vodě, těžce rozpustný v lihu 96% a v dichlormethanu.

Vykazuje polymorfismus.

Zkoušky totožnosti

A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem oxfendazolu pro veterinární použití CRL. Pokud se spektra liší, rozpustí se odděleně zkoušená látka a referenční látka v lihu 96% R, odpaří se do sucha a se zbytky se zaznamenají nová spektra.

B. Hodnotí se chromatogramy získané ve zkoušce Příbuzné látky, viz Zkoušky na čistotu. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) odpovídá polohou a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku (a).

Zkoušky na čistotu

Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití desky s vrstvou silikagelu F254 pro TLC R.

Zkoušený roztok (a). 25 mg se rozpustí ve směsi objemových dílů kyseliny octové ledové R a ethylacetatu (1 + 4) a zředí se stejnou směsí na 5 ml.

Zkoušený roztok (b). 1 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí směsí objemových dílů kyseliny octové ledové R a ethylacetatu R (1 + 4) na 100 ml.

Porovnávací roztok (a). 25 mg oxfendazolu pro veterinární použití CRL se rozpustí ve směsi objemových dílů kyseliny octové ledové R a ethylacetatu R (1+4) a zředí se stejnou směsí na 5 ml. 1 ml tohoto roztoku se zředí směsí objemových dílů kyseliny octové ledové R a ethylacetatu R (1 + 4) na 100 ml.

Porovnávací roztok (b). 5 mg fenbendazolu CRL se rozpustí ve směsi objemových dílů kyseliny octové ledové R a ethylacetatu R (1 + 4) a zředí se stejnou směsí na 100 ml.

Porovnávací roztok (c). K 5 ml zkoušeného roztoku (b) se přidá 10 ml porovnávacího roztoku (b).

Na vrstvu se nanese odděleně po 20 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů kyseliny octové ledové R a ethylacetatu R (5 + 95) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Na chromatogramu zkoušeného roztoku (a): žádná skvrna odpovídající fenbendazolu není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (1 %); žádná skvrna, kromě hlavní skvrny a skvrny odpovídající fenbendazolu, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (1 %). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) jsou dvě zřetelně oddělené hlavní skvrny.

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší 2 h v sušárně při 100 °C až 105 °C při tlaku, nepřevyšujícím 0,7 kPa.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

0,250 g se rozpustí ve 3 ml kyseliny mravenčí bezvodé R a přidá se 40 ml kyseliny octové bezvodé R. Titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20).

1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l VS odpovídá 31,54 mg C15H13N3O3S.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.

Separandum.

Nečistoty

[image omitted]

A. X = S: memyl-(5-fenylthio-1H-benzimidazol-2-yl)karbamat (fenbendazol),

B. X = SO2: methyl-(5-fenylsulfonyl-1H-benzimidazol-2-yl)karbamat.

“

• 1. V příloze části 6 Speciální část, kapitola 6.1 Léčivé a pomocné látky, článek Oxytocini solutio concentrata zní:

„

† Oxytocini solutio [image omitted]

Roztok oxytocinu

Synonymum. Oxytocini solutio concentrata

Je to roztok oxytocinu, cyklického nonapeptidu se strukturou hormonu produkovaného zadním lalokem hypofýzy. Stimuluje kontrakce dělohy a vylučování mléka u vnímavých savců. Získává se chemickou syntézou. Je dostupný jako nerozplněný roztok s deklarovanou koncentrací nejméně 0,25 mg oxytocinu v mililitru rozpouštědla, které může obsahovat vhodnou protimikrobní konzervační přísadu. Obsahuje 95,0 % až 105,0 % množství peptidu C43H66N12O12S2 deklarovaného v mililitru. 1 mg peptidu oxytocinu (C43H66N12O12S2) odpovídá 600 m.j.

Vlastnosti

Čirá bezbarvá kapalina.

Zkouška totožnosti

Hodnotí se chromatogramy ze zkoušky Stanovení obsahu. Retenční čas hlavního píku na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídá retenčnímu času hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku.

Zkoušky na čistotu

Hodnota pH (2.2.3). 3,0 až 5,0.

Aminokyseliny. Stanoví se analyzátorem aminokyselin. Přístroj se nastaví směsí obsahující ekvimolární množství amoniaku, glycinu a L-forem následujících aminokyselin:

lysin	threonin	alanin	leucin
histidin	serin	valin	tyrosin
arginin	kyselina glutamová	methionin	fenylalanin
kyselina asparagová	prolin	isoleucin

a polovinu ekvimolárního množství L-cystinu. K validaci metody se použije vhodný vnitřní standard, např. DL- norleucin R.

Zkoušený roztok. Množství přípravku odpovídající 0,25 mg peptidu se převede do pečlivě vymyté zkumavky z tvrzeného skla délky 100 mm a vnitřního průměru 6 mm. Odpaří se do sucha. Přidá se vhodné množství roztoku kyseliny chlorovodíkové R 50 % (V/V). Zkumavka se vloží do mrazicí směsi při -5 °C, vytvoří se podtlak nepřevyšující 133 Pa a zataví se. Poté se 16 h zahřívá na 110 °C až 115 °C. Zkumavka se po ochlazení otevře a její obsah se převede do 10ml baňky pomocí pěti dávek vody R po 0,2 ml. Odpaří se do sucha za sníženého tlaku nad hydroxidem draselným R. Zbytek se rozpustí ve vodě R a odpaří se do sucha za sníženého tlaku nad hydroxidem draselným R. Tento postup se ještě jednou opakuje. Zbytek se rozpustí v tlumivém roztoku vhodném pro použitý analyzátor aminokyselin a zředí se stejným rozpouštědlem na vhodný objem.

Do analyzátoru aminokyselin se přesně odměří vhodné množství zkoušeného roztoku tak, aby píky aminokyselin přítomných v největších množstvích zaujímaly většinu stupnice záznamu.

Obsah jednotlivých aminokyselin se vyjádří v molech. Relativní zastoupení aminokyselin se vypočítá z předpokladu, že jedna šestina součtu molů kyseliny asparagové, kyseliny glutamové, prolinu, glycinu, isoleucinu a leucinu se rovná 1. Hodnoty pro jednotlivé aminokyseliny jsou v těchto rozmezích: kyselina asparagová 0,95 až 1,05; kyselina glutamová 0,95 až 1,05; prolin 0,95 až 1,05; glycin 0,95 až 1,05; leucin 0,90 až 1,10; isoleucin 0,90 až 1,10; tyrosin 0,7 až 1,05; polovina cystinu 1,4 až 2,1. Ostatní aminokyseliny jsou přítomny jen ve stopách.

Příbuzné peptidy. Stanoví se kapalinovou chromatografií (2.2.29) za použití postupu popsaného ve Stanovení obsahu.

Nastříkne se 50 μl zkoušeného roztoku. Na získaném chromatogramu není plocha žádného píku, kromě hlavního píku, větší než 1,5 % celkové plochy píků; součet ploch všech píků, kromě hlavního píku, není větší než 5 % celkové plochy píků. Nepřihlíží se k pikům rozpouštědla a k píkům, jejichž plocha je menší než 0,1 % plochy hlavního píku.

Sterilita (2.6.1). Pokud je přípravek určen k výrobě parenterálních přípravků bez dalšího vhodného sterilizačního postupu, vyhovuje zkoušce na sterilitu.

Bakteriální endotoxiny (2.6.14). Pokud je přípravek určen k výrobě parenterálních přípravků bez dalšího vhodného postupu odstraňujícího bakteriální endotoxiny, vyhovuje zkoušce na bakteriální endotoxiny, obsahuje-li nejvýše 300 m.j. endotoxinu v miligramu oxytocinu.

Stanovení obsahu

Stanoví se kapalinovou chromatografií (2.2.29).

Zkoušený roztok. Použije se zkoušený přípravek.

Porovnávací roztok. Obsah lahvičky oxytocinu CRL se rozpustí v roztoku dihydrogenfosforečnanu sodného R (15,6 g/l) se zředí jím na 20,0 ml.

Roztok pro rozlišení. Obsah lahvičky oxytocin/desmopressinu pro validaci CRL se rozpustí v 500 μl roztoku dihydrogenfosforečnanu sodného R (15,6 g/l).

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

• nerezové ocelové kolony délky 0,12 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem oktadecylsilanizovaným pro chromatografii R (5 μm),

• mobilní fáze s průtokovou rychlostí 1 ml/min:

• mobilní fáze A - roztok dihydrogenfosforečnanu sodného R (15,6 g/l),

• mobilní fáze B - směs stejných objemových dílů acetonitrilu R a vody R,

Čas (min)	Mobilní fáze A % (V/V)	Mobilní fáze B % (V/V)	Poznámky
0 - 30	70 → 40	30 → 60	lineární gradient
30 - 30,1	40 → 70	60 → 30	návrat k počátečním podmínkám
30,1 - 45	70	30	ustalování

• spektrofotometrického detektoru, 220 nm.

Kolona se promývá do ustavení rovnováhy směsí objemových dílů mobilní fáze B a mobilní fáze A (30 + 70).

Nastříkne se 25 μl roztoku pro rozlišení. Při dodržení předepsaných podmínek jsou retenční časy: oxytocinu asi 7,5 min; desmopressinu asi 10 min. Zkoušku lze hodnotit, jestliže je rozlišení mezi píky desmopressinu a oxytocinu nejméně 5,0.

Nastříkne se odděleně 25 μl porovnávacího roztoku a 25 μl zkoušeného roztoku. Obsah oxytocinu (C43H66N12O12S2) se vypočítá z ploch píků na chromatogramech zkoušeného roztoku a porovnávacího roztoku a z deklarovaného obsahu C43H66N12O12S2 v oxytocinu CRL.

Uchovávání

Chráněn před světlem, při teplotě 2 °C až 8 °C. Je-li přípravek sterilní, uchovává se ve sterilním vzduchotěsném zabezpečeném obalu.

Separandum.

Označování

V označení na obalu se uvede:

• obsah peptidu oxytocinu v miligramech sloučeniny C43H66N12O12S2 v mililitru,

• zda je přípravek sterilní,

• zda je přípravek prostý bakteriálních endotoxinů,

• název protimikrobní konzervační přísady.

“

• 1. V příloze části 6 Speciální část, kapitola 6.1 Léčivé a pomocné látky, článek Oxytocinum zní:

„

† Oxytocinum [image omitted]

Oxytocin

[image omitted]

C43H66N12O12S2	Mr 1007,19	CAS 50-56-6

Je to cyklický nonapeptid se strukturou hormonu produkovaného zadním lalokem hypofýzy. Stimuluje kontrakce dělohy a vylučování mléka u vnímavých savců. Získává se chemickou syntézou a je dostupný v lyofilizované formě jako octan. Počítáno na bezvodou a kyseliny octové prostou látku, obsahuje 93,0 % až 102,0 % peptidu C43H66N12O12S2. 1 mg peptidu oxytocinu (C43H66N12O12S2) odpovídá 600 m.j.

Vlastnosti

Bílý nebo téměř bílý hygroskopický prášek. Je velmi snadno rozpustný ve vodě a ve zředěných roztocích kyseliny octové a v ethanolu.

Zkouška totožnosti

Hodnotí se chromatogramy ze zkoušky Stanovení obsahu. Retenční čas hlavního píku na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídá retenčnímu času hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku.

Zkoušky na čistotu

Hodnota pH (2.2.3). 3,0 až 6,0; měří se roztok připravený rozpuštěním 0,200 g ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředěním stejným rozpouštědlem na 10,0 ml.

Aminokyseliny. Stanoví se analyzátorem aminokyselin. Přístroj se nastaví směsí obsahující ekvimolární množství amoniaku, glycinu a L-forem následujících aminokyselin:

lysin	threonin	alanin	leucin
histidin	serin	valin	tyrosin
arginin	kyselina glutamová	methionin	fenylalanin
kyselina asparagová	prolin	isoleucin

a polovinu ekvimolárního množství L-cystinu. K validaci metody se použije vhodný vnitřní standard, např. DL- norleucin R.

Zkoušený roztok. 1,0 mg se naváží do pečlivě vymyté zkumavky z tvrzeného skla délky 100 mm a vnitřního průměru 6 mm. Přidá se vhodné množství roztoku kyseliny chlorovodíkové R 50 % (V/V). Zkumavka se vloží do mrazicí směsi při -5 °C, vytvoří se podtlak nepřevyšující 133 Pa a zataví se. Poté se 16 h zahřívá na 110 °C až 115 °C. Zkumavka se po ochlazení otevře a její obsah se převede do 10ml baňky pomocí pěti dávek vody R po 0,2 ml. Odpaří se do sucha za sníženého tlaku nad hydroxidem draselným R. Zbytek se rozpustí ve vodě R a odpaří se do sucha za sníženého tlaku nad hydroxidem draselným R. Tento postup se ještě jednou opakuje. Zbytek se rozpustí v tlumivém roztoku vhodném pro použitý analyzátor aminokyselin a zředí se stejným rozpouštědlem na vhodný objem.

Do analyzátoru aminokyselin se přesně odměří vhodné množství zkoušeného roztoku tak, aby píky aminokyselin přítomných v největších množstvích zaujímaly většinu stupnice záznamu.

Obsah jednotlivých aminokyselin se vyjádří v molech. Relativní zastoupení aminokyselin se vypočítá z předpokladu, že jedna šestina součtu molů kyseliny asparagové, kyseliny glutamové, prolinu, glycinu, isoleucinu a leucinu se rovná 1. Hodnoty pro jednotlivé aminokyseliny jsou v těchto rozmezích: kyselina asparagová 0,95 až 1,05; kyselina glutamová 0,95 až 1,05; prolin 0,95 až 1,05; glycin 0,95 až 1,05; leucin 0,90 až 1,10; isoleucin 0,90 až 1,10; tyrosin 0,7 až 1,05; polovina cystinu 1,4 až 2,1. Ostatní aminokyseliny jsou přítomny jen ve stopách.

Příbuzné peptidy. Stanoví se kapalinovou chromatografií (2.2.29) za použití postupu popsaného ve Stanovení obsahu.

Nastříkne se 50 μl zkoušeného roztoku. Na získaném chromatogramu není plocha žádného píku, kromě hlavního píku, větší než 1,5 % celkové plochy píků; součet ploch všech píků, kromě hlavního píku, není větší než 5 % celkové plochy píků. Nepřihlíží se k píkům rozpouštědla a k píkům, jejichž plocha je menší než 0,1 % plochy hlavního píku.

Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Nejvýše 5,0 %; stanoví se s nejméně 50 mg zkoušené látky.

Kyselina octová. 6,0% až 10,0%; stanoví se plynovou chromatografií (2.2.28) za použití dioxanu R jako vnitřního standardu.

Zkoušený roztok (a). 20,0 mg se rozpustí v 1,0 ml vody R.

Zkoušený roztok (b). 20,0 mg se rozpustí v 1,0 ml vody R a přidá se 10 μl dioxanu R.

Porovnávací roztok. 1,0 mg kyseliny octové ledové R se rozpustí v 1,0 ml vody R a přidá se 10 μl dioxanu R.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

• skleněné kolony délky 2 m a vnitřního průměru 2 mm naplněné ethylvinylbenzen-divinylbenzen kopolymerem R (125 μm až 180 μm),

• dusíku pro chromatografií R jako nosného plynu,

• plamenoionizačního detektoru.

Teplota kolony se udržuje na 150 °C, detektoru na 200 °C a injektoru na 180 °C.

Nastříkne se 0,5 μl každého roztoku. Vypočítá se obsah kyseliny octové v oxytocinu.

Sterilita (2.6.1). Pokud je látka určena k výrobě parenterálních přípravků bez dalšího vhodného sterilizačního postupu, vyhovuje zkoušce na sterilitu.

Bakteriální endotoxiny (2.6.14). Pokud je látka určena k výrobě parenterálních přípravků bez dalšího vhodného postupu odstraňujícího bakteriální endotoxiny, vyhovuje zkoušce na bakteriální endotoxiny, obsahuje-li nejvýše 300 m.j. endotoxinu v miligramu.

Stanovení obsahu

Stanoví se kapalinovou chromatografií (2.2.29).

Zkoušený roztok. Připraví se roztok zkoušené látky v roztoku dihydrogenfosforečnanu sodného R (15,6 g/l) tak, aby v mililitru obsahoval 0,25 mg oxytocinu.

Porovnávací roztok. Obsah lahvičky oxytocinu CRL se rozpustí v roztoku dihydrogenfosforečnanu sodného R (15,6 g/l) se zředí jím na 20,0 ml.

Roztok pro rozlišení. Obsah lahvičky oxytocin/desmopressinu pro validaci CRL se rozpustí v 500 μl roztoku dihydrogenfosforečnanu sodného R (15,6 g/l).

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

• nerezové ocelové kolony délky 0,12 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem oktadecylsilanizovaným pro chromatografii R (5 μm),

• mobilní fáze s průtokovou rychlostí 1 ml/min:

• mobilní fáze A - roztok dihydrogenfosforečnanu sodného R (15,6 g/l),

• mobilní fáze B - směs stejných objemových dílů acetonitrilu R a vody R,

Čas (min)	Mobilní fáze A % (V/V)	Mobilní fáze B % (V/V)	Poznámky
0 - 30	70 → 40	30 → 60	lineární gradient
30 - 30,1	40 → 70	60 → 30	návrat k počátečním podmínkám
30,1 - 45	70	30	ustalování

• spektrofotometrického detektoru, 220 nm.

Kolona se promývá do ustavení rovnováhy směsí objemových dílů mobilní fáze B a mobilní fáze A (30 + 70).

Nastříkne se 25 μl roztoku pro rozlišení. Při dodržení předepsaných podmínek jsou retenční časy: oxytocinu asi 7,5 min; desmopressinu asi 10 min. Zkoušku lze hodnotit, jestliže je rozlišení mezi píky desmopressinu a oxytocinu nejméně 5,0.

Nastříkne se odděleně 25 μl porovnávacího roztoku a 25 μl zkoušeného roztoku. Obsah oxytocinu (C43H66N12O12S2) se vypočítá z ploch píků na chromatogramech zkoušeného roztoku a porovnávacího roztoku a z deklarovaného obsahu C43H66N12O12S2 v oxytocinu CRL.

Uchovávání

Ve vzduchotěsném obalu, chráněn před světlem, při teplotě 2 °C až 8 °C. Je-li látka sterilní, uchovává se ve sterilním vzduchotěsném zabezpečeném obalu.

Separandum.

Označování

V označení na obalu se uvede:

• obsah peptidu oxytocinu (C43H66O12S2),

• zda je látka sterilní,

• zda je látka prosta bakteriálních endotoxinů.

“

• 1. V příloze části 6 Speciální část, kapitola 6.1 Léčivé a pomocné látky, se za článek Parnaparinum natricum doplňují články Passiflorae herba, Pefloxacini mesilas dihydricus a Penbutololi sulfas, které znějí:

„

Passiflorae herba [image omitted]

Mučenková nať

Synonymum. Herba passiflorae

Je to rozlámaná nebo řezaná usušená nadzemní část druhu Passiflora incarnata L., může také obsahovat květy a/nebo plody.

Obsahuje nejméně 1,5 % flavonoidů, počítáno jako vitexin (C21H20O10; Mr 432,4), vztaženo na vysušenou drogu.

Vlastnosti

Makroskopický a mikroskopický popis, viz Zkoušky totožnosti A a B.

Zkoušky totožnosti

A. Zelený až zelenošedý nebo nahnědlý stonek je dřevnatý, dutý, podélně rýhovaný, lysý nebo roztroušeně chlupatý, obvykle o průměru méně než 8 mm. Listy zelené nebo zelenohnědé, střídavé, jemně zubaté a chlupaté, hluboce dělené do tří špičatých laloků, střední lalok je největší. Hlavní žilka na spodní straně listu silně vyniklá. Řapík chlupatý, v blízkosti čepele se dvěma tmavě zbarvenými nektarii. Četné úponky vyrůstají v paždí listů, jsou jemné, hladké, na průřezu okrouhlé, na konci spirálovitě stočené. Květy (jsou-li přítomné v droze) jsou paprsčité, se třemi malými listenci a pěti bílými, protáhlými lístky korunními a s několika řadami nitkovitých petaloidních přívěsků (korunka). Plody (jsou-li přítomné v droze) jsou nazelenalé až nahnědlé, zploštělé, oválné, uvnitř s několika zploštělými hnědožlutými, tečkovanými semeny.

B. Droga se upráškuje (355). Prášek je světle zelený. Pozoruje se pod mikroskopem v chloralhydrátu RS. Droga je charakteristická těmito znaky: úlomky pokožky listu s buňkami se stěnami zprohýbanými a s anomocytickými průduchy (2.8.3); četné drúzy šťavelanu vápenatého jednotlivé nebo uspořádané podél žilnatiny; četná vlákna stonku jednotlivá nebo ve skupinách provázená tečkovanými cévami a cévicemi; jednobuněčné až tříbuněčné, jednořadé, tenkostěnné, přímé nebo lehce zakřivené chlupy, na konci zašpičatělé nebo někdy hákovitě zahnuté. Jsou-li v droze přítomné květy, je patrná papilózní pokožka koruny a korunky a pylová zrna se síťovitou exinou; jsou-li v droze přítomny zralé plody jsou patrné roztroušené hnědě zbarvené tříslovinné buňky a hnědožluté tečkované úlomky osemení.

C. Hodnotí se chromatogramy získané ve zkoušce, Jiné druhy rodu Passiflora, viz Zkoušky na čistotu.

Na chromatogramu zkoušeného roztoku je v poloze pod skvrnou rutinu na chromatogramu porovnávacího roztoku intenzivně žlutě fluoreskující skvrna a nad ní skrvna fluoreskující zeleně (diglykosylflavon), pod skvrnou odpovídající hyperosidu na chromatogramu porovnávacího roztoku je žlutě fluoreskující skvrna (isoorientin) a nad ní zeleně fluoreskující skvrna (isovitexin). Nad skvrnou odpovídající hyperosidu na chromatogramu porovnávacího roztoku je hnědožlutě fluoreskující skvrna (orientin) a nad ní zeleně fluoreskující skvrna (vitexin). Dvě posledně jmenované skvrny mohou být nepřítomné. Na chromatogramu zkoušeného roztoku mohou být patrné další skvrny.

Zkoušky na čistotu

Cizí příměsi (2.8.2). Vyhovuje zkoušce cizí příměsi.

Jiné druhy rodu Passiflora. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití desky s vrstvou silikagelu pro TLC R.

Zkoušený roztok. 1,0 g práškované drogy (355) se smíchá s 5 ml methanolu R a vaří se 10 min pod zpětným chladičem.

Po ochlazení se zfiltruje.

Porovnávací roztok. 2,0 mg rutinu R a 2,0 mg hyperosidu R se zahřátím rozpustí v 10 ml methanolu R.

Na vrstvu se odděleně nanese do pruhů po 10 μl každého roztoku. Vyvíjí se směsí objemových dílů kyseliny mravenčí bezvodé R, vody R, 2-butanonu R a ethylacetatu R (10 + 10 + 30 + 50) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu, postříká se roztokem difenylboryloxyethylaminu R (10 g/l) v methanolu R a pak roztokem makrogolu 400 R (50 g/l) v methanolu R. Vrstva se suší 30 min na vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 365 nm. Na chromatogramu porovnávacího roztoku je v dolní třetině žlutohnědě fluoreskující skvrna (rutin), ve střední třetině žlutohnědě fluoreskující skvrna (hyperosid). Na chromatogramu zkoušeného roztoku nejsou intenzivní zelenožlutě nebo oranžovožlutě fluoreskující skvrny mezi skvrnami odpovídajícími diglykosylflavonům a isoorientinu (P. coerulea a P. edulis).

Celkový popel (2.4.16). Nejvýše 13,0 %.

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 10,0 %; 1,000 g práškované drogy (355) se suší 2 h v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Stanovení obsahu

Základní roztok. 0,200 g práškované drogy (250) se ve 100ml baňce s kulatým dnem smíchá se 40 ml lihu R 60% (V/V) a za častého protřepávání se zahřívá 30 min pod zpětným chladičem ve vodní lázni při 60 °C. Po ochlazení se zfiltruje přes chomáček vaty do 100ml baňky. Chomáček vaty se zbytkem drogy se převede zpět do baňky s kulatým dnem. Přidá se 40 ml lihu R 60% (V/V) a opět se zahřívá 10 min pod zpětným chladičem ve vodní lázni při 60 °C. Po ochlazení se směs a první filtrát ze 100ml baňky zfiltrují papírovým filtrem do 100ml odměrné baňky. Varná baňka, 100ml baňka i filtr se promyjí lihem R 60% (V/V) a promývací tekutina se přidá do odměrné baňky, spojené roztoky se zředí lihem R 60% (V/V) na 100,0 ml.

Zkoušený roztok 5,0 ml základního roztoku se odpaří v baňce za sníženého tlaku do sucha. Zbytek se rozpustí v 10 ml směsi objemových dílů methanolu R a kyseliny octové ledové R (10 + 100). Přidá se 10 ml směsi obsahující roztok kyseliny borité R (25,0 g/l) a roztok kyseliny šťavelové R (20,0 g/l) v kyselině mravenčí bezvodé R a zředí se kyselinou octovou bezvodou R na 25,0 ml.

Kontrolní roztok. 5,0 ml základního roztoku se odpaří ve druhé baňce za sníženého tlaku do sucha. Zbytek se rozpustí v 10 ml směsi objemových dílů methanolu R a kyseliny octové ledové R (10 + 100) a převede se do 25ml odměrné baňky. Přidá se 10 ml kyseliny mravenčí bezvodé R a zředí se kyselinou octovou bezvodou R na 25,0 ml.

Po 30 min se měří absorbance (2.2.25) zkoušeného roztoku při 401 nm proti kontrolnímu roztoku.

Obsah celkových flavonoidů v procentech, vyjádřeno jako vitexin (C21H20O10), se vypočítá podle vzorce:

A.0,8m,

v němž značí:

A - absorbanci zkoušeného roztoku při 401 nm,

m - hmotnost zkoušené drogy v gramech.

Specifická absorbance vitexinu má hodnotu 628.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, chráněna před světlem.

† Pefloxacini mesilas dihydricus [image omitted]

Dihydrát pefloxaciniummesilatu

[image omitted]

C18H24FN3O6S.2H2O	Mr 465,50	CAS 70458-95-6
Mr bezvodého 429,47

Je to dihydrát 4-(1-ethyl-6-fluor-3-karboxy-4-oxo-1,4-dihydrochinolin-7-yl)-1-methylpiperaziniummethansulfonatu. Počítáno na bezvodou látku, obsahuje 98,5 % až 101,5 % sloučeniny C18H24FN3O6S.

Vlastnosti

Jemný bílý nebo téměř bílý prášek. Je snadno rozpustný ve vodě, těžce rozpustný v lihu 96%, velmi těžce rozpustný v dichlormethanu.

Zkoušky totožnosti

A. Odděleně se rozpustí 0,1 g zkoušené látky a 0,1 g dihydrátu pefloxaciniummesilatu CRL v 10 ml vody R. Přidá se 5 ml hydroxidu sodného 1 mol/l RS, pH roztoku se upraví kyselinou fosforečnou R na hodnotu 7,4 ± 0,1 a protřepe se dvakrát 30 ml dichlormethanu R. Organické vrstvy se spojí, vysuší se nad síranem sodným bezvodým R, a odpaří se do sucha. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zbytku zkoušené látky se shoduje se spektrem zbytku dihydrátu pefloxaciniummesilatu CRL. Měří se tablety připravené ze zbytků po odpaření za použití bromidu draselného R.

B. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití desky s vrstvou silikagelu pro TLC R.

Zkoušený roztok. 40 mg se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 1 ml.

Porovnávací roztok. 60 mg kyseliny methansulfonové R se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 10 ml.

Na vrstvu se nanese po 10 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů vody R, amoniaku 17,5% RS, 1-butanolu R a acetonu R (5 + 10 + 20 + 65) po dráze 15 cm.

Vrstva se usuší na vzduchu, pak se postříká roztokem červeně bromkresolové R (0,4 g/l) v lihu R (50% V/V), jehož pH bylo upraveno hydroxidem sodným 1 mol/l RS na hodnotu 10.

Skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídá polohou, zbarvením a velikostí skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku.

Zkoušky na čistotu

Roztok S. 1,0 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředí se jí na 10,0 ml.

Vzhled roztoku (2.2.1). Roztok S hodinu po přípravě neopalizuje intenzivněji než porovnávací suspenze II (2.2.1) a není zbarven intenzivněji než nejpodobnější porovnávací barevný roztok intenzity 3 (2.2.2, Metoda II).

Hodnota pH (2.2.3). 3,5 až 4,5; měří se roztok připravený zředěním 1 ml roztoku S vodou prostou oxidu uhličitého R na 10,0 ml.

Příbuzné látky. Stanoví se kapalinovou chromatografií (2.2.29).

Zkoušený roztok. 20,0 mg se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 100,0 ml.

Porovnávací roztok (a). 5,0 mg pefloxacinu nečistoty B CRL a 25,0 mg pefloxacinu nečistoty C CRL se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 50,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí mobilní fází na 100,0 ml.

Porovnávací roztok (b). 10,0 mg norfloxacinu nečistoty A CRL (odpovídá pefloxacinu nečistotě F) se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 100,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí mobilní fází na 100,0 ml.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

• nerezové ocelové kolony délky 0,15 m a vnitřního průměru 6 mm naplněné vinyl-polymerem oktadecylsilanizovaným pro chromatografii R (5 μm),

• mobilní fáze, kterou je směs objemových dílů acetonitrilu R, roztoku cetrimoniumbromidu R (2,70 g/l) a kyseliny borité R (6,18 g/l), jehož pH bylo přesně upraveno hydroxidem sodným 1 mol/l RS na hodnotu 8,30 a thiodiethylenglykolu R (30 + 70 + 0,2); průtoková rychlost je 1 ml/min,

• spektrofotometrického detektoru, 258 nm a 273 nm.

Nastříkne se 20 μl porovnávacího roztoku (a) a zaznamená se chromatogram při vlnové délce 273 nm. Zkoušku lze hodnotit, jestliže rozlišení mezi píky nečistot B a C je nejméně 1,5.

Nastříkne se 20 μl zkoušeného roztoku a 20 μl porovnávacího roztoku (b). Chromatogramy zkoušeného roztoku se zaznamenávají při 258 nm a při 273 nm po dobu odpovídající čtyřnásobku retenčního času pefloxacinu (asi 60 min). Zaznamenají se chromatogramy porovnávacího roztoku (b) při 258 nm. Při zaznamenávání chromatogramů za předepsaných podmínek, lze určit relativní retenční časy podle následující tabulky:

Tab. 1.

	Přibližný relativní retenční čas	Korekční faktor
Nečistota E	0,2	-
Nečistota D	0,3	-
Nečistota A	0,5	-
Nečistota G	0,8	1,4
Pefloxacin	1	-
Nečistota C	1,7	2,4
Nečistota B	1,8	-
Nečistota H	2,4	1,8
Nečistota F	3,5	1,0

Z chromatogramu zkoušeného roztoku získaného při 258 nm se vypočítá obsah nečistot C, F, G a H v procentech za použití plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (metoda vnějšího standardu) získaného při 258 nm a příslušných korekčních faktorů uvedených v tabulce.

Z chromatogramu zkoušeného roztoku získaného při 273 nm se vypočítá obsah nečistot A, B, D a E a neznámých nečistot v procentech za použití ploch píků obvyklým postupem (metodou normalizace). Nepřihlíží se k pikům, jejichž plocha je menší než 0,0005násobek plochy hlavního píku na chromatogramu zkoušeného roztoku.

Obsah žádné z nečistot není vyšší než 0,5 % a nejvýše tři nečistoty mohou být zastoupeny v množství mezi 0,2 % a 0,5 %. Celkový obsah nečistot není vyšší než 1,0 %.

Těžké kovy (2.4.8). 0,250 g vyhovuje limitní zkoušce E na těžké kovy (10 μg/g). K přípravě porovnávacího roztoku se použije 1,0 ml základního roztoku olova (10 μg Pb/ml).

Voda, semimikrostanovení (2.5.12). 7,0 % až 8,5 %; stanoví se s 50,0 mg zkoušené látky za použití směsi objemových dílů methanolu R a dichlormethanu R (10 + 50) jako rozpouštědla.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

0,200 g se rozpustí v 15,0 ml kyseliny octové bezvodé R, přidá se 75,0 ml acetanhydridu R a titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20).

1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l VS odpovídá 21,48 mg C18H24FN3O6S.

Uchovávání

Ve vzduchotěsných obalech, chráněn před světlem.

Separandum.

Nečistoty

[image omitted]

A. kyselina 1-ethyl-6-fluor-4-oxo-7-(1-piperazinyl)-1,4-dihydrochinolin-3-karboxylová (demethylovaný pefloxacin neboli norfloxacin),

[image omitted]

B. kyselina 1-ethyl-6-chlor-7-(4-methylpiperazin-1-yl)-4-oxo-1,4-dihydrochinolin-3-karboxylová (chlorovaný analog pefloxacinu),

[image omitted]

C. kyselina 1-ethyl-6-fluor-5-(4-methylpiperazin-1-yl)-4-oxo-1,4-dihydrochinolin-3-karboxylová (isopefloxacin),

[image omitted]

D. 4-(1-ethyl-6-fluor-3-karboxy-4-oxo-1,4-dihydrochinolin-7-yl)-1-methylpiperazin-1-oxid (N-oxid pefloxacinu),

[image omitted]

E. 1-ethyl-6-fluor-7-(4-methylpiperazin-1-yl)-1,4-dihydrochinolin-4-on (dekarboxylovaný pefloxacin),

[image omitted]

F. kyselina 7-chlor-1-ethyl-6-fluor-4-oxo-1,4-dihydrochinolin-3-karboxylová (N-ethylkyselina) (norfloxacin nečistota A),

[image omitted]

G. ethyl-7-chlor-1-ethyl-6-fluor-4-oxo-1,4-dihydrochinolin-3-karboxylat (N-ethylester),

[image omitted]

H. kyselina 5-chlor-1-ethyl-6-fluor-4-oxo-1,4-dihydrochinolin-3-karboxylová (iso-N-ethylkyselina).

† Penbutololi sulfas [image omitted]

Penbutololiumsulfat

[image omitted]

C36H60N2O8S	Mr 680,95	CAS 38363-32-5

Je to bis {[(2S)-3-(2-cyklopentylfenoxy)-2-hydroxypropyl]terc.butylamonium}sulfat. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 99,0 % až 101,0 % sloučeniny C36H60N2O8S.

Vlastnosti

Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek. Je těžce rozpustný ve vodě, dobře rozpustný v methanolu, prakticky nerozpustný v cyklohexanu.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: A, C a D.

Alternativní sestava zkoušek: B, C a D, viz Obecně zásady (1.2).

A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem penbutololiumsulfatu CRL.

B. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití desky s vrstvou silikagelu F254 pro TLC R.

Zkoušený roztok. 40 mg se rozpustí v 1 ml methanolu R.

Porovnávací roztok. 40 mg penbutololiumsulfatu CRL se rozpustí v 1 ml methanolu R.

Na vrstvu se nanese odděleně po 5 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů kyseliny octové ledové R, vody R, 1-butanolu R a ethylacetatu R (10 + 20 + 35 + 35) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídá polohou a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku.

C. 50 mg se rozpustí ve směsi 5 ml vody R a 1 ml kyseliny chlorovodíkové 0,1 mol/l RS. Roztok vyhovuje zkoušce (a) na sírany (2.3.1).

D. Zkouška Specifická optická otáčivost, viz Zkoušky na čistotu, je zároveň zkouškou totožnosti.

Zkoušky na čistotu

Roztok S. 1,00 g se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 20,0 ml.

Kysele nebo zásaditě reagující látky. Ke 4 ml roztoku S se přidají 4 ml vody prosté oxidu uhličitého R. Přidá se 0,1 ml červeně methylové RS a 0,2 ml hydroxidu sodného 0,01 mol/l VS; roztok je žlutý. Přidá se 0,4 ml kyseliny chlorovodíkové 0,01 mol/l VS; roztok je červený.

Specifická optická otáčivost (2.2.7). -23° až -25°, počítáno na vysušenou látku; měří se roztok S.

Příbuzné látky. Stanoví se kapalinovou chromatografií (2.2.29).

Zkoušený roztok. 40,0 mg se rozpustí ve směsi objemových dílů mobilní fáze B a mobilní fáze A (40 + 60) a zředí se jí na 10,0 ml.

Porovnávací roztok (a). 4,0 mg zkoušené látky a 1,0 mg penbutololu nečistoty A CRL se rozpustí v 5,0 ml směsi objemových dílů mobilní fáze B a mobilní fáze A (40 + 60).

Porovnávací roztok (b). 1,0 ml zkoušeného roztoku se zředí směsí objemových dílů mobilní fáze B a mobilní fáze A (40 + 60) na 200,0 ml.

Porovnávací roztok (c). 1,0 ml porovnávacího roztoku (b) se zředí směsí objemových dílů mobilní fáze B a mobilní fáze A (40 + 60) na 10,0 ml.

Porovnávací roztok (d). 5,0 mg penbutololu nečistoty A CRL se rozpustí ve směsi objemových dílů mobilní fáze B a mobilní fáze A (40 + 60) a zředí se jí na 50,0 ml. 2,0 ml tohoto roztoku se zředí stejnou směsí na 10,0 ml.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

• nerezové ocelové kolony délky 0,25 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem oktadecylsilanizovaným pro chromatografii R (5 μm),

• mobilní fáze s průtokovou rychlostí 1,0 ml/min:

• mobilní fáze A - smíchají se objemové díly acetonitrilu pro chromatografii R a methanolu R (39 + 61),

• mobilní fáze B - 11 g heptansulfonanu sodného R se rozpustí v 1000 ml vody R, přidá se 5,0 ml triethylaminu R a pH se upraví kyselinou fosforečnou R na hodnotu 2,7,

Čas (min)	Mobilní fáze A % (V/V)	Mobilní fáze B % (V/V)	Poznámky
0 - 15	60	40	izokraticky
15 - 35	60 → 80	40 → 20	lineární gradient
35 - 36	80 → 60	20 → 40	lineární gradient

• spektrofotometrického detektoru, 270 nm.

Nastříkne se 10 μl porovnávacího roztoku (b). Citlivost systému se nastaví tak, aby výška druhého píku (penbutolol) byla nejméně 20 % celé stupnice zapisovače. Rozlišení mezi dvěma hlavními píky je nejméně 6,0.

Nastříkne se po 10 μl všech dalších roztoků. Na chromatogramu zkoušeného roztoku: plocha žádného píku odpovídajícího nečistotě A není větší než plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (d) (0,5 %); plocha žádného píku, kromě hlavního píku a píku nečistoty A, není větší než plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,5 %) a součet ploch všech píků, kromě hlavního píku a píku nečistoty A, není větší než dvojnásobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (1 %). Nepřihlíží se k píkům, jejichž plocha je menší než plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (c).

Těžké kovy (2.4.8). 1,0 g vyhovuje limitní zkoušce F na těžké kovy (10 μg/g). Porovnávací roztok se připraví za použití 1 ml základního roztoku olova (10 μg Pb/ml).

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

0,500 g se rozpustí ve 40 ml kyseliny octové bezvodé R a titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace (2.2.20) bodu ekvivalence.

1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l VS odpovídá 68,10 mg C36H60N2O8S.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.

Separandum.

Nečistoty

[image omitted]

A. (2S)-1-[2-(1-cyklopenten-1-yl)fenoxy]-3-terc.butylamino-2-propanol.

“

• 1. V příloze části 6 Speciální část, kapitola 6.1 Léčivé a pomocné látky, se za článek Pentamidini diisetionas doplňují články Pentazocini hydrochloridum a Pentazocinum, které znějí:

„

§ † Pentazocini hydrochloridum [image omitted]

Pentazociniumchlorid

[image omitted]

C19H28ClNO	Mr 321,89	CAS 64024-15-3

Je to (2RS,6RS,11 RS)-8-hydroxy-6,11-dimethyl-3-(3-methyl-2-butenyl)-1,2,3,4,5,6-hexahydro-2,6-methano-3-benzazociniumchlorid. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 99,0 % až 101,0 % sloučeniny C19H28ClNO.

Vlastnosti

Bílý nebo téměř bílý prášek, mírně rozpustný ve vodě, dobře rozpustný v lihu 96% a mírně rozpustný v dichlormethanu.

Vykazuje polymorfismus.

Zkoušky totožnosti

A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje s referenčním spektrem Ph. Eur. pentazociniumchloridu.

B. Vyhovuje zkoušce (a) na chloridy (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Hodnota pH (2.2.3). 4,0 až 6,0; měří se roztok připravený rozpuštěním 0,1 g v 10 ml vody prosté oxidu uhličitého R.

Absorbance (2.2.25). 0,100 g se rozpustí ve směsi 20 ml vody R a 1 ml kyseliny chlorovodíkové 1 mol/l RS a zředí se vodou R na 100,0 ml. K 10,0 ml tohoto roztoku se přidá 1 ml kyseliny chlorovodíkové 1 mol/l RS a zředí se vodou R na 100,0 ml. Specifická absorbance v maximu při 278 nm je 0,59 až 0,63, počítáno na vysušenou látku.

Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27), za použití desky s vrstvou silikagelu F254 pro TLC R.

Zkoušený roztok. 0,20 g se rozpustí ve 3 ml methanolu R a zředí se dichlormethanem R na 10 ml.

Porovnávací roztok (a). 1 ml zkoušeného roztoku se zředí dichlormethanem R na 100 ml.

Porovnávací roztok (b). 5 ml porovnávacího roztoku (a) se zředí dichlormethanem R na 10 ml.

Porovnávací roztok (c). 5 ml porovnávacího roztoku (a) se zředí dichlormethanem R na 20 ml.

Na vrstvu se nanese odděleně po 10 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů isopropylaminu R, methanolu R a dichlormethanu R (3 + 3 + 94) po dráze odpovídající 2/3 délky chromatografické desky. Vrstva se usuší na vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Vrstva se zahřívá 15 min při 100 °C až 105 °C, po ochlazení se vystaví působení jodových par a opět se pozoruje v ultrafialovém světle při 254 nm. Při obou pozorováních: žádná skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku, kromě hlavní skvrny, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (1 %); nejvýše jedna taková skvrna je intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,5 %) a nejvýše čtyři takové skvrny jsou intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) (0,25 %).

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší 4 h při 60 °C a tlaku nepřevyšujícím 0,7 kPa.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

0,250 g se rozpustí v 50 ml lihu 96% R, přidá se 5 ml kyseliny chlorovodíkové 0,01 mol/l VS a titruje se hydroxidem sodným 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20). Odečte se spotřeba mezi dvěma inflexními body.

1 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS odpovídá 32,19 mg C19H28ClNO.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.

Psychotropní látka. Separandum.

§ † Pentazocinum [image omitted]

Pentazocin

[image omitted]

C19H27NO	Mr 285,41	CAS 359-83-1

Je to (2RS,6RS,11RS)-6,11-dimethyl-3-(3-methyl-2-butenyl)-1,2,3,4,5,6-hexahydro-2,6-methano-3-benzazocin-8-ol. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 99,0 % až 101,0 % sloučeniny C19H27NO.

Vlastnosti

Bílý nebo téměř bílý prášek, prakticky nerozpustný ve vodě, dobře rozpustný v lihu 96% a snadno rozpustný v dichlormethanu.

Vykazuje polymorfismus.

Zkouška totožnosti

Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje s referenčním spektrem Ph. Eur. pentazocinu (forma A).

Zkoušky na čistotu

Absorbance (2.2.25). 0,100 g se rozpustí ve směsi 20 ml vody R a 1 ml kyseliny chlorovodíkové 1 mol/l RS a zředí se vodou R na 100,0 ml. K 10,0 ml tohoto roztoku se přidá 1 ml kyseliny chlorovodíkové 1 mol/l RS a zředí se vodou R na 100,0 ml. Specifická absorbance v maximu při 278 nm je 0,67 až 0,71, počítáno na vysušenou látku.

Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití desky s vrstvou silikagelu F254 pro TLC R.

Zkoušený roztok. 0,20 g se rozpustí v dichlormethanu R a zředí se jím na 10 ml.

Porovnávací roztok (a). 1 ml zkoušeného roztoku se zředí dichlormethanem R na 100 ml.

Porovnávací roztok (b). 5 ml porovnávacího roztoku (a) se zředí dichlormethanem R na 10 ml.

Porovnávací roztok (c). 5 ml porovnávacího roztoku (a) se zředí dichlormethanem R na 20 ml.

Na vrstvu se nanese odděleně po 10 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů isopropylaminu R, methanolu R a dichlormethanu R (3 + 3 + 94) po dráze odpovídající 2/3 výšky chromatografické desky. Vrstva se usuší na vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Vrstva se zahřívá 15 min při 100 °C až 105 °C, po ochlazení se vystaví působení jodových par a opět se pozoruje v ultrafialovém světle při 254 nm. Při obou pozorováních: žádná skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku, kromě hlavní skvrny, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (1 %); nejvýše jedna taková skvrna je intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,5 %) a nejvýše čtyři takové skvrny jsou intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) (0,25 %).

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší 4 h při 60 °C a tlaku nepřevyšujícím 0,7 kPa.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

0,200 g se rozpustí v 50 ml kyseliny octové bezvodé R a titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20).

1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l VS odpovídá 28,54 mg C19H27NO.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.

Psychotropní látka. Separandum.

“

• 1. V příloze části 6 Speciální část, kapitola 6.1 Léčivé a pomocné látky, článek Phenacetinum se zrušuje.

• 1. V příloze části 6 Speciální část, kapitola 6.1 Léčivé a pomocné látky, článek Piroxicamum zní:

„

† Piroxicamum [image omitted]

Piroxikam

[image omitted]

C15H13N3O4S	Mr 331,35	CAS 36322-90-4

Je to 4-hydroxy-2-methyl-3-[(2-pyridyl)aminokarbonyl]-2H-1,2-benzothiazin-1,1-dioxid. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 98,5 % až 101,0 % sloučeniny C15H13N3O4S.

Vlastnosti

Bílý nebo slabě žlutý krystalický prášek. Je prakticky nerozpustný ve vodě, dobře rozpustný v dichlormethanu, mírně rozpustný v ethanolu.

Vykazuje polymorfismus.

Zkouška totožnosti

Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) tablety zkoušené látky se shoduje se spektrem tablety piroxikamu CRL. Tablety se připraví s bromidem draselným. Pokud se spektra získaná v pevném stavu liší, rozpustí se odděleně zkoušená látka i referenční látka v minimálním objemu dichlor-methanu R, odpaří se do sucha na vodní lázni a se zbytky se zaznamenají nová spektra.

Zkoušky na čistotu

Příbuzné látky. Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29).

Zkoušený roztok. 75 mg se rozpustí, je-li třeba mírným zahřátím, v acetonitrilu R a zředí se jím na 50,0 ml.

Porovnávací roztok (a). 10 mg piroxikamu CRL a 10 mg piroxikamu nečistoty B CRL se rozpustí v acetonitrilu R a zředí se jím na 50,0 ml.

Porovnávací roztok (b). 1,0 ml porovnávacího roztoku (a) se zředí acetonitrilem R na 10,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí acetonitrilem R na 50,0 ml.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

• nerezové ocelové kolony délky 0,25 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem oktadecylsilanizovaným deaktivovaným pro chromatografii bazických látek R (5 μm),

• mobilní fáze, která je směsí objemových dílů acetonitrilu R a roztoku dihydrogenfosforečnanu draselného R (6,81 g/l), jehož pH bylo upraveno kyselinou fosforečnou R na hodnotu 3,0 (40 + 60); průtoková rychlost je 1 ml/min,

• spektrofotometrického detektoru, 230 nm.

Teplota kolony se udržuje na 40 °C.

Nastříkne se po 20 μl každého roztoku. Chromatogramy se zaznamenávají po dobu odpovídající pětinásobku retenčního času piroxikamu. Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) je rozlišení mezi oběma hlavními píky nejméně 3,0 a faktor symetrie píku piroxikamu je nejvýše 1,5.

Na chromatogramu zkoušeného roztoku plocha žádného píku, kromě hlavního píku, není větší než plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,2 %) a součet ploch těchto píků není větší než dvojnásobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,4 %). Nepřihlíží se k pikům, jejichž plocha je menší než 0,1násobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b).

Těžké kovy (2.4.8). 1,0 g vyhovuje limitní zkoušce C na těžké kovy (20 μg/g). K přípravě porovnávacího roztoku se použijí 2 ml základního roztoku olova (10 μg Pb/ml).

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší 4 h ve vakuu při 100 °C až 105 °C.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

0,250 g se rozpustí v 60 ml směsi stejných objemových dílů kyseliny octové bezvodé R a acetanhydridu R a titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20).

1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l VS odpovídá 33,14 mg C15H13N3O4S.

Uchovávání

Ve vzduchotěsných obalech, chráněn před světlem.

Separandum.

Nečistoty

[image omitted]

A. 2-pyridylamin,

[image omitted]

B. 4-hydroxy-3-[(2-pyridyl)aminokarbonyl]-2H-1,2-benzothiazin-1,1-dioxid,

[image omitted]

C. 4-hydroxy-3-karbamoyl-2-methyl-2H-1,2-benzothiazin-1,1-dioxid,

[image omitted]

D. R = CH3: 2-[(methoxykarbonyl)methyl]-3-oxo-2,3-dihydro-1,2-benzisothiazol-1,1-dioxid,

E. R = C2H5: 2-[(ethoxykarbonyl)methyl]-3-oxo-2,3-dihydro-1,2-benzisothiazol-1,1-dioxid,

F. R = CH(CH3)2: 2-[(isopropyloxykarbonyl)methyl]-3-oxo-2,3-dihydro-1,2-benzisothiazol-1,1-dioxid,

[image omitted]

G. R^1 = CH3, R^2 = H: 4-hydroxy-3-methoxykarbonyl-2H-1,2-benzothiazin-1,1-dioxid,

H. R^1 = C2H5, R^2 = H: 3-ethoxykarbonyl-4-hydroxy-2H-1,2-benzothiazin-1,1-dioxid,

I. R^1 = CH(CH3)2, R^2 = H: 4-hydroxy-3-isopropyloxykarbonyl-2H-1,2-benzothiazin-1,1-dioxid,

J. R^1 = CH3, R^2 = CH3: 4-hydroxy-3-methoxykarbonyl-2-methyl-2H-1,2-benzothiazin-1,1-dioxid,

K. R^1 = C2H5, R^2 = CH3: 3-ethoxykarbonyl-4-hydroxy-2-methyl-2H-1,2-benzothiazin-1,1-dioxid,

L. R^1 = CH(CH3)2, R^2 = CH3: 4-hydroxy-3-isopropyloxykarbonyl-2-methyl-2H-1,2-benzothiazin-1,1-dioxid.

Následující vzory chromatogramů jsou pouze pro informaci a nejsou součástí požadavků článku.

[image omitted]

Obr. 1 Vzorový chromatogram s nečistotami společnými pro tři způsoby syntézy a s nečistotami „methylového“ způsobu zpracování

[image omitted]

Obr. 2 Vzorový chromatogram s nečistotami společnými pro tři způsoby syntézy a s nečistotami „ethylového“ způsobu zpracování

[image omitted]

Obr. 3 Vzorový chromatogram s nečistotami společnými pro tři způsoby syntézy a s nečistotami „isopropylového“ způsobu zpracování

“

• 1. V příloze části 6 Speciální část, kapitola 6.1 Léčivé a pomocné látky, se za článek Pivmecillinami hydrochloridum doplňují články Plantae medicinales a Plantae medicinales ad potionem aquosam, které znějí:

„

Plantae medicinales [image omitted]

Rostlinné drogy

Ustanovení tohoto článku jsou určena pro použití v souvislosti s jednotlivými články lékopisu. Požadavky se nevztahují nutně na výrobky, které nejsou předmětem těchto článků.

Jsou to většinou celé, rozlámané nebo řezané rostliny, části rostlin, řasy, houby a lišejníky v nezpracovaném stavu, obvykle usušené, ale někdy čerstvé. Mezi rostlinné drogy se řadí také vybrané exsudáty, které nejsou specificky zpracovávány. Rostlinné drogy jsou jednoznačně definovány botanickým vědeckým názvem podle binominálního systému (rod, druh, odrůda a jméno autora).

Výroba

Získávají se pěstováním nebo sběrem planě rostoucích rostlin. Jakost rostlinných drog je podstatně zaručena vhodným výběrem, šlechtěním, pěstováním, sušením, rozdrobňováním a skladovacími podmínkami. Rostlinné drogy jsou, je-li to možné, prosté nečistot jako jsou zemina, prach, nečistoty a jiné kontaminanty jako jsou plísně, hmyz a ostatní živočišné kontaminanty. Rostlinné drogy nejsou shnilé.

Při použití dekontaminace je třeba prokázat, že obsahové látky v droze nebyly dotčeny a že droga neobsahuje škodlivé zbytky. Použití ethylenoxidu pro dekontaminaci rostlinných drog není povoleno.

Zkoušky totožnosti

Totožnost rostlinných drog je prokázána makroskopickým a mikroskopickým popisem a dále mohou být požadovány další zkoušky (např. tenkovrstvá chromatografie).

Zkoušky na čistotu

Není-li předepsáno jinak v jednotlivých článcích, provede se zkouška Cizí příměsi (2.8.2). K vyloučení záměn rostlinných drog mohou být provedeny specifické dodatečné zkoušky.

Je-li to vhodné, rostlinné drogy vyhovují dalším zkouškám, např. Celkový popel (2.4.16), Popel nerozpustný v kyselině chlorovodíkové (2.8.1), Extrahovatelné látky, Číslo bobtnavosti (2.8.4) a Číslo hořkosti.

Není-li uvedeno v jednotlivých článcích jinak, provádí se u rostlinných drog zkouška Ztráta sušením (2.2.32).

Zkouška Stanovení vody destilací (2.2.13) se provádí u rostlinných drog s vysokým obsahem silice.

Rostlinné drogy vyhovují požadavkům zkoušky Zbytky pesticidů (2.8.13). Požadavky zohledňují charakter rostliny, kde je třeba přípravek, v němž může být rostlina použita, a kde je to možné i úplné údaje o zacházení s drogou určité šarže.

Obsah zbytků pesticidů může být stanoven metodou uvedenou v dodatku obecného postupu.

Je nutné zvážit riziko kontaminace rostlinných drog těžkými kovy. Nejsou-li v jednotlivém článku uvedeny limity pro těžké kovy nebo specifické prvky, v oprávněných případech mohou být takové limity vyžadovány.

Doporučení týkající se mikrobiologické jakosti přípravku obsahujícího výhradně jednu nebo více rostlinných drog, jsou uvedeny ve stati Mikrobiologická jakost léčivých přípravků (5.1.4 -Kategorie 4).

Kde je to nezbytné, mohou být požadovány limity pro aflatoxiny.

Při některých specifických okolnostech je nutné zvážit riziko radioaktivní kontaminace.

Stanovení obsahu

Není-li předepsáno a schváleno jinak, stanovení obsahu se provádí vhodnou metodou.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, chráněny před světlem.

Plantae medicinales ad potionem aquosam [image omitted]

Rostlinné drogy určené k přípravě čajů

Synonymum. Plantae ad ptisanam

Čaje se skládají výhradně z jedné nebo více rostlinných drog, určených k přípravě perorálních vodných přípravků jako jsou odvary, nálevy nebo maceráty. Připravují se v čas potřeby.

Obvykle jsou distribuovány ve formě balení ve velkém nebo v sáčcích.

Rostlinné drogy vyhovují požadavkům jednotlivých příslušných článků Českého lékopisu, nebo v případě, že články nejsou vypracovány, vyhovují požadavkům článku Plantae medicinales.

Doporučení na mikrobiologickou jakost čajů (5.1.4 - Kategorie 4) bere v úvahu předepsaný způsob přípravy čaje (použije se vroucí nebo nevroucí voda).

Zkoušky totožnosti

Totožnost rostlinných drog v čajích se určuje botanickým hodnocením.

Zkoušky na čistotu

Stanovení podílu jednotlivých rostlinných drog v čajové směsi se provádí vhodnými metodami.

Čaje v sáčcích vyhovují následující zkoušce.

Hmotnostní stejnoměrnost. Stanoví se průměrná hmotnost dvaceti namátkově vybraných jednotek; plné sáčky čaje se jednotlivě zváží. Sáček se pak otevře tak, aby nedošlo k žádným ztrátám, důkladně se za pomoci štětce vyprázdní a prázdný sáček se zváží a z rozdílu se vypočítá hmotnost obsahu. Postup se opakuje s devatenácti zbývajícími sáčky. Není-li uvedeno jinak, neliší se více než dva sáčky z dvaceti jednotlivých sáčků od průměrné hmotnosti o více procent, než uvádí tabulka; žádný ze sáčků se neliší o více než dvojnásobek.

Průměrná hmotnost	Odchylky
méně než 1,5 g	15%
1,5 g až 2,0 g včetně	10%
více než 2,0 g	7,5%

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, chráněné před světlem.

“

• 1. V příloze části 6 Speciální část, kapitola 6.1 Léčivé a pomocné látky, články Plantaginis ovatae semen a Plantaginis ovatae testa znějí:

„

Plantaginis ovatae semen [image omitted]

Semeno jitrocele vejčitého

Synonymum. Semen plantaginis ovatae

Je to usušené zralé semeno druhu Plantago ovata FORSSK. (P. ispaghula ROXB.).

Vlastnosti

Makroskopický a mikroskopický popis, viz Zkoušky totožnosti A a B.

Zkoušky totožnosti

A. Semeno člunkovitého tvaru je narůžověle béžové a hladké. Je 1,5 mm až 3,5 mm dlouhé, 1,5 mm až 2 mm široké a 1 mm až 1,5 mm tlusté. Uprostřed vyduté strany je patrná světle zbarvená skvrna odpovídající semenné jizvě (hilum). Světle hnědá skvrna na vypouklé straně odpovídá umístění zárodku a zaujímá asi jednu čtvrtinu délky semene.

B. Droga se upráškuje (355). Prášek je světle hnědý. Pozoruje se pod mikroskopem v kyselině mléčné RS. Práškovaná droga je charakteristická těmito znaky: zejména úlomky pokožky osemení s mnohohrannými slizovými buňkami; úlomky vnitřních vrstev osemení s nahnědlými tenkostěnnými buňkami často spojenými s vnějšími vrstvami endospermu; úlomky endospermu z buněk se ztlustlými celulosními stěnami, obsahující aleuronová zrna a kapénky oleje; zřídka úlomky zárodku z tenkostěnných buněk. Pozoruje se pod mikroskopem v glycerolu R 50% (V/V). Jsou patrná škrobová zrna, jednoduchá nebo dvoučetná až čtyřčetná o průměru 3 μm až 25 μm.

C. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití desky s vrstvou silikagelu pro TLC R.

Zkoušený roztok. K 50 mg práškované drogy (355) v silnostěnné centrifugační zkumavce se přidají 2 ml roztoku kyseliny trifluoroctové R (230 g/l) a silně se protřepe. Uzavřená zkumavka se směsí se udržuje 1 h při 120 °C. Hydrolyzát se odstředí a čirá supernatantní tekutina se převede do 50ml baňky, přidá se 10 ml vody R a roztok se odpaří do sucha za sníženého tlaku. Zbytek se smíchá s 10 ml vody R a opět se odpaří do sucha za sníženého tlaku. Zbytek se rozpustí ve 2 ml methanolu R.

Porovnávací roztok (a). 10 mg arabinosy R se rozpustí v malém množství vody R a zředí se methanolem R na 10 ml.

Porovnávací roztok (b). 10 mg xylosy R se rozpustí v malém množství vody R a zředí se methanolem R na 10 ml.

Porovnávací roztok (c). 10 mg galaktosy R se rozpustí v malém množství vody R a zředí se methanolem R na 10 ml.

Na vrstvu se nanese odděleně do pruhů po 10 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů vody R a acetonitrilu R (15 + 85) po dráze 15 cm. Vrstva se postříká zkoumadlem aminohippurovým R a suší se 5 min při 120 °C; pozoruje se v denním světle. Na chromatogramu zkoušeného roztoku jsou dvě oranžovorůžové skvrny (arabinosa a xylosa) a jedna žlutá skvrna (galaktosa) odpovídající polohou a zbarvením hlavním skvrnám na chromatogramech porovnávacích roztoků.

Zkoušky na čistotu

Cizí příměsi (2.8.2). Vyhovuje zkoušce Cizí příměsi; stanoví se s 10,0 g drogy.

Číslo bobtnavosti (2.8.4). Nejméně 9; stanoví se s práškovanou drogou (355).

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 10,0 %; 1,000 g práškované drogy (355) se suší 2 h v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Celkový popel (2.4.16). Nejvýše 4,0 %.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, chráněno před světlem.

Plantaginis ovatae testa [image omitted]

Osemení jitrocele vejčitého

Synonyma. Tegumentum plantaginis ovatae, Plantaginis ovatae seminis tegumentum

Je to osemení druhu Plantago ovata FORSSK. (P. ispaghula ROXB.).

Vlastnosti

Makroskopický a mikroskopický popis, viz Zkoušky totožnosti A a B.

Zkoušky totožnosti

A. Osemení tvoří narůžověle béžové úlomky nebo šupinky až asi 2 mm dlouhé a 1 mm široké. Někdy je patrná na vypouklé straně světle hnědá skvrna, která odpovídá umístění zárodku v semeni před jeho odstraněním.

B. Droga se upráškuje (355). Prášek je světle žlutý. Pozoruje se pod mikroskopem v kyselině mléčné RS. Práškovaná droga je charakteristická těmito znaky: zejména úlomky vnější vrstvy osemení s mnohohrannými slizovými buňkami; úlomky vnitřních vrstev osemení s nahnědlými tenkostěnnými buňkami často spojenými s vnějšími vrstvami endospermu. Pozoruje se pod mikroskopem v glycerolu R 50% (V/V). Občas jsou patrná škrobová zrna, jednoduchá nebo dvoučetná až čtyřčetná, o průměru 3 μm až 25 μm.

C. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití desky s vrstvou silikagelu pro TLC R.

Zkoušený roztok. K 10 mg práškované drogy (355) v silnostěnné centrifugační zkumavce se přidají 2 ml roztoku kyseliny trifluoroctové R (230 g/l) a silně se protřepe. Uzavřená zkumavka se směsí se udržuje 1 h při 120 °C. Hydrolyzát se odstředí a čirá supernatantní tekutina se přenese do 50ml baňky, přidá se 10 ml vody R a roztok se odpaří do sucha za sníženého tlaku. Zbytek se smíchá s 10 ml vody R a opět se odpaří do sucha za sníženého tlaku. Zbytek se rozpustí ve 2 ml methanolu R.

Porovnávací roztok (a). 10 mg arabinosy R se rozpustí v malém množství vody R a zředí se methanolem R na 10 ml.

Porovnávací roztok (b). 10 mg xylosy R se rozpustí v malém množství vody R a zředí se methanolem R na 10 ml.

Porovnávací roztok (c). 10 mg galaktosy R se rozpustí v malém množství vody R a zředí se methanolem R na 10 ml.

Na vrstvu se nanese odděleně do pruhů po 10 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů vody R a acetonitrilu R (15 + 85) po dráze 15 cm. Vrstva se postříká zkoumadlem aminohippurovým R, zahřívá se 5 min při 120 °C a pozoruje se v denním světle. Na chromatogramu zkoušeného roztoku jsou dvě oranžovorůžové skvrny (arabinosa a xylosa) a jedna žlutá skvrna (galaktosa) odpovídající polohou a zbarvením skvrnám na chromatogramech porovnávacích roztoků.

Zkoušky na čistotu

Cizí příměsi (2.8.2). Vyhovuje zkoušce Cizí příměsi; stanoví se s 5,0 g drogy.

Číslo bobtnavosti (2.8.4). Nejméně 40; stanoví se s 0,1 g práškované drogy (355).

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 12,0 %; 1,000 g práškované drogy (355) se suší 2 h v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Celkový popel (2.4.16). Nejvýše 4,0 %.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, chráněno před světlem.

“

• 1. V příloze části 6 Speciální část, kapitola 6.1 Léčivé a pomocné látky, se za článek Plumbi acetas doplňuje článek Polaxamera, který zní:

„

Poloxamera [image omitted]

Poloxamery

Je to syntetický blokový kopolymer ethylenoxidu a propylenoxidu. Obecný chemický vzorec je:

[image omitted]

Typ poloxameru	Oxyethylenové jednotky (a)	Oxypropylenové jednotky (b)	Obsah oxyethylenu (%)	Průměrná molekulová hmotnost
124	10 - 15	18 - 23	44,8 - 48,6	2090 - 2360
182	6 - 10	27 - 33	26,9 - 30,7	2200 - 2800
184	10 - 15	27 - 33	37,5 - 41,3	2600 - 3200
188	75 - 85	25 - 30	79,9 - 83,7	7680 - 9510
237	60 - 68	35 - 40	70,5 - 74,3	6840 - 8830
331	5 - 10	52 - 57	14,5 - 18,3	3400 - 4200
338	137 - 146	42 - 47	81,4 - 84,9	12 700 - 17 400
407	95 - 105	54 - 60	71,5 - 74,9	9840 - 14 600

Může obsahovat antioxidační přísadu, např. butylhydroxytoluen.

Vlastnosti

Poloxamer 124, poloxamer 182, poloxamer 184 a poloxamer 331 jsou bezbarvé nebo téměř bezbarvé kapaliny. Poloxamer 188, poloxamer 237, poloxamer 338 a poloxamer 407 jsou bílé nebo téměř bílé voskovité prášky, mikrokuličky nebo vločky s teplotou tání asi 50 °C.

Všechny poloxamery, s výjimkou poloxameru 331, jsou velmi snadno rozpustné ve vodě; všechny poloxamery jsou velmi snadno rozpustné v lihu 96% a prakticky nerozpustné v etheru petrolejovém (50 °C až 70 °C).

Zkoušky totožnosti

A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem odpovídající referenční látky Ph. Eur.

B. Zkouška Průměrná molekulová hmotnost, viz Zkoušky na čistotu, je zároveň zkouškou totožnosti.

Zkoušky na čistotu

Roztok S

Poloxamer 331. 10,0 g se rozpustí ve směsi objemových dílů vody prosté oxidu uhličitého R a lihu 96% R (1+2) a zředí se stejnou směsí na 100 ml.

Všechny ostatní poloxamery. 10,0 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředí se jí na 100 ml.

Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok HŽ7 (2.2.2, Metoda II).

Hodnota pH (2.2.3). 5,0 až 7,5; měří se roztok S.

Zbytkový ethylenoxid, propylenoxid a dioxan. Stanoví se head-space plynovou chromatografií (2.2.28). Nejvýše 1 μg/g ethylenoxidu a nejvýše 5 μg/g propylenoxidu a nejvýše 5 μg/g dioxanu.

Zkoušený vzorek. 0,100 g se umístí do vhodné lahvičky.

Porovnávací vzorek. Asi 100 g poloxameru 124 CRL se umístí do vhodné čtyrhrdlé baňky opatřené míchačkou, teploměrem, trubicí pro přívod plynu, nádobou s tuhým oxidem uhličitým a odtahem k vývěvě. Baňka se opatrně evakuuje na tlak pod 0,2 kPa, evakuace se provádí zvolna, aby se zabránilo příliš silnému pěnění obsahu. Až ustane pěnění, zavádí se do baňky dusík R do dosažení tlaku 2 kPa. Pak se baňka zahřeje na 130 °C za současného zvýšení tlaku na 12 kPa. Po 4 h se ochladí na pokojovou teplotu a za stálého zavádění dusíku R se tlak vyrovná na atmosférický. Vzorek se uchovává pod dusíkem R. K 50 g připraveného vzorku se ve vhodné lahvičce přidá vhodné množství propylenoxidu R a dioxanu R a určí se jejich obsah odečtením hmotností. Ke směsi se přidá ethylenoxid R následujícím způsobem: převede se asi 5 ml ethylenoxidu R při 2 °C až 5 °C do kádinky, chlazené ledem a z ní se převede vhodné množství ke směsi poloxameru za použití vychlazené plynotěsné chromatografické stříkačky. Lahvička se utěsní a protřepe; množství přidaného ethylenoxidu se určí z rozdílu hmotností. Tato směs se zředí připraveným poloxamerem tak, aby obsahovala vhodné koncentrace v rozmezí 1 μg/g až 20 μg/g každé složky: ethylenoxidu, propylenoxidu a dioxanu (např. 1,5, 10 a 20 μg/g). 0,100 g každého vzorku se vloží do vhodné lahvičky pro head-space nástřik a utěsní se.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

• kolony délky 50 m a vnitřního průměru 0,32 mm s vnitřním povrchem potaženým 5μm vrstvou poly(difenyl)(dimethyl)siloxanu R,

• helia pro chromatografiíiR jako nosného plynu při průtokové rychlosti 0,8 ml/min,

• plamenoionizačního detektoru.

Teplota kolony se udržuje na 70 °C, pak se zvyšuje rychlostí 10 °C/min na 250 °C, teplota nástřikového prostoru se udržuje na 140 °C a detektoru na 250 °C.

Nastříkne se vhodný objem plynné fáze nad zkoušeným vzorkem a porovnávacím vzorkem z lahviček před zkouškou zahřívaných 30 min při 110 °C. Při zaznamenávání chromatogramů za předepsaných podmínek jsou relativní retenční časy: ethylenoxidu asi 1,0, propylenoxidu asi 1,3 a dioxanu asi 3,1.

Zkoušku lze hodnotit, jestliže rozlišení mezi píky odpovídajícími ethylenoxidu a propylenoxidu na chromatogramů zkoušeného vzorkuje nejméně 2,0.

Vynesou se kalibrační křivky ploch proti μg/g ethylenoxidu, propylenoxidu a dioxanu za použití chromatogramů porovnávacích vzorků; žádný bod se nesmí odchylovat od vypočtené přímky o více než 10 %. Obsahy ethylenoxidu, propylenoxidu a dioxanu ve zkoušené látce se vypočítají z ploch píků na chromatogramu zkoušeného vzorku a ze třech kalibračních křivek.

Průměrná molekulová hmotnost. K 15g (mg) se v 250ml skleněné baňce se zabroušenou zátkou přidá 25,0 ml ftalanhydridu RS a několik skleněných kuliček a míchá se do rozpuštění. Mírně se 1 h vaří pod zpětným chladičem a po ochlazení se přidá chladičem dvakrát po 10 ml pyridinu R. Přidá se 10 ml vody R, promíchá se a nechá stát 10 min. Po přidání 70,0 ml hydroxidu sodného 0,5 mol/l VS a 0,5 ml roztoku fenolftaleinu R (10 g/l) v pyridinu R se titruje hydroxidem sodným 0,5 mol/l VS do světle růžového zbarvení, které vydrží 15 s a zaznamená se objem použitého hydroxidu sodného (S). Stejným způsobem se provede slepá zkouška, ale bez přítomnosti zkoušené látky. Zaznamená se objem použitého hydroxidu sodného (B).

Průměrná molekulová hmotnost se vypočítá ze vztahu:

4000mB-S,

Poměr oxypropylenu ku oxyethylenu. Provede se metoda nukleární magnetické rezonanční spektrometrie (2.2.33), za použití roztoku zkoušené látky 100 g/l v deuterizovaném chloroformu R. Zaznamená se průměrná plocha dubletu objevujícího se při asi 1,08 ppm vyvolaného methylovými skupinami oxypropylenových jednotek (A1) a průměrná plocha složeného pásu od 3,2 do 3,8 ppm vyvolaného CH2O skupinami jak oxyethylenových, tak oxypropylenových jednotek a CHO skupinami oxypropylenových jednotek (A2) vztažených k vnitřnímu standardu.

Obsah oxyethylenu ve vzorku v hmotnostních procentech se vypočítá ze vztahu:

3300α33α+58,

kde α=A2A1-1.

Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Nejvýše 1,0 % vody; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Celkový popel (2.4.16). Nejvýše 0,4 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Uchovávání

Ve vzduchotěsných obalech.

Označování

V označení na obalu se uvede:

• typ poloxameru,

• název a koncentrace použité antioxidační přísady.

“

• 1. V příloze části 6 Speciální část, kapitola 6.1 Léčivé a pomocné látky, článek Polyacrylatis dispersio 30% zní:

„

Polyacrylatis dispersio 30% [image omitted]

Polyakrylátová disperze 30%

Je to vodná disperze kopolymeru ethylakrylatu a methylmethakrylatu se střední relativní molekulovou hmotností asi 800 000. Může obsahovat vhodný emulgátor. Zbytek po odpaření je 28,5 % až 31,5 %.

Vlastnosti

Neprůhledná bílá slabě viskózní kapalina. Je mísitelná s vodou, dobře rozpustná v acetonu, v ethanolu a 2-propanolu.

Zkoušky totožnosti

Základní zkouška: A.

Alternativní sestava zkoušek: B, C, D a E, viz Obecné zásady (1.2).

A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje s referenčním spektrem Ph. Eur. polyakrylatu.

B. K 1 g se přidá 5 ml vody R a promíchá se; směs zůstává neprůhledná. Tři 1g podíly se odděleně smíchají s 5 g ethanolu R, acetonu R a 2-propanolu R; získají se průhledné roztoky.

C. K 1 g se přidá 10 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l RS. Směs zůstává neprůhledná.

D. Zkouška Vzhled filmu, viz Zkoušky na čistotu, je zároveň zkouškou totožnosti.

E. V Petriho misce se suší 4 g v sušárně při 60 °C po dobu 4 h a výsledný čirý film se přenese do malé zkumavky (100 mm × 12 mm). Zkumavka s filmem se zahřívá nad plamenem a vznikající dýmy se jímají v druhé zkumavce držené blízko ústí první. Kondenzát vyhovuje zkoušce na estery (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Relativní hustota (2.2.5). 1,037 až 1,047.

Zdánlivá viskozita (2.2.10). Nejvýše 50 mPa.s; stanoví se pomocí rotačního viskozimetru při 20 °C a při smykové rychlosti 10 s^-1.

Vzhled filmu. 1 ml se naleje na skleněnou desku a nechá se vyschnout. Vznikne čirý elastický film.

Pevné částice. 100,0 g se zfiltruje přes zvážené nerezové ocelové síto (90). Promývá se vodou R, dokud se nezíská čirý filtrát, a vysuší se při 80 °C do konstantní hmotnosti. Hmotnost zbytku není větší než 0,500 g.

Zbytkové monomery. Nejvýše 100 μg/g; stanoví se kapalinovou chromatografií (2.2.29).