Vyhláška Ministerstva zdravotnictví, kterou se mění vyhláška Ministerstva zdravotnictví č. 1/1998 Sb., kterou se stanoví požadavky na jakost, postup při přípravě, zkoušení, uchovávání a dávkování léčiv (Český lékopis 1997), ve znění pozdějších předpisů

Typ Vyhláška

Publikace 2002-05-20

Naposledy aktualizováno 2002-06-01

Stav Platný

Zdroj e-Sbírka

článků Not indexed

Stanovení obsahu. Obsah oxidu dusnatého se vypočítá po odečtení zjištěného součtu nečistot popsaných v odstavci Výroba za použití rovnice hmotnostní rovnováhy.

Zkouška totožnosti

Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) odpovídá referenčnímu spektru Ph. Eur. oxidu dusnatého.

Uchovávání

Ztlačený při tlaku nepřevyšujícím 2,5 MPa měřeném při 15 °C, ve vhodných obalech vyhovujících ČSN 07 8510 nebo ČSN EN 1089-3.

Nečistoty

A. oxid uhličitý,

B. dusík,

C. oxid dusičitý,

D. oxid dusný,

E. voda.

“

1. V příloze části 6 Speciální část, kapitola 6.1 Léčivé a pomocné látky, se za článek Nizatidinum doplňuje článek Nomegestroli acetas, který zní:

„

† Nomegestroli acetas [image omitted]

Nomegestrolacetat

[image omitted]

C23H30O4	Mr 370,48	CAS 58652-20-3

Je to 6-methyl-3,20-dioxo-19-norpregna-4,6-dien-17-yl-acetat^1). Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 97,0% až 103,0 % sloučeniny C23H30O4.

Vlastnosti

Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek. Je prakticky nerozpustný ve vodě, snadno rozpustný v acetonu, dobře rozpustný v lihu 96%.

Zkoušky totožnosti

Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky odpovídá spektru nomegestrolacetatu CRL.

Zkoušky na čistotu

Vzhled roztoku. 1,0 g se rozpustí v dichlormethanu R a zředí se jím na 10 ml. Tento roztok je čirý (2.2.1) a není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok Ž5 (2.2.2, Metoda II).

Specifická optická otáčivost (2.2.7). -60,0° až -64,0°, počítáno na vysušenou látku. Měří se roztok připravený rozpuštěním 0,500 g v ethanolu R a zředěním stejným rozpouštědlem na 25,0 ml.

Příbuzné látky. Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29).

Zkoušený roztok. 25,0 mg se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 50,0 ml.

Porovnávací roztok (a). 1,0 ml zkoušeného roztoku se zředí mobilní fází na 200,0 ml.

Porovnávací roztok (b). 25,0 mg nomegestrolacetatu nečistoty A CRL se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 50,0 ml. Porovnávací roztok (c). 25,0 mg nomegestrolacetatu CRL se rozpustí ve 20 ml methanolu R, přidá se 0,25 ml porovnávacího roztoku (b) a zředí se mobilní fází na 50,0 ml.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

nerezové ocelové kolony délky 0,25 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem oktadecylsilanizovaným pro chromatografii R (5 μm),

mobilní fáze, která je směsí objemových dílů acetonitrilu R, methanolu R a vody R (24 + 38 + 38); průtoková rychlost je 1,3 ml/min,

spektrofotometrického detektoru s proměnlivou vlnovou délkou, nastaveného na 245 nm a 290 nm.

Nastříkne se 10 μl porovnávacího roztoku (c) a chromatogram se zaznamená s detektorem nastaveným na 245 nm. Při zaznamenání chromatogramu za předepsaných podmínek jsou retenční časy: nomegestrolacetatu asi 17 min a nečistoty A asi 18,5 min. Citlivost systému při 245 nm se nastaví tak, aby výška píku nečistoty A na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) byla nejméně 50 % celé stupnice zapisovače.

Změří se výška hp nad základní linií píku nečistoty A a výška hv nad základní linií nejnižšího bodu křivky oddělující tento pík od píku nomegestroliumacetatu. Zkoušku lze hodnotit, jestliže výška hp je větší než pětinásobek výšky hv.

Nastříkne se 10 μl porovnávacího roztoku (a) a zaznamená se chromatogram s detektorem nastaveným na 290 nm. Citlivost systému při 290 nm se nastaví tak, aby výška hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) byla nejméně 50 % celé stupnice zapisovače.

Nastříkne se 10 μl zkoušeného roztoku a zaznamenají se chromatogramy při 245 nm a 290 nm po dobu odpovídající l,5násobku retenčního času hlavního píku.

Na chromatogramu zkoušeného roztoku při 290 nm plocha žádného píku, kromě hlavního píku, není větší než 0,2násobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (0,1 %). Nepřihlíží se k pikům, jejichž plocha je menší než 0,04násobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (0,02 %). Na chromatogramu zkoušeného roztoku při 245 nm plocha žádného píku odpovídajícího nečistotě A není větší než 0,4násobek plochy píku nečistoty A na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) (0,2 %); plocha žádného píku, kromě hlavního píku a píku odpovídajícího nečistotě A, není větší než 0,2násobek plochy píku nečistoty A na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) (0,1 %). Nepřihlíží se k pikům, jejichž plocha je menší než 0,1násobek plochy píku nečistoty A na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) (0,05 %).

Na chromatogramech získaných při 290 nm a 245 nm součet příbuzných látek, kromě nečistoty A, není větší než 0,3 %.

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Stanovení obsahu

50,0 mg se rozpustí v ethanolu R a zředí se jím na 100,0 ml. 2,0 ml tohoto roztoku se zředí ethanolem R na 100,0 ml. Měří se absorbance (2.2.25) v maximu při 287 nm.

Obsah C23H30O4 se vypočítá za použití specifické absorbance, která má hodnotu 685.

Uchovávání

Chráněn před světlem.

Separandum.

Nečistoty

[image omitted]

A. 6α-methyl-3,20-dioxo-19-norpregn-4-en-17-yl-acetat^2).

“

1. V příloze části 6 Speciální část, kapitola 6.1 Léčivé a pomocné látky, článek Norepinephrini hydrochloridum zní:

„

†† Norepinephrini hydrochloridum [image omitted]

Norepinefriniumchlorid

Synonymum. Noradrenalini hydrochloridum

[image omitted]

C8H12ClNO3	Mr 205,64	CAS 329-56-6

Je to (R)-2-hydroxy-2-(3,4-dihydroxyfenyl)ethylamoniumchlorid^1). Počítáno na bezvodou látku, obsahuje 98,5 % až 101,0 % sloučeniny C8H12ClNO3.

Vlastnosti

Bílý nebo hnědavě bílý krystalický prášek. Je velmi snadno rozpustný ve vodě, těžce rozpustný v lihu 96%. Působením vzduchu a světla se zbarvuje.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: A, D a F.

Alternativní sestava zkoušek: A, B, C, E a F, viz Obecné zásady (1.2).

A. Zkouška Specifická optická otáčivost, viz Zkoušky na čistotu, je zároveň zkouškou totožnosti.

B. Teplota tání (2.2.16). 177 °C až 179 °C.

C. 50,0 mg se rozpustí v kyselině chlorovodíkové 0,01 mol/l RS a zředí se jí na 100,0 ml. 10,0 ml tohoto roztoku se zředí kyselinou chlorovodíkovou 0,01 mol/l RS na 100,0 ml. Měří se absorbance (2.2.25) při 250 nm až 300 nm. Roztok vykazuje absorpční maximum při 279 nm. Specifická absorbance v maximu je 128 až 136.

D. 2 g se rozpustí ve 20 ml roztoku disiřičitanu sodného R (5 g/l) a zalkalizují se přidáním amoniaku 17,5% R. Chladí se 1 h ve vodě s ledem a zfiltruje se. Sraženina se promyje třikrát se 2 ml vody R, 5 ml lihu 96% R a nakonec 5 ml etheru R a suší se 3 h ve vakuu. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) tablety takto izolované báze norepinefrinu odpovídá spektru tablety báze norepinefrinu stejným způsobem izolované z norepinefriniumhydrogentartaratu CRL.

E. K 1 ml roztoku zkoušené látky (1 g/l) se přidá 1 ml roztoku diethoxytetrahydrofuranu R 1% (V/V) v kyselině octové ledové R a zahřívá se 2 min při 80 °C. Po ochlazení ve vodě s ledem se přidají 3 ml roztoku dimethylaminobenzaldehydu R (20 g/l) ve směsi objemových dílů kyseliny chlorovodíkové R a kyseliny octové ledové R (1 + 19), zamíchá se a 2 min se nechá stát; roztok se zbarví intenzivně růžově.

F. 0,2 ml roztoku S, viz Zkoušky na čistotu, vyhovuje zkoušce (a) na chloridy (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Roztok S. 0,500 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředí se jí na 25,0 ml.

Vzhled roztoku. 0,2 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředí se jí na 10 ml. Roztok se hodnotí ihned po přípravě. Roztok je čirý (2.2.1) a není zbarven intenzivněji než roztok připravený za použití směsi 0,2 ml základního barevného roztoku modrého, 0,4 ml základního barevného roztoku žlutého, 0,4 ml základního barevného roztoku červeného a 9 ml kyseliny chlorovodíkové (10 g/l HCl) (2.2.2, Metoda II).

Hodnota pH (2.2.3). 3,5 až 4,5; měří se roztok S.

Specifická optická otáčivost (2.2.7). -37° až -41°, počítáno na bezvodou látku; měří se roztok S.

Noradrenalon. 30,0 mg se rozpustí v kyselině chlorovodíkové 0,01 mol/l RS a zředí se jí na 25,0 ml. Absorbance (2.2.25) roztoku měřená při 310 nm není větší než 0,20 (0,12 %).

Epinefrin. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití desky s vrstvou silikagelu G pro TLC R.

Zkoušený roztok. 0,15 g se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 10 ml. Roztok se připraví těsně před použitím.

Porovnávací roztok (a). 12,5 mg epinefriniumhydrogentartaratu CRL se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 10 ml. Roztok se připraví těsně před použitím.

Porovnávací roztok (b). 2 ml porovnávacího roztoku (a) se zředí vodou R na 10 ml.

Porovnávací roztok (c). 2 ml zkoušeného roztoku se smíchají se 2 ml porovnávacího roztoku (b).

Na vrstvu se odděleně do proužků (20 mm x 2 mm) nanese 6 μl zkoušeného roztoku, 6 μl porovnávacího roztoku (a), 6 μl porovnávacího roztoku (b) a 12 μl porovnávacího roztoku (c). Usuší se na vzduchu a potom se proužky postříkají nasyceným roztokem hydrogenuhličitanu sodného R. Vrstva se usuší na vzduchu, proužky se dvakrát postříkají acetanhydridem R, přičemž se mezi postřiky usuší. Vrstva se zahřívá 90 min při 50 °C a vyvíjí se směsí objemových dílů kyseliny mravenčí bezvodé R, acetonu R a dichlormethanu R (0,5 + 50 + 50) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a postříká se čerstvě připravenou směsí objemových dílů ethylendiaminu R, methanolu R a roztoku hexakyanoželezitanu draselného R (5 g/l) (2 + 8 + 2). Vrstva se suší 10 min při 60 °C a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm a 365 nm. Na chromatogramu zkoušeného roztoku žádná skvrna umístěná těsně nad hlavní skvrnou není intenzivnější než odpovídající skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (1,7 %). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) nad hlavní skvrnou je zřetelně oddělená skvrna, odpovídající nejintenzivnější skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku (a).

Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Nejvýše 0,5 %; stanoví se s 1,000 g zkoušené látky.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 0,50 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

0,180 g se rozpustí v 50 ml acetanhydridu R, přidá se 10 ml kyseliny mravenčí bezvodé R a titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace (2.2.20) bodu ekvivalence.

1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l VS odpovídá 20,56 mg C8H12ClNO3.

Uchovávání

Ve vzduchotěsných obalech nebo přednostně v zatavené ampulce ve vakuu nebo pod inertním plynem, chráněn před světlem.

Venenum.

“

1. V příloze části 6 Speciální část, kapitola 6.1 Léčivé a pomocné látky, článek Noscapini hydrochloridum zní:

„

† Noscapini hydrochloridum monohydricum [image omitted]

Monohydrát noskapiniumchloridu

Synonymum. Noscapini hydrochloridum

[image omitted]

C22H24ClNO7.H2O	Mr 467,90 Mr bezvodého 449,89	CAS 912-60-7

Je to monohydrát (1R)-8-methoxy-1-[(3S)-(6,7-dimethoxy)ftalidyl]-6,7-methylendioxy-2-methyl-1,2,3,4-tetrahydroisochinoliniumchloridu^1). Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 98,5 % až 100,5 % sloučeniny C22H24ClNO7.

Vlastnosti

Bílý krystalický prášek nebo bezbarvé krystaly. Je hygroskopický, snadno rozpustný ve vodě a v lihu 96%. Vodné roztoky jsou slabě kyselé. Během stání se může vysrážet báze.

Taje při teplotě asi 200 °C, za rozkladu.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: C a E.

Alternativní sestava zkoušek: A, B, D a E, viz Obecné zásady (1.2).

A. Zkouška Specifická optická otáčivost, viz Zkoušky na čistotu, je zároveň zkouškou totožnosti.

B. 50 mg se rozpustí v methanolu R obsahujícím NH3 (17 μg/g) a zředí se stejným rozpouštědlem na 100,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí methanolem R obsahujícím NH3 (17 μg/g) na 10,0 ml. Měří se absorbance (2.2.25) roztoku při 250 nm až 350 nm; roztok vykazuje dvě absorpční maxima: při 291 nm a 310 nm. Poměr absorbance v maximu při 310 nm k absorbanci v maximu při 291 nm je 1,2 až 1,3.

C. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) sraženiny získané ve zkoušce E odpovídá spektru noskapinu CRL.

D. Sraženina získaná ve zkoušce totožnosti E taje (2.2.14) při 174 °C až 177 °C.

E. Asi 40 mg se rozpustí ve směsi 2 ml vody R a 3 ml lihu 96% R, přidá se 1 ml amoniaku, zředěného RS2 a směs se zahřívá do úplného rozpuštění. Potom se ochladí za tření skleněnou tyčinkou o stěnu zkumavky a zfiltruje se. Filtrát vyhovuje zkoušce (a) na chloridy (2.3.1). Sraženina se promyje vodou R, vysuší se při 100 °C až 105 °C a uchová se pro zkoušky totožnosti C a D.

Zkoušky na čistotu

Vzhled roztoku. 0,5 g se rozpustí ve vodě R, přidá se 0,3 ml kyseliny chlorovodíkové 0,1 mol/l RS a zředí se vodou R na 25 ml. Roztok je čirý (2.2.1) a není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok Ž6 nebo HŽ6 (2.2.2, Metoda II).

Hodnota pH (2.2.3). Nejméně 3,0; měří se roztok připravený rozpuštěním 0,2 g v 10 ml vody prosté oxidu uhličitého R.

Specifická optická otáčivost (2.2.7). +38,5° až +44,0°, počítáno na vysušenou látku; měří se roztok připravený rozpuštěním 0,500 g v kyselině chlorovodíkové 0,01 mol/l RS a zředěním stejným rozpouštědlem na 25,0 ml.

Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití desky s vrstvou silikagelu G pro TLC R.

Zkoušený roztok. 0,25 g se rozpustí v lihu 96% R a zředí se jím na 10 ml.

Porovnávací roztok. 0,5 ml zkoušeného roztoku se zředí lihem 96% R na 100 ml.

Na vrstvu se nanese po 10 každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů amoniaku 26% R, lihu 96% R, acetonu R a toluenu R (1 + 3 + 20 + 20) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší v proudu vzduchu a postříká se jodobismutitanem draselným zředěným RS. Žádná skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku, kromě hlavní skvrny, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (0,5 %).

Ztráta sušením (2.2.32). 2,5 % až 6,5 %; 0,200 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

0,400 g se rozpustí ve směsi 5,0 ml kyseliny chlorovodíkové 0,01 mol/l VS a 50 ml lihu 96% R a titruje se hydroxidem sodným 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace (2.2.20) bodu ekvivalence. Odečte se spotřeba mezi dvěma inflexními body.

1 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS odpovídá 44,99 mg C22H24ClNO7.

Uchovávání

Ve vzduchotěsných obalech, chráněn před světlem.

Separandum.

“

1. V příloze části 6 Speciální část, kapitola 6.1 Léčivé a pomocné látky, se za článek Nystatinum doplňuje článek Octoxinolum 10, který zní:

„

Octoxinolum 10 [image omitted]

Oktoxinol 10

C14H21-[C2H4O]n-OH	CAS 9002-93-1

Je to bezvodá tekutá směs obsahující hlavně monooktylfenylethery makrogolů obecného vzorce: C14H21-[OCH2-CH2]n-OH, kde průměrná hodnota n je 10, ale může být 5 až 15. Může obsahovat volné makrogoly. Obsahuje 97,0 % až 105,0 % sloučeniny vyjádřené jako α-[4-(1,1,3,3-tetramethylbutyl)fenyl]-ω-hydroxydeka(oxyethylen).

Vlastnosti

Čirá bezbarvá až světležlutá viskózní kapalina, mísitelná s vodou, ethanolem a rostlinnými oleji.

Zkoušky totožnosti

A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky odpovídá spektru oktoxinolu 10 CRL.

B. Hodnotí se chromatogramy získané ze Stanovení obsahu. Retenční čas hlavního píku na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídá přibližně retenčnímu času hlavního píku na chroma-togramu porovnávacího roztoku.

Zkoušky na čistotu

Kysele nebo zásaditě reagující látky. 1,0 g se vaří za plynulého míchání 1 min ve 20 ml vody prosté oxidu uhličitého R. Ochladí se a zfiltruje se. K 10 ml tohoto filtrátu se přidá 0,05 ml modři bromthymolové RS1. Ke změně zbarvení indikátoru se spotřebuje nejvýše 0,5 ml kyseliny chlorovodíkové 0,01 mol/l VS nebo 0,5 ml hydroxidu sodného 0,01 mol/l VS.

Číslo hydroxylové (2.5.3, Metoda A). 85 až 101.

Bod zakalení. 63 °C až 69 °C. 1,0 g se rozpustí v 99 g vody R. Asi 30 ml tohoto roztoku se převede do zkumavky a zahřívá se ve vodní lázni za plynulého míchání skleněnou tyčinkou do zakalení roztoku. Zkumavka se ihned vyjme z vodní lázně tak, aby se teplota nezvýšila o více než 2 °C a pokračuje se v míchání. Bod zakalení je teplota, při které se roztok dostatečně vyčeří.

Zbytkový ethylenoxid a dioxan (2.4.25). Nejvýše 1 μg/g ethylenoxidu a nejvýše 10 μg/g dioxanu. K výpočtu obsahu dioxanu se použije korekční faktor 1/5.

Těžké kovy (2.4.8). 10,0 g se rozpustí ve vodě destilované R a zředí se jí na 100,0 ml. 12 ml tohoto roztoku vyhovuje limitní zkoušce A na těžké kovy (10 μg/g). Porovnávací roztok se připraví za použití základního roztoku olova (1 μg Pb/ml).

Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Nejvýše 0,5 %; stanoví se s 2,00 g zkoušené látky.

Celkový popel (2.4.16). Nejvýše 0,4 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29).

Zkoušený roztok. 0,250 g se rozpustí v mobilní fázi a zředí sejí na 10,0 ml.

Porovnávací roztok. 0,250 mg oktoxinolu 10 CRL se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 10,0 ml.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

nerezové ocelové kolony délky 0,25 m a vnitřního průměru 4,0 mm naplněné silikagelem oktadecylsilanizovaným pro chromatografii R (5 μm),

mobilní fáze, kterou je směs objemových dílů vody R a methanolu R (20 + 80); průtoková rychlost je 1 ml/min,

spektrofotometrického detektoru, 280 nm.

Nastříkne se 10 μl zkoušeného roztoku a 10 μl porovnávacího roztoku. Oligomery oktoxinolu eluují jako hlavní pík, často s prodlevami a nepravidelnostmi, viz obr. 1. Měří se plocha píku odpovídajícího oktoxinolu 10, včetně prodlev a nepravidelností. Z plochy píku zkoušeného roztoku a deklarovaného obsahu oktoxinolu 10 CRL se vypočítá procentuální obsah oktoxinolu 10.

Uchovávání

Ve vzduchotěsných obalech.

[image omitted]

Obr. 1 Chromatogram pro stanovení obsahu

“

1. V příloze části 6 Speciální část, kapitola 6.1 Léčivé a pomocné látky, se za článek Ofloxacinum doplňuje článek Olea plantarum pinguia, který zní:

„

Olea plantarum pinguia [image omitted]

Rostlinné mastné oleje

Jsou to převážně tuhé nebo tekuté triacylglyceroly mastných kyselin. Mohou obsahovat malá množství dalších lipidů, jako jsou vosky, volné mastné kyseliny, parciální acylglyceroly nebo nezmýdelnitelné látky. Rostlinné mastné oleje se získávají ze semen, plodů nebo jader různých rostlin lisováním a/nebo extrakcí, následně mohou být čištěny a hydrogenovány. Pokud je nezbytné, může být přidána vhodná antioxidační přísada.

Panenský olej: olej získaný z čerstvé drogy vysoké kvality mechanickými postupy (např. lisováním za studena nebo odstřeďováním).

Čištěný olej: olej získaný lisováním a/nebo extrakcí rozpouštědlem a následně buď alkalickým přečištěním (následované bělením a dezodorací), nebo fyzikálním přečištěním.

Hydrogenovaný olej: olej získaný lisováním a/nebo extrakcí rozpouštědlem a následně buď alkalicky, nebo fyzikálně přečištěný, případně bělený, následně sušený, hydrogenovaný a dále bělený a dezodorizovaný.

Pro výrobu parenterálních lékových forem se používají pouze oleje čištěné kyselinou fosforečnou a alkalicky.

Výroba

PŘÍPRAVA SUROVÉHO OLEJE

Pokud má rostlina vysoký obsah oleje, získává se olej obvykle lisováním za tepla s následnou extrakcí; pokud je obsah oleje nízký, získává se olej obvykle přímou extrakcí.

Mechanické postupy

A. Lisování

Lisování šnekovým lisem za vysokého tlaku se skládá z některých nebo všech následujících kroků: čištění, sušení, loupání (odstranění obalných pletiv semene), mletí, vaření a vločkování.

Během čištění se odstraní cizí příměsi. Sušení je nezbytné, jestliže vlhkost semen je vyšší, než je žádoucí pro plynulé zpracování. Loupání (odstranění obalných pletiv semene) slouží k získání drti bohaté na bílkoviny snížením obsahu vlákniny a ke snížení obsahu nečistot v oleji. Vaření slouží různým účelům: ke kompletnímu rozpadu buněk s obsahem oleje, ke snížení viskozity oleje, ke koagulaci bílkovin v drti, k úpravě vlhkosti, ke sterilizaci semen, k detoxikaci nežádoucích složek obsahových látek (gossypol v bavlníkových semenech), ke stabilizaci některých fosfolipidů v drti a tak ke snížení ztrát následným přečištěním. Účinnost tohoto postupu je taková, že pouze 3 % až 6 % oleje zůstává v drti.

Lisování šnekovým lisem za mokra. Hrozny plodů (palmové plody) se umístí do koše a vloží se do horizontálního sterilizátoru, kde se vystaví účinkům páry a teploty. Účelem sterilizace je inaktivace enzymů, uvolnění plodů z hroznů, koagulace bílkovin apod. Po zahřátí v autoklávu se drť dodává do šnekového lisu. Olej se vyčeří odstředěním a vakuově vysuší.

Předlisování následované extrakcí rozpouštědlem. Postupuje se ve stejném pořadí, jak je uvedeno výše. Hlavní funkcí předlisování, je získání drti s vynikající propustností pro následující stadium extrakce rozpouštědlem. Extrakce se provádí buď v perkolátoru, nebo v zařízení pro ponornou extrakci. Účinnost extrakce je taková, že pouze 1 % zbytkového oleje zůstává v drti.

B. Odstřeďování

Odděluje olejovou fázi od fáze, která obsahuje vodu, ve vodě rozpustné složky a zbytky pevných částic. Tento postup se může provádět za použití:

samočisticí kádě nebo talířové odstředivky,

super-dekantérů, kterými jsou vodorovné turbíny vybavené válcovitou kádí, mírně se zužující na jednom konci a plynule se otáčejícím šroubem, který seškrabává stěny kádě. Šroub a káď se otáčejí rozdílnými rychlostmi. Pevné částice se odstraňují zúženým koncem kádě a druhým koncem vytéká olej.

Extrakce rozpouštědlem

Před extrakcí se provádějí následující kroky: semena se udržují asi jeden týden při teplotě nižší než 24 °C tak, aby se uvolnily slupky ze semen a bylo možné dosáhnout stejnoměrné vlhkosti semene. Potom se semena čistí, melou, loupají a navločkují. Nejčastěji používaným rozpouštědlem je směs obsahující hlavně n-hexan a methylpentany (TV: 65 °C až 70 °C), obecně označovaná jako „hexan“. Vzhledem k většímu nebezpečí požáru a výbuchu této směsi mohou být použity i metody využívající zkapalněné plyny a superkritické plyny.

ČIŠTĚNÍ

Cílem čištění je odstranění nečistot a látek znečišťujících oleje při co nejmenším poškození triacylglycerolů a minimální ztrátě oleje. Snižuje se obsah následujících látek:

volných mastných kyselin, které mohou způsobit znehodnocení oleje oxidací, nevhodnou kouřovou chutí po zahřátí a ostrým pachem (při alkalickém čištění),

vody, která podporuje enzymatické hydrolytické reakce (při alkalickém čištění a sušení),

parciálních acylglycerolů, které mohou způsobit pěnění a hořkou chuť (při neutralizaci a praní),

fosfolipidů a fosforečných sloučenin, které mají emulgační vlastnosti, mohou způsobit sedlinu, tmavnutí oleje při zahřívání, zakalení a špatnou organoleptickou stabilitu (při alkalickém čištění),

barviv jako jsou chlorofyl (při alkalickém čištění) a karotenoidy (při bělení),

glykolipidů, které mohou tvořit koloidní roztoky s vodou,

volných uhlovodíků, parafinu, vosků a pryskyřičných látek,

kovů (Fe, Cu, Pb, Sn, Pt, Pd, apod.), které jsou silnými katalyzátory oxidace,

pigmentů, jako je gossypol (v bavlníkovém oleji), nebo mykotoxiny, jako je aflatoxin (hlavně v podzemnicovém oleji),

pesticidů,

oxidačních produktů (aldehydy, peroxidy),

bílkovin majících možné alergické reakce,

nezmýdelnitelných látek (např. ligniny, steroly, tokoferoly a další vitaminy),

polycyklických aromatických uhlovodíků.

Alkalické čištění. Zahrnuje tyto postupy: odstranění slizů, neutralizaci zásadami, praní a sušení.

Odstranění slizů. Během tohoto kroku čištění, tj. zpracováním vodou, a/nebo kyselinou fosforečnou, a/nebo chloridem sodným jsou vyloučeny fosfolipidy, fosforečné sloučeniny a kovy. Použití tohoto kroku závisí na povaze oleje.

Alkalická neutralizace. Tento krok snižuje obsah volných kyselin na méně než 0,1 %; mastné kyseliny jsou převedeny do mýdel nerozpustných v oleji a také další látky mohou být odstraněny adsorpcí na tato mýdla, jsou to: slizy, fosfolipidy, oxidační produkty, barviva apod. Všechny látky, které se stanou nerozpustné v oleji, se hydratací odstraní. Nevýhodou alkalické neutralizace je možnost zmýdelnění části neutrálního oleje, zvláště není-li neutralizace dobře provedena.

Praní. Tento krok spočívá v odstranění nadbytku nejen mýdla a louhu, ale i zbývajících stop kovů, fosfolipidů a dalších nečistot za použití horké vody.

Sušení. Zbytková voda se před dalším zpracováním odstraní ve vakuu před dalšími kroky, jako např. bělení.

Fyzikální čištění. Zahrnuje zpracování oleje parou ve vysokém vakuu při teplotě vyšší než 235 °C. Tato technologie je použita u olejů s přirozeně nízkým obsahem fosfolipidů a kovů (palmový, kokosový a olivový olej) nebo u olejů, ze kterých byly fosfatidy a kovy odstraněny kyselinou fosforečnou a následně adsorpcí zpracovávány aktivovanou bělicí hlinkou (slunečnicový, řepkový a sójový olej). Tento postup však nelze použít u tepelně nestálých olejů (bavlníkový olej), které tmavnou.

Bělení. Obecná metoda bělení využívající adsorpce oleje obvykle zahřátého na 90 °C na bělicí přírodní nebo aktivovanou hlinku, nebo uhlí (aktivované nebo neaktivované) ve vakuu po dobu 30 min; mohou být také přidány syntetické křemičitanové adsorbenty. V tomto kroku jsou odstraněny látky, které nebyly zcela odstraněny během čištění, např. karotenoidy a chlorofyl.

Dezodorace. Odstraňují se pach, těkavé látky a zbytková extrakční rozpouštědla; provádí se zavedením přehřáté páry do oleje, který se udržuje ve vakuu při vysoké teplotě. Používají se různé teploty v závislosti na druhu oleje: 1 h 30 min až 3 h při 200 °C až 235 °C nebo 30 min při teplotě vyšší než 240 °C.

Jedna z významných vedlejších reakcí je tepelné odbarvení jako následek rozkladu karotenoidů při teplotě vyšší než 150 °C. Tato technologie přispívá ke ztrátě látek, které mohou být oddestilovány (volné mastné kyseliny, steroly, tokoferoly, část čištěného oleje) a může způsobit cis-trans izomeraci na dvojných vazbách nenasycených mastných kyselin.

ČIŠTĚNÍ OCHLAZENÍM

Odstranění pevných částic a vosků filtrací za snížené teploty (nazývané též odvoskování). Tyto nežádoucí pevné částice a vosky mohou poškozovat vzhled oleje a být příčinou vzniku usazenin.

HYDROGENACE

Hydrogenace vysušeného a/nebo běleného oleje se provádí při teplotě 100 °C až 200 °C zaváděním vodíku pod tlakem za přítomnosti katalyzátoru (např. Ni, Pt, Pd). Katalyzátor se potom odstraní filtrací při 90 °C. Vodík musí být čistý, prostý katalyzátorových jedů, bezvodý, s nízkým obsahem oxidu uhličitého, methanu a dusíku. Může se získat malé množství trans-mastných kyselin nebo polymerů.

CHROMATOGRAFICKÉ ČIŠTĚNÍ

Pro použití vyžadující vysoké parametry čistoty, zejména parenterální použití se předpokládá další čištění oleje přes kolonu aktivní hlinky. Ke zlepšení účinnosti je možné použít rozpouštědla. Přednostně se odstraňují vysoce polární molekuly, jako jsou oxidované materiály, kyseliny, alkoholy, parciální acylglyceroly a volné steroly.

Je-li olej používán k přípravě parenterálních lékových forem, může mít odlišné limity pro číslo kyselosti, číslo peroxidové a obsah vody, než jsou uvedeny v článku.

Označování

V označení na obalu se uvede:

kde je to vhodné, zda byl olej získán lisováním nebo extrakcí,

kde je to vhodné, zda je olej vhodný pro výrobu parenterálních lékových forem,

název a koncentrace přidané antioxidační přísady.

“

1. V příloze části 6 Speciální část, kapitola 6.1 Léčivé a pomocné látky, článek Olsalazinum dinatricum zní:

„

† Olsalazinum dinatricum [image omitted]

Disodná sůl olsalazinu

Synonymum. Olsalazinum natricum

[image omitted]

C14H8N2Na2O6	Mr 346,20	CAS 6054-98-4

Je to dinatrium-4,4´-dihydroxyazobenzen-3,3´-dikarboxylat^1). Počítáno na vysušenou a octanů prostou látku, obsahuje 98,0 % až 102,0 % sloučeniny C14H8N2Na2O6.

Vlastnosti

Žlutý jemný krystalický prášek. Je mírně rozpustná ve vodě, dobře rozpustná v dimethylsulfoxidu a velmi těžce rozpustná v methanolu.

Vykazuje polymorfismus.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: B a D.

Alternativní sestava zkoušek: A, C a D, viz Obecné zásady (1.2).

A. 40,0 mg se rozpustí v 5 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l RS a zředí se roztokem dihydrogenfosforečnanu sodného R (7,8 g/l), jehož pH bylo upraveno hydroxidem sodným koncentrovaným RS na hodnotu 7,2, na 100,0 ml (tlumivý roztok). 2,0 ml tohoto roztoku se zředí tlumivým roztokem na 100,0 ml. Měří se absorbance (2.2.25) tohoto roztoku při 240 nm až 400 nm. Roztok vykazuje absorpční maxima při 255 nm a 362 nm. Poměr absorbance naměřené v maximu při 255 nm k absorbanci naměřené v maximu při 362 nm je 0,53 až 0,56.

B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky odpovídá spektru disodné soli olsalazinu CRL. Pokud se spektra získaná v pevném stavu liší, rozpustí se odděleně zkoušená látka a referenční látka v methanolu R, odpaří se do sucha a se zbytky se zaznamenají nová spektra.

C. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití desky s vrstvou silikagelu F254 pro TLC R.

Zkoušený roztok. 10 mg se rozpustí ve směsi objemových dílů amoniaku zředěného RS2 a lihu 96% R (1 + 4) a zředí se stejnou směsí na 10 ml.

Porovnávací roztok (a). 10 mg disodné soli olsalazinu CRL se rozpustí ve směsi objemových dílů amoniaku zředěného RS2 a lihu 96% R (1 + 4) a zředí se stejnou směsí na 10 ml.

Porovnávací roztok (b). 5 mg sulfasalazinu CRL se rozpustí v porovnávacím roztoku (a) a zředí se jím na 5 ml.

Na vrstvu se nanese po 10 každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů kyseliny mravenčí bezvodé R, acetonu R a dichlormethanu R (5 + 50 + 60) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a potom se pozoruje v ultrafialovém světle při 254 nm. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídá polohou a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) jsou dvě zřetelně oddělené skvrny.

D. K 0,5 g se přidají 2 ml kyseliny sírové R a postupně se zahřívá do spálení a pokračuje se v zahřívání do vzniku téměř bílého nebo našedlého zbytku. V žíhání se pokračuje při teplotě nepřevyšující 800 °C. Potom se zbytek rozpustí v 10 ml vroucí vody R a zfiltruje se. 2 ml filtrátu vyhovují zkoušce (a) na sodík (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Octany. Nejvýše 1,0 %. Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29).

Zkoušený roztok. 0,125 g se rozpustí ve 25,0 ml vody R, přidá se 1,0 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS a odstředí se. Potom se roztok zfiltruje filtrem 0,45 um a také dalším filtrem vhodným k odstranění chloridů.

Porovnávací roztok (a). 0,140 g octanu sodného R, 0,150 g mravenčanu sodného R a 0,180 g síranu draselného R se rozpustí ve 100,0 ml vody R. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí vodou R na 100,0 ml.

Porovnávací roztok (b). Za použití vhodného množství octanu sodného R se připraví nejméně pět porovnávacích roztoků o výsledné koncentraci octanu 10 μg/ml až 50 μg/ml.

Postup iontové vylučovací chromatografie se obvykle provádí za použití:

separační kolony délky 0,25 m a vnitřního průměru 6 mm naplněné pryskyřicí pro iontovou vylučovací chromatografii R o kapacitě asi 27 mekv/kolonu,

potlačovací kolony,

mobilní fáze, kterou je kyselina chlorovodíková 0,0001 mol/l RS; průtoková rychlost je 0,9 ml/min,

vodivostního detektoru nastaveného na 10 μS.cm^-1.

Nastříkne se 0,1 ml porovnávacího roztoku (a). Na chromatogramu jsou tři oddělené píky. Nastříkne se 0,1 ml zkoušeného roztoku a 0,1 ml porovnávacího roztoku (b). Z průměrných hodnot získaných s porovnávacími roztoky se sestrojí kalibrační křivka, ze které se odečte koncentrace octanů ve zkoušeném roztoku. Měří se plocha píku octanu. Vypočítá se obsah octanů v procentech podle vztahu:

2,6 cm ,

v němž značí:

c - koncentraci octanů ve zkoušeném roztoku (μg/ml) stanovenou lineární interpolací z kalibrační křivky porovnávacího roztoku (b),

m - navážku vzorku (mg).

Kyselina methansulfonová; Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29).

Zkoušený roztok. 0,25 mg se rozpustí ve 20 ml vody R, přidá se 1,0 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS a zředí se vodou R na 25,0 ml. Odstředí se a potom se roztok zfiltruje filtrem 0,45 um a také dalším filtrem vhodným k odstranění chloridů.

Porovnávací roztok (a). 0,25 g kyseliny methansulfonové R se rozpustí v 50 ml vody R. Přidá se 0,58 g octanu sodného R a 0,08 g chloridu sodného R a zředí se vodou R na 100,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí vodou R na 100,0 ml.

Porovnávací roztok (b). 0,10 g kyseliny methansulfonové R se rozpustí ve vodě R a zředí se vodou R na 100,0 ml. 3,0 ml tohoto roztoku se zředí vodou R na 100,0 ml.

Postup iontové chromatografie s reverzními fázemi se obvykle provádí za použití:

předkolony délky 0,035 m a vnitřního průměru 4 mm naplněné pryskyřicí pro iontovou chromatografii s reverzními fázemi R (10 μm),

separační kolony délky 0,25 m a vnitřního průměru 4 mm naplněné pryskyřicí pro iontovou chromatografii s reverzními fázemi R (10 μm),

mobilní fáze, kterou je směs objemových dílů acetonitrilu pro chromatografii R a roztoku tetrabutylamoniumhydroxidu R (1,6 g/l) a uhličitanu sodného bezvodého R (0,053 g/l) (10 + 990); průtoková rychlost je 1,0 ml/min,

vodivostního detektoru nastaveného na 50 μS.cm^-1.

Nastříkne se 100 μl porovnávacího roztoku (a). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na získaném chromatogramu jsou tři oddělené píky. Nastříkne se 100 μl zkoušeného roztoku a 100 μl porovnávacího roztoku (b). Na chromatogramu zkoušeného roztoku není plocha píku odpovídajícího kyselině methansulfonové větší než plocha odpovídajícího píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,3 %).

Příbuzné látky. Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29).

Zkoušený roztok. 20,0 mg se rozpustí v mobilní fázi A a zředí se jí na 25,0 ml.

Porovnávací roztok (a). 0,5 ml zkoušeného roztoku se zředí mobilní fází A na 100,0 ml.

Porovnávací roztok (b). 20,0 mg disodné soli olsalazinu pro test způsobilosti CRL se rozpustí v mobilní fázi A a zředí se jí na 25,0 ml.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

nerezové ocelové kolony délky 0,125 m a vnitřního průměru 4,0 mm naplněné silikagelem oktadecylsilanizovaným pro chromatografii R (5 μm),

mobilní fáze s průtokovou rychlostí 1 ml/min a s následujícím gradientovým programem:

mobilní fáze A - 2,38 g tetrabutylamoniumhydrogensulfatu R a 3,6 g hydrogenfosforečnanu sodného dihydrátu R se rozpustí v 900 ml vody R, pH se upraví hydroxidem sodným zředěným RS na hodnotu 7,6 a zředí se vodou R na 1000,0 ml. 700 ml tohoto roztoku se smíchá s 300 ml methanolu R,

mobilní fáze B - 4,75 g tetrabutylamoniumhydrogensulfatu R a 3,6 g hydrogenfosforečnanu sodného dihydrátu R se rozpustí v 900 ml vody R, pH se upraví hydroxidem sodným zředěným RS na hodnotu 7,6 a zředí se vodou R na 1000,0 ml. 350 ml tohoto roztoku se smíchá se 650 ml methanolu R,

Čas (min)	Mobilní fáze A % (V/V)	Mobilní fáze B % (V/V)	Poznámky
0 - 15	55	45	izokraticky
15 - 45	55 → 0	45 → 100	lineární gradient
45 - 50	0 → 55	100 → 45	přepnutí na původní podmínky
50 - 65	55	45	ustalování

spektrofotometrického detektoru, 360 nm.

Teplota kolony se udržuje na 30 °C.

Nastříkne se 20 μl porovnávacího roztoku (a), citlivost systému se nastaví tak, aby výška hlavního píku na chromatogramu byla nejméně 50 % celé stupnice zapisovače.

Nastříkne se 20 μl porovnávacího roztoku (b). Zkoušku lze hodnotit, jestliže získaný chromatogram odpovídá chromatogramu disodné soli olsalazinu pro test způsobilosti CRL. Je-li třeba, upraví se podíl mobilní fáze A (s vyšším podílem mobilní fáze A se zvyšuje retenční čas).

Nastříkne se 20 μl zkoušeného roztoku. Na chromatogramu zkoušeného roztoku plocha žádného píku, kromě hlavního píku, není větší než dvojnásobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (1 %), a plocha nejvýše jednoho takového píku je větší než plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (0,5 %); součet ploch všech píků, kromě hlavního píku, není větší než čtyřnásobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (2 %). Nepřihlíží se k pikům, jejichž plocha je menší než 0,05násobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (0,025 %).

Těžké kovy (2.4.8). 1,0 g vyhovuje limitní zkoušce D na těžké kovy (20 μg/g). Porovnávací roztok se připraví za použití 2 ml základního roztoku olova (10 μg Pb/ml).

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 2,0 %; 1,000 g se suší v sušárně při 150 °C.

Stanovení obsahu

0,100 g se rozpustí v 15 ml ethylenglykolu R, přidá se 40 ml dioxanu R, 0,2 ml roztoku chloridu draselného R (224 g/l) a titruje se kyselinou chlorovodíkovou 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace (2.2.20) bodu ekvivalence. Provede se slepá zkouška.

Nalezená spotřeba se upraví podle obsahu octanů. Molekulová hmotnost octanu je 59,0.

1 ml kyseliny chlorovodíkové 0,1 mol/l VS odpovídá 17,31 mg C14H8N2Na2O6.

Uchovávání

Separandum.

Nečistoty

[image omitted]

A. R^1 = H, R^2 = COOH, R^3 = OCH3: kyselina 4-hydroxy-4´-methoxyazobenzen-3,3´-dikarboxylová,

B. R^1 = OH, R^2 = COOH, R^3 = H: kyselina 2´,4-dihydroxyazobenzen-3,3´-dikarboxylová,

C. R^1 = R^2 = H, R^3 = OH: kyselina 4,4´-dihydroxyazobenzen-3-karboxylová,

D. R^1 = H, R^2 = COOH, R^3 = Cl: kyselina 4´-chlor-4-hydroxyazobenzen-3,3´-dikarboxylová,

E. R^1 = H, R^2 = CO-CH2-SO3H, R^3 = OH: kyselina 4,4´-dihydroxy-3´-(2-sulfoacetyl)azobenzen-3-karboxylová,

[image omitted]

F. kyselina 4,4´-dihydroxy-2´-(4-hydroxy-3-karboxyfenyl)azobenzen-3,5´-dikarboxylová,

[image omitted]

G. kyselina 4,4´-dihydroxy-3´-(4-hydroxy-3-karboxyfenyl)azobenzen-3,5´-dikarboxylová,

[image omitted]

H. R = COOH: kyselina 4,4´-dihydroxy-3´-[(4-hydroxy-3-karboxyfenyl)azo]azobenzen-3,5´-dikarboxylová,

I. R = H: kyselina 4,4´-dihydroxy-3´-[(4-hydroxy-3-karboxyfenyl)azo]azobenzen-3-karboxylová.

“

1. V příloze části 6 Speciální část, kapitola 6.1 Léčivé a pomocné látky, článek Omega-3-acidorum triglycerida zní:

„

Omega-3-acidorum triglycerida [image omitted]

Triacylglyceroly omega-3-kyselin

Je to směs mono-, di- a triesterů omega-3-kyselin s glycerolem obsahující převážně triestery. Získávají se buď esterifikací koncentrovaných a čištěných omega-3-kyselin s glycerolem, nebo transesterifikací ethylesterů omega-3-kyselin s glycerolem. Zdrojem omega-3-kyselin je olej získaný z těl tučných ryb, druhů patřících k čeledím jako jsou Engraulidae, Carangidae, Clupeidae, Osmeridae, Salmonidae a Scrombroidae. Jako omega-3-kyseliny se označují následující kyseliny: kyselina alfa-linolenová (C18:3 n-3), kyselina moroktová (C18:4 n-3), kyselina ikosatetraenová (C20:4 n-3), kyselina timnodonová (ikosapentaenová) (C20:5 n-3; EPA), kyselina henikosapentaenová (C21:5 n-3), kyselina klupa-nodonová (C22:5 n-3) a kyselina cervonová (dokosahexaenová) (C22:6 n-3; DHA). Koncentrace celkového množství omega-3-kyselin, vyjádřených jako triacylglyceroly, je nejméně 60,0 %. Součet koncentrací omega-3-kyselin EPA a DHA, vyjádřených jako triacylglyceroly, je nejméně 45,0 %.

Jako antioxidační přísada se může přidat tokoferol.

Vlastnosti

Světle žlutá kapalina, prakticky nerozpustná ve vodě, velmi snadno rozpustná v acetonu a v heptanu, těžce rozpustná v ethanolu.

Zkouška totožnosti

Hodnotí se chromatogramy získané při stanovení obsahu EPA a DHA. Retenční čas a velikost píků odpovídajících methylesteru kyseliny ikosapentaenové a methylesteru kyseliny dokosahexaenové na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) přibližně odpovídají retenčnímu času a velikosti píků na chromatogramu porovnávacího roztoku (a).

Zkoušky na čistotu

Číslo kyselosti (2.5.1). Nejvýše 3,0; titruje se roztok připravený rozpuštěním 10,0 g v 50 ml předepsané směsi rozpouštědel.

Číslo anisidinové. Nejvýše 30,0.

Číslo anisidinové je definováno jako 100násobek absorbance roztoku obsahujícího 1 g zkoušené látky ve 100 ml směsi rozpouštědel a zkoumadel, měřené v 1cm kyvetě podle dále popsané metody.

Zkouška se provádí co nejrychleji za ochrany před aktinickým světlem.

Zkoušený roztok (a). 1,0 g se rozpustí v trimethylpentanu R a zředí se jím na 25,0 ml.

Zkoušený roztok (b). K 5,0 ml zkoušeného roztoku (a) se přidá 1,0 ml roztoku p-anisidinu R (2,5 g/l) v kyselině octové ledové R, protřepe se a chrání před světlem.

Porovnávací roztok. K 5,0 ml trimethylpentanu R se přidá 1,0 ml roztoku p-anisidinu R (2,5 g/l) v kyselině octové ledové R, protřepe se a chrání před světlem.

Měří se absorbance (2.2.25) zkoušeného roztoku (a) při 350 nm za použití trimethylpentanu R jako kontrolní kapaliny. Měří se absorbance zkoušeného roztoku (b) při 350 nm přesně 10 min po jeho přípravě s použitím porovnávacího roztoku jako kontrolní kapaliny.

Číslo anisidinové se vypočítá podle vztahu:

25 . 1,2AS - Abm ,

v němž značí:

As - absorbance zkoušeného roztoku (b),

Ab - absorbance zkoušeného roztoku (a),

m - hmotnost zkoušené látky ve zkoušeném roztoku (a) v gramech.

Číslo peroxidové (2.5.5, Metoda A). Nejvýše 10,0.

Oligomery a parciální acylglyceroly. Nejvýše 3,0 % oligomerů a nejvýše 50,0 % parciálních acylglycerolů. Provede se vylučovací chromatografie (2.2.30).

Zkoušený roztok. 10,0 mg se rozpustí v tetrahydrofuranu R a zředí se jím na 10,0 ml.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

kolony délky 0,3 m a vnitřního průměru 7,8 mm naplněné styrendivinylbenzen-kopolymerem R (velikost pórů 10 nm, velikost částic 7 µm) a dvou kolon délky 0,3 m a vnitřního průměru 7,8 mm naplněných styrendivinylbenzen-kopolymerem R (velikost pórů 50 nm, velikost částic 7 µm) (tyto kolony se umístí co nejblíže k dávkovači),

tetrahydrofuran R jako mobilní fáze s průtokovou rychlostí 0,8 ml/min,

diferenčního refraktometru jako detektoru.

Nastříkne se 40 µl zkoušeného roztoku. Jednotlivé píky se určí podle vzorového chromatogramu (obr. 1).

Obsah oligomerů v procentech se vypočítá podle vztahu:

BA . 100 ,

v němž značí:

A - součet ploch všech píků na chromatogramu,

B - plochu píku s retenčním časem menším, než je retenční čas píku triacylglycerolu.

Obsah parciálních acylglycerolů v procentech se vypočítá podle vztahu:

CA . 100 ,

v němž značí:

C - plochu (součet ploch) píku(ů) mono- a diacylglycerolů.

Konjugované dieny. Nejvýše 2,7 %; provede se absorpční spektrofotometrie v ultrafialové oblasti (2.2.25). Celý postup se provádí co možná nejrychleji.

Zkoušený roztok: 0,200 g až 0,800 g se rozpustí v trimethylpentanu R1 a zředí se jím na 50,0 ml.

Měří se absorbance při 233 nm. V případě potřeby se koncentrace roztoku upraví tak, aby hodnota absorbance byla 0,2 až 0,8. Obsah konjugovaných dienů v procentech se vypočítá podle vztahu:

0,91 . Ac-0,07 ,

v němž značí:

A - absorbance zkoušeného roztoku,

c - koncentrace zkoušeného roztoku v g/l,

0,91 - konverzní faktor,

0,07 - korekční faktor pro absorbanci esterových skupin při 233 nm.

Stanovení obsahu

EPA a DHA. Celý postup se provádí co možná nejrychleji, za ochrany před aktinickým světlem, oxidačními činidly, oxidačními katalyzátory (např. měď a železo) a vzduchem.

Provede se plynová chromatografie (2.2.28). Ve zkoušené látce se stanoví methylestery kyselin all-cis-ikosa-5,8,11,14,17-pentaenové (EPA; 20:5 n-3) a all-cis-dokosa-4,7,10,13,16,19-hexaenové (DHA; 22:6 n-3).

Vnitřní standard. Methyltrikosanoat R.

Zkoušený roztok (a). 0,300 g zkoušené látky a asi 70,0 mg vnitřního standardu se rozpustí v roztoku butylhydroxytoluenu R (0,05 g/l) v trimethylpentanu R a zředí se stejným roztokem na 10,0 ml. 2,0 ml získaného roztoku se převede do křemenné zkumavky a rozpouštědlo se odpaří mírným proudem dusíku R. Přidá se 1,5 ml roztoku hydroxidu draselného R (20 g/l) v methanolu R, převrství se dusíkem R, dobře se uzavře uzávěrem potaženým polytetrafluorethylenem, zamíchá se a zahřívá se 7 min na vodní lázni. Po vychladnutí se přidají 2 ml chloridu boritého v methanolu RS, převrství se dusíkem R, dobře se uzavře, promíchá a zahřívá se 30 min na vodní lázni. Po ochlazení na 40 °C až 50 °C se přidá 1 ml trimethylpentanu R, uzavře se a důkladně nejméně 30 s se třepe. Bezprostředně poté se přidá 5 ml nasyceného roztoku chloridu sodného R, převrství se dusíkem R, uzavře se a důkladně se 15 s třepe. Horní vrstva se přemístí do samostatné zkumavky. Methanolová vrstva se třepe ještě jednou s 1 ml trimethylpentanu R. Spojené trimethylpentanové extrakty se ještě dvakrát promyjí 1 ml vody R a suší se nad síranem sodným bezvodým R. Připraví se dva roztoky pro každý vzorek.

Zkoušený roztok (b). 0,300 g se rozpustí v roztoku butylhydroxytoluenu R (0,05 g/l) v trimethylpentanu R a zředí se stejným roztokem na 10,0 ml. Dále se pokračuje, jak je předepsáno pro zkoušený roztok (a).

Porovnávací roztok (a). 60,0 mg ethyldokosahexaenoatu CRL, asi 70,0 mg vnitřního standardu a 90,0 mg ethylikosapentaenoatu CRL se rozpustí v roztoku butylhydroxytoluenu R (0,05 g/l) v trimethylpentanu R a zředí se stejným roztokem na 10,0 ml. Dále se pokračuje, jak je předepsáno pro zkoušený roztok (a).

Porovnávací roztok (b). 0,3 g methylpalmitatu R, 0,3 g methylstearatu R, 0,3 g methylarachidatu R a 0,3 g methylbehenatu R se převede do 10ml odměrné baňky, rozpustí se v roztoku butylhydroxytoluenu R (0,05 g/l) v trimethylpentanu R a zředí se stejným roztokem na 10,0 ml.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

křemenné kapilární kolony délky nejméně 30 m a vnitřního průměru 0,25 mm s vnitřní stěnou pokrytou makrogolem 20 000 R (tloušťka filmu je 0,25 µm),

vodíku pro chromatografii R nebo helia pro chromatografii R jako nosného plynu s použitím deoxo filtru,

plamenoionizačního detektoru,

injektorové smyčky (1 : 200).

Teplota kolony se 0,5 min udržuje na 170 °C, pak se zvyšuje rychlostí 10 °C/min na 240 °C a udržuje se 22 min na 240 °C; teplota vstřikovacího prostoru je 250 °C a teplota detektoru je 280 °C.

Nastříkne se dvakrát po 1 µl každého roztoku. Zkoušku lze hodnotit, jestliže:

na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) jsou tři píky odpovídající methylikosapentaenoatu, methyltrikosanoatu a methyldokosahexaenoatu,

na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) stoupá procentuální plošné zastoupení v následujícím pořadí: methylpalmitat, methylstearat, methylarachidat, methylbehenat; rozdíl mezi procentuálním plošným zastoupením methylpalmitatu a methylbehenatu je menší než dvě plošná procenta,

při korekci na vnitřní standard je výtěžnost stanovení provedených metodou standardního přídavku ke zkoušenému roztoku (a) větší než 95 % přidaného množství ethyldokosahexaenoatu CRL a ethylikosapentaenoatu CRL.

Obsah EPA a DHA, vyjádřených jako triacylglyceroly, se vypočítá v procentech podle následujícího vztahu (do výpočtu se zahrnuje vyznačená hodnota pro porovnávací látky):

Ax . A3m3 . m1A1- A2 . C . mx,rAx,r . 1mr . 0,995 . 100 ,

v němž značí:

(A2· C) je korekční faktor pro pík eluovaný společně s vnitřním standardem:

C= A4A5 ,

m1 - hmotnost vnitřního standardu ve zkoušeném roztoku (a) v miligramech,

m2 - hmotnost vzorku ve zkoušeném roztoku (a) v miligramech,

m3 - hmotnost vnitřního standardu v porovnávacím roztoku (a) v miligramech,

mx,r - hmotnost ethylikosapentaenoatu CRL nebo ethyldokosahexaenoatu CRL v porovnávacím roztoku (a) v miligramech,

Ax - plochu píku methylikosapentaenoatu nebo methyldokosahexaenoatu na chromatogramu zkoušeného roztoku (a),

Ax,r - plochu píku methylikosapentaenoatu nebo methyldokosahexaenoatu na chromatogramu porovnávacího roztoku (a),

A1 - plochu píku methyltrikosanoatu na chromatogramu zkoušeného roztoku (a),

A2 - plochu píku methylikosapentaenoatu na chromatogramu zkoušeného roztoku (a),

A3 - plochu píku vnitřního standardu na chromatogramu porovnávacího roztoku (a),

A4 - plochu píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b), který má retenční čas odpovídající retenčnímu času vnitřního standardu na chromatogramech zkoušeného roztoku (a) a porovnávacího roztoku (a),

A5 - plochu píku methylikosapentaenoatu na chromatogramu zkoušeného roztoku (b).

Celkový obsah omega-3-kyselin. Celkový obsah omega-3-kyselin vyjádřený jako triacylglyceroly se v procentech vypočítá podle vztahu, v němž se použijí hodnoty získané při stanovení EPA a DHA a jednotlivé píky se určí ze vzorových chromatogramů (obr. 2 a obr. 3):

EPA+DHA+ An-3EPA+DHAAEPA+ ADHA ,

v němž značí:

EPA - obsah EPA získaný při stanovení EPA a DHA v procentech,

DHA - obsah DHA získaný při stanovení EPA a DHA v procentech,

An-3 - součet ploch píků methylesterů kyselin C18:3 n-3, C18:4 n-3, C20:4 n-3, C21:5 n-3 a C22:5 n-3 na chromatogramu zkoušeného roztoku (b),

AEPA - plochu píku methylesteru EPA na chromatogramu zkoušeného roztoku (b).

ADHA - plochu píku methylesteru DHA na chromatogramu zkoušeného roztoku (b).

Uchovávání

Ve vzduchotěsných zcela naplněných obalech, chráněny před světlem, v inertní atmosféře.

Označování

V označení na obalu se uvede koncentrace přidaného tokoferolu.

Obr. 1 Vzorový chromatogram pro oligomery a parciální acylglyceroly[image omitted]

[image omitted]

O = oligomer, T = triacylglyceroly, D = diacylglyceroly, M = monoacylglyceroly

Obr. 2 Vzorový chromatogram pro stanovení celkového obsahu omega-3-kyselin[image omitted]

[image omitted]

Obr. 3 Vzorový chromatogram pro stanovení celkového obsahu omega-3-kyselin

[image omitted]

“

1. V příloze části 6 Speciální část, kapitola 6.1 Léčivé a pomocné látky, článek Oxprenololi hydrochloridum zní:

„

† Oxprenololi hydrochloridum [image omitted]

Oxprenololiumchlorid

[image omitted] a enantiomer

C15H24CINO3	Mr 301,81	CAS 6452-73-9

Je to (RS)-N-isopropyl-3-(2-allyloxyfenoxy)-2-hydroxypropylamoniumchlorid^1). Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 98,5 % až 101,5 % sloučeniny C15H24ClNO3.

Vlastnosti

Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek. Je velmi snadno rozpustný ve vodě, snadno rozpustný v lihu 96%.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: B a D.

Alternativní sestava zkoušek: A, C a D, viz Obecné zásady (1.2).

A. Teplota tání (2.2.14). 107 °C až 110 °C.

B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky odpovídá spektru oxprenololiumchloridu CRL. Pokud se spektra získaná v pevném stavu u zkoušené látky a referenční látky liší, rozpustí se odděleně zkoušená látka a referenční látka v ethylacetatu R, odpaří se do sucha a se zbytky se zaznamenají nová spektra.

C. Hodnotí se chromatogramy získané ve zkoušce Příbuzné látky, viz Zkoušky na čistotu. Hlavní skvrnana chromatogramu zkoušeného roztoku (b) odpovídá polohou, zbarvením a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku (a).

D. Vyhovuje zkoušce (a) na chloridy (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Roztok S. 2,0 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředí se jí na 20 ml.

Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok ZŽ6 (2.2.2, Metoda II).

Hodnota pH (2.2.3). 4,5 až 6,0; měří se čerstvě připravený roztok S.

Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití desky s vrstvou silikagelu G pro TLC R.

Zkoušený roztok (a). 0,10 g se rozpustí ve 2 ml směsi objemových dílů methanolu R a chloroformu R (1 + 9).

Zkoušený roztok (b). 1 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí směsí objemových dílů methanolu R a chloroformu R (1 + 9) na 10 ml.

Porovnávací roztok (a). 10 mg oxprenololiumchloridu CRL se rozpustí ve 2 ml směsi objemových dílů methanolu R a chloroformu R (1 + 9).

Porovnávací roztok (b). 0,4 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí směsí objemových dílů methanolu R a chloroformu R (1 + 9) na 100 ml.

Porovnávací roztok (c). 5 ml porovnávacího roztoku (b) se zředí směsí objemových dílů methanolu R a chloroformu R (1 + 9) na 10 ml.

Na vrstvu se odděleně nanese po 2 μl každého roztoku a skvrny se suší 15 min na vzduchu. Vyvíjí se směsí objemových dílů amoniaku 26% R, methanolu R a chloroformu R (2 + 12 + 88) po dráze 13 cm. Vrstva se suší 10 min v proudu teplého vzduchu a po ochlazení se postříká anisaldehydem RS. Potom se zahřívá 5 min až 10 min při 100 °C až 105 °C a pozoruje se v denním světle. Na chromatogramu zkoušeného roztoku (a) žádná skvrna, kromě hlavní skvrny, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,4 %) a nejvýše jedna taková skvrna je intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) (0,2 %).

Olovo. Nejvýše 5 μg/g; stanoví se atomovou absorpční spektrofotometrií (2.2.23, Metoda II).

Zkoušený roztok. 1,00 g se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 25,0 ml.

Porovnávací roztoky. Připraví se zředěním 0,5 ml a 1,0 ml základního roztoku olova (10 μg Pb/ml) vodou R na 25,0 ml.

Měří se absorbance při 217,0 nm za použití olověné lampy s dutou katodou jako zdroje záření.

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší 6 h ve vakuu při 60 °C.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

0,250 g se rozpustí ve směsi 5,0 ml kyseliny chlorovodíkové 0,01 mol/l VS a 50 ml lihu 96% R a titruje se hydroxidem sodným 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20). Odečte se spotřeba mezi dvěma inflexními body.

1 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS odpovídá 30,18 mg C15H24ClNO3.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.

Separandum.

“

1. V příloze části 6 Speciální část, kapitola 6.1 Léčivé a pomocné látky, článek Oxytocinum zní:

„

† Oxytocinum [image omitted]

Oxytocin

[image omitted]

C43H66N12O12S2	Mr 1007,19	CAS 50-56-6

Je to cyklický nonapeptid se strukturou hormonu produkovaného zadním lalokem hypofýzy. Stimuluje kontrakce dělohy a vylučování mléka u vnímavých savců. Získává se chemickou syntézou a je dostupný v lyofilizované formě jako octan. Počítáno na bezvodou a kyseliny octové prostou látku, obsahuje 93,0 % až 102,0 % peptidu C43H66N12O12S2.

Pro komerční účely při označování oxytocinových přípravků odpovídá 1 mg peptidu oxytocinu (C43H66N12O12S2) 600 m.j. biologické účinnosti.

Vlastnosti

Bílý nebo téměř bílý hygroskopický prášek. Je velmi snadno rozpustný ve vodě a ve zředěných roztocích kyseliny octové a v ethanolu.

Zkouška totožnosti

Hodnotí se chromatogramy ze zkoušky Stanovení obsahu. Retenční čas hlavního píku na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídá retenčnímu času hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku.

Zkoušky na čistotu

Hodnota pH (2.2.3). 3,0 až 6,0; měří se roztok připravený rozpuštěním 0,200 g ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředěním stejným rozpouštědlem na 10,0 ml.

Aminokyseliny. Stanoví se analyzátorem aminokyselin. Přístroj se nastaví směsí obsahující ekvimolární množství amoniaku, glycinu a L-forem následujících aminokyselin:

lysin	threonin	alanin	leucin
histidin	serin	valin	tyrosin
arginin	kyselina glutamová	methionin	fenylalanin
kyselina asparagová	prolin	isoleucin

a polovinu ekvimolárního množství L-cystinu. K validaci metody se použije vhodný vnitřní standard, např. norleucin R.

Zkoušený roztok. 1,0 mg se naváží do pečlivě vymyté zkumavky z tvrzeného skla délky 100 mm a vnitřního průměru 6 mm. Přidá se vhodné množství roztoku kyseliny chlorovodíkové R 50% (V/V). Zkumavka se vloží do mrazicí směsi při -5 °C, vytvoří se podtlak nepřevyšující 133 Pa a zataví se. Poté se 16 h zahřívá na 110 °C až 115 °C. Zkumavka se po ochlazení otevře a její obsah se převede do 10ml baňky pomocí pěti dávek vody R po 0,2 ml. Odpaří se do sucha za sníženého tlaku nad hydroxidem draselným R. Zbytek se rozpustí ve vodě R a odpaří se do sucha za sníženého tlaku nad hydroxidem draselným R. Tento postup se ještě jednou opakuje. Zbytek se rozpustí v tlumivém roztoku vhodném pro použitý analyzátor aminokyselin a zředí se stejným tlumivým roztokem na vhodný objem. Do analyzátoru aminokyselin se odměří vhodný objem.

Obsah jednotlivých aminokyselin se vyjádří v molech. Relativní zastoupení aminokyselin se vypočítá z předpokladu, že jedna šestina součtu molů kyseliny asparagové, kyseliny glutamové, prolinu, glycinu, isoleucinu a leucinu se rovná 1. Hodnoty pro jednotlivé aminokyseliny jsou v těchto rozmezích: kyselina asparagová 0,95 až 1,05; kyselina glutamová 0,95 až 1,05; prolin 0,95 až 1,05; glycin 0,95 až 1,05; leucin 0,90 až 1,10; isoleucin 0,90 až 1,10; tyrosin 0,7 až 1,05; polovina cystinu 1,4 až 2,1. Ostatní aminokyseliny jsou přítomny jen ve stopách.

Příbuzné peptidy. Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29) za použití postupu popsaného ve Stanovení obsahu.

Nastříkne se 50 μl zkoušeného roztoku. Na získaném chromatogramu není plocha žádného píku, kromě hlavního píku, větší než 1,5 % celkové plochy píků; součet ploch všech píků, kromě hlavního píku, není větší než 5 % celkové plochy píků. Nepřihlíží se k pikům rozpouštědla a k pikům, jejichž plocha je menší než 0,1 % plochy hlavního píku.

Kyselina octová (2.5.34). 6,0 % až 10,0 %.

Zkoušený roztok. 15,0 mg se rozpustí ve směsi objemových dílů mobilní fáze B a mobilní fáze A (5 + 95) a zředí se stejnou směsí rozpouštědel na 10,0 ml.

Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Nejvýše 5,0 %; stanoví se s nejméně 50 mg zkoušené látky.

Sterilita (2.6.1). Pokud je látka určena k výrobě parenterálních přípravků bez dalšího vhodného sterilizačního postupu, vyhovuje zkoušce na sterilitu.

Bakteriální endotoxiny (2.6.14). Pokud je látka určena k výrobě parenterálních přípravků bez dalšího vhodného postupu odstraňujícího bakteriální endotoxiny, vyhovuje zkoušce na bakteriální endotoxiny, obsahuje-li nejvýše 300 m.j. endotoxinu v miligramu.

Stanovení obsahu

Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29).

Zkoušený roztok. Připraví se roztok zkoušené látky v roztoku dihydrogenfosforečnanu sodného R (15,6 g/l) tak, aby v mililitru obsahoval 0,25 mg oxytocinu.

Porovnávací roztok. Obsah lahvičky oxytocinu CRL se rozpustí v roztoku dihydrogenfosforečnanu sodného R (15,6 g/l) a zředí se jím na 20,0 ml.

Roztok pro rozlišení. Obsah lahvičky oxytocin/desmopressinu pro validaci CRL se rozpustí v 500 μl roztoku dihydrogenfosforečnanu sodného R (15,6 g/l).

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

nerezové ocelové kolony délky 0,12 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem oktadecylsilanizovaným pro chromatografii R (5 μm),

mobilní fáze s průtokovou rychlostí 1 ml/min:

mobilní fáze A - roztok dihydrogenfosforečnanu sodného R (15,6 g/l),

mobilní fáze B - směs stejných objemových dílů acetonitrilu pro chromatografii R a vody R,

Čas (min)	Mobilní fáze A % (V/V)	Mobilní fáze B % (V/V)	Poznámky
0 - 30	70 → 40	30 → 60	lineární gradient
30 - 30,1	40 → 70	60 → 30	návrat k počátečním podmínkám
30,1 - 45	70	30	ustalování

spektrofotometrického detektoru, 220 nm.

Kolona se promývá do ustavení rovnováhy směsí objemových dílů mobilní fáze B a mobilní fáze A (30 + 70).

Nastříkne se 25 μl roztoku pro rozlišení. Při zaznamenání chromatogramu za předepsaných podmínek jsou retenční časy: oxytocinu asi 7,5 min; desmopressinu asi 10 min. Zkoušku lze hodnotit, jestliže je rozlišení mezi píky desmopressinu a oxytocinu nejméně 5,0.

Nastříkne se 25 μl porovnávacího roztoku a 25 μl zkoušeného roztoku. Obsah oxytocinu (C43H66N12O12S2) se vypočítá z ploch píků na chromatogramech zkoušeného roztoku a porovnávacího roztoku a z deklarovaného obsahu C43H66N12O12S2 v oxytocinu CRL.

Uchovávání

Ve vzduchotěsném obalu, chráněn před světlem, při teplotě 2 °C až 8 °C. Je-li látka sterilní, uchovává se ve sterilním vzduchotěsném zabezpečeném obalu.

Separandum.

Označování

V označení na obalu se uvede:

obsah peptidu oxytocinu (C43H66N12O12S2),

kde je to vhodné, že je látka sterilní,

kde je to vhodné, že je látka prostá bakteriálních endotoxinů.

“

1. V příloze části 6 Speciální část, kapitola 6.1 Léčivé a pomocné látky, článek Papaverini hydrochloridum zní:

„

† Papaverini hydrochloridum [image omitted]

Papaveriniumchlorid

Synonymum. Papaverinium chloratum

[image omitted]

C20H22ClNO4	Mr 375,85	CAS 61-25-6

Je to 1-(3,4-dimemoxybenzyl)-6,7-dimethoxyisochinoliniumchlorid^1). Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 99,0 % až 101,0 % sloučeniny C20H22ClNO4.

Vlastnosti

Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek nebo bílé nebo téměř bílé krystaly. Je mírně rozpustný ve vodě, těžce rozpustný v lihu 96%.

Zkoušky totožnosti

A. 25 mg se rozpustí v kyselině chlorovodíkové 0,01 mol/l RS a zředí se jí na 100,0 ml. 5,0 ml tohoto roztoku se zředí kyselinou chlorovodíkovou 0,01 mol/l RS na 250,0 ml. Měří se absorbance tohoto roztoku při 230 nm až 270 nm (2.2.25); roztok vykazuje absorpční maximum při 250 nm. Specifická absorbance v maximu je 1590 až 1670. 10,0 ml prvního roztoku se zředí kyselinou chlorovodíkovou 0,01 mol/l RS na 100,0 ml. Měří se absorbance při 270 nm až 350 nm; roztok vykazuje dvě absorpční maxima, při 280 nm až 290 nm a při 303 nm až 313 nm. Specifické absorbance v maximech jsou 140 až 200 a 200 až 250.

B. K 10 ml roztoku S, viz Zkoušky na čistotu, se přidá několik kapek amoniaku 17,5% RS a nechá se stát. Promytá a vysušená sraženina taje (2.2.14) při 146 °C až 149 °C.

C. K asi 10 mg se přidají 3 ml acetanhydridu R a opatrně 0,15 ml kyseliny sírové R a zahřívá se na vodní lázni 3 min až 4 min; vzniká žluté zbarvení se zelenou fluorescencí.

D. Vyhovuje zkoušce (a) na chloridy (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Roztok S. 0,4 g se rozpustí, je-li třeba mírným zahřátím, ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředí se jí na 20 ml.

Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok ZŽ6 (2.2.2, Metoda II).

Hodnota pH (2.2.3). 3,0 až 4,0; měří se roztok S.

Snadno zuhelnitelné látky. K 50 mg se přidá 5 ml kyseliny sírové R a nechá se 15 min stát. Roztok není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok Č4 nebo Ž4 (2.2.2, Metoda I).

Cizí alkaloidy. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití desky s vrstvou silikagelu GF254 pro TLC R.

Zkoušený roztok. 0,5 g se rozpustí v chloroformu R a zředí se jím na 10 ml.

Porovnávací roztok. 50 mg kodeinu R se rozpustí v chloroformu R a zředí se jím na 100 ml.

Na vrstvu se nanese odděleně po 10 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů diethylaminu R, ethylacetatu R a toluenu R (10 + 20 + 70) po dráze 15 cm. Deska s vrstvou se zahřívá do vymizení pachu diethylaminu. Pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Žádná skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku, kromě hlavní skvrny, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (1,0 %). Nepřihlíží se ke skvrně, která zůstane na startu.

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 1,0 %; 1,000 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se se zbytkem ze zkoušky Ztráta sušením.

Stanovení obsahu

0,300 g se rozpustí ve směsi 5,0 ml kyseliny chlorovodíkové 0,01 mol/l VS a 50 ml lihu 96% R a titruje se hydroxidem sodným 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace (2.2.20) bodu ekvivalence. Odečte se spotřeba mezi dvěma inflexními body.

1 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS odpovídá 37,59 mg C20H22ClNO4.

Uchovávání

Separandum.

“

1. V příloze části 6 Speciální část, kapitola 6.1 Léčivé a pomocné látky, články Paraffinum liquidum, Paraffinum perliquidum a Paraffinum solidum znějí:

„

Paraffinum liquidum [image omitted]

Tekutý parafin

CAS 8012-95-1

Je to čištěná směs tekutých nasycených uhlovodíků získaných z ropy.

Vlastnosti

Bezbarvá průsvitná olejovitá kapalina. V denním světle nejeví fluorescenci. Je prakticky nerozpustný ve vodě, těžce rozpustný v lihu 96%, mísitelný s uhlovodíky.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: A a C.

Alternativní sestava zkoušek: B a C, viz Obecné zásady (1.2).

A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky odpovídá referenčnímu spektru Ph. Eur. tvrdého parafinu.

B. 1 ml se ve zkumavce opatrně vaří asi 30 s za plynulého třepání s 1 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS. Po ochlazení na pokojovou teplotu se oddělí dvě vrstvy. K vodné vrstvě se přidá 0,1 ml fenolftaleinu RS; roztok se zbarví červeně.

C. Zkouška Viskozita, viz Zkoušky na čistotu, je zároveň zkouškou totožnosti.

Zkoušky na čistotu

Kysele nebo zásaditě reagující látky. K 10 ml se přidá 20 ml vroucí vody R a silně se 1 min třepe. Vodná vrstva se oddělí a zfiltruje. K 10 ml filtrátu se přidá 0,1 ml fenolftaleinu RS; roztok je bezbarvý. Ke změně zbarvení roztoku na růžové se spotřebuje nejvýše 0,1 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS.

Relativní hustota (2.2.5). 0,827 až 0,890.

Viskozita (2.2.9). 110 mPa.s až 230 mPa.s.

Polycyklické aromatické uhlovodíky. Použijí se zkoumadla pro spektrofotometru. 25,0 ml se převede do dělicí nálevky na 125 ml s nenamazanými zabroušenými částmi (zátka, uzavírací kohout) a přidá se 25 ml hexanu R předem dvakrát protřepaného s objemovým dílem dimethylsulfoxidu R, odpovídajícím pětině objemu hexanu. Po promíchání se přidá 5,0 ml dimethylsulfoxidu R, silně se 1 min třepe a nechá se stát, dokud se nevytvoří dvě čiré vrstvy. Spodní vrstva se převede do druhé dělicí nálevky, přidají se 2 ml hexanu R a směs se silně protřepe. Nechá se stát, dokud se nevytvoří dvě čiré vrstvy. Spodní vrstva se oddělí a měří se absorbance (2.2.25) při 260 nm až 420 nm za použití kontrolní tekutiny, kterou je čirá spodní vrstva získaná silným třepáním 5,0 ml dimethylsulfoxidu R s 25 ml hexanu R po dobu 1 min. Připraví se porovnávací roztok naftalenu R (7,0 mg/l) v trimethylpentanu R a měří se absorbance v maximu při 275 nm za použití trimethylpentanu R jako kontrolní tekutiny. Absorbance zkoušeného roztoku měřená při 260 nm až 420 nm není při žádné vlnové délce větší než jedna třetina absorbance porovnávacího roztoku při 275 nm.

Snadno zuhelnitelné látky. Do zkumavky se zabroušenou zátkou o délce asi 125 mm a o vnitřním průměru 18 mm dělené na 5 ml a 10 ml, umyté kyselinou chromsírovou R, vypláchnuté vodou R a vysušené se převede 5 ml zkoušené látky. Přidá se 5 ml kyseliny sírové prosté dusíku R (95,0% až 95,5% H2SO4), uzavře se a silně, jak je možné, se ve směru podélné osy zkumavky po dobu 5 s třepe. Zkumavka se otevře a ihned se umístí do vodní lázně tak, aby se nedotýkala dna nebo stěn lázně, a zahřívá se 10 min. Po 2 min, 4 min, 6 min a 8 min se zkumavka vyjme z vodní lázně a 5 s se silně třepe ve směru podélné osy zkumavky. Na konci desetiminutového zahřívání se zkumavka vyjme z lázně, nechá se stát 10 min a potom se 5 min odstřeďuje při 2000 gn. 4 ml horní vrstvy se převedou do čisté zkumavky. Roztok není zbarven intenzivněji (2.2.2, Metoda I) než 4 ml směsi 0,6 ml standardního barevného roztoku H a 9,4 ml kyseliny chlorovodíkové 1% RS. Spodní vrstva není zbarvena intenzivněji (2.2.2, Metoda I) než směs 0,5 ml základního modrého roztoku, 1,5 ml základního červeného roztoku, 3,0 ml základního žlutého roztoku a 2 ml kyseliny chlorovodíkové 1% RS.

Pevné parafiny. Zahřívá se vhodné množství zkoušené látky při 100 °C po dobu 2 h a ochladí se v exsikátoru nad kyselinou sírovou R. Převede se do skleněné zkumavky s vnitřním průměrem asi 25 mm, zkumavka se uzavře a ponoří se do vody s ledem. Po 4 h je tekutina dostatečně čirá tak, že 0,5 mm silná černá čára na bílém pozadí, umístěná vertikálně za zkumavkou je jasně viditelná.

Uchovávání

Chráněn před světlem.

Paraffinum perliquidum [image omitted]

Lehký tekutý parafin

CAS 8012-95-1

Je to čištěná směs tekutých nasycených uhlovodíků.

Vlastnosti

Bezbarvá průsvitná olejovitá kapalina. V denním světle nejeví fluorescenci. Je prakticky nerozpustný ve vodě, těžce rozpustný v lihu 96%, mísitelný s uhlovodíky.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: A a C.

Alternativní sestava zkoušek: B a C, viz Obecné zásady (1.2).

A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky odpovídá referenčnímu spektru Ph. Eur. tvrdého parafinu.

C. Zkouška Viskozita, viz Zkoušky na čistotu, je zároveň zkouškou totožnosti.

Zkoušky na čistotu

Relativní hustota (2.2.5). 810 až 875.

Viskozita (2.2.9). 25 mPa.s až 80 mPa.s.

Pevné parafíny. Zahřívá se vhodné množství zkoušené látky při 100 °C po dobu 2 h a ochladí se v exsikátoru nad kyselinou sírovou R. Převede se do skleněné zkumavky s vnitřním průměrem asi 25 mm, zkumavka se uzavře a ponoří se do vody s ledem. Po 4 h je tekutina dostatečně čirá tak, že 0,5 mm silná černá čára na bílém pozadí umístěná vertikálně za zkumavkou, je jasně viditelná.

Uchovávání

Chráněn před světlem.

Paraffinum solidum [image omitted]

Čtení tohoto dokumentu nenahrazuje čtení příslušného vydání Sbírky zákonů. Neneseme odpovědnost za případné nepřesnosti vyplývající z převodu originálu do tohoto formátu.

Tento text je zveřejněn za vlastních podmínek opětovného použití zdroje e-Sbírka, nikoli pod licencí Legalize ani pod licencí volného díla. e-Sbírka
volné dílo (úřední díla podle § 3 písm. a) zákona č. 121/2000 Sb., autorského zákona)