Vyhláška Státního úřadu pro jadernou bezpečnost o radiační ochraně

(6) Zařízení obsahující uzavřený radionuklidový zářič nesmí být používáno, dokud neprošlo úspěšně přejímací zkouškou nebo zkouškou dlouhodobé stability a pokud od poslední úspěšné zkoušky dlouhodobé stability uplynula delší lhůta, než je stanovena pro její periodické provádění, nebo nastaly jiné důvody k provedení této zkoušky. Zařízení obsahující uzavřený radionuklidový zářič, u něhož uplynula doba použitelnosti, nebo nebyla-li tato doba výrobcem stanovena, lze používat, pokud jeho parametry a provozní vlastnosti vyhovují výrobcem určenému účelu použití, požadavkům zkoušky dlouhodobé stability a v případě radiologických zařízení i požadavkům národních radiologických standardů.

(7) Osoba, která nakládá s vysokoaktivním zářičem, pravidelně ověřuje, zda se vysokoaktivní zářič, popřípadě zařízení jej obsahující nachází na místě svého používání nebo skladování a že je ve zjevně dobrém stavu.

(8) Vysokoaktivní zářiče opatřuje výrobce, popřípadě u dovezených zářičů dodavatel, nezaměnitelným identifikačním číslem. Je-li to proveditelné, toto číslo se vyryje nebo natiskne na zářič. Toto číslo se rovněž vyryje nebo natiskne na obal zářiče. Není-li to proveditelné nebo v případě přepravních obalů pro vícenásobné použití, uvedou se na obalu alespoň informace o charakteru zářiče. Výrobce, popřípadě u dovezených zářičů dodavatel, také zajistí, aby obal zářiče a, je-li to proveditelné, i zářič byly označeny a opatřeny znakem radiačního nebezpečí a aby součástí dokumentace každého vyráběného nebo dováženého typu vysokoaktivního zářiče byla i fotografie nebo jiné obdobné vyobrazení zářiče a pro něj obvykle používaného obalu.

(9) Osoba, která má v držbě vysokoaktivní zářič, zajistí, aby tento zářič a jeho obal byl vždy provázen písemnou informací umožňující identifikovat zdroj a jeho povahu a aby byly, je-li to proveditelné, označeny a opatřeny znakem radiačního nebezpečí a aby nápisy a značky zůstaly čitelné. Identifikace a značení mají být v souladu s identifikací a značením podle odstavce 8. Příslušná dokumentace obsahuje také fotografie nebo jiné obdobné vyobrazení zdroje, obalu zdroje, přepravního obalu, zařízení nebo vybavení. Fotografie nebo jiné obdobné vyobrazení zdroje není třeba, nelze-li ji pořídit nebo opatřit bez demontáže zařízení. Ustanovení tohoto odstavce se nevztahují na úložiště radioaktivních odpadů ani na uznaný sklad.

(10) Osoba, která má v držbě uzavřený radionuklidový zářič, kromě toho, který je nevýznamným nebo typově schváleným drobným zdrojem, každoročně nejméně jednou provádí inventarizaci tohoto zdroje a její výsledky zasílá písemně nebo jinou dohodnutou formou Úřadu.

(11) Osoba, která má v držbě vysokoaktivní zářič, bez zbytečného prodlení oznámí Úřadu krádež, ztrátu nebo neoprávněné použití zářiče a zajistí provedení zkoušky dlouhodobé stability podle § 71 po každé události, která mohla zářič poškodit. O této události a přijatých opatřeních informuje Úřad.

§ 34

Zvláštní podmínky bezpečného provozu pracovišť s otevřenými radionuklidovými zářiči

(1) Otevřený radionuklidový zářič, kromě nevýznamného nebo typově schváleného drobného zdroje, smí fyzicky převzít jen ten, kdo na základě povolení k nakládání se zdroji ionizujícího záření podle § 9 odst. 1 písm. i) zákona nebo na základě povolení k provozu pracoviště podle § 9 odst. 1 písm. d) zákona nebo na základě povolení k nakládání s radioaktivními odpady podle § 9 odst. 1 písm. j) zákona je oprávněn jej používat nebo alespoň skladovat.

(2) Maximální aktivita otevřených radionuklidových zářičů, které mohou být současně zpracovávány na jednotlivých pracovních místech pracovišť s otevřenými zářiči I., II. nebo III. kategorie, kategorizovanými na základě vybavení pracoviště a pracovních míst, se stanoví na základě kritérií zohledňujících ve vzájemné návaznosti vybavení pracovních míst a celého pracoviště ventilačními, izolačními a stínicími zařízeními, provedení kanalizace, fyzikální charakteristiky materiálů, které mají být zpracovávány, zejména těkavost a prašnost, náročnost a potenciální rizikovost očekávaných pracovních operací tak, že v tabulce č. 4 přílohy č. 4 se vybere hodnota odpovídající dané kategorii pracoviště s otevřenými zářiči a charakteristice materiálů a práce s nimi a tato se vynásobí koeficientem vybavenosti daného pracovního místa podle tabulky č. 2 přílohy č. 4. Při současném použití více radionuklidů na jednom pracovním místě nesmí součet podílů zpracovávané aktivity jednotlivých radionuklidů a uvedeným postupem stanovené maximální aktivity pro tyto jednotlivé radionuklidy být větší než 1.

(3) Pokud se otevřené radionuklidové zářiče nepoužívají a nejedná se o zářiče, které jsou tvořeny technologickými celky nebo medii pracoviště, umísťují se v ochranných stínicích krytech nebo kontejnerech, a to zpravidla tak, aby při skladování příkon dávkového ekvivalentu na povrchu krytu, kontejneru, stíněných skladovacích prostor, trezorů a stíněných boxů nepřekročil hodnotu 100 μSv/h a ve vzdálenosti 1 m od povrchu hodnotu 10 μSv/h a při přenášení zářičů na pracovišti příkon dávkového ekvivalentu ve vzdálenosti 1 m od povrchu přepravního krytu nepřekročil hodnotu 100 μSv/h.

(4) Na pracovištích s otevřenými radionuklidovými zářiči III. kategorie a II. kategorie, pokud není v podmínkách povolení stanoveno jinak, musí být zřízen samostatný kanalizační rozvod pro vypouštění radioaktivních odpadových vod z pracoviště a napojen na samostatnou záchytnou nádrž.

(5) Při nakládání s otevřenými radionuklidovými zářiči se používají odpovídající osobní ochranné pracovní prostředky, jako jsou stínicí pláště, zástěry, brýle, rukavice, a odpovídající ochranné pomůcky, jako jsou pinzety, kleště, stínicí ochranné obaly, kontejnery a podobně. Otevřené radionuklidové zářiče se neberou do ruky a roztoky s těmito zářiči se nepipetují ústy; činnosti, při kterých může dojít k úniku radioaktivních látek do ovzduší, se vykonávají v uzavřených prostorách, například v digestoři, hermetickém boxu a podobně.

(6) V kontrolovaných pásmech pracovišť s otevřenými zářiči je zakázáno kouřit; jíst a pít se může jen za podmínek stanovených v příslušném povolení Úřadu.

§ 35

Vyřazování pracoviště z provozu

(1) Pracoviště, kde se vykonávaly radiační činnosti, se může vyřadit až po odstranění všech zdrojů ionizujícího záření nebo po jejich zabezpečení proti neoprávněnému použití a po očistě pracoviště od radionuklidů provedené takovým způsobem a v takovém rozsahu, že nikde na pracovišti nejsou překročeny uvolňovací úrovně uvedené v § 57 odst. 1 písm. a) nebo stanovené v příslušném povolení Úřadu.

(2) Další požadavky ke způsobu a rozsahu zajištění radiační ochrany při ukončení provozu, rušení a vyřazování z provozu pracovišť III. a IV. kategorie upravuje zvláštní právní předpis.^18)

HLAVA II

NAKLÁDÁNÍ SE ZDROJI IONIZUJÍCÍHO ZÁŘENÍ

(K § 4 odst. 11, § 9 odst. 1 písm. i), § 13 odst. 3 písm. d) zákona a bodům I.6, I.7, I.8, I.12 a I.13 přílohy zákona)

§ 36

Způsoby nakládání se zdroji ionizujícího záření vyžadující povolení

(1) Způsoby nakládání se zdroji ionizujícího záření, k nimž je třeba povolení k nakládání se zdroji ionizujícího záření podle § 9 odst. 1 písm. i) zákona, jsou

• a) výroba zdrojů ionizujícího záření za podmínek vymezených v § 37, kromě výroby

• 1. generátorů záření, které jsou nevýznamnými zdroji,

• 1. zdrojů ionizujícího záření vyrobených pro vlastní potřebu,

• 1. spotřebních výrobků s přidanými radioaktivními látkami, jejichž výroba nebo dovoz byl povolen Úřadem podle § 9 odst. 1 písm. s) zákona,

• b) dovoz zdrojů ionizujícího záření za podmínek vymezených v § 38, kromě dovozu

• 1. generátorů záření,

• 1. spotřebních výrobků s přidanými radioaktivními látkami, jejichž výroba nebo dovoz byl povolen Úřadem podle § 9 odst. 1 písm. s) zákona,

• c) vývoz zdrojů ionizujícího záření za podmínek vymezených v § 39, kromě vývozu

• 1. nevýznamných a drobných zdrojů,

• 1. spotřebních výrobků s přidanými radioaktivními látkami, jejichž výroba nebo dovoz byl povolen Úřadem podle § 9 odst. 1 písm. s) zákona,

• 1. generátorů záření,

• d) distribuce zdrojů ionizujícího záření za podmínek vymezených v § 40, kromě distribuce

• 1. generátorů záření,

• 1. spotřebních výrobků s přidanými radioaktivními látkami, jejichž výroba nebo dovoz byl povolen Úřadem podle § 9 odst. 1 písm. s) zákona, s výjimkou ionizačních hlásičů požáru, na něž se vztahuje ustanovení § 7 písm. e),

• e) instalace nebo uvádění do provozu zdrojů ionizujícího záření za podmínek vymezených v § 41,

• f) skladování radionuklidových zářičů za podmínek vymezených v § 42, kromě nezbytného skladování zdrojů ionizujícího záření při dopravě těchto zdrojů,

• g) používání zdrojů ionizujícího záření za podmínek vymezených v § 43, kromě používání

• 1. nevýznamného nebo typově schváleného drobného zdroje ionizujícího záření,

• 1. spotřebního výrobku s přidanými radioaktivními látkami, jejichž výroba nebo dovoz byl povolen Úřadem podle § 9 odst. 1 písm. s) zákona,

• 1. zdroje ionizujícího záření, který je součástí zařízení, technologických celků, vybavení nebo provozních médií na pracovišti, k jehož provozu je uživatel oprávněn na základě povolení podle § 9 odst. 1 písm. d) zákona,

• 1. zdroje ionizujícího záření používaného pouze v rozsahu, k němuž je uživatel oprávněn na základě jiných povolení,

• h) hodnocení vlastností zdrojů ionizujícího záření za podmínek vymezených v § 44,

• i) opravy zdrojů ionizujícího záření za podmínek vymezených v § 45, kromě oprav

• 1. generátorů záření, které nevyžadují zapnutí generátoru nebo jinak nemohou být spojeny s ozářením fyzických osob provádějících opravu,

• 1. prováděných držitelem povolení k používání tohoto zdroje a není-li oprava spojena s vyšším potenciálním ozářením než běžný provoz,

• j) nakládání s produkty hornické činnosti vzniklými při těžbě a zpracování uranové rudy jako hlušinový materiál uložený v odvalech a na výsypkách, které nejsou radioaktivními odpady.

(2) Za způsob nakládání se zdroji ionizujícího záření, k němuž je třeba povolení k nakládání se zdroji ionizujícího záření, se nepovažují

• a) nakládání se zdroji ionizujícího záření způsobem, při němž v žádném kalendářním roce nemůže kolektivní efektivní dávka být větší než 1 Sv a u žádné jednotlivé osoby efektivní dávka nemůže být větší než 10 μSv,

• b) odběr a používání pevných stínicích materiálů obsahujících pouze přírodní nebo ochuzený uran nebo přírodní thorium,

• c) odběr a používání přírodních léčivých vod obsahujících pouze radionuklidy přírodního původu,

• d) pracovní činnosti se zvýšeným ozářením z přírodních zdrojů, kromě činností uvedených v odstavci 1 písm. j),

• e) provoz pracoviště uskutečňovaný na základě a za podmínek povolení podle § 9 odst. 1 písm. d) zákona,

• f) těžba a zpracování radioaktivních nerostů, uskutečňovaná na základě a za podmínek povolení podle § 9 odst. 1 písm. d) zákona,

• g) používání spotřebního výrobku s přidanými radioaktivními látkami, jehož výroba nebo dovoz byla povolena Úřadem podle § 9 odst. 1 písm. s) zákona.

(3) K žádosti o povolení k nakládání se zdroji ionizujícího záření se dokumentace podle bodu I. přílohy zákona předkládá v plném rozsahu pro pracoviště II. a vyšší kategorie provozovaná žadatelem a pro zdroje ionizujícího záření, které budou v držbě žadatele. Pro pracoviště I. kategorie provozovaná žadatelem se nemusí předkládat a není předmětem schvalování program monitorování, návrh na vymezení kontrolovaného pásma a vnitřní havarijní plán, pokud jsou předloženy provozní předpisy, které podle stanoviska Úřadu dostatečně zahrnou popis monitorování pracoviště, a zásahové instrukce pro postup v případě odchylek od běžného provozu. Pro ostatní zdroje ionizujícího záření, se kterými má být nakládáno, a pro práce na pracovištích provozovanými jinými osobami se přihlédne k rozsahu a způsobu nakládání se zdroji ionizujícího záření. Nakládá-li s tímtéž zdrojem ionizujícího záření nebo využívá-li téhož pracoviště více osob, mohou předložit příslušné části dokumentace společné.

§ 37

Výroba

(1) Povolení k výrobě zdrojů ionizujícího záření opravňuje výrobce^19) také ke skladování a nezbytnému zkoušení a ověřování vlastností a parametrů vyrobených zdrojů ionizujícího záření, ale nenahrazuje povolení k jejich používání pro účely, pro které jsou tyto zdroje určeny.

(2) Vyrobené radionuklidové zářiče musí být bezpečně skladovány v souladu s § 42.

(3) Výrobce radionuklidových zářičů nebo zařízení s nimi, kromě nevýznamných nebo typově schválených drobných zdrojů, dodá vyrobené zdroje ionizujícího záření jen osobě, která je oprávněna s nimi nakládat, a to alespoň je skladovat.

§ 38

Dovoz

(1) Dovážené radionuklidové zářiče musí být bezpečně přepravovány podle § 20 zákona a bezpečně skladovány v souladu s § 42.

(2) Dovozce^19) zajistí, aby v průběhu dovozu se zdroji ionizujícího záření nakládaly pouze oprávněné osoby, a radionuklidové zářiče nebo zařízení s nimi, kromě nevýznamných nebo typově schválených drobných zdrojů, dodá jen osobě, která je oprávněna s nimi nakládat, a to alespoň je skladovat.

(3) Dovozce, který dovážené zdroje ionizujícího záření sám fyzicky nebude používat a u radionuklidových zářičů ani skladovat, nemusí k žádosti o povolení k dovozu zdrojů ionizujícího záření předkládat program monitorování, návrh na vymezení kontrolovaného pásma a vnitřní havarijní plán podle bodů I.6 až I.8 přílohy zákona, pokud v žádosti uvede všechny osoby, které budou v průběhu dovozu s dováženými zdroji ionizujícího záření, které jsou radionuklidovými zářiči nebo je obsahují, na území České republiky nakládat, a doloží, že jsou k takovému nakládání oprávněny.

(4) Povolení k nakládání se zdroji ionizujícího záření specifickým způsobem, kterým je dovoz zdrojů ionizujícího záření, musí mít ten, kdo v rámci své podnikatelské činnosti dováží tyto zdroje na území České republiky.

§ 39

Vývoz

(1) Vyvážené radionuklidové zářiče musí být bezpečně přepravovány podle § 20 zákona a bezpečně skladovány v souladu s § 42.

(2) Vývozce zajistí, aby v průběhu vývozu se zdroji ionizujícího záření nakládaly pouze oprávněné osoby, a zdroje ionizujícího záření dodá jen osobě, která je oprávněna s nimi nakládat. Doklad podle bodu I.13 přílohy zákona o tom, že příjemce splňuje podmínky pro nakládání se zdroji ionizujícího záření, potvrzený kompetentním orgánem země příjemce se vyžaduje pouze pro vývoz radionuklidových zářičů.

(3) Vývozce, který vyvážené zdroje ionizujícího záření sám fyzicky nebude používat a u radionuklidových zářičů ani skladovat, nemusí k žádosti o povolení k vývozu zdrojů ionizujícího záření předkládat program monitorování, návrh na vymezení kontrolovaného pásma a vnitřní havarijní plán podle bodů I.6 až I.8 přílohy zákona, pokud v žádosti uvede všechny osoby, které budou v průběhu vývozu s vyváženými zdroji ionizujícího záření, které jsou radionuklidovými zářiči nebo je obsahují, na území České republiky nakládat, a doloží, že jsou k takovému nakládání oprávněny.

§ 40

Distribuce

(1) Zdroje ionizujícího záření, které podle § 23 zákona podléhají typovému schválení, lze uvést na trh až po jejich typovém schválení.

(2) Distributor^19) zajistí, aby součástí dokumentace distribuovaných zdrojů ionizujícího záření byla jejich klasifikace, návrh rozsahu přejímacích zkoušek podle § 70, zkoušek dlouhodobé stability podle § 71 a zkoušek provozní stálosti podle § 72, u otevřených radionuklidových zářičů průvodní list, u uzavřených radionuklidových zářičů osvědčení uzavřeného radionuklidového zářiče vydané oprávněnou osobou a u drobných zdrojů a u spotřebních výrobků s přidanými radioaktivními látkami, jejichž výroba nebo dovoz byl povolen Úřadem podle § 9 odst. 1 písm. s) zákona, návod k použití zahrnující pokyny pro bezpečné používání těchto výrobků uživatelem, u drobných typově schválených zdrojů se jedná o návod k použití schválený Úřadem.

(3) Distribuované radionuklidové zářiče musí být bezpečně přepravovány podle § 20 zákona a bezpečně skladovány v souladu s § 42.

(4) Distributor zajistí, aby v průběhu distribuce se zdroji ionizujícího záření nakládaly pouze oprávněné osoby, a radionuklidové zářiče a zařízení s nimi, kromě nevýznamných nebo typově schválených drobných zdrojů, dodá jen osobě, která je oprávněna s nimi nakládat, a to alespoň je skladovat.

(5) Distributor, který distribuované zdroje ionizujícího záření sám fyzicky nebude používat a u radionuklidových zářičů ani skladovat, nemusí k žádosti o povolení k distribuci zdrojů ionizujícího záření předkládat program monitorování, návrh na vymezení kontrolovaného pásma a vnitřní havarijní plán podle bodů I.6 až I.8 přílohy zákona, pokud v žádosti uvede všechny osoby, které budou v průběhu distribuce se zdroji ionizujícího záření na území České republiky nakládat, a doloží, že jsou k takovému nakládání oprávněny.

§ 41

Instalace nebo uvádění do provozu

(1) Povolení k nakládání se zdroji ionizujícího záření specifickým způsobem, kterým je instalace nebo uvádění do provozu zdrojů ionizujícího záření, musí mít ten, kdo není jinak dostatečně oprávněn s daným zdrojem nakládat, a přitom při instalaci nebo při uvádění zdroje ionizujícího záření do provozu jej bude používat k nezbytnému otestování funkčnosti zdroje ionizujícího záření a s ním souvisejících stínicích a ochranných zařízení nebo k ověření, zda je zdroj ionizujícího záření vhodný k použití pro účel, pro který je určen. Pokud instalace nebo uvádění do provozu není spojeno s vyšším rizikem ozáření než běžný provoz, např. tím, že jsou při něm odstraněna některá stínění nebo bezpečnostní prvky, nepotřebuje povolení k instalaci nebo uvádění do provozu ten, kdo je oprávněn daný zdroj ionizujícího záření používat.

(2) Zdroje ionizujícího záření, kromě nevýznamných a drobných, lze instalovat a uvádět do provozu pouze na pracovištích, která vyhovují technickým a organizačním podmínkám bezpečného provozu podle § 24 až 34, a

• a) jedná-li se o zdroje ionizujícího záření, které podle § 23 zákona podléhají typovému schválení, jsou typově schváleny a je doložena shoda se schváleným typem nebo s požadavky technických předpisů, které se na ně vztahují,

• b) jedná-li se o instalaci radionuklidových zářičů nebo uvádění do provozu zařízení s nimi, je provozovatel pracoviště, na kterém mají být zdroje ionizujícího záření instalovány, oprávněn příslušné radionuklidové zářiče skladovat,

• c) na pracovišti jsou vytvořeny podmínky zabraňující zcizení zdrojů ionizujícího záření a nakládání s nimi neoprávněnými osobami, a to i po dobu, kdy nejsou používány.

(3) K žádosti o povolení k instalaci nebo k uvádění do provozu zdrojů ionizujícího záření se nemusí předkládat návrh na vymezení kontrolovaného pásma a vnitřní havarijní plán podle bodů I.7 a I.8 přílohy zákona, pokud tyto činnosti budou vykonávány výhradně na pracovišti jiného držitele povolení.

§ 42

Skladování radionuklidových zářičů

(1) Povolení k nakládání se zdroji ionizujícího záření specifickým způsobem, kterým je skladování radionuklidových zářičů, musí mít ten, kdo skladuje radionuklidové zářiče, které není oprávněn vyrábět, dovážet, distribuovat nebo používat, například proto, že ještě nemá vytvořeny nebo již pozbyl podmínky pro jejich používání. Povolení ke skladování radionuklidových zářičů nepotřebuje dopravce pro skladování zdrojů ionizujícího záření nezbytné k uskutečnění přepravy v souladu s požadavky na jejich bezpečnou přepravu podle § 20 zákona.

(2) Zdroje ionizujícího záření musí být skladovány tak, aby bylo zajištěno, že s nimi nebudou nakládat neoprávněné osoby.

(3) Jako dokumentace se pro povolení ke skladování předkládá, pokud není s Úřadem dohodnuto jinak, pouze dokumentace podle bodů I.2 a I.5 přílohy zákona, program zabezpečování jakosti, popis monitorování a zásahové instrukce pro postup v případě radiační nehody.

§ 43

Používání

(1) Pokud je to výslovně uvedeno v povolení, lze zdroje ionizujícího záření, k jejichž používání je třeba povolení, používat i na předem nespecifikovaných pracovištích určených pro práce se zdroji ionizujícího záření na předem vymezenou krátkou dobu nepřesahující 30 dnů (dále jen „přechodné pracoviště“).

(2) Termín zahájení prací, předpokládaná doba práce na přechodném pracovišti, jeho místo, popis prací a přehled používaných zdrojů ionizujícího záření se Úřadu oznamuje písemně, telegraficky nebo elektronicky nejméně den předem. Pracovní skupiny na přechodných pracovištích musí být nejméně dvoučlenné, z toho alespoň jedna osoba musí být osobou se zvláštní odbornou způsobilostí. Ukončení prací na přechodném pracovišti se neprodleně oznámí Úřadu. Tato ustanovení se nevztahují na přechodná pracoviště, na kterých bude nakládáno nejvýše s jednoduchými zdroji, kromě defektoskopických rentgenových zařízení a karotážních zařízení s uzavřeným radionuklidovým zářičem.

(3) Zdroje ionizujícího záření, k jejichž používání je třeba povolení, lze používat jen na pracovištích, která vyhovují technickým a organizačním podmínkám bezpečného provozu podle § 24 až 34, a pokud

• a) jsou zabezpečeny proti odcizení a proti nakládání s nimi neoprávněnými osobami, a to i po dobu, kdy nejsou bezprostředně používány,

• b) jsou používány nebo zapínány pouze pro pracovní výkon.

§ 44

Hodnocení vlastností

(1) Povolení podle § 9 odst. 1 písm. i) zákona k nakládání se zdroji ionizujícího záření specifickým způsobem, kterým je hodnocení vlastností zdrojů ionizujícího záření, musí mít ten, kdo provádí hodnocení vlastností zdrojů ionizujícího záření

• a) při zkouškách zdrojů ionizujícího záření k typovému schválení podle § 23 odst. 3 zákona, nebo

• b) při posuzování shody vlastností zdrojů ionizujícího záření s požadavky právních předpisů, nebo

• c) při ověřování vlastností zdrojů ionizujícího záření se schváleným typem, nebo

• d) při přejímacích zkouškách zdrojů ionizujícího záření kromě otevřených zářičů, nebo

• e) při zkouškách dlouhodobé stability zdrojů ionizujícího záření.

(2) Podmínkami pro hodnocení vlastností zdrojů ionizujícího záření při přejímacích zkouškách a zkouškách dlouhodobé stability a pro další účely odstavce 1 jsou

• a) zajištění dostatečné odborné úrovně ve vztahu k procesu hodnocení vlastností zdrojů ionizujícího záření, včetně nezbytného počtu zaměstnanců s odborným výcvikem, znalostmi a schopnostmi,

• b) vybavení vlastními zařízeními k technickým a administrativním úkonům, přístupnost k zařízení pro speciální posuzování,

• c) používání metodik, které odpovídají náležitostem vzorové metodiky uvedeným v příloze č. 6,

• d) vypracovávání zkušebních protokolů, které odpovídají náležitostem vzorového protokolu uvedeným v příloze č. 6,

• e) zajištění účasti fyzických osob s odpovídající zvláštní odbornou způsobilostí zastupujících držitele povolení na porovnávacích měřeních organizovaných Úřadem nebo se souhlasem Úřadu.

(3) K žádosti o povolení k hodnocení vlastností zdrojů ionizujícího záření se nemusí předkládat návrh na vymezení kontrolovaného pásma a vnitřní havarijní plán podle bodů I.7 a I.8 přílohy zákona, pokud tato činnost bude vykonávána výhradně na pracovišti provozovatele hodnoceného zdroje ionizujícího záření.

(4) Fyzické osoby provádějící hodnocení vlastností zdrojů ionizujícího záření se musí na pracovištích provozovatelů hodnocených zdrojů řídit vnitřním havarijním plánem schváleným pro provozovatele hodnoceného zdroje.

§ 45

Opravy

(1) K žádosti o povolení k opravám zdrojů ionizujícího záření se nemusí předkládat návrh na vymezení kontrolovaného pásma a vnitřní havarijní plán podle bodů I.7 a I.8 přílohy zákona, pokud tyto činnosti budou vykonávány výhradně na pracovišti provozovatele opravovaného zdroje.

(2) Fyzické osoby provádějící opravy zdrojů ionizujícího záření se musí na pracovištích provozovatelů opravovaných zdrojů řídit vnitřním havarijním plánem schváleným pro provozovatele opravovaného zdroje.

HLAVA III

NAKLÁDÁNÍ S RADIOAKTIVNÍMI ODPADY

[K § 2 písm. h) bodu 4, § 9 odst. 1 písm. j), § 13 odst. 3 písm. d) a § 24 odst. 4 zákona]

§ 46

Obecné požadavky na nakládání s radioaktivními odpady

(1) Způsoby nakládání s radioaktivními odpady, k nimž je třeba povolení podle § 9 odst. 1 písm. j) zákona, jsou jejich shromažďování, třídění, zpracování, úprava, skladování a ukládání. Za nakládání s radioaktivními odpady, k němuž je třeba povolení podle § 9 odst. 1 písm. j) zákona, se nepovažuje shromažďování, třídění a skladování radioaktivních odpadů osobou, která je oprávněna s nimi nakládat jako s otevřenými radionuklidovými zářiči, a ani zpracování a úprava radioaktivních odpadů prováděná takovou osobou na základě smluvního vztahu s držitelem povolení k nakládání s radioaktivními odpady. Recyklace, vypouštění nebo jiné uvádění radioaktivních odpadů do životního prostředí se řídí ustanoveními § 56 až 57 a § 89, včetně povolení podle § 9 odst. 1 písm. h) zákona. Přeprava radioaktivních odpadů se uskutečňuje v souladu s požadavky § 20 zákona.

(2) Při nakládání s radioaktivními odpady se radiační ochrana zajišťuje způsobem a v rozsahu stejném jako pro jiné radionuklidové zářiče, pokud není v příslušném povolení výslovně stanoveno jinak.

(3) Při nakládání s radioaktivními odpady se kromě radioaktivity vezmou v úvahu všechny jejich nebezpečné vlastnosti, které by mohly bezpečnost nakládání s nimi ovlivnit, zejména toxicita, hořlavost, výbušnost, samovolná štěpitelnost, vznik kritické hmoty nebo zbytkového tepla. Ve vztahu k těmto nebezpečným vlastnostem se postupuje při nakládání s radioaktivními odpady v souladu s obecnými právními předpisy o nakládání s odpady.^20)

(4) Postupy při jednotlivých činnostech nakládání s radioaktivními odpady podle § 9 odst. 1 písm. j) a h) zákona musí být popsány v provozních předpisech držitele povolení.

§ 47

Požadavky na zařízení používaná při nakládání s radioaktivními odpady

(1) Zařízení používaná při nakládání s radioaktivními odpady umožňují

• a) shromáždění a skladování radioaktivních odpadů,

• b) dobrou přístupnost k údržbě, opravy a snadnou dekontaminaci,

• c) co největší zamezení jeho zanášení a snadnou odstranitelnost případných nánosů nebo usazenin,

• d) zabránění únikům radioaktivních odpadů a sbírání a vracení případných úniků.

(2) Zařízení používaná při nakládání s radioaktivními odpady umožňují průběžné nebo alespoň pravidelné měření veličin, které prokazují jeho správnou funkci stanovenou projektem. Metody měření těchto veličin musí být popsány a dokumentovány držitelem povolení.

(3) Zařízení používaná při zpracování a úpravě radioaktivních odpadů, které obsahují výbušné nebo hořlavé látky, musí být odolná proti možným účinkům výbuchu nebo požáru. Veličiny mající vliv na výbušnost nebo vzplanutí musí být sledovány.

§ 48

Shromažďování a třídění radioaktivních odpadů

(1) Radioaktivní odpady nebo jejich směsi s jinými látkami jsou v místě jejich vzniku sbírány zejména podle použitých způsobů zpracování a úpravy, a pokud je to technicky možné a zdůvodnitelné, i tříděny.

(2) Radioaktivní odpady nebo jejich směsi s jinými látkami jsou tříděny podle použitých způsobů zpracování a úpravy. Třídění se provádí podle fyzikálních a chemických vlastností.

(3) Druhy a způsob třídění radioaktivních odpadů musí být držitelem povolení k nakládání s radioaktivními odpady dokumentovány a tříděné odpady evidovány.

(4) Radioaktivní odpady se rozlišují na plynné, kapalné a pevné. Pevné radioaktivní odpady se klasifikují do tří základních kategorií, a to na přechodné, nízko a středně aktivní a vysokoaktivní.

(5) Přechodné radioaktivní odpady jsou takové odpady, které po dlouhodobém skladování (maximálně 5 let) vykazují radioaktivitu nižší, než jsou uvolňovací úrovně. Vysokoaktivními radioaktivními odpady jsou odpady, u kterých musí být při jejich skladování a ukládání zohledněno uvolňování tepla z rozpadu radionuklidů v nich obsažených. Ostatní radioaktivní odpady se klasifikují jako nízko a středně aktivní radioaktivní odpad.

(6) Nízko a středně aktivní radioaktivní odpad se dělí na dvě podskupiny, a to na krátkodobé, u nichž poločas obsažených radionuklidů je menší než 30 let (včetně Cs-137) a u nichž je omezena hmotnostní aktivita dlouhodobých alfa zářičů (v jednotlivém obalovém souboru maximálně 4000 kBq/kg a střední hodnotě 400 kBq/kg v celkovém objemu odpadů vyprodukovaných za kalendářní rok), a na dlouhodobé odpady, kterými jsou ty odpady, které nepatří do podskupiny krátkodobých radioaktivních odpadů.

(7) Sběrné obalové soubory obsahující radioaktivní odpady musí být označeny tak, aby bylo zřejmé, jaký odpad je sbírán a jak je tříděn. Držitel povolení musí vypracovat vlastní přehledný systém značení sběrných nádob a obalů. Svým provedením, nebo v kombinaci s technickým provedením a vybavením místa, v němž jsou umístěny, zabezpečují, že odpad do nich umístěný je chráněn před nežádoucím znehodnocením, zneužitím, odcizením nebo únikem ohrožujícím životní prostředí.

§ 49

Zpracování radioaktivních odpadů

(1) Zpracování radioaktivních odpadů znamená, že využitelné látky se v co největší možné míře oddělují a vracejí k opětnému použití tak, aby množství zbylých odpadů a radioaktivních odpadů bylo co nejmenší.

(2) Před zpracováním radioaktivních odpadů je nutné zvážit vliv zpracovávaných a vznikajících látek na spolehlivost technologických zařízení, kde dochází k jejich zpracování, i vliv systémů technologicky souvisejících, aby nebyla ovlivněna nežádoucím způsobem jaderná bezpečnost nebo radiační ochrana.

(3) Používají-li se při zpracování radioaktivních odpadů měniče iontů, filtrační nebo podobné dělicí látky s omezenou životností, musí být pravidelně sledována účinnost jejich funkce a držitel povolení stanoví nejvyšší hodnoty, při jejichž překročení jsou obnoveny nebo vyměněny. Tyto hodnoty uvede držitel povolení v příslušném provozním předpise.

(4) Jsou-li radioaktivní odpady spalovány, je pro každý jejich druh stanoven a dokumentován technologický postup při spalování, který uvede držitel povolení v příslušném provozním předpise.

§ 50

Úprava radioaktivních odpadů

(1) Úprava radioaktivních odpadů změnou jejich fyzikálních nebo chemických vlastností, popřípadě jejich obalem musí být provedena tak, aby byla zajištěna jejich bezpečná přeprava, skladování a uložení. Úprava radioaktivních odpadů obvykle zahrnuje zpevňování radioaktivních odpadů a jejich vpravení do obalových souborů.

(2) Při zpevňování radioaktivních odpadů ztužidly, kterými mohou být zejména cement, pevné živice nebo skelná hmota, stanoví držitel povolení technologický postup úprav v provozním předpise, který musí zahrnovat mimo jiné poměr mísení nebo měrné spotřeby ztužidel a podmínky tuhnutí. V provozním předpise musí být stanoveny dále přejímací podmínky pro ztužidla a způsob kontroly těchto podmínek tak, aby byla dodržena jejich požadovaná jakost.

(3) Plní-li se upravené radioaktivní odpady do obalových souborů, musí být zajištěno, aby nedošlo k jejich přeplnění.

(4) Je-li součástí úpravy radioaktivních odpadů balení, musí být obalové soubory zvoleny tak, aby vydržely spolehlivě namáhání při následných manipulacích a přepravě a aby nakládání s nimi bylo bezpečné. Přitom se bere v úvahu jak možné působení radioaktivních odpadů vyvolané přítomností korozívních látek, jejich rozpínáním, vývinem plynů, uvolňováním tepla apod. na obaly zevnitř, tak působení vnějších vlivů.

§ 51

Skladování radioaktivních odpadů

(1) Sklad radioaktivních odpadů musí svým vybavením odpovídat druhu skladovaného radioaktivního odpadu, zejména

• a) nádrže s kapalnými radioaktivními odpady musí být zajištěny proti přeplnění a jejich zaplnění musí být kontrolováno; nádrže musí být umístěny v ochranných jímkách, které pojmou s dostatečnou zálohou objem nádrže; ochranné jímky musí být vodotěsné, opatřené signalizací úniku z nádrží a vybavené zařízením pro jejich odčerpání; výpary z nádrží a jímek musí být odváděny a zpracovávány jako radioaktivní odpady,

• b) obsah skladovacích a shromažďovacích nádrží musí být možné vyčerpat; každý systém skladovacích nebo shromažďovacích nádrží musí mít vždy, jako havarijní zálohu, prázdnou nádrž o objemu odpovídajícímu největší nádrži systému,

• c) skladují-li se kapalné radioaktivní odpady v nádobách, musí být podlaha a stěny skladu nepropustné do takové výše, aby bylo zabráněno při úniku maximálního množství skladovaných kapalných radioaktivních odpadů jejich proniknutí do životního prostředí; podlaha musí být spádována do bezodtokové nepropustné jímky,

• d) sklad radioaktivních odpadů musí být chráněn proti negativním povětrnostním vlivům, zejména atmosférickým srážkám; stav a vybavení skladu držitel povolení pravidelně kontroluje.

(2) Při skladování radioaktivních odpadů se požaduje, aby

• a) upravené radioaktivní odpady byly skladovány tak, že nehrozí změny vlastností, které by mohly znemožnit jejich uložení,

• b) držitel povolení stanovil nejvyšší skladované množství radioaktivních odpadů,

• c) byly bezpečně skladovány v místě jejich vzniku nebo na pracovišti, nemohou-li být upraveny a odvezeny do dlouhodobého skladu nebo úložiště,

• d) s radioaktivními odpady bylo možné bezpečně manipulovat po celou dobu jejich skladování včetně radioaktivních odpadů v obalových souborech.

(3) Radioaktivní odpady se neskladují s jinými odpady nebo materiály.

(4) Zařízení, ve kterém celková aktivita skladovaných radioaktivních odpadů obsahujících radionuklidy o poločasu přeměny delším než 75 dnů a emitujících záření alfa přesáhne 10^15 Bq, je jaderným zařízením podle § 2 písm. h) bodu 4 zákona.

§ 52

Ukládání radioaktivních odpadů

(1) Na úložiště radioaktivních odpadů, kromě obecných požadavků pro jaderná zařízení a pracoviště IV. kategorie, jsou kladeny takové požadavky, aby

• a) úložné prostory úložiště byly chráněny proti obousměrnému průsaku vod a do uzavření úložiště byl vyloučen dlouhodobý kontakt uložených radioaktivních odpadů s vodou,

• b) úložiště bylo chráněno proti záplavě a zatopení vodami, zejména srážkovými nebo důlními.

(2) Provoz úložiště je ukončen jeho uzavřením. Návrh způsobu uzavření je předmětem bezpečnostních rozborů, které jsou součástí dokumentace pro povolení k provozu.

(3) Systém sledování úložiště a jeho okolí musí, kromě požadavků pro monitorování, poskytovat dostatečný přehled o případném vniknutí vody do úložiště při jeho zaplňování a úniku radionuklidů z úložiště do okolního prostředí; přitom tento systém nesmí snižovat těsnost a celistvost úložiště.

(4) Je-li součástí úložiště odvodňovací systém, je postaven tak, aby nedošlo k jeho ucpání nebo zanesení. Jestliže přesto dojde k průniku vod do úložných prostorů úložiště při jeho zaplňování, musí být zajištěno jejich odčerpání a bezpečné nakládání. Správná funkce odvodňovacího systému je nejméně jednou za rok kontrolována po celou dobu provozu úložiště.

(5) Splnění požadavků na radiační ochranu při uložení radioaktivních odpadů musí být prokázáno v bezpečnostních rozborech možných následků uložení radioaktivních odpadů. Bezpečnostní rozbory musí prokazatelně a věrohodně na základě znalostí o místě, kde má být úložiště postaveno, zhodnotit rizika přicházející v úvahu v provozním období a v období po uzavření úložiště. Z bezpečnostních rozborů jsou odvozeny podmínky přijatelnosti k ukládání radioaktivních odpadů.

(6) Optimalizační mezí pro bezpečné uložení radioaktivních odpadů je efektivní dávka 0,25 mSv za kalendářní rok pro jednotlivce z kritické skupiny obyvatel.

§ 53

Limity a podmínky bezpečného nakládání s radioaktivními odpady

(1) Limity a podmínky bezpečného nakládání s radioaktivními odpady, které jsou schvalovanou dokumentací podle bodu J.9 přílohy zákona, se stanoví na základě bezpečnostních rozborů a zahrnují zejména

• a) údaje o přípustných parametrech, při kterých je zajištěna jaderná bezpečnost a radiační ochrana tohoto nakládání,

• b) způsoby a lhůty jejich měření a hodnocení,

• c) požadavky na provozní schopnost zařízení pro nakládání s radioaktivními odpady,

• d) požadavky na nastavení ochranných systémů těchto zařízení,

• e) limity podmiňujících veličin,

• f) požadavky na činnost pracovníků a na organizační opatření vedoucí ke splnění všech definovaných podmínek pro projektované provozní stavy.

(2) Součástí limitů a podmínek pro skladování jsou nejvyšší přípustné aktivity radionuklidových zářičů. Součástí limitů a podmínek pro ukládání radioaktivních odpadů na úložišti jsou příslušné podmínky přijatelnosti, které obsahují podmínky a meze pro charakteristické vlastnosti ukládaných radioaktivních odpadů, zejména obsah radionuklidů, nejvyšší přípustné aktivity radionuklidových zářičů, strukturální stabilitu, loužitelnost, tepelné a radiační účinky, možnost tvoření plynů, možnost mikrobiálního rozkladu a vzniku kritického stavu, obsah korozivních, výbušných a samozápalných látek, hořlavin, volných kapalin a komplexotvorných činidel, korozivzdornost a povrchovou kontaminaci obalů a dávkový příkon nebo zdůvodnění toho, proč není charakteristická vlastnost ukládaných radioaktivních odpadů limitována. Podmínky přijatelnosti mohou také obsahovat požadavky na obvyklé rozměry, hmotnost, provedení a značení sudů, kontejnerů a jiných obalových souborů pro ukládání radioaktivních odpadů.

(3) Držitel povolení k nakládání s radioaktivními odpady pravidelně zasílá Úřadu hodnocení plnění limitů a podmínek bezpečného nakládání s radioaktivními odpady, nejméně však jednou za rok.

§ 54

Evidence radioaktivních odpadů

(1) Eviduje se množství a měrné aktivity radionuklidů v radioaktivních odpadech při jejich shromažďování, třídění, zpracování, úpravě, skladování, dopravě a uložení. Tato evidence slouží pro zjišťování materiálového toku radioaktivních odpadů u držitele povolení podle § 9 odst. 1 písm. j) zákona.

(2) Držitel povolení k nakládání s radioaktivními odpady vede a uchovává provozní záznamy o nakládání s nimi, které obsahují údaje

• a) o hmotnosti (objemu),

• b) o aktivitě těch radionuklidů, jejichž obsah je limitován podmínkami přijatelnosti, a dále těch, které jsou obsaženy v množství vyšším než 1 % celkové aktivity,

• c) o chemické a fyzikální formě radioaktivních odpadů včetně údajů o původci u převzatých odpadů,

• d) o způsobu naložení s odpady, u skladovaných nebo uložených radioaktivních odpadů včetně údajů, kde a jak dlouho se nacházejí,

• e) o výsledcích analýz odpadů a jejich obalů,

• f) o provozu zařízení včetně údajů o časovém využití zařízení, popřípadě jeho odstavení, o provedených údržbách zařízení a o provozních poruchách a haváriích a způsobu jejich odstranění,

• g) o jménech a příjmeních pracovníků odpovědných za provoz.

§ 55

Průvodní list radioaktivních odpadů

(1) Průvodní list radioaktivních odpadů musí provázet radioaktivní odpad při jeho každém fyzickém předání držiteli povolení podle § 9 odst. 1 písm. j) zákona. Průvodní list radioaktivních odpadů vystavuje předávající a musí být podepsán pověřenou osobou předávajícího i přebírajícího. Průvodní list se vystavuje pro každý druh radioaktivních odpadů a pro každý obalový soubor s radioaktivními odpady tvořící samostatnou manipulační jednotku, například sud.

(2) Průvodní list radioaktivních odpadů obsahuje

• a) označení fyzikální a chemické formy a vlastností radioaktivního odpadu nebo kód charakterizující radioaktivní odpady, dále u pevných odpadů také jejich kategorii podle § 48,

• b) popis druhu obalu a zevní značení umožňující obalový soubor identifikovat (identifikační číslo),

• c) počet kusů a aktivitu ukládaných nevyužívaných uzavřených radionuklidových zářičů, u vysokoaktivních zářičů i jejich evidenční, popř. identifikační čísla podle § 33 odst. 8,

• d) hmotnostní aktivitu těch radionuklidů, jejichž obsah je limitován podmínkami přijatelnosti, a dále těch, které jsou obsaženy v množství vyšším než 1 % celkové aktivity,

• e) příkon dávkového ekvivalentu na povrchu obalu,

• f) údaje o povrchovém znečištění obalu radionuklidy,

• g) velikost koeficientu loužitelnosti radioaktivního odpadu upraveného k uložení, pokud je omezen podmínkami přijatelnosti na úložiště,

• h) celkovou hmotnost radioaktivních odpadů,

• i) hmotnost obalového souboru s radioaktivními odpady v případě skladování před uložením a v případě ukládání,

• j) datum nebo období plnění obalu,

• k) datum vystavení průvodního listu,

• l) obchodní firmu a identifikační číslo (bylo-li přiděleno) osoby, která radioaktivní odpady předává, a jméno, příjmení, funkce a podpis pověřeného zástupce této osoby,

• m) obchodní firmu a identifikační číslo (bylo-li přiděleno) osoby, která radioaktivní odpady přebírá, a jméno, příjmení, funkce a podpis pověřeného zástupce této osoby.

(3) K průvodnímu listu upravených radioaktivních odpadů jsou přikládány kopie průvodních listů radioaktivních odpadů nebo osvědčení uzavřených radionuklidových zářičů, které ukládací obalový soubor s radioaktivními odpady obsahuje, případně jsou přikládány další doklady, které vypovídají o vlastnostech radioaktivních odpadů a způsobu nakládání s nimi.

(4) Nedílnou součástí průvodního listu u radioaktivních odpadů předávaných k uložení nebo skladování je písemné prohlášení původce upravených radioaktivních odpadů o tom, že radioaktivní odpady byly upraveny v souladu se schválenými limity a podmínkami pro jejich úpravu a že splňují podmínky přijatelnosti pro příslušné úložiště nebo sklad, například neobsahují volné kapaliny, pyroforické látky, toxické látky nebo výbušné látky.

(5) Údaje průvodního listu musí odpovídat údajům z provozních deníků původce nebo správce skladu či úložiště. Průvodní list se vyhotovuje ve třech exemplářích, přičemž originál a kopie musí být uloženy v různých požárních úsecích.^21) Průvodní list radioaktivních odpadů archivuje Správa úložišť radioaktivních odpadů trvale a ostatní držitelé povolení k nakládání s radioaktivními odpady nebo původci jej archivují nejméně po dobu 10 let od předání nebo zneškodnění těchto radioaktivních odpadů.

HLAVA IV

UVÁDĚNÍ RADIONUKLIDŮ DO ŽIVOTNÍHO PROSTŘEDÍ

[K § 8 odst. 1 a § 9 odst. 1 písm. h) zákona]

§ 56

Obecná pravidla pro uvádění radionuklidů do životního prostředí

(1) Radionuklidy se smí uvádět do životního prostředí, jen pokud je to odůvodněné podle § 4 odst. 2 zákona. Musí přitom být voleny takové způsoby, aby nehrozilo, že předtím, než se přirozeně sníží aktivita samovolným radioaktivním rozpadem na úrovně spojené s nevýznamně malým ozářením, dojde v životním prostředí k nahromadění radionuklidů, které by mohlo ohrozit zdraví nebo životní prostředí.

(2) Pokud by při uvádění radionuklidů do životního prostředí mohla kolektivní efektivní dávka přesáhnout 1 Sv nebo u kritické skupiny obyvatel mohlo dojít k ozáření převyšujícímu jednu dvacetinu obecných limitů, prokazuje se optimalizace radiační ochrany kvantitativní studií, ve které se zhodnotí přínosy a rizika zvoleného postupu a provede se jeho srovnání s možnými alternativními přístupy.

(3) Optimalizační mezí pro celkové výpusti radioaktivních látek z pracoviště, kde se vykonávají radiační činnosti, je průměrná efektivní dávka 250 µSv za kalendářní rok u příslušné kritické skupiny obyvatel, u jaderných energetických zařízení z toho 200 µSv pro výpusti do ovzduší a 50 µSv pro výpusti do vodotečí.

(4) Látky, materiály a předměty, jejichž obsah radionuklidů nebo jejichž povrchové znečištění radionuklidy překračuje uvolňovací úrovně, lze uvést do životního prostředí jen na základě, v rozsahu a za podmínek stanovených v povolení Úřadu k uvádění radionuklidů do životního prostředí podle § 9 odst. 1 písm. h) zákona, případně dalších povolení vydávaných se souhlasem Úřadu podle zvláštních právních předpisů.^22)

§ 57

Uvolňovací úrovně

(1) Uvádět do životního prostředí bez předchozího povolení Úřadu podle § 9 odst. 1 písm. h) zákona lze materiály, látky a předměty obsahující radionuklidy nebo jimi kontaminované za podmínek, že

• a) při uvolňování pevných látek a předmětů k používání mimo pracoviště I. až IV. kategorie v žádném kilogramu uvolňovaného materiálu není součet podílů průměrných hmotnostních aktivit jednotlivých radionuklidů a uvolňovacích úrovní hmotnostní aktivity příslušných radionuklidů uvedených v tabulce č. 1 přílohy č. 2 větší než 1 ani na žádných 100 cm^2 povrchu uvolňovaného materiálu není součet podílů průměrných plošných aktivit jednotlivých uváděných radionuklidů a uvolňovacích úrovní plošné aktivity příslušných radionuklidů uvedených v tabulce č. 1 přílohy č. 2 větší než 1,

• b) při vypouštění odpadních vod do povrchových vod v žádném metru krychlovém vypouštěné vody není součet součinů průměrných objemových aktivit jednotlivých vypouštěných radionuklidů a maximálních konverzních faktorů hing pro příjem těchto radionuklidů požitím dospělým jednotlivcem z obyvatelstva podle tabulek přílohy č. 3 větší než 10^-4 Sv.m^-3,

• c) při vypouštění odpadních vod do kanalizace pro veřejnou potřebu v žádném metru krychlovém vypouštěné vody není součet součinů průměrných objemových aktivit jednotlivých vypouštěných radionuklidů a maximálních konverzních faktorů hing pro příjem těchto radionuklidů požitím dospělým jednotlivcem z obyvatelstva podle tabulek přílohy č. 3 větší než 10^-2 Sv.m^-3, pokud není kanalizačním řádem^22a) stanoveno jinak,

• d) při vypouštění do ovzduší v žádném metru krychlovém vypouštěné plynné látky není součet součinů průměrných objemových aktivit jednotlivých vypouštěných radionuklidů a konverzních faktorů hinh pro příjem těchto radionuklidů vdechováním dospělým jednotlivcem z obyvatelstva podle tabulek přílohy č. 3 větší než 10^-7 Sv.m^-3,

• e) při ukládaní na skládky odpadu^23) ukládaný materiál vyhovuje požadavku podle písmene a) a uložení je provedeno takovým způsobem, že nezpůsobí ve vzdálenosti 1 m od povrchu skládky zvýšení příkonu dávkového ekvivalentu o více než 0,1 μSv/h proti původnímu přírodnímu pozadí v dané lokalitě a celkový příkon dávkového ekvivalentu není vyšší než 0,4 μSv/h,

• f) při spalovaní ve spalovnách spalné plyny vypouštěné do ovzduší vyhovují požadavku podle písmene d) a popel vzniklý spálením vyhovuje požadavku podle písmene a) nebo, je-li tento popel ukládán na skládky komunálního odpadu, vyhovuje požadavku podle písmene e).

(2) Uvolňovací úrovně podle odstavce 1 se nevztahují na uvádění radionuklidů do životního prostředí, které není odůvodněno přínosem podle § 4 odst. 2 zákona. Uvolňovací úrovně se nevztahují také na uvádění radionuklidů do životního prostředí z jaderných zařízení, z těžby a úpravy uranové rudy, z pracovišť, kde může dojít k významnému zvýšení ozáření z přírodních zdrojů, ani na použití kameniva z odvalů uranových dolů. Uvolňovací úrovně se nevztahují rovněž na dopravní prostředky podle přílohy č. 4 vyhlášky č. 317/2002 Sb., o typovém schvalování a přepravě.

(3) Uvádět do životního prostředí bez předchozího povolení Úřadu podle § 9 odst. 1 písm. h) zákona lze materiály, látky a předměty obsahující radionuklidy nebo jimi kontaminované také tehdy, jestliže taková činnost je odůvodněná přínosem podle § 4 odst. 2 zákona a v žádném kalendářním roce s uváděním spojená kolektivní efektivní dávka nemůže být větší než 1 Sv, u žádné jednotlivé osoby s uváděním spojená efektivní dávka nemůže být větší než 10 μSv a nejméně 60 dní předem bylo Úřadu oznámeno, jaké radionuklidy, o jaké aktivitě, kdy, kde a jak se budou do životního prostředí uvádět, spolu s odhadem souvisejícího ozáření.

HLAVA V

DALŠÍ RADIAČNÍ ČINNOSTI

[K § 4 odst. 11 a § 9 odst. 1 písm. r) zákona]

§ 58

Přidávání radioaktivních látek do spotřebních výrobků

(1) Přidávání radioaktivních látek do spotřebních výrobků musí být odůvodněno a množství přidaných radioaktivních látek musí být tak nízké, jak lze rozumně dosáhnout při zachování účelu spotřebního předmětu.

(2) Spotřební výrobek s přidanými radioaktivními látkami uváděný na trh musí být opatřen průvodní dokumentací informující spotřebitele o přidaných radioaktivních látkách, jejich druhu a aktivitě a možné zdravotní újmě spojené s používáním předmětu a návodem na bezpečné používání, včetně informací, jak bezpečně naložit s výrobkem, popřípadě jeho zbytky, poté, co se pro uživatele stane odpadem. Pokud není v podmínkách povolení stanoveno jinak, musí být tento výrobek viditelně označen znakem radiačního nebezpečí,^16) označením použitých radionuklidů a případně i jejich aktivitou.

(3) Spotřební výrobek s přidanými radioaktivními látkami, jehož výroba nebo dovoz byla povolena Úřadem podle § 9 odst. 1 písm. s) zákona, lze používat i mimo sledovaná nebo kontrolovaná pásma, pokud se jeho používání uskutečňuje v souladu s návodem na použití (pokyny pro bezpečné používání výrobku uživatelem) schváleným Úřadem.

(4) Výrobce nebo dovozce spotřebního výrobku s přidanými radioaktivními látkami vytvoří podmínky pro zpětný odběr jím vyrobených nebo dovezených výrobků a umožní zpětný odběr jím vyrobených nebo dovezených výrobků a z nich vzniklého odpadu.

§ 59

Služby významné z hlediska radiační ochrany

(1) Službami významnými z hlediska radiační ochrany, k nimž je třeba povolení podle § 9 odst. 1 písm. r) zákona, jsou následující činnosti poskytované jako služba jiným fyzickým nebo právnickým osobám

• a) služby osobní dozimetrie včetně těchto služeb pro účely § 6 odst. 3 písm. b) zákona,

• b) monitorování pracoviště nebo jeho okolí v rozsahu stanoveném v programu monitorování zajišťované jako služba pro provozovatele pracoviště III. nebo IV. kategorie,

• c) služby k zajištění soustavného dohledu nad radiační ochranou,

• d) služby, při kterých není nakládáno se zdroji ionizujícího záření, ale které je nutno vykonávat v kontrolovaných pásmech pracovišť IV. kategorie s otevřenými zářiči, například úklid na těchto pracovištích, kontrola, údržba nebo oprava jiných zařízení, prováděné jinou osobou než provozovatelem kontrolovaného pásma,

• e) měření a hodnocení ozáření z přírodních radionuklidů, včetně měření a hodnocení výskytu radonu a produktů přeměny radonu ve stavbách a stanovení radonového indexu pozemku pro účely podle § 6 odst. 4 a 5 zákona,

• f) měření a hodnocení obsahu přírodních radionuklidů ve stavebních materiálech a ve vodě pro účely podle § 6 odst. 6 zákona,

• g) dovoz, vývoz nebo distribuce generátorů záření, kromě generátorů záření, které jsou nevýznamnými zdroji.

(2) Za řádné a kvalifikované vykonávání služeb podle odstavce 1 písm. a), b), e) a f) v závislosti na typu služby se považuje

• a) používání metodik, které odpovídají náležitostem vzorové metodiky uvedeným v příloze č. 6 nebo 15,

• b) vypracovávání zkušebních protokolů, které odpovídají náležitostem vzorového protokolu uvedeným v příloze č. 6 nebo 15,

• c) zajištění účasti fyzických osob s odpovídající zvláštní odbornou způsobilostí zastupujících držitele povolení na porovnávacích měřeních organizovaných Úřadem nebo se souhlasem Úřadu.

(3) Ten, kdo poskytuje služby podle odstavce 1 písm. d) v kontrolovaných pásmech, se při této činnosti musí řídit příslušnou dokumentací schválenou pro provozovatele kontrolovaného pásma.

(4) Povolení k provádění dalších služeb významných z hlediska radiační ochrany podle § 9 odst. 1 písm. r) zákona není potřeba, pokud ve smlouvě o vykonání prací v rámci poskytované služby podle odstavce 1 písm. c) nebo d) je jednoznačně dohodnuto, že plnou odpovědnost za radiační ochranu všech fyzických osob, které budou službu vykonávat, převezme objednavatel služby, pokud sám je oprávněn provádět činnost, která je předmětem služby.

HLAVA VI

PODROBNOSTI PODMÍNEK LÉKAŘSKÉHO OZÁŘENÍ

[K § 4 odst. 7 písm. a) a § 7 odst. 3 zákona]

§ 62

(1) Diagnostické referenční úrovně jsou úrovněmi ozáření, jejichž překročení se při vyšetření dospělého pacienta o hmotnosti 70 kg při použití standardních postupů a správné praxe neočekává.

(2) Diagnostické referenční úrovně jsou uvedeny v příloze č. 9.

(3) Na každém pracovišti se stanovují vlastní diagnostické referenční úrovně pro všechna vyšetření tam běžně prováděná, pro něž jsou stanoveny diagnostické referenční úrovně v příloze č. 9 (dále jen „místní diagnostické referenční úrovně“). Místní diagnostické referenční úrovně mohou být vyšší nežli diagnostické referenční úrovně stanovené přílohou č. 9, pouze pokud je to odůvodněno. Významné překročení místních diagnostických referenčních úrovní držitel povolení prošetří, výsledky prošetření zaznamená a přijme nápravná opatření.

§ 64

Požadavky na vybavení pracoviště

(1) Nová rentgenová zařízení musí být vybavena, je-li to možné, přidruženým zařízením a příslušenstvím, která poskytnou kvantitativní informaci o ozáření, jemuž je vystavena vyšetřovaná osoba. Skiaskopie bez zesilovače obrazu se nesmí používat. Skiaskopických rentgenových zařízení bez automatické regulace dávkového příkonu je možné použít jen v mimořádných a odůvodněných případech.

(2) Nová terapeutická radiologická zařízení se nesmějí používat bez odpovídajícího dozimetrického vybavení pro testování vlastností zdrojů ionizujícího záření a bez simulátoru pro radionuklidové ozařovače a lineární urychlovače a bez odpovídajícího rentgenového zařízení pro brachyterapii.

(3) Zdravotnické pracoviště, na kterém se provádí lékařské ozáření, musí být vybaveno osobními ochrannými prostředky a pomůckami pro radiační ochranu všech pracovníků, osob podstupujících lékařské ozáření i osob dobrovolně o ně pečujících. Osobní ochranné prostředky a pomůcky se používají v rozsahu odpovídajícímu charakteru vyšetření.

§ 65

Léčebné aplikace radionuklidů

(1) Léčebné aplikace radionuklidů, které jsou otevřenými zářiči, se provádějí jen v lůžkových částech zdravotnických zařízení, speciálně upravených a vybavených tak, aby splňovaly požadavky na pracoviště s otevřenými radionuklidovými zářiči. Přitom musí být zajištěno, aby pacienti nepoužívali vlastní prádlo a při propuštění pacientů i všechny předměty osobní potřeby byly zkontrolovány z hlediska možného znečištění radionuklidy, a případně dekontaminovány nebo odstraněny jako předměty znečištěné radionuklidy nebo radioaktivní odpady. Ambulantní léčebné aplikace radionuklidů se mohou uskutečňovat, jen pokud tak stanoví v podmínkách příslušného povolení Úřad, například při paliativní léčbě kostních metastáz. Ambulantní léčebné aplikace radionuklidů nejsou přípustné u inkontinentních pacientů nebo u pacientů neschopných dodržovat základní hygienická pravidla.

(2) Propouštění pacientů do domácí péče po léčebné aplikaci radionuklidů se usměrňuje tak, aby nebyly překročeny limity podle § 23 odst. 1. Tyto limity se vztahují také na usměrňování ozáření pro návštěvníky pacientů po léčebné aplikaci radionuklidů. Údaje se zaznamenávají do zdravotnické dokumentace pacienta. V případě, že pacient podstupuje léčbu radionuklidy, poskytne držitel povolení pacientovi nebo jeho zákonnému zástupci před opuštěním zdravotnického zařízení písemnou informaci o rizicích ionizujícího záření a písemné pokyny, jak omezit dávky u osob, které přicházejí s pacientem do styku, na tak nízkou úroveň, jak lze rozumně dosáhnout. V případě, že by se ozáření osob v domácnosti mohlo blížit hodnotám obecných limitů, je třeba poskytnout písemné pokyny i pacientům, kteří podstupují vyšetření radionuklidy.

§ 67

Další podmínky pro lékařské ozáření

(1) Radiační ochrana osob, které vědomě a z vlastní vůle pomáhají osobám podstupujícím lékařské ozáření, musí být optimalizována podle § 4 odst. 4 zákona, přičemž ozáření těchto osob se omezuje v souladu s požadavky stanovenými v § 23 odst. 1. Tyto osoby musí být starší 18 let a prokazatelně poučeny o rizicích plynoucích z ozáření, přičemž svůj souhlas s takovým ozářením musí písemně potvrdit.

(2) Držitel povolení zajišťuje šetření každé události při lékařském ozáření vedoucí k aplikaci neplánované dávky pacientovi a v závažných případech výsledky šetření oznamuje Úřadu.

(3) Držitel povolení zajišťuje vhodný výběr zdravotnických prostředků a volbu postupů určených pro lékařská ozáření, která jsou součástí vyhledávacích vyšetření, a ozáření spojená s vysokými dávkami u pacientů při radioterapii, intervenční radiologii a počítačové tomografii. U těchto činností se věnuje zvýšená pozornost hodnocení ozáření pacientů nebo jiných osob podstupujících lékařské ozáření.

(4) U každého lékařského ozáření se zaznamenávají veličiny a parametry umožňující stanovení dávky u každé vyšetřované nebo léčené osoby pro konkrétní zvolený radiologický postup.

(5) Poskytovatel zdravotních služeb oznamuje Úřadu na vyžádání údaje podle odstavce 4 a údaje, které slouží ke stanovení distribuce dávek u obyvatelstva.

HLAVA VII

SLEDOVÁNÍ, MĚŘENÍ, HODNOCENÍ, OVĚŘOVÁNÍ A ZAZNAMENÁVÁNÍ VELIČIN, PARAMETRŮ A SKUTEČNOSTÍ DŮLEŽITÝCH Z HLEDISKA RADIAČNÍ OCHRANY

[K § 2 písm. gg) a § 18 odst. 1 písm. a) zákona]

§ 68

Veličiny, parametry a skutečnosti důležité z hlediska radiační ochrany

(1) Veličinami důležitými z hlediska radiační ochrany jsou veličiny vymezené v programu monitorování schváleném Úřadem, případně v popisu monitorování podle § 36 odst. 3.

(2) Parametry a skutečnostmi důležitými z hlediska radiační ochrany jsou

• a) parametry a vlastnosti zdrojů ionizujícího záření,

• b) parametry a ochranné vlastnosti osobních ochranných pracovních prostředků a dalších ochranných pomůcek a zařízení pro práce se zdroji ionizujícího záření (dále jen „ochranné pomůcky“),

• c) parametry a vlastnosti obalových souborů radionuklidových zářičů,

• d) parametry a vlastnosti dalších výrobků a zařízení, které jsou určeny k bezprostředním činnostem se zdroji ionizujícího záření, jejichž konstrukce může ovlivnit úroveň radiační ochrany, například plánovací systémy, vyvolávací proces, jakost rentgenových filmů a jakost zesilujících fólií,

• e) u zdrojů ionizujícího záření podléhajících typovému schvalování doklad o typovém schválení, u radionuklidových zářičů osvědčení uzavřeného zářiče, případně průvodní list otevřeného zářiče,

• f) výsledky monitorování a použité metodiky včetně

• 1. osobních dávek pracovníků kategorie A,

• 1. veličin a parametrů charakterizujících pole ionizujícího záření a výskyt radionuklidů na pracovišti,

• 1. veličin a parametrů charakterizujících výpusti radionuklidů do okolí pracoviště,

• 1. veličin a parametrů charakterizujících pole ionizujícího záření a výskyt radionuklidů v okolí pracoviště,

• g) záznamy o informování radiačních pracovníků o riziku jejich práce,

• h) záznamy o ověřování způsobilosti radiačních pracovníků k bezpečnému nakládání se zdroji ionizujícího záření pravidelnými zkouškami,

• i) doklady o závěrech preventivních lékařských prohlídek k ověření zdravotní způsobilosti pracovníků kategorie A,

• j) skutečnosti svědčící o narušení zásad radiační ochrany zjištěné v rámci soustavného dohledu nad radiační ochranou,

• k) další údaje vedené v osobním radiačním průkazu.

§ 69

Rozsah sledování, měření, hodnocení, ověřování a zaznamenávání veličin, parametrů a skutečností důležitých z hlediska radiační ochrany

(1) Parametry a vlastnosti podle § 68 odst. 2 písm. a) se sledují, měří, hodnotí, ověřují a zaznamenávají

• a) při výrobě, dovozu nebo při distribuci v rozsahu potřebném k posouzení shody se schváleným typem nebo požadavky příslušných technických předpisů,

• b) při převzetí zdroje ionizujícího záření, ještě před zahájením jeho používání, v rozsahu vymezeném pro přejímací zkoušku,

• c) v průběhu používání zdroje ionizujícího záření v rozsahu vymezeném pro zkoušku dlouhodobé stability a pro zkoušku provozní stálosti.

(2) Parametry a vlastnosti podle § 68 odst. 2 písm. b), c) a d) se sledují, měří, hodnotí, ověřují a zaznamenávají při převzetí nebo pořízení příslušných věcí v rozsahu stanoveném v dokumentaci systému jakosti.

(3) Parametry a ochranné vlastnosti podle § 68 odst. 2 písm. b) musí vyhovovat požadavkům na zajištění radiační ochrany stanoveným v českých technických normách.^24)

(4) Doklady podle § 68 odst. 2 písm. e) se ověřují a zaznamenávají v rozsahu nezbytném pro evidenci zdrojů.

(5) Parametry a vlastnosti uzavřeného radionuklidového zářiče se po ověření jeho těsnosti zaznamenávají do osvědčení uzavřeného radionuklidového zářiče v rozsahu stanoveném v § 82. Parametry a vlastnosti otevřeného radionuklidového zářiče se při jeho předání jinému držiteli povolení zaznamenávají do průvodního listu otevřeného radionuklidového zářiče v rozsahu stanoveném v § 83, popřípadě, jedná-li se o radioaktivní odpady, do průvodního listu radioaktivních odpadů.

(6) Veličiny, parametry a skutečnosti podle § 68 odst. 2 písm. f) se sledují, měří, hodnotí, ověřují a zaznamenávají způsobem a v rozsahu vymezeném v § 74 až 79 a pro dané pracoviště nebo zdroj ionizujícího záření uvedeném v programu monitorování schváleném Úřadem, případně v popisu monitorování podle § 36 odst. 3.

(7) Osobní dávky externích pracovníků se zaznamenávají do osobního radiačního průkazu. Podrobnosti stanoví zvláštní právní předpis.^24a)

§ 70

Přejímací zkouška

(1) Přejímací zkouška zahrnuje

• a) klasifikaci zdroje ionizujícího záření podle § 4 až 10, pokud již nebyla provedena dříve výrobcem, dovozcem nebo distributorem nebo při typovém schválení,

• b) u otevřených radionuklidových zářičů ověření údajů uvedených v průvodním listu předávaného otevřeného radionuklidového zářiče, a to alespoň údajů podle § 83 odst. 2 písm. b),

• c) u uzavřených radionuklidových zářičů zkoušku těsnosti^25) a ověření údajů uvedených v osvědčení uzavřeného radionuklidového zářiče, a to alespoň údajů podle § 82 odst. 2 písm. b) vizuálně a odst. 2 písm. d) a e) měřením; není-li osvědčení uzavřeného radionuklidového zářiče starší 6 měsíců, provádí se pouze ověření těsnosti zářiče,

• d) u zařízení obsahujících uzavřený radionuklidový zářič

• 1. je-li zařízení dodáváno se zářičem, který nelze demontovat, zkoušku uzavřeného radionuklidového zářiče podle písmene c) postupy prokazujícími požadované údaje nepřímo, přičemž ověření výrobního, popřípadě identifikačního čísla zářiče se neprovádí,

• 1. ověření funkčnosti zařízení a ověření kvality řídicích, ovládacích, bezpečnostních, signalizačních a indikačních systémů,

• 1. ověření, zda specifikované provozní parametry a vlastnosti zařízení nevybočují pro očekávaný účel použití z mezí stanovených v českých technických normách nebo v technické dokumentaci od výrobce nebo dovozce,

• 1. stanovení dozimetrických veličin a přesnosti těchto stanovení z hlediska účelu použití,

• e) u generátorů záření a u zařízení, při jejichž provozu vznikají radionuklidy,

• 1. ověření funkčnosti a ověření kvality řídicích, ovládacích, bezpečnostních, signalizačních, indikačních a zobrazovacích systémů,

• 1. ověření, zda specifikované provozní parametry a vlastnosti zařízení nevybočují pro očekávaný účel použití z mezí stanovených v českých technických normách^26) nebo v průvodní technické dokumentaci od výrobce,

• 1. stanovení dozimetrických veličin a přesnosti těchto stanovení z hlediska účelu použití.

(2) Přejímací zkoušky se provádějí nejméně v rozsahu stanoveném českými technickými normami, na základě návrhu výrobce, dovozce nebo distributora a nebo v rozsahu stanoveném při typovém schvalování. Při přejímací zkoušce držitel povolení, který zkoušku provádí, stanoví rozsah a četnost měření a ověřování vlastností zdrojů ionizujícího záření při předpokládaném způsobu použití v rámci zkoušek dlouhodobé stability a zkoušek provozní stálosti.

(3) Provádět přejímací zkoušky, kromě přejímacích zkoušek otevřených zářičů, mohou, jako specifický způsob nakládání se zdroji ionizujícího záření, jen osoby mající příslušné povolení Úřadu; řídit a vykonávat je mohou, jako činnosti zvláště důležité z hlediska radiační ochrany, pouze fyzické osoby se zvláštní odbornou způsobilostí podle zvláštních právních předpisů^10), a pokud se jedná o poskytování zdravotní péče, také příslušnou specializovanou způsobilost podle zvláštních právních předpisů^5b). Výsledky přejímací zkoušky se zaznamenávají do protokolu o této zkoušce, který obdrží jak osoba, která zdroj předává, tak osoba, která zdroj přebírá. Kopii protokolu zasílá držitel povolení, který zkoušku provádí, písemně nebo jinou dohodnutou formou Úřadu do 1 měsíce od provedení zkoušky.

(4) U technologických celků jaderných zařízení, jejich částí a jaderného paliva jsou přejímací zkoušky nahrazeny zkouškami prováděnými v rámci jednotlivých etap jejich uvádění do provozu.

(5) Přejímací zkoušky se nevztahují na

• a) nevýznamné a drobné zdroje ionizujícího záření a na ty jednoduché zdroje ionizujícího záření, u nichž to bylo stanoveno v podmínkách povolení k nakládání s nimi nebo v podmínkách rozhodnutí o jejich typovém schválení,

• b) radioaktivní odpady při jejich převzetí Správou úložišť radioaktivních odpadů k uložení,

• c) zdroje ionizujícího záření při jejich převzetí výhradně ke skladování, přepravě nebo distribuci,

• d) zdroje ionizujícího záření vyrobené jejich provozovatelem pro vlastní použití a ani na prototypy a unikátní zařízení.

§ 71

Zkouška dlouhodobé stability

(1) Zkouška dlouhodobé stability pro jednotlivé zdroje ionizujícího záření se provádí nejméně v rozsahu stanoveném českými technickými normami^26), na základě návrhu výrobce, dovozce nebo distributora a nebo v rozsahu stanoveném při typovém schvalování. Rozsah zkoušky stanoví držitel povolení provádějící přejímací zkoušku nebo první zkoušku dlouhodobé stability (dále jen „výchozí zkouška dlouhodobé stability“).

(2) Zkouška dlouhodobé stability se, pokud Úřad nestanoví v povolení nebo v rámci kontrolní činnosti jinak, provádí

• a) při každém důvodném podezření na špatnou funkci zařízení, jehož součástí je zdroj ionizujícího záření,

• b) po údržbě nebo opravě, která by mohla ovlivnit vlastnost nebo parametr ověřovaný při zkoušce dlouhodobé stability,

• c) kdykoli výsledky zkoušek provozní stálosti signalizují, že charakteristické provozní vlastnosti a parametry zdroje ionizujícího záření opakovaně vybočují pro daný účel použití z mezí stanovených v českých technických normách nebo v technické dokumentaci od výrobce nebo dovozce,

• d) nejpozději před uplynutím od poslední zkoušky

• 1. 12 měsíců u radiodiagnostických kabinových rentgenových zařízení určených k humánní medicíně a u významných zdrojů,

• 1. 12 měsíců u zubních rentgenových zařízení nebo 24 měsíců, pokud výsledky nezávislé prověrky Úřadem rozeslaným souborem s termoluminiscenčními dozimetry (TLD audit) potvrdí správnou funkci zařízení,

• 1. u uzavřených radionuklidových zářičů v rozsahu a periodicitě podle přílohy č. 7,

• 1. 24 měsíců u ostatních jednoduchých zdrojů.

(3) Zkoušky dlouhodobé stability zajišťuje ten držitel povolení k nakládání se zdrojem, který má zdroj v držbě. Provádět zkoušky dlouhodobé stability mohou, jako specifický způsob nakládání se zdroji ionizujícího záření, jen osoby mající příslušné povolení Úřadu a řídit a vykonávat je mohou, jako činnosti zvláště důležité z hlediska radiační ochrany, pouze fyzické osoby se zvláštní odbornou způsobilostí podle zvláštních právních předpisů^10), a pokud se jedná o poskytování zdravotní péče, také příslušnou specializovanou způsobilost podle zvláštních právních předpisů^5b). Výsledky zkoušky dlouhodobé stability se zaznamenávají do protokolu o této zkoušce, jehož stejnopis obdrží každý, kdo je držitelem povolení k nakládání s daným zdrojem ionizujícího záření. Kopii protokolu zasílá osoba provádějící zkoušku písemně nebo jinou dohodnutou formou Úřadu do 1 měsíce od provedení zkoušky.

(4) Zkoušky dlouhodobé stability se nevztahují na nevýznamné a drobné zdroje ionizujícího záření, na otevřené radionuklidové zářiče, na technologické celky jaderných zařízení, jejich části, jaderné palivo ani na radioaktivní odpady. Zkoušky dlouhodobé stability se nevztahují ani na ty jednoduché zdroje ionizujícího záření, u nichž to bylo stanoveno v podmínkách povolení k nakládání s nimi nebo v podmínkách rozhodnutí o jejich typovém schválení. Zkoušky dlouhodobé stability lze u zdroje ionizujícího záření vyrobeného jeho provozovatelem pro vlastní použití, prototypu nebo unikátního zařízení nahradit zkouškami provozní stálosti v rozsahu schváleném Úřadem.

§ 72

Zkouška provozní stálosti

(1) Zkouška provozní stálosti zahrnuje pro jednotlivé zdroje ionizujícího záření ověřování charakteristických provozních vlastností a parametrů v rozsahu stanoveném českými technickými normami nebo v rozsahu stanoveném při typovém schvalování zdroje záření podle § 23 zákona, a to na základě návrhu výrobce nebo dovozce zařízení. Rozsah zkoušky se upřesňuje při přejímací zkoušce a při zkouškách dlouhodobé stability.

(2) Zkouška provozní stálosti se provádí periodicky v intervalech stanovených při přejímací zkoušce nebo na základě doporučení uvedeného výrobcem v technické dokumentaci zdroje ionizujícího záření a vždy po údržbě nebo opravě, která by mohla ovlivnit zkoušenou vlastnost nebo parametr.

(3) U uzavřených radionuklidových zářičů se zkouška provozní stálosti provádí zpravidla nepřímo měřením otěru těch částí zařízení, které přicházejí do kontaktu se zářičem, postupem podle české technické normy,^25) a to při každém čištění, nejméně však jednou za 12 měsíců, a při používání v chemicky agresivním prostředí nebo tam, kde je zvýšené riziko mechanického poškození, nejméně jednou za 3 měsíce, pokud není v podmínkách povolení nebo rozhodnutí o typovém schválení stanoveno jinak.

(4) Zkoušky provozní stálosti provádí nebo zajišťuje ten ohlašovatel nebo držitel povolení k nakládání s daným zdrojem, který má zdroj ionizujícího záření, včetně dalších zkoušených zařízení, v držbě. Výsledky zkoušky provozní stálosti se zaznamenávají do protokolu o této zkoušce vedeného u toho držitele povolení k nakládání se zdrojem, který má zdroj v držbě. Ostatním uživatelům daného zdroje ionizujícího záření musí být umožněno seznámit se s výsledky zkoušek provozní stálosti.

(5) Zkoušky provozní stálosti se nevztahují na nevýznamné zdroje ionizujícího záření, na otevřené radionuklidové zářiče, na technologické celky jaderných zařízení, jejich části, jaderné palivo ani na radioaktivní odpady.

§ 73

Náležitosti programu monitorování

(1) Program monitorování má podle způsobu a rozsahu nakládání se zdroji ionizujícího záření nebo s radioaktivními odpady zpravidla tyto části:

• a) monitorování pracoviště,

• b) osobní monitorování,

• c) monitorování výpustí,

• d) monitorování okolí.

(2) Program monitorování musí zahrnovat monitorování pro běžný provoz, pro předvídatelné odchylky od běžného provozu i pro případy radiačních nehod a radiačních havárií

• a) vymezení veličin, které budou monitorovány, způsob, rozsah a frekvence měření,

• b) návody na vyhodnocování výsledků měření,