← Aktuální text · Historie

Zákon, kterým se mění zákon č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony

Aktuální text a fecha 2017-06-30

ČÁST PRVNÍ

Změna zákona o ochraně veřejného zdraví

Čl. I

Zákon č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění zákona č. 254/2001 Sb., zákona č. 274/2001 Sb., zákona č. 13/2002 Sb., zákona č. 76/2002 Sb., zákona č. 86/2002 Sb., zákona č. 120/2002 Sb., zákona č. 309/2002 Sb., zákona č. 320/2002 Sb., zákona č. 274/2003 Sb., zákona č. 356/2003 Sb., zákona č. 362/2003 Sb., zákona č. 167/2004 Sb., zákona č. 326/2004 Sb., zákona č. 562/2004 Sb., zákona č. 125/2005 Sb. a zákona č. 253/2005 Sb., se mění takto:

„§ 1

Tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropských společenství^1) a upravuje

^1) Směrnice Rady 76/768/EHS ze dne 27. července 1976 o sbližování právních předpisů členských států o kosmetických výrobcích, ve znění směrnice Komise 2003/80/ES ze dne 5. září 2003, kterou se stanoví symbol pro údaj označující trvanlivost kosmetických prostředků v příloze VIIIa směrnice Rady 76/768/EHS. Směrnice Komise 80/1335/EHS ze dne 22. prosince 1980 o sbližování právních předpisů členských států o analytických metodách nezbytných pro kontrolu složení kosmetických výrobků, ve znění směrnice Komise 96/45/EHS ze dne 2. července 1996 o metodách analýzy nezbytných pro kontrolu složení kosmetických prostředků. Rozhodnutí Komise 96/335/ES ze dne 8. května 1996, kterým se stanoví soupis a společná nomenklatura přísad používaných v kosmetických prostředcích. Směrnice Rady 98/83/ES ze dne 3. listopadu 1998 o jakosti vody určené pro lidskou spotřebu. Směrnice Rady 76/160/EHS ze dne 8. prosince 1975 o jakosti vod ke koupání, ve znění směrnice 91/692/EHS ze dne 23. prosince 1991 ke standardizaci a racionalizaci zpráv o zavádění určitých směrnic vztahujících se k životnímu prostředí. Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/54/ES ze dne 18. září 2000 o ochraně zaměstnanců před riziky spojenými s expozicí biologickým činitelům při práci. Směrnice Rady 83/477/EHS ze dne 19. září 1983 o ochraně pracovníků před riziky vystavení azbestu při práci, ve znění směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/18/ES ze dne 27. března 2003. Směrnice Rady 93/43/EHS ze dne 14. června 1993 o hygieně potravin. Směrnice Rady 89/109/EHS o sbližování právních předpisů členských států týkajících se materiálů a předmětů určených pro styk s potravinami. Směrnice Komise 2004/19/ES ze dne 1. března 2004, kterou se doplňuje směrnice 2002/72/ES týkající se plastů a výrobků z plastů přicházejících do styku s potravinami. Rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady 2119/98/ES ze dne 24. září 1998 o zřízení sítě epidemiologického dozoru a kontroly přenosných nemocí ve Společenství. Rozhodnutí Evropské komise ze dne 17. července 2003, kterým se mění rozhodnutí 2000/96/EC ve věci stanovení surveillance vybraných infekcí.“.

Dosavadní poznámka pod čarou č. 1 se označuje jako poznámka pod čarou č. 2, a to včetně odkazů na poznámku pod čarou.

Poznámka pod čarou č. 4c zní:

„^4c) § 2 písm. p) zákona č. 110/1997 Sb., o potravinách a tabákových výrobcích a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, ve znění zákona č. 316/2004 Sb.“.

„(3) Teplá voda dodávaná jako součást podnikatelské činnosti osoby nebo jiné činnosti právnické osoby musí splňovat hygienické limity mikrobiologických, biologických, fyzikálních, chemických a organoleptických ukazatelů jakosti, které jsou upraveny prováděcím právním předpisem; za splnění této povinnosti odpovídá výrobce teplé vody. Teplou vodu dodávanou potrubím užitkové vody nebo vnitřním vodovodem^6a), které jsou konstrukčně propojeny směšovací baterií s vodovodním potrubím pitné vody, může výrobce vyrobit jen z vody pitné. Je-li nedodržení hygienického limitu teplé vody způsobeno vnitřním vodovodem^6a) nebo jeho údržbou a jde o stavbu, v níž je teplá voda dodávána veřejnosti, postupují výrobce teplé vody, odběratel a další osoby v obdobném postavení obdobně podle § 4 odst. 5 vět čtvrté a páté.“.

Dosavadní písmena b) až e) se označují jako písmena a) až d).

Dosavadní písmena a) až d) se označují jako písmena b) až e).

„(6) Osoba provozující koupaliště ve volné přírodě je povinna v případě, že jakost vody ke koupání nevyhovuje stanoveným hygienickým limitům, zřetelně označit koupaliště informací o této skutečnosti. Osoba provozující umělé koupaliště nebo saunu je povinna v případě, že voda v umělém koupališti nebo sauně nevyhovuje stanoveným hygienickým limitům, provoz umělého koupaliště nebo sauny do doby odstranění závady zastavit.“.

Dosavadní odstavce 6 a 7 se označují jako odstavce 7 a 8.

„(7) Povinnosti uvedené v odstavci 3 písm. a) a d) a v odstavci 5 má i osoba, která provozuje ve stavbách a zařízeních na pozemcích sousedících s povrchovými vodami využívanými ke koupání fyzických osob živnost provozování tělovýchovných a sportovních zařízení a zařízení sloužících regeneraci a rekondici, poskytování tělovýchovných a sportovních služeb, hostinskou živnost, v jejímž rámci jsou poskytovány ubytovací služby, nebo ubytovací služby v ubytovacích zařízeních, s výjimkou osob poskytujících ubytování v bytových domech, v rodinných domech a ve stavbách pro individuální rekreaci^8b), a v reklamě nebo jiné nabídce svých služeb spotřebiteli uvádí tuto možnost koupání v povrchových vodách využívaných ke koupání.“.

Poznámky pod čarou č. 9 a 10 znějí:

„^9) § 7 zákona č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon).

^10) § 7 odst. 6 a § 141 zákona č. 561/2004 Sb.“.

^27b) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1935/2004 ze dne 27. října 2004 o materiálech a předmětech určených pro styk s potravinami a o zrušení směrnic 80/590/EHS a 89/109/EHS.“.

Poznámka pod čarou č. 29a zní:

„^29a) § 2 odst. 1 písm. b) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele.“.

„(6) O povoleních vydaných podle odstavců 4 a 5 informuje Ministerstvo zdravotnictví nejdéle do 2 měsíců ode dne jejich vykonatelnosti ostatní členské státy Evropské unie a Komisi Evropských společenství. Před uplynutím období, na které bylo povolení uděleno, může Ministerstvo zdravotnictví podat Komisi Evropských společenství žádost o zahrnutí látky do seznamu povolených látek. V žádosti uvede podklady, na jejichž základě vydalo povolení. Nevyhoví-li Komise Evropských společenství žádosti o zahrnutí látky do seznamu povolených látek, zaniká povolení Ministerstva zdravotnictví vydané podle odstavců 4 a 5 dnem, kdy bylo rozhodnutí Komise Evropských společenství oznámeno Ministerstvem zdravotnictví výrobci nebo dovozci uvedenému v odstavci 4. Týká-li se takové rozhodnutí Komise Evropských společenství i použití látky, postupuje Ministerstvo zdravotnictví při stanovení nebezpečnosti výrobku podle § 80 odst. 6.

(7) Žádost podle přímo použitelného předpisu Evropských společenství^27b) o povolení nové látky dosud neuvedené na seznamu látek, jejichž užití při výrobě materiálů a předmětů určených pro styk s potravinami je povoleno, jakož i žádost o změnu povolení vydaného podle tohoto přímo použitelného předpisu Evropských společenství se podává u Státního zdravotního ústavu se sídlem v Praze (§ 86 odst. 2).“.

Dosavadní odstavce 6 až 8 se označují jako odstavce 8 až 10.

„(10) Hygienické požadavky uvedené v odstavcích 1 až 3 se vztahují i na předměty běžného užívání uvedené v § 25 písm. d) nabízené jako použité. Na tyto předměty běžného užívání se však nevztahují požadavky uvedené v odstavci 1 písm. b) části textu za středníkem a písm. d). Jen výrobky splňující tyto požadavky může prodávající^29a) prodávat spotřebiteli nebo distributor nabízet k uvedení do provozu^4a).“.

Poznámky pod čarou č. 29b a 29c znějí:

„^29b) § 2 odst. 1 písm. a) vyhlášky č. 26/2001 Sb., o hygienických požadavcích na kosmetické prostředky, o náležitostech žádosti o neuvedení ingredience na obalu kosmetického prostředku a o požadavcích na vzdělání a praxi fyzické osoby odpovědné za výrobu kosmetického prostředku (vyhláška o kosmetických prostředcích), ve znění vyhlášky č. 268/2001 Sb. a vyhlášky č. 444/2004 Sb.

^29c) § 3 vyhlášky č. 26/2001 Sb., ve znění vyhlášky č. 444/2004 Sb.“.

„(3) Výrobce nebo dovozce je dále povinen, bez dotčení ochrany obchodního tajemství a práva duševního vlastnictví, zajistit, aby na adrese uvedené podle prováděcího právního předpisu na obalu kosmetického prostředku^29b) byly veřejnosti snadno dostupné údaje o

snadný přístup veřejnosti k těmto údajům může být zajištěn jakýmikoli prostředky, včetně elektronických^29e).

^29d) Zákon č. 356/2003 Sb., o chemických látkách a chemických přípravcích a o změně některých zákonů. Nařízení vlády č. 25/1999 Sb., kterým se stanoví postup hodnocení nebezpečnosti chemických látek a chemických přípravků, způsob jejich klasifikace a označování a vydává Seznam dosud klasifikovaných nebezpečných chemických látek, ve znění nařízení vlády č. 258/2001 Sb.

^29e) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/15/ES ze dne 27. února 2003, kterou se mění směrnice Rady 76/768/EHS o sbližování právních předpisů členských států týkajících se kosmetických prostředků technickému pokroku.“.

„§ 28a

(1) Ministerstvo zdravotnictví informuje o svých rozhodnutích podle § 28, kterými povolilo neuvedení ingredience ve složení finálního kosmetického prostředku nebo prodloužilo platnost takových rozhodnutí, ostatní členské státy Evropské unie a Komisi Evropských společenství. V informaci uvede obchodní firmu žadatele a jeho sídlo, jde-li o právnickou osobu, nebo místo podnikání, jde-li o fyzickou osobu oprávněnou k podnikání, název kosmetických prostředků, obsahujících přísadu, pro niž bylo neuvedení ingredience ve značení povoleno, a registrační číslo podle § 28 odst. 2. Na žádost Komise Evropských společenství nebo členského státu Evropské unie jim Ministerstvo zdravotnictví zašle kopii spisového materiálu obsahujícího žádost o utajení a vydaná rozhodnutí.

(2) Ministerstvo zdravotnictví informuje dále ostatní členské státy Evropské unie a Komisi Evropských společenství o svých rozhodnutích, kterými zamítlo žádost podle § 28 odst. 1 nebo odňalo povolení podle § 28 odst. 5.

(3) Ministerstvo zdravotnictví je povinno zajistit, aby údaje uvedené v odstavcích 1 a 2 nebyly nepřípustným způsobem zveřejněny. Orgány ochrany veřejného zdraví uznávají rozhodnutí o povolení neuvedení ingrediencí kosmetických prostředků nebo o prodloužení doby utajení ingrediencí přijatá příslušným orgánem jiného členského státu Evropské unie.“.

„(2) Výrobce nebo dovozce je povinen před uvedením finálního kosmetického prostředku na trh zajistit hodnocení jeho bezpečnosti pro zdraví fyzických osob. K tomuto účelu musí vzít v úvahu všeobecný toxikologický profil ingrediencí, jejich chemickou strukturu a hladinu expozice fyzických osob; zejména musí zohlednit specifické expoziční charakteristiky míst, na které bude finální kosmetický prostředek aplikován, a specifické expoziční charakteristiky populace fyzických osob, pro které je finální kosmetický prostředek určen. Dále musí provést specifické zhodnocení bezpečnosti finálních kosmetických prostředků určených pro děti ve věku do 3 let a finálních kosmetických prostředků určených výhradně pro vnější intimní hygienu. Hodnocení musí být provedeno podle zásad správné laboratorní praxe pro zkoušení chemických látek^30). Hodnocením finálního kosmetického prostředku může výrobce nebo dovozce pověřit pouze fyzickou osobu, která má ukončené vysokoškolské vzdělání v oblasti lékařství, farmacie nebo chemie nebo v příbuzných oborech a zaměření na toxikologii; to neplatí, je-li výrobce nebo dovozce sám fyzickou osobou s touto kvalifikací.“.

„(3) Při uznávání odborné kvalifikace nebo jiné způsobilosti, kterou státní příslušníci České republiky nebo členských států Evropské unie nebo jejich rodinní příslušníci získali v jiném členském státě Evropské unie, se postupuje podle zvláštního právního předpisu^30a).

^30a) Zákon č. 18/2004 Sb., o uznávání odborné kvalifikace a jiné způsobilosti státních příslušníků členských států Evropské unie a o změně některých zákonů (zákon o uznávání odborné kvalifikace), ve znění pozdějších předpisů.“.

Dosavadní odstavec 3 se označuje jako odstavec 4.

„(5) Výrobce nebo dovozce může využít možnosti uvést na obalu finálního kosmetického prostředku nebo v jakémkoli dokumentu, poznámce, na etiketě, kroužku nebo límcové etiketě, které finální kosmetický prostředek doprovázejí, skutečnost, že nebyly prováděny pokusy na zvířatech^29f) pouze tehdy, pokud výrobce ani jeho dodavatelé neprováděli ani nezadali žádné pokusy na zvířatech^29f) u prototypu kosmetického prostředku, finálního kosmetického prostředku nebo jeho ingrediencí, ani nepoužili ingredience, které byly pro účely vývoje nových kosmetických prostředků zkoušeny na zvířatech třetími osobami^29e).

(6) Výrobce, dovozce ani distributor nesmí při značení finálních kosmetických prostředků, jejich propagaci nebo nabízení k prodeji použít texty, názvy, obchodní značky, vyobrazení nebo symboly, které by přisuzovaly finálním kosmetickým prostředkům vlastnosti, které nemají.

^29f) Zákon č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání, ve znění pozdějších předpisů.“.

Poznámka pod čarou č. 32b zní:

„^32b) Zákon č. 344/1992 Sb., o katastru nemovitostí České republiky (katastrální zákon), ve znění pozdějších předpisů.“.

Poznámka pod čarou č. 33c zní:

„^33c) Nařízení vlády č. 502/2000 Sb., o ochraně zdraví před nepříznivými účinky hluku a vibrací, ve znění nařízení vlády č. 88/2004 Sb.“.

„§ 32a

Měření hluku v životním prostředí člověka podle tohoto zákona může provádět pouze držitel osvědčení o akreditaci^4a) nebo držitel autorizace podle § 83c.“.

Dosavadní písmena f) až h) se označují jako písmena e) až g).

Poznámka pod čarou č. 33d zní:

„^33d) Směrnice Evropského parlamentu a Rady ze dne 27. března 2003, kterou se mění směrnice Rady 83/477/EHS o ochraně pracovníků před riziky vystavení azbestu při práci.“.

„(5) Při uznávání odborné kvalifikace nebo jiné způsobilosti, kterou státní příslušníci České republiky nebo členských států Evropské unie nebo jejich rodinní příslušníci získali v jiném členském státě Evropské unie, se postupuje podle zvláštního právního předpisu^30a). Pokud komise pro přezkoušení odborné způsobilosti uzná odbornou kvalifikaci podle odstavce 4 pouze částečně, je uchazeč oprávněn skládat rozdílovou zkoušku. U rozdílové zkoušky není uchazeč zkoušen z těch oblastí, uvedených v prováděcím právním předpisu^35j), ve kterých mu byla uznána získaná odborná kvalifikace postupem podle věty první.

^35j) Vyhláška č. 428/2004 Sb., o získání odborné způsobilosti k nakládání s nebezpečnými chemickými látkami a chemickými přípravky klasifikovanými jako vysoce toxické.“.

Dosavadní odstavce 5 a 6 se označují jako odstavce 6 a 7.

Poznámka pod čarou č. 37c zní:

„^37c) Vyhláška č. 490/2000 Sb., o rozsahu znalostí a dalších podmínkách k získání odborné způsobilosti v některých oborech ochrany veřejného zdraví.“.

„§ 60a

(1) Při uznávání odborné kvalifikace nebo jiné způsobilosti, kterou státní příslušníci České republiky nebo členských států Evropské unie nebo jejich rodinní příslušníci získali v jiném členském státě Evropské unie, se postupuje podle zvláštního právního předpisu^30a).

(2) Pokud komise pro přezkoušení odborné způsobilosti uzná odbornou kvalifikaci podle § 58 odst. 1 až 4 pouze částečně, je uchazeč oprávněn skládat rozdílovou zkoušku.

(3) U rozdílové zkoušky není uchazeč zkoušen z těch oblastí, uvedených v prováděcím právním předpisu^37c), ve kterých mu byla uznána získaná odborná kvalifikace postupem podle odstavce 1. Ustanovení § 60 se použije obdobně.“.

„§ 62a

Epidemiologické šetření

Příslušné orgány ochrany veřejného zdraví jsou oprávněny provádět epidemiologické šetření zaměřené zejména na ověření diagnózy a zjištění ohniska nákazy (§ 65 odst. 2). Osoby jsou povinny sdělit příslušnému orgánu ochrany veřejného zdraví na jeho výzvu okolnosti důležité v zájmu epidemiologického šetření.“.

„§ 75a

Systém epidemiologické bdělosti

(1) Pro infekce způsobené Haemophilus influenzae b, chřipku, spalničky, dávivý kašel, nákazy vyvolané virem lidského imunodeficitu, legionelózu, meningokokové onemocnění a tuberkulózu se zavádí systém epidemiologické bdělosti (surveillance). Rozsah infekcí může být prováděcím právním přepisem rozšířen. Správním úřadem, který shromažďuje informace na tomto úseku a předává je do sítě Evropských společenství pro epidemiologický dozor a kontrolu infekčních onemocnění (dále jen „síť Společenství“), provádí výměnu nutných informací, organizuje systém včasného varování a reakce pro účely prevence a kontroly a provádí konzultace, je Ministerstvo zdravotnictví.

(2) Orgány ochrany veřejného zdraví uvedené v § 78 písm. b) a c) jsou povinny shromažďovat údaje

a předávat je Ministerstvu zdravotnictví, které je sdělí do sítě Společenství.

(3) O charakteru a rozsahu opatření k předcházení infekčních onemocnění uvedených v odstavci 1 informuje Ministerstvo zdravotnictví před jejich přijetím za účelem koordinace úsilí o předcházení a kontrolu infekčních onemocnění síť Společenství a konzultuje prostřednictvím sítě Společenství s dalšími členskými státy Evropské unie a Komisí Evropských společenství charakter a rozsah plánovaných opatření; to neplatí, je-li potřeba chránit veřejné zdraví tak naléhavá, že konzultace znemožňuje. V takovém případě však Ministerstvo zdravotnictví informuje o přijatých opatřeních co nejdříve prostřednictvím sítě Společenství ostatní členské státy Evropské unie a Komisi Evropských společenství.

(4) Osoby poskytující péči (§ 15 odst. 1) jsou povinny v rozsahu prováděcího právního předpisu shromažďovat údaje o infekčních onemocněních zahrnutých do systému epidemiologické bdělosti a hlásit je způsobem a ve lhůtách upravených prováděcím právním předpisem příslušnému orgánu ochrany veřejného zdraví. Při laboratorní diagnostice, epidemiologickém šetření a stanovení druhu a způsobu provedení protiepidemických opatření při výskytu infekčních onemocnění zahrnutých do systému epidemiologické bdělosti jsou zdravotnická zařízení povinna postupovat podle prováděcího právního předpisu, popřípadě pokynů a opatření příslušného orgánu ochrany veřejného zdraví. Prováděcí právní předpis dále upraví základní charakteristiku, klinickou definici a klasifikaci infekčních onemocnění zahrnutých do systému epidemiologické bdělosti.“.

„(6) Orgány ochrany veřejného zdraví jsou oprávněny sdělovat Ministerstvu práce a sociálních věcí a orgánům státního odborného dozoru nad bezpečností práce údaje o výskytu prací zařazených do kategorií třetí a čtvrté a práce kategorie druhé, stanovené příslušným orgánem ochrany veřejného zdraví jako rizikové.“.

„(4) Zjistí-li Ministerstvo zdravotnictví na základě významných důkazů, že kosmetický prostředek, přestože splňuje požadavky práva Evropských společenství, představuje nebezpečí pro zdraví^43d), může dočasně zakázat používání takového výrobku, jeho uvádění na trh nebo podrobit tento výrobek zvláštním podmínkám a rozhodnout o ukončení platnosti takového rozhodnutí.

(5) O postupu podle odstavce 4 a jeho důvodech uvědomí Ministerstvo zdravotnictví neprodleně ostatní členské státy Evropské unie a Komisi Evropských společenství.

^43d) Článek 12 směrnice 76/768/EHS.“.

Dosavadní odstavce 4 až 6 se označují jako odstavce 6 až 8.

Dosavadní písmena p) až t) se označují jako písmena s) až u).

„§ 83

Ministerstvo obrany a Ministerstvo vnitra

(1) Úkoly státní správy v ochraně veřejného zdraví včetně státního zdravotního dozoru v ozbrojených silách, v Ministerstvu obrany a v jeho působnosti zřízených organizačních složkách státu a příspěvkových organizacích a nad jimi užívanými objekty^47a) vykonává podle tohoto zákona Ministerstvo obrany.

(2) Úkoly státní správy v oblasti ochrany veřejného zdraví včetně státního zdravotního dozoru v bezpečnostních sborech^47b), s výjimkou Vězeňské služby České republiky, v Ministerstvu vnitra a organizačních složkách státu a příspěvkových organizacích zřízených v jeho působnosti včetně jimi užívaných staveb a zařízení zřízených Ministerstvem vnitra podle zvláštního zákona^47c) vykonává podle tohoto zákona Ministerstvo vnitra.

^47a) Zákon č. 219/1999 Sb., o ozbrojených silách České republiky, ve znění pozdějších předpisů.

^47b) § 1 zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů.

^47c) Například zákon č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů, (zákon o azylu), ve znění pozdějších předpisů.“.

„(3) Za bezúhonného se pro účely tohoto zákona nepovažuje ten, kdo byl pravomocně odsouzen pro trestný čin, jehož skutková podstata souvisí s předmětem podnikání. Fyzická osoba bezúhonnost podle odstavce 1 písm. f) dokládá výpisem z Rejstříku trestů nebo obdobnými doklady vydanými státy, ve kterých se v posledních 3 letech zdržovala nepřetržitě déle než 3 měsíce. Tyto doklady nesmí být starší než 3 měsíce; doklad o bezúhonnosti může být nahrazen dokladem o způsobilosti k výkonu povolání nebo činnosti, pokud prokazuje i splnění podmínky bezúhonnosti. Bezúhonnost za právnickou osobu prokazují všichni členové statutárního orgánu; za organizační složku státu, kraje nebo obce její vedoucí. Při uznávání dokladu o bezúhonnosti, který vydal příslušný orgán jiného členského státu Evropské unie, se postupuje podle zvláštního právního předpisu^30a).“.

„(4) V žádosti o vydání osvědčení o autorizaci žadatel uvede obchodní firmu nebo název právnické osoby nebo organizační složky státu, kraje nebo obce nebo jméno a příjmení fyzické osoby, místo podnikání, popřípadě místo trvalého pobytu fyzické osoby nebo její bydliště, nemá-li trvalý pobyt na území České republiky, sídlo právnické osoby nebo organizační složky státu, kraje nebo obce, identifikační číslo, bylo-li přiděleno, a dále údaje prokazující splnění podmínek podle odstavce 1. Žádost se předkládá autorizující osobě.“.

„(5) Při uznávání odborné kvalifikace nebo jiné způsobilosti, kterou státní příslušníci České republiky nebo členských států Evropské unie nebo jejich rodinní příslušníci získali v jiném členském státě Evropské unie, se postupuje podle zvláštního právního předpisu^30a). Pokud komise pro přezkoušení odborné způsobilosti uzná odbornou kvalifikaci podle odstavce 4 pouze částečně, je uchazeč oprávněn skládat rozdílovou zkoušku. U rozdílové zkoušky není uchazeč zkoušen z těch oblastí, uvedených v prováděcím právním předpisu^37c), ve kterých mu byla uznána získaná odborná kvalifikace postupem podle věty první. Ustanovení odstavce 4 vět druhé a třetí se použije obdobně.“.

Dosavadní odstavce 5 až 9 se označují jako odstavce 6 až 10.

„§ 83f

(1) Osvědčení o autorizaci se nevyžaduje u fyzické osoby, která je usazena v jiném členském státě Evropské unie a na území České republiky hodlá dočasně vykonávat činnost uvedenou v § 83a nebo § 83e, pokud prokáže, že je

(2) V případě činností podle § 83a je tato fyzická osoba povinna předložit Ministerstvu zdravotnictví seznam metod, postupů odběrů a úprav vzorků pro účely měření či vyšetřování včetně konečných analytických metod a postupů, které budou použity. V případě zpracování hodnocení zdravotních rizik podle § 83e je tato fyzická osoba povinna předložit Ministerstvu zdravotnictví dříve zpracovaná hodnocení zdravotních rizik.

(3) Doklady podle odstavců 1 a 2 je osoba povinna předložit před zahájením činnosti.

(4) O nesplnění požadavků pro výkon činnosti uvedené v § 83a nebo § 83e vydá Ministerstvo zdravotnictví rozhodnutí ve lhůtě 30 dnů.

(5) Pokud nebylo vydáno rozhodnutí podle odstavce 4, může být činnost vykonávána nejdéle po dobu 1 roku ode dne následujícího po dni, kdy uplynula lhůta pro vydání tohoto rozhodnutí.“.

Poznámka pod čarou č. 48 zní:

„^48) Zákon č. 110/1997 Sb., ve znění pozdějších předpisů.“.

„(5) Při plnění úkolů podle tohoto zákona a zvláštních právních předpisů jsou orgány ochrany veřejného zdraví v rozsahu své působnosti oprávněny přijímat opatření na základě a v mezích přímo použitelných předpisů Evropských společenství.“.

Poznámka pod čarou č. 50a zní:

„^50a) § 18 a 26 zákona č. 552/1991 Sb., ve znění zákona č. 501/2004 Sb.“.

Poznámka pod čarou č. 51 zní:

„^51) Zákon č. 95/2004 Sb., o podmínkách získávání a uznávání způsobilosti a specializované způsobilosti k výkonu zdravotnického povolání lékaře, zubního lékaře a farmaceuta, ve znění zákona č. 125/2005 Sb. Zákon č. 96/2004 Sb., o podmínkách získávání a uznávání způsobilosti k výkonu nelékařských zdravotnických povolání a k výkonu činností souvisejících s poskytováním zdravotní péče a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o nelékařských zdravotnických povoláních), ve znění zákona č. 125/2005 Sb.“.

„(2) Činností podle odstavce 1 lékaře, zdravotnického pracovníka a jiného odborného pracovníka s odbornou způsobilostí k výkonu zdravotnického povolání se nepřerušuje výkon zdravotnického povolání^51).

(3) Lékaři, zdravotničtí pracovníci a jiní odborní pracovníci s odbornou způsobilostí k výkonu zdravotnického povolání, vykonávající činnosti podle odstavce 1, jsou povinni se celoživotně vzdělávat v rozsahu a za podmínek zvláštního právního předpisu^51).

(4) Uznávání způsobilosti k výkonu zdravotnického povolání upravují zvláštní právní předpisy^51).“.

„(4) V případě mimořádných událostí^57), přesahujících území kraje nebo je-li vyhlášen krizový stav^58), je Ministerstvo zdravotnictví oprávněno uložit zaměstnancům krajských hygienických stanic s odbornou způsobilostí pro práci ve zdravotnictví (§ 88a) provádění stanovených výkonů zdravotní péče.

^57) Zákon č. 239/2000 Sb., o integrovaném záchranném systému a o změně některých zákonů, ve znění zákona č. 320/2002 Sb. a zákona č. 20/2004 Sb.

^58) Zákon č. 240/2000 Sb., o krizovém řízení a o změně některých zákonů (krizový zákon), ve znění zákona č. 320/2002 Sb.“.

„(2) Pokud bylo při výkonu státního zdravotního dozoru zjištěno nesplnění či porušení povinnosti, může orgán ochrany veřejného zdraví uložit kontrolované osobě^50), u které bylo porušení či nesplnění povinnosti zjištěno, aby uhradila přizvanému zdravotnímu ústavu nebo Státnímu zdravotnímu ústavu náklady vynaložené na zjištění závady.“.

„§ 99

Vedle ustanovení, která upravují oprávnění orgánu ochrany veřejného zdraví stanovit rozhodnutím nebo opatřením i podmínky, může orgán ochrany veřejného zdraví vázat na podmínky rozhodnutí podle § 4 odst. 3, § 5 odst. 5 a 8, § 6 odst. 3 písm. c) a odst. 5, § 14, § 15 odst. 2, § 17 odst. 5, § 18 odst. 2, § 21 odst. 2 a 4, § 21a, § 26 odst. 5 a 8, § 31 odst. 1, § 72 odst. 1 a § 84 odst. 1 písm. e), o) a r) a opatření podle § 3 odst. 4, § 3a odst. 1 a 3 a § 4 odst. 2, 4 a 6.“.

„§ 99a

(1) Zřizovatel zdravotnického zařízení, pokud jím je územní samosprávný celek a takové zdravotnické zařízení je navázáno na rozpočet tohoto územního samosprávného celku (kraje nebo obce), nesmí do přijetí zákona o veřejných neziskových ústavních zdravotnických zařízeních převést toto zdravotnické zařízení do formy obchodní společnosti a ani nesmí jeho provozování svěřit obchodní společnosti jinak vytvořené.

(2) Na lůžková zdravotnická zařízení, jejichž zřizovatelem jsou územní samosprávné celky a která mají již podobu obchodní společnosti, nemůže být do přijetí zákona o veřejných neziskových ústavních zdravotnických zařízeních prohlášen konkurs podle zvláštního právního předpisu^59).

^59) Zákon č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, ve znění pozdějších předpisů.“.

„§ 100d

Pokud prováděcí právní předpisy vydané podle § 108 stanoví požadavky, které nepřejímají požadavky stanovené příslušnými předpisy Evropských společenství, neuplatní se tyto požadavky na výrobky, které byly vyrobeny anebo uvedeny na trh v některém členském státě Evropské unie nebo mají původ v některém ze států Evropského sdružení volného obchodu, které jsou současně smluvní stranou Evropského hospodářského prostoru, za předpokladu, že takový výrobek odpovídá

pokud tyto technické předpisy, technické normy, pravidla správné praxe nebo postupy zaručují míru ochrany veřejného zdraví odpovídající míře této ochrany v České republice.“.

„§ 100e

Krajské hygienické stanice jsou oprávněny informovat veřejnost o závěrech státního zdravotního dozoru nad koupališti (§ 6 odst. 2), zotavovacími akcemi a jinými podobnými akcemi pro děti, pískovišti venkovních hracích ploch, ubytovacími a stravovacími službami, a to v rozsahu uvedení totožnosti kontrolované osoby, stavu kontrolovaného objektu, povaze případného rizika, přijatých nápravných opatření a dalších informací nezbytných k ochraně veřejného zdraví. Na tyto případy se nevztahuje povinnost mlčenlivosti uložená podle tohoto zákona a zvláštních právních předpisů^50).“.

„(1) Ministerstvo zdravotnictví vydá vyhlášky k provedení § 3 odst. 1, 3 a 5, § 4 odst. 1, 2, 4 a 7, § 5 odst. 1, 2 a 6 až 9, § 6 odst. 3 písm. a) a b), § 6 odst. 4 písm. a) až e), § 6 odst. 5, § 7 odst. 1, § 8 odst. 2 a 4, § 9 odst. 3, § 11 odst. 1 písm. a) a d), § 13, § 16 odst. 2 písm. b), § 17 odst. 1 a 5, § 18 odst. 1, § 19 odst. 3, § 20 písm. a) a d), § 21 odst. 1 písm. a), § 23 odst. 3, § 24 odst. 1 písm. c) až e) a g) a odst. 2, § 26 odst. 1 písm. b) a d) a odst. 4, 8 a 9, § 27, § 28 odst. 1, § 29 odst. 1, § 30 odst. 1 a 2, § 32, § 34 odst. 1, § 35 odst. 2, § 36, § 37 odst. 1, § 38, § 39 odst. 3 a 4, § 41 odst. 1, § 41a odst. 1, § 44b odst. 3, § 45, § 46 odst. 1, 2 a 6, § 47 odst. 3, § 59 odst. 2, § 60 odst. 1 a 3, § 62 odst. 1 a 4 písm. a) a b), § 70 odst. 1, § 72 odst. 1 písm. a), § 75a odst. 1 a 4, § 80 odst. 2 a § 83e odst. 2. Ministerstvo zdravotnictví může vyhláškou upravit zásady správné výrobní praxe podle § 29 odst. 1.“.

Čl. II

Přechodná ustanovení

ČÁST ČTVRTÁ

Změna zákona č. 316/2004 Sb., kterým se mění zákon č. 110/1997 Sb., o potravinách a tabákových výrobcích a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony

Čl. V

Zákon č. 316/2004 Sb., kterým se mění zákon č. 110/1997 Sb., o potravinách a tabákových výrobcích a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, se mění takto:

Seznamy látek, k nimž byly předloženy Komisi Evropských společenství materiály podle písmena b), zveřejní Ministerstvo zdravotnictví způsobem umožňujícím dálkový přístup.“.

ČÁST PÁTÁ

Změna zákona o potravinách a tabákových výrobcích

Čl. VI

V § 15 zákona č. 110/1997 Sb., o potravinách a tabákových výrobcích a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, ve znění zákona č. 316/2004 Sb., se doplňuje odstavec 5, který zní:

„(5) Ministerstvo, Ministerstvo zdravotnictví a orgány dozoru uvedené v § 16 shromažďují v informačním systému dozorových orgánů působících v oblasti potravinového práva, vedeném pro účely prohloubení spolupráce při vymáhání dodržování zákonů na ochranu zájmů spotřebitele Státní zemědělskou a potravinářskou inspekcí, informace o

Správní úřady uvedené ve větě první jsou oprávněny využívat údaje shromážděné v tomto informačním systému k usměrnění, řízení a koordinaci státního dozoru a informování veřejnosti o nebezpečných výrobcích a nejakostních službách. Na tyto případy se nevztahuje povinnost mlčenlivosti uložená podle tohoto zákona a zvláštních právních předpisů.“.

ČÁST ŠESTÁ

ZMOCNĚNÍ K VYDÁNÍ ÚPLNÉHO ZNĚNÍ ZÁKONA O OCHRANĚ VEŘEJNÉHO ZDRAVÍ

Čl. VII

Předseda vlády se zmocňuje, aby ve Sbírce zákonů vyhlásil úplné znění zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů, jak vyplývá z pozdějších zákonů.

ČÁST SEDMÁ

ÚČINNOST

Čl. VIII

Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení, s výjimkou

Zaorálek v. r.

Paroubek v. r.