Legalize
← Aktuální text · Historie

Vyhláška, kterou se stanoví analytické metody kontroly složení kosmetických prostředků

Aktuální text a fecha 2005-12-31
§ 1

(1) Tato vyhláška^1) zapracovává příslušné předpisy Evropských společenství^2) a upravuje následující analytické metody kontroly složení kosmetických prostředků:

(2) Obsah analytických metod kontroly složení kosmetických prostředků vyjmenovaných v odstavci 1 je uveden v příloze této vyhlášky.

§ 2

Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem 1. ledna 2006.

Ministr:

MUDr. Rath v. r.

Příloha k vyhlášce č. 494/2005 Sb.

Postup odběru vzorků kosmetických prostředků je popsán s ohledem na jejich analýzy v různých laboratořích.

jednotkové množství odebrané ze šarže nabízené k prodeji.

suma všech základních vzorků odebraných ze šarže téhož čísla.

reprezentativní část celkového vzorku, která má být analyzována v jednotlivých laboratořích.

reprezentativní část laboratorního vzorku nezbytná pro analýzu.

předmět, který obsahuje výrobek a který je s výrobkem v neustálém přímém styku.

— název kosmetického prostředku a další dostupné identifikační údaje (výrobce/dovozce, event.distributor, šarže)

— datum, čas a místo odběru vzorku,

— jméno osoby odpovědné za odběr vzorku,

— název inspektorátu.

— před otevřením se obal prudce protřepe;

— obal se otevře;

— odpovídající množství tekutiny se převede do zkumavky k vizuálnímu vyšetření jejích vlastností pro účely odběru zkušebního vzorku;

— obal se opět uzavře, nebo

— se odeberou požadované zkušební vzorky;

— obal se pečlivě uzavře.

Po důkladném protřepání se pomocí vhodné spojky (viz obrázek 1: ve specifických případech může být v analytické metodě požadováno použití jiné spojky) převede reprezentativní množství obsahu aerosolového rozprašovače do skleněné lahve potažené vrstvou z plastu (obrázek 4) a opatřené aerosolovým ventilem, avšak bez výtlačné trubičky. Při převádění do lahve směřuje ventil dolů. Při převádění je obsah dobře viditelný. Existují čtyři možnosti:

Spojka (obrázek 1) je vyrobena z duralu nebo mosazi. Je konstruována tak, aby prostřednictvím polyethylenového adaptéru vyhovovala různým systémům ventilů. Na obrázku je uveden příklad; lze použít jiné spojky (viz obrázky 2 a 3).

Láhev (obrázek 4) je vyrobena z bílého skla a z vnějšku je potažena ochrannou vrstvou průhledného plastu. Má objem 50 až 100 ml. Je opatřena aerosolovým ventilem bez výtlačné trubičky.

Aby bylo možné převést dostatečné množství vzorku, musí být z lahve vypuzen vzduch. Za tímto účelem se do lahve zavede přes spojku asi 10 ml dichlordifluormethanu nebo butanu (podle aerosolového prostředku, který má být zkoumán) a poté se provede odplynění až do zmizení kapalné fáze, přičemž láhev s ventilem směřuje vzhůru. Spojka se sejme. Láhev se zváží („a“ gramů). Aerosolový rozprašovač, z něhož má být odebrán vzorek, se prudce protřepe. Spojka se připojí na ventil obalu s aerosolem, který má být odebrán, (obal je orientován ventilem vzhůru), ke spojce se připojí láhev (hrdlem dolů) a zatlačí se na ni. Láhev se naplní asi ze dvou třetin. Jestliže převádění ustane kvůli vyrovnání tlaků, může být obnoveno zchlazením lahve. Spojka se sejme, naplněná láhev se zváží („b“ gramů) a stanoví se hmotnost převedeného vzorku aerosolu m1 (m1 = b ‒ a).

Takto získaný vzorek lze použít:

S lahví udržovanou ventilem vzhůru se postupuje dále následujícím způsobem:

— z lahve se vypudí plyn; jestliže přitom dochází k pěnění, použije se láhev, do které bylo stříkačkou přes spojku předem zavedeno přesně zvážené množství 2-methoxyethanolu (5 až 10 g);

— na vodní lázni při 40 °C se třepáním odstraní těkavé složky, aniž by došlo ke ztrátám vzorku;

— láhev se znovu zváží („c“ gramů), aby se stanovila hmotnost zbytku m2 (m2 = c ‒ a);

(Poznámka: při výpočtu hmotnosti zbytku se odečte hmotnost případného použitého množství 2-methoxyethanolu);

— sejmutím ventilu se láhev otevře;

— zbytek se kvantitativně rozpustí ve známém množství vhodného rozpouštědla;

— s alikvotním podílem se provede požadovaná analýza.

Vzorce pro výpočet:

R = r × m2m1 a Q = R × P100,

kde:

m1 = hmotnost aerosolu odebraného do lahve,
m2 = hmotnost zbytku po zahřívání při 40 °C,
r = obsah jednotlivé látky ve zbytku m2, vyjádřený v procentech (stanovený vhodnou metodou),
R = obsah jednotlivé látky v odebraném aerosolu, vyjádřený v procentech,
Q = celková hmotnost jednotlivé látky v aerosolovém rozprašovači,
P = čistá hmotnost původního aerosolového rozprašovače (základní vzorek).

Pomocí stříkačky pro plynovou chromatografii se z lahve odebere dostatečné množství vzorku. Obsah stříkačky se nastříkne do plynového chromatografu.

Přesná stříkačka pro plynovou chromatografii řady A2 na 25 μl až 50 μl (obrázek 5) nebo rovnocenná stříkačka. Tato stříkačka je vybavená posuvným ventilem na konci jehly. Stříkačka je spojená s lahví spojkou nasazenou na lahvi a polyethylenovou trubičkou nasazenou na injekční stříkačce (délka 8 mm, vnitřní průměr 2,5 mm).

Po převedení dostatečného množství aerosolového výrobku do lahve se způsobem popsaným v bodě 5.4.2.2 připevní k lahvi kónický konec stříkačky. Otevře se ventil a nasaje se dostatečné množství kapaliny. Několikerým posunutím pístu se odstraní bublinky plynu (stříkačka se podle potřeby ochladí). Když je ve stříkačce dostatečné množství kapaliny bez bublin, ventil se uzavře a stříkačka se odpojí od lahve. Nasadí se jehla, stříkačka se vloží do vstřikovacího zařízení plynového chromatografu, otevře se ventil a provede se nástřik.

Pokud se požaduje použití vnitřního standardu, zavede se do lahve (obyčejnou skleněnou stříkačkou za použití spojky).

[image omitted]

Obrázek 1

Spojka P1

[image omitted]

Obrázek 2

Spojka M2

pro převod mezi zasunovacím a objímacím ventilem

[image omitted]

Obrázek 3

Spojka M1

pro převod mezi dvěma zasunovacími ventily

[image omitted]

Obrázek 4

Láhev o objemu 50 až 100 ml

[image omitted]

Obrázek 5

Stříkačka pro plynovou chromatografii

V metodě je uveden postup identifikace kosmetických prostředků obsahujících významné množství volného hydroxidu sodného a/nebo draselného a postup kvantitativního stanovení volného hydroxidu sodného a/nebo draselného v prostředcích pro narovnání vlasů a v odstraňovačích nehtové kůžičky.

Množství volného hydroxidu sodného a draselného je dáno množstvím odměrného roztoku kyseliny potřebného k neutralizaci prostředku za předepsaných podmínek, přičemž výsledné množství se vyjádří jako volný hydroxid sodný v % (m/m).

Vzorek se rozpustí nebo disperguje ve vodě a titruje se odměrným roztokem kyseliny. Souběžně s přidáváním kyseliny se zaznamenává hodnota pH; u jednoduchých roztoků hydroxidu sodného nebo draselného je bod ekvivalence dán maximální rychlostí změny zaznamenané hodnoty pH.

Jednoduchá titrační křivka může být zkreslena za přítomnosti

V metodě je uveden alternativní postup titrace v alkoholu pro případy, kdy dochází k intenzivní interferenci se solemi slabých anorganických kyselin.

I když existuje teoretická možnost, že by vysoké pH mohlo být způsobeno jinými rozpustnými silnými zásadami, např. hydroxidem lithným či kvartérními amoniovými hydroxidy, je jejich přítomnost v těchto typech kosmetických prostředků velmi nepravděpodobná.

pH-metr s elektrodami se kalibruje pomocí standardního alkalického tlumivýho roztoku. Připraví se 10% vodný roztok nebo vodná disperze výrobku, který má být analyzován, a zfiltruje se. Změří se pH. Je-li pH 12 nebo vyšší, musí být provedeno kvantitativní stanovení.

Do kádinky na 150 ml se přesně naváží zkušební vzorek o hmotnosti 0,5 až 1,0 g. Je-li přítomen amoiak, přidá se několik varných kamínků, kádinka se vloží do vakuového exsikátoru a evakuuje se pomocí vodní vývěvy, dokud je patrný zápach čpavku (asi tři hodiny).

Přidá se 100 ml vody, zbytek v kádince se rozpustí nebo disperguje a titruje se 0,1mol/l odměrným roztokem kyseliny chlorovodíkové (5.1.1.1) přičemž se zaznamenává změna pH (5.1.2.2).

Na titrační křivce se určí inflexní body. Jestliže první inflexní bod leží při hodnotě pH nižší než 7, není ve vzorku přítomen volný hydroxid sodný nebo draselný.

Vykazuje-li titrační křivka dva nebo více inflexních bodů, je pro stanovení významný jen první z nich.

Zaznamená se objem titračního roztoku až k dosažení prvního inflexního bodu.

Je-li V objem titračního roztoku v ml a M hmotnost zkušebního vzorku v gramech,vypočte se obsah hydroxidu sodného a/nebo draselného ve vzorku vyjádřený jako hydroxid sodný v % (m/m) pomocí vzorce

% = 0,4VM

Může nastat situace, kdy přes náznaky přítomnosti nezanedbatelného množství hydroxidu sodného a/nebo draselného nevykazuje titrační křivka zřetelný inflexní bod. V takovém případě je třeba stanovení opakovat v isopropylalkoholu.

Do kádinky na 150 ml se přesně naváží zkušební vzorek o hmotnosti 0,5 až 1,0 g. Je-li přítomen amoniak, přidá se několik varných kamínků, kádinka se vloží do vakuového exsikátoru a evakuuje se pomocí vodní vývěvy, dokud je patrný zápach čpavku (asi tři hodiny).

Přidá se 100 ml isopropylalkoholu, zbytek v kádince se rozpustí nebo disperguje a titruje se 0,1 mol/l odměrným roztokem kyseliny chlorovodíkové v isopropylalkoholu (5.2.1.3), přičemž se zaznamenává změna pH (5.2.2.2).

Jako v bodě 5.1.4. První inflexní bod leží přibližně u měřené hodnoty pH 9.

Pro výrobky obsahující asi 5 % (m/m) hydroxidu sodného nebo draselného, vyjádřeno jako hydroxid sodný, nesmí rozdíl mezi výsledky dvou paralelních stanovení na stejném vzorku překročit absolutní hodnotu 0,25 %.

Níže popsaná metoda je vhodná ke kvantitativnímu a kvalitativnímu stanovení kyseliny šťavelové a jejích alkalických solí v prostředcích pro péči o vlasy. Lze ji použít u bezbarvých vodných nebo alkoholových roztoků a lotionů, které obsahují asi 5 % kyseliny šťavelové nebo ekvivalentní množství alkalického šťavelanu.

Obsah kyseliny šťavelové a/nebo jejích alkalických solí stanovený touto metodou se vyjádří v hmotnostních procentech (m/m) volné kyseliny šťavelové ve vzorku.

Po odstranění všech přítomných anionických povrchově aktivních látek pomocí hydrochloridu p-toluidinu se kyselina šťavelová a/nebo alkalické šťavelany vysráží jako šťavelan vápenatý a roztok se zfiltruje. Sraženina se rozpustí v kyselině sírové a titruje se manganistanem draselným.

Všechny použité chemikálie musí být čistoty p.a. nebo vyšší

Obsah kyseliny šťavelové ve vzorku vyjádřený v hmotnostních procentech se vypočte ze vzorce

obsah kyseliny šťavelové v % = A × 4,50179 × 100E × 1000

kde

A = spotřeba 0,5 mol/l roztoku manganistanu draselného podle bodu 6.8,

E = navážka vzorku v g (6.1),

4,50179 = přepočítávací faktor pro kyselinu šťavelovou.

Pro výrobky obsahující asi 5 % (m/m) kyseliny šťavelové nesmí rozdíl mezi výsledky dvou paralelních stanovení na stejném vzorku překročit absolutní hodnotu 0,15 %.

Kyselina šťavelová a/nebo šťavelany se vysrážejí jako šťavelan vápenatý a rozpustí v kyselině sírové. Do roztoku se přidá malé množství roztoku manganistanu draselného, který se odbarví za vzniku oxidu uhličitého. Projde-li vzniklý oxid uhličitý roztokem hydroxidu barnatého, vytvoří se bílá sraženina (mléčný zákal) uhličitanu barnatého.

Metoda se používá pro kvantitativní stanovení chloroformu v zubní pastě plynovou chromatografií. Je vhodná pro stanovení chloroformu o koncentraci 5 % nebo nižší. V současné době platí zákaz používání chloroformu v kosmetických prostředcích.

Obsah chloroformu ve vzorku stanovený touto metodou se vyjádří v hmotnostních procentech vztažených na hmotnost výrobku.

Zubní pasta se suspenduje ve směsi dimethylformamid/methanol, ke které se přidá známé množství acetonitrilu jako vnitřní standard. Po odstředění se část kapalné fáze analyzuje plynovou chromatografií a vypočte se obsah chloroformu.

Všechny použité chemikálie musí být čistoty p.a. nebo vyšší

5 ml dimethylformamidu (4.4) se pipetuje do odměrné baňky na 50 ml, přidá se asi 300 mg acetonitrilu přesně (M mg), doplní se po rysku dimethylformamidem a promíchá.

Přesně 5 ml roztoku vnitřního standardu (4.6) se pipetuje do odměrné baňky na 10 ml a přidá se asi 300 mg chloroformu přesně (M1 mg). Doplní se po rysku dimethylformamidem a promíchá.

délka: 150 cm

vnitřní průměr: 4 mm

vnější průměr: 6 mm

Nosný plyn: dusík, průtok 65 ml/min.

Pomocný plyn: vodík, vzduch nebo kyslík

Průtok plynů do detektoru se nastaví tak, aby průtok vzduchu nebo kyslíku byl pěti- až desetinásobkem průtoku vodíku.

nástřik 210 °C
detektor 210 °C
kolona 175 °C

asi 100 cm za hodinu.

Vzorek k analýze se odebere z dosud neotevřené tuby. Vytlačí se jedna třetina obsahu, tuba se uzavře, obsah se důkladně promíchá a odebere se zkušební vzorek.

Poznámka: Občas dojde k tomu, že po odstředění je kapalná fáze stále zakalená. Určitého zlepšení lze dosáhnout přidáním 1 až 2 gramů chloridu sodného ke kapalné fázi a novým odstředěním po usazení.

methanol přibližně 1 min.,
acetonitril přibližně 2,5 min.,
chloroform přibližně 6 min.,
dimethylformamid > 15 min.

Pro stanovení tohoto faktoru se nastříknou 3 µl roztoku podle bodu 4.7. Postup se opakuje. Faktor relativní odezvy se stanovuje každý den.

fs = As · MiMS · Ai = As · 1/10 MAi · M1

kde

fs = faktor relativní odezvy pro chloroform,
As = plocha píku chloroformu (6.3.5),
Ai = plocha píku acetonitrilu (6.3.5),
Ms = množství chloroformu v mg na 10 ml roztoku podle bodu 6.3.5 (=M1),
Mi = množství acetonitrilu v mg na 10 ml roztoku podle bodu 6.3.5 (=1/10M).

Vypočte se průměr z naměřených hodnot.

%X = As · Mifs · MSX · Ai · 100 % = As · Mfs · Ai · M0 · 100

kde

%X = obsah chloroformu v zubní pastě vyjádřený v hmotnostních procentech,
As = plocha píku chloroformu (6.3.4),
Ai = plocha píku acetonitrilu (6.3.4),
MSX = hmotnost vzorku podle bodu 6.3.1 v mg (= 1000·M0),
Mi = množství acetonitrilu v mg na 10 ml roztoku podle bodu 6.3.2 (=1/10M).

Vypočte se průměr zjištěných hodnot a výsledek se vyjádří s přesností na 0,1 %.

Pro výrobky obsahující asi 3 % (m/m) chloroformu nesmí rozdíl mezi výsledky dvou paralelních stanovení na stejném vzorku překročit absolutní hodnotu 0,3 %.

Metoda je vhodná pro stanovení zinku přítomného v kosmetických prostředcích ve formě chloridu, síranu nebo 4-hydroxybenzensulfonátu zinečnatého, nebo jako kombinace těchto solí.

Obsah zinku ve vzorku se stanoví gravimetricky jako bis(2-methyl-8-oxochinolinát) zinečnatý a vyjádří se v hmotnostních procentech zinku ve vzorku.

Zinek přítomný v roztoku se vysráží v kyselém prostředí jako bis(2-methyl-8-oxochinolinát) zinečnatý. Po filtraci se sraženina usuší a zváží.

Všechny použité chemikálie musí být čistoty p.a. nebo vyšší

240 g koncentrovaného roztoku amoniaku (4.1) se převede do odměrné baňky na 1000 ml, doplní se po rysku destilovanou vodou a promíchá.

15,4 g octanu amonného (4.3) se rozpustí v destilované vodě, v odměrné baňce na 1000 ml se doplní po rysku a promíchá.

5 g 2-methylchinolin-8-olu se rozpustí ve 12 ml ledové kyseliny octové, převede se destilovanou vodou do odměrné baňky na 100 ml. Doplní se po rysku destilovanou vodou a promíchá.

Obsah zinku ve vzorku vyjádřený v hmotnostních procentech (% m/m) se vypočte pomocí vzorce:

% zinku = M1 – M0 × 17,12M

kde

M = hmotnost vzorku odebraného podle bodu 6.1 v g,
M0 = hmotnost prázdného suchého filtračního kelímku (6.5) v g,
M1 = hmotnost filtračního kelímku se sraženinou (6.7) v g.

Pro výrobky obsahující asi 1 % (m/m) zinku nesmí rozdíl mezi výsledky dvou paralelních stanovení na stejném vzorku překročit absolutní hodnotu 0,1 %.

Metoda je vhodná pro důkaz a stanovení kyseliny 4-hydroxybenzensulfonové v kosmetických prostředcích, např. v aerosolech a v pleťových lotionech.

Obsah kyseliny 4-hydroxybenzensulfonové ve výrobku stanovený touto metodou se vyjádří v hmotnostních procentech jako bezvodý 4-hydroxybenzensulfonát zinečnatý.

Zkušební vzorek se zahustí za sníženého tlaku, rozpustí se ve vodě a přečistí extrakcí chloroformem. Kyselina 4-hydroxybenzensulfonová se stanoví jodometricky v alikvotním podílu zfiltrovaného vodného roztoku.

Všechny použité chemikálie musí být čistoty p.a. nebo vyšší

4,5 g kyseliny sulfanilové (4.8) se rozpustí ve 45 ml koncentrované kyseliny chlorovodíkové (4.1) za zahřívání a roztok se zředí vodou na 500 ml. 10 ml roztoku se ochladí v misce s ledovou vodou a za míchání se přidá 10 ml chladného roztoku dusitanu sodného (4.14). Roztok se ponechá stát 15 minut při 0 °C (za této teploty je roztok stabilní po jeden až tři dny) a bezprostředně před nanesením (7.5) se přidá 20 ml roztoku uhličitanu sodného (4.13).

V níže popsané metodě pro kvalitativní a kvantitativní stanovení kyseliny hydroxybenzensulfonové v aerosolech lze využít zbytku získaného poté, co se z aerosolové nádobky odpustí rozpouštědla a hnací plyny, které se za normálního tlaku odpaří.

Jestliže se během 10 minut roztok odbarví, přidají se další 2,0 ml roztoku bromičnanu draselného (4.10), baňka se uzavře a zahřívá 10 minut na vodní lázni při 50 °C. Zaznamená se celkové množství přidaného roztoku bromičnanu draselného (a).

Obsah hydroxybenzensulfonátu zinečnatého ve vzorku nebo zbytku (6) vyjádřený v hmotnostních procentech (% m/m) se vypočte ze vzorce:

(% m/m) hydroxybenzensulfonátu zinečnatého

= a – b × V1 × 0,00514 × 100m × V2

kde

a = celkové množství přidaného 0,6 mol/l roztoku bromičnanu draselného (8.7) v mililitrech,
b = celkové množství 0,2 mol/l roztoku thiosíranu sodného spotřebovaného při zpětné titraci (8.9),
m = množství analyzovaného vzorku nebo zbytku (8.1) v mg,
V1 = objem roztoku získaného podle bodu (8.2) v mililitrech,
V2 = objem rozpuštěného zbytku po odpaření použitého k analýze (8.4) v mililitrech.

Poznámka: Při analýze aerosolů musí být výsledek stanovení v hmotnostních procentech % (m/m) zbytku (6) přepočten na původní výrobek. Za tímto účelem viz pravidla odběru aerosolů.

Pro výrobky obsahující asi 5 % (m/m) hydroxybenzensulfonátu zinečnatého nesmí rozdíl mezi výsledky dvou paralelních stanovení na stejném vzorku překročit absolutní hodnotu 0,5 %.

Podle vyhlášky Ministerstva zdravotnictví č. 26/2001 Sb., o hygienických požadavcích na kosmetické prostředky, o náležitostech žádosti o neuvedení ingredience na obalu kosmetického prostředku a o požadavcích na vzdělání a praxi fyzické osoby odpovědné za výrobu kosmetického prostředku a hodnocení bezpečnosti kosmetického prostředku pro zdraví fyzických osob (o kosmetických prostředcích) je nejvyšší povolená koncentrace 4-hydroxybenzensulfonátu zinečnatého v pleťových lotionech a v deodorantech 6 % (m/m). To znamená, že vedle obsahu kyseliny hydroxybenzensulfonové musí být stanoven i obsah zinku. Vynásobením vypočteného obsahu hydroxybenzensulfonátu zinečnatého (9) faktorem 0,1588 se získá minimální obsah zinku v % (m/m), který musí být teoreticky přítomen ve výrobku s ohledem na stanovený obsah kyseliny hydroxybenzensulfonové. Skutečný, gravimetricky stanovený obsah zinku (viz příslušné předpisy) však může být vyšší, neboť kosmetické prostředky mohou obsahovat také chlorid zinečnatý a síran zinečnatý.

ROZSAH A OBLAST POUŽITÍ

Jodometrické stanovení peroxidu vodíku v kosmetice je možné pouze za nepřítomnosti jiných oxidačních činidel, vytvářejících jod z jodidů. Z tohoto důvodu je před jodometrickým stanovením peroxidu vodíku nutné zjistit a identifikovat jakákoli jiná přítomná oxidační činidla. Toto kvalitativní stanovení se dělí do dvou fází; první zahrnuje peroxodisírany, bromičnany a peroxid vodíku, druhá peroxid barnatý.

A. KVALITATIVNÍ STANOVENÍ PEROXODISÍRANŮ, BROMIČNANŮ A PEROXIDU VODÍKU

Peroxodisíran sodný, peroxodisíran draselný a peroxodisíran amonný, bromičnan draselný, bromičnan sodný a peroxid vodíku – bez ohledu na to, zda pochází či nepochází z peroxidu barnatého – se identifikují pomocí sestupné papírové chromatografie, při které se používá dvou mobilních fází.

Všechny použité chemikálie musí být čistoty p.a. nebo vyšší

Od každého vzorku se připraví dva roztoky rozpuštěním 1 g a 5 g prostředku ve 100 ml vody. 1 μl každého z těchto roztoků se použije pro provedení papírové chromatografie popsané v oddíle 5.

Naváží se 1 g a 5 g vzorku a rozptýlí se v 50 ml vody, v obou případech se doplní vodou na 100 ml a promíchají se. Obě suspenze se přefiltrují přes skládaný filtr (3.4) a z každého z filtrátů se použije 1 μl pro provedení papírové chromatografie popsané v oddíle 5.

5 g a 20 g každého prostředku se rozptýlí ve 100 ml vody a disperze se použijí pro provedení papírové chromatografie popsané v oddíle 5.

Mobilní fáze A (2.2) Mobilní fáze B (2.3)
Peroxodisíran sodný 0,40 0,10
Peroxodisíran draselný 0,40 0,02 + 0,05
Peroxodisíran amonný 0,50 0,10 + 0,20
Bromičnan sodný 0,40 0,20
Bromičnan draselný 0,40 0,10 + 0,20
Peroxid vodíku 0,80 0,80

B. KVALITATIVNÍ STANOVENÍ PEROXIDU BARNATÉHO

Peroxid barnatý se identifikuje na základě tvorby peroxidu vodíku po okyselení vzorku (A.4.2) a na základě přítomnosti barnatých iontů:

— v nepřítomnosti peroxodisíranů (A) přídavkem zředěné kyseliny sírové do části kyselého roztoku vzorku (B.4.1), čímž vznikne bílá sraženina síranu barnatého. Přítomnost barnatých iontů ve vzorku (B.4.1) se opět potvrdí papírovou chromatografií způsobem popsaným níže (B.5),

— ve vzorcích, ve kterých jsou peroxid barnatý a peroxodisírany přítomny současně (B.4.2), vyloužením zbytku z roztoku (B.4.2) v alkalickém prostředí; po rozpuštění taveniny (B.4.2.3) v kyselině chlorovodíkové se přítomnost barnatých iontů potvrdí papírovou chromatografií a/nebo vysrážením síranu barnatého.

C. KVANTITATIVNÍ STANOVENÍ PEROXIDU VODÍKU

Jodometrické stanovení peroxidu vodíku je založeno na následující reakci:

H2O2 + 2H^+ + 2I^- → I2 + 2H2O

Tato konverze probíhá pomalu, může však být urychlena přidáním molybdenanu amonného. Vzniklý jod se stanoví titračně thiosíranem sodným a je mírou obsahu peroxidu vodíku.

Obsah peroxidu vodíku změřený níže popsaným způsobem se vyjádří v hmotnostních procentech výrobku (% m/m).

Všechny použité chemikálie musí být čistoty p.a. nebo vyšší

Obsah peroxidu vodíku ve výrobku vyjádřený v hmotnostních procentech (% m/m) se vypočte pomocí následujícího vzorce:

% peroxidu vodíku = V – V0 × 1,7008 × 250 × 100m × 100 × 1000

= V – V0 × 4,252m

ve kterém:

m = množství analyzovaného vzorku (5.1) v g,
V0 = spotřeba 0,2 mol/l roztoku thiosíranu sodného na slepý pokus (5.4) v mililitrech,
V = spotřeba 0,2 mol/l roztoku thiosíranu sodného při titraci roztoku vzorku (5.3) v mililitrech.

Pro výrobky obsahující asi 6 % (m/m) peroxidu vodíku nesmí rozdíl mezi výsledky dvou paralelních stanovení na stejném vzorku překročit absolutní hodnotu 0,2 %.

Tato metoda je vhodná pro kvalitativní a semikvantitativní stanovení následujících látek v barvách na vlasy ve formě krému nebo kapaliny:

Látky Symbol
Fenylendiaminy
o-fenylendiamin (OPD)
m-fenylendiamin (MPD)
p-fenylendiamin (PPD)
Methylfenylendiaminy
4-methyl-1,2-fenylendiamin (toluen-3,4-diamin) (OTD)
4-methyl-1,3-fenylendiamin (toluen-2,4-diamin) (MTD)
2-methyl-1,4-fenylendiamin (toluen-2,5-diamin) (PTD)
Diaminofenoly
2,4-diaminofenol (DAP)
Hydrochinon
Benzen-1,4-diol (H)
α-naftol (α-N)
Pyrogallol
Benzen-1,2,3-triol (P)
Resorcinol
Benzen-1,3-diol (R)

Oxidační barviva se extrahují z barev ve formě krému nebo kapaliny při pH 10 96% ethanolem a identifikují se jedno- nebo dvourozměrnou chromatografií na tenké vrstvě.

K semikvantitativnímu stanovení těchto látek se chromatogram vzorků porovná pomocí čtyř vyvíjecích systémů s chromatogramy referenčních látek vyvíjenými současně a za co nejpodobnějších podmínek.

Všechny použité chemikálie musí být čistoty p.a. nebo vyšší

— 3-nitro-1-benzendiazonium-chlorbenzensulfonát (ve formě stabilní soli), jako např. v červeni 2 JN - Francolor,

— 2-chlor-4-nitro-1-benzendiazonium-naftalenbenzoát (ve formě stabilní soli), jako např. v činidle NNCD - referenční č. 74 150 FLUKA,

nebo ekvivalentní.

Standardy jsou sloučeniny uvedené v oddíle 1 „Rozsah a oblast použití“. V případě aminosloučenin musí být standardní sloučenina buď ve formě hydrochloridu (mono nebo di), nebo jako volná báze.

Připraví se 0,5% roztoky (m/V) standardů uvedených v bodě 3.20.

Naváží se 50 ± 1 mg standardu do odměrné baňky na 10 ml.

Přidá se 5 ml 96% ethanolu (3.3) a 250 ml kyseliny askorbové (3.5).

Roztok se alkalizuje přidáním roztoku amoniaku (3.4) na hodnotu pH 10 (zjišťuje se indikátorovým papírkem).

Doplní se na 10 ml 96 % ethanolem (3.3) a promíchá.

Roztoky je možno uchovávat po dobu jednoho týdne v chladu a temnu.

V některých případech může po přidání askorbové kyseliny a roztoku amoniaku vzniknout sraženina. Před dalším postupem je třeba ji nechat usadit.

Příprava činidla M

Roztok amoniaku, 25 % (V/V) 24 objemových jednotek
Kyselina fosforná, 50 % (3.13) 1 objemová jednotka
Voda 75 objemových jednotek

Poznámka:

Mobilní fáze obsahující amoniak je třeba bezprostředně před použitím dobře protřepat.

Připraví se 5% (m/V) vodný roztok zvoleného činidla (3.14). Tento roztok se musí připravit bezprostředně před použitím.

2 g p-dimethylaminobenzaldehydu (3.16) se rozpustí ve 100 ml 10% vodného roztoku kyseliny chlorovodíkové (m/V) (3.19).

Roztok 1: Rozpustí se 1 g dimethylfenolu (3.17) ve 100 ml 96% ethanolu (3.3).

Roztok 2: Rozpustí se 4 g hexahydrátu chloridu železitého (3.18) ve 100 ml 96% ethanolu (3.3).

Při vyvolání chromatogramu se těmito roztoky provádí postřik samostatně, nejprve roztokem 1, poté roztokem 2.

25% amoniak (3.4) se přidává k 5% (m/V) vodnému roztoku dusičnanu stříbrného (3.15), až se sraženina právě rozpustí. Toto reakční činidlo se připravuje bezprostředně před použitím. Nelze jej uchovávat.

První 2 až 3 cm krému vytlačeného z tuby se odstraní.

Do centrifugační zkumavky (4.3) předem propláchnuté dusíkem se převede: 300 mg kyseliny askorbové se 3 g krému nebo 3 g homogenizované kapaliny.

Přidává se po kapkách 25 % amoniak (3.4) až pH dosáhne hodnoty 10. Doplní se na 10 ml 96 % ethanolem (3.3).

Homogenizuje se pod atmosférou dusíku (3.8), zazátkuje se a centrifuguje se po 10 minut při 4000 ot./min.

Použije se supernatant.

Pod atmosférou dusíku (3.8) se na chromatografickou desku (4.1.3) nanese po 1 μl každé shora uvedené referenční látky v devíti bodech vzdálených od sebe 1,5 cm podél linie vzdálené asi 1,5 cm od okraje desky.

Referenční látky se nanášejí v tomto uspořádání:

1 2 3 4 5 6 7 8 9
R P H PPD DAP PTD OPD OTD MPD
MTD α-N

Dále se v bodech 10 a 11 nanesou vždy 2 μl zkoumaných roztoků získaných podle bodu 5.1.

Deska se uchovává pod atmosférou dusíku (3.8) až do okamžiku, kdy je zahájeno vyvíjení chromatogramu.

Deska se vloží do komory předem propláchnuté dusíkem (3.8) a nasycené jedním ze čtyř rozpouštědel (3.22) a nechá se vyvíjet při laboratorní teplotě (20 až 25 °C) ve tmě, dokud čelo rozpouštědla nedosáhne vzdálenosti asi 15 cm od startovací linie.

Deska se vyjme a usuší pod atmosférou dusíku (3.8) při laboratorní teplotě.

Deska se postříká odpovídajícím detekčním činidlem uvedeným v bodě 3.23.

Porovnají se hodnoty Rf a barvy skvrn vzorku a chromatografovaných referenčních látek.

V tabulce 1 jsou uvedeny příklady hodnot Rf a barev skvrn pro jednotlivé látky v závislosti na použitém rozpouštědle a indikátoru.

Nejistý důkaz je někdy možno potvrdit metodou standardního přípravku.

Intenzita skvrn jednotlivých látek identifikovaných v bodě 5.2.4 se porovnává vizuálně s odpovídajícím rozsahem koncentrací standardních látek.

Při nadměrně vysoké koncentraci jedné nebo více látek nalezených ve vzorku se extrakt vzorku zředí a měření se opakuje.

TABULKA 1

Hodnoty Rf a barvy získané bezprostředně po vyvolání

Standard (3.20) Mobilní fáze Mobilní fáze
Hodnoty Rf Výsledné barvy
(3.22.1) (3.22.2) (3.22.3) (3.22.4) Diazo (3.23.1) Ehrlich (3.23.2) Dimethyl-fenol (3.23.3) AgNO3 (3.23.4)
OPD 0,62 0,60 0,30 0,57 světle hnědá — — světle hnědá
MPD 0,40 0,60 0,47 0,48 fialově hnědá (*) žlutá světle hnědá světle hnědá
PPD 0,20 0,50 0,30 0,48 hnědá jasně červená (*) fialová šedá
OTD 0,60 0,60 0,53 0,60 hnědá (*) světle oranžová světle hnědá šedavě hnědá
MTD 0,40 0,67 0,45 0,60 červenavě hnědá (*) žlutá hnědá černá
PTD 0,33 0,65 0,37 0,70 hnědá oranžová fialová (*) šedá
DAP 0,07 — 0 0,05 hnědá (*) oranžová fialová hnědá
H 0,50 0,35 0,80 0,20 — oranžová fialová černá (*)
α-N 0,90 0,80 0,90 0,75 oranžově hnědá — fialová (*) černá
P 0,37 — 0,67 0,05 hnědá velmi světle fialová velmi světle hnědá hnědá (*)
R 0,50 0,37 0,80 0,17 oranžová (*) světle fialová velmi světle hnědá světle hnědá

Poznámka

Tato metoda dvourozměrné chromatografie vyžaduje použití dalších standardů a reakčních činidel.

Připraví se 0,5 % (m/V) roztoky všech dalších standardů způsobem popsaným v bodě 3.21.

Do vyvíjecí komory pro chromatografii na tenké vrstvě se vloží skleněná nádobka, přidají se asi 2 g krystalického jodu a komora se uzavře odpovídajícím víkem.

Vyvíjí se, dokud čelo rozpouštědla nedosáhne linie vyznačené na desce (přibližně 13 cm).

Poznámka

Nejlepšího vybarvení skvrn se dosáhne tehdy, ponechá-li se po vyvíjení chromatogram v atmosféře par jódu po dobu půl hodiny.

Tabulka II

Barvy skvrn standardů po chromatografii a vyvíjení parami jodu

Standardy Barvy po vyvíjení parami jodu
R béžová
P hnědá
α-N fialová
β-N světle hnědá
H fialově hnědá
MPD žlutavě hnědá
PPD fialově hnědá
MTD tmavě hnědá
PTD žlutavě hnědá
DAP tmavě hnědá
OAP oranžová
MAP žlutavě hnědá
PAP fialově hnědá
2-NPPD hnědá
4-NOPD oranžová

[image omitted]

Obrázek 6

A. KVALITATIVNÍ STANOVENÍ

Tato metoda je vhodná ke kvalitativnímu stanovení dusitanů v kosmetických prostředcích, zejména v krémech a pastách.

Přítomnost dusitanu indikuje vznik zbarvených derivátů s 2-aminobenzaldehyd-fenylhydrazonem (Nitrin®).

Všechny použité chemikálie musí být čistoty p.a. nebo vyšší

Naváží se 2,0 g Nitrinu® a převede se kvantitativně do odměrné baňky na 100 ml. Po kapkách se přidají 4 ml zředěné kyseliny chlorovodíkové (3.2) a protřepe se. Doplní se po rysku methanolem a míchá, dokud se roztok úplně nevyčeří. Roztok se uchovává v hnědé skleněné lahvi (4.3).

— 2 kapky zředěné kyseliny sírové (3.1),

— poté dvě kapky roztoku Nitrinu® (3.4).

Je-li obsah dusitanů nízký, změní se červenofialové zbarvení během 5 až 15 sekund na žluté. Je-li přítomno velké množství dusitanů, dojde k této barevné změně až po 1 nebo 2 minutách.

Intenzita červenofialového zbarvení a doba, která uplyne před změnou na žlutou, naznačují obsah dusitanů ve vzorku.

B. KVANTITATIVNÍ STANOVENÍ

Metoda popisuje kvantitativní stanovení dusitanů v kosmetických prostředcích.

Obsah dusitanů ve vzorku, stanovený touto metodou, se vyjadřuje v hmotnostních procentech dusitanu sodného.

Po zředění vzorku vodou a vyčeření se nechá proběhnout reakce přítomných dusitanů se sulfanilamidem a N-1-naftylethylendiaminem a absorbance vzniklého zbarvení se měří při 538 nm.

Všechny použité chemikálie musí být čistoty p.a. nebo vyšší

106 g hexakyanoželeznatanu draselného K4Fe(CN)6∙3H2O se rozpustí v destilované vodě a zředí vodou na 1000 ml.

219,5 g octanu zinečnatého Zn(CH3COO)2∙2H2O a 30 ml ledové kyseliny octové se rozpustí v destilované vodě a zředí vodou na 1000 ml.

0,500 g dusitanu sodného se rozpustí v destilované vodě v odměrné baňce na 1000 ml a doplní se vodou po rysku. 10,0 ml tohoto zásobního standardního roztoku se zředí na 500 ml; 1 ml výsledného roztoku = 10 μg NaNO2.

2,0 g sulfanilamidu se za zahřívání rozpustí v 800 ml vody. Po ochlazení se za míchání přidá 100 ml koncentrované kyseliny chlorovodíkové. Zředí se vodou na 1000 ml.

Tento roztok se musí připravit v den použití. Rozpustí se 0,1 g dihydrochloridu N-naftylethylendiaminu ve vodě a zředí se vodou na 100 ml.

Obsah dusitanu sodného ve vzorku vyjádřený v hmotnostních procentech se vypočte pomocí následujícího vzorce:

% NaNO2 = 250V × m1 × 10-6 × 100m = m1V ×m × 40

kde:

m = hmotnost vzorku odebraného pro analýzu v g (6.1),
m1 = obsah dusitanu sodného v μg zjištěný podle bodu 6.9,
V = počet mililitrů filtrátu použitého pro měření (6.5).

Pro výrobky obsahující asi 0,2 % (m/m) dusitanu sodného nesmí rozdíl mezi výsledky dvou paralelních stanovení na stejném vzorku překročit absolutní hodnotu 0,005 %.

V této metodě je specifikováno kvantitativní stanovení resorcinolu v šamponech a vlasových vodách plynovou chromatografií. Metoda je vhodná pro koncentrace od 0,1 až do 2,0 hmotnostních procent vzorku.

Obsah resorcinolu stanovený ve vzorku touto metodou se vyjadřuje v hmotnostních procentech.

Resorcinol a 3,5-dihydroxytoluen (5-methylresorcinol), přidávaný jako vnitřní standard, se ze vzorku oddělí chromatografií na tenké vrstvě. Obě sloučeniny se izolují seškrabáním jejich skvrn z horní vrstvy desky a extrakcí methanolem. Nakonec se vyextrahované sloučeniny vysuší, podrobí silylaci a stanoví se plynovou chromatografií.

Všechny použité chemikálie musí být čistoty p.a. nebo vyšší

Poznámka

Bez deaktivace může docházet ke ztrátám resorcinolu v důsledku ireverzibilní adsorpce na silikagelu.

Přidají se 2 ml methanolu (4.2) a extrahuje se jednu hodinu za neustálého míchání. Směs se zfiltruje a extrakce se opakuje po dobu dalších 15 minut se 2 ml methanolu.

Kolona musí poskytovat rozlišení R rovné nebo lepší než 1,5, kde:

R = 2 d' r2 – r1w1 + w2

kde:

r1 a r2 = retenční časy dvou píků v min.,
w1 a w2 = šířky píků v polovině výšky píků v mm,
d' = rychlost posuvu papíru v mm/min.

Následující kolona a podmínky pro plynovou chromatografii se ukázaly jako vhodné:

Materiál kolony: nerezová ocel

Délka 200 cm

Vnitřní průměr: ≈3 mm

Náplň: 10% OV-17 na Chromosorbu WAW, 100 až 120 mesh

Plamenový ionizační detektor

Teplotní režim:

Kolona: 185 °C (izotermální)

Detektor: 250 °C

Nástřik: 250 °C

Nosný plyn: dusík

Průtok: 45 ml/min

Průtoky vodíku a vzduchu se nastaví podle pokynů výrobce.

Koncentrace resorcinolu ve vzorku, vyjádřená v hmotnostních procentech (% m/m), je dána vztahem:

kde: % resorcinolu = 4M × SvzorkuSstandardní směsi

M = hmotnost zkušebního vzorku v g (6.1.1),
Svzorku = průměrná plocha píku (6.2.2) pro roztok vzorku,
Sstandardní směsi = průměrná plocha píku (6.2.2) pro směs standardů.

Pro výrobky obsahující asi 0,5 % (m/m) resorcinolu nesmí rozdíl mezi výsledky dvou paralelních stanovení na stejném vzorku překročit absolutní hodnotu 0,025 %.

V metodě je popsána analýza methanolu ve všech typech kosmetických prostředků (včetně aerosolů) plynovou chromatografií.

Metodou je možno stanovit relativní hladiny od 0 do 10 %.

Obsah methanolu, stanovený podle této metody, se vyjadřuje v hmotnostních procentech methanolu vzhledem k ethanolu nebo propan-2-olu.

Stanovení se provádí plynovou chromatografií.

Všechny použité chemikálie musí být čistoty p.a. nebo vyšší

s tepelně vodivostním detektorem (katarometr) pro aerosolové vzorky,

s plamenovým ionizačním detektorem pro jiné než aerosolové vzorky.

a (pouze pro aerosolové vzorky) speciální plynotěsná injekční stříkačka s posuvným ventilem (viz obrázek 5, kapitola „Příprava vzorků v laboratoři“).

R = 2 d'r2 – d'r1w1 + w2

kde:

r1 a r2 = retenční časy dvou píků v min.,
w1 a w2 = šířky píků v polovině výšky píků v mm,
d' = rychlost posuvu papíru v mm/min.
Materiál kolony: nerezová ocel
Délka: 3,5 metru
Průměr: 3 mm
Proud můstkem katarometru: 150 mA
Nosný plyn: helium
Tlak: 2,5 bar
Průtok: 45 ml/min
Teplotní režim:
Nástřik: 150 °C
Detektor: 150 °C
Kolona: 65 °C

Měření plochy píků je možno vylepšit elektronickou integrací.

R = 2 d'r2 – d'r1w1 + w2

r1 a r2 = retenční časy dvou píků v min.
w1 a w2 = šířky píků v polovině výšky píků v mm,
d' = rychlost posuvu záznamu v mm/min.
Materiál kolony: nerezová ocel
Délka: 2 metry
Průměr: 3 mm
Citlivost elektrometru: 8×10-10 A
Plyny:
Nosný plyn: dusík
Tlak: 2,1 bar
Průtok: 40 ml/min
Pomocný plyn: vodík
Tlak: 1,5 bar
Průtok: 20 ml/min
Teplotní režim:
Nástřik: 150 °C
Detektor: 230 °C
Kolona: 120 až 130 °C
Relativní koncentrace (% m/m): Methanol (ml) Ethanol nebo propan-2-ol (ml) Doplněno chloroformem na objem
Přibližně 2,5 % 0,5 20 100 (ml)
Přibližně 5,0 % 1,0 20 100 (ml)
Přibližně 7,5 % 1,5 20 100 (ml)
Přibližně 10,0 % 2,0 20 100 (ml)

Do chromatografu se nastřikují 2 až 3 μl za podmínek uvedených v bodě 6.2.1.

Pro každou směs se vypočtou poměry ploch píků (methanol/ethanol) nebo (methanol/propan-2-ol). Sestrojí se kalibrační graf vynesením

na osu x: množství methanolu vzhledem k ethanolu nebo propan-2-olu v %

na osu y: poměr ploch píků (methanol/ethanol) nebo (methanol/ propan-2-ol).

Relativní koncentrace (% m/m): Methanol (μl) Ethanol nebo propan-2-ol (ml) Doplněno vodou na objem
Přibližně 2,5 % 50 2 100 (ml)
Přibližně 5,0 % 100 2 100 (ml)
Přibližně 7,5 % 150 2 100 (ml)
Přibližně 10,0 % 200 2 100 (ml)

Do chromatografu se nastřikují 2 až 3 μl za podmínek uvedených v bodě 6.2.2.

Pro každou směs se vypočtou poměry ploch píků (methanol/ethanol) nebo (methanol/propan-2-ol) a sestrojí se kalibrační graf vynesením

na osu x: množství methanolu vzhledem k ethanolu nebo propan-2-olu v %

na osu y: poměr ploch píků (methanol/ethanol) nebo (methanol/propan-2-ol).

Pro výrobky obsahující relativně asi 5 % (m/m) methanolu vzhledem k ethanolu nebo propan-2-olu nesmí rozdíl mezi výsledky dvou paralelních stanovení na stejném vzorku překročit absolutní hodnotu 0,25 %.

Tato metoda popisuje kvalitativní stanovení a dva způsoby kvantitativního stanovení v závislosti na tom, zda jsou či nejsou přítomny donory formaldehydu. Je použitelná pro všechny kosmetické prostředky a skládá se ze tří částí:

Tato metoda se používá v případě, je-li použit formaldehyd samotný nebo s konzervanty, které nejsou donory formaldehydu.

V opačném případě, a pokud výsledek přesáhne nejvyšší povolenou koncentraci, musí být použita následující metoda pro potvrzení.

Při použití výše uvedené metody (1.2) se při derivatizaci donory formaldehydu štěpí, což vede k příliš vysokým výsledkům (vázaný formaldehyd a formaldehyd v polymerní formě). Nejdříve se oddělí volný formaldehyd (vázaný nebo v polymerní formě) kapalinovou chromatografií.

Obsah volného formaldehydu ve vzorku stanovený touto metodou se vyjádří v hmotnostních procentech.

Volný a vázaný formaldehyd dává v prostředí kyseliny sírové za přítomnosti Schiffova činidla zbarvení růžové nebo do lila.

Všechny použité chemikálie musí být čistoty p.a. nebo vyšší a použije se demineralizovaná voda.

Do kádinky se naváží 100 mg fuchsinu (3.2.1) a rozpustí se v 75 ml vody o teplotě 80 °C. Po ochlazení se přidá 2,5 g siřičitanu sodného heptahydrátu (3.2.2) a 1,5 ml kyseliny chlorovodíkové (3.2.3). Objem se doplní do 100 ml.

Použitelnost do dvou týdnů.

Obsah se protřepe a nechá stát 5 minut.

Formaldehyd reaguje s pentan-2,4-dionem v přítomnosti octanu amonného za tvorby 3,5-diacetyl-1,4-dihydrolutidinu. Ten se extrahuje butan-1-olem a absorbance extraktu se měří při 410 nm.

Všechny použité chemikálie musí být čistoty p.a. nebo vyšší a použije se demineralizovaná voda.

V odměrné baňce na 1000 ml se rozpustí:

— 150 g octanu amonného (4.2.1),

— 2 ml pentan-2,4-dionu (4.2.3),

— 3 ml kyseliny octové (4.2.2).

Doplní se na 1000 ml vodou (pH roztoku asi 6,4).

Toto činidlo musí být připraveno čerstvě.

5 g roztoku formaldehydu (4.2.9) se převede do odměrné baňky na 1000 ml a doplní se vodou na 1000 ml.

Koncentrace tohoto roztoku se stanoví takto:

Odebere se 10,00 ml; přidá se 25,00 ml odměrného roztoku jodu (4.2.10) a 10,00 ml roztoku hydroxidu sodného (4.2.7).

Nechá se stát 5 minut.

Okyselí se 11,00 ml HCl (4.2.5) a přebytek jodu se titruje odměrným roztokem thiosíranu sodného (4.2.11), jako indikátor se použije roztok škrobu (4.2.8).

Spotřeba 1 ml 0,05 mol/l odměrného roztoku jodu (4.2.10) odpovídá 1,5 mg formaldehydu.

Zásobní roztok formaldehydu se zředí vodou nejprve v poměru 1/20 a poté v poměru 1/100. 1 ml výsledného roztoku obsahuje asi 1 μg formaldehydu.

Přesný obsah se vypočte.

Do odměrné baňky na 100 ml se s přesností na 0,001 g naváží množství zkušebního vzorku (v g) odpovídající očekávanému obsahu formaldehydu asi 150 μg. Doplní se po rysku vodou a zamíchá se (roztok S). (Je nutno ověřit, zda je hodnota pH asi 6; v opačném případě se přidá roztok kyseliny chlorovodíkové (4.2.6).)

Do Erlenmeyerovy baňky na 50 ml se odměří

— 10,00 ml roztoku S,

— 5,00 ml činidla obsahujícího pentan-2,4-dion (4.2.12),

— doplní se demineralizovanou vodou na konečný objem 30 ml.

Možný rušivý vliv základního zbarvení zkušebního vzorku se odstraní použitím tohoto referenčního roztoku:

Do Erlenmeyerovy baňky na 50 ml se přidá

— 10,00 ml roztoku S,

— 5,00 ml činidla (4.2.13),

— demineralizovaná voda na konečný objem 30 ml.

Do Erlenmeyerovy baňky na 50 ml se přidá:

— 5,00 ml činidla obsahujícího pentan-2,4-dion (4.2.12),

— demineralizovaná voda na konečný objem 30 ml.

Poznámka: Všechny tyto operace musí být provedeny do 25 minut od okamžiku, kdy byly Erlenmeyerovy baňky vloženy do lázně vyhřáté na 60 °C.

— 5,00 ml zředěného standardního roztoku podle bodu 4.2.15,

— 5,00 ml činidla obsahujícího pentan-2,4-dion (4.2.12),

— demineralizovaná voda na celkový objem 30 ml.

obsah formaldehydu v % (m⁄m)=C103 · m

kde

m = je hmotnost zkušebního vzorku v g.

Pro výrobky obsahující asi 0,2 % (m/m) formaldehydu nesmí rozdíl mezi výsledky dvou paralelních stanovení na stejném vzorku překročit absolutní hodnotu 0,005 % pro kolorimetrickou metodu s pentan-2,4-dionem.

Vede-li kolorimetrické stanovení volného formaldehydu k výsledkům vyšším než je nejvyšší přípustná koncentrace podle vyhlášky Ministerstva zdravotnictví č. 26/2001 Sb., o hygienických požadavcích na kosmetické prostředky, o náležitostech žádosti o neuvedení ingredience na obalu kosmetického prostředku a o požadavcích na vzdělání a praxi fyzické osoby odpovědné za výrobu kosmetického prostředku a hodnocení bezpečnosti kosmetického prostředku pro zdraví fyzických osob (o kosmetických prostředcích), tj.

musí být použito postupu podle bodu 5.

Oddělený formaldehyd se převede na žlutý derivát lutidinu reakcí s pentan-2,4-dionem v reaktoru za kolonou a absorbance vzniklého derivátu se měří při 420 nm.

Všechny použité chemikálie musí být čistoty p.a. nebo vyšší

Vodný roztok hydrogenfosforečnanu sodného (5.2.5), 0,006 mol/l, upravený na pH 2,1 kyselinou trihydrogenfosforečnou (5.2.6)

V odměrné baňce na 1000 ml se rozpustí:

— 62,5 g octanu amonného (5.2.2),

— 7,5 ml kyseliny octové (5.2.3),

— 5 ml pentan-2,4-dionu (5.2.4).

Objem se doplní po rysku vodou (5.2.1).

Roztok se uchovává ve tmě.

Skladovatelnost: nejvýše tři dny při 25 °C.

Barva roztoku by se neměla měnit.

10 g roztoku formaldehydu (5.2.9) se převede do odměrné baňky na 1000 ml a doplní se vodou na 1000 ml.

Koncentrace tohoto roztoku se stanoví takto:

Odebere se 5,00 ml; přidá se 25,00 ml odměrného roztoku jodu (5.2.14) a 10,00 ml roztoku hydroxidu sodného (5.2.10).

Nechá se stát 5 minut.

Okyselí se 11,00 ml HCl (5.2.11) a přebytek jodu se titruje odměrným roztokem thiosíranu sodného (5.2.15), jako indikátor se použije roztok škrobu (5.2.13).

Spotřeba 1 ml odměrného roztoku jodu (5.2.14) odpovídá 1,5 mg formaldehydu.

Zásobní roztok formaldehydu se zředí v poměru 1/100 mobilní fází (5.2.16). 1 ml výsledného roztoku obsahuje asi 37 μg formaldehydu. Přesný obsah se vypočte.

nebo: jeden modul za kolonou Applied Biosystems PCRS 520 nebo ekvivalentní s reaktorem o objemu 1 ml.

— Bischoff Hypersil RP 18 (typ NC číslo C 25.46 1805), (5 μm, délka 250 mm, vnitřní průměr 4,6 mm),

— nebo DuPont, Zorbax ODS (5 μm, délka 250 mm, vnitřní průměr 4,6 mm),

— nebo Phase SEP, spherisorb ODS 2 (5 μm, délka 250 mm, vnitřní průměr 4,6 mm).

Bischoff K1 hypersil RP 18 (typ K1 G 6301 1805) (5 μm, délka 10 mm) nebo ekvivalentní.

Spoje za nastřikovacím ventilem musí být co nejkratší. V tomto případě má trubka z nerezové oceli mezi výstupem z reaktoru a vstupem do detektoru ochladit směs před detekcí; teplota detektoru není známa, ale je konstantní.

Sestrojí se vynesením výšek píků jako funkce koncentrace zředěných formaldehydových kalibračních roztoků.

Kalibrační roztoky se připraví zředěním standardního roztoku formaldehydu (5.2.19) mobilní fází (5.2.16):

— 1,00 ml roztoku (5.2.19) se zředí na 20,00 ml (asi 185 μg/100 ml)

— 2,00 ml roztoku (5.2.19) se zředí na 20,00 ml (asi 370 μg/100 ml)

— 5,00 ml roztoku (5.2.19) se zředí na 25,00 ml (asi 740 μg/100 ml)

— 5,00 ml roztoku (5.2.19) se zředí na 20,00 ml (asi 925 μg/100 ml).

Kalibrační roztoky se ponechají asi jednu hodinu stát při pokojové teplotě a musí být čerstvě připraveny. Kalibrační křivka je lineární pro koncentrace od 1,00 do 15,00 μg/ml.

Do odměrné baňky na 100 ml s uzávěrem se s přesností na 0,001 g naváží zkušební vzorek (m gramů) odpovídající očekávanému obsahu 100 μg formaldehydu. Přidá se přesně 20,00 ml dichlormethanu (5.2.8) a 20,00 ml kyseliny chlorovodíkové (5.2.12). Promíchá se pomocí vibračního míchadla (5.3.16) a v ultrazvukové lázni (5.3.15). Fáze se oddělí odstředěním (2 minuty při 3000 g). Mezitím se promyje patrona (5.3.7) 2 ml methanolu (5.2.7) a kondicionuje se 5 ml vody (5.2.1). Kondicionovanou patronou se nechají protéci 4 ml vodné fáze extraktu, první dva mililitry se odstraní a následující podíl se zachytí.

Do odměrné baňky na 100 ml s uzávěrem se s přesností na 0,001 g naváží zkušební vzorek (m gramů) odpovídající očekávanému obsahu 500 μg formaldehydu.

Doplní se po rysku mobilní fází (5.2.16).

Roztok se zfiltruje přes filtr (5.3.6) a nastříkne, nebo se nechá protéci patronou předem kondicionovanou podle bodu 5.4.2.1. Všechny roztoky musí být nastříknuty ihned po přípravě.

— Průtok mobilní fáze: 1,0 ml/min,

— Průtok činidla: 0,5 ml/min,

— Celkový průtok na výstupu z detektoru: 1,5 ml/min,

— Objem nástřiku: 10 μl,

— Eluční teplota: u obtížných separací se kolona ponoří do ledové lázně a vyčká se do ustálení teploty (15 až 20 minut),

— Teplota reakce za kolonou: 100 °C,

— Detekce: při 420 nm.

Poznámka: Celý chromatografický systém a systém za kolonou je nutno po použití propláchnout vodou (5.2.1). Nepoužije-li se systém do dvou dnů, musí po tomto proplachu následovat ještě propláchnutí methanolem (5.2.7). Před novým kondicionováním se systémem nechá protéci voda, aby se zabránilo rekrystalizaci.

Emulze: (5.4.2.1):

Obsah formaldehydu v % (m/m):

C·10-6·1005 m=C·10-45m

Pleťové lotiony a šampony:

V tomto případě platí vzorec:

C·10-6·100 m=C·10-4m

kde

m = hmotnost analyzovaného vzorku v g (5.4.2.1),

C = koncentrace formaldehydu v μg/100 ml odečtená z kalibrační křivky (5.4.1).

Pro výrobky obsahující asi 0,05 % (m/m) formaldehydu nesmí rozdíl mezi výsledky dvou paralelních stanovení na stejném vzorku překročit absolutní hodnotu 0,001 %.

Pro výrobky obsahující asi 0,2 % (m/m) formaldehydu nesmí rozdíl mezi výsledky dvou paralelních stanovení na stejném vzorku překročit absolutní hodnotu 0,005 %.

Příloha 1

POKYNY PRO ZHOTOVENÍ „FRANCOUZSKÉHO PLETIVA“

NEZBYTNÉ PŘÍSLUŠENSTVÍ

— Dřevěná navíjecí cívka:

vnější průměr 5 cm s otvorem o průměru 1,5 cm uprostřed. Cívka se opatří čtyřmi ocelovými hřebíky (podle obrázků 7 a 8). Vzdálenost mezi dvěma hřebíky musí být 1,8 cm a musí být ve vzdálenosti 0,5 cm od středového otvoru;

— jedna pevná zahnutá jehla (háček) k protahování teflonové kapiláry;

— 5 m teflonové kapiláry o průměru 1,6 mm, vnitřního průměru 0,3 mm.

POSTUP:

Před zhotovením „francouzského pletiva“ musí být teflonová kapilára protažena středovým otvorem od horního konce cívky k dolnímu konci (asi 10 cm kapiláry se nechá vyčnívat z dolního konce cívky, což umožní protáhnout řetízek během pletení); poté se kapilára ovine kolem čtyř hřebíků, jak je znázorněno na obrázku 9.

Horní a dolní část pletiva bude chráněna kovovými kroužky a stahovacími šrouby; při utahování je třeba dbát na to, aby se teflon nepoškodil. Kapilára se podruhé ovine kolem každého hřebíku a následujícím způsobem se vytvoří „steh“:

— spodní část kapiláry se háčkem přetáhne přes horní část kapiláry (obrázek 10). Toto se postupně opakuje u každého hřebíku (1, 2, 3 a 4 proti směru hodinových ručiček), dokud se nezhotoví 5 m nebo požadovaná délka pletiva.

Je nutno ponechat asi 10 cm kapiláry k uzavření řetízku. Kapilára se provlékne každou ze čtyř smyček a lehce se utáhne tak, aby se řetízek uzavřel.

Poznámka: Francouzské pletivo pro reaktory za kolonou je komerčně dostupné (Supelco).

[image omitted]

Obrázek 7

Schématické vyobrazení cívky

[image omitted]

Obrázek 8

[image omitted]

Obrázek 9

První řada

[image omitted]

Obrázek 10

Druhá řada

„Steh“ se vytvoří tak, že se spodní kapilára (znázorněná plnou čarou) přetáhne přes druhou kapiláru (znázorněná čárkovaně)

[image omitted]

Obrázek 11

Příloha 2

1 = čerpadlo pro HPLC
2 = nastřikovací ventil
3 = kolona s předkolonou
4 = čerpadlo pro činidla
5 = díl ve tvaru T bez mrtvého objemu
5' = díl ve tvaru T (Vortex)
6 - 6' = spojka bez mrtvého objemu
7 =„francouzské pletivo“
7 = reaktor
8 = tříhrdlá baňka s vroucí vodou
9 = topné hnízdo
10 = chladič
11 = výměník tepla z nerezové trubky
11' = výměník tepla
12 = detektor pro viditelnou a UV oblast
13 = modul za kolonou PCRS 520

[image omitted]

[image omitted]

V této metodě je popsáno kvantitativní stanovení dichlormethanu (methylenchloridu) a 1,1,1-trichlorethanu (methylchloroformu) ve všech kosmetických prostředcích, které by mohly obsahovat tato rozpouštědla.

Obsah dichlormethanu a 1,1,1-trichlorethanu ve vzorku stanovený touto metodou se vyjádří v hmotnostních procentech.

Tato metoda využívá plynové chromatografie s chloroformem jako vnitřním standardem.

Všechny použité chemikálie musí být čistoty p.a. nebo vyšší

Materiál kolony: nerezová ocel.
Délka: 300 mm.
Průměr: 3 nebo 6 mm.
Náplň: stejný materiál jako u analytické kolony.

Stacionární fáze je připravena z Hallcomidu M 18 na chromosorbu. Kolona musí poskytovat rozlišení „R“ rovné nebo lepší než 1,5, kde:

R = 2 d'r2 – r1W1 + W2

kde:

r1 a r2 = retenční časy dvou píků (v min.),
W1 a W2 - šířky píkůu v polovině výšky píků(v mm),
d' = rychlost posuvu papíru (v mm/min.).
Kolona I II
Materiál kolony: nerezová ocel nerezová ocel
Délka: 350 cm 400 cm
Průměr: 3 mm 6 mm
Náplň:
chromosorb: WAW WAW-DMCS-HP
zrnitost: 100 až 120 mesh 60 až 80 mesh
Stacionární fáze: Hallcomid M 18, 10 % Hallcomid M 18, 20%

Teplotní podmínky se mohou měnit v závislosti na přístroji. V příkladech byly nastaveny takto:

Kolona I II
Teploty:
kolona: 65 °C 75 °C
nástřik: 150 °C 125 °C
detektor: 150 °C 200 °C
Nosný plyn:
průtok helia: 45 ml/min 60 ml/min
vstupní tlak: 2,5 bar 2,0 bar
Nástřik: 15 μl 15 μl

Do Erlenmeyerovy baňky se zátkou se přesně naváží směs:

Dichlormethan (4.3), 30% (m/m),

1,1,1-trichlorethan (4.4), 35% (m/m),

Chloroform (4.1), 35% (m/m).

Označí-li se první látka jako „p“, tak je

kp = její koeficient úměrnosti,
mp = její hmotnost ve směsi,
Ap = její plocha píku.

Označí-li se druhá látka jako „a“, tak je

ka = její koeficient úměrnosti (=1),

Ma = její hmotnost ve směsi,

Aa = její plocha píku,

potom

kp = mp × AaMa × Ap

Byly získány například následující koeficienty úměrnosti (pro chloroform: k = 1):

Dichlormethan: k1 = 0,78 ± 0,03
1,1,1-trichlorethan: k2 = 1,00 ± 0,03

Označí-li se:

ma = hmotnost použitého chloroformu (v g),
Ms = hmotnost vzorku k analýze (v g),
Aa = plocha píku chloroformu,
A1 = plocha píku dichlormethanu,
A2 = plocha píku 1,1,1 -trichlorethanu,

potom

% m/m CH2Cl2 = ma × A1 × k1 × 100Aa × Ms

% m/m CH3CCl3 = ma × A2 × k2 × 100Aa × Ms

Pro výrobky obsahující asi 25 % (m/m) dichlormethanu a 1,1,1-trichlorethanu nesmí rozdíl mezi výsledky dvou paralelních stanovení na stejném vzorku překročit absolutní hodnotu 2,5 %.

Tato metoda popisuje kvalitativní a kvantitativní stanovení chinolin-8-olu a jeho sulfátu.

Obsah chinolin-8-olu a bis(chinolin-8-ol)-sulfátu ve vzorku stanovený touto metodou se vyjádří v hmotnostních procentech chinolin-8-olu.

Ke kvalitativnímu stanovení se využívá chromatografie na tenké vrstvě.

Kvantitativní stanovení se provede pomocí spektrofotometrie komplexu vzniklého reakcí s Fehlingovým roztokem při 410 nm.

Všechny použité chemikálie musí být čistoty p.a. nebo vyšší

Roztok A

Do odměrné baňky na 100 ml se naváží 7 g síranu měďnatého pentahydrátu (4.5). Rozpustí se v malém množství vody. Doplní se po rysku vodou a promíchá.

Roztok B

Do odměrné baňky na 100 ml se naváží 35 g vinanu draselného-sodného (4.6). Rozpustí se v 50 ml vody. Přidá se 20 ml hydroxidu sodného (4.4). Doplní se po rysku vodou a promíchá. Bezprostředně před použitím se do odměrné baňky na 100 ml odpipetuje 10 ml roztoku A a 10 ml roztoku B. Doplní se po rysku a promíchá.

I: Butan-1-ol (4.11)/kyselina octová (4.12)/voda (80:20:20, V/V/V).

II: Chloroform (4.13)/kyselina octová (4.12) (95:5, V/V).

Do odměrné baňky na 1 litr se naváží 27 g bezvodého dihydrogenfosforečnanu draselného a 70 g hydrogenfosforečnanu didraselného trihydrátu. Doplní se vodou po rysku.

Hotové desky pro chromatografii na tenké vrstvě o tloušťce 0,25 mm (např. Merck Kieselgel 60 nebo ekvivalentní). Před použitím se deska postříká 10 ml činidla (4.21) a usuší se při 80 °C.

Po každém přídavku se náplň kolony stlačí. Jakmile se celý vzorek převede do kolony, eluuje se kyselinou chlorovodíkovou (4.13) takovým způsobem, aby se získalo 10 ml eluátu asi za 10 minut (pokud je to nutné, eluce může probíhat za mírného přetlaku dusíku). Během eluce je třeba zajistit, aby nad vrstvou náplně kolony bylo stále trochu kyseliny chlorovodíkové. Prvních 10 ml eluátu se podrobí dalšímu postupu popsanému v bodě 6.2.2.4.

Do čtyř baněk na 100 ml s kulatým dnem (5.1), z nichž každá obsahuje 3 ml 30% vodného roztoku ethanolu (4.20), se odpipetuje 5, 10, 15 a 20 ml standardního roztoku (4.15.1), což odpovídá 5, 10, 15 a 20 mg chinolin-8-olu. Pokračuje se tak, jak je popsáno v bodě 6.2.1.

Obsah chinolin-8-olu (v % (m/m)) = am × 100

kde:

a = množství chinolin-8-olu odečtené z kalibrační křivky (7) v mg,

m = hmotnost (v mg) zkušebního vzorku (6.2.1.1).

Obsah chinolin-8-olu (v % (m/m)) = 2 am × 100

kde:

a = množství chinolin-8-olu odečtené z kalibrační křivky (7) v mg,

m = hmotnost (v mg) zkušebního vzorku (6.2.1.1).

Pro výrobky obsahující asi 0,3 % (m/m) chinolin-8-olu nesmí rozdíl mezi výsledky dvou paralelních stanovení na stejném vzorku překročit absolutní hodnotu 0,02 %.

V této metodě je popsáno stanovení volného amoniaku v kosmetických prostředcích.

Obsah amoniaku ve vzorku stanovený touto metodou se vyjádří v hmotnostních procentech amoniaku.

Ke zkušebnímu vzorku kosmetického prostředku zředěného vodným

roztokem methanolu se přidá roztok chloridu barnatého. Případná sraženina se odfiltruje nebo odstředí. Tímto postupem se zabrání ztrátám amoniaku, ke kterým dochází při destilaci s vodní parou u některých amonných solí, jako je uhličitan a hydrogenuhličitan a soli mastných kyselin, s výjimkou octanu amonného.

Z filtrátu nebo supernatantu se amoniak oddestiluje s vodní parou a stanoví se potenciometrickou nebo jinou titrací.

Všechny použité chemikálie musí být čistoty p.a. nebo vyšší

Označí-li se

V1 = objem použitého roztoku hydroxidu sodného (4.6) (v ml),
M1 = skutečná koncentrace roztoku hydroxidu sodného (4.6),
M2 = skutečná koncentrace roztoku kyseliny sírové (4.4),
m = hmotnost odebraného zkušebního vzorku (6.1) (v mg),

potom:

%amoniaku m/m = 20 M2 - V1 M1 × 17 × 1000,4 m = 20 M2 - V1 M1 × 4250m

Označí-li se

V2 = objem použitého roztoku kyseliny sírové (4.4) (v ml),
M2 = skutečná koncentrace roztoku kyseliny sírové (4.4),
m = hmotnost odebraného zkušebního vzorku (6.1) (v mg),

potom:

amoniak % m/m = V2 × M2 × 17 × 1000,4 m = 4250 V2 M2m

Pro výrobky obsahující asi 6 % (m/m) amoniaku nesmí rozdíl mezi výsledky dvou paralelních stanovení na stejném vzorku překročit absolutní hodnotu 0,6 %.

Tato metoda je vhodná pro kvalitativní a kvantitativní stanovení nitromethanu až do obsahu asi 0,3 % v kosmetických prostředcích v obalech na aerosoly.

Obsah nitromethanu ve vzorku stanovený touto metodou se vyjadřuje v hmotnostních procentech nitromethanu, vztažených na celkový obsah aerosolového prostředku.

Nitromethan se kvalitativně stanoví na základě barevné reakce. Nitromethan se kvantitativně stanoví plynovou chromatografií po přidání vnitřního standardu.

Všechny použité chemikálie musí být čistoty p.a. nebo vyšší

Ve vodě se rozpustí 0,1 g 3,4-dihydro-3,4-dioxonaftalen-1-sulfonátu sodného a doplní se na 100 ml.

K 1 ml vzorku se přidá 10 ml roztoku 4.1.1 a 1 ml roztoku 4.1.2. Fialové zbarvení indikuje přítomnost nitromethanu.

Všechny použité chemikálie musí být čistoty p.a. nebo vyšší

Do vytárované odměrné baňky na 25 ml se přidá asi 650 mg chloroformu (5.1.1). Baňka a obsah se znovu přesně zváží. Doplní se na 25 ml 95% ethanolem (5.1.3). Zváží se a vypočtou se hmotnostní procenta chloroformu v tomto roztoku.

Připraví se obdobně jako referenční roztok chloroformu, ale naváží se 270 mg 2,4-dimethylheptanu (5.1.2) do odměrné baňky na 25 ml.

Do vytárované lahve na převedení vzorku na 100 ml, propláchnuté nebo evakuované podle postupu popsaného v bodě 5.4 kapitoly „Příprava vzorků v laboratoři“, se přidá asi 5 ml jednoho z roztoků vnitřních standardů (5.1.5 nebo 5.1.6). Použije se 10 ml nebo 20 ml skleněná stříkačka bez jehly uzpůsobená k připojení ke spojce podle postupu popsaného v bodě 5 kapitoly „Příprava vzorků v laboratoři“. Znovu se zváží, aby se stanovilo přidané množství. Stejným postupem se do této lahve převede asi 50 g obsahu aerosolového prostředku. Znovu se zváží, aby se stanovilo množství převedeného vzorku. Dobře se promíchá.

Nastřikuje se asi 10 μl pomocí speciální mikrostříkačky (5.2.2). Provádí se pět nástřiků.

Do odměrné baňky na 50 ml se naváží asi 500 mg nitromethanu přesně (5.1.4) a buď 500 mg chloroformu (5.1.1), nebo 210 mg 2,4-dimethylheptanu (5.1.2). Doplní se na objem 95% ethanolem (5.1.3). Dobře se promíchá. 5 ml tohoto roztoku se převede do odměrné baňky na 20 ml. Doplní se na objem 95% ethanolem (5.1.3).

Nastřikuje se asi 10 μl pomocí speciální mikrostříkačky (5.2.2). Provádí se pět nástřiků.

Skládá se ze dvou částí; první obsahuje jako náplň didecylftalát na Gas Chromu Q, druhá UCON 50 HB 280X na Gas Chromu Q. Připravená kombinovaná kolona musí zaručit rozlišení „R“ rovné nebo lepší než 1,5, kde:

R = 2 d' r2 - r1W1 + W2

kde

r1 a r2 = retenční časy dvou píků v min.,
W1 a W2 = šířka píků v polovině výšky píků (v mm),
d'= rychlost posuvu papíru (v mm/min.).

Kolona A:

Materiál: nerezová ocel.

Délka: 1,5 m.

Průměr: 3 mm.

Náplň: 20% didecylftalát na Gas Chromu Q (100 až 120 mesh).

Kolona B:

Materiál: nerezová ocel.

Délka: 1,5 m.

Průměr: 3 mm.

Náplň: 20% UCON 50 HB 280X na Gas Chromu Q (100 až 120 mesh).

Vhodné nastavení citlivosti elektrometru plamenového ionizačního detektoru je 8 x 10^-10 A.

Jako vhodné se ukázaly následující podmínky:

Nástřik: 150 °C

Detektor: 150 °C

Kolona: mezi 50 a 80 °C, v závislosti na použitých kolonách a přístroji.

Nosný plyn: dusík.

Tlak: 2,1 bar.

Průtok: 40 ml/min.

Plyny pro detektor: podle specifikací výrobce detektoru.

Označí-li se nitromethan jako „n“,

přičemž

kn = jeho koeficient úměrnosti,
m'n = jeho hmotnost ve směsi (v gramech),
S'n = plocha jeho píku,

a označí-li se vnitřní standard, chloroform nebo 2,4-dimethylheptan, jako „c“,

přičemž

m'c = jeho hmotnost ve směsi (v g),

S'c = plocha jeho píku,

potom:

kn = m'nm'c × S'cS'n

(kn je funkcí přístroje).

Označí-li se nitromethan jako „n“,

přičemž

kn = jeho koeficient úměrnosti,
S'n = plocha jeho píku,

a označí-li se vnitřní standard, chloroform nebo 2,4-dimethylheptan, jako „c“,

přičemž

mc = jeho hmotnost ve směsi (v g),
Sc = plocha jeho píku,
M = hmotnost převedeného aerosolového prostředku (v g),

potom % (m/m) nitromethanu ve vzorku je

mcM × kn × SnSc × 100

Pro výrobky obsahující asi 0,3 % (m/m) nitromethanu nesmí rozdíl mezi výsledky dvou paralelních stanovení na stejném vzorku překročit absolutní hodnotu 0,03 %.

V této metodě je popsáno kvalitativní a kvantitativní stanovení kyseliny thioglykolové v prostředcích k trvalé ondulaci, k rovnání vlasů a v prostředcích k depilaci.

Obsah thioglykolové kyseliny ve vzorku stanovený touto metodou se vyjádří ve hmotnostních procentech kyseliny thioglykolové.

Kvalitativní stanovení kyseliny thioglykolové se provede buď barevnou reakcí, nebo pomocí chromatografie na tenké vrstvě, a kvantitativní stanovení se provede jodometricky nebo plynovou chromatografií.

Všechny použité chemikálie musí být čistoty p.a. nebo vyšší

Kapka vzorku se umístí na papírek s octanem olovnatým (4.1.1.1). Pokud se objeví intenzivní žluté zbarvení, je kyselina thioglykolová pravděpodobně přítomna.

Citlivost: 0,5 %.

Do zkumavky se převede několik miligramů analyzovaného vzorku. Přidají se 2 ml destilované vody a 1 ml kyseliny chlorovodíkové (4.1.1.2). Uvolní se sirovodík, který lze rozpoznat podle zápachu, a na papírku s octanem olovnatým (4.1.1.1) vzniká černá sraženina sulfidu olovnatého.

Citlivost: 50 ppm.

Postupuje se podle bodu 4.1.2.2. Obsah se přivede k varu. Oxid siřičitý lze rozpoznat podle jeho zápachu a jeho schopnosti redukovat například manganisté ionty.

Není-li uvedeno jinak, použité chemikálie musí být čistoty p.a. nebo vyšší

Rozpustí se 5 g bromu ve 100 ml tetrachlormethanu (4.2.1.12).

100 mg fluoresceinu se rozpustí ve 100 ml ethanolu.

Obvyklé vybavení pro chromatografii na tenké vrstvě

Vzorek se okyselí několika kapkami kyseliny chlorovodíkové (4.2.1.8) na pH 1 a v případě potřeby zfiltruje.

V některých případech může být účelné vzorek zředit. V tomto případě se okyselení kyselinou chlorovodíkovou provede před zředěním.

Na desku se nanese 1 μl roztoku vzorku (4.2.3.1) a 1 μl každého z pěti referenčních roztoků (4.2.1.18). Pečlivě se vysuší v mírném proudu dusíku a deska se vyvíjí rozpouštědly (4.2.1.16.1 nebo 4.2.1.16.2). Deska se usuší co nejrychleji pod dusíkem, aby nedošlo k oxidaci thiolů.

Deska se postříká jedním ze tří činidel (4.2.1.17.1, 4.2.1.17.3 nebo 4.2.1.17.4). Pokud se deska postříká činidlem (4.2.1.17.3), vystaví se poté parám bromu (např. v nádobě obsahující malou kádinku činidla (4.2.1.17.2)), dokud se skvrny nezviditelní. Detekce postřikem činidlem (4.2.1.17.4) bude úspěšná jen tehdy, nepřekročí-li doba sušení desky 30 minut.

Hodnoty Rf a barvy referenčních roztoků se porovnají s roztoky vzorků. Průměrné hodnoty Rf uváděné dále jako hrubé vodítko slouží pouze pro srovnání. Závisí na:

— úrovni aktivace tenké vrstvy v době vyvíjení chromatogramu,

— teplotě ve vyvíjecí komoře.

Příklady hodnot Rf získaných na silikagelové vrstvě

Vyvíjecí rozpouštědla
4.2.1.16.1 4.2.1.16.2
Kyselina thioglykolová 0,25 0,80
Kyselina 2-merkaptopropionová 0,40 0,95
2,2'-dithiodi(octová kyselina) 0,00 0,35
Kyselina 3-merkaptopropionová 0,45 0,95
3-merkaptopropan-1,2-diol 0,45 0,35

(Stanovení kyseliny thioglykolové se provádí s dosud nepoužitým výrobkem z čerstvě otevřeného obalu, aby se zamezilo oxidaci.)

Stanovení musí vždy začínat jodometrií.

Stanovení se provádí oxidací skupiny „-SH“ jodem v kyselém prostředí podle rovnice:

2 HOOC − CH2SH + I2 → (HOOC − CH2 − S)2 + 2I^- + 2H^+

Jod, 0,05 mol/l odměrný roztok

Obvyklé laboratorní vybavení

Do Erlenmeyerovy baňky na 150 ml s uzávěrem, obsahující 50 ml destilované vody, se přesně naváží 0,5 až 1 g vzorku. Přidá se 5 ml kyseliny chlorovodíkové (4.1.1.2) (pH roztoku asi 0) a titruje se roztokem jodu (5.1.2), dokud se neobjeví žluté zabarvení. Lze použít také indikátor (např. roztok škrobu nebo tetrachlormethan).

Obsah kyseliny thioglykolové se vypočte podle vzorce:

% m/m = 92 × n × 1001000 × 10 ×m = 0,92 nm

kde:

m = hmotnost zkušebního vzorku (v g),
n = objem spotřebovaného roztoku jodu (5.1.2).

Je-li vypočtený výsledek pro kyselinu thioglykolovou nejméně o 0,1 % nižší než nejvyšší povolená koncentrace, není další stanovení nutné. Jestliže se výsledek rovná nebo je vyšší než povolená maximální koncentrace a kvalitativní stanovení odhalilo přítomnost několika redukčních činidel, je nezbytné provést stanovení plynovou chromatografií.

Kyselina thioglykolová se oddělí od pomocných látek vysrážením roztokem octanu kademnatého. Po methylaci diazomethanem, který se buď připraví in situ nebo předem jako roztok v diethyletheru, se methylderivát kyseliny thioglykolové stanoví chromatografií plyn/kapalina s methyl-oktanoátem jako vnitřním standardem.

Všechny použité chemikálie musí být čistoty p.a. nebo vyšší

Octan sodný, trihydrát, 77 g.

Kyselina octová (ledová), 27,5 g.

Demineralizovaná voda do konečného objemu jeden litr.

Získaný roztok obsahuje asi 1,5 g diazomethanu ve 100 ml diethyletheru. Protože diazomethan je toxický a velmi nestabilní plyn, je třeba všechny operace provádět v dobře táhnoucí digestoři, a je třeba se vyvarovat použití zábrusové aparatury (pro tento účel jsou k dispozici speciální soupravy).

Do centrifugační kyvety na 50 ml se přesně naváží dostatek vzorku, aby obsahoval předpokládané množství 50 až 70 mg kyseliny thioglykolové. Okyselí se několika kapkami kyseliny chlorovodíkové (5.2.2.2), aby se dosáhlo pH asi 3.

Přidá se 5 ml demineralizované vody a 10 ml acetátového tlumivýho roztoku (5.2.2.6).

Pomocí pH papírku se ověří, zda je hodnota pH asi 5. Poté se přidá 5 ml roztoku octanu kademnatého (5.2.2.4).

Vyčká se 10 minut a poté se odstřeďuje nejméně 15 minut při 4000 g. Odstraní se supernatant, který může obsahovat nerozpustný tuk (v případě krémových prostředků). Tento tuk nelze zaměňovat s thioly, které se hromadí jako kompaktní hmota na dně nádobky. Ověří se, že se po přidání několika kapek roztoku octanu kademnatého (5.2.2.4) k supernatantu netvoří sraženina.

Jestliže předchozí kvalitativní stanovení neodhalilo přítomnost jiných redukčních činidel než thiolů, ověří se jodometricky, že množství thiolu přítomného v supernatantu nepřekračuje 6 až 8 % původního množství.

Do centrifugační zkumavky obsahující sraženinu se přidá 10 ml methanolu (5.2.2.3) a sraženina se jemně rozptýlí tyčinkou. Znovu se odstřeďuje nejméně 15 minut při 4000 g. Supernatant se slije a ověří se, že neobsahuje thioly.

Sraženina se ještě jednou stejným postupem promyje.

Do téže centrifugační kyvety se přidá

— 2 ml roztoku methyl-oktanoátu (5.2.2.5),

— 5 ml kyseliny chlorovodíkové v methanolu (5.2.2.7).

Thioly se úplně rozpustí (může zbývat malé množství nerozpustného zbytku pomocných látek).Toto je roztok „S“.

Na alikvotním podílu tohoto roztoku se jodometricky ověří, že obsah thiolů činí alespoň 90 % hodnoty získané v bodě 5.1.

Methylace se provádí buď pomocí přípravy in situ (5.2.5.1), nebo předem připraveným roztokem diazomethanu (5.2.5.2).

Do methylační aparatury (5.2.3.2) obsahující 1 ml diethyletheru (5.2.2.11) se převede 50 μl roztoku „S“ a methyluje se postupem (5.2.3.2) s asi 300 mg 1-methyl-3-nitro-1-nitrosoguanidinu (5.2.2.8). Po 15 minutách (etherický roztok by měl být žlutý, což indikuje nadbytek diazomethanu) se roztok vzorku převede do nádobky na 2 ml opatřené vzduchotěsnou zátkou. Ponechá se v ledničce přes noc. Methylují se dva vzorky současně.

Do nádobky na 5 ml opatřené zátkou se převede 1 ml roztoku diazomethanu (5.2.2.12) a poté 50 μl roztoku „S“. Ponechá se v ledničce přes noc.

Připraví se standardní roztok kyseliny thioglykolové (5.2.2.1) o známé koncentraci, obsahující asi 60 mg čisté kyseliny thioglykolové (5.2.2.1) ve 2 ml.

Toto je roztok „E“.

Vysrážení, zkouška a methylace se provedou tak, jak je popsáno v bodech 5.2.4 a 5.2.5.

Typ: nerezová ocel.

Délka: 2 m.

Průměr: 3 mm.

20 % didecylftalát/Chromosorb WAW, 80 až 100 mesh.

Plamenový ionizační. Vhodné nastavení citlivosti elektrometru plamenového ionizačního detektoru je 8 x 10^-10 A.

Nosný plyn: dusík.

tlak: 2,2 bar,

průtok: 35 ml/min.

Pomocný plyn: vodík.

tlak: 1,8 bar,

průtok: 15 ml/min.

Plyny pro detektor: podle specifikace výrobce přístroje.

Nástřik: 200 °C

Detektor: 200 °C

Kolona: 90 °C.

5 mm/min.

3 μl. Provede se pět nástřiků.

R = 2 d' r2 - r1W1 + W2

kde

r1 a r2 = retenční časy dvou píků (v min.),
W1 a W2 = šířka píků v polovině výšky píků (v mm),
d' = rychlost posuvu papíru (v mm/min.).

Doporučuje se zvyšovat na závěr chromatografického měření teplotu z 90 °C na 150 °C rychlostí 10 °C za minutu, aby se vyloučily látky, které by mohly rušit následující měření.

Počítá se vzhledem k methyloktanoátu na základě standardní směsi.

Označí-li se kyselina thioglykolová jako „t“,

přičemž

kt = její koeficient úměrnosti,
m't = její hmotnost ve směsi (v mg),
S't = plocha jejího píku,

a označí-li se methyloktanoát jako „c“,

přičemž

m'c = jeho hmotnost ve směsi (v mg),
S'c= plocha jeho píku,

potom

kt = m'tm'c × S'cS't

Tento koeficient se liší podle použitého přístroje.

Označí-li se kyselina thioglykolová jako „t“,

přičemž

kt = její koeficient úměrnosti,
St = plocha jejího píku,

a označí-li se methyloktanoát jako „c“,

přičemž

mc = jeho hmotnost ve směsi (v mg),
Sc = plocha jeho píku,
M = hmotnost původního zkušebního vzorku (v mg),

potom % (m/m) kyseliny thioglykolové přítomné ve vzorku je:

mcM × kt × StSc × 100

Pro výrobky obsahující asi 8 % (m/m) kyseliny thioglykolové nesmí rozdíl mezi výsledky dvou paralelních stanovení na stejném vzorku překročit absolutní hodnotu 0,8 %.

A. KVALITATIVNÍ STANOVENÍ

Tato metoda je vhodná pro všechny kosmetické prostředky.

Hexachlorofen ve vzorku se extrahuje ethylacetátem a kvalitativně se stanoví chromatografií na tenké vrstvě.

Všechny použité chemikálie musí být čistoty p.a. nebo vyšší

Roztok rhodaminu B: Rozpustí se 100 mg rhodaminu B ve směsi 150 ml diethyletheru, 70 ml absolutního ethanolu a 16 ml vody.

Roztok 2,6-dibrom-4-(chlorimino)cyklohexa-2,5-dienonu: 400 mg 2,6-dibrom-4-(chlorimino)cyklohexa-2,5-dienonu se rozpustí ve 100 ml methanolu (připravuje se čerstvý každý den).

Roztok uhličitanu sodného: 10 g uhličitanu sodného se rozpustí ve 100 ml demineralizované vody.

Hexachlorofen, 0,05% roztok (m/V) v ethylacetátu

Skvrny hexachlorofenu na desce pro chromatografii na tenké vrstvě se detekují způsobem popsaným v bodě 6.5.1 nebo 6.5.2.

Hexachlorofen se detekuje jako namodralá skvrna na žluto-oranžovém fluoreskujícím pozadí a má Rf přibližně 0,5.

Hexachlorofen se detekuje jako blankytně modrá až tyrkysově zbarvená skvrna na bílém pozadí a má Rf přibližně 0,5.

B. KVANTITATIVNÍ STANOVENÍ

Tato metoda je vhodná pro všechny kosmetické prostředky.

Obsah hexachlorofenu ve vzorku stanovený touto metodou se vyjádří v hmotnostních procentech hexachlorofenu.

Hexachlorofen se stanovuje po přeměně na methylderivát plynovou chromatografií s detektorem elektronového záchytu.

Všechny použité chemikálie musí být čistoty p.a. nebo vyšší

Standard se zvolí tak, aby neinterferoval se žádnou látkou obsaženou v analyzovaném výrobku jako pomocná látka. Obvykle je nejvhodnější standard č. 1 (4.9).

Naváží se asi 1 g homogenizovaného vzorku přesně a důkladně se promíchá s 1 ml kyseliny sírové (4.13), 15 ml acetonu (4.12) a 8 g Celitu AW (4.14). Směs se 30 minut suší vzduchem na vodní lázni, poté se jeden a půl hodiny suší v sušárně s nuceným oběhem vzduchu. Nechá se vychladnout, zbytek se rozdrtí na jemný prášek a převede do skleněné kolony. Eluuje se ethylacetátem (4.1) a jímá se 100 ml. Přidají se 2 ml roztoku vnitřního standardu (roztok C) (6.1.2).

(Vzhledem k tomu, že hexachlorofen je obsažen v celé řadě typů výrobků, je důležité před definitivním zaznamenáním výsledků stanovit výtěžek hexachlorofenu při stanovení v dotyčném vzorku tímto postupem. Jsou-li výtěžky nízké, mohou být se souhlasem zúčastněných stran provedeny změny, například změna rozpouštědla (benzen místo ethylacetátu) apod.)

Všechna reakční činidla a aparatura se 2 hodiny chladí na teplotu 0 až 4 °C. Do vnějšího zásobníku diazomethanové aparatury se převede 1,2 ml roztoku připraveného podle bodu 6.2 a 0,1 ml methanolu (4.4). Do středního zásobníku se převede asi 200 mg diazaldu (4.2), přidá se 1 ml karbitolu (4.5) a 1 ml diethyletheru (4.3) a nechá se rozpustit. Aparatura se sestaví, z poloviny se ponoří do lázně o teplotě 0 °C a do středního zásobníku se injekční stříkačkou zavede asi 1 ml vychlazeného roztoku hydroxidu draselného (4.7). Je třeba se přesvědčit, že žluté zbarvení způsobené vzniklým diazomethanem přetrvává. Pokud žluté zbarvení nepřetrvává, methylace se opakuje s dalšími 200 mg diazaldu (4.2).

(Přetrvávání tohoto žlutého zbarvení je známkou přebytku diazomethanu, který je nezbytný pro zajištění úplné methylace vzorku.)

Aparatura se po 15 minutách vyjme z lázně a ponechá se uzavřená při laboratorní teplotě 12 hodin. Aparatura se otevře, přebytek diazomethanu se odstraní přídavkem několika kapek 10% (V/V) roztoku kyseliny mravenčí v ethylacetátu (4.15), organický roztok se převede do odměrné baňky na 25 ml. Doplní se na objem hexanem (4.8).

1,5 μl tohoto roztoku se nastříkne do chromatografu.

Všechna reakční činidla a aparatura se 2 hodiny chladí na teplotu 0 až 4 °C. Do vnějšího zásobníku diazomethanové aparatury se umístí:

0,2 ml roztoku B (6.1.1),

1 ml ethylacetátu (4.1),

0,1 ml methanolu (4.4).

V methylaci se pokračuje tak, jak je popsáno v bodě 6.3. 1,5 μl výsledného roztoku se nastříkne do chromatografu.

Kolona musí zaručit rozlišení „R“ rovné nebo lepší než 1,5, kde:

R = 2 d' r2 - r1W1 + W2

kde

r1 a r2 = retenční časy dvou píků (v min.),
W1 a W2 = šířky píků v polovině výšky píků (v mm),
d' = rychlost posuvu papíru (v mm/min.).

Jako vhodné se ukázaly následující chromatografické podmínky:

Kolona: nerezová ocel.

Délka: 1,7 m.

Průměr: 3 mm.

Nosič:

Chromosorb WAW

zrnitost: 80 až 100 mesh.

Stacionární fáze: 10% OV 17.

Teploty:

kolona: 280 °C,

nástřik: 280 °C,

detektor: 280 °C.

Nosný plyn: dusík zbavený kyslíku.

Tlak: 2,3 bar.

Průtok: 30 ml/min.

Bude odpovídat zvolenému standardu a jeho poměru ve standardní směsi.

Označí-li se

h = hexachlorofen,

kh = jeho koeficient úměrnosti,

m'h = jeho hmotnost ve směsi (v g),

A'h = plocha jeho píku,

s = vybraný standard,

m's = jeho hmotnost ve směsi (v g),

A's = plocha jeho píku,

potom:

kh = m'hm's × A'sA'h

Označí-li se

h = hexachlorofen,

kh = jeho koeficient úměrnosti,

Ah = plocha jeho píku,

s = vybraný standard,

ms = jeho hmotnost ve směsi (v g),

As = plocha jeho píku,

M = hmotnost odebraného vzorku (v g),

potom % (m/m) hexachlorofenu ve vzorku je

ms × kh × Ah × 100M × As

Pro výrobky obsahující asi 0,1 % (m/m) hexachlorofenu nesmí rozdíl mezi výsledky dvou paralelních stanovení na stejném vzorku překročit absolutní hodnotu 0,005 %.

V této metodě je popsáno kvantitativní stanovení tosylchloramidu sodného (chloraminu-T) v kosmetických prostředcích chromatografií na tenké vrstvě.

Obsah chloraminu-T ve vzorku stanovený touto metodou se vyjádří v hmotnostních procentech (m/m).

Chloramin-T se kvantitativně hydrolyzuje na 4-toluensulfonamid varem s kyselinou chlorovodíkovou.

Množství vzniklého 4-toluensulfonamidu se po chromatografii na tenké vrstvě stanoví fotodenzitometricky.

Všechny použité chemikálie musí být čistoty p.a. nebo vyšší

Do baňky na 50 ml s kulatým dnem se naváží asi 1 g vzorku přesně (m). Přidá se 5 ml vody a 5 ml kyseliny chlorovodíkové (4.3) a vaří se jednu hodinu pod zpětným chladičem. Horká suspenze se okamžitě převede vodou do odměrné baňky na 50 ml. Nechá se vychladnout a doplní po rysku vodou. Odstřeďuje se 5 minut alespoň při 3000 ot./min a supernatant se zfiltruje.

Současně a stejným způsobem se nanese 8, 12, 16 a 20 μl standardních roztoků 4-toluensulfonamidu (4.2).

Přibližně po jedné hodině se fialové skvrny proměří fotodenzitometrem při 525 nm.

Hodnoty maximálních výšek píků stanovených pro čtyři skvrny 4-toluensulfonamidu se vynesou proti odpovídajícím množstvím 4-toluensulfonamidu (tj. 4, 6, 8 a 10 μg 4-toluensulfonamidu na skvrnu).

Metodu je možno ověřit pomocí 0,1 nebo 0,2% roztoku (m/V) chloraminu-T (4.1), který se podrobí stejnému postupu jako vzorek (6).

Obsah chloraminu-T ve vzorku vyjádřený v hmotnostních procentech se vypočte takto

% (m/m) tosylchloramid sodný = 1,33 × a60 × m

kde

1,33 = přepočítávací faktor 4-toluensulfonamid/Chloramin-T,
a = množství 4-toluensulfonamidu ve vzorku, odečtené z kalibračních křivek (v μg),
m = hmotnost odebraného vzorku (v g).

Pro výrobky obsahující asi 0,2 % (m/m) chloraminu-T nesmí rozdíl mezi výsledky dvou paralelních stanovení na stejném vzorku překročit absolutní hodnotu 0,03 %.

Tato metoda je určena ke kvantitativnímu stanovení celkového fluoru v zubních pastách. Je vhodná pro obsah nepřesahující 0,25 %.

Obsah fluoru ve vzorku stanovený touto metodou se vyjádří v hmotnostních procentech.

Stanovení se provádí plynovou chromatografií. Fluor se ze sloučenin obsahujících fluor převede na triethylfluorsilan (TEFS) přímou reakcí s chlortriethylsilanem (TECS) v kyselém prostředí a současně se extrahuje xylenem obsahujícím cyklohexan jako vnitřní standard.

Všechny použité chemikálie musí být čistoty p.a. nebo vyšší

Smíchá se 1 ml cyklohexanu (4.4) a 5 ml xylenu (4.5).

Do odměrné baňky na 10 ml se pipetou (5.7) převede 0,6 ml TECS (4.6) a 0,12 ml roztoku vnitřního standardu (4.8). Zředí se xylenem po rysku a promíchá. Připravuje se čerstvý každý den.

Poznámka:

Eluce všech složek trvá asi 20 minut.

Délka: 1,8 m.

Průměr: 3 mm.

Nosič: Gaschrom Q, 80 až 100 mesh.

Stacionární fáze: silikonový olej DC 200 nebo ekvivalentní, 20 %. Kolona se kondicionuje přes noc při 100 °C (při průtoku nosného plynu 25 ml dusíku za minutu), což se opakuje každou noc. Po každém čtvrtém nebo pátém nástřiku se kolona znovu kondicionuje zahřátím na 100 °C na dobu 30 minut.

Teplotní režim:

kolona: 70 °C,

nástřik: 150 °C,

detektor. 250 °C.

Průtok nosného plynu: 35 ml dusíku za minutu.

Koncentrace celkového fluoru ve vzorku (v hmotnostních procentech fluoru) (% (m/m) F) je dána vztahem

% F = m1m × 100 %

kde

m = zkušební vzorek (6.1.2) (v mg),
m1 = množství F (v mg) odečtené z kalibrační křivky (6.1.8).

Pro výrobky obsahující asi 0,15 % (m/m) fluoru nesmí rozdíl mezi výsledky dvou paralelních stanovení na stejném vzorku překročit absolutní hodnotu 0,012 %.

ROZSAH A OBLAST POUŽITÍ

Dále popsanou metodu lze použít pro kvalitativní a kvantitativní stanovení organických derivátů rtuti používaných jako konzervační přísady v kosmetických prostředcích k líčení a odličování očí. Metodu lze použít pro thiomersal (INN), merthiolát a fenylrtuťnaté soli.

A. KVALITATIVNÍ STANOVENÍ

Organické sloučeniny rtuti se převedou na komplex s 1,5-difenyl-3-thiokarbazonem. Po extrakci dithizonátu tetrachlormethanem se provede chromatografie na tenké vrstvě na silikagelu. Dithizonáty se na chromatogramu projeví jako oranžově zbarvené skvrny.

Všechny použité chemikálie musí být čistoty p.a. nebo vyšší

2-(ethylmercuriothio)benzoátu sodného,

chloridu ethylrtuti nebo chloridu methylrtuti,

dusičnanu fenylrtuti nebo octanu fenylrtuti,

chloridu rtuťnatého nebo octanu rtuťnatého.

Lze získat například následující hodnoty Rf:

Rf Barva
Thiomersal 0,33 Oranžová
Chlorid ethylrtuti 0,29 Oranžová
Chlorid methylrtuti 0,29 Oranžová
Soli fenylrtuti 0,21 Oranžová
Rtuťnaté soli 0,10 Oranžová
Octan rtuťnatý 0,10 Oranžová
1,5-difenyl-3-thiokarbazon 0,09 Růžová

B. KVANTITATIVNÍ STANOVENÍ

Obsah organických sloučenin rtuti stanovený touto metodou se vyjádří v hmotnostních procentech (m/m) rtuti ve vzorku.

Metoda je založena na měření celkového obsahu přítomné rtuti. Je proto nezbytné se nejprve ujistit, že není přítomna anorganická rtuť, a identifikovat organické sloučeniny rtuti přítomné ve vzorku. Po mineralizaci se uvolněná rtuť stanoví bezplamenovou atomovou absorpcí.

Všechny použité chemikálie musí být čistoty p.a. nebo vyšší

Zachovávají se všechna bezpečnostní opatření obvyklá pro stopovou analýzu rtuti.

Označí-li se

m = hmotnost zkušebního vzorku (v mg)

n = množství rtuti odečtené na přístroji (v μg)

Množství rtuti vyjádřené v hmotnostních procentech rtuti se vypočte ze vzorce:

% rtuti = nm

Pro výrobky obsahující asi 0,007 % (m/m) rtuti nesmí rozdíl mezi výsledky dvou paralelních stanovení na stejném vzorku překročit absolutní hodnotu 0,00035 %.

V této metodě je popsáno kvantitativní stanovení sulfidů přítomných v kosmetických prostředcích. Přítomnost thiolů nebo jiných redukčních činidel (včetně siřičitanů) neruší.

Koncentrace sulfidů stanovená touto metodou se vyjádří v hmotnostních procentech síry.

V okyseleném prostředí se sirovodík odvede proudem dusíku a poté se vysráží ve formě sulfidu kademnatého. Ten se odfiltruje, propláchne a stanoví jodometricky.

Všechny použité chemikálie musí být čistoty p.a. nebo vyšší

Poznámka: Aparatura na uvolnění sulfidů musí projít následující zkouškou těsnosti: za stejných zkušebních podmínek se prostředek, který má být zkoumán, nahradí 10 ml roztoku sulfidu (připraveného podle bodu 4.4), obsahujícího „X mg“ sulfidu (stanoví se jodometricky). Nechť „Y“ je počet miligramů sulfidu zjištěný na konci této operace. Rozdíl mezi množstvím „X“ a „Y“ nesmí překročit 3 %.

Obsah sulfidů ve vzorku vyjádřený v hmotnostních procentech síry se vypočte podle následujícího vzorce:

% síry = 32 n1 x1 - n2 x220 m

kde:

n1 = použité množství odměrného roztoku jodu (4.3) (v mililitrech),
x1 = molarita tohoto roztoku,
n2 = použité množství odměrného roztoku thiosíranu sodného (4.2) (v mililitrech),
x2 = molarita tohoto roztoku,
m = hmotnost zkušebního vzorku (v g).

Pro výrobky obsahující asi 2 % (m/m) sulfidů nesmí rozdíl mezi výsledky dvou paralelních stanovení na stejném vzorku překročit absolutní hodnotu 0,2 %.

A. KVALITATIVNÍ STANOVENÍ

Tato metoda slouží ke kvalitativnímu stanovení 2,3-dihydroxypropyl-4-aminobenzoátu (glycerol-1-(4-aminobenzoátu)). Slouží rovněž ke kvalitativnímu stanovení ethyl-4-aminobenzoátu (benzokainu INN), který může být přítomen jako nečistota.

Kvalitativní stanovení se provádí chromatografií na tenké vrstvě

s použitím silikagelu a fluorescentního indikátoru a důkazem volné primární aminoskupiny prostřednictvím tvorby diazobarviva na desce.

Všechny použité chemikálie musí být čistoty p.a. nebo vyšší

2,3-dihydroxypropyl-4-aminobenzoát: 0,05 g ve 100 ml směsného rozpouštědla 3.1;

ethyl-4-aminobenzoát: 0,05 g ve 100 ml směsného rozpouštědla 3.1.

Do odměrné baňky s uzávěrem na 10 ml se naváží 1,5 g prostředku, který má být analyzován. Doplní se po rysku rozpouštědlem 3.1. Uzavře se a 1 hodinu ponechá při laboratorní teplotě v ultrazvukové lázni (4.2.). Zfiltruje se přes filtr Millipore (4.3) a filtrát se použije pro chromatografii.

Na desku (3.5) se nanese 10 μl roztoku vzorku (5.1) a každého ze standardních roztoků (3.4). Chromatogram se vyvíjí do výšky 150 mm v komoře předem nasycené mobilní fází 3.2. Deska se nechá vyschnout při teplotě okolí.

Deska se nechá schnout 1 minutu při laboratorní teplotě a ihned se postříká detekčním roztokem 3.3 b). Vysuší se v sušárně při 60 °C. Objeví se skvrny oranžové barvy. 2,3-dihydroxypropyl-4-aminobenzoát: Rf asi 0,07, ethyl-4-aminobenzoát: Rf 0,55.

B. KVANTITATIVNÍ STANOVENÍ

Tato metoda slouží ke kvantitativnímu stanovení 2,3-dihydroxypropyl-4-aminobenzoátu rovněž stanovuje ethyl-4-aminobenzoát. Nelze stanovit více než 5 % (m/m) 2,3-dihydroxypropyl-4-aminobenzoátu a více než 1 % (m/m) ethyl-4-aminobenzoátu.

Obsah 2,3-dihydroxypropyl-4-aminobenzoátu a obsah ethyl-4-aminobenzoátu stanovené touto metodou se vyjádří v procentech (% m/m) hmotnosti prostředku.

Prostředek, který má být analyzován, se suspenduje v methanolu a po vhodné úpravě vzorku se stanoví vysokoúčinnou kapalinovou chromatografií (HPLC).

Všechny použité chemikálie musí být čistoty p.a. nebo vyšší a musí být vhodná pro HPLC.

Složení mobilní fáze může být změněno s cílem dosáhnout faktoru rozlišení R ≥1,5.

R = 2d'R2 - d'R1W1 + W2

kde

R1 a R2= retenční časy píků v min.,
W1 a W2 = šířky píků v polovině výšky píků v mm,
d' = rychlost posuvu papíru v mm/min..
Standardní roztok 2,3-dihydroxypropyl-4-aminobenzoát ethyl-4-aminobenzoát ethyl-4-hydroxybenzoát
(μg/ml) (*) ml (4.11) (μg/ml) (*) ml (4.12) (μg/ml) (*) ml (4.13)
I 8 2 8 2 50 10
II 16 4 12 3 50 10
III 24 6 16 4 50 10
IV 40 10 20 5 50 10
(*) Tyto hodnoty jsou informativní a odpovídají přesným hmotnostem v 4.11, 4.12 a 4.13.
Poznámka: Tyto roztoky mohou být připraveny jiným způsobem.

Postupně se přidá 1 ml Carrezova činidla I (4.15) a 1 ml Carrezova činidla II (4.16) a po každém přidání se promíchá. Doplní se elučním roztokem (4.10) po rysku, znovu se promíchá a zfiltruje se přes skládaný filtrační papír.

RP1 = hmotnost 2,3-dihydroxypropyl-4-aminobenzoátu /hmotnost ethyl-4-hydroxybenzoátu,
RP2 = hmotnost ethyl-4-aminobenzoátu/hmotnost ethyl-4-hydroxybenzoátu,

Rp % (m/m) 2,3-dihydroxypropyl-4-aminobenzoátu = RP1×q6p

Rp % (m/m) ethyl-4-aminobenzoátu = RP2 × q6p

q = množství ethyl-4-hydroxybenzoátu (vnitřního standardu) navážené v bodě 4.12 v mg,
p = množství vzorku navážené v bodě 6.1.1 v g.

Tato metoda je vhodná pro kvantitativní stanovení chlorbutanolu (INN) až do maximální koncentrace 0,5 % (m/m) ve všech kosmetických prostředcích s výjimkou aerosolů.

Obsah chlorbutanolu stanovený touto metodou se vyjádří v procentech hmotnosti (% m/m) prostředku.

Po vhodném zpracování prostředku, který má být analyzován, se stanovení provede plynovou chromatografií s 2,2,2-trichlorethanolem jako vnitřním standardem.

Všechny použité chemikálie musí být čistoty p.a. nebo vyšší

Do odměrné baňky na 100 ml se odváží od 0,1 až 0,3 g vzorku přesně (p gramů). Obsah se rozpustí v ethanolu (4.3), přidá se 1 ml roztoku vnitřního standardu (4.5) a doplní po rysku ethanolem.

R = 2d'R2 - d'R1W1 + W2

kde

R1 a R2 = retenční časy píků v min.,

W1 a W2 = šířky píků v polovině výšky píků v mm,

d' = rychlost posuvu papíru v mm/min.

Kolona I II
Materiál Sklo Nerezová ocel
Délka 1,8 m 3 m
Průměr 3 mm 3 mm
Stacionární fáze 10% Carbowax 20 M TPA na Gaschromu Q 80 - 100 mesh 5% OV 17 na Chromosorbu WAW DMCS 80 - 100 mesh
Kondicionování 2 až 3 dny při 190 °C
Teplota:
– nástřik 200 °C 150 °C
– kolona 150 °C 100 °C
– detektor 200 °C 150 °C
Nosný plyn Dusík Argon/methan (95/5 V/V)
Průtok 35 ml/min 35 ml/min

Do pěti odměrných baněk na 100 ml se odměří 1 ml standardního roztoku (4.5) a 0,2, 0,3, 0,4, 0,5 nebo 0,6 ml roztoku 4.4, objem se doplní po rysku ethanolem (4.3) a promíchá. Do chromatografu se nastříkne po 1 μl každého z těchto roztoků za provozních podmínek popsaných v bodě 6.2.2 a kalibrační křivka se sestrojí vynesením poměru hmotností chlorbutanolu a 2,2,2-trichlorethanolu na osu x a poměru odpovídajících ploch píků na osu y.

% chlorbutanolu m/m=a×102p×106=ap×104

Pro výrobky obsahující asi 0,5 % (m/m) chlorbutanolu nesmí rozdíl mezi výsledky dvou paralelních stanovení na stejném vzorku překročit absolutní hodnotu 0,10 %.

Poznámka:

Jestliže je výsledek roven nebo větší než nejvyšší povolená koncentrace, je nutno zkontrolovat, zda nedochází k interferenci.

A. KVALITATIVNÍ STANOVENÍ

Tato metoda je určená ke kvalitativnímu stanovení přítomnosti chininu v šamponech a vlasových lotionech.

Kvalitativní stanovení se provádí chromatografií na tenké vrstvě silikagelu. Důkazem chininu je modrá fluorescence v kyselém prostředí při 360 nm.

Pro další potvrzení lze fluorescenci odstranit parami bromu a páry čpavku vyvolají žlutou fluorescenci.

Všechny použité chemikálie musí být čistoty p.a. nebo vyšší

Do odměrné baňky na 100 ml se přesně naváží množství vzorku, které obsahuje asi 100 mg chininu, rozpustí se a doplní po rysku methanolem (3.3).

Baňka se uzavře a ponechá jednu hodinu při laboratorní teplotě v ultrazvukové lázni (4.2). Obsah se zfiltruje (4.3) a filtrát se použije pro chromatografii.

Na desku (3.1) se nanese 1,0 μl standardního roztoku (3.10) a 1,0 μl roztoku vzorku (5.1). Chromatogram se vyvíjí do výšky 150 mm v komoře předem nasycené rozpouštědlem (3.2).

Jako příklad jsou v následující tabulce uvedeny hodnoty Rf hlavních chininových alkaloidů při vyvíjení chromatogramu rozpouštědlem 3.2:

Alkaloid Rf
Chinin 0,20
Chinidin 0,29
Cinchonin 0,33
Cinchonidin 0,27
Hydrochinidin 0,17

B. KVANTITATIVNÍ STANOVENÍ

V této metodě je popsáno kvantitativní stanovení chininu. Metodu lze použít ke stanovení chininu do nejvyšší přípustné koncentrace 0,5 % (m/m) v šamponech a 0,2 % ve vlasových lotionech.

Obsah chininu stanovený touto metodou se vyjádří v procentech hmotnosti (% m/m) prostředku.

Po vhodném zpracování prostředku, který má být analyzován, se stanovení provede vysokoúčinnou kapalinovou chromatografií (HPLC).

Všechny použité chemikálie musí být čistoty p.a. nebo vyšší a musí být vhodná pro HPLC.

Složení uvedené mobilní fáze může být změněno tak, aby se dosáhlo rozlišení R ≥1,5.

R=2d´R2-d´R1W1+W2

kde

R1 a R2 = retenční časy píků v min.,
W1 a W2 = šířky píků v polovině výšky píků v mm,
d' = rychlost posuvu papíru v mm/min.

Do odměrné baňky na 100 ml se přesně naváží množství prostředku, které obsahuje asi 10,0 mg bezvodého chininu, přidá se 20 ml methanolu (4.6) a láhev se ponoří na 20 minut do ultrazvukové lázně (5.2). Objem se doplní po rysku methanolem (4.6), promíchá se a alikvotní podíl se zfiltruje (5.5).

Průtok: 1,0 ml/min.

Vlnová délka detektoru (5.3): 332 nm.

Objem nástřiku: 10 μl filtrovaného roztoku (6.1).

Měřená veličina: plocha píku.

Alespoň třikrát se nastříkne 10 μl každého standardního roztoku (4.12), změří se plocha píků a vypočte se průměrná hodnota pro každou koncentraci.

Sestrojí se kalibrační křivka a ověří se, zda tvoří přímku.

% (m/m) bezvodého chininu = BA

kde

B = množství bezvodého chininu v μg nalezené v 10 mikrolitrech zfiltrovaného roztoku (6.1),
A = hmotnost vzorku v g (6.1).

Pro výrobky obsahující asi 0,5 % (m/m) bezvodého chininu nesmí rozdíl mezi výsledky dvou paralelních stanovení na stejném vzorku překročit absolutní hodnotu 0,02 %.

Pro výrobky obsahující asi 0,2 % (m/m) bezvodého chininu nesmí rozdíl mezi výsledky dvou paralelních stanovení na stejném vzorku překročit absolutní hodnotu 0,01 %.

ROZSAH A OBLAST POUŽITÍ

V této metodě je popsáno kvalitativní a kvantitativní stanovení anorganických siřičitanů a hydrogensiřičitanů v kosmetických prostředcích. Metoda je použitelná pouze pro prostředky, které obsahují vodnou nebo alkoholickou fázi a pro koncentrace oxidu siřičitého nepřevyšující 0,2 %.

A. KVALITATIVNÍ STANOVENÍ

Vzorek se zahřívá s kyselinou chlorovodíkovou a uvolněný oxid siřičitý se identifikuje jeho zápachem nebo indikátorovým papírkem.

Všechny použité chemikálie musí být čistoty p.a. nebo vyšší

B. KVANTITATIVNÍ STANOVENÍ

Obsah siřičitanu nebo hydrogensiřičitanu ve vzorku, stanovený touto metodou, se vyjádří v hmotnostních procentech oxidu siřičitého.

Po okyselení vzorku se uvolněný oxid siřičitý jímá v roztoku peroxidu vodíku. Vzniklá kyselina sírová se titruje odměrným roztokem hydroxidu sodného.

Všechny použité chemikálie musí být čistoty p.a. nebo vyšší

Obsah siřičitanu nebo hydrogensiřičitanu ve vzorku v hmotnostních procentech se vypočte ze vzorce:

% (m/m) oxidu siřičitého = 3,2MVm

kde

M = molární koncentrace roztoku hydroxidu sodného (3.4),
V = objem roztoku hydroxidu sodného (3.4) spotřebovaný při titraci (5.8) v mililitrech,
m = hmotnost vzorku (5.1) v g.

Pro výrobky obsahující asi 0,2 % (m/m) oxidu siřičitého nesmí rozdíl mezi výsledky dvou paralelních stanovení na stejném vzorku překročit absolutní hodnotu 0,006 %.

[image omitted]

Přístroj na destilaci oxidu siřičitého podle Tannera

Všechny rozměry v mm

Kuličkový chladič s 10 kuličkami

ROZSAH A OBLAST POUŽITÍ

V této metodě je popsána identifikace a stanovení chlorečnanů v zubní pastě a jiných kosmetických prostředcích.

A. KVALITATIVNÍ STANOVENÍ

Chlorečnany se oddělí od bromičnanů a jodičnanů chromatografií na tenké vrstvě a identifikují se pomocí oxidace jodidu na jod.

Všechny použité chemikálie musí být čistoty p.a. nebo vyšší

Obvyklé vybavení pro chromatografii na tenké vrstvě

Jsou-li přítomny chlorečnany, objeví se po půl hodině modrá (případně hnědá) skvrna s hodnotou Rf přibližně 0,7 až 0,8.

Rf
Jodičnan 0 až 0,2
Bromičnan 0,5 až 0,6
Chlorečnan 0,7 až 0,8

Je třeba poznamenat, že bromičnany a jodičnany dávají okamžitou reakci. Je třeba dbát na to, aby se nezaměnily skvrny bromičnanu a chlorečnanu.

B. KVANTITATIVNÍ STANOVENÍ

Obsah chlorečnanu ve vzorku stanovený touto metodou se vyjádří v hmotnostních procentech chlorečnanu.

Chlorečnan je redukován práškovým zinkem v kyselém prostředí. Vzniklý chlorid se stanoví potenciometrickou titrací roztokem dusičnanu stříbrného. Podobné stanovení před redukcí odhalí možnou přítomnost bromičnanů a jodičnanů.

Všechny použité chemikálie musí být čistoty p.a. nebo vyšší

Do centrifugační zkumavky se naváží asi 2 g vzorku přesně („m“ gramů). Přidá se asi 15 ml kyseliny octové (3.1) a důkladně se promíchá. Po 30 minutách stání se 15 minut odstřeďuje při 2000 ot./min. Supernatant se převede do odměrné baňky na 50 ml. Odstřeďování se opakuje ještě dvakrát vždy po přidání 15 ml octové kyseliny (3.1) ke zbytku. Supernatanty se sloučí v jedné odměrné baňce. Objem se doplní po rysku kyselinou octovou (3.1).

Ke 20 ml roztoku 5.1 se přidá 0,6 g práškového zinku (3.2). Obsah se ve varné baňce pod zpětným chladičem uvede do varu. Po 30 minutách varu se ochladí a zfiltruje. Baňka se vypláchne vodou a tou se promyje filtr. Filtrát a vymývací voda se spojí.

20 ml roztoku 5.2 se titruje roztokem dusičnanu stříbrného (3.3) s potenciometrickou indikací (4.2). Stejným způsobem se roztokem dusičnanu stříbrného (3.3) titruje 20 ml roztoku 5.1.

Poznámka: Obsahuje-li prostředek deriváty bromu nebo jodu, které mohou uvolňovat při redukci bromidy nebo jodidy, bude titrační křivka vykazovat několik inflexních bodů. V takovém případě je objem titračního činidla odpovídající chloridům dán rozdílem mezi posledním a předposledním inflexním bodem.

Obsah chlorečnanu ve vzorku (% m/m) se vypočte ze vzorce:

Obsah chlorečnanu ClO3-%m/m=20,9V-V´Mm

kde

V= objem roztoku dusičnanu stříbrného (3.3) v mililitrech, spotřebovaný při titraci roztoku 5.2,
V'= objem roztoku dusičnanu stříbrného (3.3) v mililitrech, spotřebovaný při titraci 20 ml roztoku 5.1,
M = molalita odměrného roztoku dusičnanu stříbrného (3.3),
m = hmotnost vzorku v g.

Pro výrobky obsahující asi 3 až 5 % (m/m) chlorečnanu nesmí rozdíl mezi výsledky dvou paralelních stanovení na stejném vzorku překročit absolutní hodnotu 0,07 %.

ROZSAH A OBLAST POUŽITÍ

Tato metoda popisuje postup kvalitativního a kvantitativního stanovení jodičnanu sodného v kosmetických prostředcích, které se po použití ihned oplachují.

A. KVALITATIVNÍ STANOVENÍ

Jodičnan sodný se oddělí od bromičnanů a jodičnanů chromatografií na tenké vrstvě a identifikuje se oxidací jodidu na jod.

Všechny použité chemikálie musí být čistoty p.a. nebo vyšší

roztok amoniaku 28% (m/V)/aceton/butanol (60/130/30 V/V/V)

Jsou-li přítomny jodičnany, objeví se okamžitě modrá skvrna (barva může být hnědá nebo může po určité době zhnědnout) s hodnotou Rf 0 až 0,2.

Je třeba poznamenat, že bromičnany reagují okamžitě s hodnotou Rf přibližně 0,5 až 0,6, chlorečnany reagují asi po půl hodině s hodnotou Rf 0,7 až 0,8.

B. KVANTITATIVNÍ STANOVENÍ

Obsah jodičnanu sodného stanovený touto metodou se vyjádří v hmotnostních procentech jodičnanu sodného.

Jodičnan sodný se rozpustí ve vodě a stanoví se pomocí vysokoúčinné kapalinové chromatografie se dvěma kolonami v sérii: s kolonou s obrácenou fází C18 a s kolonou plněnou anexem.

Všechny použité chemikálie musí být čistoty p.a. nebo vyšší a zejména musí být vhodné pro vysokoúčinnou kapalinovou chromatografii (HPLC).

Připraví se zásobní roztok rozpuštěním 50 mg jodičnanu sodného ve 100 ml vody.

pH tohoto roztoku je 6.2.

Do kalibrované zkumavky na 10 ml se zabroušenou zátkou nebo do odměrné baňky se naváží asi 1,0 g zkušebního vzorku přesně.

Objem se doplní vodou po rysku a promíchá.

V případě potřeby se roztok zfiltruje.

Jodičnany se v roztoku stanoví pomocí HPLC způsobem popsaným v bodě 5.2.

Část vzorku se jemně nadrtí a do skleněného děleného válce na 100 ml se zabroušenou zátkou se naváží asi 1,0 g zkušebního vzorku přesně. Doplní se vodou na 50 ml a důkladně se třepe 1minutu. Odstředí se a zfiltruje přes filtrační papír (4.2), nebo se ponechá stát alespoň přes noc.

Rosolovitá hmota se důkladně protřepe a zfiltruje přes papírový filtr (4.2).

Jodičnany se ve filtrátu stanoví pomocí HPLC způsobem popsaným v bodě 5.2.

Průtok: 1 ml/min.

Vlnová délka detektoru (4.3): 210 nm.

Objem nástřiku: 10 μl.

Měřená veličina: plocha píku.

Do odměrných baněk na 50 ml se odpipetuje 1,0, 2,0, 5,0, 10,0 a 20,0 ml zásobního roztoku jodičnanu sodného (3.3). Objemy se doplní po rysku a promíchají.

Vzniklé roztoky obsahují 0,01, 0,02, 0,05, 0,1 a 0,20 mg jodičnanu sodného v 1 ml.

Do kolony se nastříkne 10 μl každého standardu a zaznamená se chromatogram. Stanoví se plochy píků jodičnanu a sestrojí se kalibrační křivka závislosti plochy píku na koncentraci jodičnanu sodného.

Obsah jodičnanu sodného vyjádřený v hmotnostních procentech (m/m) se vypočte ze vzorce:

% (m/m) jodičnanu sodného = Vc10 m

kde

m = hmotnost zkušebního vzorku (5.1) v g,

V = celkový objem roztoku vzorku získaného podle bodu 5.1 v ml,

c = koncentrace jodičnanu sodného v mg/ml odečtená z kalibrační křivky (5.3).

Pro výrobky obsahující asi 0,1 % (m/m) jodičnanu sodného nesmí rozdíl mezi výsledky dvou paralelních stanovení na stejném vzorku překročit absolutní hodnotu 0,002 %.

V okyseleném roztoku kosmetického prostředku se jodičnany (IO3^-) redukují na jodidy (I^-) siřičitanem a výsledný roztok se analyzuje vysokoúčinnou kapalinovou chromatografií. Jestliže pík s retenčním časem odpovídajícím retenčnímu času jodičnanu po reakci se siřičitanem zmizí, jednalo se s největší pravděpodobností o pík jodičnanů.

Do Erlenmeyerovy baňky se odpipetuje 5 ml roztoku vzorku připraveného podle bodu 5.1.

pH roztoku se upraví kyselinou chlorovodíkovou (3.1) na hodnotu 3 nebo nižší; použije se univerzální indikátorový papírek (3.7).

Přidají se tři kapky roztoku siřičitanu sodného (3.2) a roztok se zamíchá.

10 μl roztoku se nastříkne do kolony kapalinového chromatografu (4.3).

Výsledný chromatogram se porovná s chromatogramem zaznamenaným pro stejný vzorek podle oddílu 5.

A. Kvalitativní stanovení

V této metodě je popsáno kvalitativní stanovení dusičnanu stříbrného vyjádřeného jako stříbro v kosmetických prostředcích na bázi vody.

Kvalitativní stanovení stříbra se provede prostřednictvím charakteristické bílé sraženiny s chloridovými ionty.

Všechny použité chemikálie musí být čistoty p.a. nebo vyšší

B. Kvantitativní stanovení

Tato metoda je vhodná pro stanovení obsahu dusičnanu stříbrného, vyjádřeného jako stříbro v kosmetických prostředcích určených k barvení řas a obočí.

Stříbro se ve výrobku stanoví atomovou absorpční spektrometrií.

Všechny použité chemikálie musí být čistoty p.a. nebo vyšší

Odváží se asi 0,1 g (m gramů) homogenního vzorku přesně. Toto množství se převede do odměrné baňky na jeden litr, doplní se po rysku 0,02 mol/l roztokem kyseliny dusičné (3.1) a promíchá se.

Plamen: vzduch-acetylen

Vlnová délka: 338,3 nm

Korekce pozadí: ano

Požadavky na palivo: chudé; pro maximální absorbanci je nutná optimalizace výšky hořáku a palivových podmínek.

Změří se absorbance roztoku vzorku (5.1). Z kalibrační křivky se odečte koncentrace stříbra odpovídající hodnotě absorbance naměřené pro roztok vzorku.

Obsah dusičnanu stříbrného ve vzorku vyjádřený v hmotnostních procentech (% m/m) se vypočte podle vzorce

% m/m dusičnanu stříbrného = 1,5748×c10×m

kde

m = hmotnost analyzovaného vzorku (5.1) v g,
c = koncentrace stříbra v roztoku vzorku (5.1) odečtená z kalibrační křivky v μg/ml.

Pro výrobky obsahující asi 4 % (m/m) dusičnanu stříbrného nesmí rozdíl mezi výsledky dvou paralelních stanovení na stejném vzorku překročit absolutní hodnotu 0,05 %.

A. Kvalitativní stanovení

V této metodě je popsáno kvalitativní stanovení sulfidu seleničitého jako selenu v šamponech proti lupům.

Kvalitativní stanovení selenu se provede prostřednictvím charakteristického žlutého až oranžového zbarvení při reakci s močovinou a jodidem draselným.

Všechny použité chemikálie musí být čistoty p.a. nebo vyšší

B. Kvantitativní stanovení

Tato metoda je vhodná pro kvantitativní stanovení sulfidu seleničitého jako selenu v šamponech proti lupům, obsahujících nejvýše 4,5 % (m/m) sulfidu seleničitého.

Vzorek se vyluhuje kyselinou dusičnou a selen se ve výsledném výluhu stanoví atomovou absorpční spektrometrií.

Všechny použité chemikálie musí být čistoty p.a. nebo vyšší

Plamen: vzduch-acetylen

Vlnová délka: 196,0 nm

Korekce pozadí: ano

Podmínka paliva: chudé; pro maximální absorbanci je nutná optimalizace výšky hořáku a palivových podmínek.

Změří se absorbance roztoku vzorku (5.1.3). Z kalibrační křivky se odečte koncentrace selenu odpovídající hodnotě absorbance naměřené pro roztok vzorku.

Obsah sulfidu seleničitého ve vzorku v hmotnostních procentech (% m/m) se vypočte podle vzorce:

% (m/m) sulfidu seleničitého = 1,812×c100×m

kde

m = hmotnost analyzovaného vzorku (5.1) v g,
c = koncentrace selenu v roztoku vzorku (5.1.3) odečtená z kalibrační křivky v μg/ml.

Pro výrobky obsahující asi 1 % (m/m) sulfidu seleničitého nesmí rozdíl mezi výsledky dvou paralelních stanovení na stejném vzorku překročit absolutní hodnotu 0,05 %.

A. Kvantitativní stanovení rozpustného barya

V této metodě je popsán postup extrakce a kvantitativního stanovení rozpustného barya z pigmentů ve formě solí nebo komplexů.

Pigment se extrahuje 0,07M roztokem kyseliny chlorovodíkové za definovaných podmínek a množství barya v extraktu se stanoví atomovou absorpční spektrometrií.

Všechny použité chemikálie musí být čistoty p.a. nebo vyšší

Plamen: oxid dusný-acetylen

Vlnová délka: 553,5 nm

Korekce pozadí: ne

Podmínka paliva: chudé; pro maximální absorbanci je nutná optimalizace výšky hořáku a palivových podmínek.

Obdobně se provede slepý pokus s tím, že se vynechá standardní roztok barya.

Změří se absorbance roztoku vzorku (5.1.5). Z kalibrační křivky se odečte koncentrace barya odpovídající hodnotě absorbance naměřené pro roztok vzorku.

Obsah rozpustného barya (% m/m) v pigmentu se vypočítá podle vzorce

% (m/m) rozpustného barya = c×V10WBa×m

kde

m = hmotnost analyzovaného vzorku (5.1.1) v g,
c = koncentrace barya v roztoku vzorku (5.1.5) odečtená z kalibrační křivky v μg/ml,
V = celkový objem extraktu (5.1.2) v ml,
WBa = objem extraktu odebraného podle bodu 5.1.5 v ml.

Pro výrobky obsahující asi 2 % (m/m) rozpustného barya je pro tuto metodu nejlepším odhadem opakovatelnosti 0,3 %.

B. Kvantitativní stanovení rozpustného stroncia

V této metodě je popsán postup extrakce a kvantitativního stanovení rozpustného stroncia z pigmentů ve formě solí nebo komplexů.

Pigment se extrahuje 0,07M roztokem kyseliny chlorovodíkové za definovaných podmínek a množství stroncia v extraktu se stanoví atomovou absorpční spektrometrií.

Všechny použité chemikálie musí být čistoty p.a. nebo vyšší

Pro kvantitativní stanovení rozpustného stroncia se použije roztok připravený v oddíle A 5.1.4.

Plamen: oxid dusný-acetylen

Vlnová délka: 460,7 nm

Korekce pozadí: ne

Podmínka paliva: chudé; pro maximální absorbanci je nutná optimalizace výšky hořáku a palivových podmínek.

Obdobně se provede slepý pokus s tím, že se vynechá standardní roztok stroncia.

Změří se absorbance roztoku vzorku (5.1.1). Z kalibrační křivky se odečte koncentrace stroncia odpovídající hodnotě absorbance naměřené pro roztok vzorku.

Obsah rozpustného stroncia (% m/m) v pigmentu se vypočítá podle vzorce

%(m/m)rozpustného barya=c×V100WBa×m

kde

m = hmotnost analyzovaného vzorku (A 5.1.1) v g,
c = koncentrace stroncia v roztoku vzorku (5.1.1) odečtená z kalibrační křivky v μg/ml,
V = celkový objem extraktu (A 5.1.2) v ml,
WSr = objem extraktu odebraného podle bodu 5.1.1 v ml.

Pro výrobky obsahující asi 0,6 % (m/m) rozpustného barya je pro tuto metodu nejlepším odhadem opakovatelnosti 0,09 %.

Použití metody spektrometrie s indukčně vázanou plazmou - optická emisní spektrometrie je povoleno jako alternativa plamenové atomové absorpční spektrometrie.

A. Kvalitativní stanovení

V této metodě je popsáno kvalitativní stanovení benzylalkoholu v kosmetických prostředcích.

Kvalitativní stanovení benzylalkoholu se provede chromatografií na tenké vrstvě na silikagelu.

Všechny použité chemikálie musí být čistoty p.a. nebo vyšší

Do odměrné baňky na 10 ml se naváží 1,0 g prostředku, který má být analyzován. Přidají se 3 ml chloroformu (3.2) a důkladně se třepe, dokud se prostředek nerozptýlí. Doplní se po rysku ethanolem (3.3) a důkladně třepe až do vzniku čirého nebo téměř čirého roztoku.

Mez detekce: 0,1 μg benzylalkoholu.

B. Kvantitativní stanovení

V této metodě je popsáno kvantitativní stanovení obsahu benzylalkoholu v kosmetických prostředcích.

Množství benzylalkoholu stanovené touto metodou se vyjádří v hmotnostních procentech (% m/m).

Vzorek se extrahuje methanolem a množství benzylalkoholu v extraktu se stanoví vysokoúčinnou kapalinovou chromatografií (HPLC).

Všechny použité chemikálie musí být čistoty p.a. nebo vyšší a podle potřeby musí být vhodná pro HPLC.

Standardní roztok Koncentrace benzylalkoholu Koncentrace 4-ethoxyfenolu
počet přidaných ml (4.5) μg/ml (*) počet přidaných ml (4.6) μg/ml (*)
I 0,5 20 2,0 80
II 1,0 40 2,0 80
III 2,0 80 2,0 80
IV 3,0 120 2,0 80
V 4,0 200 2,0 80
(*) Tyto hodnoty jsou uvedeny jako ukazatele a odpovídají koncentracím standardních roztoků připravených z roztoků benzylalkoholu (4.5) a 4-ethoxyfenolu (4.6), které obsahují přesně 0,1 % (m/V) benzylalkoholu a přesně 0,1 % (m/V) 4-ethoxyfenolu.

Obsah benzylalkoholu ve vzorku v hmotnostních procentech se vypočítá podle vzorce:

% (m/m) benzylakoholu = c400×m

kde

m = hmotnost analyzovaného vzorku (6.1.1) v g,
c = koncentrace benzylalkoholu v roztoku vzorku (6.1.1) v μg/ml, odečtená z kalibrační křivky.

Pro výrobky obsahující asi 1 % (m/m) benzylalkoholu nesmí rozdíl mezi výsledky dvou paralelních stanovení na stejném vzorku překročit absolutní hodnotu 0,10 %.

Tato metoda má pět fází:

A. Kvalitativní stanovení zirkonia

B. Kvantitativní stanovení zirkonia

C. Kvantitativní stanovení hliníku

D. Kvantitativní stanovení chloru

E. Výpočet poměru obsahu atomů hliníku k obsahu atomů zirkonia a výpočet poměru obsahu atomů hliníku a zirkonia k obsahu atomů chloru.

A. Kvalitativní stanovení zirkonia

V této metodě je popsáno kvalitativní stanovení zirkonia v neaerosolových antiperspirantech. Nejsou popsány metody vhodné pro kvalitativní stanovení chloro(hydroxo)komplexů hliníku a zirkonia AlxZr(OH)yClZ.

Kvalitativní stanovení zirkonia se provede prostřednictvím tvorby charakteristické červenofialové sraženiny při reakci s alizarinovou červení S v silně kyselém prostředí.

Všechny použité chemikálie musí být čistoty p.a. nebo vyšší

B. Kvantitativní stanovení zirkonia

Tato metoda je vhodná pro kvantitativní stanovení zirkonia v chloro(hydroxo)komplexech hliníku a zirkonu až do maximální koncentrace zirkonu 5,4 % (m/m) v neaerosolových antiperspirantech.

Zirkonium se extrahuje z prostředku v kyselém prostředí a kvantitativní stanovení se provede plamenovou atomovou absorpční spektrometrií.

Všechny použité chemikálie musí být čistoty p.a. nebo vyšší

Plamen: oxid dusný/acetylen

Vlnová délka: 360,1 nm

Korekce pozadí: ne

Podmínka paliva: bohaté; pro maximální absorbanci je nutná optimalizace výšky hořáku a palivových podmínek.

Podobně se připraví slepý pokus, vynechá se standardní roztok zirkonia.

Změří se absorbance roztoku vzorku (5.1.4). Z kalibrační křivky se odečte koncentrace zirkonia odpovídající hodnotě absorbance naměřené pro roztok vzorku.

Obsah zirkonia ze vzorku vyjádřený v hmotnostních procentech se vypočte podle vzorce:

% (m/m) zirkonia = c40 × m

kde

m = hmotnost analyzovaného vzorku (5.1.1) v g,
c = koncentrace zirkonia v roztoku vzorku (5.1.4) v μg/ml, odečtená z kalibrační křivky.

Pro výrobky obsahující asi 3 % (m/m) zirkonia nesmí rozdíl mezi výsledky dvou paralelních stanovení na stejném vzorku překročit absolutní hodnotu 0,10 %.

Použití metody spektrometrie s indukčně vázanou plazmou - optická emisní spektrometrie je povoleno jako alternativa plamenové atomové absorpční spektrometrie.

C. Kvantitativní stanovení hliníku

Tato metoda je vhodná pro kvantitativní stanovení hliníku v chloro(hydroxo)komplexech hliníku a zirkonia až do koncentrace hliníku 12 % (m/m) v neaerosolových antiperspirantech.

Hliník se extrahuje z prostředku v kyselém prostředí a kvantitativní stanovení se provede plamenovou atomovou absorpční spektrometrií.

Všechny použité chemikálie musí být čistoty p.a. nebo vyšší

Pro kvantitativní stanovení hliníku se použije roztok připravený v části B 5.1.3.

Plamen: oxid dusný-acetylen

Vlnová délka: 309,3 nm

Korekce pozadí: ne

Podmínka paliva: bohaté; pro maximální absorbanci je nutná optimalizace výšky hořáku a palivových podmínek.

Obdobně se připraví slepý pokus, vynechá se standardní roztok hliníku.

Změří se absorbance roztoku vzorku (5.1.1). Z kalibrační křivky se odečte koncentrace hliníku odpovídající hodnotě absorbance naměřené pro roztok vzorku.

Obsah hliníku ve vzorku vyjádřený v hmotnostních procentech se vypočte podle vzorce:

% (m/m) hliníku = c5×m

kde

m = hmotnost analyzovaného vzorku (B 5.1.1) v g,
c = koncentrace hliníku v roztoku vzorku (5.1.1) v μg/ml, odečtená z kalibrační křivky.

Pro výrobky obsahující asi 3,5% (m/m) hliníku nesmí rozdíl mezi výsledky dvou paralelních stanovení na stejném vzorku překročit absolutní hodnotu 0,10 %.

Použití metody spektrometrie s indukčně vázanou plazmou - optická emisní spektrometrie je povoleno jako alternativa plamenové atomové absorpční spektrometrie.

D. Kvantitativní stanovení chloru

Tato metoda je vhodná pro kvantitativní stanovení chloru přítomného ve formě chloridových iontů v chloro(hydroxo)komplexech hliníku a zirkonia v neaerosolových antiperspirantech.

Obsah chloridových iontů v prostředku se stanoví potenciometrickou titrací standardním roztokem dusičnanu stříbrného.

Všechny použité chemikálie musí být čistoty p.a. nebo vyšší

Obsah chloru ve vzorku, vyjádřený v hmotnostních procentech, se vypočítá podle vzorce:

% (m/m) chloru = 0,3545×Vm

kde

m = hmotnost anylyzovaného vzorku (5.1.1) v g,
V = objem 0,1 mol/l roztoku dusičnanu stříbrného v mililitrech, spotřebovaného pro titraci do bodu ekvivalence.

Pro výrobky obsahující asi 4 % (m/m) chloru nesmí rozdíl mezi výsledky dvou paralelních stanovení na stejném vzorku překročit absolutní hodnotu 0,10 %.

E. Výpočet poměru obsahu atomů hliníku k obsahu atomů zirkonia a výpočet poměru obsahu atomů hliníku a zirkonia k obsahu atomů chloru

Poměr Al:Zr se vypočítá podle vzorce:

poměr Al:Zr = Al%m/m×91,22Zr%m/m×26,98

Poměr (Al + Zr):Cl se vypočítá podle vzorce:

poměr Al + Zr:Cl = Al%m/m26,98+Zr%m/m91,22Cl%m/m35,45

V této metodě je popsáno kvalitativní a kvantitativní stanovení

— hexamidinu a jeho solí včetně 2-hydroxyethansulfonátu a 4-hydroxybenzoátu,

— dibromhexamidinu a jeho solí včetně 2-hydroxyethansulfonátu,

— dibrompropamidinu a jeho solí včetně 2-hydroxyethansulfonátu,

— diacetátu, diglukonátu a dihydrochloridu chlorhexidinu

v kosmetických prostředcích.

Koncentrace hexamidinu, bromdibromhexamidinu, bromdibrompropamidinu a chlorhexidinu stanovené touto metodou se vyjádří v hmotnostních procentech (% m/m).

Kvalitativní a kvantitativní stanovení se provádí pomocí chromatografie iontových párů za použití vysokoúčinné kapalinové chromatografie (HPLC) s obrácenými fázemi s následnou detekcí UV spektrofotometrií. Hexamidin, dibromhexamidin, dibrompropamidin a chlorhexidin se kvalitativně stanovují podle svých retenčních časů v chromatografické koloně.

Všechny použité chemikálie musí být čistoty p.a. nebo vyšší a podle potřeby musí být vhodná pro HPLC.

Poznámka: Je-li nutné zlepšit tvar píků, lze mobilní fáze upravit a připravit níže uvedeným způsobem:

— eluent I: 5,84 g chloridu sodného (4.4) a 1,1013 g natrium-heptan-1-sulfonátu monohydrátu (4.2) se rozpustí ve 100 ml vody. Přidá se 900 ml methanolu (4.1) a upraví se ledovou kyselinou octovou (4.3) na hodnotu pH 3,5.

— eluent II: 5,84 g chloridu sodného (4.4) a 1,1013 g natrium-heptan-1-sulfonátu monohydrátu (4.2) se rozpustí v jednom litru vody a upraví se ledovou kyselinou octovou (4.3) na hodnotu pH 3,5.

Do odměrné baňky na 10 ml se naváží asi 0,5 g vzorku přesně a doplní se po rysku eluentem I (4.5.1). Baňka se na 10 minut vloží do ultrazvukové lázně (5.4). Roztok se zfiltruje nebo odstředí. Filtrát nebo supernatant se použije pro chromatografii.

Čas (min) eluent I (% V/V) (4.5.1) eluent II (% V/V) (4.5.2)
0 50 50
15 65 35
30 65 35
45 50 50

Jako vnitřní standard se použije jeden z konzervantů (4.6 až 4.9), který není ve vzorku přítomen. Není-li to možné, může být použit Triclocarban (4.11) nebo Halocarban (4.12).

Standardní roztok Zásobní roztok vnitřního standardu Zásobní roztok konzervantu, jehož přítomnost byla prokázána
počet přidaných ml (7.1.2) počet přidaných ml (7.1.1) μg/ml (*)
I 1,0 0,5 25
II 1,0 1,0 50
III 1,0 1,5 75
IV 1,0 2,0 100
(*) Tyto hodnoty jsou uvedeny jako ukazatele a odpovídají koncentracím standardních roztoků prokázaných konzervantů, připravených ze zásobních roztoků obsahujících přesně 0,05 % prokázaného konzervantu.

%m/m=c1000×p×MW1MW2

kde

p = hmotnost analyzovaného vzorku (7.2.1) v g,
c = koncentrace konzervantu v roztoku vzorku, odečtená z kalibrační křivky, v μg/ml,
MW1 = molekulová hmotnost základní formy přítomného konzervantu,
MW2 = molekulová hmotnost odpovídající soli (viz bod 10).

Pro výrobky obsahující asi 0,1 % (m/m) hexamidinu, dibromhexamidinu, dibrompropamidinu nebo chlorhexidinu nesmí rozdíl mezi výsledky dvou paralelních stanovení na stejném vzorku překročit absolutní hodnotu 0,005 %.

Hexamidin C20H26N4O2 354,45
Hexamidin-di(2-hydroxyethansulfonát) C20H26N4O2·2C2H6O4S 606,72
Hexamidin-di-p-hydroxybenzoát C20H26N4O2·2C7H6O3 630,71
Dibromhexamidin C20H24Br2N4O2 512,24
Dibromhexamidin-di(2-hydroxyethansulfonát) C20H24Br2N4O2·2C2H6O4S 764,51
Dibrompropamidin C17H18Br2N4O2 470,18
Dibrompropamidin-di(2-hydroxyethansulfonát) C17H18Br2N4O2·2C2H6O4S 722,43
Chlorhexidin C22H30Cl2N10 505,45
Chlorhexidin-diacetát C22H30Cl2N10·2C2H4O2 625,56
Chlorhexidin-diglukonát C22H30Cl2N10·2C6H12O7 897,76
Chlorhexidin-dihydrochlorid C22H30Cl2N10·2HCl 578,37

Metoda je použitelná pro kvalitativní a kvantitativní stanovení kyseliny benzoové, kyseliny 4-hydroxybenzoové, kyseliny sorbové, kyseliny salicylové a kyseliny propionové v kosmetických prostředcích. Samostatně jsou popsány postupy kvalitativního stanovení těchto konzervantů, kvantitativního stanovení kyseliny propionové a kvantitativního stanovení kyseliny 4-hydroxybenzoové, kyseliny salicylové, kyseliny sorbové a kyseliny benzoové.

Množství kyseliny benzoové, kyseliny 4-hydroxybenzoové, kyseliny salicylové, kyseliny sorbové a kyseliny propionové stanovená touto metodou se vyjádří v hmotnostních procentech volných kyselin.

A. KVALITATIVNÍ STANOVENÍ

Po kyselé/zásadité extrakci konzervantů se extrakt analyzuje chromatografií na tenké vrstvě (TLC) a reakční chromatografií („derivatizace na desce“). V závislosti na výsledcích se kvalitativní stanovení potvrdí vysokoúčinnou kapalinovou chromatografií (HPLC) nebo, v případě kyseliny propionové, plynovou chromatografií (GC).

Všechny použité chemikálie musí být čistoty p.a. nebo vyšší. Musí být použita destilovaná voda nebo voda alespoň ekvivalentní čistoty.

Připraví se 0,1% (m/V) roztoky (100 mg/100 ml) každého z pěti konzervantů (2.13 až 2.17) v diethyletheru.

0,5% roztok 2-bromo-2'-acetonaftonu (2.12) v acetonitrilu (2.4) (50 mg/10 ml). Tento roztok by měl být připravován každý týden a uchováván v ledničce.

0,3% (m/V) roztok uhličitanu lithného (2.11) ve vodě (300 mg/100 ml). Tento roztok by měl být připravován vždy čerstvý.

Toluen (2.5)/aceton (2.2) (20:0,5, V/V)

Obvyklé laboratorní vybavení

Do Erlenmeyerovy baňky na 50 ml se zábrusovou zátkou (3.8) se odváží přibližně 1 g vzorku. Přidají se čtyři kapky 4 mol/l kyseliny chlorovodíkové (2.8) a 40 ml acetonu (2.2). U silně zásaditých prostředků, jako je toaletní mýdlo, by mělo být přidáno 20 kapek 4 mol/l kyseliny chlorovodíkové (2.8). Pomocí indikátorového papírku (3.10) se zkontroluje, zda je pH přibližně 2. Baňka se uzavře a po dobu 1 minuty se silně protřepává.

Je-li nezbytné usnadnit extrakci konzervantů do acetonové fáze, směs se opatrně zahřeje na asi 60 °C, aby se tekutá fáze rozpustila.

Roztok se zchladí na laboratorní teplotu a přefiltruje přes filtrační papír (3.9) do Erlenmeyerovy baňky.

20 ml filtrátu se převede do Erlenmeyerovy baňky na 200 ml, přidá se 20 ml vody a promíchá se. pH směsi se upraví přibližně na 10 pomocí 4 mol/l hydroxidu draselného (2.9) za použití indikátorového papírku (3.10).

Přidá se 1 g chloridu vápenatého (2.10) a silně se protřepe. Zfiltruje se přes filtrační papír (3.9) do dělicí nálevky na 250 ml obsahující 75 ml diethyletheru (2.3) a silně se třepe 1 minutu. Vrstvy se nechají oddělit a vodná vrstva se převede do Erlenmeyerovy baňky na 250 ml. Etherová vrstva se zlikviduje. Za použití indikátorového papírku (3.10) se pH vodného roztoku upraví na přibližně 2 okyselením 4 mol/l kyselinou chlorovodíkovou (2.8). Přidá se 10 ml diethyletheru (2.3), baňka se zazátkuje a silně protřepává 1 minutu; vrstvy se nechají oddělit a etherová vrstva se převede do rotační odparky (3.12). Vodná vrstva se zlikviduje.

Etherová vrstva se odpaří téměř do sucha a zbytek se znovu rozpustí v 1 ml diethyletheru (2.3). Roztok se převede do vzorkovací lahvičky (3.11).

Na startovní linii koncentrační zóny TLC desky (3.4) se do bodů, jejichž počet odpovídá počtu referenčních roztoků a roztoků vzorků, které mají být analyzovány, nanese stříkačkou (3.5) ve stejných odstupech vždy po 3 μl uhličitanu lithného (2.20) a vysuší se v proudu studeného vzduchu.

Chromatografická deska se přenese na topnou desku (3.13) zahřátou na 40 °C, aby se skvrny udržely co nejmenší. Mikrostříkačkou (3.5) se na startovní linii desky nanese vždy 10 μl každého standardního roztoku (2.18) a roztoku vzorku (4.1) přesně do bodů, kam byl nanesen uhličitan lithný.

Nakonec se opět přesně do bodů, kam byly naneseny referenční roztoky/roztoky vzorku a roztok uhličitanu lithného, nanese přibližně 15 μl derivatizačního činidla (2.19) (roztok 2-bromo-2'-acetonaftonu).

Chromatografická deska se zahřívá v sušárně (3.7) 45 minut při 80 °C. Po vychladnutí se deska vyvíjí v komoře (3.2), která byla 15 minut (bez vyložení filtračním papírem) sycena mobilní fází 2.21 (toluen/aceton), dokud čelo rozpouštědla nedosáhne vzdálenosti 15 cm (doba vyvíjení je přibližně 80 minut).

Deska se vysuší v proudu studeného vzduchu a získané skvrny se vyhodnotí pod UV světlem (3.3). Pro zesílení fluorescence slabých skvrn může být chromatografická deska ponořena do tekutého parafinu/n-hexanu (2.22).

Pro každou skvrnu se vypočte hodnota Rf.

Hodnoty Rf a chování vzorku pod UV světlem se porovnají s hodnotami a chováním referenčních vzorků.

Učiní se předběžné závěry o přítomnosti a kvalitativním stanovení konzervantů. Provede se vysokoúčinná kapalinová chromatografie popsaná v oddílu B, nebo ukazuje-li se, že je přítomna kyselina propionová, provede se plynová chromatografie popsaná v oddílu C. Získané retenční časy se porovnají s retenčními časy referenčních vzorků.

Výsledky TLC a HPLC nebo GC se zkombinují a konečný důkaz konzervantů vychází z kombinace výsledků.

B. KVANTITATIVNÍ STANOVENÍ KYSELINY BENZOOVÉ, KYSELINY 4-HYDROXYBENZOOVÉ, KYSELINY SORBOVÉ A KYSELINY SALICYLOVÉ

Vzorek se po okyselení extrahuje směsí ethanolu a vody. Po filtraci se konzervanty stanoví vysokoúčinnou kapalinovou chromatografií (HPLC).

Devět dílů ethanolu (2.2) se smíchá s jedním dílem vody (2:1)

Připraví se roztok obsahující 1 g kyseliny 2-methoxybenzoové (2.12) v 500 ml směsi ethanol/voda (2.13).

Do odměrné baňky na 50 ml se naváží asi 0,05 g kyseliny 4-hydroxybenzoové (2.3), 0,2 g kyseliny salicylové (2.4), 0,2 g kyseliny benzoové (2.5) a 0,05 g kyseliny sorbové (2,6) přesně a objem se doplní směsí ethanol/voda (2.13). Roztok se uchovává v ledničce. Roztok je stabilní jeden týden.

Do odměrných baněk na 20 ml se odměří 8,00; 4,00; 2,00; 1,00 a 0,50 ml zásobního roztoku (2.16). Do každé baňky se přidá 10,00 ml roztoku vnitřního standardu (2.14) a 0,5 ml 2 mol/l kyseliny sírové (2.10). Objem se doplní směsí ethanol/voda (2.13). Tyto roztoky musí být připravovány čerstvé.

Obvyklé laboratorní vybavení, které není nijak specifikováno a

Nerezová ocel, délka 12,5 až 25 cm, vnitřní průměr 4,6 mm, plněná Nucleosilem 5C18 nebo ekvivalentní náplní

Do Erlenmeyerovy baňky na 50 ml (3.5) se naváží 1 g vzorku. Do baňky se odpipetuje 1,00 ml 2 mol/l kyseliny sírové (2.10) a 40,0 ml směsi ethanol/voda (2.13). Přidá se přibližně 1 g varných kamínků (3.7), zkumavka se uzavře a silně se alespoň 1 minutu protřepává, dokud nevznikne homogenní suspenze. Pro usnadnění extrakce konzervantů do ethanolové fáze se baňka zahřívá přesně 5 minut na vodní lázni (3.1) při 60 °C.

Baňka se ihned ochladí v proudu studené vody a extrakt se na hodinu uloží při 5 °C.

Extrakt se zfiltruje přes filtrační papír (3.4). Asi 2 ml extraktu se převedou do vzorkovací lahvičky (3.6). Extrakt se uchovává při 5 °C a stanovení pomocí HPLC se provede do 24 hodin.

Do Erlenmeyerovy baňky na 50 ml (3.5) se s přesností na tři desetinná místa naváží 1 ± 0,1 g vzorku (a gramů). Pipetou se přidá 1,00 ml 2 mol/l kyseliny sírové (2.10) a 30,0 ml směsi ethanol/voda (2.13). Přidá se přibližně 1 g varných kamínků (3.7) a 10,00 ml roztoku vnitřního standardu. Baňka se uzavře a silně se alespoň 1 minutu protřepává, dokud nevznikne homogenní suspenze. Pro usnadnění extrakce konzervantů do ethanolové fáze se baňka zahřívá přesně 5 minut na vodní lázni (3.1) při 60 °C.

Zkumavka se ihned ochladí v proudu studené vody a extrakt se uloží na hodinu při 5 °C.

Extrakt se zfiltruje přes filtrační papír (3.4). Asi 2 ml extraktu se převedou do vzorkovací lahvičky (3.6). Extrakt se uchovává při 5 °C a stanovení pomocí HPLC se provede do 24 hodin.

Mobilní fáze: acetonitril/acetátový tlumivý roztok (2.15).

Průtok mobilní fáze kolonou se nastaví na 2,0 ± 0,5 ml/min. Vlnová délka detektoru se nastaví na 240 nm.

Do kapalinového chromatografu (3.2) se nastříkne po 10 μl standardních roztoků konzervantů (2.17). Pro každý roztok se ze získaných chromatogramů stanoví poměr výšky píku vyšetřovaného konzervantu k výšce píku vnitřního standardu získaného z chromatogramů. Sestrojí se graf závislosti poměru výšek píků na koncentraci každého standardního roztoku.

Přesvědčte se, že při kalibraci byla pro standardní roztoky získána lineární odezva.

Do kapalinového chromatografu (3.2) se nastříkne 10 μl extraktu vzorku (4.1.1) a zaznamená se chromatogram. Nastříkne se 10 μl standardního roztoku konzervantu (2.17) a zaznamená se chromatogram. Obdržené chromatogramy se porovnají. Není-li v chromatogramu extraktu vzorku (4.1.1) žádný pík s přibližně stejným retenčním časem jako pík kyseliny 2-methoxybenzoové (doporučený vnitřní standard), nastříkne se do kapalinového chromatografu 10 μl extraktu vzorku s přidaným vnitřním standardem (4.1.2) a zaznamená se chromatogram.

Je-li v chromatogramu extraktu vzorku (4.1.1) rušivý pík se stejným retenčním časem jako kyselina 2-methoxybenzoová, měl by být vybrán jiný vnitřní standard. (Není-li jeden z vyšetřovaných konzervantů v chromatogramu přítomen, lze tento konzervant použít jako vnitřní standard.)

Je třeba se ujistit, že při kalibraci byla pro standardní roztoky získána lineární odezva.

Je třeba ověřit, zda chromatogramy získané pro standardní roztok a roztok vzorku splňují následující požadavky:

— rozlišení píků nejhůře odděleného páru je alespoň 0,90. (Definice rozlišení píků je uvedena na obrázku 12);

[image omitted]

Obrázek 12: Rozlišení píků

Není-li požadovaného rozlišení dosaženo, měla by být buď použita účinnější kolona nebo by mělo být složení mobilní fáze upraveno tak, aby byl požadavek splněn;

— faktor asymetrie As všech získaných píků by se měl pohybovat od 0,9 do 1,5. (Definice faktoru asymetrie je uvedena na obrázku 13) Při zaznamenání chromatogramu za účelem stanovení faktoru asymetrie je doporučená rychlost papíru 2 cm/min.

[image omitted]

Obrázek 13: Faktor asymetrie píku

— Základna musí být stabilní.

Pro výpočet koncentrace konzervantů v roztoku vzorku se použijí poměry výšek píků vyšetřovaných konzervantů a výšky píku kyseliny 2-methoxybenzoové (vnitřní standard) a dále kalibrační graf. Obsah kyseliny benzoové, kyseliny 4-hydroxybenzoové, kyseliny sorbové nebo kyseliny salicylové ve vzorku v hmotnostních procentech (xi) se vypočte pomocí vzorce

xi % m/m = 100·20·b106·a=b500·a

kde

a = hmotnost zkušebního vzorku (4.1.2) (g),
b = koncentrace konzervantu v extraktu vzorku (4.1.2) (μl/ml) odečtená z kalibračního grafu.

Pro výrobky obsahující asi 0,4 % (m/m) kyseliny 4-hydroxybenzoové nesmí rozdíl mezi výsledky dvou paralelních stanovení na stejném vzorku překročit absolutní hodnotu 0,035 %.

Pro výrobky obsahující asi 0,5 % (m/m) kyseliny benzoové nesmí rozdíl mezi výsledky dvou paralelních stanovení na stejném vzorku překročit absolutní hodnotu 0,050 %.

Pro výrobky obsahující asi 0,5 % (m/m) kyseliny salicylové nesmí rozdíl mezi výsledky dvou paralelních stanovení na stejném vzorku překročit absolutní hodnotu 0,045 %.

Pro výrobky obsahující asi 0,6 % (m/m) kyseliny sorbové nesmí rozdíl mezi výsledky dvou paralelních stanovení na stejném vzorku překročit absolutní hodnotu 0,035 %.

C. KVANTITATIVNÍ STANOVENÍ KYSELINY PROPIONOVÉ

Tato metoda je vhodná pro stanovení kyseliny propionové v kosmetických prostředcích až do maximální koncentrace 2 % (m/m).

Koncentrace kyseliny propionové stanovená touto metodou se vyjádří v procentech hmotnosti (% m/m) prostředku.

Po extrakci kyseliny propionové z prostředku se kvantitativní stanovení provede plynovou chromatografií za použití kyseliny 2-methylpropionové jako vnitřního standardu.

Všechny použité chemikálie musí být čistoty p.a. nebo vyšší a musí být použita destilovaná voda nebo voda alespoň ekvivalentní čistoty.

Do odměrné baňky na 50 ml se naváží 1,00 g (p gramů) kyseliny propionové přesně a doplní se na objem ethanolem (4.1).

Do odměrné baňky na 50 ml se přesně naváží 1,00 g (e gramů) kyseliny 2-methylpropionové a doplní se na objem ethanolem (4.1).

Do skleněné zkumavky (5.3) se naváží asi 1 g vzorku přesně. Přidá se 0,5 ml kyseliny trihydrogenfosforečné(4.4) a 9,5 ml ethanolu (4.1).

Zkumavka se uzavře a silně protřepe. Je-li to nezbytné, umístí se zkumavka na 5 minut na vodní lázeň zahřátou na 60 °C (5.4), aby se zcela rozpustila tuková fáze. Zkumavka se rychle zchladí pod tekoucí vodou. Část roztoku se zfiltruje přes membránový filtr (5.5). Chromatografie filtrátu se provede tentýž den.

Do skleněné zkumavky (5.3) se s přesností na 3 desetinná místa naváží 1 ±0,1 g vzorku. Přidá se 0,5 ml kyseliny trihydrogenfosforečné (4.4), 0,50 ml roztoku vnitřního standardu a 9 ml ethanolu (4.1).

Zkumavka se uzavře a silně protřepe. Je-li to nezbytné, umístí se zkumavka na 5 minut na vodní lázeň zahřátou na 60 °C (5.4), aby se zcela rozpustila tuková fáze. Zkumavka se rychle zchladí pod tekoucí vodou. Část roztoku se zfiltruje přes membránový filtr (5.5). Chromatografie filtrátu se provede tentýž den.

Doporučují se následující provozní podmínky

Kolona
Typ nerezová ocel
Délka 2 m
Průměr 3 mm
Náplň 10% SP™ 1000 (nebo ekvivalentní) + 1% H3PO4 na Chromosorbu WAW 100 - 120 mesh
Teplota
--- ---
Nástřik 200 °C
Kolona 120 °C
Detektor 200 °C
Nosný plyn dusík
Průtoková rychlost 25 ml/min

Do řady odměrných baněk na 20 ml se odpipetuje 0,25; 0,50; 1,00; 2,00 a 4,00 ml roztoku kyseliny propionové (4.5). Do každé odměrné baňky se odpipetuje 1,00 ml roztoku vnitřního standardu (4.6); doplní se na objem ethanolem a zamíchá. Takto připravené roztoky obsahují kyselinu 2-methylpropionovou jako vnitřní standard v koncentraci e mg/ml (to znamená 1 mg/ml, je-li e= 1,000) a kyselinu propionovou v koncentraci p/4, p/2, p, 2p, 4p mg/ml (to znamená 0,25; 0,50; 1,00; 2,00; 4,00 mg/ml, je-li p = 1,000).

Nastříkne se 1 μl těchto roztoků a kalibrační křivka se sestrojí vynesením poměru hmotností kyseliny propionové a kyseliny 2-methylpropionové na osu x a poměru odpovídajících ploch píků na osu y.

Nastříknou se 3 dávky z každého roztoku a vypočte se průměr poměrů ploch píku.

Nastříkne se 1 μl filtrátu vzorku 6.1.1. Chromatogram se porovná s chromatogramem jednoho ze standardních roztoků (6.3.1). Má-li pík přibližně stejný retenční čas jako pík kyseliny 2-methylpropionové, změní se vnitřní standard. Není-li pozorován žádný rušivý vliv, nastříkne se 1 μl filtrátu vzorku 6.1.2 a změří se plochy píku kyseliny propionové a píku vnitřního standardu.

Nastříknou se 3 dávky z každého roztoku a vypočte se průměr poměrů ploch píku.

x%m/m=K0,5·100·e50·a=Kea

kde

K = poměr vypočtený v bodě 7.1,
e = hmotnost vnitřního standardu v g podle bodu 4.6,
a = hmotnost vzorku v g podle bodu 6.1.2.

Výsledky se zaokrouhlí na jedno desetinné místo.

Pro výrobky obsahující asi 2 % (m/m) kyseliny propionové nesmí rozdíl mezi výsledky dvou paralelních stanovení na stejném vzorku překročit absolutní hodnotu 0,12 %.

A. KVALITATIVNÍ STANOVENÍ

V metodě je popsána detekce a kvalitativní stanovení hydrochinonu, hydrochinon-monomethyletheru, hydrochinon-monoethyletheru a hydrochinon-monobenzyletheru (monobenzonu) v kosmetických prostředcích pro zesvětlení kůže.

Kvalitativní stanovení hydrochinonu a jeho etherů se provede chromatografií na tenké vrstvě (TLC).

Všechny použité chemikálie musí být čistoty p.a. nebo vyšší

Chloroform/diethylether, 66:33 (V/V)

Následující standardní roztoky se připravují čerstvé a jsou stabilní jeden den.

Upozornění:

Při delším stání se v roztoku tvoří výbušné sloučeniny a měl by být po použití zlikvidován.

Obvyklé laboratorní vybavení, a

Do dělené zkumavky na 10 ml se naváží 3,0 g vzorku. Přidá se 0,250 g kyseliny askorbové (3.6) a 5 ml ethanolu (3.1). pH roztoku se upraví amoniakem (3.5) na 10. Objem se doplní ethanolem (3.1) na 10 ml. Zkumavka se uzavře zátkou a homogenizuje se 10 minut v ultrazvukové lázni. Zfiltruje se přes filtrační papír nebo se odstředí při 3 000 ot./min.

— dusičnanem stříbrným (3.16.1), nebo

— kyselinou 12-molybdofosforečnou (3.16.2); zahřeje se na asi 120 °C; nebo

— roztokem kyanoželezitanu draselného a roztokem chloridu železitého (3.16.3).

Spočítá se hodnota Rf každé skvrny.

Skvrny získané pro roztok vzorku se porovnají se skvrnami získanými pro standardní roztoky, pokud jde o jejich hodnoty Rf, barvu skvrn v UV světle a barvu skvrn po zviditelnění detekčním činidlem.

Provede se vysokoúčinná kapalinová chromatografie popsaná v následujícím oddílu (B) a porovnají se retenční časy získané pro pík (píky) vzorku s retenčními časy píků referenčních roztoků.

Výsledky z TLC a HPLC se zkombinují s cílem dokázat přítomnost hydrochinonu a/nebo jeho etherů.

Za uvedených podmínek byly pozorovány následující hodnoty Rf:

hydrochinon: 0,32
hydrochinon-monomethylether: 0,53
hydrochinon-monoethylether: 0,55
hydrochinon-monobenzylether: 0,58

B. KVANTITATIVNÍ STANOVENÍ

V metodě je specifikován postup pro stanovení hydrochinonu, hydrochinon-monomethyletheru, hydrochinon-monoethyletheru a hydrochinon-monobenzyletheru v kosmetických prostředcích pro zesvětlení pleti.

Vzorek je extrahován směsí voda/methanol za mírného zahřátí, kterým se rozpustí tukový materiál. Kvantitativní stanovení analytů ve výsledném roztoku se provede kapalinovou chromatografií s obrácenou fází s UV detekcí.

Do odměrné baňky na 50 ml se naváží 0,06 g hydrochinonu (3.3), 0,08 g hydrochinon-monomethyletheru (3.4), 0,10 g hydrochinon-monoethyletheru (3.5) a 0,12 g hydrochinon-monobenzyletheru (3.6). Rozpustí se a doplní se na objem methanolem (3.2). Standardní roztok se připraví zředěním 10,00 ml tohoto roztoku na 50,00 ml směsí voda/methanol (3.8). Tyto roztoky se připravují čerstvé.

Obvyklé laboratorní vybavení

Chromatografická kolona z nerezové oceli, délka 250 mm, vnitřní průměr 4,6 mm, plněná Zorbax fenylem (chemicky vázaným fenethylsilanem na Zorbaxu SIL, uzavřená trimethylchlorsilanem), velikost částic 6 μm, nebo ekvivalentní náplní. Nepoužívá se ochranná kolona, s výjimkou fenylové kolony nebo kolony s ekvivalentní náplní.

Do odměrné baňky na 50 ml se s přesností na tři desetinná místa naváží 1 ± 0,1 g (a gramů) vzorku. Vzorek se rozptýlí ve 25 ml směsi voda/methanol (3.8). Baňka se uzavře a silně se protřepe, dokud se nevytvoří homogenní suspenze. Protřepává se alespoň 1 minutu. Baňka se umístí do vodní lázně (4.1) nastavené na 60 °C, aby se usnadnila extrakce. Baňka se ochladí a doplní se na objem směsí voda/methanol (3.8). Extrakt se zfiltruje přes filtrační papír (4.4). Kvalitativní stanovení HPLC se provede do 24 hodin od přípravy extraktu.

Nastříkne se 10 μl standardního roztoku (3.10) a zaznamená se chromatogram. Nástřik se provede několikrát, dokud není plocha píku konstantní.

Stanoví se faktor odezvy RFi:

RFi = Pici

kde

pi = plocha píku pro hydrochinon, hydrochinon-monomethylether, hydrochinon- monoethylether nebo hydrochinon- monobenzylether
ci = koncentrace hydrochinonu, hydrochinon-monomethyletheru, hydrochinon- monoethyletheru nebo hydrochinon-monobenzyletheru v standardním roztoku (3.10) (g/50 ml).

Je třeba ověřit, zda chromatogramy získané pro standardní roztok a roztok vzorku splňují následující požadavky:

— rozlišení píků nejhůře odděleného páru je alespoň 0,90. (Definice rozlišení píků je uvedena na obrázku 14);

[image omitted]

Obrázek 14: Rozlišení píků

Není-li požadovaného rozlišení dosaženo, měla by být buď použita účinnější kolona nebo by mělo být složení mobilní fáze upraveno tak, aby byl požadavek splněn;

— faktor asymetrie As všech získaných píků by se měl pohybovat od 0,9 do 1,5. (Definice faktoru asymetrie je uvedena na obrázku 15) Při zaznamenání chromatogramu za účelem stanovení faktoru asymetrie je doporučená rychlost zaznamenávání 2 cm/min.

[image omitted]

Obrázek 15: Faktor asymetrie píku

— Základna musí být stabilní.

Pro výpočet koncentrace analytu (koncentrací analytů) ve vzorku se použijí plochy píků analytů. Koncentrace analytu ve vzorku vyjádřená v hmotnostních procentech (xi) se vypočte pomocí vzorce

xi % m/m = bi·100RFi·a

kde

a = hmotnost vzorku v g,
bi = plocha píku analytu i ve vzorku.

(U některých přístrojů může při vysokých koncentracích hydrochinonu ležet hodnota absorbance mimo lineární rozsah detektoru.)

Výše popsaná metoda umožňuje stanovení hydrochinonu a jeho etherů v jednom izokratickém průběhu. Použití fenylové kolony zajistí dostatečnou retenci hydrochinonu, kterou nelze zajistit při použití kolony C18 s uvedenou mobilní fází.

U této metody však snadno dochází k rušivému vlivu celé řady parabenů. V takovém případě by stanovení mělo být zopakováno s jiným systémem mobilní fáze/stacionární fáze. Vhodné metody lze najít v odkazech:

„Magnesium as modifier for the determination of baryum by flame atomic emission spectrometry“. Jerrow M. et al., Analytical proceedings, 1991, 28, 40.

M. Herpol-Borremans et. M.-O. Masse, Identification et dosage de l'hydro-quinone et de ses éthers méthylique et benzylique dans les produits cosmétiques pour blanchir la peau. Int. J. Cosmet. Sci. 8-203-214 (1986).

Kolona:Zorbax ODS, 4,6 mm x 25 mm nebo ekvivalentní:

teplota: 36 °C

průtok: 1,5 ml/min

mobilní fáze:

pro hydrochinon: methanol/voda 5/95 (V/V)

pro hydrochinon-monomethylether: methanol/voda 30/70 (V/V)

pro hydrochinon-monobenzylether: methanol/voda 80/20(V/V).

Kolona: Spherisorb S5-ODS nebo ekvivalentní:

mobilní fáze: voda/methanol 90/10 (V/V)

průtok: 1,5 ml/min

Tyto podmínky jsou vhodné pro hydrochinon (J. Firth and I. Rix, Determination of hydroquinone in skin toning creams, Analyst (1986), 111, p. 129).

A. KVALITATIVNÍ STANOVENÍ

V této metodě je specifikován postup chromatografie na tenké vrstvě, který v kombinaci s metodou kvantitativního stanovení, popsanou v oddílu B, umožní identifikaci 2-fenoxyethanolu, 1-fenoxypropan-2-olu, methyl-4-hydroxybenzoátu, ethyl-4-hydroxybenzoátu, propyl-4-hydroxybenzoátu, butyl-4-hydroxybenzoátu a benzyl-4-hydroxybenzoátu v kosmetických prostředcích.

Konzervační přísady se extrahují z okyselených vzorků kosmetických prostředků acetonem. Po filtraci se acetonový roztok smíchá s vodou a mastné kyseliny se v alkalickém prostředí vysrážejí jako vápenaté soli. Alkalická směs aceton/voda je extrahována diethyletherem, čímž se odstraní lipofilní látky. Po okyselení se konzervační přísady extrahují diethyletherem. Alikvotní část diethyletherového extraktu se nanese na desku pokrytou tenkou vrstvou silikagelu. Po vyvíjení se získaný chromatogram pozoruje v UV světle a zviditelní se za použití Millonova činidla.

Všechny použité chemikálie musí být čistoty p.a. nebo vyšší Musí být použita destilovaná voda nebo voda alespoň stejné čistoty.

Millonovo činidlo (dusičnan rtuťnatý) je komerčně dostupný roztok (Fluka 69820).

Připraví se 0,1% (m/V) roztoky každé z referenčních látek 3.11, 3.12, 3.13, 3.14, 3.15, 3.16 a 3.17 v methanolu.

Smíchá se 88 dílů n-pentanu (3.4) s 12 díly ledové kyseliny octové (3.6).

Běžné laboratorní vybavení a

Viz poznámka v bodě 5.2.

Do Erlenmeyerovy baňky na 50 ml se zábrusovou zátkou (4.8.) se odváží přibližně 1 g vzorku. Přidají se čtyři kapky roztoku kyseliny chlorovodíkové (3.7) a 40 ml acetonu.

V případě silně zásaditých kosmetických přípravků, jako je toaletní mýdlo, se přidá 20 kapek roztoku kyseliny chlorovodíkové. Baňka se uzavře, směs se zlehka zahřeje na asi 60 °C, aby se usnadnila extrakce konzervačních látek do acetonové fáze, a 1 minutu se silně třepe.

Indikátorovým papírkem se změří pH roztoku a upraví se na hodnotu ≤3 roztokem kyseliny chlorovodíkové. Znovu se 1 minutu silně třepe.

Roztok se ochladí na laboratorní teplotu a zfiltruje se přes filtrační papír do Erlenmeyerovy baňky. 20 ml filtrátu se převede do Erlenmeyerovy baňky na 200 ml, přidá se 60 ml vody a promíchá. Hodnota pH směsi se upraví hydroxidem draselným (3.8.) přibližně na 10 za použití indikátorového papírku.

Přidá se 1 g chloridu vápenatého dihydrátu (3.9) a silně se protřepe.

Roztok se zfiltruje přes filtrační papír do dělicí nálevky na 250 ml, která obsahuje 75 ml diethyletheru, a silně se 1 minutu protřepává. Fáze se nechají oddělit a vodná fáze se vypustí do Erlenmeyerovy baňky na 200 ml. Hodnota pH roztoku se upraví roztokem kyseliny chlorovodíkové na přibližně 2 za použití indikátorového papírku. Poté se přidá 10 ml diethyletheru a silně se 1 minutu protřepává. Fáze se nechají oddělit a asi 2 ml fáze diethyletheru se převede do vzorkovací lahvičky na 5 ml.

TLC deska se umístí na zahřátou hliníkovou desku (4.9.) Na startovní linii koncentrační zóny TLC desky se nanese 10 μl každého z referenčních roztoků a 100 μl roztoku vzorku (vzorků) (5.1).

Podle potřeby lze podpořit odpaření rozpouštědla proudem vzduchu. TLC deska se odstraní z topné desky a nechá se vychladnout na laboratorní teplotu. Vyvíjecí komora (4.2) se naplní 100 ml mobilní fází (3.19).

TLC deska se ihned vloží do nenasycené komory a vyvíjí se při laboratorní teplotě, dokud čelo rozpouštědla nepostoupí asi 15 cm od základní linie. Deska se z vyvíjecí komory vyjme a vysuší v proudu horkého vzduchu pomocí horkovzdušného fénu.

Deska se prohlédne v UV světle (4.3) a pozice skvrn se vyznačí. Deska se zahřívá 30 minut v sušárně (4.5) při 100 °C, aby se odstranila nadbytečná kyselina octová. Konzervační přísady v chromatogramu se zviditelní Millonovým činidlem (3.10) tak, že válečkem (4.7) namočeným do činidla se TLC deska přejede tak, aby byla rovnoměrně navlhčená.

Poznámka: Skvrny lze rovněž zviditelnit opatrným nanesením kapky Millonova činidla na každou skvrnu označenou pod UV světlem.

Estery kyseliny 4-hydroxybenzoové se projeví jako červené skvrny, 2-fenoxyethanol a 1-fenoxypropan-2-ol jako žluté skvrny. Je však třeba dávat pozor na to, že kyselina 4-hydroxybenzoová, která může být přítomná ve vzorcích jako konzervační látka nebo produkt rozkladu parabenů, se sama o sobě projeví jako červená skvrna. Viz 7.3 a 7.4.

Pro každou skvrnu se vypočte hodnota Rf. Skvrny získané z roztoku vzorku se porovnají se skvrnami získanými z referenčních roztoků, pokud jde o jejich hodnoty Rf, jejich chování v UV světle a barvu po zviditelnění. Učiní se předběžné závěry o identitě konzervantů.

Pokud se zdá, že jsou přítomny parabeny, provede se analýza vysokoúčinnou kapalinovou chromatografií (HPLC) popsanou v oddílu B. Výsledky chromatografie na tenké vrstvě (TLC) a vysokoúčinné kapalinové chromatografie (HPLC) se zkombinují, aby se potvrdila přítomnost 2-fenoxyethanolu, 1-fenoxypropan-2-olu a parabenů.

Sloučenina hRf Barva
Kyselina 4-hydroxybenzoová 11 červená
Methylparaben 12 červená
Ethylparaben 17 červená
Propylparaben 21 červená
Butylparaben 26 červená
Benzylparaben 16 červená
2-fenoxyethanol 29 žlutá
1-fenoxypropan-2-ol 50 žlutá

B. KVANTITATIVNÍ STANOVENÍ

V této metodě je specifikován postup pro stanovení 2-fenoxyethanolu, 1-fenoxypropan-2-olu, methyl-4-hydroxybenzoátu, ethyl-4-hydroxybenzoátu, propyl-4-hydroxybenzoátu, butyl-4-hydroxybenzoátu a benzyl-4-hydroxybenzoátu v kosmetických prostředcích.

Množství konzervačních přísad stanovená touto metodou se vyjádří v hmotnostních procentech.

Vzorek se okyselí přidáním kyseliny sírové a poté se suspenduje ve směsi ethanolu a vody. Směs se opatrně zahřeje do rozpuštění tukové fáze, aby se zajistila kvantitativní extrakce, a poté se zfiltruje.

Konzervační látky ve filtrátu se stanoví vysokoúčinnou kapalinovou chromatografií (HPLC) s obrácenou fází za použití isopropyl-4-hydroxybenzoátu jako vnitřního standardu.

Všechny použité chemikálie musí být čistoty p.a. nebo vyšší a podle potřeby musí být vhodná pro HPLC. Musí být použita destilovaná voda nebo voda alespoň stejné čistoty.

Smíchá se devět dílů ethanolu (4.2) a jeden díl vody.

Naváží se přibližně 0,25 g isopropylparabenu (4.8) přesně, převede se do odměrné baňky na 500 ml, rozpustí se a doplní se na objem směsí ethanol/voda (4.15).

Smíchá se 5 dílů tetrahydrofuranu, 60 dílů vody, 10 dílů methanolu a 25 dílů acetonitrilu.

Do odměrné baňky na 100 ml se přesně naváží přibližně 0,2 g 2-fenoxyethanolu, 0,2 g 1-fenoxypropan-2-olu, 0,05 g methylparabenu, 0,05 g ethylparabenu, 0,05 g propylparabenu, 0,05 g butylparabenu a 0,025 g benzylparabenu, rozpustí se a doplní se na objem směsí ethanol/voda.

Roztok se uchovává v ledničce a je stabilní 1 týden.

Do odměrných baněk na 50 ml se ze zásobního roztoku (4.18) převede 20,00 ml, 10,00 ml, 5,00 ml, 2,00 ml a 1,00 ml. Do každé baňky se přidá 10,00 ml roztoku vnitřního standardu (4.16) a 1,0 ml roztoku kyseliny sírové (4.14) a doplní se na objem směsí ethanol/voda. Tyto roztoky se připravují vždy čerstvé.

Obvyklé laboratorní vybavení a

Nerezová ocel, délka 25 cm, vnitřní průměr 4,6 mm, (nebo délka 12,5 cm a vnitřní průměr 4,6 mm), naplněná Nucleosilem 5C18 nebo ekvivalentním (viz 10.1).

Do Erlenmeyerov baňky na 100 ml se zábrusovou zátkou se odváží asi 1,0 g vzorku přesně. Do baňky se pipetou přidá 1,0 ml roztoku kyseliny sírové (4.14) a 50,0 ml směsi ethanol/voda (4.15). Přidá se přibližně 1 g varných kamínků (5.5), baňka se uzavře a silně se protřepe, dokud nevznikne homogenní suspenze. Protřepává se alespoň 1 minutu. Baňka se vloží na 5 minut do vodní lázně (5.1) o teplotě 60 °C ± 1°C, aby se podpořila extrakce konzervantů do ethanolové fáze.

Baňka se ihned ochladí pod proudem studené vody a extrakt se uloží na jednu hodinu do ledničky. Extrakt se zfiltruje přes filtrační papír.

Asi 2 ml filtrátu se převedou do 5 ml vzorkovací lahvičky. Extrakty se uloží do chladničky a stanovení metodou HPLC se provede do 24 hodin.

Do Erlenmeyerov baňky na 100 ml se zábrusovou zátkou se s přesností na tři desetinná místa odváží 1,0 g ± 0,1 g vzorku.

Do baňky se pipetou přidá 1,0 ml roztoku kyseliny sírové (4.14) a 40,0 ml směsi ethanol/voda (4.15). Přidá se přibližně 1 g varných kamínků (5.5) a přesně 10,00 ml roztoku vnitřního standardu. Baňka se uzavře a silně se protřepe, dokud nevznikne homogenní suspenze. Protřepává se alespoň 1 minutu. Baňka se vloží na 5 minut do vodní lázně (5.1) o teplotě 60 °C ± 1°C, aby se podpořila extrakce konzervantů do ethanolové fáze.

Baňka se ihned ochladí pod proudem studené vody a extrakt se uloží na jednu hodinu do chladničky. Extrakt se zfiltruje přes filtrační papír.

Asi 2 ml filtrátu se převedou do 5 ml vzorkovací lahvičky (zkušební roztok). Extrakt se uloží do chladničky a stanovení metodou HPLC se provede do 24 hodin.

— Mobilní fáze: směs tetrahydrofuran/voda/methanol/acetonitril (4.17)

— Průtoková rychlost: 1,5 ml/min

— Detekční vlnová délka: 280 nm

Nastříkne se 10 μl každého ze standardních roztoků konzervantů (4.19). Ze získaných chromatogramů se stanoví poměr výšek píků standardních roztoků konzervantů k píku vnitřního standardu. Pro každý konzervant se sestrojí křivka závislosti těchto poměrů na koncentraci standardních roztoků.

Do chromatogafu se nastříkne 10 μl roztoku vzorku bez vnitřního standardu (6.1.1) a zaznamená se chromatogram.

Nastříkne se 10 μl jednoho ze standardních roztoků konzervantů (4.19) a zaznamená se chromatogram. Získané chromatogramy se porovnají.

Není-li v chromatogramu extraktu vzorku (6.1.1) přítomen pík s přibližně stejným retenčním časem, jako je retenční čas píku isopropylparabenu (doporučený vnitřní standard), pokračuje se nastříknutím 10 μl roztoku vzorku s vnitřním standardem (6.1.2). Chromatogram se zaznamená a změří se výšky píků.

Je-li v chromatogramu roztoku vzorku rušivý pík s retenčním časem přibližně stejným jako retenční čas isopropylparabenu, měl by být vybrán jiný vnitřní standard.

Není-li jeden z vyšetřovaných konzervantů v chromatogramu vzorku přítomen, lze tento konzervant použít jako vnitřní standard.

Vypočítají se poměry výšek píků vyšetřovaných konzervantů k výšce píku vnitřního standardu.

Je třeba ověřit, že kalibrační křivka použitého standardu je lineární.

Je třeba ověřit, zda chromatogramy získané pro standardní roztok a roztok vzorku splňují následující požadavky:

— separace píků nejhůře odděleného páru je alespoň 0,90. (Definice separace píků je uveden na obrázku 16.)

[image omitted]

Obrázek 16: Separace píků

Není-li požadované separace dosaženo, měla by být buď použita účinnější kolona, nebo by mělo být složení mobilní fáze upraveno tak, aby byl požadavek splněn.

— faktor asymetrie (As) všech získaných píků by se měl pohybovat od 0,9 do 1,5. (Definice faktoru asymetrie je uvedena na obrázku 17.) Při zaznamenání chromatogramu za účelem stanovení faktoru asymetrie je doporučená rychlost zaznamenávání 2 cm/min.

[image omitted]

17: Faktor asymetrie píku

— Základna by měla být stabilní.

Pro výpočet koncentrace konzervantů v roztoku vzorku se použije kalibrační křivka (6.2.2) a hodnoty poměrů výšek píků vyšetřovaných konzervantů k výšce píku vnitřního standardu.

Obsah (wi) 2-fenoxyethanolu, 1-fenoxypropan-2-olu, methyl-4-hydroxybenzoátu, ethyl-4-hydroxybenzoátu, propyl-4-hydroxybenzoátu, butyl-4-hydroxybenzoátu a benzyl-4-hydroxybenzoátu v hmotnostních procentech (% m/m) se vypočte pomocí vzorce:

% wim/m = bi200×a

kde

bi = koncentrace konzervantu i ve zkušebním roztoku (μg/ml) odečtená z kalibrační křivky, a
a = hmotnost zkušebního vzorku (g).

Viz poznámka v bodě 10.5.

Viz poznámka v bodě 10.5.

Retenční chování rozpouštěných látek při stanoveních HPLC výrazně závisí na typu, značce a historii stacionární fáze. Zda lze kolonu použít pro oddělení vyšetřovaných konzervantů, lze usoudit z výsledků získaných pro standardní roztoky (viz poznámky v bodě 6.2.3). Kromě navrhovaného materiálu náplně kolony byly shledány vhodnými také materiály Hypersil ODS a Zorbax ODS.

Za účelem dosažení požadovaného oddělení lze popřípadě optimalizovat složení mobilní fáze.

Testování robustnosti popisované metody ukázalo, že nepatrná změna detekční vlnové délky může mít významný vliv na výsledky stanovení.

Tento parametr musí být proto během analýzy pečlivě kontrolován.

Za podmínek popsaných v této metodě je eluováno mnoho dalších sloučenin, jako jsou konzervanty a kosmetické přísady. Retenční časy velkého množství konzervantů uvedených v příloze VI směrnice Rady týkající se kosmetických prostředků jsou uvedeny v práci N. de Kruijf, M.A.H. Rijk, L.A. Pranato-Soetardhi and A. Schoulen, (1989). Determination of preservatives in cosmetic products II. High-performance liquid chromatographic identification (J, Chromatography 469, 317-398).

Vzorek 2-Fenoxy-ethanol 1-Fenoxy-propan-2-ol Methylparaben Ethylparaben Propylparaben Butylparaben Benzylparaben
Vitaminový krém m 1,124 0,250 0,0628 0,031 0,0906
r 0,016 0,018 0,0035 0,0280 0,0044
R 0,176 0,030 0,0068 0,0111 0,0034
Základní pleťový krém m 1,196 0,266 0,076
r 0,040 0,003 0,002
R 0,147 0,022 0,004
Masážní krém m 0,806 0,180 0,148 0,152
r 0,067 0,034 0,013 0,015
R 0,112 0,078 0,012 0,016

^1) Je vydána na základě a v mezích zákona, jehož obsah umožňuje zapracovat příslušné předpisy Evropských společenství vyhláškou.

^2) První směrnice komise ze dne 22. prosince 1980 o sbližování právních předpisů členských států týkajících se metod analýzy nezbytných pro kontrolu složení kosmetických prostředků (80/1335/EHS). Druhá směrnice komise ze dne 14. května 1982 o sbližování právních předpisů členských států týkajících se metod analýzy nezbytných pro kontrolu složení kosmetických prostředků (82/434/EHS). Třetí směrnice komise ze dne 27. září 1983 o sbližování právních předpisů členských států týkajících se metod analýzy nezbytných pro kontrolu složení kosmetických prostředků (83/514/EHS). Čtvrtá směrnice komise ze dne 11. října 1985 o sbližování právních předpisů členských států týkajících se metod analýzy nezbytných pro kontrolu složení kosmetických prostředků (85/490/EHS). Směrnice komise ze dne 10. února 1987, kterou se mění první směrnice 80/1335/EHS o sbližování právních předpisů členských států týkajících se metod analýzy nezbytných pro kontrolu složení kosmetických prostředků (87/143/EHS). Směrnice komise ze dne 4. dubna 1990, kterou se mění druhá směrnice 82/434/EHS o sbližování právních předpisů členských států týkajících se metod analýzy nezbytných pro kontrolu složení kosmetických prostředků (90/207/EHS). Pátá směrnice komise 93/73/EHS ze dne 9. září 1993 o metodách analýzy nezbytných pro kontrolu složení kosmetických prostředků. Šestá směrnice komise 95/32/ES ze dne 7. července 1995 o metodách analýzy nezbytných pro kontrolu složení kosmetických prostředků. Sedmá směrnice komise 96/45/ES ze dne 2. července 1996 o metodách analýzy nezbytných pro kontrolu složení kosmetických prostředků.