Vyhláška o stanovení postupu zjišťování, vykazování a ověřování množství emisí skleníkových plynů a formuláře žádosti o vydání povolení k emisím skleníkových plynů

Jestliže není charakterizována surová moučka jako taková, použijí se tyto požadavky odděleně pro každý z příslušných vstupů obsahujících uhlík do pece (jiných než paliva), např. vápenec nebo břidlice, aby nedošlo k dvojímu započtení nebo k vynechání v důsledku vrácených nebo vynechaných materiálů. Čisté množství surové moučky lze stanovit pomocí empirického poměru surové moučky/slínku specifického pro dané místo, který je nutno aktualizovat nejméně jedenkrát za rok podle pokynů týkajících se osvědčených postupů v odvětví.

Úroveň 1: Čisté množství příslušného vstupu do pece [t] spotřebované během sledovaného období se stanoví s maximální nejistotou menší než ±7,5 %.

Úroveň 2: Čisté množství příslušného vstupu do pece [t] spotřebované během sledovaného období se stanoví s maximální nejistotou menší než ±5,0 %.

Úroveň 3: Čisté množství příslušného vstupu do pece [t] spotřebované během sledovaného období se stanoví s maximální nejistotou menší než ±2,5 %.

• b) Emisní faktor

Emisní faktory se vypočtou a vykážou v jednotkách hmotnosti CO2 uvolněného na tunu každého příslušného vstupu do pece. Stechiometrické koeficienty uvedené v tabulce č. 4 se použijí pro převedení údajů o složení na emisní faktory.

Množství příslušných uhličitanů, včetně CaCO3 a MgCO3, obsažených v každém příslušném materiálu vstupujícího do pece, se stanoví podle § 12. To se může provést pomocí termogravimetrických metod.

Tabulka č. 4: Stechiometrické koeficienty

Látka	Stechiometrické koeficienty
CaCO3	0,440 [t CO2/ t CaCO3]
MgCO3	0,522 [t CO2/ t MgCO3]
FeCO3	0,380 [t CO2/ t FeCO3]
C	3,664 [t CO2/t C]

• c) Konverzní faktor

Úroveň 1: Uhličitany opouštějící pec se konzervativně pokládají za nulové, tj. předpokládá se úplná kalcinace a konverzní faktor 1.

Úroveň 2:

Uhličitany a ostatní uhlík opouštějící pec ve slínku jsou hodnoceny pomocí konverzního faktoru s hodnotou mezi 0 a 1. Provozovatel může uvažovat úplnou přeměnu pro jeden nebo několik vstupů do pece a přiřadit nepřeměněné uhličitany nebo ostatní uhlík ke zbývajícímu vstupu nebo zbývajícím vstupům do pece. Dodatečné stanovení příslušných chemických parametrů produktů se provádí podle § 12.

Výpočetní metoda B: založená na produkci slínku

Tato výpočetní metoda je založena na množství vyrobeného slínku. Emise CO2 se vypočtou podle tohoto vzorce:

emise CO2slínek = aktivitní údaje * emisní faktor * konverzní faktor

CO2 uvolněný při kalcinaci prachu z cementářské pece a prachu z bypassu je třeba uvažovat v případě, že tento prach opouští pecní systém (viz 2.1.2.2) spolu s potenciálními emisemi z neuhličitanového uhlíku v surové moučce (viz 2.1.2.3). Emise z výroby slínku a z prachu z cementářské pece, prach z bypassu a neuhličitanový uhlík ve vstupních materiálech se vypočtou odděleně a přičtou k celkovým emisím:

emise CO2celkový proces [t] = emise CO2slínek [t] + emise CO2prach [t] + emise CO2neuhličitanový uhlík

Emise vztahující se k množství vyrobeného slínku

• a) Aktivitní údaje

Výroba slínku [t] za sledované období se stanoví buď

• přímým vážením slínku, nebo

• na základě dodávek cementu pomocí následujícího vzorce, který vypovídá o materiálové bilanci, která bere v úvahu expedici slínku, dodávky slínku, jakož i změnu zásob slínku:

vyrobený slínek [t] = ((dodávky cementu [t] – změna zásob cementu [t]) * poměr slínek/cement [t slínku/t cementu]) – (dovezený slínek [t]) + (vyvezený slínek [t]) – (změna zásob slínku [t])

Poměr cement/slínek se buď odvodí pro každý z různých produktů cementu v souladu s § 12, nebo se vypočte z rozdílu dodávek cementu a změn zásob a všech materiálů použitých jako přísady do cementu, včetně prachu z bypassu a prachu z cementářské pece.

Úroveň 1: Množství slínku [t] vyrobené během sledovaného období se stanoví s maximální nejistotou menší než ±5,0 %.

Úroveň 2: Množství slínku [t] vyrobené během sledovaného období se stanoví s maximální nejistotou menší než ±2,5 %.

• b) Emisní faktor

Úroveň 1: Emisní faktor: 0,525 t CO2/t slínku

Úroveň 2: Provozovatel aplikuje národně specifické emisní faktory, které Česká republika vykázala ve své nejnovější národní inventuře předložené sekretariátu Rámcové úmluvy Organizace spojených národů o změně klimatu.

Úroveň 3: Množství CaO a MgO v produktu se stanoví v souladu s § 12.

Stechiometrické koeficienty uvedené v tabulce č. 5 se použijí na převedení údajů o složení na emisní faktory za předpokladu, že veškerý CaO a MgO pochází z příslušných uhličitanů.

Tabulka č. 5: Stechiometrické koeficienty

Oxid	Stechiometrické koeficienty [t CO2] / [t oxid kovů alkalických zemin]
CaO	0,785
MgO	1,092

• c) Konverzní faktor

Úroveň 1: Množství (neuhličitanového) CaO a MgO v surovinách se konzervativně pokládá za nulové, tj. předpokládá se, že veškerý vápník a hořčík v produktu pochází ze surovin obsahujících uhličitany, což se vyjádří konverzním faktorem o hodnotě 1.

Úroveň 2: Množství (neuhličitanového) CaO a MgO v surovinách se vyjádří pomocí konverzních faktorů s hodnotou mezi 0 a 1, přičemž hodnota 1 odpovídá úplné přeměně uhličitanů v surovinách na oxidy. Další stanovení příslušných chemických parametrů surovin se provádí podle § 12. Lze k tomu použít termogravimetrické metody.

• 2.1.2.2 Emise vztahující se k odpadnímu prachu

Pokud prach bypassu nebo prach z cementářské pece opouštějící pecní systém, pak se emise CO2 vypočtou na základě množství prachu opouštějícího pecní systém a emisního faktoru slínku (ale s potenciálně různými obsahy CaO a MgO), s korekcí o částečnou kalcinaci prachu z cementářské pece. Emise se vypočtou takto:

emise CO2prach = aktivitní údaje * emisní faktor

kde:

• a) Aktivitní údaje

Úroveň 1: Množství [t] prachu z cementářské pece popřípadě prachu z bypassu opouštějícího pecní systém za sledované období se odhadne podle pokynů týkajících se osvědčených postupů v odvětví.

Úroveň 2: Množství [t] prachu z cementářské pece popřípadě prachu z bypassu opouštějícího pecní systém za sledované období se odvodí s maximální nejistotou menší než ±7,5 %.

• b) Emisní faktor

Úroveň 1: Referenční hodnota 0,525 t CO2 na tunu slínku se použije i na prach z cementářské pece nebo na prach z bypassu opouštějící pecní systém.

Úroveň 2: Emisní faktor [t CO2 / t] prachu z cementářské pece nebo prachu z bypassu opouštějícího pecní systém se vypočte na základě stupně kalcinace a složení. Stupeň kalcinace a složení se stanoví nejméně jedenkrát za rok podle § 12.

Vztah mezi stupněm kalcinace prachu z cementářské pece a emisemi CO2 na tunu tohoto prachu je nelineární. Přibližně se vyjadřuje tímto vzorcem:

EFCKD = EFCli1 + EFCli * d1 - EFCli1 + EFCli * d

kde:

EFCKD = emisní faktor částečně kalcinovaného prachu z cementářské pece [t CO2/t CKD]

EFCli = specifický emisní faktor slínku pro zařízení ([CO2/t slínku]

D = stupeň kalcinace prachu z cementářské pece vyjádřený jako % podíl uvolněného CO2 k celkovému množství uhličitanového CO2 obsaženého v materiálové směsi

• 2.1.2.3 Emise z neuhličitanového uhlíku v surové moučce

Emise z neuhličitanového uhlíku ve vápenci, břidlici nebo v alternativních surovinách (např. polétavý prach) použitého v surové moučce v peci se stanoví pomocí tohoto vyjádření:

emise CO2neuhličitanová surovina = aktivitní údaje * emisní faktor * konverzní faktor

kde:

• a) Aktivitní údaje

Úroveň 1: Množství příslušné suroviny [t] spotřebované za sledované období stanovené s maximální nejistotou menší než ±15 %.

Úroveň 2: Množství příslušné suroviny [t] spotřebované za sledované období stanovené s maximální nejistotou menší než ±7,5 %.

• b) Emisní faktor

Úroveň 1: Obsah neuhličitanového uhlíku v příslušné surovině se odhadne podle pokynů týkajících se osvědčených postupů v odvětví.

Úroveň 2: Obsah neuhličitanového uhlíku v příslušné surovině se stanoví nejméně jednou za rok podle § 12.

• c) Konverzní faktor

Úroveň 1: Konverzní faktor: 1,0.

Úroveň 2: Konverzní faktor se vypočte podle nejlepší praxe v odvětví.

• 2.2 Stanovení emisí CO2 měřením

Použijí se pokyny pro měření obsažené v části XI této přílohy.

Část VII

Pokyny ke zjišťování emisí CO2 ze zařízení na výrobu vápna

• 1. Vymezení a kompletnost

Žádná zvláštní omezení.

• 1. Stanovení emisí CO2

V zařízeních na výrobu vápna pocházejí emise CO2 z těchto zdrojů a zdrojových toků:

• a) z kalcinace vápence a dolomitu obsažených v surovinách,

• b) z tradičních fosilních paliv pecí,

• c) z alternativních fosilních paliv pecí a surovin,

• d) ze spalování biomasy včetně odpadní biomasy,

• e) z ostatních paliv.

• 2.1 Stanovení emisí CO2 výpočtem

• 2.1.1 Emise ze spalovacích procesů

Spalovací procesy probíhající v zařízeních na výrobu vápna zahrnují různé druhy paliv (např. uhlí, ropný koks, topný olej, zemní plyn a široké spektrum odpadů) a tyto procesy se monitorují a vykazují v souladu s částí I této přílohy.

• 2.1.2. Procesní emise

Příslušné emise vznikají během kalcinace a z oxidace organického uhlíku v surovinách. Během kalcinace v peci se uvolňuje CO2 z uhličitanů v surovinách. Kalcinace CO2 je přímo spojena s výrobou vápna. Na úrovni zařízení lze emise CO2 z kalcinace vypočítat dvěma způsoby: na základě množství uhličitanu vápenatého a uhličitanu hořečnatého v surovinách (hlavně ve vápenci a dolomitu), které projde v procesu přeměnou (výpočetní metoda A), nebo na základě množství oxidu vápenatého a oxidu hořečnatého ve vyrobeném vápně (výpočetní metoda B). Oba tyto přístupy se považují za rovnocenné a provozovatel může kterýkoli z nich použít pro ověření výsledků druhé metody.

Výpočetní metoda A: uhličitany

Výpočet je založen na množství uhličitanu vápenatého a uhličitanu hořečnatého ve spotřebovaných surovinách. Použije se tento vzorec:

emise CO2 [t CO2] = Σ {aktivitní údajeVSTUP * emisní faktor * konverzní faktor}

• a) Aktivitní údaje

Tyto požadavky se použijí odděleně pro každý příslušný vstup obsahujících uhlík do pece (jiných než paliva), např. křída nebo vápenec, aby nedošlo k dvojímu započtení nebo k vynechání v důsledku vrácených nebo vynechaných materiálů.

Úroveň 1: Množství příslušného vstupu do pece [t] spotřebovaného během sledovaného období stanoví provozovatel s maximální nejistotou menší než ±7,5 %.

Úroveň 2: Množství příslušného vstupu do pece [t] spotřebovaného během sledovaného období stanoví provozovatel s maximální nejistotou menší než ±5,0 %.

Úroveň 3: Množství příslušného vstupu do pece [t] spotřebovaného během sledovaného období stanoví provozovatel s maximální nejistotou menší než ±2,5 %.

• b) Emisní faktor

Úroveň 1: Emisní faktory se vypočtou a vykážou v jednotkách hmotnosti CO2 uvolněného na tunu každého příslušného vstupu do pece za předpokladu úplné přeměny. Stechiometrické koeficienty jsou uvedeny v tabulce č. 6 a použijí se na převedení údajů o složení na emisní faktory.

Množství CaCO3, MgCO3 a popřípadě organického uhlíku v každém příslušném materiálu vstupujícího do pece se stanoví podle § 12.

Tabulka č. 6: Stechiometrické koeficienty

Látka	Stechiometrické koeficienty
CaCO3	0,440 [t CO2/ t CaCO3]
MgCO3	0,522 [t CO2/ t MgCO3]

• c) Konverzní faktor

Úroveň 1: Uhličitany opouštějící pec se konzervativně pokládají za nulové, tj. předpokládá se úplná kalcinace a konverzní faktor 1.

Úroveň 2: Uhličitany ve vápně opouštějící pec jsou brány v úvahu pomocí konverzního faktoru s hodnotou mezi 0 a 1. Provozovatel může uvažovat úplnou přeměnu pro jeden nebo více vstupů do pece a přiřadit nepřeměněné uhličitany zbývajícímu vstupu (zbývajícím vstupům) do pece. Dodatečné stanovení příslušných chemických parametrů produktů se provádí podle § 12.

Výpočetní metoda B: oxidy kovů alkalických zemin

Emise CO2 vznikají z kalcinace uhličitanů a vypočtou se na základě množství CaO a MgO ve vyrobeném vápně. Uvažuje se přitom veškerý kalcinovaný vápník a hořčík vstupující do pece, například v polétavém prachu nebo palivech a surovinách s příslušným obsahem CaO nebo MgO, s použitím náležitého konverzního faktoru. Případně se posoudí i prach z vápenné pece opouštějící pecní systém.

Emise z uhličitanů

Použije se tento výpočetní vzorec:

emise CO2 [t CO2] = Σ {aktivitní údajeVÝSTUP * emisní faktor * konverzní faktor}

• a) Aktivitní údaje

Úroveň 1: Množství vápna [t] vyrobené během sledovaného období stanoví provozovatel s maximální nejistotou menší než ±5,0 %.

Úroveň 2: Množství vápna [t] vyrobené během sledovaného období stanoví provozovatel s maximální nejistotou menší než ±2,5 %.

• b) Emisní faktory

Úroveň 1: Množství CaO a MgO v produktu se stanoví podle § 12.

Stechiometrické koeficienty jsou uvedeny v tabulce č. 7 a použijí se na převedení údajů o složení na emisní faktory za předpokladu, že veškerý CaO a MgO pochází z příslušných uhličitanů.

Tabulka č. 7: Stechiometrické koeficienty

Oxid	Stechiometrické koeficienty [t CO2] / [t oxid kovů alkalických zemin]
CaO	0,785
MgO	1,092

• c) Konverzní faktor

Úroveň 1: CaO a MgO v surovinách se konzervativně pokládají za nulové, tj. předpokládá se, že veškerý vápník a hořčík v produktu pochází ze surovin obsahujících uhličitany, což se vyjádří konverzním faktorem o hodnotě 1.

Úroveň 2: Množství CaO a MgO již obsažené v surovinách se vyjádří pomocí konverzních faktorů s hodnotou mezi 0 a 1, přičemž hodnota 1 odpovídá úplné přeměně uhličitanů v surovině na oxidy. Dodatečné stanovení příslušných chemických parametrů surovin se provádí podle § 12.

• 2.2 Stanovení emisí CO2 měřením

Použijí se pokyny pro měření uvedené v části XI této přílohy.

Část VIII

Pokyny ke zjišťování emisí CO2 ze zařízení na výrobu skla

• 1. Vymezení a kompletnost

Pokud je v rámci zařízení provozováno čištění odpadních plynů a výsledné emise nejsou vypočteny jako součást emisí z procesů v daném zařízení, vypočtou se v souladu s částí I této přílohy.

Tato část se použije také pro zařízení na výrobu vodního skla a minerální vlny.

• 1. Stanovení emisí CO2

V zařízeních na výrobu skla pocházejí emise CO2 z těchto emisních zdrojů a zdrojových toků:

• a) z tavení uhličitanů alkalických kovů nebo kovů alkalických zemin v surovině,

• b) z tradičních fosilních paliv,

• c) z alternativních fosilních paliv a surovin,

• d) ze spalování biomasy včetně odpadní biomasy,

• e) z ostatních paliv,

• f) z přísad obsahujících uhlík, včetně koksu a uhelného prachu,

• g) z čištění odpadních plynů.

• 2.1 Stanovení emisí CO2 výpočtem

• 2.1.1 Emise ze spalovacích procesů

Spalovací procesy probíhající v zařízeních na výrobu skla se monitorují a vykazují v souladu s částí I této přílohy.

• 2.1.2 Procesní emise

CO2 se uvolňuje během tavení v peci z uhličitanů obsažených v surovinách a z neutralizace HF, HCl a SO2 ve spalinách vápencem nebo jiným uhličitanem. K celkovým emisím ze zařízení patří jak emise z rozkladu uhličitanů v tavicím procesu, tak emise z procesu čištění odpadních plynů. Zahrnují se do celkových emisí, ale vykazují se pokud možno odděleně.

CO2 z uhličitanů v surovinách uvolněný během tavby v peci je přímo spojen s výrobou skla a vypočítá se na základě množství uhličitanů přeměněného ze surovin – hlavně sody, vápna/vápence, dolomitu a dalších uhličitanů alkalických kovů nebo kovů alkalických zemin doplněné o recyklované sklo (skleněné střepy).

Výpočet je založen na množství spotřebovaných uhličitanů. Použije se tento vzorec:

emise CO2 [t CO2] = Σ {aktivitní údaje * emisní faktor} + Σ {přísada * emisní faktor}

kde:

• a) Aktivitní údaje

Aktivitní údaje představují množství [t] surovin obsahujících uhličitany nebo přísad, jako jsou dolomit, vápenec, soda a jiné uhličitany, spojených s emisemi CO2 dodaných a zpracovaných pro výrobu skla v zařízení během sledovaného období.

Úroveň 1: Celkovou hmotnost [t] surovin obsahujících uhličitany nebo přísad obsahujících uhlík spotřebovaných během sledovaného období stanoví pro jednotlivé druhy surovin a přísad provozovatel nebo jeho dodavatel s maximální nejistotou ±2,5 %.

Úroveň 2: Celkovou hmotnost [t] surovin obsahujících uhličitany nebo přísad obsahujících uhlík spotřebovaných během sledovaného období stanoví pro jednotlivé druhy surovin a přísad provozovatel nebo jeho dodavatel s maximální nejistotou ±1,5 %.

• b) Emisní faktor

Uhličitany: Emisní faktory se vypočtou a vykážou v jednotkách hmotnosti CO2 uvolněného na tunu každé suroviny obsahující uhličitany. Stechiometrické koeficienty uvedené v tabulce č. 8 se použijí na převedení údajů o složení na emisní faktory.

Úroveň 1: Čistota příslušných vstupních materiálů se stanoví podle nejlepší praxe v odvětví. Zjištěné hodnoty se upraví podle obsahu vody a hlušiny v použitých materiálech obsahujících uhličitany.

Úroveň 2: Obsah příslušných uhličitanů v každém příslušném vstupním materiálu se stanoví podle § 12.

Tabulka č. 8: Stechiometrické emisní faktory

Uhličitan	Emisní faktor [t CO2/t uhličitanu]	Poznámky
CaCO3	0,440
MgCO3	0,522
Na2CO3	0,415
BaCO3	0,223
Li2CO3	0,596
K2CO3	0,318
SrCO3	0,298
NaHCO3	0,524
obecně: XY(CO3)Z	emisní faktor = [MCO2] / {Y * [Mx] + Z * [MCO32-]}	X = kov alkalických zemin nebo alkalický kov Mx = molekulová hmotnost prvku X v [g/mol] MCO2 = molekulová hmotnost CO2 = 44 [g/mol] MCO3- = molekulová hmotnost CO32- = 60 [g/mol] Y = stechiometrické číslo prvku X = 1 (pro kovy alkalických zemin) = 2 (pro alkalické kovy) Z = stechiometrické číslo CO32- = 1

• 2.2 Stanovení emisí CO2 měřením

Použijí se pokyny pro měření uvedené v části XI této přílohy.

Část IX

Pokyny ke zjišťování emisí CO2 ze zařízení na výrobu keramických výrobků

• 1. Vymezení a kompletnost

Žádná zvláštní omezení.

• 1. Stanovení emisí CO2

V zařízeních na výrobu keramických výrobků pocházejí emise CO2 z těchto emisních zdrojů a zdrojových toků:

• a) z tradičních fosilních paliv pecí,

• b) z alternativních fosilních paliv pecí,

• c) ze spalování biomasy v pecích,

• d) z kalcinace vápence/dolomitu a jiných uhličitanů obsažených v surovině,

• e) z vápence a jiných uhličitanů použitých ke snižování množství látek znečišťujících ovzduší a jiného čištění spalin,

• f) z fosilních přísad/přísad biomasy používaných k vytvoření pórovitosti, např. polystyrol, odpad z výroby papíru nebo piliny,

• g) z fosilního organického materiálu v jílu a jiných surovinách.

• 2.1 Stanovení emisí CO2 výpočtem

• 2.1.1 Emise ze spalovacích procesů

Spalovací procesy probíhající v zařízeních na výrobu keramických výrobků se monitorují a vykazují v souladu s částí I této přílohy.

• 2.1.2 Procesní emise

CO2 se uvolňuje během kalcinace surovin v peci a oxidace organického materiálu v jílu a přísadách a z neutralizace HF, HCl a SO2 ve spalinách vápencem nebo jinými uhličitany a z ostatních procesů čištění spalin. K emisím ze zařízení patří emise z rozkladu uhličitanů a oxidace organického materiálu v peci a také emise z čištění spalin. Zahrnují se do celkových emisí, ale vykazují se pokud možno odděleně. Použije se tento vzorec:

emise CO2celkem [t] = emise CO2vstupní materiál [t] + emise CO2čištění spalin [t]

• 2.1.2.1 CO2 ze vstupního materiálu

Emise CO2 z uhličitanů a uhlíku obsaženého v ostatních vstupních materiálech se vypočtou buď pomocí výpočetní metody založené na množství anorganického a organického uhlíku v surovinách, jako jsou např. různé uhličitany, obsah organických látek v jílu a v přísadách, přeměněné v procesu (výpočetní metoda A), nebo pomocí metodiky založené na obsahu alkalických oxidů ve vyrobené keramice (výpočetní metoda B). Obě tyto metody se považují za rovnocenné pro keramiku na bázi čištěných nebo syntetických jílů. Výpočetní metoda A se použije na keramické výrobky na bázi nezpracovaných jílů a jsou-li použity jíly nebo přísady s významným organickým obsahem.

Výpočetní metoda A: vstupy uhlíku

Výpočet je založen na vstupu organického a anorganického uhlíku obsaženého v každé z příslušných surovin, např. v různých druzích jílů, jílových směsí nebo přísad. Křemen/dinas, živec, kaolin a minerální talek obvykle nepředstavují významné zdroje uhlíku.

Aktivitní údaje, emisní faktory a konverzní faktory se vztáhnou na obvyklý stav materiálu, pokud možno na suchý stav.

Použije se tento výpočetní vzorec:

emise CO2 [t CO2] = Σ {údaje o činnostech * emisní faktor * konverzní faktor}

kde:

• a) Aktivitní údaje

Tyto požadavky se použijí odděleně pro každou příslušnou surovinu obsahující uhlík jinou než paliva, např. jíl nebo přísady, aby nedošlo k dvojímu započtení nebo k vynechání v důsledku vrácených nebo vynechaných materiálů.

Úroveň 1: Množství každé příslušné suroviny nebo přísady [t] spotřebované během sledovaného období (s výjimkou ztrát) se stanoví s maximální nejistotou menší než ±7,5 %.

Úroveň 2: Čisté množství každé příslušné suroviny nebo přísady [t] spotřebované během sledovaného období (s výjimkou ztrát) se stanoví s maximální nejistotou menší než ±5,0 %.

Úroveň 3: Čisté množství každé příslušné suroviny nebo přísady [t] spotřebované během sledovaného období (s výjimkou ztrát) se stanoví s maximální nejistotou menší než ±2,5 %.

• b) Emisní faktor

Pro každý zdrojový tok materiálu nebo přísady, tedy příslušnou směs suroviny nebo přísady, je možné použít jeden agregovaný emisní faktor, včetně organického a anorganického uhlíku („celkový uhlík (TC)“). Pro každý zdrojový tok lze alternativně použít dva různé emisní faktory pro „celkový anorganický uhlík (TIC)“ a „celkový organický uhlík (TOC)“. Případně se použijí stechiometrické koeficienty na převedení údajů o složení pro jednotlivé uhličitany, jak je uvedeno v tabulce č. 9. Podíl biomasy v přísadách, které nejsou považovány za čistou biomasu, se stanoví podle § 12.

Tabulka č. 9: Stechiometrické koeficienty

Uhličitany	Stechiometrické koeficienty
CaCO3	0,440 [t CO2/t CaCO3]
MgCO3	0,522 [t CO2/t MgCO3]
BaCO3	0,223 [t CO2/t BaCO3]
Obecně: XY(CO3)Z	emisní faktor = [MCO2] / {Y * [MX] + Z * [MCO32-]}	X = kov alkalických zemin nebo alkalický kov Mx = molekulová hmotnost prvku X [g/mol] MCO2 = molekulová hmotnost CO2 = 44 [g/mol] MCO3 = molekulová hmotnost CO32- = 60 [g/mol] Y = stechiometrické číslo prvku X = 1 (pro kovy alkalických zemin) = 2 (pro alkalické kovy) Z = stechiometrické číslo CO32- = 1

Úroveň 1: Pro výpočet emisního faktoru se místo výsledků analýz použije konzervativní hodnota 0,2 tuny CaCO3 (odpovídající 0,0942 tuny CO2) na tunu suchého jílu.

Úroveň 2: Emisní faktor pro každý zdrojový tok materiálu nebo přísady se stanoví a aktualizuje nejméně jedenkrát za rok podle nejlepší praxe v odvětví a s přihlédnutím k podmínkám specifickým pro dané místo a směs produktů ze zařízení.

Úroveň 3: Složení příslušných surovin se stanoví podle § 12.

Konverzní faktor

Úroveň 1: Uhličitany a ostatní uhlík opouštějící pec v produktech se konzervativně pokládají za nulové za předpokladu úplné kalcinace a oxidace, což je vyjádřeno konverzním faktorem 1.

Úroveň 2: Uhličitany a uhlík opouštějící pec jsou zachyceny pomocí konverzních faktorů s hodnotou mezi 0 a 1 s tím, že hodnota 1 odpovídá úplné přeměně uhličitanů nebo jiného uhlíku. Dodatečné stanovení příslušných chemických parametrů produktů se provádí podle § 12.

Výpočetní metoda B: oxidy kovů alkalických zemin

Emise CO2 z kalcinace se vypočte na základě množství vyrobených keramických výrobků a příslušných obsahů CaO, MgO a jiných alkalických oxidů (oxidů alkalických zemin) v keramických výrobcích (aktivitní údajeO VÝSTUP). Emisní faktor se koriguje pro již kalcinované Ca, Mg a další oxidy alkalických kovů či kovů alkalických zemin, které do pece vstupují (aktivitní údajeO VSTUP) například v alternativních palivech nebo surovinách s příslušným obsahem CaO nebo MgO. Použije se tento výpočetní vzorec:

emise CO2 [t CO2] = Σ{aktivitní údaje * emisní faktor * konverzní faktor}

kde:

• a) Aktivitní údaje

Aktivitní údaje produktů se vztahují na hrubou výrobu včetně zmetkových produktů a skleněných střepů z pecí a tavby.

Úroveň 1: Hmotnost produktů během sledovaného období se stanoví s maximální nejistotou menší než ± 7,5 %.

Úroveň 2: Hmotnost produktů během sledovaného období se stanoví s maximální nejistotou menší než ±5,0 %.

Úroveň 3: Hmotnost produktů během sledovaného období se stanoví s maximální nejistotou menší než ±2,5 %.

• b) Emisní faktor

Jeden agregovaný emisní faktor se vypočte na základě obsahu příslušných oxidů kovů, např. CaO, MgO a BaO v produktu, pomocí stechiometrických koeficientů uvedených v tabulce č. 10.

Tabulka č. 10: Stechiometrické koeficienty

Oxid	Stechiometrické koeficienty	Poznámky
CaO	0,785 [tuna CO2 na tunu oxidu]
MgO	1,092 [tuna CO2 na tunu oxidu]
BaO	0,287 [tuna CO2 na tunu oxidu]
obecně: XY(O)Z	emisní faktor = [MCO2] / {Y * [MX] + Z * [MO]}	X = kov alkalických zemin nebo alkalický kov Mx = molekulová hmotnost prvku X v [g/mol] MCO2 = molekulová hmotnost CO2 = 44 [g/mol] MO = molekulová hmotnost O = 16 [g/mol] Y = stechiometrické číslo prvku X = 1 (pro kovy alkalických zemin) = 2 (pro alkalické kovy) Z = stechiometrické číslo O = 1

Úroveň 1: Pro výpočet emisního faktoru se místo výsledku analýz použije konzervativní hodnota 0,12 tuny CaO (odpovídající 0,0942 tuny CO2) na tunu produktu.

Úroveň 2: Emisní faktor se stanoví a aktualizuje nejméně jedenkrát za rok podle nejlepší praxe v odvětví a s přihlédnutím k podmínkám specifickým pro dané místo a směs produktů ze zařízení.

Úroveň 3: Složení produktů se stanoví podle § 12.

• c) Konverzní faktor

Úroveň 1: Příslušné oxidy v surovinách se konzervativně pokládají za nulové, tj. předpokládá se, že veškeré Ca, Mg, Ba a ostatní příslušné oxidy alkalických kovů v produktu pocházejí ze surovin obsahujících uhličitany, což je vyjádřeno konverzními faktory o hodnotě 1.

Úroveň 2: Příslušné oxidy v surovinách jsou vyjádřeny pomocí konverzních faktorů s hodnotou mezi 0 a 1 s tím, že hodnota 0 odpovídá veškerému obsahu příslušného oxidu, který je již v surovině. Dodatečné stanovení příslušných chemických parametrů surovin se provádí podle § 12.

• 2.1.2.2 CO2 z vápence použitého ke snižování množství látek znečišťujících ovzduší a z čištění ostatních spalin

CO2 z vápence použitého ke snižování znečišťujících látek ovzduší a z čištění ostatních spalin se vypočte na základě množství vstupu CaCO3 nebo jiného uhličitanu. Musí se vyloučit dvojí započtení v důsledku použitého recyklovaného vápence jako suroviny ve stejném zařízení.

Použije se tento výpočetní vzorec:

emise CO2 [t CO2] = aktivitní údaje * emisní faktor, kde:

• a) Aktivitní údaje

Úroveň 1: Množství [t] suchého CaCO3 spotřebovaného během sledovaného období, stanovené provozovatelem nebo jeho dodavatelem pomocí vážení s maximální nejistotou měření menší než ±7,5.

• b) Emisní faktor

Úroveň 1: Stechiometrické koeficienty CaCO3 podle tabulky č. 9.

• 2.2 Stanovení emisí CO2 měřením

Použijí se pokyny pro měření uvedené v části XI této přílohy.

Část X

Pokyny ke zjišťování emisí CO2 ze zařízení na výrobu buničiny a papíru

• 1. Vymezení a kompletnost

V případě, že zařízení produkuje CO2 ze spalování fosilních paliv a vyváží ho dále například do sousedního zařízení na výrobu vysráženého uhličitanu vápenatého (PCC), pak se tato vyvezená produkce do emisí ze zařízení nezahrnuje, pokud je to schváleno ministerstvem a uvedeno v plánu zjišťování a vykazování emisí skleníkových plynů.

Pokud je v rámci zařízení provozováno čištění odpadních plynů a výsledné emise nejsou vypočteny jako součást emisí z procesů v daném zařízení, vypočtou se v souladu s částí I této přílohy.

• 1. Stanovení emisí CO2

U procesů výroby buničiny a papíru mohou emise CO2 pocházet:

• a) z kotlů, plynových turbín a z dalších spalovacích zařízení produkujících páru nebo elektrickou energii pro výrobnu,

• b) z regeneračních kotlů a dalších zařízení spalujících použité roztoky při výrobě buničiny,

• c) ze spaloven,

• d) z pecí na vápno a z pražicích pecí,

• e) z čištění odpadních plynů,

• f) ze sušiček spalujících fosilní paliva (například infračervené sušičky).

Čištění odpadních vod a skládkování, včetně anaerobního čištění odpadních vod nebo vyhnívání kalů, využívané k zneškodňování odpadů ze zařízení, nejsou uvedena v příloze č. 1 zákona. Proto emise z nich patří mimo oblast působnosti zákona.

• 2.1 Stanovení emisí CO2 výpočtem

• 2.1.1 Emise ze spalovacích procesů

Emise ze spalovacích procesů probíhajících v zařízeních na výrobu buničiny a papíru, se monitorují v souladu s částí I této přílohy.

• 2.1.2 Procesní emise

Emise jsou výsledkem používání uhličitanů jako látek pro úpravu chemických vlastností v celulózkách. Ačkoli ztráty sodíku a vápníku z regeneračního systému a kaustifikace jsou obvykle vyrovnány chemikáliemi, které neobsahují uhličitany, používají se občas malá množství uhličitanu vápenatého (CaCO3) a uhličitanu sodného (Na2CO3), která vedou k emisím CO2. Uhlík obsažený v těchto chemikáliích je obvykle fosilního původu, ačkoli v některých případech (např. Na2CO3 nakoupený od papíren vyrábějících polochemickou vlákninu na sodíkové bázi) může pocházet z biomasy.

Předpokládá se, že uhlík obsažený v těchto chemikáliích je emitován jako CO2 z vápencové pece nebo regeneračního zařízení. Tyto emise se stanoví za předpokladu, že veškerý uhlík obsažený v CaCO3 a Na2CO3 použitých v regeneračních a kaustifikačních prostorech je uvolněn do atmosféry.

Úprava vápníkem je vyžadována v důsledku ztrát z kaustifikačního prostoru, z nichž většina je ve formě uhličitanu vápenatého.

Emise CO2 se vypočtou takto:

emise CO2 = Σ {(aktivitní údajeuhličitany * emisní faktor)}

kde:

• a) Aktivitní údaje:

Aktivitní údajeuhličitany představují množství CaCO3 a Na2CO3 spotřebovaná v procesu.

Úroveň 1: Množství [t] CaCO3 a Na2CO3 spotřebovaná v procesu, která stanoví provozovatel nebo jejich dodavatel s maximální nejistotou menší než ±2,5 %.

Úroveň 2: Množství [t] CaCO3 a Na2CO3 spotřebovaná v procesu, která stanoví provozovatel nebo jejich dodavatel s maximální nejistotou menší než ±1,5 %.

• b) Emisní faktor

Úroveň 1: Stechiometrické koeficienty [tCO2/tCaCO3] a [tCO2/tNa2CO3] pro uhličitany nepocházející z biomasy, jak je uvádí tabulka č. 11. Uhličitany pocházející z biomasy jsou váženy emisním faktorem 0 [t CO2/t uhličitanů].

Tabulka č. 11: Stechiometrické emisní faktory

Typ uhličitanu a původ	Emisní faktor [t CO2/t uhličitanů]
Celulózka používající CaCO3	0,440
Celulózka používající Na2CO3	0,415

Tyto hodnoty se upraví podle obsahu vody a hlušiny v použitých uhličitanech.

• 2.2 Stanovení emisí CO2 měřením

Použijí se pokyny pro měření uvedené v části XI této přílohy.

Část XI

Pokyny pro stanovení emisí skleníkových plynů prostřednictvím systému nepřetržitého monitorování

• 1. Vymezení a kompletnost

Ustanovení této části přílohy se zaměřují na emise skleníkových plynů z činností uvedených v příloze č. 1 zákona. Emise CO2 mohou emitovat různé zdroje v zařízení.

• 1. Stanovení emisí skleníkových plynů

Úroveň 1: Pro každý zdroj emisí se dosáhne celkové nejistoty veškerých emisí za sledované období menší než ±10 %.

Úroveň 2: Pro každý zdroj emisí se dosáhne celkové nejistoty veškerých emisí za sledované období menší než ±7,5 %.

Úroveň 3: Pro každý zdroj emisí se dosáhne celkové nejistoty veškerých emisí za sledované období menší než ±5 %.

Úroveň 4: Pro každý zdroj emisí se dosáhne celkové nejistoty veškerých emisí za sledované období menší než ±2,5 %.

Celkový přístup:

Celkové emise skleníkových plynů (GHG) ze zdroje emisí za sledované období se stanoví pomocí níže uvedeného vzorce. Parametry tohoto vzorce se stanoví podle § 4. Pokud je v jednom zařízení několik zdrojů emisí, které nelze měřit jako jeden zdroj, měří se emise z těchto zdrojů emisí odděleně a připočtou se k celkovým emisím konkrétního plynu za sledované období v celém zařízení.

GHG-celkem za rok t = ∑i=1operating hours p.a. koncentrace GHGi * tok spalinixc

kde:

Koncentrace skleníkových plynů

Koncentrace skleníkových plynů ve spalinách se stanoví kontinuálním měřením v reprezentativním bodě.

Tok spalin

Tok suchých spalin lze stanovit jednou z následujících metod.

Metoda A

Tok spalin Qe se vypočte pomocí přístupu založeného na hmotnostní bilanci s přihlédnutím ke všem významným parametrům, jako je množství vstupního materiálu, tok vstupního vzduchu, účinnost procesu atd., a na výstupní straně výstup produktu, koncentrace O2, koncentrace SO2 a NOx atd.

Konkrétní výpočetní metodu schvaluje ministerstvo jako součást plánu zjišťování a vykazování emisí skleníkových plynů.

Metoda B:

Tok spalin Qe se stanoví kontinuálním měřením toku v reprezentativním bodě.

Část XII

Metody odběru vzorků a frekvence analýz

Stanovení příslušného emisního faktoru, výhřevnosti, oxidačního faktoru, konverzního faktoru, obsahu uhlíku, podílu biomasy nebo údajů o složení musí být v souladu s obecně uznávanou praxí reprezentativního odběru vzorků. Provozovatel prokáže, že odvozené vzorky jsou reprezentativní a nejsou zatíženy systematickou chybou. Příslušná hodnota se použije jen pro dobu dodání nebo vsázku paliva nebo materiálu, pro niž má být reprezentativní.

Obecně se analýza provádí na vzorku, který je směsí většího počtu (např. 10 až 100) vzorků shromážděných za určitou dobu (např. od jednoho dne až po několik měsíců), pokud je možné skladovat vzorkované palivo nebo materiál beze změn jeho složení.

Postup odběru vzorků a frekvenci analýz je nutno navrhnout tak, aby bylo zajištěno, že roční průměr příslušného parametru je stanoven s maximální nejistotou menší než 1/3 maximální nejistoty, kterou vyžaduje schválená úroveň přesnosti pro údaje o činnosti pro stejný zdrojový tok.

Jestliže provozovatel není schopen splnit přípustnou maximální nejistotu pro roční hodnotu nebo prokázat shodu s prahovými hodnotami, použije popřípadě jako minimum frekvenci analýz doporučenou v tabulce č. 12. Ve všech ostatních případech se frekvence analýz stanoví po dohodě s ministerstvem.

Tabulka č. 12: Doporučená minimální frekvence analýz

Palivo/materiál	Frekvence analýz
Zemní plyn	Nejméně každý týden
Procesní plyn (rafinérský směsný plyn, koksárenský plyn, vysokopecní plyn a konvertorový plyn)	Nejméně každý den – pomocí vhodných postupů v různých denních dobách
Topný olej	Každých 20 000 tun a nejméně šestkrát za rok
Uhlí, koksárenské uhlí, ropný koks	Každých 20 000 tun a nejméně šestkrát za rok
Tuhý odpad (čistě fosilní nebo směsný odpad fosilní a z biomasy)	Každých 5 000 tun a nejméně čtyřikrát za rok
Tekutý odpad	Každých 10 000 tun a nejméně čtyřikrát za rok
Karbonátové nerosty (např. vápenec a dolomit)	Každých 50 000 tun a nejméně čtyřikrát za rok
Jíly a břidlice	Množství materiálu odpovídající 50 000 tunám CO2 a nejméně čtyřikrát za rok
Ostatní vstupní a výstupní toky v hmotnostní bilanci (nepoužije se pro paliva nebo redukční činidla)	Každých 20 000 tun a nejméně jednou za měsíc
Ostatní materiály	V závislosti na druhu materiálu a změně, množství materiálu odpovídající 50 000 tunám CO2 a nejméně čtyřikrát za rok

Příloha č. 3 k vyhlášce č. 12/2009 Sb.

Přehled předepsaných úrovní stanovení emisí pro různé typy činností

Tabulka č. 13: Minimální požadavky

Sloupec A vztahující se na „zařízení kategorie A“,

sloupec B vztahující se na „zařízení kategorie B“,

a sloupec C vztahující se na „zařízení kategorie C“.

| | Údaje o činnosti | Emisní faktor | Údaje o složení | Oxidační faktor | Konverzní faktor | | | | | | | | | | | | | | | | Tok paliva | Výhřevnost | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | Příloha/činnost | A | B | C | A | B | C | A | B | C | A | B | C | A | B | C | A | B | C | | | --- | --- | --- | --- | --- | --- | --- | --- | --- | --- | --- | --- | --- | --- | --- | --- | --- | --- | --- | --- | | II: Spalování | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | Komerční standardní paliva | 2 | 3 | 4 | 2a/2b | 2a/2b | 2a/2b | 2a/2b | 2a/2b | 2a/2b | n.a. | n.a. | n.a. | 1 | 1 | 1 | n.a. | n.a. | n.a. | | | Ostatní plynná a kapalná paliva | 2 | 3 | 4 | 2a/2b | 2a/2b | 3 | 2a/2b | 2a/2b | 3 | n.a. | n.a. | n.a. | 1 | 1 | 1 | n.a. | n.a. | n.a. | | | Tuhá paliva | 1 | 2 | 3 | 2a/2b | 3 | 3 | 2a/2b | 3 | 3 | n.a. | n.a. | n.a. | 1 | 1 | 1 | n.a. | n.a. | n.a. | | | Přístup založený na hmotnostní bilanci pro produkci sazí a pro terminály na úpravu plynu | 1 | 2 | 3 | n.a. | n.a. | n.a. | n.a. | n.a. | n.a. | 1 | 2 | 2 | n.a. | n.a. | n.a. | 1 | 2 | 3 | | | Fléry | 1 | 2 | 3 | n.a. | n.a. | n.a. | 1 | 2a/b | 3 | n.a. | n.a. | n.a. | 1 | 1 | 1 | n.a. | n.a. | n.a. | | | Čištění spalin | Uhličitany | 1 | 1 | 1 | n.a. | n.a. | n.a. | 1 | 1 | 1 | n.a. | n.a. | n.a. | n.a. | n.a. | n.a. | n.a. | n.a. | n.a. | | | Sádra | 1 | 1 | 1 | n.a. | n.a. | n.a. | 1 | 1 | 1 | n.a. | n.a. | n.a. | n.a. | n.a. | n.a. | n.a. | n.a. | n.a. | | | Údaje o činnosti | Emisní faktor | Údaje o složení | Konverzní faktor | | | | | | | | | | | | | Tok materiálu | Výhřevnost | | | | | | | | | | | | | | | | A | B | C | A | B | C | A | B | C | A | B | C | A | B | C | | | --- | --- | --- | --- | --- | --- | --- | --- | --- | --- | --- | --- | --- | --- | --- | --- | | III: Rafinerie | | | | | | | | | | | | | | | | | Katalytická regenerace | 1 | 1 | 1 | n.a. | n.a. | n.a. | n.a. | n.a. | n.a. | n.a. | n.a. | n.a. | n.a. | n.a. | n.a. | | Výroba vodíku | 1 | 2 | 2 | n.a. | n.a. | n.a. | 1 | 2 | 2 | n.a. | n.a. | n.a. | n.a. | n.a. | n.a. | | IV: Koksovací pece | | | | | | | | | | | | | | | | | Hmotnostní bilance | 1 | 2 | 3 | n.a. | n.a. | n.a. | n.a. | n.a. | n.a. | 2 | 3 | 3 | n.a. | n.a. | n.a. | | Palivo jako vstup do procesu | 1 | 2 | 3 | 2 | 2 | 3 | 2 | 3 | 3 | n.a. | n.a. | n.a. | n.a. | n.a. | n.a. | | V: Zařízení na pražení a slinování kovové rudy | | | | | | | | | | | | | | | | | Hmotnostní bilance | 1 | 2 | 3 | n.a. | n.a. | n.a. | n.a. | n.a. | n.a. | 2 | 3 | 3 | n.a. | n.a. | n.a. | | Obsah uhličitanů ve vstupu | 1 | 1 | 2 | n.a. | n.a. | n.a. | 1 | 1 | 1 | n.a. | n.a. | n.a. | 1 | 1 | 1 | | VI: Železo a ocel | | | | | | | | | | | | | | | | | Hmotnostní bilance | 1 | 2 | 3 | n.a. | n.a. | n.a. | n.a. | n.a. | n.a. | 2 | 3 | 3 | n.a. | n.a. | n.a. | | Palivo jako vstup do procesu | 1 | 2 | 3 | 2 | 2 | 3 | 2 | 3 | 3 | n.a. | n.a. | n.a. | n.a. | n.a. | n.a. | | VII: Cement | | | | | | | | | | | | | | | | | Založeno na vstupu do pece | 1 | 2 | 3 | n.a. | n.a. | n.a. | 1 | 1 | 1 | n.a. | n.a. | n.a. | 1 | 1 | 2 | | Výstup výroby slínku | 1 | 1 | 2 | n.a. | n.a. | n.a. | 1 | 2 | 3 | n.a. | n.a. | n.a. | 1 | 1 | 2. | | Prach z cementářské pece (CKD) | 1 | 1 | 2 | n.a. | n.a. | n.a. | 1 | 2 | 2 | n.a. | n.a. | n.a. | n.a. | n.a. | n.a. | | Neuhličitanový uhlík | 1 | 1 | 2 | n.a. | n.a. | n.a. | 1 | 1 | 2 | n.a. | n.a. | n.a. | 1 | 1 | 2 | | VIII: Vápno | | | | | | | | | | | | | | | | | Uhličitany | 1 | 2 | 3 | n.a. | n.a. | n.a. | 1 | 1 | 1 | n.a. | n.a. | n.a. | 1 | 1 | 2 | | Oxidy kovů alkalických zemin | 1 | 1 | 2 | n.a. | n.a. | n.a. | 1 | 1 | 1 | n.a. | n.a. | n.a. | 1 | 1 | 2. | | IX: Sklo | | | | | | | | | | | | | | | | | Uhličitany | 1 | 1 | 2 | n.a. | n.a. | n.a. | 1 | 1 | 1 | n.a. | n.a. | n.a. | n.a. | n.a. | n.a. | | X: Keramika | | | | | | | | | | | | | | | | | Vstupy uhlíku | 1 | 1 | 2 | n.a. | n.a. | n.a. | 1 | 2 | 3 | n.a. | n.a. | n.a. | 1. | 1 | 2 | | Oxidy alkalických kovů | 1 | 1 | 2 | n.a. | n.a. | n.a. | 1 | 2 | 3 | n.a. | n.a. | n.a. | 1 | 1 | 2 | | Čištění | 1 | 1 | 1 | n.a. | n.a. | n.a. | 1 | 1 | 1 | n.a. | n.a. | n.a. | n.a. | n.a. | n.a. | | XI: Buničina a papír | | | | | | | | | | | | | | | | | Standardní metoda | 1 | 1 | 1 | n.a. | n.a. | n.a. | 1 | 1 | 1 | n.a. | n.a. | n.a. | n.a. | n.a. | n.a. |

Příloha č. 4 k vyhlášce č. 12/2009 Sb.

Referenční emisní faktory pro úroveň přesnosti 1

Emisní faktory

Tato příloha obsahuje referenční emisní faktory pro úroveň přesnosti 1, která povoluje pro spalování paliva použít emisní faktory nespecifické pro jednotlivé činnosti. Pokud palivo nepatří k existující skupině paliva, provozovatel použije svůj odborný úsudek a přiřadí použité palivo do příbuzné skupiny paliv, a to s výhradou souhlasu ministerstva.

Tabulka č. 14: Emisní faktory paliv vztažené k výhřevnosti a výhřevnosti na hmotnost paliva.

| Popis druhů paliva | Emisní faktor (t CO2/TJ) | Výhřevnost (TJ/Gg) | | | Pokyny IPCC z roku 2006 (kromě biomasy) | Pokyny IPCC z roku 2006 | | --- | --- | --- | | Surová ropa | 73,3 | 42,3 | | Orimulsion | 76,9 | 27,5 | | Kapalná paliva ze zemního plynu | 64,1 | 44,2 | | Motorový benzin | 69,2 | 44,3 | | Petrolej | 71,8 | 43,8 | | Nafta ze živičné břidlice | 73,3 | 38,1 | | Lehký topný olej LTO/motorová nafta | 74,0 | 43,0 | | Těžký topný olej TTO | 77,3 | 40,4 | | Kapalný ropný plyn - LPG | 63,0 | 47,3 | | Ethan | 61,6 | 46,4 | | Surovina pro petrochemii | 73,3 | 44,5 | | Bitumen | 80,6 | 40,2 | | Maziva | 73,3 | 40,2 | | Ropný koks | 97,5 | 32,5 | | Výchozí suroviny rafinérií | 73,3 | 43,0 | | Rafinérský plyn | 51,3 | 49,5 | | Parafínové vosky | 73,3 | 40,2 | | Lakový benzín a sulfobromftalein | 73,3 | 40,2 | | Ostatní ropné výrobky | 73,3 | 40,2 | | Antracit | 98,2 | 26,7 | | Koksovatelné černé uhlí | 94,5 | 28,2 | | Ostatní černé uhlí | 94,5 | 25,8 | | Sub-bitumenové uhlí | 96,0 | 18,9 | | Hnědé uhlí a lignit | 101,1 | 11,9 | | Naftonosné břidlice a ropné písky | 106,6 | 8,9 | | Brikety | 97,5 | 20,7 | | Koks (černouhelný) | 107,0 | 28,2 | | Černouhelný dehet | 80,6 | 28,0 | | Svítiplyn | 44,7 | 38,7 | | Koksárenský plyn | 44,7 | 38,7 | | Vysokopecní plyn | 259,4 | 2,5 | | Konvertorový plyn | 171,8 | 7,1 | | Zemní plyn | 56,1 | 48,0 | | Průmyslové odpady | 142,9 | n.a. | | Odpadní oleje | 73,3 | 40,2 | | Rašelina | 105,9 | 9,8 | | Dřevo/dřevný odpad | 0 | 15,6 | | Ostatní primární tuhá biomasa | 0 | 11,6 | | Dřevěné uhlí | 0 | 29,5 | | Biobenzin | 0 | 27,0 | | Bionafta | 0 | 27,0 | | Ostatní kapalná biopaliva | 0 | 27,4 | | Skládkový bioplyn | 0 | 50,4 | | Kalový plyn | 0 | 50,4 | | Ostatní bioplyn | 0 | 50,4 | | | Ostatní zdroje: | Ostatní zdroje: | | Staré pneumatiky | 85,0 | n.a. | | Oxid uhelnatý | 155,2 | 10,1 | | Methan | 54,9 | 50,0 |

Příloha č. 5 k vyhlášce č. 12/2009 Sb.

Formuláře pro vykazování výsledků zjišťování emisí

Uvedené formuláře se použijí jako základ vykazování a mohou být upraveny s ohledem na dané činnosti a jejich počet, s ohledem na typ zařízení, použité druhy paliva a povahu zjišťovaného procesu.

[image omitted]

Příloha č. 6 k vyhlášce č. 12/2009 Sb.

Seznam materiálů považovaných za biomasu s nulovým vlivem na emise CO2

Tento seznam obsahuje materiály, které se pro účely použití podle těchto pokynů považují za biomasu a jsou považovány za emisně neutrální, jsou vykazovány odděleně od ostatních emisí a nejsou součástí povinného vyřazování povolenek. Rašelina ani fosilní části níže uvedených materiálů se za biomasu nepovažují. Pokud znečištění jinými materiály nebo palivy není zřejmé z vizuální nebo čichové zkoušky, není nutno použít analytické postupy pro prokázání čistoty členů skupiny 1 a 2 uvedené níže:

Skupina 1: Rostliny a jejich části:

• a) Sláma,

• b) seno a tráva,

• c) listy, dřevo, kořeny, pařezy, kůra,

• d) plodiny, např. kukuřice a tritikale.

Skupina 2: Odpady, produkty a vedlejší produkty biomasy:

• a) průmyslový dřevný odpad (dřevný odpad ze zpracování a obrábění dřeva, dřevný odpad z činností dřevařského průmyslu),

• b) použité dřevo (použité výrobky ze dřeva a dřevných materiál) a produkty a vedlejší produkty zpracování dřeva,

• c) dřevný odpad z průmyslu celulózy a papírenského průmyslu, např. černý louh (jen s uhlíkem pocházejícím z biomasy),

• d) surový tallový olej, tallový olej a dehtový olej z výroby buničiny,

• e) potěžební zbytky,

• f) lignin ze zpracovávání rostlin obsahujících lignocelulózu,

• g) živočišné, rybí a potravinové moučky, tuk, olej a lůj,

• h) primární odpady z potravinářského průmyslu,

• i) rostlinné oleje a tuky,

• j) hnůj,

• k) zbytky zemědělských plodin,

• l) kaly z čistíren odpadních vod,

• m) bioplyn z trávení, fermentace nebo zplyňování biomasy,

• n) kaly usazující se v přístavech a ostatních tocích a stojatých vodách,

• o) bioplyn ze skládek,

• p) dřevěné uhlí.

Skupina 3: Podíly biomasy ve smíšených materiálech:

• a) podíl biomasy v odpadech okolo vodních toků či ploch,

• b) podíl biomasy ve směsných odpadech z potravinářského průmyslu,

• c) podíl biomasy v materiálech obsahujících dřevo,

• d) podíl biomasy v textilních odpadech,

• e) podíl biomasy v papíru, kartonu, lepence,

• f) podíl biomasy v komunálních a průmyslových odpadech,

• g) podíl biomasy v černém louhu obsahujícím fosilní uhlík,

• h) podíl biomasy ve zpracovaných komunálních a průmyslových odpadech,

• i) podíl biomasy v ethyl-tercio-butyl-etheru (ETBE),

• j) podíl biomasy v butanolu.

Skupina 4: Paliva, jejichž složky a meziprodukty byly vyrobeny z biomasy:

• a) bioethanol,

• b) bionafta,

• c) etherizovaný bioethanol,

• d) biomethanol,

• e) biodimethylether,

• f) bioolej (naftové palivo z pyrolýzy) a bioplyn.

Příloha č. 7 k vyhlášce č. 12/2009 Sb.

Nouzové přístupy

V případech, kdy uplatnění požadavků na úroveň přesnosti nejméně 1 pro všechny zdrojové toky (s výjimkou minimálních zdrojových toků) je technicky neproveditelné nebo by vedlo k neúměrně vysokým nákladům, využije provozovatel takzvaný nouzový přístup. Ten zprošťuje provozovatele povinnosti použít přístup založený na úrovních přesnosti uvedených v příloze č. 3 k této vyhlášce a dovoluje mu navrhnout plně upravenou metodiku monitorování. Provozovatel ministerstvu uspokojivě prokáže, že použitím této alternativní metodiky monitorování celého zařízení budou splněny celkové prahové hodnoty nejistoty uvedené v tabulce č. 15 pro roční úroveň emisí skleníkových plynů pro celé zařízení.

Analýza nejistot kvantifikuje nejistoty všech proměnných a parametrů užívaných pro výpočet roční úrovně emisí s přihlédnutím k ISO – Příručka pro stanovení neurčitosti měření (1995) a ISO 5186. Analýza se provádí na základě údajů z předchozího roku před schválením plánu zjišťování a vykazování emisí skleníkových plynů ministerstvem a je každoročně aktualizována. Tato každoroční aktualizace se připraví spolu s ročním výkazem emisí a podléhá ověření.

V ročním výkazu emisí provozovatel stanoví a vykáže údaje, jsou-li k dispozici, nebo nejlepší možné odhady údajů o činnosti, výhřevnosti, emisních faktorů, oxidačních faktorů a jiných parametrů – v případě potřeby s použitím laboratorních analýz. V plánu zjišťování a vykazování emisí skleníkových plynů se stanoví příslušné postupy, které schválí ministerstvo. Tabulka č. 15 se nevztahuje na zařízení určující své emise skleníkových plynů pomocí systémů nepřetržitého monitorování emisí podle části XI přílohy č. 2 k této vyhlášce.

Tabulka č. 15: Nouzové celkové prahové hodnoty nejistot

Kategorie zařízení	Prahová hodnota nejistoty, kterou je třeba splnit pro celkovou roční hodnotu emisí
A	± 7,5 %
B	± 5,0 %
C	± 2,5 %

Příloha č. 8 k vyhlášce č. 12/2009 Sb.

Kódy pro označení činností uvedených v příloze č. 1 zákona

VYKAZOVANÉ KATEGORIE

Emise se vykazují podle následujících kategorií dle Rámcové úmluvy Organizace spojených národů o změně klimatu (Tabulka č. 16) a kategorie podle IPPC (Tabulka č. 17). Pokud lze některou činnost zařadit do dvou nebo více kategorií, musí zvolená kategorie odrážet primární účel činnosti.

Tabulka č. 16: relevantní kategorie dle Rámcové úmluvy Organizace spojených národů o změně klimatu

1.	ENERGETIKA
	A.	Spalovací procesy (sektorový přístup)
		1.	Energetický průmysl
			a.	Výroba elektrické energie a tepla
			b.	Rafinace ropy
			c.	Zpracování paliv a ostatní energetický průmysl
		2.	Zpracovatelský průmysl
			a.	Výroba železa a oceli
			b.	Výroba neželezných kovů
			c.	Chemická výroba
			d.	Výroba papíru a buničiny, tiskárny
			e.	Potravinářský průmysl
			f.	Ostatní
		4.	Ostatní sektory
			a.	Služby a instituce
			b.	Domácnosti
			c.	Zemědělství/lesnictví/rybolov
		5.	Ostatní
				a. Stacionární
				b. Mobilní
	B.	Fugitivní emise z paliv
		1.	Tuhá paliva
			a.	Těžba uhlí
			b.	Transformace pevných paliv
			c.	Ostatní
		2.	Ropa a zemní plyn
			a.	Ropa
			b.	Zemní plyn
			c.	Úniky a bezpečnostní spalování
				Úniky
				Bezpečnostní spalováni (fléry)
			d.	Ostatní
2.	PRŮMYSLOVÉ PROCESY
---	---	---	---	---
	A.	Minerální produkty
		1.	Výroba cementu
		2.	Výroba vápna
		3.	Použití vápence a dolomitu
		4.	Výroba a použití sody
		5.	Výroba asfaltu
		6.	Pokládání asfaltu
		7.	Ostatní
	B.	Chemický průmysl
		1.	Výroba čpavku
		2.	Výroba kyseliny dusičné
		3.	Výroba kyseliny adipové
		4.	Výroba karbidů
		5.	Ostatní
	C.	Výroba kovů
		1.	Výroba železa a oceli
		2.	Výroba železných slitin
		3.	Výroba hliníku
		4.	Užití SF6 ve slévárnách hliníku a hořčíku
		5.	Ostatní
6.	ODPADY
---	---	---	---	---
	C	Spalování odpadůx)
Poznámky
---	---	---	---	---
Emise CO2 z biomasy

^x) Bez zařízení na spalování odpadu na energii. Emise z odpadu spalovaného na energii se vykazují v modulu pro energii, 1 A. Viz pokyny Mezivládního panelu o změnách klimatu (IPCC); Pokyny pro národní inventury skleníkových plynů. Pokyny IPCC pro národní inventury skleníkových plynů revidované v roce 1996; 1997.

Tabulka č. 17: kategorie podle IPPC

1.	Energetika
1.1.	Spalovací zařízení o jmenovitém tepelném výkonu větším než 50 MW
1.2.	Rafinerie minerálních olejů a plynů
1.3.	Koksovací pece
1.4.	Zařízení na zplyňování a zkapalňování uhlí
2.	Výroba a zpracování kovů
2.1./2.2./2.3./2.4./2.5./2.6.	Kovoprůmysl a zařízení na pražení a slinování železné rudy; Zařízení na výrobu železných a neželezných kovů
3.	Zpracování nerostů
3.1./3.3./3.4./3.5.	Zařízení na výrobu cementového slínku (> 500 t/den), vápna (> 50 t/den), skla (> 20 t/den), nerostných materiálů(> 20 t/den) keramických výrobků (> 75 t/den)
3.2.	Zařízení na výrobu azbestu a produktů na bázi azbestu
4.	Chemický průmysl a chemická zařízení na výrobu
4.1.	Základních organických chemických látek
4.2./4.3.	Základních anorganických chemických látek nebo hnojiv
4.4./4.6	Biocidů a výbušnin
4.5.	Farmaceutických produktů
5.	Nakládání s odpady
5.1./5.2.	zneškodňování nebo zhodnocování nebezpečného odpadu (> 10 t/den) nebo komunálního odpadu (> 3 t/hodinu)
5.3./5.4.	Zařízení na zneškodňování odpadu neklasifikovaného jako nebezpečný (> 50 t/den) a skládek (> 10 t/den)
6.	Ostatní činnosti podle přílohy č. 1 zákona
6.1.	Průmyslové závody na výrobu celulózy ze dřeva nebo jiných vláknitých materiálů výroba papíru a lepenky (> 20 t/den)
6.2.	Závody na předzpracování vláken a textilií (> 10 t/den)
6.3.	Závody na vydělávání kůží a kožešin (> 12 t/den)
6.4.	Jatky (> 50 t/den), mlékárny (> 200 t/den), jiné živočišné suroviny (> 75 t/den) nebo rostlinné suroviny (> 300 t/den)
6.5.	Zařízení na zneškodňování nebo recyklaci zvířecích těl a živočišného odpadu (> 10 t/den)
6.6.	Zařízení intenzivního chovu drůbeže (> 40 000), prasat (> 2 000) nebo prasnic (> 750)
6.7.	Zařízení pro povrchovou úpravu výrobků používající organická rozpouštědla (> 200 t/rok)
6.8.	Zařízení na výrobu uhlíku nebo elektrografitu

Příloha č. 9 k vyhlášce č. 12/2009 Sb.

Žádost o vydání povolení k emisím skleníkových plynů

[image omitted]

^1) Rozhodnutí Komise 2007/589/ES, kterým se stanoví pokyny pro monitorování a vykazování emisí skleníkových plynů podle směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/87/ES.

^2) Rozhodnutí Komise 2000/532/ES, kterým se nahrazuje rozhodnutí 94/3/ES, kterým se stanoví seznam odpadů podle čl. 1 písm. a) směrnice Rady 75/442/EHS o odpadech, a rozhodnutí Rady 94/904/ES, kterým se stanoví seznam nebezpečných odpadů ve smyslu čl. 1 odst. 4 směrnice Rady 91/689/ES o nebezpečných odpadech.

^3) Článek 4 odst. 2 sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 80/2005 Sb. m. s. o sjednání Rámcové úmluvy Organizace spojených národů o změně klimatu.