Nařízení vlády o oblastech vzdělávání ve vysokém školství

• 1. posoudit životní situaci klientů a identifikovat přitom problémové interakce a potřeby klienta,

• 1. navrhnout, realizovat a zhodnotit pomáhající intervenci, v souladu s etickými požadavky na výkon sociální práce,

• 1. efektivně využívat mezioborové spolupráce ke zprostředkování komplexní podpory klientovi,

• 1. reflektovat a vstupovat do interakce s organizačními a jinými kontextuálními vlivy, které ovlivňují výkon sociální práce,

• 1. využít základní postupy managementu při řízení pracovního týmu v oblasti realizace sociální práce,

• 1. využít podporu supervizora při tvořivém zvládání etických, odborných, skupinových nebo osobních problémů vynořujících se v procesu řešení úkolů sociální práce,

• 1. zadávat výzkumy a vyhodnocovat empirická data.

• c) S ohledem na typ studijního programu se absolvent uplatní například:

• 1. v akademické sféře a v dalších institucích zabývajících se vědou, výzkumem, vývojem a inovacemi,

• 1. v oblasti poradenství, individuální sociální práce, skupinové práce, práce s rodinou,

• 1. při pomoci lidem získávat služby a komunitní zdroje,

• 1. v oblasti podpory změn v organizaci, koordinaci komplexní pomoci, komunitní práci a zapojování se do sociálních a politických akcí, jejichž cílem je ovlivnit sociální politiku a ekonomický rozvoj společnosti,

• 1. ve veřejné správě a nevládním neziskovém sektoru v oblastech, kde je potřebná důkladná znalost širších souvislostí (ústřední orgány státní správy, krajské a obecní úřady, Úřad práce České republiky a politika zaměstnanosti, sociální politika, sociální začleňování, prevence).

D. Relevantní charakteristické profese^17)

• 1. sociální pracovník,

• 1. jiný odborný pracovník - sociální pracovník.

ČÁST DVACÁTÁ PÁTÁ

SOCIOLOGIE

A. Základní tematické okruhy

• a) Obecná sociologie,

• b) Dějiny sociologie,

• c) Metody a techniky sociologického výzkumu,

• d) Statistická analýza dat,

• e) Analýza kvalitativních dat,

• f) Demografie,

• g) Sociální struktura, stratifikace a nerovnost,

• h) Sociální deviace a sociální patologie,

• i) Sociologie způsobu života a životního stylu, věkových skupin,

• j) Sociologie rodiny,

• k) Ekonomická sociologie,

• l) Sociologie politiky, sociální politika,

• m) Sociologie kultury,

• n) Sociologie veřejného mínění, médií, trhu a reklamy,

• o) Management a sociologie organizace, sociologie práce,

• p) Sociální psychologie,

• q) Kulturní a sociální antropologie.

B. Výčet typických studijních programů

• a) Sociologie,

• b) Genderová studia.

C. Rámcový profil absolventa

• a) S ohledem na typ studijního programu absolventi prokazují v odpovídající šíři a míře podrobnosti:

• 1. znalosti sociologické a sociálně-antropologické teorie,

• 1. znalosti dějin sociologie,

• 1. znalosti metod sociologického výzkumu a sběrů a analýzy dat,

• 1. porozumění významu sociologických a sociálně-antropologických teorií pro interpretaci procesů sociální praxe.

• b) S ohledem na typ studijního programu absolventi umí v odpovídající šíři a míře podrobnosti:

• 1. navrhnout výzkumný projekt,

• 1. získávat a vyhodnocovat empirická data,

• 1. provádět analýzu konkrétních sociálních nebo kulturních problémů a jevů s přihlédnutím k jejich historii a výzkumné etice,

• 1. předkládat praktické návrhy a doporučení k řešení sociálních nebo kulturních problémů,

• 1. vybrat a aplikovat vhodnou teorii pro analýzu problému.

• c) S ohledem na typ studijního programu se absolvent uplatní například

• 1. v akademické sféře a v dalších institucích zabývajících se vědou, výzkumem, vývojem a inovacemi,

• 1. v marketingovém výzkumu, výzkumu veřejného mínění a trhu, v reklamních agenturách,

• 1. v podnikové sféře na úseku práce s lidskými zdroji nebo v public relations,

• 1. v institucích tripartity a kolektivního vyjednávání,

• 1. ve veřejné správě a nevládním neziskovém sektoru v oblastech, kde je potřebná důkladná znalost širších souvislostí (Úřad práce České republiky a politika zaměstnanosti, sociální politika, sociální inkluze),

• 1. v oblasti sociálního a územního rozvoje,

• 1. v hromadných sdělovacích prostředcích jako výzkumník či redaktor.

ČÁST DVACÁTÁ ŠESTÁ

STAVEBNICTVÍ

A. Základní tematické okruhy

• a) Pozemní stavby,

• b) Dopravní stavby,

• c) Vodní stavby,

• d) Stavební materiály, mechanika a vlastnosti partikulárních hmot,

• e) Stavební konstrukce,

• f) Příprava a realizace staveb,

• g) Geodézie.

B. Výčet typických studijních programů

• a) Stavební inženýrství,

• b) Pozemní stavby,

• c) Konstrukce a pozemní stavby,

• d) Vodní hospodářství a vodní stavby,

• e) Realizace staveb,

• f) Geodézie a kartografie.

C. Rámcový profil absolventa

• a) S ohledem na typ studijního programu absolventi prokazují v odpovídající šíři a míře podrobnosti:

• 1. znalosti technických, uměleckých, geodetických, ekologických, sociologických, demografických a ekonomických disciplín relevantních pro stavební praxi,

• 1. znalosti právních předpisů v oblasti stavebnictví a souvisejících činností,

• 1. znalosti souvisejících oborů, stavební fyziky, chemie a materiálového inženýrství,

• 1. znalosti metod sběru a analýzy dat,

• 1. porozumění společenským souvislostem stavební praxe, provozu stavebních objektů a jejich dopadům ekonomickým a na životní prostředí,

• 1. znalosti o užívání staveb osobami s omezenou schopností pohybu nebo orientace,

• 1. znalosti technologie staveb,

• 1. znalosti prevence rizik a přijímání opatření k jejich eliminaci nebo snížení jejich důsledků při přípravě stavby, její realizaci a údržbě.

• b) S ohledem na typ studijního programu absolventi umí v odpovídající šíři a míře podrobnosti:

• 1. analyzovat a syntetizovat problémy v rámci stavební organizace a stavební výroby,

• 1. využívat technické, geodetické, ekonomické a výtvarné postupy při řešení problémů stavební praxe,

• 1. navrhnout, realizovat a řídit výkon stavebních činností,

• 1. vypracovat projektovou dokumentaci staveb, včetně projektové dokumentace pro jejich užívání a údržbu a posudků pro hodnocení vlivu staveb na životní prostředí,

• 1. provádět statické a dynamické výpočty staveb a jejich diagnostiku,

• 1. provádět stavebně technické nebo inženýrské průzkumy,

• 1. provádět analýzu realizace staveb z pohledu bezpečného pracoviště na stavbě,

• 1. navrhovat stavby, a to i z hlediska bezpečného užívání a údržby staveb.

• c) S ohledem na typ studijního programu se absolvent uplatní například:

• 1. v akademické sféře a v dalších institucích zabývajících se vědou, výzkumem, vývojem a inovacemi,

• 1. jako autorizovaný inženýr po složení profesních zkoušek,

• 1. jako úředně oprávněný zeměměřický inženýr,

• 1. jako koordinátor bezpečnosti a ochrany zdraví při práci na staveništi při přípravě a realizaci staveb a při jejich provozu, včetně údržby staveb,

• 1. jako stavbyvedoucí,

• 1. jako projektový manažer,

• 1. jako osoba odborně způsobilá pro přípravu staveb,

D. Relevantní charakteristické profese^18)

• 1. autorizovaný inženýr,

• 1. koordinátor bezpečnosti a ochrany zdraví při práci na staveništi,

• 1. úředně oprávněný zeměměřický inženýr.

ČÁST DVACÁTÁ SEDMÁ

STROJÍRENSTVÍ, TECHNOLOGIE A MATERIÁLY

A. Základní tematické okruhy

• a) Metalurgie a slévárenství,

• b) Strojírenská technologie,

• c) Zpracovatelské technologie,

• d) Materiálové inženýrství,

• e) Technická diagnostika,

• f) Konstrukce strojů a zařízení,

• g) Aplikovaná mechanika a biomechanika,

• h) Automatické řízení a inženýrská informatika,

• i) Projektování výrobních systémů,

• j) Mechatronika,

• k) Průmyslové inženýrství,

• l) Řízení průmyslových systémů.

B. Výčet typických studijních programů

• a) Strojírenství,

• b) Strojírenská technologie,

• c) Strojní inženýrství,

• d) Technologická zařízení,

• e) Konstrukce strojů a zařízení

• f) Výrobní systémy,

• g) Konstrukce energetických strojů a zařízení,

• h) Konstrukce motorů a vozidel,

• i) Produktové inženýrství,

• j) Řízení jakosti,

• k) Management kvality,

• l) Biomechanika,

• m) Nanotechnologie,

• n) Mechatronika,

• o) Výrobní stroje, systémy a roboty,

• p) Automatizace výrobních procesů,

• q) Materiálové inženýrství,

• r) Textilní inženýrství,

• s) Sklářské inženýrství,

• t) Zpracovatelské inženýrství,

• u) Letecká a raketová technika,

• v) Řízení průmyslových systémů.

C. Rámcový profil absolventa

• a) S ohledem na typ studijního programu absolventi prokazují v odpovídající šíři a míře podrobnosti:

• 1. znalosti mechaniky pevných těles, mechaniky tekutin a termomechaniky,

• 1. znalosti konstrukce strojů a mechanismů,

• 1. znalosti strojírenské technologie,

• 1. znalosti materiálového inženýrství,

• 1. znalosti technické kybernetiky, mechatronických systémů, robotů a výpočetní techniky,

• 1. znalosti modelování, technického měření a experimentálních metod,

• 1. podle zaměření konkrétního programu znalosti z oblasti konstrukce a vývoje strojního zařízení, energetických, případně hydraulických, strojů a komplexnějších zařízení,

• 1. podle zaměření konkrétního programu znalosti technologie a technologického vývoje materiálové problematiky a aplikace rozdílných typů materiálů,

• 1. znalosti podnikatelské ekonomiky, metodologie průmyslového managementu a znalosti průmyslových technologií.

• b) S ohledem na typ studijního programu absolventi umí v odpovídající šíři a míře podrobnosti:

• 1. navrhovat konstrukce strojů a zařízení, včetně návrhu technologie a materiálu,

• 1. zajišťovat a organizovat technologickou přípravu výroby, navrhovat uspořádání strojů a přípravků, toku materiálu, návaznosti pracovišť a zajišťovat ostatní technické podmínky,

• 1. číst technické výkresy a navrhovat nejefektivnější způsoby a postupy výroby, montáže, kompletování a povrchové úpravy,

• 1. ověřovat nové postupy výroby, stanovovat způsob kontroly jakosti a technických zkoušek a spolupracovat na řízení jakosti produkce,

• 1. provádět technický dozor na pracovištích, kontrolovat dodržování technologických postupů,

• 1. aplikovat nástroje z oblasti ekonomického a finančního řízení podniku, uplatňovat metody manažerského rozhodování při hledání optimálního řešení problémů,

• 1. hodnotit, zlepšovat a projektovat podnikatelské procesy v průmyslových odvětvích (metalurgie, strojírenství, automobilový průmysl).

• c) S ohledem na typ studijního programu se absolvent uplatní například:

• 1. v akademické sféře a v dalších institucích zabývajících se vědou, výzkumem, vývojem a inovacemi,

• 1. jako projekční a řídící pracovník,

• 1. jako technolog,

• 1. jako projektant výrobních systémů, projektový manažer,

• 1. jako provozní technik,

• 1. jako specialista pro kontrolu a řízení kvality nebo specialista posuzující úroveň technických projektů v obchodní a finanční sféře,

• 1. jako kvalifikovaný prodejce,

• 1. jako výpočtář nebo konstruktér.

ČÁST DVACÁTÁ OSMÁ

TĚLESNÁ VÝCHOVA A SPORT; KINANTROPOLOGIE

A. Základní tematické okruhy

• a) Teorie, praxe a didaktiky pohybových a sportovních aktivit,

• b) Pedagogika, andragogika a psychologie,

• c) Biomedicína,

• d) Biomechanika,

• e) Sportovní management,

• f) Aktivity volného času a rekreologie,

• g) Zdraví, zdatnost, životní styl, výživa člověka,

• h) Rehabilitace a regenerace,

• i) Zdravotní tělesná výchova,

• j) Aplikované pohybové aktivity.

B. Výčet typických studijních programů

• a) Tělesná výchova a sport,

• b) Kinantropologie.

C. Rámcový profil absolventa

• a) S ohledem na typ studijního programu absolventi prokazují v odpovídající šíři a míře podrobnosti:

• 1. znalosti tělovýchovných disciplín, zejména kinantropologie, antropomotoriky, didaktiky a pedagogiky sportu, psychologie sportu, fyziologie tělesné zátěže, kineziologie, biomechaniky, biochemie a výživy,

• 1. znalosti biomedicínských disciplín ve vztahu k tělesné výchově a sportu,

• 1. teoretické a didaktické znalosti osvojování pohybových dovedností a činností v základních sportech,

• 1. znalosti principů managementu, ekonomie a marketingu ve sportovním prostředí klubů, organizací, donátorství a sponzoringu,

• 1. znalosti kvantitativních, kvalitativních a triangulačních metod, včetně metod statistických,

• 1. porozumění významu tělesné výchovy a sportu pro jedince i společnost, zdraví, tělesnou zdatnost, regeneraci a rekuperaci, sociální inkluzi, rozvoj lidských zdrojů ve sportu v České republice i v zahraničí, a to včetně znalosti environmentálních souvislostí (problematika venkovních sportů a jejich dopadu na životní prostředí).

• b) S ohledem na typ studijního programu absolventi umí v odpovídající šíři a míře podrobnosti:

• 1. demonstrovat dovednosti a činnosti v základních sportech a pohybových aktivitách,

• 1. plánovat, realizovat a hodnotit učební, tréninkové a kondiční programy a činnosti, a to s ohledem na možnosti a limity cílových skupin osob,

• 1. průběžně hodnotit úspěšnost a výkonnost svěřených subjektů ve sportovních a pohybových činnostech,

• 1. aplikovat principy managementu a marketingu v tvorbě, organizaci a řízení programů, projektů a akcí.

• c) S ohledem na typ studijního programu se absolvent uplatní například:

• 1. v akademické sféře a v dalších institucích zabývajících se vědou, výzkumem, vývojem a inovacemi,

• 1. jako pedagogický asistent, vychovatel, učitel^9),

• 1. jako trenér, instruktor, animátor pohybových aktivit,

• 1. v kulturních a rekreačních centrech volného času a ve zdravotnických zařízeních,

• 1. v oblasti fitness, wellness a ve sportovním managementu,

• 1. v civilních bezpečnostních službách,

• 1. jako expert ve vojenské tělovýchově,

• 1. jako specialista pro podporu aplikovaných pohybových aktivit.

D. Relevantní charakteristické profese^9)

• 1. učitel,

• 1. trenér,

• 1. pedagog volného času.

ČÁST DVACÁTÁ DEVÁTÁ

TĚŽBA A ZPRACOVÁNÍ NEROSTNÝCH SUROVIN

A. Základní tematické okruhy

• a) Geologie,

• b) Hornictví,

• c) Geodézie,

• d) Mineralogie,

• e) Petrografie,

• f) Metalurgie,

• g) Mechanika a vlastnosti partikulárních hmot,

• h) Využívání a úprava surovin,

• i) Geomechanika.

B. Výčet typických studijních programů

• a) Hornictví,

• b) Důlní měřictví,

• c) Nerostné suroviny,

• d) Metalurgické inženýrství.

C. Rámcový profil absolventa

• a) S ohledem na typ studijního programu absolventi prokazují v odpovídající šíři a míře podrobnosti:

• 1. znalosti přírodovědných, technických, ekonomických a informatických disciplín relevantní pro environmentální, důlněměřickou, stavební, báňskou, trhací (výbušninářskou), těžební, úpravnickou, ekonomickou a obecně průmyslovou praxi,

• 1. znalosti relevantních právních a bezpečnostních předpisů,

• 1. porozumění vlivům těžby na životní prostředí a jejím společenským souvislostem.

• b) S ohledem na typ studijního programu absolventi umí v odpovídající šíři a míře podrobnosti:

• 1. plánovat, realizovat a hodnotit hornické, geologické nebo metalurgické, mechanické, environmentální, důlněměřické, stavební, báňské, trhací (výbušninářské), těžební, úpravnické, ekonomické a obecně průmyslové činnosti.

• c) S ohledem na typ studijního programu se absolvent uplatní například:

• 1. v akademické sféře a v dalších institucích zabývajících se vědou, výzkumem, vývojem a inovacemi,

• 1. v managementu podniků zabývajících se těžbou a zpracováním nerostných surovin.

D. Relevantní charakteristické profese^19)

• 1. báňský projektant,

• 1. hlavní důlní měřič a důlní měřič,

• 1. technický dozorce pro vedení důlních a podzemních děl,

• 1. hodnotitel rizik ukládání odpadů,

• 1. bezpečnostní technik,

• 1. geomechanik,

• 1. střelmistr,

• 1. osoba odborně způsobilá pro nákup, prodej, ničení nebo zneškodňování pyrotechnických výrobků kategorie P2, T2 nebo F4 a provádění ohňostrojných prací,

• 1. osoba odborně způsobilá projektovat, provádět a vyhodnocovat geologické práce (odpovědný řešitel geologických prací),

• 1. závodní lomu,

• 1. závodní dolu,

• 1. závodní,

• 1. vedoucí odvětrávání,

• 1. technický vedoucí odstřelů,

• 1. koordinátor bezpečnosti a ochrany zdraví při práci na staveništi k výkonu hornické činnosti nebo činnosti prováděné hornickým způsobem,

• 1. osoba odborně způsobilá k zajišťování úkolů v prevenci rizik k výkonu hornické činnosti nebo činnosti prováděné hornickým způsobem.

ČÁST TŘICÁTÁ

UČITELSTVÍ

A. Základní tematické okruhy

• a) Pedagogika,

• b) Pedagogická psychologie,

• c) Obecná didaktika,

• d) Oborová didaktika (didaktika konkrétního oboru podle příslušné aprobace),

• e) Teorie a praxe učitelské profese,

• f) Obor (konkrétní obor podle příslušné aprobace)^17), včetně bezpečnosti a ochrany zdraví při práci v konkrétních oborech,

• g) Speciální pedagogika,

• h) Inkluzivní didaktika.

B. Výčet typických studijních programů

• a) Učitelství pro mateřské školy,

• b) Učitelství pro základní školy,

• c) Učitelství pro střední školy,

C. Rámcový profil absolventa

• a) S ohledem na typ studijního programu absolventi prokazují v odpovídající šíři a míře podrobnosti:

• 1. znalosti v oblasti pedagogiky, speciální pedagogiky, evaluace, intervence a pedagogické psychologie,

• 1. znalosti v oblasti konkrétní oborové specializace,

• 1. znalosti oborové didaktiky a teorie učení a vyučování,

• 1. znalosti školské legislativy,

• 1. porozumění etickému rozměru práce s lidmi.

• b) S ohledem na typ studijního programu absolventi umí v odpovídající šíři a míře podrobnosti:

• 1. plánovat, realizovat, monitorovat a hodnotit výuku s ohledem na individualitu svých žáků a na vzdělávací a sociální kontext,

• 1. zvolit vhodné metody hodnocení procesu výuky a výsledků učení, včetně sebehodnocení,

• 1. vytvářet příznivé psychosociální prostředí pro učení,

• 1. vhodným způsobem komunikovat se zákonnými zástupci žáka.

• c) S ohledem na typ studijního programu se absolvent uplatní například:

• 1. v akademické sféře a v dalších institucích zabývajících se vědou, výzkumem, vývojem a inovacemi,

• 1. ve školách nebo školských či vzdělávacích zařízeních.

D. Relevantní charakteristické profese^9)

• 1. učitel mateřské školy,

• 1. učitel prvního stupně základní školy,

• 1. učitel druhého stupně základní školy,

• 1. učitel střední školy,

• 1. asistent pedagoga,

• 1. učitel uměleckých odborných předmětů v základní umělecké škole, střední škole a konzervatoři,

• 1. učitel vyšší odborné školy,

• 1. speciální pedagog.

ČÁST TŘICÁTÁ PRVNÍ

UMĚNÍ

A. Základní tematické okruhy

• a) Hudební umění,

• b) Divadelní umění,

• c) Taneční umění,

• d) Filmová tvorba,

• e) Rozhlasová tvorba,

• f) Televizní tvorba,

• g) Multimediální tvorba,

• h) Volné umění,

• i) Design a užité umění,

• j) Architektonická tvorba,

• k) Grafická tvorba,

• l) Restaurování,

• m) Literární tvorba,

• n) Teorie a historie uměleckého oboru,

• o) Organizace a řízení umělecké praxe,

• p) Pedagogika a didaktika uměleckého oboru.

B. Výčet typických studijních programů

• a) Hudební umění,

• b) Taneční umění,

• c) Dramatická umění,

• d) Filmové, rozhlasové, televizní a fotografické umění a nová média,

• e) Výtvarná umění,

• f) Design.

C. Rámcový profil absolventa

• a) S ohledem na typ studijního programu absolventi prokazují v odpovídající šíři a míře podrobnosti:

• 1. znalosti v oblasti příslušného uměleckého oboru, umělecko-provozního oboru, umělecko-pedagogického oboru a umělecko-teoretického oboru,

• 1. znalosti historie daného oboru, včetně znalostí postupů a tradic oboru,

• 1. vlastní poznání stěžejních uměleckých děl oboru,

• 1. znalosti teoretických konceptů a metod ve vztahu k různým uměleckým postupům,

• 1. porozumění výchozím možnostem, podmínkám a metodám využití teorií, konceptů a postupů ve vztahu k umělecké tvorbě,

• 1. pochopení možností kreativního nebo teoretického přesahu do dalších oborů,

• 1. znalosti autorského práva, v případě umělecko-provozních oborů i související širší právní znalosti.

• b) S ohledem na typ studijního programu absolventi umí v odpovídající šíři a míře podrobnosti:

• 1. ve své umělecké tvorbě využívat kreativní postupy, metody a odborné znalosti,

• 1. analyticky a kriticky reflektovat uměleckou tvorbu a umělecká díla,

• 1. v uměleckém výkonu na profesionální úrovni ztvárnit určené téma,

• 1. prezentovat originální umělecký výkon vlastní nebo výkon celého týmu na veřejnosti,

• 1. vytvořit původní autorské dílo či původní umělecký individuální či kolektivní výkon,

• 1. s porozuměním ovládat technologie příslušející danému oboru,

• 1. provádět základní administrativní úkony umožňující úspěšné rozvíjení profesionální činnosti příslušného oboru,

• 1. ve specializovaných produkčních oborech zabezpečit praktickou činnost v daném oboru po stránce technologické, organizační a autorsko-právní,

• 1. ve specializovaných umělecko-pedagogických oborech působit v oblasti formálního a neformálního uměleckého vzdělávání, vytvářet vlastní umělecko-pedagogické koncepce vycházející ze závazných školských dokumentů.

• c) S ohledem na typ studijního programu se absolvent uplatní například:

• 1. jako umělec ve svobodném povolání,

• 1. v uměleckých tělesech a institucích,

• 1. v akademické sféře a v dalších institucích zabývajících se vědou, výzkumem, vývojem a inovacemi,

• 1. jako učitel na středních uměleckých školách, konzervatořích a středních odborných učilištích.

D. Relevantní charakteristické profese^20)

• 1. autorizovaný architekt,

• 1. restaurátor kulturních památek, které jsou díly výtvarných umění nebo uměleckořemeslnými pracemi.

ČÁST TŘICÁTÁ DRUHÁ

VĚDY O UMĚNÍ A KULTUŘE

A. Základní tematické okruhy

• a) Hudební věda,

• b) Dějiny umění,

• c) Divadelní věda,

• d) Estetika,

• e) Filmová věda,

• f) Management a marketing umění.

B. Výčet typických studijních programů

• a) Teorie a dějiny hudebního umění,

• b) Teorie a dějiny výtvarných umění,

• c) Teorie a dějiny divadla,

• d) Teorie a dějiny filmu a audiovizuální kultury,

• e) Estetika.

C. Rámcový profil absolventa

• a) S ohledem na typ studijního programu absolventi prokazují v odpovídající šíři a míře podrobnosti:

• 1. znalosti světových, evropských a českých dějin umění,

• 1. znalosti teorií a kriticko-analytických metod interpretace a hodnocení umělecké tvorby,

• 1. znalosti příbuzných oborů, především filozofického a estetického zaměření.

• b) S ohledem na typ studijního programu absolventi umí v odpovídající šíři a míře podrobnosti:

• 1. vyhledat, utřídit a interpretovat informace potřebné pro řešení praktického problému v oboru,

• 1. posoudit kvalitu a typologii uměleckého díla,

• 1. vypracovávat kvalitní odborné texty.

• c) S ohledem na typ studijního programu se absolvent uplatní například

• 1. v akademické sféře a v dalších institucích zabývajících se vědou, výzkumem, vývojem a inovacemi,

• 1. v galeriích,

• 1. v muzeích,

• 1. jako dramaturg uměleckých těles,

• 1. jako kritik v médiích,

• 1. jako učitel na středních uměleckých školách, konzervatořích a středních odborných učilištích.

ČÁST TŘICÁTÁ TŘETÍ

VĚDY O ZEMI

A. Základní tematické okruhy

• a) Geologie,

• b) Hydrogeologie,

• c) Inženýrská geologie,

• d) Ložisková geologie,

• e) Environmentální geologie,

• f) Paleontologie,

• g) Fyzická geografie,

• h) Geomorfologie,

• i) Geofyzika,

• j) Geochemie,

• k) Pedologie,

• l) Hydrologie,

• m) Geodézie,

• n) Geomatika,

• o) Důlní měřictví,

• p) Mineralogie,

• q) Petrologie a strukturní geologie,

• r) Sociální a ekonomická geografie,

• s) Regionální a politická geografie,

• t) Kartografie,

• u) Geoinformatika,

• v) Dálkový průzkum Země a fotogrammetrie,

• w) Geodemografie,

• x) Meteorologie a klimatologie.

B. Výčet typických studijních programů

• a) Geologie,

• b) Geografie,

• c) Kartografie a geoinformatika.

C. Rámcový profil absolventa

• a) S ohledem na typ studijního programu absolventi prokazují v odpovídající šíři a míře podrobnosti:

• 1. znalosti o historii a vlastnostech Země a znalosti procesů, které v ní a v krajinné sféře probíhají,

• 1. porozumění souvislostem mezi jednotlivými jevy a procesy v konkrétním území,

• 1. porozumění úloze věd o Zemi ve společnosti,

• 1. znalosti oborů souvisejících s vědami o Zemi,

• 1. znalosti širších souvislostí věd o Zemi, zejména problematiky látkových toků a geochemie.

• b) S ohledem na typ studijního programu absolventi umí v odpovídající šíři a míře podrobnosti:

• 1. pracovat v terénu a v laboratoři, popsat, dokumentovat, analyzovat a prezentovat výsledky takové práce a srozumitelně o nich informovat,

• 1. vyhotovit kartografické vyjádření jevů a procesů v konkrétním území,

• 1. pracovat s geografickými informačními systémy.

• c) S ohledem na typ studijního programu se absolvent uplatní například:

• 1. v akademické sféře a v dalších institucích zabývajících se vědou, výzkumem, vývojem a inovacemi,

• 1. v odborech životního prostředí příslušných správních úřadů,

• 1. v oblasti těžby nerostných surovin,

• 1. v subjektech zabývajících se rozsáhlými stavebními aktivitami,

• 1. v oblasti odstraňování ekologických škod rekultivací krajiny,

• 1. v institucích zabývajících se správou a péčí o všechny sféry Země,

• 1. jako pracovník katastrálního úřadu,

• 1. ve správě základních geodat a certifikování jejich kvality,

• 1. ve všech povoláních, ve kterých je třeba zeměměřických činností.

D. Relevantní charakteristické profese^21)

• 1. geolog,

• 1. osoba odborně způsobilá pro projektování, provádění a vyhodnocování geologických prací (odpovědný řešitel geologických prací).

ČÁST TŘICÁTÁ ČTVRTÁ

VETERINÁRNÍ LÉKAŘSTVÍ, VETERINÁRNÍ HYGIENA

A. Základní tematické okruhy

• a) Nemoci psů a koček,

• b) Nemoci koní,

• c) Nemoci přežvýkavců a prasat,

• d) Nemoci ptáků, plazů a malých savců,

• e) Nemoci ryb, včel, zvěře, volně žijících zvířat a zoozvířat,

• f) Nákazy zvířat a nemoci přenosné na člověka,

• g) Ochrana zvířat, welfare a etologie zvířat,

• h) Zdraví zvířat, výživa, chov a zoohygiena zvířat,

• i) Léčiva a vakciny, návykové látky,

• j) Farmakologie,

• k) Zdravotní nezávadnost krmiv, hygiena a technologie krmiv,

• l) Zdravotní nezávadnost potravin, hygiena a technologie potravin,

• m) Bezpečnost, kvalita a produkce potravinových surovin a potravin,

• n) Veterinární ochrana veřejného zdraví a nezávadnost potravin a pokrmů,

• o) Veterinární ochrana životního prostředí,

• p) Odpady živočišného původu a veterinární asanace,

• q) Veterinární a potravinová legislativa a legislativa ochrany zvířat, certifikace, kontrola, audity, dozor.

B. Výčet typických studijních programů

• a) Veterinární lékařství,

• b) Veterinární hygiena a ekologie,

• c) Ochrana zvířat a welfare,

• d) Bezpečnost a kvalita potravin,

• e) Zdravotní nezávadnost a kvalita potravin v gastronomii.

C. Rámcový profil absolventa

• a) S ohledem na typ studijního programu absolventi prokazují v odpovídající šíři a míře podrobnosti:

• 1. znalosti morfologie a fyziologie zvířat,

• 1. znalosti výživy, chovu a hygieny zvířat, šlechtění, plemenitby a genetiky zvířat,

• 1. znalosti léčiv a vakcín, návykových látek, chemických látek, krmiv a odpadů živočišného původu,

• 1. znalosti preklinických oborů,

• 1. znalosti patologie,

• 1. znalosti klinické, patologické a laboratorní diagnostiky a jiné diagnostické činnosti,

• 1. znalosti klinických postupů v interním lékařství, chirurgii, porodnictví a gynekologii,

• 1. znalosti nemocí všech významných druhů zvířat a znalosti nákaz a infekčních nemocí zvířat,

• 1. znalosti veterinární prevence a profylaxe zvířat,

• 1. znalosti ochrany, pohody a etologie zvířat, znalosti oblasti ochrany zvířat proti týrání, znalosti odpovídajícího zacházení se zvířaty,

• 1. znalosti ochrany živočichů,

• 1. znalosti veterinární ochrany veřejného zdraví,

• 1. znalosti zdravotní nezávadnosti, hygieny a technologie potravin živočišného původu,

• 1. znalosti bezpečnosti a kvality potravin při jejich produkci, zpracování, skladování, distribuci a prodeji,

• 1. znalosti zdravotní a hygienické nezávadnosti, bezpečnosti a kvality pokrmů,

• 1. znalosti státní, veřejné a společenské kontroly, auditů a dozoru a příslušných právních předpisů se zaměřením na veterinární lékařství, veterinární hygienu a ekologii, ochranu zvířat a welfare, bezpečnost a kvalitu potravin a zdravotní nezávadnost a kvalitu pokrmů.

• b) S ohledem na typ studijního programu absolventi umí v odpovídající šíři a míře podrobnosti:

• 1. posoudit kondici, výživu, chov a hygienu zvířat a stanovit, zda odpovídá požadavkům zvířat a stanovit opatření k nápravě neodpovídajícího stavu,

• 1. provádět chovatelské zákroky a úkony na zvířatech a postupy šlechtění, plemenitby, inseminace a embryotransferu u zvířat,

• 1. s využitím diagnostických postupů a diagnostických nástrojů, přístrojů a zařízení, včetně přístrojů zobrazovací techniky, stanovit diagnózu nemoci zvířete,

• 1. stanovit léčebný postup pro příslušné onemocnění zvířat, určit léčivou látku, její formu a způsob aplikace s ohledem na všechny související procesy v organismu zvířete, interakce látek a rezistence léčiv,

• 1. provádět léčebné úkony, zákroky, operace a terapeutické postupy na zvířatech,

• 1. zacházet s léčivy a vakcinami, návykovými látkami, chemickými látkami, krmivy a odpady živočišného původu,

• 1. stanovit postupy prevence a profylaxe nemocí zvířat,

• 1. posoudit zdraví a pohodu zvířat a uplatňovat postupy v oblasti ochrany zvířat proti týrání a v oblasti ochrany živočichů,

• 1. posoudit zdravotní nezávadnost, hygienu a technologii výroby, zpracování, skladování, přepravy a prodeje živočišných produktů a potravin živočišného původu a uplatňovat postupy zajišťování a kontroly zdravotní nezávadnosti, hygieny a technologie potravin,

• 1. posoudit bezpečnost a kvalitu potravin a uplatňovat postupy zajišťování a kontroly bezpečnosti a kvality potravin,

• 1. posoudit zdravotní nezávadnost, bezpečnost a kvalitu pokrmů a uplatňovat postupy zajišťování a kontroly zdravotní nezávadnosti, bezpečnosti a kvality pokrmů.

• c) S ohledem na typ studijního programu se absolvent uplatní například:

• 1. v oblasti klinické veterinární medicíny se zaměřením na diagnostiku, terapii a prevenci chorob zvířat,

• 1. ve veterinární patologické činnosti,

• 1. v laboratorní a jiné veterinární diagnostické činnosti a asanační činnosti,

• 1. v oblasti zdravotní nezávadnosti, hygieny a technologie potravin, v oblasti bezpečnosti a kvality potravin,

• 1. v oblasti zdravotní nezávadnosti, bezpečnosti a kvality pokrmů,

• 1. ve státní veterinární péči a činnostech kompetentní veterinární autority,

• 1. ve státní správě a činnostech v oblasti pohody zvířat a ochrany zvířat proti týrání a ochrany živočichů,

• 1. ve státní správě a činnostech v oblasti potravinových surovin, potravin a pokrmů,

• 1. ve státní správě a činnostech v oblasti léčiv a vakcin, návykových látek, krmiv a odpadů živočišného původu,

• 1. v akademické sféře a v dalších institucích zabývajících se vědou, výzkumem, vývojem a inovacemi.

D. Relevantní charakteristické profese^22)

• 1. veterinární lékař,

• 1. veterinární inspektor,

• 1. veterinární asistent.

ČÁST TŘICÁTÁ PÁTÁ

VŠEOBECNÉ LÉKAŘSTVÍ A ZUBNÍ LÉKAŘSTVÍ

A. Základní tematické okruhy

• a) Anatomie,

• b) Biologie,

• c) Embryologie,

• d) Histologie,

• e) Lékařská biofyzika,

• f) Fyziologie,

• g) Patologická fyziologie,

• h) Lékařská chemie a biochemie,

• i) Patologická anatomie,

• j) Farmakologie,

• k) Mikrobiologie,

• l) Lékařská imunologie,

• m) Hygiena,

• n) Preventivní lékařství a epidemiologie,

• o) Radiologie, zobrazovací metody,

• p) Rehabilitační lékařství,

• q) Všeobecná chirurgie,

• r) Vnitřní lékařství,

• s) Dětské lékařství,

• t) Otorinolaryngologie,

• u) Dermatovenerologie,

• v) Oftalmologie,

• w) Urologie,

• x) Ortopedie,

• y) Gynekologie a porodnictví,

• z) Klinická onkologie,

• aa) Neurologie,

• bb) Obecná psychologie, psychopatologie, neuropatologie,

• cc) Psychiatrie,

• dd) Anesteziologie, urgentní a intenzivní medicína,

• ee) Soudní lékařství,

• ff) Gnatologie

• gg) Záchovná stomatologie,

• hh) Parodontologie,

• ii) Pedostomatologie,

• jj) Stomatologická protetika,

• kk) Orální medicína,

• ll) Ortodoncie,

• mm) Orální chirurgie,

• nn) Preventivní stomatologie.

B. Výčet typických studijních programů

• a) Všeobecné lékařství,

• b) Zubní lékařství.

C. Rámcový profil absolventa

• a) S ohledem na typ studijního programu absolventi prokazují v odpovídající šíři a míře podrobnosti:

• 1. znalosti biofyziky, biologie, mikrobiologie, biochemie, farmakologie, morfologie a fyziologie lidského organismu za normálních i patologických stavů,

• 1. znalosti principů léčby všech závažnějších poruch zdraví a jejich třídění podle naléhavosti, způsobu a místa léčby,

• 1. znalosti lékařské psychologie a etiky,

• 1. znalosti statistického hodnocení klinických dat,

• 1. znalosti latinské terminologie,

• 1. znalosti pravidel primární a sekundární prevence a podpory zdraví,

• 1. porozumění společenským a ekonomickým determinantům zdravotního stavu a důsledkům nemoci,

• 1. znalosti organizace zdravotnictví v České republice,

• 1. znalosti právních aspektů lékařské praxe,

• 1. znalosti ekonomických pravidel fungování zdravotnických zařízení.

• b) S ohledem na typ studijního programu absolventi umí v odpovídající šíři a míře podrobnosti:

• 1. rozpoznávat stavy ohrožující život a poskytnout kvalifikovanou pomoc,

• 1. provádět lékařské vyšetření s použitím moderní přístrojové techniky a základních laboratorních metod, včetně diferenciální diagnostiky chorob, které jsou v populaci rozšířeny nebo které jsou významné pro svou závažnost,

• 1. v rámci vyšetření pacienta odebrat správnou anamnézu, samostatně indikovat potřebná doplňující vyšetření a správně interpretovat jejich výsledky,

• 1. provádět léčebné a ošetřovatelské výkony,

• 1. správně komunikovat s pacienty, jejich příbuznými nebo jejich doprovodem a s odborníky dalších medicínských specializací,

• 1. aplikovat principy lékařské psychologie a etiky v lékařské praxi.

• c) S ohledem na typ studijního programu se absolvent uplatní například:

• 1. v akademické sféře a v dalších institucích zabývajících se vědou, výzkumem, vývojem a inovacemi,

• 1. jako lékař ve zdravotnických zařízeních všech typů, s možností dalšího profesního specializačního vzdělávání v kterémkoliv lékařském oboru,

• 1. jako lékař se specializovanou způsobilostí, a to po úspěšném dokončení specializačního vzdělávání,

• 1. mimo zdravotnická zařízení, zejména v teoretických lékařských oborech a výzkumu,

• 1. jako zubní lékař,

• 1. v oblasti parodontologie, orální chirurgie, stomatologické chirurgie a dětského zubního lékařství, a to po absolvování specializačního vzdělávání ukončeného atestační zkouškou,

• 1. jako specialista v oblasti ortodoncie, orální a maxilofaciální chirurgie a klinické stomatologie, a to po absolvování příslušného specializačního vzdělávání,

• 1. ve farmaceutickém průmyslu a dalších příbuzných oborech.

D. Relevantní charakteristické profese^23)

• 1. lékař,

• 1. zubní lékař.

ČÁST TŘICÁTÁ ŠESTÁ

ZDRAVOTNICKÉ OBORY

A. Základní tematické okruhy

• a) Anatomie, fyziologie, patologie, patologická fyziologie,

• b) Klinická farmakologie,

• c) Hygiena a epidemiologie,

• d) Veřejné zdravotnictví a prevence,

• e) Zdravotnická technika,

• f) Laboratorní techniky,

• g) Přednemocniční péče,

• h) Porodní asistence,

• i) Fyzioterapie,

• j) Ergoterapie,

• k) Zdravotnická psychologie, etika a komunikace,

• l) Ošetřovatelství,

• m) Léčebná výživa,

• n) Lékařská biologie a biochemie,

• o) Lékařská biofyzika a radiační fyzika.

B. Výčet typických studijních programů

• a) Ošetřovatelství,

• b) Porodní asistence,

• c) Specializace ve zdravotnictví,

• d) Technické obory ve zdravotnictví.

C. Rámcový profil absolventa

• a) S ohledem na typ studijního programu absolventi prokazují v odpovídající šíři a míře podrobnosti:

• 1. znalosti konkrétního zdravotnického oboru podle svého zaměření,

• 1. znalosti struktury, funkcí a dysfunkcí lidského těla,

• 1. znalosti diagnostických, terapeutických a prevenčních metod a intervencí,

• 1. znalosti principu činnosti diagnostické, terapeutické a laboratorní zdravotnické techniky,

• 1. znalosti etických principů, hodnot a problémů spojených s výkonem zdravotnické praxe,

• 1. znalosti organizace a řízení zdravotnické praxe,

• 1. znalosti právních předpisů, profesních a dalších norem a kodexů relevantních pro výkon zdravotnické praxe.

• b) S ohledem na typ studijního programu absolventi umí v odpovídající šíři a míře podrobnosti:

• 1. poskytovat zdravotní péči v souladu s jinými právními předpisy,

• 1. dodržovat hygienicko-epidemiologický režim v souladu se zvláštními právními předpisy oboru,

• 1. v rámci svých kompetencí používat zdravotnickou techniku,

• 1. vést zdravotnickou dokumentaci a další dokumentaci vyplývající ze zvláštních právních předpisů,

• 1. pracovat s informačním systémem zdravotnického zařízení,

• 1. poskytnout pacientovi informace v souladu se svou odbornou způsobilostí,

• 1. podílet se na praktickém vyučování studentů studijních programů a kvalifikačních vzdělávacích kurzů příslušného odborného zaměření,

• 1. adekvátně interpretovat pozici svého oboru ve zdravotnictví a v praxi aplikovat konsekvence spojené s pozicí (profesními kompetencemi) svého oboru vůči jiným oborům.

• c) S ohledem na typ studijního programu se absolvent uplatní například

• 1. v akademické sféře a v dalších institucích zabývajících se vědou, výzkumem, vývojem a inovacemi,

• 1. jako zaměstnanec poskytovatele zdravotních služeb nebo jako poskytovatel zdravotních služeb.

D. Relevantní charakteristické profese^24)

• 1. adiktolog,

• 1. asistent ochrany a podpory veřejného zdraví,

• 1. biomedicínský inženýr,

• 1. biomedicínský technik,

• 1. biotechnický asistent,

• 1. dentální hygienistka,

• 1. ergoterapeut,

• 1. fyzioterapeut,

• 1. nutriční terapeut,

• 1. odborný pracovník v ochraně a podpoře veřejného zdraví,

• 1. odborný pracovník v laboratorních metodách a v přípravě léčivých přípravků,

• 1. optometrista,

• 1. ortoptista,

• 1. ortotik-protetik,

• 1. porodní asistentka,

• 1. radiologický asistent,

• 1. radiologický fyzik,

• 1. radiologický technik,

• 1. všeobecná sestra,

• 1. zdravotní laborant,

• 1. zdravotnický záchranář,

• 1. zubní technik.

ČÁST TŘICÁTÁ SEDMÁ

ZEMĚDĚLSTVÍ

A. Základní tematické okruhy

• a) Fytotechnika,

• b) Zootechnika,

• c) Zahradnictví,

• d) Krajinářství,

• e) Péče o přírodní zdroje,

• f) Rozvoj venkova,

• g) Zemědělská technika,

• h) Zemědělská ekonomika.

B. Výčet typických studijních programů

• a) Zemědělské inženýrství,

• b) Fytotechnika,

• c) Rostinolékařství,

• d) Zootechnika,

• e) Tropické zemědělství,

• f) Ekologické zemědělství,

• g) Živočišná produkce,

• h) Zájmové chovy zvířat,

• i) Zoorehabilitace a asistenční aktivity se zvířaty,

• j) Rybářství, biotechnologie a šlechtění,

• k) Kvalita a zpracování zemědělských produktů,

• l) Agroekologie,

• m) Rozvoj venkova,

• n) Pozemkové úpravy,

• o) Zahradnické inženýrství.

C. Rámcový profil absolventa

• a) S ohledem na typ studijního programu absolventi prokazují v odpovídající šíři a míře podrobnosti:

• 1. biologické, chemické a fyzikální znalosti živých organismů a biosféry s ohledem na jejich využívání a péči o ně,

• 1. znalosti technických zařízení využívaných pro pěstování rostlin, chov živočichů a související péči o přírodní zdroje,

• 1. znalosti technologických postupů pěstování rostlin a chovu živočichů, jejich ošetřování, využívání jejich produkčního i mimoprodukčního potenciálu včetně souvisejícího zpracování odpadů a péče o přírodní zdroje,

• 1. znalosti ekonomických aspektů pěstování rostlin a chovu živočichů a základních ekonomických principů podstatných pro úspěšné podnikání,

• 1. znalosti využívání pěstitelských, chovatelských a souvisejících aktivit pro trvale udržitelné využívání a dotváření přírodních zdrojů a životního prostředí lidských sídel a hospodářsky využívané krajiny nebo pro rozvoj venkovského prostoru jako celku.

• b) S ohledem na typ studijního programu absolventi umí v odpovídající šíři a míře podrobnosti:

• 1. zajistit organizačně, materiálně a technicky chod podniků na úrovni své specializace,

• 1. posoudit vliv různých opatření na výkon a jakost, ekonomiku provozu, jakož i zdravotní a bezpečnostní rizika provozovaných činností,

• 1. zhodnotit a analyzovat údaje o dosahovaných hodnotách produkčních a jakostních ukazatelů,

• 1. vyhledat a zvolit vhodné diagnostické a analytické postupy pro optimalizaci využívaných procesů,

• 1. navrhnout a uskutečnit ověření modifikací pracovních postupů v provozních podmínkách.

• 1. nabyté znalosti využívat k odbornému, odpovědnému, ale i ekonomicky efektivnímu výkonu zemědělské činnosti.

• c) S ohledem na typ studijního programu se absolvent uplatní například

• 1. v akademické sféře a v dalších institucích zabývajících se vědou, výzkumem, vývojem a inovacemi,

• 1. v oblasti prvovýroby,

• 1. v oblasti šlechtění rostlin a živočichů,

• 1. v oblasti zemědělského poradenství a dalších specializovaných služeb,

• 1. v zemědělských profesních a zájmových organizacích,

• 1. v kontrolních a inspekčních institucích,

• 1. ve výrobě krmiv, krmných směsí, doplňkových látek a premixů.

D. Relevantní charakteristické profese^25)

• 1. rybářský hospodář a jeho zástupce,

• 1. rostlinolékař,

• 1. poradce v ochraně rostlin,

• 1. osoba odborně způsobilá pro činnost uznaných chovatelských sdružení a chovatelských podniků prasat,

• 1. osoba odborně způsobilá provádět kontrolu výrobce biopotravin nebo osoba, která uvádí biopotraviny nebo bioprodukty do oběhu,

• 1. osoba odborně způsobilá pro provádění kontroly žadatele, ekologického podnikatele, výrobce nebo dodavatele ekologických krmiv nebo dodavatele ekologického rozmnožovacího materiálu,

• 1. projektant pozemkových úprav,

• 1. osoba odborně způsobilá pro zkoušení osiva nebo sadby,

• 1. osoba odborně způsobilá pro navrhování pokusů a projektů pokusů a provádění pokusů na pokusných zvířatech, péči o pokusná zvířata a usmrcování pokusných zvířat,

• 1. odborný poradce oprávněný zpracovávat hodnocení rizika nakládání s geneticky modifikovanými organismy a genetickými produkty,

• 1. akreditovaný poradce pro oblast zemědělství.

^1) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2005/36/ES, o uznávání odborných kvalifikací, ve znění směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/55/EU. Zákon č. 360/1992 Sb., o výkonu povolání autorizovaných architektů a o výkonu povolání autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě, ve znění pozdějších předpisů.

^2) Zákon č. 18/1997 Sb., o mírovém využívání jaderné energie a ionizujícího záření (atomový zákon) a o změně a doplnění některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 133/1985 Sb., o požární ochraně, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění pozdějších přepisů. Zákon č. 78/2004 Sb., o nakládání s geneticky modifikovanými organismy a genetickými produkty, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 19/1997 Sb., o některých opatřeních souvisejících se zákazem chemických zbraní a o změně a doplnění zákona č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů, zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů, a zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, ve znění pozdějších předpisů. Vyhláška č. 298/2005 Sb., o požadavcích na odbornou kvalifikaci a odbornou způsobilost při hornické činnosti nebo činnosti prováděné hornickým způsobem a o změně některých právních předpisů, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích a o změně zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla), ve znění zákona č. 307/1999 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 185/2001 Sb., o odpadech a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších přepisů. Zákon č. 309/2006 Sb., kterým se upravují další požadavky bezpečnosti a ochrany zdraví při práci v pracovněprávních vztazích a o zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při činnosti nebo poskytování služeb mimo pracovněprávní vztahy (zákon o zajištění dalších podmínek bezpečnosti a ochrany zdraví při práci), ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 240/2000 Sb., o krizovém řízení a o změně některých zákonů (krizový zákon), ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 234/2014 Sb., o státní službě, ve znění pozdějších předpisů.

^3) Zákon č. 96/2004 Sb., o podmínkách získávání a uznávání způsobilosti k výkonu nelékařských zdravotnických povolání a k výkonu činností souvisejících s poskytováním zdravotní péče a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o nelékařských zdravotnických povoláních), ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů.

^4) Zákon č. 360/1992 Sb., o výkonu povolání autorizovaných architektů a o výkonu povolání autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 49/1997 Sb., o civilním letectví a o změně a doplnění zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 266/1994 Sb., o dráhách, ve znění pozdějších předpisů.

^5) Zákon č. 93/2009 Sb., o auditorech a o změně některých zákonů (zákon o auditorech), ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 523/1992 Sb., o daňovém poradenství a Komoře daňových poradců České republiky, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 312/2006 Sb., o insolvenčních správcích, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 256/2004 Sb., o podnikání na kapitálovém trhu, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 151/1997 Sb., o oceňování majetku a o změně některých zákonů (zákon o oceňování majetku), ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 277/2009 Sb., o pojišťovnictví, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 38/2004 Sb., o pojišťovacích zprostředkovatelích a samostatných likvidátorech pojistných událostí a o změně živnostenského zákona (zákon o pojišťovacích zprostředkovatelích a likvidátorech pojistných událostí), ve znění pozdějších předpisů.

^6) Zákon č. 455/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů.

^7) Zákon č. 201/2012 Sb., o ochraně ovzduší, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 406/2000 Sb., o hospodaření energií, ve znění pozdějších předpisů.

^8) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2005/36/ES, ve znění směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/55/EU. Zákon č. 95/2004 Sb., o podmínkách získávání a uznávání odborné způsobilosti a specializované způsobilosti k výkonu zdravotnického povolání lékaře, zubního lékaře a farmaceuta, ve znění pozdějších předpisů.

^9) Zákon č. 563/2004 Sb., o pedagogických pracovnících a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů.

^10) Zákon č. 18/1997 Sb., ve znění pozdějších předpisů.

^11) Zákon č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči, ve znění pozdějších předpisů.

^12) Zákon č. 18/1997 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 19/1997 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 455/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 185/2001 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 76/2002 Sb., o integrované prevenci a omezování znečištění, o integrovaném registru znečišťování a o změně některých zákonů (zákon o integrované prevenci), ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 201/2012 Sb., ve znění pozdějších předpisů.

^13) Zákon č. 289/1995 Sb., o lesích a o změně a doplnění některých zákonů (lesní zákon), ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 360/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů.

^14) Zákon č. 563/2004 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 96/2004 Sb., ve znění pozdějších předpisů.

^15) Zákon č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 85/1996 Sb., o advokacii, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích), ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 7/2002 Sb., o řízení ve věcech soudců, státních zástupců a soudních exekutorů, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 349/1999 Sb., o Veřejném ochránci práv, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 121/2008 Sb., o vyšších soudních úřednících a vyšších úřednících státního zastupitelství a o změně souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 234/2014 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon), ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 21/1992 Sb., o bankách, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 551/1991 Sb., o Všeobecné zdravotní pojišťovně České republiky, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 280/1992 Sb., o resortních, oborových, podnikových a dalších zdravotních pojišťovnách, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 277/2009 Sb., o pojišťovnictví, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 240/2013 Sb., o investičních společnostech a investičních fondech, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 256/2004 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 455/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů.

^16) Zákon č. 96/2004 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 563/2004 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 455/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), ve znění pozdějších předpisů.

^17) Zákon č. 108/2006 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 96/2004 Sb., ve znění pozdějších předpisů.

^18) Zákon č. 360/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 200/1994 Sb., o zeměměřictví a o změně a doplnění některých zákonů souvisejících s jeho zavedením, ve znění pozdějších předpisů.

^19) Vhláška č. 298/2005 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Vyhláška č. 72/1988 Sb., o používání výbušnin, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 62/1988 Sb., o geologických pracích, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 309/2006 Sb., ve znění pozdějších předpisů.

^20) Zákon č. 360/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 20/1987 Sb., ve znění pozdějších předpisů.

^21) Zákon č. 62/1988 Sb., ve znění pozdějších předpisů.

^22) Zákon č. 166/1999 Sb., o veterinární péči a o změně některých souvisejících zákonů (veterinární zákon), ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 381/1991 Sb., o Komoře veterinárních lékařů České republiky, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 110/1997 Sb., o potravinách a tabákových výrobcích a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 378/2007 Sb., o léčivech a o změnách některých souvisejících zákonů (zákon o léčivech), ve znění pozdějších předpisů.

^23) Zákon č. 95/2004 Sb., ve znění pozdějších předpisů.

^24) Zákon č. 96/2004 Sb., ve znění pozdějších předpisů.

^25) Zákon č. 99/2004 Sb., o rybníkářství, výkonu rybářského práva, rybářské stráži, ochraně mořských rybolovných zdrojů a o změně některých zákonů (zákon o rybářství), ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 326/2004 Sb., o rostlinolékařské péči a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 154/2000 Sb., o šlechtění, plemenitbě a evidenci hospodářských zvířat a o změně některých souvisejících zákonů (plemenářský zákon), ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 242/2000 Sb., o ekologickém zemědělství a o změně zákona č. 368/1992 Sb., o správních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 139/2002 Sb., o pozemkových úpravách a pozemkových úřadech a o změně zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 91/1996 Sb., o krmivech, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 219/2003 Sb., o uvádění do oběhu osiva a sadby pěstovaných rostlin a o změně některých zákonů (zákon o oběhu osiva a sadby), ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 246/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 114/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 78/2004 Sb., ve znění pozdějších předpisů.