Vyhláška Českého báňského úřadu o bezpečnosti a ochraně zdraví při práci a bezpečnosti provozu při hornické činnosti a při činnosti prováděné hornickým způsobem v podzemí

Typ Vyhláška

Publikácia 1989-03-20

Naposledy aktualizované 1989-07-01

Stav Platný

Zdroj Slov-Lex

článkov 332

doly II. třídy nebezpečí; jsou to doly s nebezpečím průtrží hornin, uhlí a plynů, všechny doly ostravsko-karvinského revíru a dále doly, které do této třídy zařadí obvodní báňský úřad,

doly I. třídy nebezpečí; jsou to ostatní plynující doly.

(5)

Je-li důl rozdělen na více od sebe výbuchuvzdorně izolovaných větrních oblastí, může obvodní báňský úřad zařadit některou z těchto oblastí do jiné kategorie nebo jiné třídy nebezpečí než ostatní části dolu.

(6)

Každé zjištění, které by mohlo mít vliv na zařazení dolu nebo jeho části do kategorie plynujících dolů nebo do jiné třídy nebezpečí, je organizace povinna bezodkladně oznámit obvodnímu báňskému úřadu.

(7)

Před zahájením projektových prací pro výstavbu nového dolu nebo jeho části předloží organizace obvodnímu báňskému úřadu návrh na zařazení dolu nebo jeho části do příslušné kategorie a třídy nebezpečí.

(8)

Pro doly s nebezpečím průtrží hornin, uhlí a plynů platí také zvláštní předpis.23)

§ 80 Větrní spoje dolu s povrchem

(1)

Důl musí mít nejméně jedno hlavní vtažné a jedno hlavní výdušné důlní dílo.

(2)

Jedno hlavní větrní důlní dílo může mít důl

při otvírce dolu do doby spojení hlavního vtažného a hlavního výdušného důlního díla; toto platí obdobně i při otvírce nového patra,

při provádění pouze průzkumných nebo stavebních prací, a to jen na jednom patře,

při zajišťování nebo likvidaci dolu (patra).

Větrání těchto dolů (pater) musí být řešeno v projektu.

(3)

Výdušné jámy musí být prohlubovány včas tak, aby jejich nejspodnější patro bylo jen o jedno patro výše než úvodní patro téže větrní oblasti. Rovněž vtažné jámy musí být prohlubovány včas tak, aby se bez závažných důvodů nedobývalo pod nejhlubším vtažným patrem.

(4)

Ustanovení odstavce 3 je splněno i tehdy, když požadované úrovně patra je dosaženo slepou jámou (šibíkem), která je v ochranném pilíři jámy.

(5)

Odstavce 3 a 4 platí obdobně i pro jiná hlavní vtažná a výdušná důlní díla než jámy.

(6)

Není-li jiným způsobem zabezpečeno, že námrazy v hlavním vtažném důlním díle nebudou ohrožovat bezpečnost práce a provozu, musí být vtažné větry ohřívány nejméně na teplotu + 2 ^oC. Otevřený oheň nesmí být použit k přímému ohřívání vtažných větrů.

§ 81 Způsoby větrání

(1)

Důl, kromě případů uvedených v § 82 odst. 2, musí mít samostatný větrní systém. Způsob větrání dolu musí být sací.

(2)

Důl musí být větrán uměle a nepřetržitě kromě přerušení na dobu nezbytně nutnou pro ověření výskytu metanu a plynů (§ 79 odst. 2) a pro údržbu hlavního ventilátoru a jeho napájecí sítě. V jiných nutných případech je přerušení větrání nutno předem projednat s obvodním báňským úřadem.

(3)

Důlní díla, kromě opuštěných důlních děl a vyrubaných prostorů, musí být větrána buď průchodním větrním proudem nebo separátním větráním, pokud tato vyhláška nedovoluje jiný způsob.

§ 82 Vztahy k sousedním dolům

(1)

V důlních dílech spojujících plynující doly musí být pro izolaci větrních systémů postaveny výbuchuvzdorné uzavírací hráze24) nebo alespoň dvoje hrázové dveře25) vzdálené od sebe tak, aby jedny byly vždy zavřené. Na neplynujících dolech stačí k izolaci těsné hráze nebo alespoň dvoje větrní dveře26) otevírající se v opačném směru. Vedoucí organizace nebo jím pověřený pracovník může rozhodnout o propojení dopravních cest na úvodních stranách mezi hlavními vtažnými důlními díly bez izolace za současného určení bezpečnostních opatření zejména ke zneškodňování uhelného prachu, zřízení protivýbuchových uzávěr a zajištění možnosti rychlého uzavření tohoto propojení.

(2)

Zapojení několika dolů téže organizace do jednoho větrního systému je možné jen na písemný příkaz vedoucího organizace. Zapojení dolů různých organizací do jednoho větrního systému je možné jen na základě dohody vedoucích těchto organizací.

(3)

Při společném větrním systému několika dolů jsou určení pracovníci povinni si navzájem bez odkladu sdělovat změny a události, které mohou mít vliv na větrání, zejména na složení důlního ovzduší sousedních dolů. Plánované změny musí být projednány předem.

ODDÍL DRUHÝ

DŮLNÍ VĚTRY A VĚTRNÍ CESTY

§ 83 Složení důlního ovzduší

(1)

V důlních dílech, ve kterých se zdržují nebo mohou zdržovat pracovníci, musí důlní ovzduší obsahovat objemově nejméně 20 % kyslíku a koncentrace dále uvedených plynných škodlivin16) nesmí překročit tyto hodnoty:

kysličník uhelnatý	(CO)	0,003 %,
kysličník uhličitý	(CO2)	1,0 %,
kysličníky dusíku (nitrózní plyny)	(NO + NO2)	0,00076 %,
sírovodík	(H2S)	0,00072 %.

(2)

Pracovat v důlním ovzduší s koncentrací kysličníku uhelnatého do 0,013 % je možné za předpokladu, že průměrná koncentrace kysličníku uhelnatého za osmihodinovou nebo kratší pracovní směnu nepřekročí hodnotu uvedenou v odstavci 1 a po celou dobu práce bude kontinuálně měřena koncentrace kysličníku uhelnatého v důlním ovzduší.

(3)

Vedoucí organizace nebo jím pověřený pracovník může na přechodnou dobu povolit sníženou koncentraci kyslíku až na 19 % a zvýšenou koncentraci kysličníku uhličitého až na 1,5 %, avšak současně je povinen nařídit opatření k odstranění tohoto stavu.

(4)

Koncentrace metanu v důlním ovzduší těch důlních děl, ve kterých se zdržují nebo mohou zdržovat pracovníci, nesmí být větší než 1 %. Pouze v místech, která jsou mimo účinný dosah větrního proudu, je dovolena místní koncentrace metanu do 2 %, musí však být provedena nezbytná opatření k odstranění tohoto stavu.

(5)

Není-li možno využitím okamžitě dostupných technických opatření snížit koncentraci metanu na meze stanovené v odstavci 4, může dát vedoucí organizace nebo jím pověřený pracovník na nezbytně nutnou dobu písemný souhlas se zvýšením koncentrace metanu

až na 1,5 % ve všech větrních proudech včetně pracovišť, kromě porubů s úpadním vedením důlních větrů (§ 95 odst. 3) a celkového výdušného větrního proudu,

až na 2 % v průchodním výdušném větrním proudu za posledním pracovištěm až k celkovému výdušnému větrnímu proudu. Tuto zvýšenou koncentraci metanu nemůže dovolit, je-li průchodní výdušný větrní proud veden úpadně. Písemný souhlas může vydat nejvýše na 6 měsíců.

Zvýšenou koncentraci metanu zapříčiněnou nedostatečným průřezem větrních cest může vedoucí organizace nebo jím pověřený pracovník dovolit jen pro práce k odstranění tohoto stavu.

(6)

V písemném souhlasu podle odstavce 5 je vedoucí organizace nebo jím pověřený pracovník povinen uvést dobu, na kterou se tento vydává, a současně určit

technická opatření pro snížení koncentrace metanu a zabránění vzniku metanových vrstev,

způsob a intervaly kontrol koncentrace metanu, odběr vzorků důlního ovzduší v nejnepříznivějších místech nejméně jednou za 14 dní a v úpadně vedeném výdušném větrním proudu také měření rychlosti důlních větrů nejméně jednou za 14 dní,

kontrolu koncentrace metanu v důlním ovzduší kontinuálními analyzátory metanu se signalizací. V důlních dílech s elektrickým zařízením musí být tyto analyzátory registrační a vybaveny zařízením pro automatické vypínání elektrických zařízení při překročení určené meze. Umístění odběrových sond nebo čidel analyzátoru určí organizace,

kontrolu pověřenými techniky nejméně jednou v každém pracovním dni spojenou s kontrolou koncentrace metanu v důlním ovzduší a správnosti údajů kontinuálních analyzátorů metanu, zneškodňování uhelného prachu a stavu protivýbuchových uzávěr, protipožárního vybavení a zařízení pro rozvod větrů. Touto kontrolou nesmějí být pověřeni směnoví technici.

§ 84 Objemový průtok důlních větrů

Objemový průtok důlních větrů v důlních dílech, ve kterých se zdržují nebo mohou zdržovat pracovníci, musí být takový, aby byly dodrženy požadavky této vyhlášky.

§ 85 Rychlost důlních větrů

(1)

Rychlost důlních větrů musí být nejméně

0,15 m.s^-1 v hloubených svislých důlních dílech,

0,2 m.s^-1 v ústí komor,

0,3 m.s^-1 na ostatních pracovištích, kromě pracovišť uvedených v § 95 odst. 3.

Rychlost důlních větrů v plynujících dolech však musí být taková, aby zabránila vzniku metanových vrstev, pokud jejich vzniku není zabráněno jinak.

(2)

Rychlost důlních větrů nesmí být větší než

4 m.s^-1 v otvírkových a přípravných důlních dílech, porubech a dobývkách,

10 m.s^-1 v ostatních důlních dílech s chůzí nebo pravidelnou dopravou lidí,

15 m.s^-1 v ostatních důlních dílech bez chůze a pravidelné dopravy lidí.

(3)

V důlních dílech, pokud neumožňují jakoukoliv chůzi nebo dopravu lidí, není rychlost důlních větrů omezena.

ODDÍL TŘETÍ

HLAVNÍ A VÝPOMOCNÉ VENTILÁTORY

§ 86 Hlavní ventilátory

(1)

Na plynujícím dole musí být hlavní ventilátor umístěn na povrchu při ústí hlavního výdušného důlního díla, na ostatních dolech u hlavního výdušného důlního díla.

(2)

Hlavní výdušné důlní dílo plynujícího dolu musí být vybaveno nejméně dvěma stejně výkonnými hlavními ventilátory, z nichž jeden je záložní. Na neplynujícím dole a na takovém plynujícím dole, u něhož je možné, aby jiná výdušná jáma včas převzala větrní oblast ventilátoru zastaveného pro poruchu, stačí jeden hlavní ventilátor se záložním pohonem a záložním převodem hnací síly.

(3)

Hlavní ventilátor musí být vybaven zařízením k měření tlakového spádu (deprese) se signalizací náhlé změny do dispečinku. Odběrová sonda musí být umístěna tak, aby snímala tlakový spád celé větrní oblasti.

(4)

Hlavní ventilátor musí mít dvě přívodní vedení elektrické energie provedené podle zvláštního předpisu.27)

(5)

Před uvedením hlavního ventilátoru do trvalého provozu nebo při podstatné změně jeho parametrů musí být ověřena jeho provozní charakteristika.

(6)

Provoz hlavního ventilátoru bez strojníka je dovolen, splňuje-li ventilátor požadavky § 219. Provozně zabezpečovací systém musí mít zdroj energie nezávislý na pohonu ventilátoru.

(7)

Kanál hlavního ventilátoru musí mít uzavírací zařízení a musí být přístupný z povrchu.

§ 87 Údržba hlavních ventilátorů a jejich příslušenství

(1)

Provozovaný hlavní ventilátor je povinen prohlédnout určený pracovník nejméně jednou denně.

(2)

Záložní hlavní ventilátor je povinen prohlédnout a přezkoušet určený pracovník nejméně jednou za měsíc.

(3)

Hlavní ventilátor a jeho příslušenství musí být podrobně zkontrolováno nejméně jednou za rok a podle potřeby vyčištěno a nakonzervováno; u jam se skipovým těžením však nejméně jednou za půl roku.

(4)

Na dobu opravy hlavního ventilátoru i záložního hlavního ventilátoru je vedoucí organizace nebo jím pověřený pracovník povinen určit potřebná bezpečnostní opatření.

§ 88 Opatření při zastavení chodu hlavního ventilátoru a při poruše větrání

(1)

Zastavit hlavní ventilátor nebo změnit způsob jeho práce je dovoleno jen na písemný příkaz určeného pracovníka.

(2)

Při zastavení hlavního ventilátoru nebo při závažné poruše ve větrání se musí postupovat podle havarijního plánu.

(3)

Po obnovení chodu hlavního ventilátoru nebo po odstranění závažné poruchy ve větrání mohou být pracoviště obsazena a elektrický proud zapnut teprve po prověření, že větrání odpovídá požadavkům této vyhlášky.

§ 89 Reverzace větrního proudu

(1)

Pokud je hlavní ventilátor vybaven zařízením pro reverzaci větrního proudu, musí být toto zařízení kontrolováno nejméně jednou za měsíc. Výsledky kontrol musí být uchovány 2 roky.

(2)

Účinnost reverzace větrního proudu musí být ověřena nejméně jednou za rok, a to střídavě v různých ročních obdobích. Účinnost reverzace musí být ověřena také při podstatné změně větrání.

(3)

Ověření účinnosti reverzace větrního proudu musí být vyhodnoceno a výsledky uchovávány 2 roky.

§ 90 Výpomocné ventilátory

Výpomocný ventilátor může být použit pro tu část dolu, ve které není možno jinak splnit požadavky § 83, 84 a 85. O nasazení výpomocného ventilátoru a o podmínkách jeho provozu rozhodne vedoucí organizace nebo jím pověřený pracovník na základě výpočtu větrání, a to jen na nezbytně nutnou dobu. Při zastavení výpomocného ventilátoru se musí postupovat podle havarijního plánu.

ODDÍL ČTVRTÝ

ROZVÁDĚNÍ DŮLNÍCH VĚTRŮ

§ 91 Vedení důlních větrů

(1)

Vtažné větry musí být vedeny na příslušné patro nebo nejhlubší místo a odtud nejkratší větrní cestou k porubům a dobývkám.

(2)

Výdušné větry musí být vedeny vodorovně nebo vzestupně. Úpadní vedení těchto větrů je dovoleno za podmínky, že rychlost větrního proudu bude vyšší než 0,6 m.s^-1 a budou splněny požadavky § 182 odst. 1 písm. b).

§ 92 Větrní cesty

(1)

(2)

Při likvidaci důlních děl ovětrávaných průchodním větrním proudem mohou být pro větrání použita i neschůdná důlní díla. V písemném příkazu je organizace povinna určit

místa a četnost indikací plynných škodlivin a odběrů vzorků důlního ovzduší k rozborům,

vybavení osádky přenosnými přístroji k měření koncentrací plynných škodlivin,

způsob denní kontroly větrání neschůdnou větrní cestou,

časové omezení jeho platnosti.

(3)

Průřezy větrních cest musí být takové, aby umožňovaly dodržet předepsanou rychlost a požadovaný objemový průtok důlních větrů z hlediska dodržení stanoveného složení důlního ovzduší. Světlý průřez větrních cest s výjimkou porubů a dobývek a jejich prorážek, komínů, větrních mostů a větrních vrtů nesmí být menší než 4 m^2. Světlý průřez větrních cest spojených větrních proudů dvou nebo více samostatných větrních oddělení nesmí být na dole II. třídy nebezpečí menší než 8 m^2.

(4)

V důlním díle, ve kterém se pravidelně přepravuje, se při výpočtu světlého průřezu větrní cesty musí od průřezu důlního díla odečíst průřez dopravního zařízení, případně i průřez uskladněného materiálu.

(5)

Ve schůdných větrních cestách musí být možná přeprava hmot.

§ 93 Samostatná větrní oddělení

(1)

Důlní větry musí být rozváděny tak, aby byla vytvořena samostatná větrní oddělení, a to již pro přípravná důlní díla.

(2)

Samostatná větrní oddělení a spojené vtažné a výdušné větrní proudy mohou být vzájemně propojovány jen k nezbytným účelům.

(3)

Na dole II. třídy nebezpečí může být při podpatrovém dobývání v každém samostatném větrním oddělení jeden porub nebo dobývka. V důlních dílech spojujících vtažné a výdušné větry uvnitř takového větrního oddělení musí být postaveny v místech určených plánem otvírky, přípravy a dobývání hrázové dveře nebo výbuchuvzdorné uzavírací hráze.

(4)

Začátek a konec samostatného větrního oddělení musí být uvedeny v plánu otvírky, přípravy a dobývání, vyznačeny ve větrním schématu a označeny v důlních dílech.

§ 94 Izolace větrních proudů

(1)

Větrní proudy musí být izolovány v důlních dílech tvořících nežádoucí spojení (zkraty)

mezi hlavními vtažnými a výdušnými větrními proudy,

mezi samostatnými větrními odděleními,

mezi samostatným větrním oddělením a spojeným vtažným nebo výdušným větrním proudem,

mezi spojenými vtažnými a výdušnými větrními proudy,

uvnitř samostatného větrního oddělení.

Větrní proudy musí být izolovány hrázemi, větrními dveřmi nebo jinými vhodnými způsoby, a to v takovém počtu, provedení a vzdálenostech, aby nebylo narušeno větrání. Tyto požadavky musí splňovat i izolační objekty větrních propojení dopravními vrty, případně zásobníky.

(2)

Má-li důl několik hlavních výdušných důlních děl, musí být každá větrní oblast na výdušné straně izolována proti ostatním. Na plynujícím dole musí být tato izolace výbuchuvzdorná.

(3)

Na dole II. třídy nebezpečí se musí stavět v místech uvedených v odstavci 1 písm. a) až d) výbuchuvzdorné hráze nebo hrázové dveře. V ostatních případech postačí větrní dveře.

(4)

V případě mimořádné důležitosti hrázových dveří musí být zajištěna jejich řádná funkce vhodným zařízením. Tyto případy určí organizace. Kontrola funkce těchto hrázových dveří musí být zajištěna signalizací vyvedenou do dispečinku nebo místa se stálou obsluhou. Výjimečně lze funkci vhodného zařízení, případně signalizace zajistit stálou hlídkou.

(5)

Mají-li výbuchuvzdorné hráze nebo hrázové dveře otvory pro průnik části důlních větrů, musí mít z obou stran samočinné záklopky, které musí být také výbuchuvzdorné.

§ 95 Větrání porubů a dobývek

(1)

Poruby a dobývky musí být větrány průchodním větrním proudem, kromě těch porubů a dobývek, u kterých dobývací metoda takový způsob větrání nepožaduje.

(2)

Větrání musí být upraveno tak, aby důlní větry proudily podél dobývaného pilíře a na plynujících dolech vodorovně nebo vzestupně kromě případů uvedených v odstavci 3. Při místním úpadním vedení větrů přes poruchy nebo ve vlnitém uložení určí organizace potřebná bezpečnostní opatření.

(3)

Úpadní vedení důlních větrů porubem je možné, pokud koncentrace metanu v důlním ovzduší v porubu nepřekročí 1 % a rychlost větrního proudu v porubu bude nejméně 1 m.s^-1.

§ 96 Větrní a hrázové dveře

(1)

Větrní a hrázové dveře se musí samočinně zavírat. Nesmějí zůstat zbytečně otevřeny. Jakmile pomine jejich potřeba, musí být vysazeny nebo zajištěny v otevřené poloze. Kde otevření dveří ohrožuje řádné větrání, musí být postaveny nejméně dvoje v takové vzájemné vzdálenosti, aby jedny z nich byly vždy zavřeny.

(2)

V důlních dílech s pravidelnou strojní dopravou musí být hrázové dveře dálkově ovladatelné.

(3)

Hrázové dveře s průchodem pro dopravník se mohou používat jen ve výjimečných případech se souhlasem vedoucího organizace nebo jím pověřeného pracovníka.

§ 97 Větrní závěsy

Místo větrních dveří se mohou použít 2 větrní závěsy, avšak jen tam, kde jejich netěsnost nenaruší rozvádění důlních větrů a kde nemohou být postaveny nebo řádně udržovány větrní dveře.

§ 98 Větrní mosty

(1)

Větrní mosty se mohou použít jen tehdy, není-li možno vyřešit vedení důlních větrů jinak. Větrní mosty musí být těsné a zhotoveny z nehořlavého materiálu.

(2)

Větrní mosty, ve kterých jsou vedeny důlní větry několika samostatných větrních oddělení, musí být na plynujícím dole vybudovány výbuchuvzdorně. Na dole II. třídy nebezpečí musí být všechny větrní mosty vybudovány výbuchuvzdorně.

ODDÍL PÁTÝ

POMOCNÉ VĚTRÁNÍ

§ 99 Způsoby větrání neproražených důlních děl

(1)

Neproražené důlní dílo musí být větráno separátním větráním28) vždy, když není zajištěno stanovené složení důlního ovzduší nebo když vzdálenost čelby od průchodního větrního proudu dosáhla na plynujícím dole 5 metrů, na neplynujícím dole 10 metrů.

(2)

Jedním lutnovým tahem je dovoleno větrat nejvýše 2 neproražená důlní díla, v dole II. třídy nebezpečí však může být raženo pouze jedno z nich.

(3)

V dole II. třídy nebezpečí může být z dovrchní chodby, která není proražena do vyššího patra, raženo další důlní dílo jen za účelem dosažení větrního spojení a vždy jen jedním pracovištěm.

(4)

Výdušné větry, které proudí z neproražených důlních děl nového patra, musí být v plynujícím dole odváděny přímo do celkového výdušného větrního proudu nebo do větrního proudu samostatného větrního oddělení, kterým nejsou větrána jiná pracoviště, kde se razí nebo dobývá. Není-li splnění tohoto požadavku technicky možné, je dovoleno na písemný příkaz vedoucího organizace nebo jím pověřeného pracovníka přivádět výdušné větry na pracoviště vyššího patra; je-li potřebné odplynit důlní díla nového patra, musí být pracoviště v příslušném samostatném větrním oddělení zastavena a pracovníci odvoláni.

(5)

Neproražená důlní díla na neplynujícím dole, ve kterých není možné z technologických důvodů (při použití razicích plošin apod.) zřídit separátní větrání, je možné se souhlasem vedoucího organizace nebo jím pověřeného pracovníka větrat stlačeným vzduchem.

(6)

Podružné větrání s použitím přehrad, větrních závěsů nebo luten je přípustné jen přechodně jako nouzové opatření.

§ 100 Přibližování k plynujícím horizontům a stařinám

(1)

Při otvírání plynujícího horizontu musí být důlní dílo, které se přiblíží na vzdálenost 10 metrů k takovému horizontu, raženo s bezpečnostními předvrty předstihujícími čelbu nejméně o 5 metrů. Na těchto pracovištích musí být stálá kontrola koncentrace metanu, případně kysličníku uhličitého kontinuálními analyzátory.

(2)

Přiblíží-li se důlní dílo ke stařinám na vzdálenost menší než 10 metrů, je organizace povinna v technologickém postupu určit opatření na ochranu před náhlým zaplynováním.

§ 101 Separátní větrání

(1)

Separátním větráním nesmí být v žádném místě průchodního větrního proudu odebíráno více než 70 % objemového průtoku důlních větrů.

(2)

Druh separátního větrání, umístění ventilátorů a tlumičů hluku, vyvedení luten do průchodního větrního proudu, jejich prodlužování nebo zkracování, zavěšování, spojování a těsnění a způsob likvidace odváděného prachu musí být uveden v technologickém postupu.

(3)

Mají-li být použity jiné lutny než kovové, musí být z materiálu, který nepodporuje šíření požáru.

(4)

Poddajné lutny vyztužené se nesmějí používat v dovrchních důlních dílech na dole I. třídy nebezpečí v úklonu větším než 45o a na dole II. třídy nebezpečí a dole s nebezpečím důlních otřesů v úklonu větším než 30^o.

(5)

Poddajné lutny nevyztužené se nesmějí používat na sací straně ventilátoru v lutnovém tahu, v důlních dílech s nebezpečím důlních otřesů a v dovrchních důlních dílech na dole II. třídy nebezpečí.

(6)

Těsnost lutnového tahu musí vyhovovat zvláštnímu předpisu.28)

(7)

Separátní větrání musí být nepřetržité kromě přerušení na dobu nezbytně nutnou pro ověření výskytu plynů (§ 79 odst. 2) a pro údržbu ventilátoru a jeho napájecí sítě.

(8)

Po přerušení nebo při poruše separátního větrání provede organizace vhodná bezpečnostní opatření k zajištění bezpečnosti práce a provozu. Při přerušení separátního větrání musí být na plynujícím dole elektrická zařízení a stroje umístěné v neproraženém důlním díle neprodleně vypnuty z určeného místa.

(9)

Separátní větrání může být po přerušení nebo poruše obnoveno až po zjištění, že se tak může stát bez nebezpečí, které by mohly způsobit i odváděné důlní větry. Pracoviště mohou být obsazena a elektrický proud zapnut teprve po prověření, že větrání odpovídá požadavkům této vyhlášky.

§ 102 Ventilátory separátního větrání

(1)

První ventilátor separátně větraného důlního díla se musí ovládat z průchodního větrního proudu.

(2)

V plynujícím dole může být elektrický ventilátor separátního větrání umístěn jen v průchodním větrním proudu, a to při foukacím větrání ve vzdálenosti nejméně 5 metrů od výdušného větrního proudu z pracoviště a při sacím větrání ve vzdálenosti nejméně 5 metrů od vyústění separátně ovětrávaného důlního díla do důlního díla s průchodním větrním proudem a 3 metry od konce lutnového tahu. Vzduchoelektrický ventilátor umístěný v separátně větraném důlním díle musí být při foukacím větrání ve vzdálenosti nejméně 50 metrů od čelby, při sacím větrání nejméně 20 metrů od čelby. Je-li na pracovišti povolena zvýšená koncentrace metanu (§ 83 odst. 5), může být vzduchoelektrický ventilátor při foukacím větrání umístěn jen v průchodním větrním proudu.

(3)

Přívod energie pro elektrické, vzduchoelektrické a vzduchové ventilátory musí být proveden tak, aby byl zajištěn jejich nepřetržitý chod. U vzduchoelektrického ventilátoru při foukacím větrání musí dojít k samočinnému přepnutí z elektrického na vzduchový pohon při zvýšení koncentrace metanu nad 1,5 %. Při přerušení dodávky elektrické energie musí u vzduchoelektrického ventilátoru dojít k samočinnému přepnutí z elektrického na vzduchový pohon; v žádném případě však nesmí dojít k samočinnému přepnutí ze vzduchového na elektrický pohon.

(4)

Na dole II. třídy nebezpečí musí být chod ventilátorů separátního větrání dálkově kontrolován s vyvedením signalizace do dispečinku. Chod vzduchoelektrického ventilátoru musí být kontrolován čidlem tlakové diference. Kontrola chodu ventilátorů jednoho separátně větraného důlního díla může být provedena jako součtová.

ODDÍL ŠESTÝ

VĚTRÁNÍ DŮLNÍCH PROVOZOVEN

§ 103 Větrání důlních provozoven, komor a skladů

(1)

Vozovny (remízy) důlních lokomotiv, provozovny strojů s naftovými motory, provozovny se stacionárním chladicím zařízením, elektrické stanice, sklady výbušnin20) a sklady hořlavých kapalin a tuhých maziv musí být větrány nepřetržitě.

(2)

Ostatní důlní provozovny, komory a sklady do délky 5 metrů v plynujícím dole a do délky 10 metrů v neplynujícím dole nemusí být větrány průchodním větrním proudem nebo separátním větráním, je-li jejich ovětrávání zajištěno difuzí. V těchto prostorech není dovolena místní koncentrace metanu podle § 83 odst. 4.

(3)

V komoře pro nabíjení akumulátorů nesmí být koncentrace vodíku v důlním ovzduší větší než 0,5 % a musí být zajištěna alespoň dvanáctinásobná výměna vzduchu za hodinu. Je-li komora větrána separátním větráním, musí být ventilátor umístěn mimo nabíjecí komoru a provoz usměrňovacího agregátu funkčně vázán na provoz ventilátoru.

(4)

Ve skladě hořlavých kapalin a tuhých maziv a v provozovně, kde se manipuluje s těmito látkami nebo plyny, musí být zajištěna nejméně čtyřnásobná výměna vzduchu za hodinu a koncentrace plynů v důlním ovzduší nesmí překročit 25 % spodní meze výbušnosti.

(5)

V provozovně se stacionárním chladicím zařízením musí být zajištěn objemový průtok důlních větrů nejméně 3 m^3.s^-1 na 100 kg chladiva kompresorové jednotky s největší náplní. Pokud jsou výdušné větry z této provozovny odváděny přímo do celkového výdušného větrního proudu, postačí desetinásobná výměna vzduchu za hodinu.

(6)

Komora s olejovým transformátorem nebo elektrickým zařízením s olejovou náplní a sklad hořlavých kapalin a tuhých maziv musí být větrány tak, aby výdušné větry z nich již nebyly použity k ovětrávání pracovišť, kde se razí nebo dobývá.

(7)

Elektrická stanice a sklad hořlavých kapalin a tuhých maziv nesmějí být ovětrávány větrním proudem, pro který je povolena zvýšená koncentrace metanu podle § 83 odst. 5 písm. b). V těchto prostorách není dovolena místní koncentrace metanu podle § 83 odst. 4.

§ 104 Větrání výklenků

Výklenek do délky 3 metrů s nestacionárním chladicím zařízením nebo s elektrickým zařízením a ostatní výklenky do délky 5 metrů v plynujícím dole a do délky 10 metrů v neplynujícím dole nemusí být větrány průchodním větrním proudem nebo separátním větráním, je-li jejich ovětrávání zajištěno difuzí. Ve výklenku s nestacionárním chladicím zařízením nebo elektrickým zařízením není dovolena místní koncentrace metanu podle § 83 odst. 4.

ODDÍL SEDMÝ

VĚTRÁNÍ DOČASNĚ NEOBSAZENÝCH A OPUŠTĚNÝCH DŮLNÍCH DĚL

§ 105 Dočasně neobsazená důlní díla

(1)

Dočasně neobsazená separátně větraná důlní díla musí být i nadále větrána.

(2)

Dočasně neobsazená důlní díla, pokud nejsou dozorčími orgány prohlížena, musí být označena laťovým křížem nebo znepřístupněna na plynujícím dole ve vzdálenosti nejvýše 5 m a na neplynujícím dole nejvýše 10 m od průchodního větrního proudu. Při tom na plynujícím dole musí být dodržena alespoň tato opatření:

důlní dílo neobsazené déle než jednu směnu musí být označeno laťovým křížem,

důlní dílo neobsazené déle než 3 směny v pracovních dnech musí být znepřístupněno v celém profilu takovým způsobem, aby vniknutí do něho nebylo možné bez poškození nebo odstranění zábrany a bylo přitom zachováno větrání.

§ 106 Opuštěná důlní díla

(1)

Opuštěné důlní dílo musí být co nejdříve uzavřeno kromě vyrubaných prostor, u kterých je spolehlivě zabráněno průtahu důlních větrů přes stařiny a podél kterých je nutno i nadále udržovat chodbu.

(2)

Na dole II. třídy nebezpečí a na ostatních dolech tam, kde je nebezpečí nahromadění výbušné směsi, musí být opuštěná důlní díla uzavřena výbuchuvzdorně, kromě neproražených dočasně opuštěných důlních děl, která nesouvisejí se stařinami a v nichž je vyloučena možnost iniciace výbuchu. Tato důlní díla je dovoleno na dobu nejvýše 6 měsíců jen těsně uzavřít, a to v místech budoucích výbuchuvzdorných hrází.

(3)

U hrází musí být zajištěna možnost odběru vzorků vzdušin a měření tlaku ovzduší za nimi, kromě hrází uzavírajících porubní chodby při komorovém dobývání. Hráze musí být evidovány (§ 188) a kontrolovány nejméně jednou za 14 dní.

ODDÍL OSMÝ

KONTROLA VĚTRÁNÍ A PŘÍSTROJE K MĚŘENÍ KONCENTRACE PLYNŮ A PLYNNÝCH ŠKODLIVIN

§ 107 Mapa větrání a větrní schéma

(1)

Pro důl musí být vypracována a doplňována mapa větrání15) a větrní schéma.

(2)

Na mapě větrání musí být vyznačena také důlní díla sousedních dolů až do vzdálenosti 100 m od společných hranic s údaji o jejich ovětrávání a způsobu případného uzavření, zajištění nebo likvidace.

(3)

Větrní schéma musí znázorňovat

způsob propojení jednotlivých větrních proudů ve větrní síti,

samostatná větrní oddělení a označení uzlových bodů,

situování porubů a dobývek,

směry proudění a objemové průtoky důlních větrů,

umístění a druhy zařízení pro rozvádění a regulaci důlních větrů včetně hrází,

umístění hlavních a výpomocných ventilátorů s uvedením jejich výkonu a tlaku.

(4)

Větrní schéma musí být doplňováno tak, aby odpovídalo skutečnému stavu větrání.

§ 108 Prohlídky větrních cest a větracích zařízení

(1)

Hlavní vtažná a výdušná důlní díla musí být prohlédnuta nejméně jednou za půl roku.

(2)

Větrní cesty uvnitř samostatného větrního oddělení musí být prohlédnuty každý pracovní den, mimo samostatné větrní oddělení nejméně jednou za týden.

(3)

Způsob prohlídek, případně kontrol větrních vrtů a komínů, které nejsou vybaveny lezním oddělením nebo dopravním zařízením, určí organizace.

(4)

Při prohlídkách větrních cest musí být současně kontrolována i zařízení pro rozvádění a regulaci důlních větrů.

§ 109 Kontrola složení důlního ovzduší

(1)

Koncentrace metanu v důlním ovzduší plynujícího dolu musí být kontrolována

na obsazených pracovištích, v místech, kde se zdržují pracovníci a ve výdušných větrech z porubů a dobývek při prohlídkách pracovišť vykonávaných podle této vyhlášky,

ve větrních cestách s dopravou lokomotivami s naftovým nebo elektrickým motorem, a to ve směně, v níž se přepravuje; místa kontrol určí organizace v dopravním řádu,

v prostorech s elektrickým zařízením a v jejich okolí do 20 m, avšak ve směru k závalu jen pokud je to bezpečně možné. Kontrola musí být provedena před spuštěním elektrického zařízení, za jeho chodu v intervalech určených organizací a před opětovným spuštěním, pokud přerušení chodu trvalo déle než 3 hodiny.

(2)

Stálá kontrola koncentrace metanu kontinuálními analyzátory metanu musí být v dole II. třídy nebezpečí prováděna

v separátně větraném důlním díle s elektrickým zařízením,

na pracovišti s pohyblivým elektrickým strojem, které je větráno průchodním větrním proudem a kde se předpokládá zvýšení koncentrace metanu nad 1 %.

(3)

Požadavky na rozmístění dalších kontinuálních analyzátorů metanu a požadavky na rozmístění kontinuálních analyzátorů kysličníku uhelnatého stanoví zvláštní předpis.

(4)

Na pracovištích s nebezpečím průtrží hornin, uhlí a plynů, na pracovištích s povolenou zvýšenou koncentrací metanu podle § 83 odst. 5 a na separátně větraných pracovištích plynujícího dolu jsou povinni koncentrace metanu, případně kysličníku uhličitého kontrolovat také předáci nebo určení pracovníci na začátku směny a dále v intervalech určených organizací.

(5)

Na neplynujícím dole je organizace povinna určit intervaly a místa, na kterých musí být zjišťován možný výskyt metanu.

(6)

Možný výskyt plynných škodlivin (§ 83), zejména kysličníků uhelnatého a uhličitého v důlním ovzduší musí být zjišťován v místech a intervalech, které určí organizace, avšak vždy tam, kde vznikne podezření jejich výskytu.

(7)

Výsledky kontrol na pracovišti musí být sděleny předákovi.

(8)

Zjistí-li se překročení stanovených koncentrací metanu nebo kysličníku uhličitého nebo kysličník uhelnatý v koncentraci vyšší než 0,001 %, musí být zjištěna příčina zvýšeného výskytu a provedena vhodná bezpečnostní opatření.

§ 110 Měření a odběry vzorků důlního ovzduší

(1)

Objemový průtok, teplota a relativní vlhkost důlních větrů musí být měřeny v plynujícím dole nejméně jednou za měsíc, v neplynujícím dole nejméně jednou za 3 měsíce

v hlavních výdušných důlních dílech větrních oblastí,

ve výdušných důlních dílech samostatných větrních oddělení,

ve výdušných důlních dílech v blízkosti porubů a dobývek,

v ražených separátně větraných důlních dílech,

v důlních dílech s provozem naftových motorů a elektrických lokomotiv.

V těchto místech musí být zároveň odebírány vzorky důlního ovzduší a provedeny jejich technické rozbory na kyslík, metan a kysličníky uhelnatý a uhličitý.

(2)

Rychlost důlních větrů v porubech, dobývkách a v ražených separátně větraných důlních dílech musí být měřena v plynujícím dole nejméně jednou za měsíc, v neplynujícím dole nejméně jednou za 3 měsíce.

(3)

Vzorek důlního ovzduší pro technický rozbor na metan musí být odebrán jednou za měsíc i u elektrických zařízení. U skupiny elektrických zařízení vzdálených nejvíce 50 m od sebe v témže větrním proudu postačí odběr vzorku u toho elektrického zařízení, u kterého lze předpokládat nejvyšší koncentraci metanu v důlním ovzduší.

(4)

Na místech, kde je prováděna trhací práce a v místech s provozem naftových motorů musí být ve lhůtách určených organizací odebírány vzorky důlního ovzduší pro zjištění koncentrace nitrosních plynů a kysličníku uhelnatého. Odběrem vzorků důlního ovzduší musí být namátkově kontrolována i délka určené čekací doby po odstřelu.

(5)

V komoře pro nabíjení akumulátorů, ve skladě hořlavých kapalin a tuhých maziv a v provozovně, kde se manipuluje s těmito látkami musí být odebrány vzorky důlního ovzduší pro zjištění koncentrace vodíku, případně jiných plynů nejméně jednou za 3 měsíce, a to v době kdy lze předpokládat jejich nejvyšší koncentrace.

(6)

Rozbory vzorků důlního ovzduší pro kontrolu jeho plynných složek, kromě míst uvedených v odstavci 1 písm. a) a b) a míst, ve kterých je povolena zvýšená koncentrace metanu podle § 83 odst. 5, mohou být nahrazeny měřením přístroji a pomůckami povolenými podle zvláštního předpisu.29)

(7)

Měření radioaktivních škodlivin v důlním ovzduší se provádí podle zvláštních předpisů.16)

(8)

Výsledky měření a rozborů důlního ovzduší dolů II. třídy nebezpečí musí být předkládány obvodnímu báňskému úřadu do konce měsíce následujícího po provedení měření a rozborů.

§ 111 Měření barometrického tlaku

(1)

Na povrchu dolu musí být měřen barometrický tlak. Měřené údaje musí být zaznamenávány a záznamy uchovány nejméně půl roku.

(2)

O klesajícím barometrickém tlaku musí být informováni pracovníci před sjezdem do dolu. O náhlém nebo výrazném poklesu barometrického tlaku musí být informováni všichni technici a předáci v dole i v průběhu směny.

(3)

Organizace je povinna určit potřebná bezpečnostní opatření pro případy náhlého zvýšení výskytu metanu a plynných škodlivin při poklesu barometrického tlaku.

§ 112 Postup při nahromadění metanu a plynných škodlivin a při zjištění fukače

(1)

Zjistí-li se, že složení důlního ovzduší v důlních dílech, kde se zdržují nebo mohou zdržovat pracovníci, neodpovídá § 83, musí být pracovníci z těchto důlních děl vyvedeni do vtažných větrů a tato důlní díla musí být označena zákazem vstupu. Postup při odstraňování tohoto stavu musí být určen havarijním plánem.

(2)

Opětné obsazení pracovišť a případné zapnutí elektrických zařízení je dovoleno po prověření, že větrání, zejména složení důlního ovzduší, odpovídá požadavkům této vyhlášky.

(3)

Každé zjištění fukače musí být ihned ohlášeno organizaci, která je povinna určit opatření k zabránění jeho nežádoucích účinků.

§ 113 Větrní rozvaha

(1)

Větrní rozvaha musí být vypracována pro každý důl nejméně jednou za rok a vždy při podstatné změně větrání.

(2)

Součástí větrní rozvahy je zpráva obsahující

popis větrního systému s charakteristikou větrní sítě a rozvodu důlních větrů, údaje o hlavních vtažných a výdušných důlních dílech, hlavních a výpomocných ventilátorech (včetně vyložení provozního bodu), větrních oblastech a jejich členění do samostatných větrních oddělení, množství důlních větrů v jednotlivých větvích větrní sítě, popis samostatných větrních oddělení (uvedení pracovišť, jejich propojení, izolace apod.),

úplnou větrní bilanci doplněnou výpočtem ekvivalentních otvorů a údaje o přisávání s povrchu,

popis větrních ztrát a zkratů s výpočtem koeficientů využití důlních větrů (celkového a pro poruby a dobývky),

posouzení současného stavu větrání s ohledem na rozložení depresí a odporů ve větrní síti a vyhodnocení úseků větrních cest s nadměrnými ztrátami tlaků, posouzení stability, diagonálních propojení a celkového rozvodu důlních větrů,

zhodnocení plynových a klimatických poměrů,

posouzení separátního větrání,

popis degazačního systému a příslušného zařízení, množství odsávaného plynu (celkové i v úsecích), účinnost degazace a její vyhodnocení,

zhodnocení stavu větrání dolu z hlediska výhledu a požadavků této vyhlášky, případně zvláštních předpisů,16)

opatření k odstranění nedostatků současného stavu větrání vzhledem k výhledu větrání dolu s uvedením termínů a zodpovědných osob.

(3)

Větrní rozvaha musí obsahovat tyto přílohy:

mapu větrání,

větrní schéma,

depresní snímek dolu,

tabulku ukazatelů větrání pracovišť,

základní údaje větrní rozvahy,

technická data hlavních a výpomocných ventilátorů.

(4)

Větrní rozvaha musí být do 2 měsíců po provedeném měření předložena obvodnímu báňskému úřadu.

§ 114 Vedoucí větrání

(1)

Na každém dole musí být určen vedoucí větrání a jeho zástupce. Kumulovat tyto funkce pro více dolů nebo s jinou funkcí je možné jen po předchozím souhlasném stanovisku obvodního báňského úřadu.

(2)

Vedoucí větrání na neplynujícím dole musí být báňský inženýr s nejméně tříletou odbornou praxí ve větrání dolů nebo báňský technik s úplným středním odborným vzděláním s nejméně šestiletou odbornou praxí ve větrání dolů, na plynujícím dole jen báňský inženýr s nejméně tříletou odbornou praxí ve větrání dolů.

(3)

Zástupce vedoucího větrání musí být báňský inženýr s nejméně dvouletou odbornou praxí ve větrání dolů nebo báňský technik s úplným středním odborným vzděláním s nejméně šestiletou odbornou praxí ve větrání dolů.

(4)

Vedoucí větrání musí způsobilost pro výkon funkce prokázat zkouškou před komisí obvodního báňského úřadu.

§ 115 Podmínky pro použití přístrojů k měření koncentrace metanu a plynných škodlivin

(1)

Přístroj k měření koncentrace metanu a plynných škodlivin musí mít označení typu a evidenční číslo.

(2)

Pracovník určený k měření přístrojem musí být vyškolen v jeho používání a přezkoušen. Přezkoušení musí být opakováno každé 2 roky.

(3)

Přístroj může být vydán nebo předán jen pracovníkům, kteří byli určeni jím měřit.

(4)

Přístroj musí být před výdejem přezkoušen. Pracovník je povinen přístroj vyzvednout osobně a ověřit jeho funkci. Vadné přístroje se nesmějí vydávat, případně musí být ihned vráceny. Pracovníci jsou povinni přidělené přístroje chránit před poškozením a nesmějí je otevírat.

(5)

Při odevzdávání přístroje je pracovník povinen ohlásit závady, případně poškození přístroje s vysvětlením, jak k poškození došlo.

(6)

O výdeji přístrojů musí být vedena evidence.

(7)

Počet provozuschopných přístrojů musí být nejméně o 10 % větší než je počet pracovníků povinných kontrolovat koncentraci metanu a plynných škodlivin v důlním ovzduší v nejsilněji obsazené směně.

Díl druhý

Větrání neplynujících neuhelných dolů

ODDÍL PRVNÍ

VŠEOBECNÁ USTANOVENÍ

§ 116 Zařazení dolů

(1)

Neplynující jsou ty doly, kde koncentrace metanu nedosahuje v žádném ovětrávaném důlním díle 0,1 % a kde ani po zastavení větrání na 24 hodin koncentrace metanu nedosáhne 1 % a koncentrace ostatních plynů 25 % spodní meze výbušnosti. Plynné zplodiny důlních požárů se pro zařazení dolu neuvažují.

(2)

O zařazení dolu pro dobývání výhradního ložiska a dolu, ve kterém jsou prováděny průzkumné práce, rozhodne na základě měření podle odstavce 1 obvodní báňský úřad, který současně určí lhůty kontrolních měření.

(3)

Možný výskyt metanu, případně plynů musí být zjišťován v místech a intervalech, které určí organizace, avšak vždy tam, kde vznikne podezření jejich výskytu.

(4)

Každé zjištění, které by mohlo mít vliv na zařazení dolu nebo jeho části do kategorie plynujících dolů, je organizace povinna bezodkladně oznámit obvodnímu báňskému úřadu. Při výskytu jiných plynů než metanu obvodní báňský úřad určí, která ustanovení dílu prvního musí organizace dodržovat. Za zjištění se považuje i předpokládaný výskyt plynů.

§ 117 Větrní spoje dolu s povrchem

(1)

Důl musí mít nejméně jedno hlavní vtažné a jedno hlavní výdušné důlní dílo.

(2)

Jedno hlavní větrní důlní dílo může mít důl

při otvírce dolu do doby spojení hlavního vtažného a hlavního výdušného důlního díla; toto platí obdobně i při otvírce nového patra,

při provádění pouze průzkumných nebo stavebních prací, a to jen na jednom patře,

při zajišťování nebo likvidaci dolu (patra).

Větrání těchto dolů (pater) musí být řešeno v projektu.

(3)

Výdušné jámy musí být prohlubovány včas tak, aby jejich nejspodnější patro bylo jen o jedno patro výše, než úvodní patro téže větrní oblasti. Rovněž vtažné jámy musí být prohlubovány včas tak, aby se bez závažných důvodů nedobývalo pod nejhlubším vtažným patrem.

(4)

Ustanovení odstavce 3 je splněno i tehdy, když požadované úrovně patra je dosaženo slepou jámou (šibíkem).

(5)

Odstavce 3 a 4 platí obdobně i pro jiná hlavní vtažná a výdušná důlní díla než jámy.

(6)

§ 118 Způsoby větrání

(1)

Důl, kromě případů uvedených v § 119 odst. 2, musí mít samostatný větrní systém.

(2)

Důl musí být větrán uměle a v době, kdy jsou v dole lidé, nepřetržitě. Po zastavení větrání podle § 125 však musí být větrání včas spuštěno před konáním předběžných prohlídek, případně před obsazením pracovišť, není-li předběžné prohlídky třeba konat.

(3)

(4)

Podzemní stavby mohou být větrány přirozeným větráním jen ve výjimečných případech, kdy přirozený tah důlních větrů spolehlivě zajistí splnění požadavků této vyhlášky.

§ 119 Vztahy k sousedním dolům

(1)

V důlních dílech spojujících neplynující doly musí být postaveny těsné hráze nebo alespoň dvoje větrní dveře otevírající se v opačném směru.

(2)

(3)

Při společném větrním systému několika dolů jsou určení pracovníci povinni si navzájem bez odkladu sdělovat změny a události, které mohou mít vliv na větrání, zejména složení důlního ovzduší sousedních dolů. Plánované změny musí být projednány předem.

ODDÍL DRUHÝ

DŮLNÍ VĚTRY A VĚTRNÍ CESTY

§ 120 Složení důlního ovzduší

(1)

kysličník uhoľnatý	(CO)	0,003 %,
kysličník uhličitý	(CO2)	1,0 %,
kysličníky dusíka (nitrózne plyny)	(NO + NO2)	0,00076 %,
sírovodík	(H2S)	0,00072 %.

(2)

Pracovat v důlním ovzduší s koncentrací kysličníku uhelnatého do 0,013 % je možné za předpokladu, že průměrná koncentrace kysličníku uhelnatého za osmihodinovou nebo kratší pracovní směnu nepřekročí hodnotu uvedenou v odstavci 1 a po celou dobu práce bude pravidelně zjišťována koncentrace kysličníku uhelnatého v důlním ovzduší v intervalech určených vedoucím likvidace havárie.

(3)

§ 121 Objemový průtok důlních větrů

Objemový průtok důlních větrů v důlních dílech, ve kterých se zdržují nebo mohou zdržovat pracovníci, musí být takový, aby byly dodrženy požadavky této vyhlášky.

§ 122 Rychlost důlních větrů

(1)

Rychlost důlních větrů musí být nejméně

0,15 m.s^-1 v hloubených svislých důlních dílech,

0,3 m.s^-1 na ostatních pracovištích.

(2)

Rychlost důlních větrů nesmí být větší než

4 m.s^-1 v otvírkových a přípravných důlních dílech, porubech a dobývkách,

10 m.s^-1 v ostatních důlních dílech s chůzí nebo pravidelnou dopravou lidí,

15 m.s^-1 v ostatních důlních dílech bez chůze a pravidelné dopravy lidí.

(3)

V důlních dílech, pokud neumožňují jakoukoliv chůzi nebo dopravu lidí, není rychlost důlních větrů omezena.

ODDÍL TŘETÍ

HLAVNÍ A VÝPOMOCNÉ VENTILÁTORY

§ 123 Hlavní ventilátory

(1)

Hlavní ventilátor musí být umístěn u hlavního větrního důlního díla.

(2)

Hlavní ventilátor musí mít záložní pohon a převod hnací síly, není-li instalován záložní hlavní ventilátor. Pro ventilátory stejného typu může mít organizace jen jeden záložní pohon a převod hnací síly, pokud je zajištěno jejich včasné přemístění a zapojení na místě případné potřeby.

(3)

Hlavní ventilátor musí být vybaven zařízením k měření tlakového spádu.

(4)

Před uvedením hlavního ventilátoru do trvalého provozu nebo při podstatné změně jeho parametrů musí být ověřena jeho provozní charakteristika.

(5)

Provoz hlavního ventilátoru bez strojníka je dovolen, splňuje-li ventilátor požadavky § 219. Provozně zabezpečovací systém musí mít zdroj energie nezávislý na pohonu ventilátoru.

(6)

Kanál hlavního ventilátoru musí mít uzavírací zařízení a musí být přístupný z povrchu.

§ 124 Údržba hlavních ventilátorů a jejich příslušenství

(1)

Provozovaný hlavní ventilátor je povinen prohlédnout určený pracovník nejméně jednou denně.

(2)

Záložní hlavní ventilátor je povinen prohlédnout a přezkoušet určený pracovník nejméně jednou za měsíc.

(3)

(4)

Na dobu opravy hlavního ventilátoru, případně i záložního ventilátoru je organizace povinna určit potřebná bezpečnostní opatření.

§ 125 Opatření při zastavení chodu hlavního ventilátoru a při poruše větrání

(1)

Zastavit hlavní ventilátor nebo změnit způsob jeho práce je dovoleno jen na písemný příkaz určeného pracovníka.

(2)

Při zastavení hlavního ventilátoru nebo při závažné poruše ve větrání se musí postupovat podle havarijního plánu.

(3)

Po obnovení chodu hlavního ventilátoru nebo po odstranění závažné poruchy ve větrání mohou být pracoviště obsazena teprve po prověření, že větrání odpovídá požadavkům této vyhlášky.

§ 126 Reverzace větrního proudu

(1)

Pokud je hlavní ventilátor vybaven zařízením pro reverzaci větrního proudu, musí být toto zařízení kontrolováno nejméně jednou za měsíc. Výsledky kontrol musí být uchovávány 2 roky.

(2)

(3)

Ověření účinnosti reverzace větrního proudu musí být vyhodnoceno a výsledky uchovávány 2 roky.

§ 127 Výpomocný ventilátor

Výpomocný ventilátor může být použit pro tu část dolu, ve které není možno jinak splnit požadavky § 120, 121 a 122. O nasazení výpomocného ventilátoru a o podmínkách jeho provozu rozhodne vedoucí organizace nebo jím pověřený pracovník na základě výpočtu větrání, a to jen na nezbytně nutnou dobu. Při zastavení výpomocného ventilátoru se musí postupovat podle havarijního plánu.

ODDÍL ČTVRTÝ

ROZVÁDĚNÍ DŮLNÍCH VĚTRŮ

§ 128 Vedení důlních větrů

Vtažné větry musí být vedeny na příslušné patro nebo nejhlubší místo a odtud nejkratší větrní cestou k porubům a dobývkám.

§ 129 Větrní cesty

(1)

Jako větrní cesty mohou být používána schůdná důlní díla a dále větrní vrty o průměru nejméně 0,3 m nebo komíny bez lezního oddělení nebo dopravního zařízení, pokud nejsou používány pro dopravu rubaniny. Vyrubané prostory a jiná neschůdná důlní díla mohou být používána jako větrní cesty pro vedení výdušných větrů, pokud se tím nesníží objemový průtok vtažných větrů potřebný pro větrání.

(2)

(3)

(4)

Ve schůdných větrních cestách musí být možná přeprava hmot.

§ 130 Samostatná větrní oddělení

(1)

Samostatná větrní oddělení a spojené vtažné a výdušné větrní proudy mohou být vzájemně propojovány jen k nezbytným účelům.

(2)

Začátek a konec samostatného větrního oddělení musí být uvedeny v plánu otvírky, přípravy a dobývání a vyznačeny ve větrním schématu.

§ 131 Izolace větrních proudů

Všechna nežádoucí spojení (zkraty) ve větrní síti musí být izolována.

§ 132 Větrání porubů a dobývek

Poruby a dobývky musí být větrány průchodním větrním proudem, kromě těch porubů a dobývek, u kterých dobývací metoda takový způsob větrání nepožaduje.

§ 133 Větrní dveře

Větrní dveře se musí samočinně zavírat. Nesmějí zůstat zbytečně otevřeny. Jakmile pomine jejich potřeba, musí být vysazeny nebo zajištěny v otevřené poloze. Kde otevření dveří ohrožuje řádné větrání, musí být postaveny nejméně dvoje v takové vzájemné vzdálenosti, aby jedny z nich byly vždy zavřeny.

§ 134 Větrní závěsy

§ 135 Větrní mosty

Větrní mosty se mohou použít jen tehdy, není-li možno vyřešit vedení důlních větrů jinak. Větrní mosty musí být těsné a zhotoveny z nehořlavého materiálu.

ODDÍL PÁTÝ

POMOCNÉ VĚTRÁNÍ

§ 136 Způsoby větrání neproražených důlních děl

(1)

(2)

Neproražená důlní díla, ve kterých není možné z technologických důvodů (při použití razicích plošin, při ražbě maloprofilových důlních děl pro komorové odstřely apod.) zřídit separátní větrání, je možné se souhlasem vedoucího organizace nebo jím pověřeného pracovníka větrat stlačeným vzduchem.

(3)

Podružné větrání s použitím přehrad, větrních závěsů nebo luten je přípustné jen přechodně jako nouzové opatření.

§ 137 Separátní větrání

(1)

Separátním větráním nesmí být v žádném místě průchodního větrního proudu odebíráno více než 70 % objemového průtoku důlních větrů.

(2)

(3)

Mají-li být použity jiné lutny než kovové, musí být z materiálu, který nepodporuje šíření požáru.

(4)

Těsnost lutnového tahu musí vyhovovat zvláštnímu předpisu.28)

(5)

Separátní větrání musí být nepřetržité; přechodně může být zastaveno za podmínek, že dotyčné důlní dílo bude bezodkladně označeno zákazem vstupu, že separátní větrání bude před předběžnou prohlídkou nebo obsazením pracoviště včas spuštěno a že organizace provede vhodná bezpečnostní opatření k ochraně pracovníků, kteří by mohli být ohroženi plynnými škodlivinami z ovětrávaného důlního díla. Obdobně je nutno postupovat i při poruše separátního větrání.

§ 138 Ventilátory separátního větrání

První ventilátor separátně větraného důlního díla se musí ovládat z průchodního větrního proudu.

ODDÍL ŠESTÝ

VĚTRÁNÍ DŮLNÍCH PROVOZOVEN

§ 139 Větrání důlních provozoven, komor a skladů

(1)

(2)

(3)

(4)

V provozovně se stacionárním chladicím zařízením musí být zajištěn objemový průtok důlních větrů nejméně 3 m.s^-1 na 100 kg chladiva kompresorové jednotky s největší náplní. Pokud jsou výdušné větry z této provozovny odváděny přímo do celkového výdušného větrního proudu, postačí desetinásobná výměna vzduchu za hodinu.

(5)

(6)

Ostatní důlní provozovny, komory a sklady do délky 10 metrů nemusí být větrány průchodním větrním proudem nebo separátním větráním, je-li jejich ovětrávání zajištěno difuzí.

§ 140 Větrání výklenků

Výklenek do délky 3 metrů s nestacionárním chladicím zařízením a ostatní výklenky do délky 10 metrů nemusí být větrány průchodním větrním proudem nebo separátním větráním, je-li jejich ovětrávání zajištěno difuzí.

ODDÍL SEDMÝ

VĚTRÁNÍ DOČASNĚ NEOBSAZENÝCH A OPUŠTĚNÝCH DŮLNÍCH DĚL

§ 141 Dočasně neobsazená důlní díla

(1)

Dočasně neobsazená separátně větraná důlní díla musí být i nadále větrána, mimo případy uvedené v § 137.

(2)

Dočasně neobsazená důlní díla, pokud nejsou dozorčími orgány prohlížena, musí být označena laťovým křížem nebo znepřístupněna ve vzdálenosti nejvýše 10 metrů od průchodního větrního proudu.

§ 142 Opuštěná důlní díla

Opuštěné důlní dílo musí být co nejdříve těsně uzavřeno, kromě vyrubaných prostor, které jsou používány jako větrní cesty. Hráze musí být evidovány (§ 188) a kontrolovány ve lhůtách určených organizací.

ODDÍL OSMÝ

KONTROLA VĚTRÁNÍ A PŘÍSTROJE K MĚŘENÍ KONCENTRACE PLYNŮ A PLYNNÝCH ŠKODLIVIN

§ 143 Mapa větrání a větrní schéma

(1)

Pro důl musí být vypracována a doplňována mapa větrání15) a větrní schéma.

(2)

Na mapě větrání musí být vyznačena také důlní díla sousedních dolů až do vzdálenosti 100 metrů od společných hranic s údaji o jejich ovětrávání a způsobu případného uzavření, zajištění nebo likvidace.

(3)

Větrní schéma musí znázorňovat

způsob propojení jednotlivých větrních proudů ve větrní síti,

samostatná větrní oddělení a označení uzlových bodů,

situování porubů a dobývek,

směry proudění a objemové průtoky důlních větrů,

umístění a druhy zařízení pro rozvádění a regulaci důlních větrů včetně hrází,

umístění hlavních a výpomocných ventilátorů s uvedením jejich výkonu a tlaku.

(4)

Větrní schéma musí být doplňováno tak, aby odpovídalo skutečnému stavu větrání.

§ 144 Prohlídky větrních cest a větracích zařízení

(1)

Hlavní vtažná a výdušná důlní díla musí být prohlédnuta nejméně jednou za půl roku.

(2)

Větrní cesty uvnitř samostatného větrního oddělení musí být prohlédnuty každý pracovní den, mimo samostatné větrní oddělení nejméně jednou za týden.

(3)

Způsob prohlídek, případně kontrol větrních vrtů a komínů, které nejsou vybaveny lezním oddělením nebo dopravním zařízením, určí organizace.

(4)

Při prohlídkách větrních cest musí být současně kontrolována i zařízení pro rozvádění a regulaci důlních větrů.

§ 145 Kontrola složení důlního ovzduší

(1)

Možný výskyt plynných škodlivin (§ 120), zejména kysličníků uhelnatého a uhličitého v důlním ovzduší musí být zjišťován v místech a intervalech, které určí organizace, avšak vždy tam, kde vznikne podezření jejich výskytu.

(2)

Výsledky kontrol na pracovišti musí být sděleny předákovi.

§ 146 Měření a odběry vzorků důlního ovzduší

(1)

Objemový průtok, teplota a relativní vlhkost důlních větrů musí být měřen nejméně jednou za 3 měsíce

v hlavních výdušných důlních dílech větrních oblastí,

ve výdušných důlních dílech v blízkosti porubů a dobývek,

v ražených separátně větraných důlních dílech,

v důlních dílech s provozem naftových motorů a elektrických lokomotiv.

V těchto místech musí být zároveň odebírány vzorky důlního ovzduší a provedeny jejich technické rozbory na kyslík a kysličníky uhelnatý a uhličitý.

(2)

Rychlost důlních větrů v porubech, dobývkách a v ražených separátně větraných důlních dílech musí být měřena nejméně jednou za 3 měsíce.

(3)

Na místech, kde je prováděna trhací práce, a v místech s provozem naftových motorů musí být ve lhůtách určených organizací odebírány vzorky důlního ovzduší pro zjištění koncentrace nitrosních plynů a kysličníku uhelnatého. Odběrem vzorků důlního ovzduší musí být namátkově kontrolována i délka určené čekací doby po odstřelu.

(4)

V komoře pro nabíjení akumulátorů musí být odebírán vzorek důlního ovzduší pro zjištění koncentrace vodíku, případně jiných plynů nejméně jednou za 3 měsíce, a to v době, kdy lze předpokládat jejich nejvyšší koncentrace.

(5)

Rozbory vzorků důlního ovzduší pro kontrolu jeho plynných složek, kromě míst uvedených v odstavci 1 písm. a), mohou být nahrazeny měřením přístroji a pomůckami povolenými podle zvláštního předpisu.29)

(6)

Měření radioaktivních škodlivin v důlním ovzduší se provádí podle zvláštních předpisů.16)

§ 147 Měření barometrického tlaku

(1)

Na povrchu dolu se zvýšeným nebezpečím výstupu plynných škodlivin ze stařin musí být měřen barometrický tlak. Měřené údaje musí být zaznamenávány a záznamy uchovány nejméně půl roku.

(2)

(3)

Organizace je povinna určit potřebná bezpečnostní opatření pro případy náhlého zvýšení výskytu plynných škodlivin při poklesu barometrického tlaku.

§ 148 Postup při nahromadění plynů a plynných škodlivin

(1)

Zjistí-li se, že složení důlního ovzduší v důlních dílech, kde se zdržují nebo mohou zdržovat pracovníci, neodpovídá § 120, musí být pracovníci z těchto důlních děl vyvedeni do vtažných větrů a tato důlní díla musí být označena zákazem vstupu. Postup při odstraňování tohoto stavu musí být určen havarijním plánem.

(2)

Opětné obsazení pracovišť je přípustné po prověření, že větrání, zejména složení důlního ovzduší, odpovídá požadavkům této vyhlášky.

§ 149 Větrní rozvaha

(1)

Větrní rozvaha musí být vypracována pro každý důl nejméně jednou za 3 roky a vždy při podstatné změně větrání.

(2)

Součástí větrní rozvahy je zpráva obsahující

úplnou větrní bilanci doplněnou výpočtem ekvivalentních otvorů a údaje o přisávání s povrchu,

popis větrních ztrát a zkratů s výpočtem koeficientů využití důlních větrů (celkového a pro poruby a dobývky),

zhodnocení plynových a klimatických poměrů,

posouzení separátního větrání,

zhodnocení stavu větrání dolu z hlediska výhledu a požadavků této vyhlášky, případně zvláštních předpisů,16)

opatření k odstranění nedostatků současného stavu větrání vzhledem k výhledu větrání dolu s uvedením termínu a zodpovědných osob.

(3)

Větrní rozvaha musí obsahovat tyto přílohy:

mapu větrání,

větrní schéma,

depresní snímek dolu,

tabulku ukazatelů větrání pracovišť,

základní údaje větrní rozvahy,

technická data hlavních a výpomocných ventilátorů.

(4)

Větrní rozvaha musí být do 2 měsíců po provedeném měření předložena obvodnímu báňskému úřadu.

§ 150 Vedoucí větrání

(1)

(2)

Vedoucí větrání musí být báňský inženýr s nejméně dvouletou odbornou praxí ve větrání dolů nebo báňský technik s úplným středním odborným vzděláním s nejméně šestiletou odbornou praxí ve větrání dolů.

(3)

Vedoucí větrání musí způsobilost pro výkon funkce prokázat zkouškou před komisí obvodního báňského úřadu.

§ 151 Podmínky pro použití přístrojů k měření koncentrace metanu a plynných škodlivin

(1)

Přístroj k měření koncentrace metanu a plynných škodlivin musí mít označení typu a evidenční číslo.

(2)

Pracovník určený k měření přístrojem musí být vyškolen v jeho používání a přezkoušen. Přezkoušení musí být opakováno každé 2 roky.

(3)

Přístroj může být vydán nebo předán jen pracovníkům, kteří byli určeni jím měřit.

(4)

(5)

Při odevzdávání přístroje je pracovník povinen ohlásit závady, případně poškození přístroje s vysvětlením, jak k poškození došlo.

(6)

O výdeji přístrojů musí být vedena evidence.

(7)

Díl první

Všeobecná ustanovení

§ 152 Zařazení dolů

Uhelné doly jsou doly s nebezpečím výbuchu uhelného prachu. Za uhelný prach se z hlediska ochrany dolů proti jeho výbuchu pokládá uhelný prach o velikosti zrna do 1 mm.

§ 153 Opatření proti vzniku a pronikání uhelného prachu

(1)

V dole musí být používány vhodné a dostupné technické prostředky a opatření k tomu, aby se co nejvíce omezil vznik uhelného prachu a jeho pronikání do jiných důlních děl.

(2)

Jáma, ve které je skipové zařízení pro dopravu uhlí, se nesmí používat jako vtažná.

(3)

V používaných důlních dílech, kromě vrtů, zásobníků, porubů a dobývek musí být uhelný prach pravidelně odstraňován, a to i když ztratil pro svoji vlhkost schopnost rozvíření. Lhůty pro odstraňování uhelného prachu určí organizace podle intenzity vývinu prachu.

(4)

V důlních dílech používaných k chůzi a dopravě musí být běžně odstraňováno spadlé uhlí.

Díl druhý

Zneškodňování uhelného prachu

§ 154 Poprašování inertním prachem

(1)

Používaná důlní díla, kromě jam, komínů, vrtů, zásobníků, porubů a dobývek musí být po celém obvodu a v celé délce poprašována inertním prachem, pokud není použito jiného povoleného způsobu zneškodňování.30)

(2)

Poprašovat se musí tak, aby obsah hořlavých látek ve směsi inertního a uhelného prachu nepřesáhl 20 %. V důlních dílech, kde je ve větrním proudu povolena zvýšená koncentrace metanu nad 1 %, se musí poprašovat tak, aby obsah hořlavých látek ve směsi inertního a uhelného prachu nepřesáhl 15 %. Poprašování musí být ihned obnoveno, jestliže prachová směs podle rozboru vzorku směsi obsahuje větší podíl hořlavých látek než je stanoveno nebo při zjištění, že se na poprášených místech usadila viditelná souvislá vrstva uhelného prachu.

(3)

Pokud poprašováním důlních děl nelze udržet obsah hořlavých látek ve směsi v hodnotách uvedených v odstavci 2, musí být uhelný prach účinně zneškodňován jiným způsobem. Nelze-li ani tak docílit účinného zneškodnění uhelného prachu, musí být vhodnými technickými prostředky zabráněno jeho pronikání do jiných důlních děl. Tyto prostory musí být od ostatních důlních děl izolovány protivýbuchovými uzávěrami.

(4)

Určená místa, která jsou stále a po celé ploše tak vlhká, že se prach na nich usazený nedá rozvířit, a místa bez uhelného prachu nemusí být poprašována.

(5)

Pracovníci jsou povinni při poprašování používat protiprašné respirátory. Poprašováním nesmí být nikdo zdravotně ohrožován.

§ 155 Kontrola poprašování

(1)

Směs inertního a uhelného prachu v důlních dílech musí být pravidelně zkoušena na obsah hořlavých látek tak, aby mohlo být včas obnoveno poprášení. Místa a lhůty pro odběr vzorků prachové směsi určí organizace podle intenzity usazování uhelného prachu. Musí při tom přihlédnout též k umístění elektrických zařízení a k tomu, aby vzorky nebyly ovlivněny vodou použitou při zkrápění apod. Vzorky musí být odebírány nejméně

v dlouhém důlním díle v okolí porubu nebo dobývky v úseku do 50 metrů na výdušné straně jeden vzorek měsíčně a v úseku od 50 do 200 m na výdušné straně jeden vzorek za 2 měsíce,

v místě s výraznějším prašným zdrojem (u přesypu, zásobníku apod.) v úseku do 50 metrů ve směru proudění důlních větrů jeden vzorek měsíčně,

v ostatních dlouhých důlních dílech, kromě míst uvedených v § 154 odst. 4, každých 300 m jeden vzorek za 3 měsíce. Je-li dlouhé důlní dílo kratší než 300 m, musí být i v něm odebírán jeden vzorek za 3 měsíce.

(2)

Odběry vzorků inertního prachu a směsi inertního a uhelného prachu a jejich rozbory musí být prováděny podle zvláštního předpisu.31)

§ 156 Zásoby inertního prachu

(1)

Organizace je povinna mít zásobu inertního prachu určeného k poprašování a pro prachové protivýbuchové uzávěry nejméně na jeden týden.

(2)

Inertní prach musí být na povrchu uložen v suchých uzavřených prostorech. V dole musí být uložen na vhodných suchých místech v blízkosti míst upotřebení. Místa a množství uloženého inertního prachu určí organizace.

§ 157 Vlastnosti inertního prachu

(1)

K poprašování důlních děl a pro stavbu prachových protivýbuchových uzávěr mohou být používány vápencové prachy schválené zkušebnou určenou Českým báňským úřadem, které nesmí obsahovat volný kysličník křemičitý v množství přes 3 % ani jiné fibroplastické nebo toxické látky a které si zachovávají i v dole rozviřitelnost a schopnost se udržet po delší dobu ve vznosu.

(2)

Jiné inertní prachy mohou být používány jen se souhlasem Českého báňského úřadu.

(3)

Organizace je povinna se u každé zásilky přesvědčit, zda dodaný inertní prach odpovídá schválenému druhu. Ke každé zásilce je povinna vyžádat osvědčení výrobce o jakosti prachu.

§ 158 Smáčení vodou a jiné způsoby zneškodňování uhelného prachu

(1)

Zneškodňování uhelného prachu smáčením vodou, případně vodou s přídavkem smáčedla je dovoleno tam, kde tento způsob, zejména z hlediska tepelně vlhkostních podmínek, je účinný. Pro zneškodňování uhelného prachu smáčením lze použít jen vodu z důlního požárního vodovodu.32)

(2)

Usazený uhelný prach musí být smáčen po celém obvodu a po celé délce používaných důlních děl, kromě jam, komínů, vrtů, zásobníků, porubů a dobývek, a to v takové míře, aby nemohlo dojít k jeho rozvíření. Organizace určí lhůty smáčení uhelného prachu v jednotlivých důlních dílech.

(3)

Při smáčení se musí dbát, aby nebyla smáčena elektrická zařízení. Vhodnými opatřeními musí být zajištěno, aby nedošlo k úrazu elektrickým proudem.

(4)

Jiné způsoby zneškodňování uhelného prachu povoluje Český báňský úřad.

§ 159 Způsob, kontrola a odpovědnost za zneškodňování uhelného prachu

(1)

O způsobu zneškodňování uhelného prachu rozhodne vedoucí organizace po předběžném souhlasu obvodního báňského úřadu.

(2)

Při prohlídkách pracovišť jsou dozorčí orgány a ostatní technici povinni kontrolovat také zneškodňování uhelného prachu.

(3)

Organizace určí pracovníky odpovědné za zneškodňování uhelného prachu a vymezí odpovědnost mezi předáky a pracovníky určené pro zneškodňování uhelného prachu.

(4)

Pracovníkům musí být úseky důlních děl vymezeny tak, aby zneškodňování uhelného prachu mohli provádět ve stanovené míře.

Díl třetí

Ochrana proti přenosu výbuchu uhelného prachu

§ 160 Druhy protivýbuchových uzávěr

Na ochranu proti přenosu výbuchu uhelného prachu v dole se staví protivýbuchové uzávěry prachové nebo vodní. Druh používaných protivýbuchových uzávěr určí organizace.

§ 161 Provedení prachových protivýbuchových uzávěr

(1)

Prachové protivýbuchové uzávěry se staví jako uzávěry soustředěné.

(2)

Konstrukce přehrad prachové protivýbuchové uzávěry musí zajišťovat jejich snadné převržení v případě výbuchu.

(3)

Množství inertního prachu uloženého na přehradách uzávěry musí být určeno tak, aby na 1 m^2 průměrného průřezu důlního díla připadalo nejméně 400 kg inertního prachu. Vzdálenost mezi jednotlivými přehradami musí být 1,5 až 2 m, výjimečně může být zkrácena až na 1 m. Celková délka uzávěry však nesmí být menší než 40 m.

(4)

Prachové protivýbuchové uzávěry musí být provedeny podle zvláštního předpisu.33)

§ 162 Provedení vodních protivýbuchových uzávěr

(1)

Vodní protivýbuchové uzávěry se staví jako uzávěry soustředěné nebo dělené.

(2)

Na stavbu vodní protivýbuchové uzávěry se mohou používat jen korýtka, jejichž materiál a typ byl schválen zkušebnou určenou Českým báňským úřadem.

(3)

Korýtka musí být zavěšena v pevném rámu nebo uložena na pevné konstrukci a musí obsahovat nejméně takové množství vody, které odpovídá výrobcem určenému obsahu. Stav vody v korýtku musí být snadno kontrolovatelný.

(4)

Množství vody v protivýbuchové uzávěře soustředěné musí být takové, aby na 1 m čtvereční průměrného průřezu důlního díla připadalo nejméně 200 l vody. Vzdálenost mezi korýtky na sousedních přehradách musí být 1 až 3 m Celková délka uzávěry musí být nejméně 25 m a nejvíce 40 m.

(5)

Protivýbuchová uzávěra dělená je tvořena skupinami korýtek rozmístěnými po celé délce důlního díla, kromě případů uvedených v odstavci 6. Při jejich stavbě musí být dodrženy tyto podmínky:

vzdálenost mezi skupinami korýtek nesmí být větší než 30 m,

vzdálenost mezi přehradami jedné skupiny korýtek musí být 1 až 1,2 m,

množství vody v litrech v každé skupině korýtek nesmí být menší než objem důlního díla v mech krychlových mezi dvěma skupinami korýtek.

(6)

Má-li být protivýbuchová uzávěra dělená použita samostatně, nesmí celkové množství vody v ní být menší než 200 l na 1 m^2 průměrného průřezu důlního díla.

(7)

Při změně vodní protivýbuchové uzávěry z dělené na soustředěnou nebo naopak musí být přechod proveden tak, aby vzdálenost mezi nimi nebyla větší než 30 m.

(8)

Pokud je vzdálenost mezi spodní větví pásového dopravníku a počvou větší než 0,75 m, musí být v tomto prostoru v místě každé přehrady nejméně jedno korýtko s vodou. Voda v tomto korýtku se nezapočítává do celkového množství vody v protivýbuchové uzávěře.

(9)

Vodní protivýbuchové uzávěry musí být provedeny podle zvláštního předpisu.34)

§ 163 Rozmístění protivýbuchových uzávěr

(1)

Protivýbuchové uzávěry musí být stavěny pro ochranu

hlavních vtažných a výdušných důlních děl ústících na povrch, šibíků a zásobníků uhlí včetně jejich příslušenství (náraziště, ochozy, čerpací stanice apod.) proti ostatním důlním dílům, pokud nejsou chráněna hrázovými dveřmi. Uzávěry musí být umístěny ve vzdálenosti 50 až 200 m od objektu, který chrání,

samostatného větrního oddělení na vtažné a výdušné straně. Uzávěry musí být umístěny uvnitř samostatného větrního oddělení tak, aby nebyly vzdáleny více než 50 m od jeho začátku i od jeho konce. Pokud nelze protivýbuchové uzávěry umístit uvnitř samostatného větrního oddělení, musí být v uvedené vzdálenosti umístěny na všech přístupových cestách k němu,

spojů mezi samostatnými větrními odděleními, pokud tyto spoje nejsou vybaveny hrázovými dveřmi,

raženého otvírkového, přípravného nebo prostorového důlního díla. Další uzávěry musí být stavěny i v raženém separátně větraném důlním díle.

(2)

Uvnitř samostatného větrního oddělení, ve kterém je v provozu porub nebo dobývka nebo raženo důlní dílo, musí být protivýbuchové uzávěry stavěny po celé délce důlních děl, kterými jsou vedeny vtažné a výdušné větry těchto pracovišť. V porubu nebo dobývce nemusí být protivýbuchové uzávěry stavěny.

(3)

Protivýbuchové uzávěry musí být stavěny v důlních dílech, ve kterých se dopravuje uhlí, a to i v případě, kdy jsou v důlním díle postaveny hrázové dveře [odstavec 1 písm. a) a c)].

(4)

V neplynujícím dole nemusí být pro izolaci otvírkového důlního díla, raženého výhradně v kameni, stavěny protivýbuchové uzávěry.

(5)

Protivýbuchové uzávěry nemusí být stavěny v těch lignitových dolech, ve kterých je zkouškami ve zkušebně určené Českým báňským úřadem prokázána a každé 3 roky ověřena nevýbušnost lignitového prachu. Výsledky těchto zkoušek musí být zasílány obvodnímu báňskému úřadu, který rozhodne o případných opatřeních.

(6)

Protivýbuchové uzávěry se umisťují ve vodorovných a úklonných důlních dílech.

§ 164 Vzdálenost pro umístění protivýbuchových uzávěr

(1)

Protivýbuchové uzávěry soustředěné musí být umístěny v přímém úseku důlního díla stejného průřezu. Pokud se důlní dílo rozšiřuje, nesmí být protivýbuchová uzávěra umístěna blíže než 30 m od místa rozšíření.

(2)

Čítanie tohto dokumentu nenahrádza čítanie oficiálneho textu uverejneného v Zbierke zákonov. Nenesieme zodpovednosť za prípadné nepresnosti vyplývajúce z konverzie originálu do tohto formátu.

Tento text je zverejnený za vlastných podmienok opätovného použitia zdroja Slov-Lex, nie pod licenciou Legalize ani pod licenciou voľného diela. Slov-Lex
verejná doména (úradné texty vylúčené z autorskoprávnej ochrany)