Vyhláška Ministerstva zdravotnictví, kterou se stanoví požadavky na jakost, postup při přípravě, zkoušení, uchovávání a dávkování léčiv (Český lékopis 1997)

Porovnávací roztok (b). 5 mg sodné soli liothyroninu CRL se rozpustí ve směsi objemových dílů amoniaku 26% R a methanolu R (5 + 70) a zředí se stejnou směsí na 5 ml. 1 ml tohoto roztoku se smíchá s 1 ml zkoušeného roztoku.

Na vrstvu se odděleně nanese po 5 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů amoniaku 26% R, 2-propanolu R a ethylacetatu R (20 + 35 + 55) po dráze 15 cm. Vrstva se vysuší na vzduchu, postříká se ninhydrinem RS, zahřívá se při 100 °C až 105 °C do objevení skvrn a pozoruje se v denním světle. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku se shoduje polohou, barvou a velikostí s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) jsou dvě zřetelně oddělené skvrny.

D. K asi 50 mg se v porcelánové misce přidá několik kapek kyseliny sírové R a zahřeje se; vyvíjejí se fialové páry.

E. K 20 mg se přidají 2 ml kyseliny sírové zředěné RS, zahřívá se na vodní lázni, potom opatrně nad plamenem a postupně se zvyšuje teplota až na asi 600 °C. Pokračuje se v žíhání až do vymizení většiny černých částic. Zbytek se rozpustí ve 2 ml vody R; tento roztok vyhovuje zkoušce (a) na sodík (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Roztok S. 0,500 g se rozpustí mírným varem ve 23 ml směsi objemových dílů kyseliny chlorovodíkové 1 mol/l RS a lihu 96% R (1 + 4). Ochladí se a zředí se stejnou směsí na 25,0 ml.

Vzhled roztoku. Čerstvě připravený roztok S není intenzivněji zbarven než porovnávací barevný roztok HŽ3 (2.2.2, Metoda II).

Specifická optická otáčivost (2.2.7). +16° až +20°, počítáno na vysušenou látku; měří se roztok S.

Liothyronin a jiné příbuzné látky. Hodnotí se chromatogramy získané při Stanovení obsahu. Na chromatogramu zkoušeného roztoku (a) plocha píku odpovídajícího liothyroninu není větší než plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (1,0 %) a součet ploch všech píků, kromě hlavního píku a píku odpovídajícího liothyroninu, není větší než plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (1,0 %). Nepřihlíží se k píkům, jejichž plocha je menší než pík na chromatogramu porovnávacího roztoku (d).

Ztráta sušením (2.2.32). 6,0 % až 12 %; 0,100 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Stanovení obsahu

Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29). Roztoky se chrání před světlem.

Zkoušený roztok (a). 20,0 mg se rozpustí v hydroxidu sodném v methanolu RS a zředí se jím na 100,0 ml.

Zkoušený roztok (b). 2,0 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí hydroxidem sodným v methanolu RS na 200,0 ml.

Porovnávací roztok (a). 20,0 mg levothyroxinu CRL se rozpustí v hydroxidu sodném v methanolu RS a zředí se jím na 100,0 ml. 2,0 ml tohoto roztoku se zředí stejným rozpouštědlem na 200,0 ml.

Porovnávací roztok (b). 5 mg sodné soli liothyroninu CRL se rozpustí v hydroxidu sodném v methanolu RS a zředí se jím na 50,0 ml. 10,0 ml tohoto roztoku se zředí stejným rozpouštědlem na 50,0 ml. 10,0 ml tohoto roztoku se zředí stejným rozpouštědlem na 100,0 ml.

Porovnávací roztok (c). Smíchají se stejné objemové díly porovnávacího roztoku (a) a porovnávacího roztoku (b).

Porovnávací roztok (d). 1 ml porovnávacího roztoku (a) se zředí hydroxidem sodným v methanolu RS na 10,0 ml.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

• kolony délky 0,25 m a vnitřního průměru 4 mm naplněné silikagelem nitrilovaným pro chromatografii R (5 μm až 10 μm),

• mobilní fáze, kterou je směs objemových dílů kyseliny fosforečné R, acetonitrilu R a vody R (1 + 300 + 700), s průtokovou rychlostí 1 ml/min,

• spektrofotometrického detektoru, 225 nm,

• injektorové smyčky.

Nastříkne se odděleně po 50 μl každého roztoku. Zaznamenávají se chromatogramy po dobu odpovídající 3,5násobku retenčního času hlavního píku. Zkoušku lze hodnotit, jestliže rozlišení mezi píky odpovídajícími levothyroxinu a liothyroninu na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) je nejméně 4 a poměr signálu hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (d) k šumu je nejméně 5. Vypočítá se obsah C15H10I4NNaO4 v procentech podle vzorce:

Su0,972 . St . Cr,

v němž značí:

Su - plochu píku levothyroxinu na chromatogramu zkoušeného roztoku (b),

Sr - plochu píku levothyroxinu na chromatogramu porovnávacího roztoku (a),

Cr - deklarovaný obsah C15H10I4NNaO4 levothyroxinu CRL v procentech.

Uchovávání

Ve vzduchotěsných obalech, chráněn před světlem, při teplotě 2 °C až 8 °C.

Separandum.

Lichen islandicus[image omitted]

Lišejník islandský

Je to celá nebo řezaná usušená stélka druhu Cetraria islandica (L.) ACHARIUS sensu lato.

Vlastnosti

Droga slabého charakteristického pachu a nahořklé, mírně slizovité chuti.

Makroskopický a mikroskopický popis, viz Zkoušky totožnosti A a B.

Zkoušky totožnosti

A. Stélka až 15 cm dlouhá, nepravidelně vidličnatě větvená, je tvořena hladkými, žlábkovitými nebo téměř plochými, tuhými, křehkými proužky, 0,3 cm až 1,5 cm širokými asi 0,5 mm silnými, občas zubatými na okrajích s pyknidiemi. Svrchní strana stélky je nazelenalá až zelenohnědá, spodní strana šedobílá až světle hnědá s bělavými, vpadlými skvrnami (tzv. dýchací otvory). Velmi zřídka jsou patrná hnědá, miskovitá apothecia.

B. Droga se upráškuje (355). Prášek je šedohnědý. Pozoruje se pod mikroskopem v chloralhydrátu RS. Práškovaná droga je charakteristická těmito znaky: četné úlomky pseudoparenchymu tvořeného v okrajové vrstvě ztlustlými hyfami s úzkým luminem; přilehlá vrstva je tvořena hyfami se širokým luminem a nazelenalými až nahnědlými buňkami; úlomky dřeňové vrstvy tvořené volně propletenými hyfami, které obklopují nazelenalé až nahnědlé buňky; občas i úlomky okraje stélky s trubkovitými nebo válcovitými spermogoniemi až 160 μm širokými a až 400 μm dlouhými.

C. 1,0 g práškované drogy (355) se smíchá s 10 ml vody R a vaří se 2 min až 3 min. Šedohnědý roztok po ochlazení přechází v gel.

D. Provede se tenkovrstvá chromatografíe (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu G R.

Zkoušený roztok. 1,0 g práškované drogy (355) se smíchá s 5 ml acetonu R a zahřívá se 2 min až 3 min na vodní lázni pod zpětným chladičem. Po ochlazení se zfiltruje.

Porovnávací roztok. 5 mg anetholu R a 5 mg kyseliny kávové R se rozpustí ve 2 ml acetonu R

Na vrstvu se nanese odděleně do pruhů (20 mm x 3 mm) 20 μl zkoušeného roztoku a 10 μl porovnávacího roztoku. Vyvíjí se směsí objemových dílů acetonu R, methanolu R, kyseliny octové ledové R a toluenu R (5 + 5 + 10 + 80) po dráze 10 cm. Vrstva se usuší na vzduchu, postříká se anisaldehydem RS a suší se 5 min až 10 min při 100 °C až 105 °C. Pozoruje se v denním světle. Na chromatogramu porovnávacího roztoku je v dolní polovině šedomodrá až modrofialová skvrna (kyselina kávová), v horní polovině modrá až modrofialová skvrna (anethol). Na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídá hlavní, fialová až šedá skvrna (kyselina fumarprotocetrarová) polohou skvrně kyseliny kávové na chromatogramu porovnávacího roztoku. Na chromatogramu zkoušeného roztoku mohou být další, slabě zbarvené skvrny.

Zkoušky na čistotu

Cizí příměsi (2.8.2). Nejvýše 5 %.

Jiné druhy lišejníků. Na chromatogramu zkoušeného roztoku ze Zkoušky totožnosti D není přítomná červenofialová skvrna s hodnotou RF nižší než hodnota RF anetholu na chromatogramu porovnávacího roztoku.

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 12,0 %; 1,000 g práškované drogy (355) se suší 2 h v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Celkový popel (2.4.16). Nejvýše 3,0 %.

Číslo bobtnavosti (2.8.4). Nejméně 4,5. Stanoví se z práškované drogy (355).

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.

† Lidocaini hydrochloridum[image omitted]

Lidokainiumchlorid

[image omitted]

C14H23ClN2O . H2O	Mr 288,82 Mr bezvodého 270,80	CAS 6108-05-0

Je to monohydrát (2,6-dimethylbenzamidomethyl)diethylamoniumchloridu. Počítáno na bezvodou látku, obsahuje 99,0 % až 101,0 % sloučeniny C14H23ClN2O.

Vlastnosti

Bílý krystalický prášek. Je velmi snadno rozpustný ve vodě, snadno rozpustný v lihu 96%, prakticky nerozpustný v etheru.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: A, B a F.

Alternativní sestava zkoušek: A, C, D, E a F, viz Obecné zásady (1.2).

A. Teplota tání (2.2.14). 74 °C až 79 °C, stanoví se bez předchozího vysušení.

B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem lidokainiumchloridu CRL.

C. 0,2 g se rozpustí v 10 ml vody R a přidá se 10 ml trinitrofenolu RS. Vzniklá sraženina se promyje vodou R a usuší se. Sraženina taje (2.2.14) při asi 230 °C.

D. K asi 5 mg se přidá 0,5 ml kyseliny dusičné dýmavé R, odpaří se do sucha na vodní lázni, zbytek se ochladí a rozpustí v 5 ml acetonu R. Přidá se 0,2 ml hydroxidu draselného v lihu R; vznikne zelené zbarvení.

E. K 5 ml roztoku S, viz Zkoušky na čistotu, se přidá 5 ml vody R, zalkalizuje se hydroxidem sodným zředěným RS a vzniklá sraženina se na filtru promyje vodou R. Polovina sraženiny se rozpustí v 1 ml lihu 96% R a přidá se 0,5 ml roztoku dusičnanu kobaltnatého R (100 g/l); vznikne modrozelená sraženina.

F. Vyhovuje zkoušce (a) na chloridy (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Roztok S. 1,0 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředí se jí na 20 ml.

Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a bezbarvý (2.2.2, Metoda II).

Hodnota pH (2.2.3). 4,0 až 5,5; měří se 1,0 ml roztoku S zředěného vodou prostou oxidu uhličitého R na 10 ml.

2,6-Dimethylanilin.

Roztok (a). 0,25 g se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml. Tento roztok se použije k přípravě zkoušeného roztoku.

Roztok (b). 50 mg 2,6-dimethylanilinu R se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 100 ml. 1 ml tohoto roztoku se zředí methanolem R na 100 ml. Tento roztok se použije k přípravě porovnávacího roztoku.

Použijí se tři zkumavky s plochým dnem. Do první se odměří 2 ml roztoku (a), do druhé 1 ml roztoku (b) a 1 ml methanolu R a do třetí 2 ml methanolu R (slepá zkouška). Do každé zkumavky se přidá po 1 ml čerstvě připraveného roztoku dimethylaminobenzaldehydu R (10 g/l) v methanolu R a 2 ml kyseliny octové ledové R a nechá se stát 10 min při pokojové teplotě. Intenzita žlutého zbarvení zkoušeného roztoku odpovídá intenzitě zbarvení mezi zbarvením slepé zkoušky a porovnávacího roztoku (100 μg/g).

Těžké kovy (2.4.8). 1,0 g se rozpustí ve vodě R, zředí se jí na 25 ml a provede se předfiltrace. 10 ml předfiltrátu vyhovuje limitní zkoušce E na těžké kovy (5 μg/g). K přípravě porovnávacího roztoku se použijí 2 ml základního roztoku olova (1 g Pb/ml).

Voda, semimikrostanovení (2.5.12). 5,5 % až 7,0 %; stanoví se s 0,250 g zkoušené látky.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

0,250 g se rozpustí ve 30 ml kyseliny octové bezvodé R, přidá se 6 ml octanu rtuťnatého RS a titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS za použití 0,05 ml violeti krystalové RS jako indikátoru.

1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l VS odpovídá 27,08 mg sloučeniny C14H23ClN2O.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.

Separandum.

† Lidocainum[image omitted]

Lidokain

[image omitted]

C14H22N2O	Mr 234,34	CAS 137-58-6

Je to 2-diethylamino-2´,6´-dimethylacetanilid. Počítáno na bezvodou látku, obsahuje 99,0 % až 101,0 % sloučeniny C14H22N2O.

Vlastnosti

Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek. Je prakticky nerozpustný ve vodě, velmi snadno rozpustný v lihu 96% a v dichlormethanu, snadno rozpustný v etheru.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: A a B.

Alternativní sestava zkoušek: A, C, D a E, viz Obecné zásady (1.2).

A. Teplota tání (2.2.14). 66 °C až 70 °C, stanoví se bez předchozího vysušení.

B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem lidokainu CRL.

C. 0,20 g se rozpustí zahřátím ve směsi 0,5 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS a 10 ml vody R a přidá se 10 ml trinitrofenolu RS. Vzniklá sraženina se promyje vodou R a usuší se. Sraženina taje (2.2.14) při asi 230 °C, za rozkladu.

D. K asi 5 mg se přidá 0,5 ml kyseliny dusičné dýmové R, odpaří se do sucha na vodní lázni, zbytek se ochladí a rozpustí v 5 ml acetonu R. Přidá se 0,2 ml hydroxidu draselného v lihu RS; vznikne zelené zbarvení.

E. Asi 0,1 g se rozpustí v 1 ml lihu 96% R a přidá se 0,5 ml roztoku dusičnanu kobaltnatého R (100 g/l); vznikne modrozelená sraženina.

Zkoušky na čistotu

Vzhled roztoku. 1,0 g se rozpustí ve 3 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS a zředí se vodou R na 10 ml. Tento roztok je čirý (2.2.1) a bezbarvý (2.2.2, Metoda II).

2,6-Dimethylanilin. 0,25 g se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml. Ke 2 ml se přidá 1 ml čerstvě připraveného roztoku dimethylaminobenzaldehydu R (10 g/l) v methanolu R a 2ml kyseliny octové ledové R a nechá se 10 min stát. Žluté zbarvení tohoto roztoku není intenzivnější než porovnávací roztok připravený současně stejným způsobem za použití 2 ml roztoku 2,6-dimethylanilinu R (2,5 mg/l) v methanolu R (100 μg/g).

Chloridy (2.4.4). 1,4 g se rozpustí ve směsi 3 ml kyseliny dusičné zředěné RS a 12 ml vody R. Tento roztok vyhovuje limitní zkoušce na chloridy (35 μg/g).

Sírany (2.4.13). 0,2 g se rozpustí v 5 ml lihu 96% R a zředí se vodou destilovanou R na 20 ml. 15 ml tohoto roztoku vyhovuje limitní zkoušce na sírany (0,1 %).

Těžké kovy (2.4.8). 1,0 g vyhovuje zkoušce C na těžké kovy (20 μg/g). K přípravě porovnávacího roztoku se použijí 2 ml základního roztoku olova (10 g Pb/ml).

Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Nejvýše 1,0 %; stanoví se s 1,000 g zkoušené látky.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

K 0,200 g se přidá 50 ml kyseliny octové bezvodé R a míchá se do úplného rozpuštění. Titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20).

1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l VS odpovídá 23,43 mg C14H22N2O.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech.

Separandum.

† Lincomycini hydrochloridum monohydricum[image omitted]

Linkomyciniumchlorid

Synonyma. Lincomycini hydrochloridum, Lincomycinium chloratum

[image omitted]

C18H35ClN2O6S . H2O	Mr 461,01 Mr bezvodého 443,00	CAS 7179-49-9

Je to monohydrát (2S)-trans-l-methyl-2-(6,8-dideoxy-1-methylthio-α-D-erythro-D-galakto-oktopyranosyl)karboxamido-4-propylpyrrolidiniumchlorid, antibiotikum produkované mikroorganismem Streptomyces lincolnensis var. lincolnensis nebo připravené jiným způsobem. Počítáno na bezvodou látku, obsahuje 82,5 % až 93,0 % linkomycinu (C18H35ClN2O6S; Mr 406,54).

Vlastnosti

Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek. Je velmi snadno rozpustný ve vodě, těžce rozpustný v lihu 96%, velmi těžce rozpustný v acetonu, prakticky nerozpustný v etheru.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: A a D.

Alternativní sestava zkoušek: B, C a D, viz Obecné zásady (1.2).

A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem linkomyciniumchloridu CRL.

B. Provede se tenkovrstvá chromatografíe (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu G R.

Zkoušený roztok. 10 mg se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml.

Porovnávací roztok (a). 10 mg linkomyciniumchloridu CRL se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml.

Porovnávací roztok (b). 10 mg linkomyciniumchloridu CRL a 10 mg klindamyciniumchloridu CRL se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml.

Na vrstvu se nanese odděleně po 5 μl každého roztoku a vyvíjí se horní vrstvou směsi objemových dílů 2-propanolu R roztoku octanu amonného R (150 g/l), jehož pH bylo amoniakem 17,5% RS upraveno na hodnotu 9,6, a ethylacetatu R (20 + 40 + 45) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a postříká se roztokem manganistanu draselného R (1 g/l). Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídá polohou, zbarvením a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) jsou dvě zřetelně oddělené skvrny.

C. Asi 10 mg se rozpustí ve 2 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS a 3 min se zahřívá ve vodní lázni. Přidají se 3 ml uhličitanu sodného RS a 1 ml roztoku nitroprussidu sodného R (20 g/l); vzniká fialově červené zbarvení.

D. 0,1 g se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 10 ml. Tento roztok vyhovuje zkoušce (a) na chloridy (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Roztok S. 2,0 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředí se jí na 20 ml.

Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok Ž6 (2.2.2, Metoda II).

Hodnota pH (2.2.3). 3,5 až 5,5; měří se roztok S.

Specifická optická otáčivost (2.2.7). +135° až +150°, počítáno na bezvodou látku. Měří se roztok připravený rozpuštěním 1,000 g ve vodě R a zředěním stejným rozpouštědlem na 25,0 ml.

Linkomycin B. Hodnotí se chromatogram zkoušeného roztoku (a) získaný ve Stanovení obsahu. Plocha píku linkomycinu B, který se eluuje těsně před linkomycinem, není větší než 5 % plochy píku linkomycinu.

Těžké kovy (2.4.8). 2,0 g vyhovují limitní zkoušce C na těžké kovy (5 μg/g). K přípravě porovnávacího roztoku se použije 1,0 ml základního roztoku olova (10 g Pb/ml).

Voda, semimikrostanovení (2.5.12). 3,1 % až 4,6 %; stanoví se s 0,500 g zkoušené látky.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,5 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Sterilita (2.6.1). Pokud je látka určena k výrobě parenterálních přípravků bez dalšího vhodného sterilizačního postupu, vyhovuje zkoušce na sterilitu.

Bakteriální endotoxiny (2.6.14). Pokud je látka určena k výrobě parenterálních přípravků bez dalšího vhodného postupu odstaňujícího bakteriální endotoxiny, vyhovuje zkoušce na bakteriální endotoxiny, obsahuje-li nejvýše 0,50 m.j. endotoxinu v miligramu.

Stanovení obsahu

Stanoví se plynovou chromatografií (2.2.28) za použití dotriakontanu R jako vnitřního standardu.

Roztok vnitřního standardu. 0,200 g dotriakontanu R se rozpustí v chloroformu R a zředí se jím na 25,0 ml.

Zkoušený roztok (a). 0,100 g se rozpustí v roztoku imidazolu R (20 g/l) v chloroformu R, zředí se stejným roztokem na 100,0 ml a protřepává se do úplného rozpuštění. 4,0 ml tohoto roztoku se vpraví do 15ml centrifugační zkumavky se zabroušenou zátkou, přidá se 1,0 ml směsi objemových dílů chlortrimethylsilanu R a N,O-bis(trimethylsilyl)acetamidu R (1 + 99) a opatrně se promíchá. Na zkumavku se lehce nasadí zátka a 30 min se zahřívá při 65 °C.

Zkoušený roztok (b). Připraví se stejně, jak je popsáno u zkoušeného roztoku (a), ale před rozpuštěním zkoušené látky se přidá 10,0 ml roztoku vnitřního standardu.

Porovnávcí roztok. Připraví se stejně, jak je popsáno u zkoušeného roztoku (a), ale místo zkoušené látky se použije 0,100 g linkomyciniumchloridu CRL a před rozpuštěním referenční látky se přidá 10,0 ml roztoku vnitřního standardu.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

• skleněné kolony délky 1,5 m a vnitřního průměru 3 mm naplněné křemelinou silanizovanou pro plynovou chromatografií R impregnovanou 3 % polyfenylmethylsiloxanu R,

• helia pro chromatografií R jako nosného plynu při průtokové rychlosti asi 45 ml/min,

• plamenoionizačního detektoru.

Teplota kolony je 260 °C, teplota nástřikového prostoru a detektoru je 260 °C až 290 °C. Nastřikují se zvolené objemy zkoušených roztoků a porovnávacího roztoku.

Uchovávání

Ve vzduchotěsných obalech, při teplotě nepřevyšující 30 °C. Je-li látka sterilní, uchovává se ve sterilních vzduchotěsných zabezpečených obalech.

Separandum.

Označování

V označení na obalu se uvede, zda je látka:

• sterilní,

• prostá bakterálních endotoxinů.

† Lindanum[image omitted]

Lindan

[image omitted]

C6H6Cl6	Mr 290,83	CAS 58-89-9

Je to 1α,2α,3β,4α,5α,6β-hexachlorcyklohexan. Obsahuje 99,0 % až 100,5 % sloučeniny C6H6Cl6.

Vlastnosti

Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek. Je prakticky nerozpustný ve vodě, snadno rozpustný v acetonu a v etheru, dobře rozpustný v lihu 96%.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: A a B.

Alternativní sestava zkoušek: A, C a D, viz Obecné zásady (1.2).

A. Teplota tání (2.2.14). 112 °C až 115 °C.

B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) tablety zkoušené látky se shoduje se spektrem tablety lindanu CRL.

C. Hodnotí se chromatogramy získané ve zkoušce Příbuzné látky, viz Zkoušky na čistotu. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) se polohou, barvou a velikostí shoduje s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku (a).

D. Asi 5 mg se rozpustí ve 4 ml lihu 96% R, přidá se 1 ml hydroxidu draselného v lihu 0,5 mol/l RS a nechá se 10 min stát; roztok vyhovuje zkoušce (a) na chloridy (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Vzhled roztoku. 0,50 g se rozpustí v acetonu R a zředí se jím na 10 ml; roztok je čirý (2.2.1) a není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok H7 (2.2.2, Metoda II).

Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografíe (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu G R.

Zkoušený roztok (a). 1,0 g se rozpustí v chloroformu R a zředí se jím na 10 ml.

Zkoušený roztok (b). 1 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí chloroformem R na 10 ml.

Porovnávací roztok (a). 0,1 g lindanu CRL se rozpustí v chloroformu R a zředí se jím na 10 ml.

Porovnávací roztok (b). 1 ml zkoušeného roztoku (b) se zředí chloroformem R na 10 ml.

Porovnávací roztok (c). 10 mg α-hexachlorcyldohexanu CRL se rozpustí ve zkoušeném roztoku (a) a zředí se jím na 5 ml.

Na vrstvu se nanese odděleně po 1 každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů chloroformu R a cyklohexanu R (10 + 90) po dráze 12 cm. Vrstva se usuší v proudu vzduchu, 15 min se ozařuje ultrafialovým světlem při 254 nm, postříká se roztokem dikarboxidiniumchloridu R (6 g/l) v lihu R 90% (V/V) a pozoruje se v denním světle. Na chromatogramu zkoušeného roztoku (a) žádná skvrna, kromě hlavní skvrny, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (1,0 %). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) jsou dvě zřetelně oddělené skvrny.

Chloridy (2.4.4). K 0,75 g jemně upráškované zkoušené látky se přidá 15 ml vody R, 1 min se vaří, nechá se ochladit za častého protřepání a zfiltruje se. K 10 ml filtrátu se přidají 3 ml vody R a 2 ml lihu 96% R. Roztok vyhovuje limitní zkoušce na chloridy (100 μg/g).

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

K 0,200 g se přidá 10 ml lihu 96% R a zahřívá se na vodní lázni do rozpuštění. Ochladí se, přidá se 20 ml roztoku hydroxidu draselného v lihu 0,5 mol/l VS a nechá se 10 min stát za častého promíchání. Přidá se 50 ml vody R, 20 ml kyseliny dusičné zředěné RS, 25,0 ml dusičnanu stříbrného 0,1 mol/l VS a 5 ml síranu amonno-železitého RS2 a titruje se thiokyanatanem amonným 0,1 mol/l VS do vzniku červenožlutého zabarvení. Současně se provede slepá zkouška.

1 ml dusičnanu stříbrného 0,1 mol/l VS odpovídá 9,694 mg C6H6Cl6.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.

Separandum.

Lini oleum[image omitted]

Lněný olej

CAS 8001-26-1

Je to olej získaný lisováním nebo extrakcí zralých semen druhu Linum usitatissimum L.

Vlastnosti

Žlutá až hnědožlutá čirá průhledná kapalina, na vzduchu houstne a barví se temněji. Je velmi těžce rozpustný v lihu 96 %, snadno rozpustný v etheru, mísitelný s petrolejovým etherem.

Tuhne při teplotě asi -20 °C.

Zkoušky totožnosti

A. Provede se zkouška Totožnost olejů tenkovrstvou chromatografií (2.3.2). Chromatogram zkoušeného roztoku se shoduje s charakteristickým chromatogramem pro lněný olej.

Zkoušky na čistotu

Hustota (2.2.5). 0,926 až 0,936 g/ml.

Index lomu (2.2.6). 1,478 až 1,482.

Číslo kyselosti (2.5.1). Nejvýše 4,5; stanoví se s 10,0 g zkoušené látky.

Číslo jodové (2.5.4). 160,0 až 200,0.

Číslo zmýdelnění (2.5.6). 188,0 až 196,0; stanoví se se 2,0 g zkoušené látky.

Pryskyřičné oleje, tekutý parafin. 5 g se smíchá s 10 ml roztoku hydroxidu draselného R (150 g/l) v lihu R 50% (V/V) a zahřívá se na vodní lázni pod zpětným chladičem do úplného zmýdelnění. Pak se roztok zředí 50 ml vody R; vzhled roztoku se nezmění.

Nevysychavé oleje. 0,5 ml zkoušené látky se převede na Petriho misku o průměru 8 cm a nechá se stát volně na vzduchu 24 h; vznikne pevný průsvitný povlak.

Bělené nebo zkažené oleje. 1 ml se ve zkumavce protřepává 1 min s 1 ml kyseliny chlorovodíkové R, pak se smíchá s 1 ml resorcinolu RS a protřepává se 5 s. Po 5 min stání není vodná vrstva zbarvena intenzivněji (2.2.2) než 1 ml směsi složené z 0,5 ml manganistanu draselného 0,002 mol/l RS a 9,5 ml vody R.

Uchovávání

Ve zcela naplněných, dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.

Lini semen[image omitted]

Lněné semeno

Synonymum. Semen lini

Je to usušené zralé semeno druhu Linum usitatissimum L.

Vlastnosti

Makroskopický a mikroskopický popis, viz Zkoušky totožnosti A a B.

Zkoušky totožnosti

A. Semena plochá, podlouhle vejčitá, 4 mm až 6 mm dlouhá, 2 mm až 3 mm široká, 1,5 mm až 2 mm tlustá. Na jednom konci zaokrouhlená, na druhém vybíhající v kosý hrot a blízko něho je jako nevýrazná prohloubenina patrný pupek. Osemení je tmavě červenohnědé, hladké, lesklé, pod lupou je patrný jemně jamkovitý povrch. Uvnitř semene je tenký, bělavý endosperm a zárodek, který je tvořen dvěma velkými, plochými, nažloutlými, olejovými dělohami. Zárodečný kořínek je orientován proti pupku.

B. Pozoruje se pod mikroskopem. Pokožka osemení je tvořena izodiametrickými buňkami: vnější stěny buněk obsahují sliz, vnitřní stěny jsou zkorkovatělé pod ní vrstva kolenchymatických buněk a jednořadá vrstva protáhlých sklereid 120 μm až 190 μm dlouhých a 12 μm až 15 μm širokých, se ztlustlými, tečkovanými stěnami; hyalinní vrstva z tenkostěnného parenchymu; vnitřní pokožka jednovrstevná z plochých, mnohohranných buněk, které obsahují oranžově hnědé barvivo. Endosperm a dělohy z mnohohranných, parenchymatických buněk se slabě ztlustlými stěnami; obsahující aleuronová zrna o průměru až 20 μm. a kapky mastného oleje; škrob chybí.

Práškovaná droga. Mastný, žlutohnědý prášek, nevýrazného, charakteristického pachu a slizovité, olejovité chuti. Práškovaná droga je charakteristická těmito znaky: úlomky vnějších pokožkových buněk osemení obsahující sliz; podpokožková kolenchymatická vrstva při plošném pohledu s okrouhlými buňkami a trojúhelníkovitými intercelulárami, často se skupinami podlouhlých sklereid s tečkovanými stěnami; tenkostěnné buňky hyalinní vrstvy s tečkovanými stěnami jsou často provázeny podlouhlými sklereidami, které s nimi svírají pravý úhel. Pigmentové buňky vnitřní pokožky osemení; parenchym endospermu a děloh obsahuje aleuronová zrna a mastný olej. Škrobová zrna chybí.

Zkoušky na čistotu

Pach a chuť. Droga nechutná ani nepáchne žlukle.

Cizí příměsi (2.8.2). Nejvýše 1,5 %.

Číslo bobtnavosti (2.8.4). Nejméně 4 (nerozdrobněná droga). Nejméně 4,5 (práškovaná droga (710)).

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 6,0 %; stanoví se s 1,00 g práškované drogy.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, chráněno před světlem.

† Liothyroninum natricum[image omitted]

Sodná sůl liothyroninu

[image omitted]

C15H11I3NNaO4	Mr 672,96	CAS 55-06-1

Je to sodná sůl kyseliny (S)-2-amino-3-[4-hydroxy-3-jodfenoxy)-3,5-dijodfenyl]propionové. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 95,0 % až 101,0 % sloučeniny C15H11I3NNaO4.

Vlastnosti

Bílý nebo slabě zbarvený prášek. Je prakticky nerozpustná ve vodě, těžce rozpustná v lihu 96%, prakticky nerozpustná v etheru. Rozpouští se v roztocích alkalických hydroxidů.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: A, C a E.

Alternativní sestava zkoušek: A, B, D a E, viz Obecné zásady (1.2).

A. Zkouška Specifická optická otáčivost, viz Zkoušky na čistotu, je zároveň zkouškou totožnosti.

B. 10,0 mg se rozpustí v hydroxidu sodném 0,1 mol/l RS a zředí se jím na 100,0 ml. Měří se absorbance (2.2.25) při 230 nm až 350 nm; roztok vykazuje absorpční maximum při 319 nm a specifická absorbance v tomto maximuje 63 až 69, počítáno na vysušenou látku.

C. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem sodné soli liothyroninu CRL.

D. K asi 50 mg se v porcelánové misce přidá několik kapek kyseliny sírové R a zahřeje se; vyvíjejí se fialové páry.

E. Zbytek získaný ve zkoušce Síranový popel se rozpustí ve 2 ml vody R. Tento roztok vyhovuje zkoušce na sodík (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Roztok S. 0,250 g se rozpustí ve směsi objemových dílů kyseliny chlorovodíkové 1 mol/l RS a lihu 96% R (1 + 4) a zředí se stejnou směsí rozpouštědel na 25,0 ml.

Vzhled roztoku. Čerstvě připravený roztok S není intenzivněji zbarven než porovnávací barevný roztok intenzity 5 nejpodobnějšího zbarvení (2.2.2, Metoda II).

Specifická optická otáčivost (2.2.7). +18,0° až +22,0°, počítáno na vysušenou látku; měří se roztok S.

Levothyroxin a jiné příbuzné látky. Hodnotí se chromatogramy získané při Stanovení obsahu. Na chromatogramu zkoušeného roztoku (a) plocha píku odpovídajícího levothyroxinu není větší než plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) (5,0 %) a součet ploch všech píků, kromě hlavního píku a píku odpovídajícího levothyroxinu, není větší než polovina plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) (2,5 %). Nepřihlíží se k píkům, jejichž plocha je menší než pík na chromatogramu porovnávacího roztoku (e).

Chloridy. Nejvýše 2,0 %, vyjádřeno jako NaCl a počítáno na vysušenou látku. 0,500 g se rozpustí v roztoku hydroxidu sodného R (2,0 g/l) a zředí se jím na 100 ml. Přidá se 15 ml kyseliny dusičné zředěné RS a titruje se dusičnanem stříbrným 0,05 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20).

1 ml dusičnanu stříbrného 0,05 mol/l VS odpovídá 2,93 mg NaCl.

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 4,0 %; 0,500 g se suší 2 h v sušárně při 105 °C.

Síranový popel (2.4.14). 9,0 % až 12,2 %, počítáno na vysušenou látku; stanoví se s 0,200 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29).

Zkoušený roztok (a). 20,0 mg se rozpustí v hydroxidu sodném v methanolu RS a zředí se jím na 100,0 ml.

Zkoušený roztok (b). 5,0 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí hydroxidem sodným v methanolu RS na 200 ml.

Porovnávací roztok (a). 20,0 mg sodné soli liothyroninu CRL se rozpustí v hydroxidu sodném v methanolu RS a zředí se jím na 100,0 ml.

Porovnávací roztok (b). 5,0 ml porovnávacího roztoku (a) se zředí hydroxidem sodným v methanolu RS na 200 ml.

Porovnávací roztok (c). 5 mg sodné soli levothyroxinu CRL se rozpustí v hydroxidu sodném v methanolu RS a zředí se jím na 50,0 ml. 10,0 ml tohoto roztoku se zředí stejným rozpouštědlem na 100,0 ml.

Porovnávací roztok (d). Smíchají se stejné objemové díly porovnávacího roztoku (b) a porovnávacího roztoku (c).

Porovnávací roztok (e). 1,0 ml porovnávacího roztoku (b) se zředí hydroxidem sodným v methanolu RS na 25,0 ml.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

• kolony délky 0,25 m a vnitřního průměru 4 mm naplněné silikagelem nitrilovaným pro chromatografii R (5 μm až 10 μm),

• mobilní fáze, kterou je směs objemových dílů kyseliny fosforečné R, acetonitrilu R a vody R (5 + 300 + 700), s průtokovou rychlostí 1 ml/min,

• spektrofotometrického detektoru, 225 μm,

• injektorové smyčky.

Nastříkne se odděleně po 50 μl každého roztoku. Zaznamenává se chromatogram zkoušeného roztoku (a) po dobu odpovídající pětinásobku retenčního času hlavního píku. Zkoušku lze hodnotit, jestliže rozlišení mezi píkem odpovídajícím liothyroninu a píkem odpovídajícím levothyroxinu na chromatogramu porovnávacího roztoku (d) je nejméně 4 a poměr signálu hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (e) k šumu je nejméně 5. Obsah C15H11I3NNaO4 se vypočítá z plochy píků na chromatogramech zkoušeného roztoku (b), porovnávacího roztoku (b) a deklarovaného obsahu C15H11I3NNaO4 sodné soli liothyroninu CRL.

Uchovávání

Ve vzduchotěsných obalech, chráněn před světlem, při teplotě 2 °C až 8 °C.

Separandum.

Liquiritiae radix[image omitted]

Lékořicový kořen

Synonymum. Radix liquiritiae

Je to usušený neloupaný nebo loupaný, celý nebo řezaný kořen a výběžky druhu Glycyrrhiza glabra L.

Obsahuje nejméně 4,0 % kyseliny glycyrrhizinové (C42H62O16; Mr 823), vztaženo na vysušenou drogu.

Vlastnosti

Makroskopický a mikroskopický popis, viz Zkoušky totožnosti A a B.

Zkoušky totožnosti

A. Kořen málo větvený; kůra nahnědle šedá až hnědá, s podélnými rýhami a se zbytky postranních kořenů. Válcovité výběžky o průměru 1 cm až 2 cm, svrchní strana podobná kořeni, ale příležitostně s malými pupeny. Lom kořene a výběžků je zrnitý a vláknitý. Vrstva korku úzká, vrstva sekundárního lýka silná, světle žlutá, s paprsčitou strukturou. Žlutě zbarvené dřevo j e kompaktní, s paprsěitou strukturou. Výběžek má uprostřed dřeň, která u kořene chybí. U loupaného kořene chybí zevní část kůry.

B. Droga se upráškuje (355). Prášek je světle žlutý až mírně našedlý. Pozoruje se pod mikroskopem v chloralhydrátu RS. Droga je charakteristická těmito znaky: úlomky žlutých silnostěnných vláken 700 μm až 1200 μm dlouhých, o průměru 10 μm až 20 μm s tečkovaným luminem, často provázených komůrkovými vlákny s krystaly šťavelanu vápenatého, které jsou 10 μm až 35 μm dlouhé a 2 μm až 5 μm široké. Stěny velkých cév jsou žluté, 5 μm až 10 μm silné, zdřevnatělé s četnými dvůrkovitými ztenčeninami a štěrbinovitými otvory; úlomky korku s tenkostěnnými buňkami a jednotlivými krystaly šťavelanu vápenatého; krystaly šťavelanu vápenatého se nacházejí i v úlomcích parenchymu. U loupaného kořene úlomky korku chybějí.

Pozoruje se pod mikroskopem ve směsi stejných objemových dílů glycerolu 85% R a vody R; v droze jsou patrná okrouhlá nebo oválná škrobová zrna o průměru 2 μm až 20 μm.

C. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy vhodného silikagelu s přísadou fluorescenčního indikátoru pro detekci při 254 nm.

Zkoušený roztok. 0,50 g práškované drogy (180) se v 50ml baňce s kulatým dnem smíchá se 16,0 ml vody R a 4,0 ml kyseliny chlorovodíkové RS, zahřívá se 30 min na vodní lázni pod zpětným chladičem a po ochlazení se zfiltruje. Filtr a baňka se suší 60 min při 105 °C. Filtr se vloží zpět do baňky, přidá se 20,0 ml etheru R a zahřívá se 5 min ve vodní lázni při 40 °C pod zpětným chladičem, po ochlazení se zfiltruje a filtrát se odpaří do sucha. Zbytek se rozpustí v 5,0 ml etheru R.

Porovnávací roztok. 5,0 mg kyseliny glycyrrhetinové R a 5,0 mg thymolu R se rozpustí v 5,0 ml etheru R.

Na vrstvu se nanese odděleně do pruhů po 10 μm obou roztoků. Vyvíjí se směsí objemových dílů amoniaku 26% R, vody R, lihu 96% R a ethylacetatu R (1 + 9 + 25 + 65) po dráze 15 cm. Vrstva se suší 5 min na vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Na chromatogramech zkoušeného a porovnávacího roztoku je v dolní polovině patrná skvrna kyseliny glycyrrhetinové. Vrstva se postříká anisaldehydem RS a suší se 5 min až 10 min při 100 °C až 105 °C. Pozoruje se v denním světle. Na chromatogramu porovnávacího roztoku je patrna v dolní polovině fialová skvrna (kyselina glycyrrhetinová) a v horní třetině červená skvrna (thymol). N a chromatogramu zkoušeného roztoku je skvrna odpovídající polohou a zbarvením skvrně kyseliny glycyrrhetinové na chromatogramu porovnávacího roztoku a žlutě zbarvená skvrna (isoliquiridigenin) odpovídající polohou skvrně thymolu na chromatogramu porovnávacího roztoku; na chromatogramu zkoušeného roztoku mohou být další skvrny.

Zkoušky na čistotu

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 10,0 %; 1,000 g práškované drogy (355) se suší 2 h v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Celkový popel (2.4.16). Nejvýše 10,0 % (neloupaná droga). Nejvýše 6,0 % (loupaná droga).

Popel nerozpustný v kyselině chlorovodíkové (2.8.1). Nejvýše 2,0 % (neloupaná droga). Nejvýše 0,5 % (loupaná droga).

Stanovení obsahu

Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29).

Zkoušený roztok. 1,000 g práškované drogy (180) se ve 150ml kuželové baňce smíchá se 100,0 ml roztoku amoniaku 17,5% RS (8 g/l) a vloží se na 30 min do ultrazvukové lázně. Část supernatantu se odstřeďuje a 1,0 ml se zředí roztokem amoniaku 17,5% RS(8 g/l) na 5,0 ml. Roztok se zfiltruje (0,45 μm) a filtrát se použije jako zkoušený roztok.

Základní roztok. 0,130 g kyseliny glycyrrhizinové amonné soli CRL se rozpustí v roztoku amoniaku 17,5% RS (8 g/l) a zředí se jím na 100,0 ml.

Porovnávací roztok (a). 5,0 ml základního roztoku se zředí roztokem amoniaku 17,5% RS (8 g/l) na 100,0 ml.

Porovnávací roztok (b). 10,0 ml základního roztoku se zředí roztokem amoniaku 17,5% RS (8 g/l) na 100,0 ml.

Porovnávací roztok (c). 15,0 ml základního roztoku se zředí roztokem amoniaku 17,5% RS (8 g/l) na 100,0 ml.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

• nerezové ocelové kolony délky 0,10 m a vnitřního průměru 4 mm naplněné silikagelem oktadecylsilanizovaným pro chromatografii R (5 μm),

• mobilní fáze, kterou je směs objemových dílů kyseliny octové R, acetonitrilu R a vody R (6 + 30 + 64), při průtokové rychlosti 1,5 ml/min,

• spektrofotometrického detektoru, 254 nm,

• injektorové smyčky, 10 μl.

Nastříkne se porovnávací roztok (c). Citlivost detektoru se nastaví tak, aby výška píků nebyla menší než 50 % celé stupnice zapisovače. Nastříknou se jednotlivé porovnávací roztoky a určí se plochy píků.

Sestrojí se kalibrační graf z ploch píků porovnávacích roztoků a koncentrací těchto roztoků (g/100 ml).

Nastříkne se zkoušený roztok. Porovnáním retenčních časů a ploch píků na chromatogramech porovnávacích roztoků se určí pík kyseliny glycyrrhizinové na chromatogramu zkoušeného roztoku.

Procentuální obsah kyseliny glycyrrhizinové se vypočítá ze vztahu:

A.5m.B.822840,

v němž značí:

A - koncentraci kyseliny glycyrrhizinové amonné soli ve zkoušeném roztoku (g/100 ml) určenou z kalibračního grafu,

B - deklarovaný obsah kyseliny glycyrrhizinové amonné soli CRL v procentech,

m - navážku drogy v gramech,

822 - molekulovou hmotnost kyseliny glycyrrhizinové,

840 - molekulovou hmotnost kyseliny glycyrrhizinové amonné soli (bezvodé).

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.

Označování

V označení na obalu se uvede, zdaje droga loupaná nebo neloupaná.

Lisinoprilum dihydricum[image omitted]

Dihydrát lisinoprilu

[image omitted]

C21H31N3O5 . 2H2O	Mr 441,52 Mr bezvodého 437,49	CAS 83915-83-7

Je to dihydrát N-{N-[(1S)-3-fenylpropyl-1-karboxy]-L-lysyl}-L-prolinu. Počítáno na bezvodou látku, obsahuje 98,5 % až 101,5 % sloučeniny C21H31N3O5.

Vlastnosti

Bílý krystalický prášek. Je velmi snadno rozpustný ve vodě, mírně rozpustný v methanolu, prakticky nerozpustný v acetonu a v ethanolu.

Zkoušky totožnosti

A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) tablety zkoušené látky se shoduje se spektrem tablety dihydrátu lisinoprilu CRL.

Zkoušky na čistotu

Specifická optická otáčivost (2.2.7). -43° až -47°; počítáno na bezvodou látku. Měří se roztok připravený rozpuštěním 0,5 g v octanu zinečnatém RS a zředěním stejným rozpouštědlem na 50,0 ml.

Příbuzné látky. Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29).

Zkoušený roztok. 20,0 mg se rozpustí v mobilní fázi A a zředí sejí na 10,0 ml.

Porovnávací roztok (a). 20,0 mg dihydrátu lisinoprilu pro test způsobilosti CRL se rozpustí v mobilní fázi A a zředí sejí na 10,0 ml.

Porovnávací roztok (b). 0,5 ml zkoušeného roztoku se zředí mobilní fází A na 50,0 ml.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

• nerezové kolony délky 0,25 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem oktylsilanizovaným pro chromatografii R,

• mobilní fáze s průtokovou rychlostí 1,8 ml/min je směsí mobilní fáze A a B:

• mobilní fáze A - směs 30 objemových dílů acetonitrilu R a 970 objemových dílů dihydrogenfosforečnanu sodného 0,02 mol/l RS), jehož pH se upraví na hodnotu 5,0 roztokem hydroxidu sodné-ho R (50 g/l),

• mobilní fáze B - směs 200 objemových dílů acetonitrilu R a 800 objemových dílů dihydrogenfosforečnanu sodného 0,02 mol/l RS, jehož pH se upraví na hodnotu 5,0 roztokem hydroxidu sodného R ( 50 g/l),

Gradientový program:

Čas (min)	Mobilní fáze A % (V/V)	Mobilní fáze B % (V/V)	Poznámka
0	100	0	začátek gradientu
35	70	30	konec gradientu - začátek izokratický
45	70	30	návrat k počátečním podmínkám
50 = 0	100	0	začátek dalšího gradientu

• spektrofotometrického detektoru, 210 nm,

Teplota kolony se udržuje na 50 °C.

Kolona se promývá do ustavení rovnováhy mobilní fází A nejméně 30 min. Nastaví se citlivost detektoru tak, aby výška hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) při nástřiku 20 μl byla nejméně 50 % celé stupnice zapisovače.

Nastříkne se 20 μl porovnávacího roztoku (a). Získaný chromatogram se podobá vzorovému chromatogramu dodanému s dihydrátem lisinoprilu pro test způsobilosti CRL v tom, že pík lisinoprilu je mezi píky lisinoprilu nečistoty A a lisinoprilu nečistoty E. Měří se výšky píků lisinoprilu nečistoty A a lisinoprilu nečistoty E nad základní linií (A1 a A2) a výšky nejnižších bodů nad základní linií oddělujících tyto píky od píku lisinoprilu (B1 a B2). Zkoušku lze hodnotit, jestliže výška A1 je větší než 9násobek výšky B1 a výška A2 je větší než 9násobek výšky B2.

Je-li třeba, upraví se pH mobilní fáze na hodnotu 4,5 kyselinou fosforečnou R a chromatografický postup se opakuje. U některých kolon je nutné pro dostatečné rozdělení píků lisinoprilu nečistoty A, lisinoprilu a lisinoprilu nečistoty E upravit hodnotu pH na 4,0. Pokud se po této úpravě posunou retenční časy píků lisinoprilu nečistoty C a lisinoprilu nečistoty D tak, že vyhodnocení je obtížné, zvýší se obsah mobilní fáze B z 30 % na 40 % v rozmezí 35 min až 45 min od startu a tato končen trace se udržuje po dobu 10 min. Před dalším nástřikem se kolona promývá mobilní fází A (100 %) po dobu 10 min.

Nastříkne se odděleně 20 μl zkoušeného roztoku a 20 μl porovnávacího roztoku (b). Na chromatogramu zkoušeného roztoku plocha žádného píku odpovídajícího lisinoprilu nečistotě E není větší než 0,3násobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,3 %); plocha žádného píku, kromě hlavního píku a píku lisinoprilu nečistoty E, není větší než 0,3násobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,3 %); součet ploch všech těchto píků není větší než 0,5násobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,5 %). Nepřihlíží se k píku rozpouštědla, k píkům vyskytujícím se v prvních třech minutách a k píkům, jejichž plocha je menší než 0,05násobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b).

Voda, semimikrostanovení (2.5.12). 8,0 % až 9,5 %; stanoví se s 0,200 g zkoušené látky.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

0,350 g se rozpustí v 50 ml vody destilované R a titruje se hydroxidem sodným 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20).

1 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS odpovídá 40,55 mg C21H31N3O5.

Nečistoty

[image omitted]

A. kyselina (RS)-2-amino-4-fenylbutanová,

[image omitted]

B. kyselina 4-toluensulfonová,

[image omitted]

C. kyselina (3S)-2-[(3S,8aS)-3-(4-aminobutyl)-1,2,3,4,6,7,8,8a-oktahydro-1,4-dioxopyrrolo[1,2-a]- piperazin-2-yl]-4-fenylbutanová (S,S,S-diketopiperazin),

[image omitted]

D. kyselina (S)-2-[(3S,8aR)-3-(4-aminobutyl)-1,2,3,4,6,7,8,8a-oktahydro-1,4-dioxopirrolo[1,2-a]-piperazin-2-yl]-4-fenylbutanová (R,S,S-diketopiperazin),

[image omitted]

E. N-{N-[(R)-3-fenylpropyl-1-karboxy]-L-lysyl}-L-prolin (R,S,S-izomer lisinoprilu),

[image omitted]

F. N-{N-[(S)-3-cyklohexylpropyl-1-karboxy]-L-lysyl}-L-prolin (cyklohexylový analog).

Lithanthracis pix[image omitted]

Kamenouhelný dehet

Synonymum. Pix lithanthracis

CAS 8007-45-2

Je to dehet získaný suchou destilací kamenného uhlí, zbavený mechanických nečistot a vody.

Vlastnosti

Viskózní lesklá hnědočerná až černá tekutina, charakteristického pachu po naftalenu; na vzduchu zvolna tvrdne, hoří červeným svítivým plamenem. Je prakticky nerozpustný ve vodě, mísitelný s tuky a mastnými oleji.

Zkoušky totožnosti

Roztok S. 1 g se smíchá s 9 ml vody R a protřepává se 10 min. Pak se zfiltruje.

A. 5 ml roztoku S se smíchá s 0,1 ml bromové vody R; vznikne nažloutlý zákal.

B. Roztok S reaguje neutrálně nebo jen slabě zásaditě na lakmusový papír.

C. 0,1 g se smíchá s 5 ml lihu 96% R, protřepává se 5 min a pak se zfiltruje; žlutý filtrát fluoreskuj e v ultrafialovém světle při 365 nm intenzivně světle modře.

D. 0,15 g se rozpustí ve 3 g oleje podzemnicového R; při pozorování v denním světle vznikne intenzivní žlutozelená fluorescence.

Zkoušky na čistotu

Hustota (2.2.5). 1,140 až 1,250 g/ml.

Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Nejvýše 3,0 %; stanoví se s 1,00 g.

Celkový popel (2.4.16). Nejvýše 0,3 %.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.

Lithii carbonas[image omitted]

Uhličitan lithný

Synonymum. Lithium carbonicum

Li2CO3	Mr 73,89	CAS 554-13-2

Obsahuje 98,5 % až 100,5 % Li2CO3.

Vlastnosti

Bílý prášek. Je těžce rozpustný ve vodě, prakticky nerozpustný v lihu 96%.

Zkoušky totožnosti

A. Zkoušená látka zvlhčená kyselinou chlorovodíkovou R barví nesvítivý plamen červeně.

B. 0,2 g se rozpustí v 1 ml kyseliny chlorovodíkové R a odpaří se na vodní lázni do sucha; zbytek se rozpustí ve 3 ml lihu 96% R.

C. Vyhovuje zkoušce na uhličitany (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Roztok S. 10,0 g se suspenduje ve 30 ml vody destilované R a přidáním 22 ml kyseliny dusičné R se rozpustí. Neutralizuje se hydroxidem sodným zředěným RS a vodou destilovanou R se zředí na 100 ml.

Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a bezbarvý (2.2.2, Metoda II).

Chloridy (2.4.4). 2,5 ml roztoku S se zředí vodou R na 15 ml. Tento roztok vyhovuje limitní zkoušce na chloridy (200 μg/g).

Sírany (2.4.13). 1,25 g se suspenduje v 5 ml vody destilované R, rozpustí se přidáním 5 ml kyseliny chlorovodíkové RS a 2 min se vaří. Po ochlazení se roztok zneutralizuje hydroxidem sodným zředěným RS a zředí se vodou destilovanou R na 25 ml. Tento roztok vyhovuje limitní zkoušce na sírany (200 μg/g).

Arsen (2.4.2). 0,5 g vyhovuje limitní zkoušce A na arsen (2 μg/g).

Vápník (2.4.3). 5 ml roztoku S se zředí vodou destilovanou R na 15 ml. Tento roztok vyhovuje limitní zkoušce na vápník (200 μg/g).

Těžké kovy (2.4.8). 12 ml roztoku S vyhovuje limitní zkoušce A na těžké kovy (20 μg/g). K přípravě porovnávacího roztoku se použije základní roztok olova (2 g Pb/ml).

Železo (2.4.9). 5 ml roztoku S se zředí vodou R na 10 ml. Tento roztok vyhovuje limitní zkoušce na železo (20 μg/g).

Hořčík (2.4.6). 1 ml roztoku S se zředí vodou R na 10 ml; 6,7 ml tohoto roztoku se zředí vodou R na 10 ml. Roztok vyhovuje limitní zkoušce na hořčík (150 μg/g).

Draslík. Nejvýše 300 μg/g; stanoví se atomovou emisní spektrometrií (2.2.22, Metoda I).

Zkoušený roztok. 1,0 g se rozpustí v 10 ml kyseliny chlorovodíkové RS a zředí se vodou R na 50,0 ml.

Porovnávací roztoky. Připraví se potřebným zředěním roztoku chloridu draselného R (500 fzg K/ml).

Měří se emisní intenzita při 766,5 nm.

Sodík. Nejvýše 300 μg/g; stanoví se atomovou emisní spektrometrií (2.2.22, Metoda I).

Zkoušený roztok. 1,0 g se rozpustí v 10 ml kyseliny chlorovodíkové RS a zředí se vodou R na 50,0 ml.

Porovnávací roztoky. Připraví se potřebným zředěním roztoku chloridu sodného R (500 μg Na/ml).

Měří se emisní intenzita při 589 nm.

Stanovení obsahu

0,500 g se rozpustí v 25,0 ml kyseliny chlorovodíkové 1 mol/l VS, přidá se oranž methylová RS jako indikátor a titruje se hydroxidem sodným 1 mol/l VS.

1 ml kyseliny chlorovodíkové 1 mol/l VS odpovídá 36,95 mg Li2CO3.

† Lithii citras[image omitted]

Citronan lithný

[image omitted]

C6H5Li3O7 . 4H2O	Mr 281,99 Mr bezvodého 209,92	CAS 6080-58-6

Je to tetrahydrát lithné soli kyseliny 2-hydroxy-1,2,3-propantrikarboxylové. Počítáno na bezvodou látku, obsahuje 98,0 % až 102,0 % sloučeniny C6H5Li3O7.

Vlastnosti

Bílý nebo téměř bílý jemný krystalický prášek. Je snadno rozpustný ve vodě, těžce rozpustný v lihu 96%.

Zkoušky totožnosti

A. Zkoušená látka po navhčení kyselinou chlorovodíkovou R barví nesvítivý plamen červeně.

B. 3 ml roztoku S, viz Zkoušky na čistotu, se zředí vodou R na 10 ml a přidají se 3 ml jodistanu draselného s chloridem železitým RS; vzniká bílá nebo žlutavě bílá sraženina.

C. K 1 ml roztoku S se přidají 4 ml vody R. Tento roztok vyhovuje zkoušce na citronany (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Roztok S. 10,0 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R připravené z vody destilované R a zředí sejí na 100 ml.

Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a bezbarvý (2.2.2, Metoda II).

Kysele nebo zásaditě reagující látky. K 10 ml roztoku S se přidá 0,1 ml fenolftaleinu RS. Na změnu zbarvení indikátoru se spotřebuje nejvýše 0,2 ml kyseliny chlorovodíkové 0,1 mol/l VS nebo 0,2 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS.

Snadno zuhelnitelné látky. K 0,20 g upráškované zkoušené látky se přidá 10 ml kyseliny sírové R, zahřívá se 60 min ve vodní lázni při (90 ± 1) °C a rychle se ochladí. Roztok není intenzivněji zbarven než porovnávací barevný roztok Ž2 nebo ZŽ2 (2.2.2, Metoda II).

Chloridy (2.4.4). 5 ml roztoku S se zředí vodou R na 15 ml. Tento roztok vyhovuje limitní zkoušce na chloridy (100 μg/g).

Šťavelany. 0,50 g se rozpustí ve 4 ml vody R, přidají se 3 ml kyseliny chlorovodíkové R, 1 g zinku R granulovaného a zahřívá se 1 min na vodní lázni. Potom se nechá 2 min stát, tekutina se sleje do zkumavky obsahující 0,25 ml roztoku fenylhydraziniumchloridu R (10 g/l) a zahřeje se k varu. Rychle se ochladí, převede se do odměrného válce, přidá se stejný objem kyseliny chlorovodíkové R a 0,25 ml hexakyanoželezitanu draselného RS. Směs se protřepe a nechá se 30 min stát; růžové zbarvení roztoku není intenzivnější než porovnávací roztok připravený současně stejným způsobem za použití 4 ml roztoku kyseliny šťavelové R (0,05 g/l) (300 μg/g, počítáno jako bezvodý šťavelanový iont).

Sírany (2.4.13). Ke 3 ml roztoku S se přidají 2 ml kyseliny chlorovodíkové RS a zředí se vodou destilovanou R na 17 ml. Roztok vyhovuje limitní zkoušce na sírany (500 μg/g). Porovnávací roztok se připraví za použití 15 ml směsi 2 ml kyseliny chlorovodíkové RS a 15 ml základního roztoku na sírany (10 g SO4/ml). Opalescence se hodnotí po 15 minutách.

Těžké kovy (2.4.8). 12 ml roztoku S vyhovuje limitní zkoušce A na těžké kovy (10 μg/g). K přípravě porovnávacího roztoku se použije základní roztok olova (1 g Pb/ml).

Voda, semimikrostanovení (2.5.12). 24,0 % až 27,0 %, stanoví se s 0,100 g. Po přidání zkoušené látky se před titrací 15 min míchá. Provede se slepá zkouška.

Stanovení obsahu

80,0 mg se rozpustí zahřátím asi na 50 °C v 50 ml kyseliny octové bezvodé R a ochladí se. Titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS za použití 0,25 ml naftolbenzeinu RS jako indikátoru do změny žlutého zbarvení roztoku na zelené.

1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l VS odpovídá 7,00 mg C6H5Li3O7.

Uchovávání

Ve vzduchotěsných obalech.

Separandum.

†† Lomustinum[image omitted]

Lomustin

[image omitted]

C9H16ClN3O2	Mr 233,70	CAS 13010-47-4

Je to 3-cyklohexyl-1-(2-chlorethyl)-1-nitrosomočovina. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 98,5 % až 100,5 % sloučeniny C9H16ClN3O2.

Vlastnosti

Žlutý krystalický prášek. Je prakticky nerozpustný ve vodě, snadno rozpustný v acetonu a v dichlormethanu, dobře rozpustný v lihu 96%.

Zkoušky se provádějí za ochrany před světlem a všechny roztoky se připravují bezprostředně před použitím.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: C.

Alternativní sestava zkoušek: A, B, D a E, viz Obecné zásady (1.2).

A. Teplota tání (2.2.14). 89 °C až 91 °C.

B. 50,0 mg se rozpustí v lihu 96% R a zředí se jím na 50,0 ml. 2,0 ml tohoto roztoku se zředí lihem 96% R na 100,0 ml a měří se absorbance (2.2.25) roztoku při 220 nm až 350 nm; roztok vykazuje absorpční maximum při 230 nm. Specifická absorbance v maximu je 250 až 270.

C. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) tablety zkoušené látky se shoduje se spektrem tablety lomustinu CRL.

D. Hodnotí se chromatogramy získané ve zkoušce Příbuzné látky, viz Zkoušky na čistotu. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) se polohou, barvou a velikostí shoduje s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku (a).

E. Asi 25 mg se rozpustí v 1 ml methanolu R, přidá se 0,1 ml hydroxidu sodného zředěného RS a 2 ml vody R. Roztok se okyselí kyselinou dusičnou zředěnou RS přidáváním po kapkách a potom se zfiltruje. Filtrát vyhovuje zkoušce (a) na chloridy (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Příbuzné látky.

A. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu G R.

Zkoušený roztok (a). 0,25 g se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml.

Zkoušený roztok (b). 1 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí methanolem R na 25 ml.

Porovnávací roztok (a). 10 mg lomustinu CRL se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml.

Porovnávací roztok (b). 1 ml zkoušeného roztoku (b) se zředí methanolem R na 10 ml.

Porovnávací roztok (c). 1 ml zkoušeného roztoku (b) se zředí methanolem R na 20 ml.

Porovnávací roztok (d). 10 mg lomustinu CRL a 10 mg dicyklohexylmočoviny R se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml.

Na vrstvu se nanese odděleně po 5 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů kyseliny octové ledové R a toluenu R (20 + 80) po dráze 15 cm. Vrstva se suší 1 h při 110 °C. Na dno chromatografické komory se umístí odpařovací miska obsahující směs objemových dílů kyseliny chlorovodíkové RS, vody R a roztoku manganistanu draselného R (15 g/l) (1 + 1 + 2), komora se uzavře a nechá se 15 min stát. Poté se vysušená deska s vrstvou umístí do komory a uzavře se. Na vrstvu se nechají působit páry chloru po dobu 5 min. Deska se vyjme, nechá se v proudu chladného vzduchu, dokud není odvětrán chlor a vrstva v prostoru pod startem pokápnutá škrobem s jodidem draselným RS se nebarví modře. Potom se vrstva postříká škrobem s jodidem draselným RS. Na chromatogramu zkoušeného roztoku (a) žádná skvrna, kromě hlavní skvrny, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,4 %) a nejvýše jedna taková skvrna je intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) (0,2 %).

Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (d) jsou patrny dvě zřetelně od sebe oddělené hlavní skvrny.

B. Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29).

Zkoušený roztok. 0,25 g se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10,0 ml.

Porovnávací roztok. 1,0 ml zkoušeného roztoku se zředí methanolem R na 100,0 ml.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

• nerezové ocelové kolony délky 0,25 m a vnitřního průměru 4 mm naplněné silikagelem oktadecylsilanizovaným pro chromatografii R (5 μm až 10 μm),

• mobilní fáze, která je směsí objemových dílů vody R a methanolu R (50 + 50), s průtokovou rychlostí 2 ml/min,

• spektrofotometrického detektoru, 230 nm,

• injektorové smyčky.

Nastříkne se 20 μl porovnávacího roztoku. Nastaví se citlivost systému tak, aby výška hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku nebyla menší než 50 % celé stupnice zapisovače.

Nastříkne se odděleně po 20 μl každého roztoku. Na chromatogramu zkoušeného roztoku součet ploch všech píků, kromě hlavního píku, není větší než plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (1 %). Nepřihlíží se k píkům rozpouštědla a k píkům, jejichž plocha je menší než 0,05násobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku.

Chloridy (2.4.4). 0,24 g se rozpustí ve 4 ml methanolu R, přidá se 20 ml vody R nechá se 20 min stát a zfiltruje se. K 10 ml filtrátu se přidá 5 ml methanolu R Tento roztok vyhovuje limitní zkoušce na chloridy (500 μg/g). K přípravě porovnávacího roztoku se použije 5 ml vody R a 5 ml methanolu R.

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 1,0%; 1,000 g se suší 24 h v exsikátoru nad oxidem fosforečným R a při tlaku nepřevyšujícím 0,7 kPa.

Stanovení obsahu

0,200 g se rozpustí asi ve 3 ml lihu 96%, přidá se 20 ml roztoku hydroxidu draselného R (200 g/l) a vaří se 2 h pod zpětným chladičem. Přidá se 75 ml vody R a 4 ml kyseliny dusičné R ochladí se a titruje se dusičnanem stříbrným 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20). Současně se provede slepá zkouška.

1 ml dusičnanu stříbrného 0,1 mol/l VS odpovídá 23,37 mg C9H16ClN3O2.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.

Venenum.

Nečistoty

[image omitted]

A. bis(2-chlorethyl)močovina,

[image omitted]

B. 1-(2-chlorethyl)-3-cyklohexylmočovina,

[image omitted]

C. 1,3-dicyklohexylmočovina.

† Loperamidi hydrochloridum[image omitted]

Loperamidiumchlorid

[image omitted]

C29H34Cl2N2O2	Mr 513,51	CAS 34552-83-5

Je to N,N-dimethyl-N-{2,2-difenyl-4-[4-(4-chlorfenyl)-4-hydroxypiperidino]-1-oxo}butylamo-niumchlorid. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 99,0 % až 101,0 % C29H34Cl2N2O2.

Vlastnosti

Bílý nebo téměř bílý prášek. Je těžce rozpustný ve vodě, snadno rozpustný v methanolu, dobře rozpustný v lihu 96%.

Taje při asi 225 °C, za rozkladu.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: A a C.

Alternativní sestava zkoušek: B a C, viz Obecné zásady (1.2).

A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) tablety zkoušené látky se shoduje se spektrem tablety loperamidiumchloridu CRL.

B. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy vhodného silikagelu oktadecylsilanizovaného.

Zkoušený roztok. 30 mg se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 5 ml.

Porovnávací roztok (a). 30 mg loperamidiumchloridu CRL se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 5 ml.

Porovnávací roztok (b). 30 mg loperamidiumchloridu CRL a 30 mg ketokonazolu CRL se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 5 ml.

Na vrstvu se nanese odděleně po 5 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů octanu amonného RS, dioxanu R a methanolu R (20 + 40 + 40) po dráze 15 cm. Vrstva se suší 15 min v proudu vzduchu a potom se vystaví působení par jodu do vzniku skvrn. Pozoruje se v denním světle. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku se polohou, barvou a velikostí shoduje s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) jsou patrny dvě zřetelně oddělené skvrny.

C. 50 mg se rozpustí ve směsi 0,4 ml amoniaku 17,5% R a 2 ml vody R. Směs se nechá 5 min stát a zfiltruje se. Filtrát okyselený kyselinou dusičnou zředěnou RS vyhovuje zkoušce (a) na chloridy (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Vzhled roztoku. 1,0 g se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml. Roztok S je čirý (2.2.1) a není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok HŽ 7 (2.2.2, Metoda II).

Příbuzné látky. Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29).

Zkoušený roztok. 0,10 g se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10,0 ml.

Porovnávací roztok (a). 2,5 mg loperamidiumchloridu CRL a 2,5 mg haloperidolu CRL se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 100,0 ml.

Porovnávací roztok (b). 1,0 ml zkoušeného roztoku se zředí methanolem R na 100,0 ml. 5,0 ml tohoto roztoku se zředí methanolem R na 20,0 ml.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

• nerezové ocelové kolony délky 0,10 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem oktadecylsilanizovaným pro chromatografii R (3 μm),

• mobilní fáze, která je směsí objemových dílů acetonitrilu R a roztoku tetrabutylamoniumhydrogensulfatu R (17 g/l) (1 + 9). Složení směsi se mění lineární gradientovou elucí během 10 min tak, aby konečné složení směsi bylo 7 objemových dílů acetonitrilu R a 3 objemové díly roztoku tetrabutylamoniumhydrogensulfatu R (17 g/l); následuje eluce konečnou směsí po dobu 5 min; průtoková rychlost je 2 ml/min,

• spektrofotometrického detektoru, 220 nm.

Kolona se promývá do ustavení rovnováhy po dobu nejméně 30 min acetonitrilem R a potom nejméně 5 min počáteční mobilní fází.

Nastříkne se 10 μl porovnávacího roztoku (b). Nastaví se citlivost detektoru tak, aby výška hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku nebyla menší než 50 % až 70 % celé stupnice zapisovače.

Nastříkne se 10 μl porovnávacího roztoku (a). Při zaznamenání chromatogramu za předepsaných podmínek jsou retenční časy: haloperidolu asi 3 min, loperamidiumchloridu asi 4,5 min. Zkoušku lze hodnotit, jestliže rozlišení mezi píkem haloperidolu a píkem loperamidiumchloridu je nejméně 8,0. Je-li třeba, upraví se konečná koncentrace acetonitridu R v mobilní fázi nebo se upraví program lineární gradientové eluce.

Nastříkne se odděleně 10 μl methanolu R jako slepé zkoušky, 10 μl zkoušeného roztoku a 10 μl porovnávacího roztoku (b). Na chromatogramu zkoušeného roztoku není plocha žádného píku, kromě hlavního píku, větší než plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,25 %); součet ploch všech píků, kromě hlavního píku, není větší než dvojnásobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,5 %). Nepřihlíží se k píku methanolu a k píkům, jejichž plocha je menší než 0,2násobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b).

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

0,400 g látky se rozpustí v 50 ml lihu 96% R, přidá se 5 ml kyseliny chlorovodíkové 0,01 mol/l VS a titruje se hydroxidem sodným 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20). Odečte se spotřeba mezi dvěma inflexními body.

1 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS odpovídá 51,35 mg C29H34Cl2N2O2.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.

Separandum.

Nečistoty

A. 4-[4-(4´-chlorbifenyl-4-yl)-4-hydroxypiperidino]-N,N-dimethyl-2,2-difenylbutyramid,

B. 4-(4-chlorfenyl)-1,1´-bis[4-(dimethylamino)-4-oxo-3,3-difenylbutyl]-4-hydroxypiperidi-niumbromid,

C. 4-(4-chlorfenyl)piperidin-4-ol,

D. 4-(4-hydroxy-4-fenylpiperidino)-N,N-dimethyl-2,2-difenylbutyramid,

E. 4-(4-chlorfenyl)-1-{4-[4-(4-chlorfenyl)-4-hydroxypiperidino]-2,2-difenylbutyryl}-piperidin-4- -ol.

§ Lorazepamum[image omitted]

Lorazepam

[image omitted]

C15H10Cl2N2O2	Mr 321,16	CAS 846-49-1

Je to (RS)-1,3-dihydro-3-hydroxy-7-chlor-5-(2-chlorfenyl)-2H-1,4-benzodiazepin-2-on. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 98,5 % až 101,0 % sloučeniny C15H10Cl2N2O2.

Vlastnosti

Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek. Je prakticky nerozpustný ve vodě, mírně rozpustný v lihu 96%, mírně rozpustný nebo těžce rozpustný v dichlormethanu.

Vykazuje polymorfismus.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: B.

Alternativní sestava zkoušek: A a C, viz Obecné zásady (1.2).

A. 10,0 mg se rozpustí v lihu 96% R a zředí se jím na 100,0 ml. 10,0 ml tohoto roztoku se zředí lihem 96% R na 100,0 ml. Měří se absorbance roztoku (2.2.25) při 210 nm až 280 nm. Roztok vykazuje absorpční maximum při 230 nm. Specifická absorbance v maximu je 1070 až 1170.

B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) tablety zkoušené látky měřené při 600 cm^-1 až 2000 cm^-^1 se shoduje se spektrem tablety lorazepamu CRL. Tablety se připraví za použití bromidu draselného R.

C. Hodnotí se chromatogramy získané ve zkoušce Příbuzné látky, viz Zkoušky na čistotu. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) se polohou a velikostí shoduje s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (d) jsou dvě zřetelně oddělené skvrny.

Zkoušky na čistotu

Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu HF254 R.

Deska s vrstvou se umístí do chromatografické komory a vyvíjí se methanolem R po dráze 17 cm, pak se usuší na vzduchu a zahřívá se 1 h při 100 °C až 105 °C.

Zkoušený roztok (a). 0,200 g se rozpustí v acetonu R a zředí se jím na 10 ml.

Zkoušený roztok (b). 2 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí acetonem R na 50 ml.

Porovnávací roztok (a). 20 mg lorazepamu CRL se rozpustí v acetonu R a zředí se jím na 25 ml.

Porovnávací roztok (b). 1 ml zkoušeného roztoku (b) se zředí acetonem R na 20 ml.

Porovnávací roztok (c). 5 ml porovnávacího roztoku (b) se zředí acetonem R na 10 ml.

Porovnávací roztok (d). 4 mg nitrazepamu CRL se rozpustí v acetonu R, přidá se 5 ml porovnávacího roztoku (a) a zředí se acetonem R na 20 ml.

Na vrstvu se nanese odděleně po 20 μl každého roztoku a vyvíjí se ve směru vyvíjení methanolem směsí objemových dílů methanolu R a dichlormethanu R (10 + 100) po dráze 12 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Žádná skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (a), kromě hlavní skvrny, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,2 %) a nejvýše jedna taková skvrna je intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) (0,1 %).

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší v sušárně ve vysokém vakuu při 100 °C až 105 °C.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

0,250 g se rozpustí ve směsi 20 ml kyseliny octové ledové R a 30 ml acetanhydridu R a titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace (2.2.20) bodu ekvivalence.

1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l VS odpovídá 32,12 mg C15H10Cl2N2O2.

Uchovávání

Ve vzduchotěsných obalech, chráněn před světlem.

Psychotropní látka.

Nečistoty

A. 2-amino-2´-dichlorbenzofenon,

B. 3-acetoxy-1,3-dihydro-7-chlor-5-(2-chlorfenyl)-2H-1,4-benzodiazepin-2-on.

Lupuli flos[image omitted]

Chmelová šištice

Synonyma. Lupuli strobilus, Strobilus lupuli.

Je to usušené, zpravidla celé samičí květenství druhu Humulus lupulus L.

Vlastnosti

Droga charakteristického aromatického pachu.

Makroskopický a mikroskopický popis, viz Zkoušky totožnosti A a B.

Zkoušky totožnosti

A. Chmelové šištice jsou obyčejně jednotlivé, 2 cm až 5 cm dlouhé, listenaté, vejčitého tvaru, složené z četných oválných zelenožlutých, přisedlých, suchomázdřitých, překrývajících se listenů. Zevní listeny ploché, pravidelné, vnitřní listeny delší, na bázi nepravidelné, úplně uzavírající plod (nažku). Semeníky nebo řidčeji plody, báze listenů a zejména listence jsou pokryty malými oranžově žlutými žlázkami.

B. Droga se upráškuje (355). Prášek je zelenožlutý. Pozoruje se pod mikroskopem v chloralhydrátu RS. Práškovaná droga je charakteristická těmito znaky: úlomky listenů a listenců s mnohohrannými, nepravidelnými pokožkovými buňkami, se stěnami vlnitě zprohýbanými; jednobuněčné, kuželovité, přímé nebo zahnuté krycí chlupy s tenkými, hladkými stěnami; zřídka anomocytické průduchy; úlomky mezofylu s malými drúzami šťavelanu vápenatého; četné charakteristické oranžově žluté žláznaté chlupy s krátkou dvoubuněčnou dvouřadou nohou, nahoře pohárkovitě rozšířené; pohárkovitá část o průměru 150 μm až 250 μm je tvořena polokulovitou vrstvou sekrečních buněk, jejichž kutikula je vychlípena pryskyřičným sekretem; úlomky protáhlých sklerenchymatických buněk osemení se silnými na povrchu zvrásnělými stěnami a s četnými tečkami.

C. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy vhodného silikagelu s přísadou fluorescenčního indikátoru pro detekci při 254 nm.

Zkoušený roztok. 1,0 g čerstvě upráškované drogy (355) se smíchá s 10 ml směsi objemových dílů vody R a methanolu R (3 + 7), 15 min se protřepává a pak se zfiltruje.

Porovnávací roztok. 1,0 mg červeně sudanové R, 2,0 mg kurkuminu R a 2,0 mg dimethylaminobenzaldehydu R se rozpustí ve 20 ml methanolu R.

Na vrstvu se nanese odděleně do pruhů po 20 μl obou roztoků. Vyvíjí se směsí objemových dílů kyseliny octové bezvodé R, ethylacetatu R a cyklohexanu R (2 + 38 + 60) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a pozoruje v ultrafialovém světle při 254 nm. Na chromatogramu porovnávacího roztoku jsou tři skvrny: v dolní čtvrtině slabě zbarvená skvrna (kurkumin), ve střední části skvrna odpovídající dimethylaminobenzaldehydu a nad ní skvrna odpovídající červeni sudanové. Na chromatogramu zkoušeného roztoku jsou četné skvrny; v poloze přibližně odpovídající skvrně kurkuminu na chromatogramu porovnávacího roztoku je slabě zbarvená skvrna (xanthohumol), v poloze přibližně odpovídající skvrně dimethylaminobenzaldehydu na chromatogramu porovnávacího roztoku jsou patrné skvrny humulonů a v poloze přibližně odpovídající skvrně červeně sudanové na chromatogramu porovnávacího roztoku jsou patrny skvrny lupulonů. Vrstva se pozoruje v ultrafialovém světle při 365 nm. Skvrny lupulonů na chromatogramu zkoušeného roztoku jsou zbarveny modře, skvrny humulonů hnědě a skvrna xanthohumolu je zbarvena tmavě hnědě. Vrstva se postříká zkoumadlem fosfomolybdenan-wolframovým zředěným R a vloží se do komory nasycené parami amoniaku; pozoruje se v denním světle. Skvrny humulonů a lupulonů na chromatogramu zkoušeného roztoku jsou zbarveny modrošedě, skvrna xanthohumolu zelenošedě; na chromatogramu porovnávacího roztoku jsou modrošedé až hnědošedé skvrny.

Zkoušky na čistotu

Cizí příměsi (2.8.2). Vyhovuje požadavkům zkoušky Cizí příměsi.

Látky extrahovatelné lihem R 70% (V/V). 10,0 g práškované drogy (355) se smíchá s 300 ml lihu R 70% (V/V) a zahřívá se 10 min na vodní lázní pod zpětným chladičem. Po ochlazení se zfiltruje, prvních 10 ml filtrátu se odstraní. 30,0 ml filtrátu se odpaří na vodní lázní do sucha a zbytek se suší 2 h v sušárně při 100 °C až 105 °C. Zbytek váží nejméně 0,250 g (25,0 %).

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 10,0 %; 1,000 g práškované drogy (355) se suší 2 h v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Celkový popel (2.4.16). Nejvýše 12,0 %.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.

† Lynestrenolum[image omitted]

Lynestrenol

[image omitted]

C20H28O	Mr 284,44	CAS 52-76-6

Je to 19-nor-17α-pregn-4-en-20-in-17-ol. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 98,0 % až 102,0 % sloučeniny C20H28O.

Vlastnosti

Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek. Je prakticky nerozpustný ve vodě, dobře rozpustný v acetonu, v lihu 96% a v etheru.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: B.

Alternativní sestava zkoušek: A a C, viz Obecné zásady (1.2).

A. Teplota tání (2.2.14). 161 °C až 165 °C.

B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem lynestrenolu CRL.

C. Hodnotí se chromatogramy získané ve zkoušce Příbuzné látky, viz Zkoušky na čistotu, v ultrafialovém světle při 365 nm. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) se polohou, fluorescencí a velikostí shoduje s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku (b).

Zkoušky na čistotu

Vzhled roztoku. 0,2 g se rozpustí v lihu 96% R a zředí se jím na 10 ml. Roztok je čirý (2.2.1) a bezbarvý (2.2.2, Metoda II).