Vyhláška Ministerstva zdravotnictví, kterou se stanoví požadavky na jakost, postup při přípravě, zkoušení, uchovávání a dávkování léčiv (Český lékopis 1997)

Zkoušený roztok. 5 mg se rozpustí v 1 ml směsi stejných objemových dílů kyseliny chlorovodíkové R a vody R. Roztok se zahřívá 5 h při 135 °C v dobře utěsněné zkumavce. Potom se roztok odpaří do sucha na vodní lázni a zahřívá se do úplného vymizení pachu po kyselině chlorovodíkové a zbytek se rozpustí v 0,5 ml vody R.

Porovnávací roztok (a). 20 mg leucinu R se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 10 ml.

Porovnávací roztok (b). 20 mg threoninu R se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 10 ml.

Porovnávací roztok (c). 20 mg fenylalaninu R se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 10 ml.

Porovnávací roztok (d). 20 mg serinu R se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 10 ml.

Následující postup se provede za ochrany před světlem.

Na vrstvu se nanese odděleně po 5 μl každého roztoku do 10mm pruhů. Deska s vrstvou se přenese do chromatografické komory tak, aby nepřišla do styku s mobilní fází, kterou je směs objemových dílů vody R a fenolu R (25 + 75). Vrstva se nechá nejméně 12 h v parách mobilní fáze a potom se vyvíjí stejnou mobilní fází po dráze 12 cm. Vrstva se usuší při 100 °C až 105 °C, postříká se ninhydrinem RS1 a potom se 5 min zahřívá při 110 °C. Na chromatogramu zkoušeného roztoku jsou skvrny, které odpovídají skvrnám na chromatogramu porovnávacích roztoků (a), (b) a (c), a žádná skvrna neodpovídá skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku (d). Chromatogram zkoušeného roztoku dále vykazuje skvrnu s velmi malou hodnotou RF (kyselina 2,4-diaminomáselná).

B. Asi 2 mg se rozpustí v 5 ml vody R a přidá se 5 ml roztoku hydroxidu sodného R (100 g/l), protřepe se a po kapkách se přidá 0,25 ml roztoku síranu měďnatého R (10 g/l); vzniká červeno-fialové zbarvení.

C. Vyhovuje zkoušce (a) na sírany (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Hodnota pH (2.2.3). 5,0 až 7,0; měří se roztok připravený rozpuštěním 0,2 g ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředěním stejným rozpouštědlem na 10 ml.

Specifická optická otáčivost (2.2.7). -78° až -90°, počítáno na vysušenou látku. Měří se roztok připravený rozpuštěním 0,50 g ve vodě R a zředěním stejným rozpouštědlem na 25,0 ml.

Fenylalanin. 9 % až 12 %, počítáno na vysušenou látku. 0,375 g (m g) se rozpustí v kyselině chlorovodíkové 0,1 mol/l RS a zředí se jí na 100,0 ml. Měří se absorbance roztoku (2.2.25) v maximech při 264 nm (A264), 258 nm (A258) a 252 nm (A252) a při 300 nm (A300) a 280 nm (A280). Obsah fenylalaninu v procentech se vypočítá ze vzorce:

9,4787mA258-0,5A252+0,5A264-1,8A280+0,8A300.

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 6,0 %; 1,00 g se 3 h suší při 60 °C nad oxidem fosforečným R při tlaku nepřevyšujícím 670 Pa.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,75 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Sírany. 15,5 % až 17,5 %, počítáno na vysušenou látku. 0,250 g se rozpustí ve 100 ml vody R a pH roztoku se upraví amoniakem 26 % R na hodnotu 11. Přidá se 10,0 ml chloridu barnatého 0,1 mol/l VS a asi 0,5 mg ftaleinpurpuru R. Titruje se edetanem disodným 0,1 mol/l VS. Když se barva roztoku začíná měnit, přidá se 50 ml lihu 96% R a pokračuje se v titraci, dokud modrofialové zbarvení nezmizí.

1 ml chloridu barnatého 0,1 mol/l VS odpovídá 9,606 mg síranu (SO4).

Sterilita (2.6.1). Pokud je látka určena k výrobě parenterálních přípravků bez dalšího vhodného sterilizačního postupu, vyhovuje zkoušce na sterilitu.

Pyrogenní látky (2.6.8). Pokud je látka určena k výrobě parenterálních přípravků bez dalšího vhodného postupu k odstranění pyrogenních látek, vyhovuje zkoušce na pyrogenní látky, při níž se na 1 kg hmotnosti králíka vstříkne 1,5 mg zkoušené látky rozpuštěné v 1 ml vody na injekci R.

Stanovení účinnosti

Provede se mikrobiologické stanovení účinnosti antibiotik (2.7.2).

Uchovávání

Ve vzduchotěsných obalech, chráněn před světlem. Je-li látka sterilní, uchovává se ve sterilních vzduchotěsných zabezpečených obalech.

Separandum.

Označování

V označení na obalu se uvede:

• zda je látka sterilní,

• zda je látka prostá pyrogenních látek.

Polysorbatum 20[image omitted]

Polysorbát 20

[image omitted]

w + x + y + z = 20	CAS 9005-64-5

Je to směs parciálních esterů kyseliny laurové a sorbitolu a jejich anhydridů kopolymerizovaných přibližně s 20 moly ethylenoxidu na každý mol sorbitolu a sorbitolanhydridu. Kyselina laurová používaná k esterifikaci může obsahovat jiné mastné kyseliny.

Vlastnosti

Olejovitá nažloutlá až nahnědle žlutá čirá nebo mírně opalizující kapalina. Je mísitelný s vodou, s ethanolem, s ethylacetatem a s methanolem, prakticky nerozpustný v mastných olejích a v tekutém parafínu.

Relativní hustota je asi 1,10.

Zkoušky totožnosti

A. 0,5 g se rozpustí při asi 50 °C ve vodě R a zředí se jí na 10 ml. Při třepání roztok silně pění. Přidá se 0,5 g chloridu sodného R a zahřeje se k varu. Vzniklý zákal zmizí během ochlazení na asi 50 °C.

B. Ke 4 g se přidá 40 ml roztoku hydroxidu draselného R (50 g/l) a vaří se 30 min pod zpětným chladičem ve vodní lázni. Po ochlazení na asi 80 °C se přidá 20 ml kyseliny dusičné zředěné RS a zahřívá se asi 10 min pod zpětným chladičem do odstranění emulze; mastná kyselina se oddělí na povrchu jako olejovitá kapalina. Po ochlazení na pokojovou teplotu se mastná kyselina bez protřepání přenese do dělicí nálevky za použití 50 ml etheru petrolejového R. Organická vrstva se promyje třikrát 5 ml vody R. Organická vrstva se odpaří do sucha na vodní lázni. Číslo kyselosti (2.5.1) zbytku je 245 až 300; stanoví se s 0,30 g.

C. 0,1 g se rozpustí v 5 ml chloroformu R. Přidá se 0,1 g thiokyanatanu draselného R a 0,1 g dusičnanu kobaltnatého R a míchá se skleněnou tyčinkou; roztok zmodrá.

Zkoušky na čistotu

Číslo kyselosti (2.5.1). Nejvýše 2,0; stanoví se s 5,0 g rozpuštěnými v 50 ml předepsané směsi rozpouštědel.

Číslo hydroxylové (2.5.3). 96 až 108; stanoví se s 2,0 g (Metoda A).

Číslo jodové (2.5.4). Nejvýše 5,0.

Číslo zmýdelnění (2.5.6). 40 až 50; stanoví se s 2,0 g. Použije se 15,0 ml hydroxidu draselného v lihu 0,5 mol/l VS, před provedením titrace se zředí 50 ml lihu 96% R.

Redukující látky. 2,00 g se rozpustí ve 25 ml horké vody R, přidá se 25 ml kyseliny sírové zředěné RS a 0,1 ml feroinu RS. Titruje se hexanitratoceričitanem amonným 0,01 mol/l VS za stálého protřepávání do změny červeného zbarvení na zelenomodré, které je stálé 30 s. Provede se slepá zkouška. Spotřebují se nejvýše 2,0 ml hexanitratoceričitanu amonného 0,01 mol/l VS.

Těžké kovy (2.4.8). 2,0 g vyhovují limitní zkoušce C na těžké kovy (10 μg/g). Porovnávací roztok se připraví za použití 2 ml základního roztoku olova (10 μg Pb/ml).

Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Nejvýše 3,0 %; stanoví se s 1,000 g zkoušené látky.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,2 %. Ke 2,00 g v křemenném nebo platinovém kelímku se přidá 0,5 ml kyseliny sírové R a zahřívá se 2 h na vodní lázni. Opatrně se žíhá při nízké teplotě do úplného zuhelnatění. K zuhelnatělé hmotě se přidají 2 ml kyseliny dusičné R a 0,25 ml kyseliny sírové R, opatrně se zahřívá, dokud se uvolňují bílé dýmy, a žíhá se při teplotě 600 °C do vymizení všech černých částí. Nechá se vychladnout, zváží se a žíhání se opakuje vždy po 15 min do konstantní hmotnosti.

Uchovávání

Ve vzduchotěsných obalech, chráněn před světlem.

Polysorbatum 40[image omitted]

Polysorbát 40

[image omitted]

w + x + y + z = 20	CAS 9005-66-8

Je to směs parciálních esterů kyseliny palmitové a sorbitolu a jeho anhydridů kopolymerizovaných přibližně s 20 moly ethylenoxidu na každý mol sorbitolu a sorbitolanhydridu.

Vlastnosti

Olejovitá slabě nažloutlá tekutina nebo gelovitá průsvitná hmota, která se stává tekutou při teplotě asi 25 °C. Je mísitelný s vodou, s ethanolem, s ethylacetatem a s methanolem, prakticky nerozpustný v mastných olejích a v tekutém parafínu.

Relativní hustota je asi 1,08.

Zkoušky totožnosti

A. 0,5 g se rozpustí při asi 50 °C ve vodě R a zředí se jí na 10 ml. Při třepání roztok silně pění. Přidá se 0,5 g chloridu sodného R a zahřeje se k varu; vzniklý zákal zmizí během ochlazení na asi 50 °C.

B. 0,3 g se smíchá v 50ml kádince s 5 ml vody R přidá se 5 ml hydroxidu sodného zředěného RS a asi 3 min se vaří. K ještě horkému roztoku se přidá 5 ml kyseliny chlorovodíkové 10% RS; vznikne bílý zákal.

C. 0,1 g se rozpustí v 5 ml chloroformu R. Přidá se 0,1 g thiokyanatanu draselného R a 0,1 g dusičnanu kobaltnatého R a míchá se skleněnou tyčinkou; roztok se zbarví modře.

Zkoušky na čistotu

Číslo kyselosti (2.5.1). Nejvýše 2,2; stanoví se s 5,0 g rozpuštěnými v 50 ml předepsané směsi rozpouštědel.

Číslo hydroxylové (2.5.3). 89 až 105; stanoví se s 2,0 g (Metoda A).

Číslo jodové (2.5.4). Nejvýše 5,0.

Číslo zmýdelnění (2.5.6). 41 až 52; stanoví se s 2,0 g. Použije se 15,0 ml hydroxidu draselného v lihu 0,5 mol/l VS. Před provedením titrace se zředí 50 ml vody R.

Těžké kovy (2.4.8). 2,0 g vyhovují limitní zkoušce C na těžké kovy (10 μg/g). K přípravě porovnávacího roztoku se použijí 2 ml základního roztoku olova (10 μg Pb/ml).

Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Nejvýše 3,0 %; stanoví se s 1,000 g zkoušené látky.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,2 %. Ke 2,00 g v křemenném nebo platinovém kelímku se přidá 0,5 ml kyseliny sírové R a zahřívá se 2 h na vodní lázni. Potom se opatrně spaluje při nízké teplotě do úplného zuhelnatění. K zuhelnatělé hmotě se přidají 2 ml kyseliny dusičné R a 0,25 ml kyseliny sírové R, opatrně se zahřívá, dokud se uvolňují bílé dýmy, a potom se žíhá při teplotě 600 °C do vymizení všech černých částic. Nechá se vychladnout, zváží se a žíhání se opakuje vždy po 15 min do konstantní hmotnosti.

Uchovávání

Ve vzduchotěsných obalech, chráněn před světlem.

Polysorbatum 60[image omitted]

Polysorbát 60

[image omitted]

w + x + y + z = 20	CAS 9005-67-8

Je to směs parciálních esterů kyseliny stearové a sorbitolu a jejich anhydridů kopolymerizovaných přibližně s 20 moly ethylenoxidu na každý mol sorbitolu a sorbitolanhydridu. Kyselina stearová používaná k esterifikaci může obsahovat další mastné kyseliny, zvláště kyselinu palmitovou.

Vlastnosti

Nažloutle hnědá gelovitá hmota, která se stává čirou kapalinou při teplotě nad asi 25 °C. Je mísitelná s vodou, s ethanolem, s ethylacetatem a s methanolem, prakticky nerozpustná v mastných olejích a v tekutém parafinu.

Relativní hustota je asi 1,10.

Zkoušky totožnosti

A. 0,5 g se rozpustí při asi 50 °C ve vodě R a zředí se jí na 10 ml. Při třepání roztok silně pění. Přidá se 0,5 g chloridu sodného R a zahřeje se k varu. Vzniklý zákal zmizí během ochlazení na asi 50 °C.

B. Ke 4 g se přidá 40 ml roztoku hydroxidu draselného R (50 g/l) a vaří se 30 min pod zpětným chladičem ve vodní lázni. Po ochlazení na asi 80 °C se přidá 20 ml kyseliny dusičné zředěné RS a zahřívá se asi 10 min pod zpětným chladičem do odstranění emulze; mastná kyselina se oddělí na povrchu jako olejovitá kapalina. Po ochlazení na pokojovou teplotu se mastná kyselina přenese bez protřepání do dělicí nálevky za použití 50 ml etheru petrolejového R. Organická vrstva se promyje třikrát 5 ml vody R. Organická vrstva se odpaří do sucha na vodní lázni. Číslo kyselosti (2.5.1) zbytku je 190 až 220; stanoví se s 0,50 g.

C. 0,1 g se rozpustí v 5 ml chloroformu R. Přidá se 0,1 g thiokyanatanu draselného R a 0,1 g dusičnanu kobaltnatého R a míchá se skleněnou tyčinkou; roztok zmodrá.

Zkoušky na čistotu

Číslo kyselosti (2.5.1). Nejvýše 2,0; stanoví se s 5,0 g rozpuštěnými v 50 ml předepsané směsi rozpouštědel.

Číslo hydroxylové (2.5.3). 81 až 96; stanoví se s 2,0 g (Metoda A).

Číslo jodové (2.5.4). Nejvýše 5,0.

Číslo zmýdelnění (2.5.6). 45 až 55; stanoví se s 2,0 g. Použije se 15,0 ml hydroxidu draselného v lihu 0,5 mol/l VS, před provedením titrace se zředí 50 ml lihu 96% R

Redukující látky. 2,00 g se rozpustí ve 25 ml horké vody R, přidá se 25 ml kyseliny sírové zředěné RS a 0,1 ml feroinu RS. Titruje se hexanitratoceričitanem amonným 0,01 mol/l VS za stálého protřepávání do změny červeného zbarvení na zelenomodré, které je stálé 30 s. Provede se slepá zkouška. Spotřebují se nejvýše 2,0 ml hexanitratoceričitanu amonného 0,01 mol/l VS.

Těžké kovy (2.4.8). 2,0 g vyhovují limitní zkoušce C na těžké kovy (10 μg/g). K přípravě porovnávacího roztoku se použijí 2 ml základního roztoku olova (10 μg Pb/ml).

Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Nejvýše 3,0 %; stanoví se s 1,000 g zkoušené látky.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,2 %. Ke 2,00 g v křemenném nebo platinovém kelímku se přidá 0,5 ml kyseliny sírové R a zahřívá se 2 h na vodní lázni. Opatrně se žíhá při nízké teplotě do úplného zuhelnatění. K zuhelnatělé hmotě se přidají 2 ml kyseliny dusičné R a 0,25 ml kyseliny sírové R, opatrně se zahřívá, dokud se uvolňují bílé dýmy, a žíhá se při teplotě 600 °C do vymizení všech černých částí. Nechá se vychladnout, zváží se a žíhání se opakuje vždy po 15 min do konstantní hmotnosti.

Uchovávání

Ve vzduchotěsných obalech, chráněn před světlem.

Polysorbatum 80[image omitted]

Polysorbát 80

[image omitted]

w + x + y + z = 20	CAS 9005-65-6

Je to směs parciálních esterů kyseliny olejové a sorbitolu a jejich anhydridů kopolymerizovaných přibližně s 20 moly ethylenoxidu na každý mol sorbitolu a sorbitolanhydridu.

Vlastnosti

Olejovitá nažloutlá nebo nahnědle žlutá čirá kapalina. Je mísitelný s vodou, s ethanolem, s ethylacetatem a s methanolem, prakticky nerozpustný v mastných olejích a v tekutém parafinu.

Relativní hustota je asi 1,08. Jeho viskozita při 25 °C je asi 400 mPa.s.

Zkoušky totožnosti

A. 0,5 g se rozpustí při asi 50 °C ve vodě R a zředí se jí na 10 ml. Při třepání roztok silně pění. Přidá se 0,5 g chloridu sodného R a zahřeje se k varu. Vzniklý zákal zmizí během ochlazení na asi 50 °C.

B. Ke 4 g se přidá 40 ml roztoku hydroxidu draselného R (50 g/l) a vaří se 30 min pod zpětným chladičem ve vodní lázni. Po ochlazení na asi 80 °C se přidá 20 ml kyseliny dusičné zředěné RS a zahřívá se asi 10 min pod zpětným chladičem do odstranění emulze. Ochladí se na 50 °C a odstřeďuje se. Mastná kyselina se oddělí na povrchu jako olejovitá kapalina. Po ochlazení na pokojovou teplotu se mastná kyselina přenese bez protřepání do dělicí nálevky za použití 50 ml etheru petrolejového R. Organická vrstva se promyje třikrát 5 ml vody R. Organická vrstva se odpaří do sucha na vodní lázni. Získaný zbytek se přenese do směsi 2 ml kyseliny dusičné R a 3 ml vody R a opatrně se po malých částech přidá 0,5 g dusitanu sodného R a nechá se stát při pokojové teplotě; vrstva mastné kyseliny během 4 h ztuhne.

C. Ke 2 ml roztoku (50 g/l) se přidá 0,5 ml bromové vody R; roztok se odbarví.

D. 0,1 g se rozpustí v 5 ml chloroformu R. Přidá se 0,1 g thiokyanatanu draselného R a 0,1 g dusičnanu kobaltnatého R a míchá se skleněnou tyčinkou; roztok zmodrá.

Zkoušky na čistotu

Číslo kyselosti (2.5.1). Nejvýše 2,0; stanoví se s 5,0 g rozpuštěnými v 50 ml předepsané směsi rozpouštědel.

Číslo hydroxylové (2.5.3). 65 až 80; stanoví se s 2,0 g (Metoda A).

Číslo jodové (2.5.4). 18 až 24.

Číslo zmýdelnění (2.5.6). 45 až 55; stanoví se s 2,0 g. Použije se 15,0 ml hydroxidu draselného v lihu 0,5 mol/l VS, před provedením titrace se zředí 50 ml lihu 96% R.

Redukující látky. 2,00 g se rozpustí ve 25 ml horké vody R, přidá se 25 ml kyseliny sírové zředěné RS a 0,1 ml feroinu RS. Titruje se hexanitratoceričitanem amonným 0,01 mol/l VS za stálého protřepávání do změny červeného zbarvení na zelenomodré, které je stálé 30 s. Provede se slepá zkouška. Spotřebuje se nejvýše 5,0 ml hexanitratoceričitanu amonného 0,01 mol/l VS.

Těžké kovy (2.4.8). 2,0 g vyhovují limitní zkoušce C na těžké kovy (10 μg/g). K přípravě porovnávacího roztoku se použijí 2 ml základního roztoku olova (10 μg Pb/ml).

Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Nejvýše 3,0 %; stanoví se s 1,000 g zkoušené látky.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,2 %. Ke 2,00 g v křemenném nebo platinovém kelímku se přidá 0,5 ml kyseliny sírové R a zahřívá se 2 h na vodní lázni. Opatrně se žíhá při nízké teplotě do úplného zuhelnatění. K zuhelnatělé hmotě se přidají 2 ml kyseliny dusičné R a 0,25 ml kyseliny sírové R, opatrně se zahřívá, dokud se uvolňují bílé dýmy, a žíhá se při teplotě 600 °C do vymizení všech černých částí. Nechá se vychladnout, zváží se a žíhání se opakuje vždy po 15 min do konstantní hmotnosti.

Uchovávání

Ve vzduchotěsných obalech, chráněn před světlem.

Povidonum [image omitted]

Povidon

Synonymum. Polyvidonum

[image omitted]

(C6H9NO)n	Mr (111,1)n	CAS 9003-39-8

Je to poly[1-(2-oxo-1-pyrrolidinyl)ethylen] sestávající z lineárních polymerů 1-vinyl-2-pyrrolidonu. Počítáno na bezvodou látku, obsahuje 11,5 % až 12,8 % dusíku. Různé druhy povidonu jsou charakterizovány viskozitou jejich roztoků vyjádřenou K-hodnotou. U povidonu, který má udanou K-hodnotu 15 nebo nižší, je nalezená K-hodnota 85,0 % až 115,0 % deklarované hodnoty. U povidonu, který má udanou K-hodnotu nebo průměr udaného rozmezí K-hodnoty vyšší než 15, je nalezená K-hodnota 90,0 % až 108,0 % deklarované hodnoty.

Vlastnosti

Bílý nebo nažloutle bílý prášek nebo vločky. Je hygroskopický, snadno rozpustný ve vodě, v lihu 96% a v methanolu, těžce rozpustný v acetonu, prakticky nerozpustný v etheru.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: A a E.

Alternativní sestava zkoušek: B, C, D a E, viz Obecné zásady (1.2).

A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem povidonu CRL. Zaznamenají se spektra za použití 4 mg látek předem sušených 6 h při 105 °C.

B. K 0,4 ml roztoku S1, viz Zkoušky na čistotu, se přidá 10 ml vody R, 5 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS a 2 ml dichromanu draselného RS; vznikne oranžově žlutá sraženina.

C. K 1 ml roztoku S1 se přidá 0,2 ml dimethylaminobenzaldehydu RS1 a 0,1 ml kyseliny sírové R; vznikne růžové zbarvení.

D. K 0,1 ml roztoku S1 se přidá 5 ml vody R a 0,2 ml jodu 0,05 mol/l RS; vznikne červené zbarvení.

E. Je snadno rozpustný ve vodě R.

Zkoušky na čistotu

Roztok S. 1,0 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředí se jí na 20 ml. Zkoušená látka se přidává do vody po malých dávkách za stálého míchání magnetickou míchačkou.

Roztok S1. 2,5 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředí se jí na 25 ml. Zkoušená látka se přidává do vody po malých dávkách za stálého míchání magnetickou míchačkou.

Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok H6, Č6 nebo HŽ6 (2.2.2, Metoda II).

Hodnota pH (2.2.3). 3,0 až 5,0 pro látku s K-hodnotou nejvýše 30; 4,0 až 7,0 pro látku s K-hodnotou větší než 30. Měří se roztok S.

Aldehydy. Nejvýše 500 μg/g, vyjádřeno jako acetaldehyd.

Zkoušený roztok. 1,0 g se rozpustí v tlumivém roztoku fosforečnanovém o pH 9,0 a zředí se jím na 100,0 ml. Baňka se uzavře a zahřívá se 1 h při 60 °C. Nechá se ochladit.

Porovnávací roztok. 0,100 g čerstvě předestilovaného acetaldehydu R se rozpustí ve vodě R při 4 °C a zředí se stejným rozpouštědlem na 200,0 ml. Nechá se 20 h stát při 4 °C. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí tlumivým roztokem fosforečnanovým o pH 9,0 na 100,0 ml.

Do tří stejných spektrofotomerických kyvet s 10mm vrstvou se vpraví odděleně 0,5 ml zkoušeného roztoku, 0,5 ml porovnávacího roztoku a 0,5 ml vody R (slepá zkouška). Do každé kyvety se přidá 2,5 ml tlumivého roztoku fosforečnanového o pH 9,0 a 0,2 ml nikotinamid-adenin dinukleotidu RS, promíchá se, přiklopí se víčka a kyvety se nechají stát 2 min až 3 min při (22 ± 2) °C. Měří se absorbance (2.2.25) každého roztoku při 340 nm za použití vody R jako kontrolní tekutiny. Do každé kyvety se přidá 0,05 ml aldehyddehydrogenasy RS, promíchá se, přiklopí se víčka a kyvety se nechají stát 5 min při (22 ± 2) °C. Měří se absorbance každého roztoku při 340 nm za použití vody R jako kontrolní tekutiny. Vypočítá se obsah aldehydů podle vzorce:

At2-At1-Ab2-Ab1As2-As1-Ab2-Ab1.100 000.Cm,

v němž značí:

At1 - absorbanci zkoušeného roztoku před přidáním aldehyddehydrogenasy,

At2 - absorbanci zkoušeného roztoku po přidání aldehyddehydrogenasy,

As1 - absorbanci porovnávacího roztoku před přidáním aldehyddehydrogenasy,

As2 - absorbanci porovnávacího roztoku po přidání aldehyddehydrogenasy,

Ab1 - absorbanci kontrolního roztoku před přidáním aldehyddehydrogenasy,

Ab2 - absorbanci kontrolního roztoku po přidání aldehyddehydrogenasy,

m - navážku zkoušené látky v gramech, počítáno na vysušenou látku,

C - koncentraci acetaldehydu v porovnávacím roztoku v mg/ml.

Peroxidy. 2,0 g se rozpustí v 50 ml vody R. K 25 ml tohoto roztoku se přidají 2 ml zkoumadla chlorid titanitý-kyselina sírová R a nechá se 30 min stát. Měří se absorbance (2.2.25) tohoto roztoku při 405 nm za použití směsi 25 ml roztoku zkoušené látky (40 g/l) a 2 ml 13% (V/V) roztoku kyseliny sírové R jako kontrolní kapaliny. Absorbance není větší než 0,35 (400 μg/g, vyjádřeno jako H2O2).

Hydrazin. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu H silanizovaného R. Použijí se čerstvě připravené roztoky.

Zkoušený roztok. 2,5 g se rozpustí v 25 ml vody R, přidá se 0,5 ml roztoku salicylaldehydu R (50 g/l) v methanolu R, promíchá se a zahřívá se 15 min ve vodní lázni při 60 °C. Po ochlazení se přidají 2,0 ml toluenu R, 2 min se protřepává a odstřeďuje se. Použije se supematantní tekutina.

Porovnávací roztok. 9 mg salicylaldazinu R se rozpustí v toluenu R a zředí se jím na 100 ml. 1 ml tohoto roztoku se zředí toluenem R na 10 ml.

Na vrstvu se nanese odděleně po 10 μl obou roztoků a vyvíjí se směsí objemových dílů vody R a methanolu R(1 + 2) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší volně na vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 365 nm. Na chromatogramu zkoušeného roztoku skvrna odpovídající salicylaldazinu není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (1 μg/g hydrazinu).

Vinylpyrrolidon. Nejvýše 10 μg/g. Stanoví se kapalinovou chromatografií (2.2.29).

Zkoušený roztok. 0,25 g se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 10,0 ml.

Porovnávací roztok (a). 50 mg 1-vinyl-2-pyrrolidon R se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 100,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí methanolem R na 100,0 ml. 5,0 ml se zředí mobilní fází na 100,0 ml.

Porovnávací roztok (b). 10 mg 1-vinyl-2-pyrrolidonu R a 0,5 g vinylacetatu R se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 100,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí mobilní fází na 100,0 ml.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

• nerezové ocelové kolony délky 0,25 m a vnitřního průměru 4,0 mm a předkolony délky 0,025 m a vnitřního průměru 4,0 mm, obě naplněné silikagelem oktylsilanizovaným pro chromatografii R (5 μm),

• mobilní fáze, která je směsí objemových dílů methanolu R a vody R (1 + 4),

• spektrofotometrického detektoru, 254 nm.

Teplota kolony se udržuje na 40 °C.

Nastříkne se 50 μl porovnávacího roztoku (a) a nastaví se průtoková rychlost tak, aby retenční ěas píku odpovídajícího 1-vinyl-2-pyrrolidonu činil asi 10 min. Nastaví se citlivost detektoru tak, aby výška píku odpovídajícího 1-vinyl-2-pyrrolidonu na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) nebyla menší než 70 % rozsahu zapisovače. Nastříkne se 50 μl porovnávacího roztoku (b). Zkoušku lze hodnotit, jestliže rozlišení mezi píkem 1-vinyl-2-pyrrolidonu a píkem vinylacetatu j e nejméně 2,0. Nastříkne se 50 μl porovnávacího roztoku (a) pětkrát. Zkoušku lze hodnotit, jestliže relativní směrodatná odchylka plochy píku 1-vinyl-2-pyrrolidonu je nejvýše 2,0 %.

Nastříkne se 50 μl zkoušeného roztoku. Po každém nástřiku zkoušeného roztoku se promývá předkolona mobilní fází stejnou zvolenou rychlostí pro zkoušku po dobu 30 min.

Vypočítá se obsah 1-vinyl-2-pyrrolidonu z ploch píků.

Těžké kovy (2.4.8). 2,0 g vyhovují limitní zkoušce D na těžké kovy (10 μg/g). K přípravě porovnávacího roztoku se použijí 2,0 ml základního roztoku olova (10 μg Pb/ml).

Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Nejvýše 5,0 %; stanoví se s 0,500 g zkoušené látky.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Viskozita, vyjádřená jako K-hodnota. Pro látku s deklarovanou K-hodnotou: 18 nebo méně se použije roztok 50 g/l; více než 18 se použije roztok 10 g/l; více než 95 se použije roztok 1,0 g/l.

Roztok se nechá 1 h stát a stanoví se viskozita (2.2.9) při (25 ± 0,1) °C za použití viskozimetru č. 1 s minimální dobou průtoku 100 s.

K-hodnota se vypočítá podle vzorce:

1,5logη-10,15+0,003c+300clogη+c+1,5clogη20,15c+0,003c2,

v němž značí:

c - obsah zkoušené látky v g/100 ml, počítáno na vysušenou látku,

η - relativní viskozitu roztoku k vodě R.

Stanovení obsahu

100,0 mg (m mg) se převede do spalovací baňky, přidá se 5 g směsi 33 g síranu draselného R, 1 g síranu měďnatého R a 1 g oxidu titaničitého R a tři skleněné varné kuličky. Zachycené částečky látky v hrdle baňky se spláchnou do baňky malým množstvím vody R, přidá se 7 ml kyseliny sírové R a obsah baňky se promíchá kroužením baňky. Baňka se uzavře např. skleněnou nálevkou s krátkou stopkou k zamezení ztrátám kyseliny sírové. Zahřívá se za postupného zvyšování teploty až do silného varu, při němž kondenzuje kyselina sírová v hrdle baňky a předchází se přehřátí horní části baňky. Pokračuje se v zahřívání ještě 45 min. Po ochlazení se pevné části rozpustí opatrným přidáním 20 ml vody R a po ochlazení se umístí baňka do přístroje na destilaci s vodní parou, přidá se 30 ml hydroxidu sodného koncentrovaného R, nálevka se opláchne 10 ml vody R a ihned se destiluje s vodní parou. Jímá se asi 80 ml až 100 ml destilátu do 30 ml roztoku kyseliny borité R (40 g/l) s třemi kapkami směsného indikátoru (0,15 g zeleně bromkresolové R a 0,1 g červeně methylové R se rozpustí ve 180 ml ethanolu R a zředí se vodou R na 200 ml) a nakonec se opláchne malým množstvím vody R konec chladiče, který je při destilaci ponořen pod hladinou kyseliny borité. Destilát se titruje kyselinou sírovou 0,025 mol/l VS, až se zelené zbarvení roztoku změní na slabě šedavě modré až šedavě fialově červené (n1 ml kyseliny sírové 0,025 mol/l VS).

Zkouška se opakuje za použití 100 mg glukosy R místo zkoušené látky (n2 ml kyseliny sírové 0,025 mol/l VS).

Obsah dusíku v procentech se vypočítá podle vzorce:

0,7004n1-n2m.100 .

Uchovávání

Chráněn před vlhkostí.

Označování

V označení na obalu se uvede K-hodnota.

Povidonum iodinatum [image omitted]

Jodovaný povidon

Synonymum. Polyvidonum iodinatum

Je to komplex jodu a povidonu. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 9,0 % až 12,0 % uvolnitelného jodu.

Výroba

Vyrábí se za použití povidonu, který vyhovuje článku Povidonum.

Vlastnosti

Žlutohnědý až červenohnědý amorfní prášek. Je dobře rozpustný ve vodě, v lihu 96%, prakticky nerozpustný v acetonu.

Zkoušky totožnosti

A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje s referenčním spektrem jodovaného povidonu Ph. Eur.

B. 10 mg se rozpustí v 10 ml vody R a přidá se 1 ml škrobu RS; vznikne tmavě modré zbarvení.

C. 0,1 g se rozpustí v 5 ml vody R a po kapkách se přidává roztok siřičitanu sodného R (10 g/l) do odbarvení roztoku. Potom se přidájí 2 ml dichromanu draselného RS a 1 ml kyseliny chlorovodíkové R; vznikne světle hnědá sraženina.

Zkoušky na čistotu

Hodnota pH (2.2.3). 1,5 až 5,0; měří se roztok připravený rozpuštěním 1,0 g v 10 ml vody prosté oxidu uhličitého R.

Jodidy. Nejvýše 6,0 %; počítáno na vysušenou látku. 0,500 g se rozpustí ve 100 ml vody R a přidává se disiřičitan sodný R do odbarvení jodu. Přidá se 25,0 ml dusičnanu stříbrného 0,1 mol/l VS, 10 ml kyseliny dusičné R a 5 ml síranu amonno-železitého RS2 a titruje se thiokyanatanem amonným 0,1 mol/l VS. Provede se slepá zkouška.

1 ml dusičnanu stříbrného 0,1 mol/l VS odpovídá 12,69 mg celkového jodu. Z procentuálního obsahu celkového jodu, počítaného na vysušenou látku, se odečte obsah uvolnitelného jodu v procentech zjištěný ve zkoušce Stanovení obsahu.

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 8,0 %; 0,500 g se suší 3 h v sušárně při 100 °C až 105 °C po dobu 3 h.

Síranový popel (2.2.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

1,00 g se v baňce se zabroušenou zátkou míchá 1 h se 150 ml vody R. Přidá se 0,1 ml kyseliny octové zředěné RS a titruje se thiosíranem sodným 0,1 mol/l VS za použití škrobu RS jako indikátoru.

1 ml thiosíranu sodného 0,1 mol/l VS odpovídá 12,69 mg volného jodu.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.

† Praziquantelum [image omitted]

Prazikvantel

[image omitted]

C19H24N2O2	Mr 312,41	CAS 55268-74-1

Je to (RS)-2-cyklohexylkarbonyl-1,2,3,6,7,11b-hexahydro-4H-pyrazino[2,1 -a]isochinolin-4-on. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 98,0 % až 103,0 % sloučeniny C19H24N2O2.

Vlastnosti

Bílý nebo téměř bílý krystabcký prášek. Je velmi těžce rozpustný ve vodě, snadno rozpustný v lihu 96% a v dichlormethanu.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: A a B.

Alternativní sestava zkoušek: A a C, viz Obecné zásady (1.2).

A. Teplota tání (2.2.14). 136 °C až 140 °C.

B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) tablety zkoušené látky se shoduje se spektrem tablety prazikvantelu CRL.

C. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu G R.

Zkoušený roztok. 50 mg se rozpustí v lihu 96% R a zředí se jím na 5 ml.

Porovnávací roztok (a). 50 mg prazikvantelu CRL se rozpustí v lihu 96% R a zředí se jím na 5 ml.

Porovnávací roztok (b). 10 mg prazikvantelu nečistoty A CRL se rozpustí v lihu 96% R a zředí se jím na 10 ml. 1 ml tohoto roztoku se zředí porovnávacím roztokem (a) na 2 ml.

Na vrstvu se odděleně nanese po 10 μl každého roztoku a vyvíjí se v nenasycené komoře směsí objemových dílů methanolu R a toluenu R (15 + 85) po dráze 15 cm. Po vysušení na vzduchu se vrstva vystaví na 20 min působení par jodu a potom se hodnotí v denním světle. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku se polohou, barvou a velikostí shoduj e s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) jsou dvě zřetelně oddělené skvrny.

Zkoušky na čistotu

Vzhled roztoku. 2 g se rozpustí v lihu 96% R a zředí se jím na 20 ml. Roztok je čirý (2.2.1) a není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok HZ5 (2.2.2, Metoda II).

Příbuzné látky. Stanoví se kapalinovou chromatografií (2.2.29).

Zkoušený roztok. 40 mg se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 10,0 ml.

Porovnávací roztok (a). 10 mg prazikvantelu nečistoty A CRL a 10 mg prazikvantelu CRL se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 25,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí mobilní fází na 20,0 ml. Porovnávací roztok (b). 1,0 ml zkoušeného roztoku se zředí mobilní fází na 20,0 ml. 5,0 ml tohoto roztoku se zředí mobilní fází na 50,0 ml.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

• nerezové ocelové kolony délky 0,25 m a vnitřního průměru 4,0 mm naplněné silikagelem oktadecylsilanizovaným pro chromatografií R (5 μm),

• mobilní fáze, kterou je směs objemových dílů acetonitrilu R a vody R (45 + 55), s průtokovou rychlostí 1 ml/min,

• spektrofotometrického detektoru, 210 nm.

Nastříkne se 20 μl porovnávacího roztoku (a) a nastaví se citlivost detektoru tak, aby výška dvou hlavních píků nebyla menší než 50 % stupnice zapisovače. Zkoušku lze hodnotit, jestliže rozlišení mezi píky prazikvantelu nečistoty A a prazikvantelu je nejméně 3,0.

Odděleně se nastříkne po 20 μl zkoušeného roztoku a porovnávacího roztoku (b). Na chromatogramu zkoušeného roztoku součet ploch všech píků, kromě hlavního píku, není větší než plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,5 %) a nejvýše jedna taková plocha píku je větší než 0,4násobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,2 %). Nepřihlíží se k pikům, jejichž plocha je menší než 0,05násobek plochy hlavního píku porovnávacího roztoku (b).

Těžké kovy (2.4.8). 2,0 g vyhovují limitní zkoušce C na těžké kovy (10 μg/g). K přípravě porovnávacího roztoku se použijí 2 ml základního roztoku olova (10 μg Pb/ml).

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se 2 h suší v sušárně při 50 °C nad oxidem fosforečným R a tlaku nepřevyšujícím 700 Pa.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

40,0 mg se rozpustí v lihu 96% R a zředí se jím na 100,0 ml. Stejným způsobem se připraví porovnávací roztok za použití 40,0 mg prazikvantelu CRL. Měří se absorbance (2.2.25) obou roztoků v maximu při 265 nm.

Vypočítá se obsah C19H24N2O2 z naměřených absorbancí a koncentrací roztoků.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.

Separandum.

Nečistoty

[image omitted]

A. (RS)-2-benzoyl-1,2,3,6,7,11 b-hexahydro-4H-pyrazino[2,1 -a]isochinolin-4-on,

[image omitted]

B. 2-cyklohexylkarbonyl-2,3,6,7-tetrahydro-4H-pyrazino[2,1-a]isochinolin-4-on,

[image omitted]

C. 2-[2-(N-formylcyklohexylkarbonylamino)acetyl]-1,2,3,4-tetrahydroisochinolin-1-on.

† Prazosini hydrochloridum[image omitted]

Prazosiniumchlorid

Synonymum. Prazosinium chloratum

[image omitted]

C19H22ClN6O4	r 419,87	CAS 19237-84-4

Je to 1-(4-amino-6,7-dimethoxy-2-chinazolinyl)-4-(2-furoyl)piperaziniumchlorid. Počítáno na bezvodou látku, obsahuje 98,5 % až 101,0 % sloučeniny C19H22ClN5O4.

Vlastnosti

Bílý nebo téměř bílý prášek. Je velmi těžce rozpustný ve vodě, těžce rozpustný v lihu 96% a v methanolu, prakticky nerozpustný v acetonu.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: B a D.

Alternativní sestava zkoušek: A, C a D, viz Obecné zásady (1.2).

A. 50,0 mg se rozpustí v roztoku kyseliny chlorovodíkové R 0,1 % (V/V) v methanolu R a zředí se stejným roztokem na 100,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí na 100,0 ml (roztok A) a 5,0 ml tohoto roztoku se zředí roztokem kyseliny chlorovodíkové R 0,1% (V/V) v methanolu R na 100,0 ml (roztok B). Měří se absorbance (2.2.25) roztoku A při 220 nm až 280 nm; roztok vykazuje absorpční maximum při 247 nm. Specifická absorbance v maximu při 247 nm je 1320 až 1400. Měří se absorbance roztoku B při 280 nm až 400 nm; roztok vykazuje dvě absorpční maxima, při 330 nm a 343 nm. Specifická absorbance v maximu při 330 nm je 260 až 280 a v maximu při 343 nm je 240 až 265.

B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem prazosiniumchloridu CRL. Měří se tablety látek s chloridem draselným R. Pokud jsou změřená spektra rozdílná, rozpustí se odděleně 50 mg zkoušené látky a 50 mg prazosiniumchloridu CRL ve směsi 10 ml vody R a 10 ml lihu 96% R, přidají se 2 ml hydroxidu sodného zředěného RS a roztok se protřepe dvakrát s 25 ml dichlormethanu R Organické vrstvy se spojí, odpaří se a zbytek se suší při 60 °C a tlaku nepřevyšujícím 700 Pa. Se zbytky se zaznamenají nová spektra.

C. Chromatogramy získané ve zkoušce Příbuzné látky, viz Zkoušky na čistotu, se pozorují v ultrafialovém světle při 254 nm. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) odpovídá polohou a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku (a).

D. 2 mg se rozpustí ve 2 ml vody R. Roztok vyhovuje zkoušce (a) na chloridy (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu GF254R. Roztoky se připraví v rozpouštědlové směsi, kterou je směs objemových dílů diethylaminu R, dichlormethanu R a methanolu R(1 + 10 + 10).

Zkoušený roztok (a). 0,10 g se rozpustí v rozpouštědlové směsi a zředí sejí na 10 ml.

Zkoušený roztok (b). 1 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí rozpouštědlovou směsí na 10 ml.

Porovnávací roztok (a). 10 mg prazosiniumchloridu CRL se rozpustí v rozpouštědlové směsi a zředí sejí na 10 ml.

Porovnávací roztok (b). 1 ml zkoušeného roztoku (b) se zředí rozpouštědlovou směsí na 50 ml.

Na vrstvu se odděleně nanese po 10 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů diethylaminu R a ethylacetatu R (5 + 95) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší v proudu teplého vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Žádná skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (a), kromě hlavní skvrny, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,2 %).

Železo. Nejvýše 100 μg/g; stanoví se atomovou absorpční spektrometrií (2.2.23, Metoda I).

Zkoušený roztok. K 1,0 g se přidá po kapkách asi 1,5 ml kyseliny dusičné R Po odkouření se zahřívá na vodní lázni, pak se žíhá za postupně se zvyšující teploty od 150 °C do 1000 °C a při nejvyšší teplotě se žíhá po dobu 1 h. Po ochlazení se zbytek po žíhání rozpustí ve 20 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS, odpaří se na asi 5 ml a zředí se kyselinou chlorovodíkovou zředěnou RS na 25,0 ml.

Porovnávací roztoky. Připraví se za použití základního roztoku železa (8 μg Fe/ml) zředěním dle potřeby vodou R.

Měří se absorbance při 248 nm za použití železné lampy s dutou katodou jako zdroje záření a plamene vzduch-acetylen.

Nikl. Nejvýše 50 μg/g; stanoví se atomovou absorpční spektrometrií (2.2.23, Metoda I).

Zkoušený roztok. Použije se zkoušený roztok připravený pro stanovení železa.

Porovnávací roztoky. Připraví se za použití základního roztoku niklu (10 μg Ni/ml) zředěním dle potřeby vodou R.

Měří se absorbance při 232 nm za použití niklové lampy s dutou katodou jako zdroje záření a plamene vzduch-acetylen.

Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Nejvýše 0,5 %; stanoví se s 1,000 g zkoušené látky. Jako rozpouštědlo se použije směs stejných objemových dílů methanolu R a dichlormethanu R.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

Z důvodu předejití přehřátí reakčního prostředí se po celou dobu stanovení důkladně míchá a titrace se zastaví okamžitě po dosažení bodu ekvivalence.

0,350 g se rozpustí ve směsi 20 ml kyseliny mravenčí bezvodé R a 30 ml acetanhydridu R a titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20).

1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l VS odpovídá 41,99 mg C19H22ClN5O4.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.

Separandum.

Nečistoty

[image omitted]

A. 2-chlor-6,7-dimethoxychinazolin-4-amin,

[image omitted]

B. (1,4-piperazindiyl)bis(2-íurylketon),

[image omitted]

C. 6,7-dimethoxy-2-(1piperazinyl)chinazolin-4-amin,

[image omitted]

D. 2-íuryl-l-piperazinylketon,

[image omitted]

E. 2,2՛-(1,4-piperazindiyl)bis(6,7-dimethoxychinazolin-4-amin).

† Prednisoloni acetas[image omitted]

Prednisolonacetat

[image omitted]

C23H30O6	Mr 402,49	CAS 52-21-1

Je to 11β,17,21-trihydroxy-1,4-pregnadien-3,20-dion-21-acetat. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 97,0 % až 103,0 % sloučeniny C23H30O6.

Vlastnosti

Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek. Je prakticky nerozpustný ve vodě, těžce rozpustný v lihu 96% a v dichlormethanu.

Taje při asi 230 °C, za rozkladu.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: A a B.

Alternativní sestava zkoušek: C, D a E, viz Obecné zásady (1.2).

A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) tablety zkoušené látky se shoduje se spektrem tablety prednisolonacetatu CRL.

B. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy vhodného silikagelu s fluorescenčním indikátorem pro detekci při 254 nm.

Zkoušený roztok. 10 mg se rozpustí ve směsi objemových dílů methanolu R a dichlormethanu R (1 + 9) a zředí se stejnou směsí na 10 ml.

Porovnávací roztok (a). 20 mg prednisolonacetatu CRL se rozpustí ve směsi objemových dílů methanolu R a dichlormethanu R (1 + 9) a zředí se stejnou směsí na 20 ml.

Porovnávací roztok (b). 10 mg prednisolonpivalatu CRL se rozpustí v porovnávacím roztoku (a) a zředí se jím na 10 ml.

Na vrstvu se nanese odděleně po 5 μl každého roztoku a vyvíjí se mobilní fází připravenou smícháním směsi objemových dílů vody R a methanolu R (1,2 + 8) a směsi objemových dílů etheru R a dichlormethanu R (15 + 77) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídá polohou a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Pak se vrstva postříká kyselinou sírovou v lihu RS a 10 min se zahřívá při 120 °C nebo tak dlouho, až se objeví skvrny. Po vychladnutí se vrstva pozoruje v denním světle a v ultrafialovém světle při 365 nm. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku se polohou, zbarvením při denním světle, fluorescencí v ultrafialovém světle při 365 nm a velikostí shoduje s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) jsou dvě zřetelně oddělené skvrny.

C. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy vhodného silikagelu s fluorescenčním indikátorem pro detekci při 254 nm.

Zkoušený roztok (a). 25 mg se rozpustí mírným zahřátím v methanolu R a zředí se jím na 5 ml. Tento roztok se rovněž použije k přípravě zkoušeného roztoku (b). 2 ml tohoto roztoku se zředí dichlormethanem R na 10 ml.

Zkoušený roztok (b). 2 ml roztoku získaného při přípravě zkoušeného roztoku (a) se převedou do 15ml skleněné zábrusové zkumavky se skleněnou nebo polytetrafluorethylenovou zátkou. Přidá se 10 ml hydrogenuhličitanu draselného nasyceného v methanolu RS a ihned se probublává intenzivním proudem dusíku R po dobu 5 min. Zkumavka se uzavře a zahřívá se ve vodní lázni 2 h 30 min při 45 °C za ochrany před světlem a pak se nechá se vychladnout.

Porovnávací roztok (a). 25 mg prednisolonacetatu CRL se rozpustí mírným zahřátím v methanolu R a zředí se jím na 5 ml. Tento roztok se rovněž použije k přípravě porovnávacího roztoku (b). 2 ml tohoto roztoku se zředí dichlormethanu R na 10 ml.

Porovnávací roztok (b). 2 ml roztoku získaného při přípravě porovnávacího roztoku (a) se převedou do 15ml skleněné zábrusové zkumavky se skleněnou nebo polytetrafluorethylenovou zátkou. Přidá se 10 ml hydrogenuhličitanu draselného nasyceného v methanolu RS a ihned se probublává intenzivním proudem dusíku R po dobu 5 min. Zkumavka se uzavře a zahřívá se ve vodní lázni 2 h 30 min při 45 °C za ochrany před světlem a nechá se vychladnout.

Na vrstvu se odděleně nanese po 5 μl každého roztoku a vyvíjí se mobilní fází připravenou smícháním směsi objemových dílů vody R a methanolu R (1,2 + 8) a směsi objemových dílů etheru R a dichlormethanu R (15 + 77) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Hlavní skvrna na každém z chromatogramů zkoušených roztoků odpovídá polohou a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu odpovídajícího porovnávacího roztoku. Pak se vrstva postříká kyselinou sírovou v lihu RS a 10 min se zahřívá při 120 °C nebo tak dlouho, až se objeví skvrny. Po vychladnutí se vrstva pozoruje v denním světle a v ultrafialovém světle při 365 nm. Hlavní skvrna na každém z chromatogramů zkoušených roztoků se polohou, zbarvením v denním světle, fluorescencí v ultrafialovém světle při 365 nm a velikostí shoduje s hlavní skvrnou na chromatogramu odpovídajícího porovnávacího roztoku. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) a porovnávacího roztoku (b) má hodnotu RF zřetelně nižší než hlavní skvrny na každém z chromatogramů zkoušeného roztoku (a) a porovnávacího roztoku (a).

D. K asi 2 mg se přidají 2 ml kyseliny sírové R a třepe se do rozpuštění; během 5 min vznikne intenzivní červené zbarvení. Při pozorování v ultrafialovém světle při 365 nm roztok červenohnědě fluoreskuje. K roztoku se přidá 10 ml vody R a promíchá se; zbarvení zmizí a při pozorování v ultrafialovém světle při 365 nm roztok zelenožlutě fluoreskuje.

E. Asi 10 mg vyhovuje zkoušce na acetyl (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Specifická optická otáčivost (2.2.7). +112° až +119°, počítáno na vysušenou látku; měří se roztok připravený rozpuštěním 0,250 g v dioxanu R a zředěním stejným rozpouštědlem na 25,0 ml.

Příbuzné látky. Stanoví se kapalinovou chromatografii (2.2.29).

Zkoušený roztok. 25,0 mg se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10,0 ml.

Porovnávací roztok (a). 2 mg hydrokortisonacetatu CRL a 2 mg prednisoloncetatu CRL se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 100,0 ml.

Porovnávací roztok (b). 1,0 ml zkoušeného roztoku se zředí mobilní fází na 100,0 ml.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

• nerezové ocelové kolony délky 0,25 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem oktadecylsilanizovaným deaktivovaným pro chromatografii bazických látek R (5 μm),

• mobilní fáze s průtokovou rychlostí 1 ml/min, která se připraví takto: v 1000ml odměrné baňce se smíchá 350 ml acetonitrilu R a 600 ml vody R a nechá se ustát. Potom se doplní vodou R na 1000 ml a opět se promíchá,

• spektrofotometrického detektoru, 254 nm.

Při průtokové rychlosti mobilní fáze 1 ml/min se kolona ustaluje po dobu asi 30 min.

Citlivost systému se nastaví tak, aby výška hlavního píku na chromatogramu s 20 μl porovnávacího roztoku (b) činila nejméně 50 % celé stupnice zapisovače.

Nastříkne se 20 μl porovnávacího roztoku (a). Při zaznamenání chromatogramů za předepsaných podmínek jsou retenční časy látek: prednisolonacetatu asi 24 min a hydrokortisonacetatu asi 26 min. Zkoušku lze hodnotit, jestliže rozlišení mezi píky odpovídajícími prednisolonacetatu a hydrokortisonacetatu je nejméně 2,5. V případě potřeby se upraví koncentrace acetonitrilu R v mobilní fázi.

Nastříkne se odděleně 20 μl zkoušeného roztoku a 20 μl porovnávacího roztoku (b). Chromatogramy se zaznamenávají po dobu odpovídající 2,5násobku retenčního času hlavního píku na chromatogramu zkoušeného roztoku. Na chromatogramu zkoušeného roztoku plocha žádného píku, kromě hlavního píku, není větší než plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (1 %) a nejvýše jedna taková plocha píku je větší než polovina plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,5 %); součet ploch všech píků, kromě hlavního píku, není větší než 2násobek hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (2 %). Nepřihlíží se k píkům rozpouštědel a k píkům, jejichž plocha je menší než 0,05násobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b).

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Stanovení obsahu

0,100 g se rozpustí v lihu 96% R a zředí se jím na 100,0 ml. 2,0 ml tohoto roztoku se zředí lihem 96% R na 100,0 ml. Měří se absorbance (2.2.25) v maximu při 243 nm.

Vypočítá se obsah C23H30O6 za použití specifické absorbance, která má hodnotu 370.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.

Separandum.

Nečistoty

A. hydrokortisonacetat,

B. prednisolon.

† Prednisoloni natrii phosphas[image omitted]

Sodná sůl prednisolonfosfatu

[image omitted]

C21H27Na2O8P	Mr 484,39	CAS 125-02-0

Je to disodná sůl 11β,17,21-trihydroxy-1,4-pregnadien-3,20-dion-21-fosfatu. Počítáno na bezvodou látku, obsahuje 96,0 % až 103,0 % sloučeniny C21H27Na2O8P.

Vlastnosti

Bílý nebo téměř bílý krystalický hygroskopický prášek. Je snadno rozpustná ve vodě, velmi těžce rozpustná v lihu 96%.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: B a C.

Alternativní sestava zkoušek: A, C, D a E, viz Obecné zásady (1.2).

A. 10,0 mg se rozpustí v 5 ml vody R a zředí se ethanolem R na 100,0 ml. 2,0 ml tohoto roztoku se odměří do zábrusové skleněné zkumavky s uzávěrem, přidá se 10,0 ml fenylhydrazinu v kyselině sírové RS, promíchá se a zahřívá se 20 min ve vodní lázni při 60 °C a pak se ihned ochladí. Absorbance (2.2.25) tohoto roztoku měřená při 415 nm je 0,10 až 0,20.

B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem sodné soli prednisolonfosfatu CRL. Pokud spektra získaná v pevném stavu vykazují rozdíly, odděleně se zkoušená látka a referenční látka rozpustí v co nejmenším objemu lihu 96% R, odpaří se na vodní lázni do sucha a se zbytky se znovu zaznamenají spektra obou látek.

C. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy vhodného silikagelu s fluorescenčním indikátorem pro detekci při 254 nm.

Zkoušený roztok. 10 mg se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml.

Porovnávací roztok (a). 10 mg sodné soli prednisolonfosfatu CRL se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml.

Porovnávací roztok (b). 10 mg sodné soli dexamethasonfosfatu CRL se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml. 5 ml tohoto roztoku se zředí porovnávacím roztokem (a) na 10 ml.

Na vrstvu se odděleně nanese po 5 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů kyseliny octové RS, vody R a 1-butanolu R (20 + 20 + 60) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídá polohou a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Pak se vrstva postříká kyselinou sírovou v lihu RS a 10 min se zahřívá při 120 °C nebo tak dlouho, až se objeví skvrny. Po vychladnutí se vrstva pozoruje v denním světle a v ultrafialovém světle při 365 nm. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku se polohou, zbarvením při denním světle, fluorescencí v ultrafialovém světle při 365 nm a velikostí shoduje s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) jsou dvě skvrny, které nemusí být zcela odděleny.

D. K asi 2 mg se přidají 2 ml kyseliny sírové R a třepe se do rozpuštění; během 5 min vznikne intenzivní červené zbarvení. Při pozorování v ultrafialovém světle při 365 nm roztok vykazuje červenohnědou fluorescenci. K roztoku se přidá 10 ml vody R a promíchá se; zbarvení zmizí a v ultrafialovém světle při 365 nm roztok zelenožlutě fluoreskuje.

E. K asi 40 mg se přidají 2 ml kyseliny sírové R a směs se opatrně zahřívá až do vzniku bílého dýmu, pak se za současného zahřívání přidává po kapkách kyselina dusičná R, až je výsledný roztok téměř bezbarvý, a ochladí se. Přidají se 2 ml vody A a opakuje se zahřívání až do vzniku bílého dýmu. Po ochlazení se přidá 10 ml vody R a roztok se neutralizuje amoniakem zředěným RS1 na papír lakmusový červený R. Tento roztok vyhovuje zkoušce (a) na sodík (2.3.1) a zkoušce (b) na fosforečnany (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Roztok S. 1,0 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředí se jí na 20 ml.

Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a není intenzivněji zabarven než porovnávací barevný roztok H7 (2.2.2, Metoda II).

Hodnota pH (2.2.3). 7,5 až 9,0; měří se roztok S.

Specifická optická otáčivost (2.2.7). +94° až +100°, počítáno na bezvodou látku. Měří se roztok připravený rozpuštěním 0,250 g ve vodě R a zředěním vodou R na 25,0 ml.

Příbuzné látky. Stanoví se kapalinovou chromatografií (2.2.29).

Zkoušený roztok. 62,5 mg se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 25,0 ml.

Porovnávací roztok (a). 25 mg sodné soli prednisolonfosfatu CRL a 25 mg prednisolonu CRL se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 25,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí mobilní fází na 25,0 ml.

Porovnávací roztok (b). 1,0 ml zkoušeného roztoku se zředí mobilní fází na 50,0 ml.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

• nerezové ocelové kolony délky 0,15 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem oktadecylsilanizovaným pro chromatografii E (5 μm),

• mobilní fáze s průtokovou rychlostí 1 ml/min, která je směsí připravenou takto: do 250ml kuželové baňky se naváží 1,360 g dihydrogenfosforečnanu draselného E a 0,600 g hexylaminu E, promíchá se a nechá se 10 min stát. Potom se směs rozpustí v 185 ml vody R, přidá se 65 ml acetonitrilu R, promíchá se a zfiltruje se filtrem s velikostí pórů 0,45 μm.

• spektrofotometrického detektoru, 254 nm.

Citlivost systému se nastaví tak, aby výška hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) činila 70 % až 90 % stupnice zapisovače. Při průtoku mobilní fáze 1 ml/min se kolona ustaluje po dobu asi 30 min.

Nastříkne se 20 μl porovnávacího roztoku (a). Při záznamu chromatogramu za předepsaných podmínek jsou retenční časy látek: sodné soli prednisolonfosfatu asi 6,5 min, prednisolonu asi 8,5 min.

Zkoušku lze hodnotit, jestliže rozlišení mezi píky odpovídajícími sodné soli prednisolonfosfatu a prednisolonu je nejméně 4,5. V případě potřeby se zvýší koncentrace acetonitrilu E nebo vody E v mobilní fázi.

Odděleně se nastříkne po 20 μl zkoušeného roztoku a porovnávacího roztoku (b). Chromatogramy se zaznamenávají po dobu odpovídající trojnásobku retenčního času hlavního píku. Na chromatogramu zkoušeného roztoku není plocha žádného píku, kromě hlavního píku, větší než plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (2,0 %) a nejvýše jeden takový pík má plochu větší než polovina plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (1,0 %); součet ploch všech píků, kromě hlavního píku, není větší než 1,5násobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (3,0 %). Nepřihlíží se k píkům rozpouštědla a k píkům, jejichž plocha je menší než 0,025násobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b).

Anorganické fosforečnany. 50 mg se rozpustí ve vodě E a zředí se jí na 100 ml. K 10 ml tohoto roztoku se přidá 5 ml zkoumadla molybdenan-vanadičného R, promíchá se a nechá se 5 min stát. Žluté zbarvení roztoku není intenzivnější než zbarvení porovnávacího roztoku připraveného současně stejným způsobem za použití 10 ml základního roztoku fosforečnanů (5 μg PO4/ml) (1 %).

Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Nejvýše 8,0 %; stanoví se s 0,200 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

0,100 g se rozpustí ve vodě E a zředí se jí na 100,0 ml. 5,0 ml tohoto roztoku se zředí vodou E na 250,0 ml. Měří se absorbance (2.2.25) v maximu při 247 nm.

Vypočítá se obsah C21H27Na2O8P za použití specifické absorbance, která má hodnotu 312.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.

Separandum.

† Prednisoloni pivalas [image omitted]

Prednisolonpivalat

[image omitted]

C26H36O6	Mr 444,57	CAS 1107-99-9

Je to 11, 17,21-trihydroxy-1,4-pregnadien-3,20-dion-21-(2,2-dimethylpropionat). Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 97,0 % až 103,0 % sloučeniny C26H36O6.

Vlastnosti

Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek. Je prakticky nerozpustný ve vodě, těžce rozpustný v lihu 96%, dobře rozpustný v dichlormethanu.

Taje při asi 229 EC, za rozkladu.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: B a C.

Alternativní sestava zkoušek: A, C a D, viz Obecné zásady (1.2).

A. 10,0 mg se rozpustí v ethanolu R a zředí se jím na 100,0 ml. 2,0 ml tohoto roztoku se odměří do zábrusové skleněné zkumavky s uzávěrem, přidá se 10,0 ml fenylhydrazinu v kyselině sírové RS, promíchá se a zahřívá se 20 min ve vodní lázni při 60 EC a pak se ihned ochladí. Absorbance (2.2.25) tohoto roztoku měřená při 415 nm je 0,20 až 0,30.

B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem prednisolonpivalatu CRL. Pokud se získaná spektra v pevném stavu liší, rozpustí se odděleně zkoušená látka a referenční látka v co nejmenším množství lihu 96% R, odpaří se na vodní lázni do sucha a se zbytky se znovu zaznamenají spektra.

C. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy vhodného silikagelu s fluorescenčním indikátorem pro detekci při 254 nm.

Zkoušený roztok. 10 mg se rozpustí ve směsi objemových dílů methanolu R a dichlormethanu R (1 + 9) a zředí se stejnou směsí na 10 ml.

Porovnávací roztok (a). 10 mg prednisolonpivalatu CRL se rozpustí ve směsi objemových dílů methanolu R a dichlormethanu R (1 + 9) a zředí se stejnou směsí na 10 ml.

Porovnávací roztok (b). 10 mg prednisolonacetatu CRL se rozpustí ve směsi objemových dílů methanolu R a dichlormethanu R (1 + 9) a zředí se stejnou směsí na 10 ml. 5 ml tohoto roztoku se zředí porovnávacím roztokem (a) na 10 ml.

Na vrstvu se odděleně nanese po 5 μl každého roztoku a vyvíjí se mobilní fází připravenou smícháním směsi objemových dílů vody R a methanolu R (1,2 + 8) a směsi objemových dílů etheru R a dichlormethanu R (15 + 77) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídá polohou a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Pak se vrstva postříká kyselinou sírovou v lihu RS a 10 min se zahřívá při 120 °C nebo tak dlouho, až se objeví skvrny. Po vychladnutí se vrstva pozoruje v denním světle a v ultrafialovém světle při 365 nm. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku se polohou, zbarvením při denním světle, fluorescencí v ultrafialovém světle při 365 nm a velikostí shoduje s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) jsou dvě zřetelně oddělené skvrny.

D. K asi 2 mg se přidají 2 ml kyseliny sírové R a třepe se do rozpuštění; během 5 min vznikne intenzivní červené zbarvení. Při pozorování v ultrafialovém světle při 365 nm roztok červenohnědě fluoreskuje. K roztoku se přidá 10 ml vody R a promíchá se; zbarvení zmizí a při pozorování v ultrafialovém světle při 365 nm roztok zelenožlutě fluoreskuje.

Zkoušky na čistotu

Specifická optická otáčivost (2.2.7). +104° až +112°, počítáno na vysušenou látku; měří se roztok připravený rozpuštěním 0,250 g v dioxanu R a zředěním stejným rozpouštědlem na 25,0 ml.

Příbuzné látky. Stanoví se kapalinovou chromatografií (2.2.29).

Zkoušený roztok. 62,5 mg se rozpustí ve 2 ml směsi objemových dílů vody R a tetrahydrofuranu R (1 + 4) a zředí se mobilní fází na 25,0 ml.

Porovnávací roztok (a). 25,0 mg prednisolonacetatu CRL, 25 mg kortisonacetatu CRL a 25,0 mg prednisolonpivalatu CRL se rozpustí ve 2 ml směsi objemových dílů vody R a tetrahydrofuranu R (1 + 4) a zředí se mobilní fází na 25,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí mobilní fází na 25,0 ml.

Porovnávací roztok (b). 1,0 ml zkoušeného roztoku se zředí mobilní fází na 50,0 ml.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

• nerezové ocelové kolony délky 0,15 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem oktadecylsilanizovaným pro chromatografii R (5 μm),

• mobilní fáze s průtokovou rychlostí 1 ml/min, která se připraví takto: 19 ml butylacetatu R1 se opatrně smíchá s 37 ml tetrahydrofuranu R a 213 ml methoxyethanolu R a potom s 231 ml vody R nechá se 1 h ustát a zfiltruje se (0,45 μm),

• spektrofotometrického detektoru, 254 nm.

Citlivost se nastaví tak, aby hlavní pík na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) činil 70 % až 90 % celé stupnice zapisovače.

Při průtokové rychlosti mobilní fáze 1 ml/min se kolona ustaluje po dobu asi 30 min.

Nastříkne se 20 μl porovnávacího roztoku (a). Při zaznamenání chromatogramu za předepsaných podmínek jsou retenční časy látek: prednisolonacetatu asi 3,5 min, kortisonacetatu asi 4,5 min a prednisolonpivalatu asi 13 min. Zkoušku lze hodnotit, jestliže rozlišení mezi píky odpovídajícími prednisolonacetatu a kortisoncetatu je nejméně 2,5. V případě potřeby se upraví koncentrace vody R v mobilní fázi.

Nastříkne se odděleně 20 μl zkoušeného roztoku a 20 μl porovnávacího roztoku (b). Chromatogramy se zaznamenávají po dobu odpovídající 1,5násobku retenčního času hlavního píku. Na chromatogramu zkoušeného roztoku plocha žádného píku, kromě hlavního píku, není větší než plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (2,0 %) a nejvýše jedna taková plocha píku je větší než polovina plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (1,0 %); součet ploch všech píků, kromě hlavního píku, není větší než 1,25násobek hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (2,5 %). Nepřihlíží se k píkům rozpouštědel a k píkům, jejichž plocha je menší než 0,025násobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b).

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Stanovení obsahu

0,100 g se rozpustí v líhu 96% R a zředí se jím na 100,0 ml. 5,0 ml tohoto roztoku se zředí lihem 96% R na 250,0 ml. Měří se absorbance (2.2.25) v maximu při 243 nm.

Vypočítá se obsah C26H36O6 za použití specifické absorbance, která má hodnotu 337.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.

Separandum.

† Prednisolonum[image omitted]

Prednisolon

[image omitted]

C21H28O5	Mr 360,45	CAS 50-24-8

Je to 11β,17,21-trihydroxy-1,4-pregnadien-3,20-dion. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 97,0 % až 103,0 % sloučeniny C21H28O5.

Vlastnosti

Bílý nebo téměř bílý krystalický hygroskopický prášek. Je velmi těžce rozpustný ve vodě, dobře rozpustný v lihu 96% a v methanolu, mírně rozpustný v acetonu, těžce rozpustný v dichlormethanu.

Vykazuje polymorfismus.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: A a B.

Alternativní sestava zkoušek: C a D, viz Obecné zásady (1.2).

A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem prednisolonu CRL. Pokud se získaná spektra v pevném stavu liší, rozpustí se odděleně zkoušená látka a referenční látka v co nejmenším množství acetonu R, odpaří se na vodní lázni do sucha a se zbytky se znovu zaznamenají spektra.

B. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy vhodného silikagelu s fluorescenčním indikátorem pro detekci při 254 nm.

Zkoušený roztok. 10 mg se rozpustí ve směsi objemových dílů methanolu R a dichlormethanu R (1 + 9) a zředí se stejnou směsí na 10 ml.

Porovnávací roztok (a). 20 mg prednisolonu CRL se rozpustí ve směsi objemových dílů methanolu R a dichlormethanu R (1 + 9) a zředí se stejnou směsí na 20 ml.

Porovnávací roztok (b). 10 mg hydrokortisonu CRL se rozpustí v porovnávacím roztoku (a) a zředí se jím na 10 ml.

Na vrstvu se odděleně nanese po 5 μl každého roztoku a vyvíjí se mobilní fází, kterou je směs objemových dílů vody R a methanolu R (1,2 + 8) smíchaná se směsí objemových dílů etheru R a dichlormethanu R (15 + 77) po dráze 15 cm. Provede se druhé vyvíjení ve směsi objemových dílů 1-butanolu R nasyceného vodou R, toluenu R a etheru R (5 + 15 + 80) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm.

Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídá polohou a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Pak se vrstva postříká kyselinou sírovou v lihu RS a 10 min se zahřívá při 120 °C nebo tak dlouho, až se objeví skvrny. Po vychladnutí se vrstva pozoruje v denním světle a v ultrafialovém světle při 365 nm. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku se polohou, zbarvením při denním světle, fluorescencí v ultrafialovém světle při 365 nm a velikostí shoduje s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) jsou dvě zřetelně oddělené skvrny.

C. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy vhodného silikagelu s fluorescenčním indikátorem pro detekci při 254 nm.

Zkoušený roztok (a). 25 mg se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 5 ml. Tento roztok se rovněž použije k přípravě zkoušeného roztoku (b). 2 ml tohoto roztoku se zředí dichlormethanem R na 10 ml.

Zkoušený roztok (b). 0,4 ml roztoku získaného při přípravě zkoušeného roztoku (a) se převede do skleněné zábrusové zkumavky 100 mm dlouhé a o průměru 20 mm se skleněnou nebo polytetrafluorethylenovou zátkou. Rozpouštědlo se pod proudem dusíku R odpaří za opatrného zahřátí. Přidají se 2 ml kyseliny octové ledové R 15% (V/V) a 50 mg bismutičnanu sodného R Zkumavka se uzavře a suspenze se mechanicky třepe 1 h za ochrany před světlem. Přidají se 2 ml kyseliny octové ledové R 15% (V/V), směs se filtruje do 50ml dělicí nálevky a filtr se promyje dvakrát 5 ml vody R. Čirý filtrát se třepe s 10 ml dichlormethanu R Organická vrstva se promyje 5 ml hydroxidu sodného 1 mol/l RS, dvakrát 5 ml vody R a vysuší se nad síranem sodným bezvodým R.

Porovnávací roztok (a). 25 mg prednisolonu CRL se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 5 ml. Tento roztok se rovněž použije k přípravě porovnávacího roztoku (b). 2 ml tohoto roztoku se zředí dichlormethanem R na 10 ml.

Porovnávací roztok (b). 0,4 ml roztoku získaného při přípravě porovnávacího roztoku (a) se převede do skleněné zábrusové zkumavky 100 mm dlouhé a o průměru 20 mm se skleněnou nebo polytetrafluorethylenovou zátkou. Rozpouštědlo se pod proudem dusíku odpaří za opatrného zahřátí. Přidají se 2 ml kyseliny octové ledové R 15% (V/V) a 50 mg bismutičnanu sodného R Zkumavka se uzavře a suspenze se mechanicky třepe 1 h za ochrany před světlem. Přidají se 2 ml kyseliny octové ledové R 15% (V/V), směs se filtruje do 50ml dělicí nálevky a filtr se promyje dvakrát 5 ml vody R Čirý filtrát se třepe s 10 ml dichlormethanu R Organická vrstva se promyje 5 ml hydroxidu sodného 1 mol/l RS, dvakrát 5 ml vody R a vysuší se nad síranem sodným bezvodým R.

Na vrstvu se odděleně nanese 5 μl zkoušeného roztoku (a), 5 μl porovnávacího roztoku (a), 10 μl zkoušeného roztoku (b) a 10 μl porovnávacího roztoku (b) nanesených ve dvou malých dávkách, aby se získaly malé skvrny. Vyvíjí se mobilní fází, kterou je směs objemových dílů vody R a methanolu R (1,2 + 8) smíchaná se směsí objemových dílů etheru R a dichlormethanu R (15 + 77) po dráze 15 cm. Provede se druhé vyvíjení ve směsi objemových dílů 1-butanolu R nasyceného vodou R, toluenu R a etheru R (5 + 15 + 80) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Hlavní skvrna na každém z chromatogramů zkoušeného roztoku odpovídá polohou a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu příslušných porovnávacích roztoků. Pak se vrstva postříká kyselinou sírovou v lihu RS a 15 min se zahřívá při 120 °C nebo tak dlouho, až se objeví skvrny. Po vychladnutí se vrstva pozoruje v denním světle a v ultrafialovém světle při 365 nm. Hlavní skvrna na každém z chromatogramů zkoušeného roztoku se polohou, zbarvením v denním světle, fluorescencí v ultrafialovém světle při 365 nm a velikostí shoduje s hlavní skvrnou na chromatogramu příslušného porovnávacího roztoku. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) a porovnávacího roztoku (b) má hodnotu RF zřetelně vyšší než hlavní skvrny na chromatogramu zkoušeného roztoku (a) a porovnávacího roztoku (a).

D. K asi 2 mg se přidají 2 ml kyseliny sírové R a třepe se do rozpuštění; během 5 min vznikne intenzivní červené zbarvení. Při pozorování v ultrafialovém světle při 365 nm roztok červenohnědě fluoreskuje. Po 5 min se k roztoku přidá 10 ml vody R a promíchá se; zbarvení zmizí, vzniká žlutá fluorescence v ultrafialovém světle při 365 nm a šedá vločkovitá sraženina.

Zkoušky na čistotu

Specifická optická otáčivost (2.2.7). +96° až +102°, počítáno na vysušenou látku; měří se roztok připravený rozpuštěním 0,250 g v dioxanu R a zředěním stejným rozpouštědlem na 25,0 ml.

Příbuzné látky. Stanoví se kapalinovou chromatografií (2.2.29).

Zkoušený roztok. 62,5 mg se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 25,0 ml.

Porovnávací roztok (a). 2 mg prednisolonu CRL a 2 mg hydrokortisonu CRL se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 100,0 ml.

Porovnávací roztok (b). 1,0 ml zkoušeného roztoku se zředí mobilní fází na 100,0 ml.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

• nerezové ocelové kolony délky 0,25 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem pro chromatografii R (5 μm),

• mobilní fáze s průtokovou rychlostí 1 ml/min, která se připraví takto: v 1000ml odměrné baňce se smíchá 50 ml methanolu R, 3,5 ml vody R a 700 ml chloroformu stabilizovaného amylenenem R a nechá se ustát. Potom se doplní chloroformem stabilizovaným amylenem R na 1000,0 ml a opět se promíchá,

• spektrofotometrického detektoru, 254 nm.

Při průtokové rychlosti mobilní fáze 1 ml/min se kolona ustaluje po dobu asi 45 min.

Citlivost systému se nastaví tak, aby výška hlavního píku na chromatogramu s 20 μl porovnávacího roztoku (b) nebyla menší než 50 % celé stupnice zapisovače.

Nastříkne se 20 μl porovnávacího roztoku (a). Při zaznamenání chromatogramu za předepsaných podmínek jsou retenční časy látek: hydrokortisonu asi 12 min a prednisolonu asi 15 min. Zkoušku lze hodnotit, jestliže rozlišení mezi píky odpovídajícími hydrokortisonu a prednisolonu je nejméně 5,0. V případě potřeby se upraví koncentrace methanolu R a vody R v mobilní fázi za dodržení poměru methanolu a vody a homogenity mobilní fáze.

Nastříkne se odděleně 20 μl zkoušeného roztoku a 20 μl porovnávacího roztoku (b). Chromatogramy se zaznamenávají po dobu odpovídající 3,5násobku retenčního času hlavního píku. Na chromatogramu zkoušeného roztoku plocha žádného píku, kromě hlavního píku, není větší než plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (1,0 %) a nejvýše jedna taková plocha píku je větší než polovina plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,5 %); součet ploch všech píků, kromě hlavního píku, není větší než 1,5násobek hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (1,5 %). Nepřihlíží se k píkům rozpouštědel a k píkům, jejichž plocha je menší než 0,025násobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b).

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 1,0 %; 0,500 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Stanovení obsahu

0,100 g se rozpustí v lihu 96% R a zředí se jím na 100,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí lihem 96% R na 100,0 ml. Měří se absorbance (2.2.25) v maximu při 243,5 nm.

Vypočítá se obsah C21H28O5 za použití specifické absorbance, která má hodnotu 415.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.

Separandum.

Nečistoty

A. hydrokortison.

† Prednisonum[image omitted]

Prednison

[image omitted]

C21H26O5	Mr 358,43	CAS 53-03-2

Je to 17,21-dihydroxy-1,4-pregnadien-3,11,20-trion. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 97,0 % až 103,0 % sloučeniny C21H26O5.

Vlastnosti

Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek. Je prakticky nerozpustný ve vodě, těžce rozpustný v lihu 96% a v dichlormethanu.

Vykazuje polymorfismus.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: A a B.

Alternativní sestava zkoušek: C a D, viz Obecné zásady (1.2).

A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem prednisonu CRL. Pokud se získaná spektra v pevném stavu liší, rozpustí se odděleně zkoušená látka a referenční látka v co nejmenším množství acetonu R, odpaří se do sucha a se zbytky se znovu zaznamenají spektra.

B. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy vhodného silikagelu s fluorescenčním indikátorem pro detekci při 254 nm.

Zkoušený roztok. 10 mg se rozpustí ve směsi objemových dílů methanolu R a dichlormethanu R (1 + 9) a zředí se stejnou směsí na 10 ml.

Porovnávací roztok (a). 20 mg prednisonu CRL se rozpustí ve směsi objemových dílů methanolu R a dichlormethanu R (1 + 9) a zředí se stejnou směsí na 20 ml.