Vyhláška Ministerstva zdravotnictví, kterou se stanoví požadavky na jakost, postup při přípravě, zkoušení, uchovávání a dávkování léčiv (Český lékopis 1997)

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

0,2500 g se rozpustí ve směsi 20 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS a 50 ml vody R a ochladí se v ledové vodě. Provede se stanovení dusíku v primárních aromatických aminech (2.5.8) za elektrometrické indikace bodu ekvivalence.

1 ml dusitanu sodného 0,1 mol/l VS odpovídá 26,43 mg C11H12N4O2S.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.

Separandum.

† Sulfamethizolum[image omitted]

Sulfamethizol

[image omitted]

C9H10N4O2S2	Mr 270,32	CAS 144-82-1

Je to 4-amino-N-(5-methyl-1,3,4-thiadiazol-2-yl)benzensulfonamid. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 99,0 % až 101,0 % sloučeniny C9H10N4O2S2.

Vlastnosti

Bílý nebo žlutavě bílý krystabcký prášek nebo krystaly. Je velmi těžce rozpustný ve vodě, dobře rozpustný v acetonu, mírně rozpustný v lihu 96% a velmi těžce rozpustný v etheru. Rozpouští se v roztocích alkalických hydroxidů a ve zředěných minerálních kyselinách.

Taje při asi 210 °C.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: A a B.

Alternativní sestava zkoušek: B, C a D, viz Obecné zásady (1.2).

A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) tablety zkoušené látky se shoduje se spektrem tablety sulfamethizolu CRL.

B. Hodnotí se chromatogramy získané ve zkoušce Příbuzné látky, viz Zkoušky na čistotu. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) se polohou a velikostí shoduje s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku (a).

C. 50 mg se rozpustí ve 4 ml methanolu R, přidá se 0,2 ml roztoku octanu měďnatého R (40 g/l). Vznikne vločkovitá žlutozelená sraženina, která se změní na tmavě zelenou.

D. Asi 5 mg se rozpustí v kyselině chlorovodíkové 1 mol/l RS a zředí se jí na 10 ml. 1 ml tohoto roztoku se zředí vodou R na 10 ml. Roztok bez dalšího okyselení vyhovuje zkoušce na primární aromatické aminy (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Vzhled roztoku. 1,0 g se rozpustí ve směsi 5 ml roztoku hydroxidu sodného zředěného RS a 5 ml vody R; roztok není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok Ž5, HŽ5 nebo ZŽ5 (2.2.2, Metoda II).

Kysele reagující látky. K 1,25 g jemně upráškované zkoušené látky se přidá 25 ml vody prosté oxidu uhličitého R, 5 min se zahřívá při asi 70 °C, potom se 15 min chladí v ledové vodě a zfiltruje se. K 20 ml filtrátu se přidá 0,1 ml modři bromthymolové RS1. Ke změně zbarvení indikátoru se spotřebuje nejvýše 0,5 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS.

Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu GF254 R.

Zkoušený roztok (a). 0,30 g se rozpustí v acetonu R a zředí se jím na 10 ml.

Zkoušený roztok (b). 1 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí acetonem R na 10 ml.

Porovnávací roztok (a). 30 mg sulfamethizolu CRL se rozpustí v acetonu R a zředí se jím na 10 ml.

Porovnávací roztok (b). 1 ml zkoušeného roztoku (b) se zředí acetonem R na 20 ml.

Na vrstvu se odděleně nanese po 2 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů methanolu R a chloroformu R (15 + 80) po dráze 15 cm. Vrstva se vysuší při 100 °C až 105 °C a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Na chromatogramu zkoušeného roztoku (a) žádná skvrna, kromě hlavní skvrny, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,5 %).

Těžké kovy (2.4.8). 1,0 g vyhovuje limitní zkoušce D na těžké kovy (20 μg/g). Porovnávací roztok se připraví za použití 2 ml základního roztoku olova (10 μg Pb/ml).

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

S 0,2500 g se provede stanovení dusíku v primárních aromatických aminech (2.5.8) za elektrometrické indikace bodu ekvivalence.

1 ml dusitanu sodného 0,1 mol/l VS odpovídá 27,03 mg C9H10N4O2S2.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.

Separandum.

† Sulfamethoxazolum[image omitted]

Sulfamethoxazol

[image omitted]

C10H11N3O3S	Mr 253,28	CAS 723-46-6

Je to 4-amino-N-(5-methyl-3-isoxazolyl)benzensulfonamid. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 99,0 % až 101,0 % sloučeniny C10H11N3O3S.

Vlastnosti

Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek. Je prakticky nerozpustný ve vodě, snadno rozpustný v acetonu, mírně rozpustný v lihu 96%, těžce rozpustný v etheru. Rozpouští se ve zředěných roztocích hydroxidu sodného.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: A a B.

Alternativní sestava zkoušek: A, C a D, viz Obecné zásady (1.2).

A. Teplota tání (2.2.14). 169 °C až 172 °C.

B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) tablety zkoušené látky se shoduje se spektrem tablety sulfamethoxazolu CRL.

C. Hodnotí se chromatogramy získané ve zkoušce Příbuzné látky, viz Zkoušky na čistotu. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) se polohou a velikostí shoduje s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku (a).

D. Asi 5 mg se rozpustí v 10 ml kyseliny chlorovodíkové 1 mol/l RS. 1 ml tohoto roztoku se zředí vodou R na 10 ml. Roztok bez dalšího okyselení vyhovuje zkoušce na primární aromatické aminy (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Vzhled roztoku. 1,0 g se rozpustí ve směsi 5 ml roztoku hydroxidu sodného zředěného RS a 5 ml vody R; roztok není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok Ž5, HŽ5 nebo ZŽ5 (2.2.2, Metoda II).

Kysele reagující látky. K 1,25 g jemně upráškované zkoušené látky se přidá 25 ml vody R, 5 min se zahřívá při asi 70 °C, potom se 15 min chladí v ledové vodě a zfiltruje se. K 20 ml filtrátu se přidá 0,1 ml modři bromthymolové RS1. Ke změně zbarvení indikátoru se spotřebuje nejvýše 0,3 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS.

Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu GF254 R.

Zkoušený roztok (a). 0,10 g se rozpustí ve 3 ml směsi objemových dílů amoniaku 26% R a methanolu R (2 + 48) a zředí se stejnou směsí na 5 ml.

Zkoušený roztok (b). 1 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí směsí objemových dílů amoniaku 26% R a methanolu R (2 + 48) na 5 ml.

Porovnávací roztok (a). 20 mg sulfamethoxazolu CRL se rozpustí ve 3 ml směsi objemových dílů amoniaku 26% R a methanolu R(2 + 48) a zředí se stejnou směsí na 5 ml.

Porovnávací roztok (b). 1,25 ml zkoušeného roztoku (b) se zředí směsí objemových dílů amoniaku 26% R a methanolu R (2 + 48) na 50 ml.

Na vrstvu se odděleně nanese po 5 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů amoniaku zředěného RS1, vody R, nitromethanu R a dioxanu R (3 + 5 + 40 + 50) po dráze 15 cm. Vrstva se vysuší při 100 °C až 105 °C a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Na chromatogramu zkoušeného roztoku (a) žádná skvrna, kromě hlavní skvrny, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,5 %).

Těžké kovy (2.4.8). 1,0 g vyhovuje limitní zkoušce D na těžké kovy (20 μg/g). Porovnávací roztok se připraví za použití 2 ml základního roztoku olova (10 μg Pb/ml).

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

S 0,2000 g se provede stanovení dusíku v primárních aromatických aminech (2.5.8) za elektrometrické indikace bodu ekvivalence.

1 ml dusitanu sodného 0,1 mol/l VS odpovídá 25,33 mg C10H11N3O3S.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.

Separandum.

† Sulfamethoxypyridazinum[image omitted]

Sulfamethoxypyridazin

[image omitted]

C11H12N4O3S	Mr 280,30	CAS 80-35-3

Je to 4-amino-N-(6-methoxy-3-pyridazinyl)benzensulfonamid. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 99,0 % až 101,0 % sloučeniny C11H12N4O3S.

Vlastnosti

Bílý nebo slabě nažloutlý, krystalický prášek, pomalu se zbarvující vlivem světla. Je prakticky nerozpustný ve vodě, mírně rozpustný v acetonu, těžce rozpustný v lihu 96%, velmi těžce rozpustný v dichlormethanu. Rozpouští se v roztocích alkalických hydroxidů a zředěných minerálních kyselinách.

Taje při asi 180 °C, za rozkladu.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: A a B.

Alternativní sestava zkoušek: B, C a D, viz Obecné zásady (1.2).

A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) tablety zkoušené látky se shoduje se spektrem tablety sulfamethoxypyridazinu CRL.

B. Hodnotí se chromatogramy získané ve zkoušce Příbuzné látky, viz Zkoušky na čistotu. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) se polohou a velikostí shoduje s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku (a).

C. 0,5 g se rozpustí v 1 ml kyseliny sírové R 40% (V/V) a mírně se zahřeje. Pokračuje se v zahřívání do vzniku krystalické sraženiny (asi 2 min). Ochladí se, přidá se 10 ml hydroxidu sodného zředěného RS, opět se ochladí, přidá se 25 ml etheru R a 5 min se třepe. Oddělí se etherová vrstva, vysuší se síranem sodným bezvodým R a zfiltruje se. Roztok se odpaří zahříváním ve vodní lázni. Olejový zbytek ochlazením přejde na krystaly, je-li třeba třením skleněné tyčinky o stěnu nádoby; zbytek taje (2.2.14) při 102 °C až 106 °C.

D. Asi 5 mg se rozpustí v 10 ml kyseliny chlorovodíkové 1 mol/l RS. 1 ml tohoto roztoku se zředí vodou R na 10 ml. Roztok bez dalšího okyselení vyhovuje zkoušce na primární aromatické aminy (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Vzhled roztoku. 1,0 g se rozpustí ve směsi 10 ml hydroxidu sodného 1 mol/l RS a 15 ml vody R. Roztok je čirý (2.2.1) a není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok Ž 4 nebo HŽ4, (2.2.2, Metoda II).

Kysele reagující látky. K 1,25 g jemně upráškované zkoušené látky se přidá 25 ml vody prosté oxidu uhličitého R, 5 min se zahřívá při asi 70 °C, potom se 15 min chladí v ledové vodě a zfiltruje se. K 20 ml filtrátu se přidá 0,1 ml modři bromthymolové RS1. Ke změně zbarvení indikátoru se spotřebuje nejvýše 0,5 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS.

Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu GF254 R.

Zkoušený roztok (a). 0,10 g se rozpustí v acetonu R a zředí se jím na 5 ml.

Zkoušený roztok (b). 1 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí acetonem R na 10 ml.

Porovnávací roztok (a). 20 mg sulfamethoxypyridazinu CRL se rozpustí v acetonu R a zředí se jím na 10 ml.

Porovnávací roztok (b). 2,5 ml zkoušeného roztoku (b) se zředí acetonem R na 50 ml.

Na vrstvu se odděleně nanese po 5 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů amoniaku zředěného RS1, vody R, 2-propanolu R a ethylacetatu R (1 + 9 + 30 + 50) po dráze 15 cm. Vrstva se vysuší při 100 °C až 105 °C a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Na chromatogramu zkoušeného roztoku (a) žádná skvrna, kromě hlavní skvrny, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,5 %).

Těžké kovy (2.4.8). 1,0 g vyhovuje limitní zkoušce D na těžké kovy (20 μg/g). Porovnávací roztok se připraví za použití 2 ml základního roztoku olova (10 μg Pb/ml).

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

S 0,2500 g se provede stanovení dusíku v primárních aromatických aminech (2.5.8) za elektrometrické indikace bodu ekvivalence.

1 ml dusitanu sodného 0,1 mol/l VS odpovídá 28,03 mg C11H12N4O3S.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.

Separandum.

† Sulfasalazinum[image omitted]

Sulfasalazin

[image omitted]

C18H14N4O5S	Mr 398,39	CAS 599-79-1

Je to kyselina 5-{[4-(2-pyridylsulfamoyl)fenyl]azo}salicylová. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 97,0 % až 101,5 % sloučeniny C18H14N4O5S.

Vlastnosti

Světle žlutý nebo hnědavě žlutý jemný prášek. Je prakticky nerozpustný ve vodě, velmi těžce rozpustný v lihu 96%, prakticky nerozpustný v dichlormethanu. Rozpouští se ve zředěných roztocích alkalických hydroxidů.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: B.

Alternativní sestava zkoušek: A, C a D, viz Obecné zásady (1.2).

A. 40 mg se rozpustí v hydroxidu sodném 0,1 mol/l RS a zředí se jím na 250,0 ml. 5,0 ml tohoto roztoku se převede do 100ml odměrné baňky obsahující asi 70 ml vody R. Přidá se 20,0 ml kyseliny octové 0,1 mol/l RS a zředí se vodou R na 100,0 ml. Měří se absorbance při 230 nm až 400 nm (2.2.25); roztok vykazuje dvě absorpční maxima, při 238 nm a 359 nm. Poměr absorbance změřené v maximu při 359 nm k absorbanci změřené v maximu při 238 nm je 1,2 až 1,3.

B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) tablety zkoušené látky se shoduje se spektrem tablety sulfasalazinu CRL.

C. Hodnotí se chromatogramy získané ve zkoušce Příbuzné látky, viz Zkoušky na čistotu, před postřikem chloridem železitým RS1. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) se polohou a velikostí shoduje s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku (a).

D. K asi 10 mg se přidá 20 ml kyseliny chlorovodíkové RS a 3 g granulovaného zinku R a vaří se do odbarvení roztoku. Ochladí se a nechá se 15 min stát. K 1 ml tohoto roztoku se přidá 10 ml vody R, 0,2 ml dusitanu sodného RS, po 1 min až 2 min se přidá 10 ml roztoku 2-naftolu R (20 g/l) v hydroxidu sodném zředěném RS; vznikne intenzivní oranžově červené zbarvení.

Zkoušky na čistotu

Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu GF254 R.

Zkoušený roztok (a). 0,10 g se rozpustí ve směsi objemových dílů amoniaku zředěného RS2 a lihu 96% R (1 + 4) a zředí se stejnou směsí na 10 ml.

Zkoušený roztok (b). 1 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí směsí objemových dílů amoniaku zředěného RS2 a lihu 96% R (1 + 4) na 10 ml.

Porovnávací roztok (a). 10 mg sulfasalazinu CRL se rozpustí ve směsi objemových dílů amoniaku zředěného RS2 a lihu 96% R (1 + 4) a zředí se stejnou směsí na 10 ml.

Porovnávací roztok (b). 2 ml zkoušeného roztoku (b) se zředí směsí objemových dílů amoniaku zředěného RS2 a lihu 96% R (1 + 4) na 10 ml.

Porovnávací roztok (c). 1 ml zkoušeného roztoku (b) se zředí směsí objemových dílů amoniaku zředěného RS2 a lihu 96% R (1 + 4) na 10 ml.

Porovnávací roztok (d). 1 ml zkoušeného roztoku (b) se zředí směsí objemových dílů amoniaku zředěného RS2 a lihu 96% R (1 + 4) na 20 ml.

Porovnávací roztok (e). 10 mg kyseliny salicylové CRL se rozpustí ve směsi objemových dílů amoniaku zředěného RS2 a lihu 96% R (1 + 4) a zředí se stejnou směsí na 100 ml.

Na vrstvu se odděleně nanese po 10 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů kyseliny mravenčí bezvodé R, acetonu R a chloroformu R (5 + 30 + 60) po dráze 15 cm. Vrstva se vysuší v proudu horkého vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Na chromatogramu zkoušeného roztoku (a) žádná skvrna, kromě hlavní skvrny, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (2 %); nejvýše tři takové skvrny jsou intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (d) (0,5 %) a nejvýše jedna z těchto skvrn je intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) (1 %). Vrstva se postříká směsí 3 ml chloridu železitého RS1 a 7 ml vody R a ihned se pozoruje v denním světle. Na chromatogramu zkoušeného roztoku (a) žádná skvrna odpovídající kyselině salicylové není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (e) (1 %).

Chloridy (2.4.4). K 1,25 g se přidá 50 ml vody destilované R, 5 min se zahřívá při asi 70 °C, ochladí se a zfiltruje. K 20 ml filtrátu se přidá 1 ml kyseliny dusičné R, nechá se 5 min stát a filtruje se do získání čirého filtrátu. 15 ml filtrátu vyhovuje limitní zkoušce na chloridy (140 μg/g).

Sírany (2.4.13). K 20 ml filtrátu získaného ve zkoušce Chloridy se přidá 1 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS, nechá se 5 min stát a zfiltruje se. 15 ml filtrátu vyhovuje limitní zkoušce na sírany (400 μg/g).

Těžké kovy (2.4.8). 1,0 g vyhovuje limitní zkoušce D na těžké kovy (10 μg/g). Porovnávací roztok se připraví za použití 1 ml základního roztoku olova (10 μg Pb/ml).

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 1,0 %; 1,000 g se suší 2 h v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,5 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

0,150 g se rozpustí v hydroxidu sodném 0,1 mol/l RS a zředí se jím na 100,0 ml. 5,0 ml tohoto roztoku se převede do 1000ml odměrné baňky obsahující asi 750 ml vody R, přidá se 20,0 ml kyseliny octové 0,1 mol/l RS a zředí se vodou R na 1000,0 ml. Současně se stejným způsobem připraví porovnávací roztok za použití 0,150 g sulfasalazinu CRL. Měří se absorbance (2.2.25) obou roztoků v maximu při 359 nm.

Vypočítá se obsah C18H14N4O5S za použití naměřených absorbancí a koncentrací roztoků.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.

Separandum.

† Sulfathiazolum[image omitted]

Sulfathiazol

[image omitted]

C9H9N3O2S2	Mr 255,31	CAS 72-14-0

Je to 4-amino-N-(2-thiazolyl)benzensulfonamid. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje nejméně 99,0 % a nejvýše 101,0 % sloučeniny C9H9N3O2S2.

Vlastnosti

Bílý nebo slabě nažloutlý krystalický prášek. Je prakticky nerozpustný ve vodě, těžce rozpustný v lihu 96%, prakticky nerozpustný v etheru a v dichlormethanu. Rozpouští se v roztocích alkalických hydroxidů a ve zředěných minerálních kyselinách.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: A a B.

Alternativní sestava zkoušek: A, C, D a E, viz Obecné zásady (1.2).

A. Teplota tání (2.2.14). 200 °C až 203 °C. Tání může nastat při asi 175 °C, následuje tuhnutí a druhé tání při 200 °C až 203 °C.

B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) tablety zkoušené látky se shoduje s tabletou sulfathiazolu CRL. Jestliže spektra zkoušené látky a referenční látky v pevném stavu jsou rozdílná, rozpustí se odděleně obě látky v lihu 96% R, odpaří se ve vakuu a se zbytky se zaznamenají nová spektra.

C. Hodnotí se chromatogramy získané ve zkoušce Příbuzné látky, viz Zkoušky na čistotu. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) se polohou, zbarvením a velikostí shoduje s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku (a).

D. Asi 10 mg se rozpustí ve směsi 10 ml vody R a 2 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l RS a přidá se 0,5 ml síranu měďnatého RS; vznikne šedavě modrá nebo purpurová sraženina.

E. Asi 5 mg se rozpustí v 10 ml kyseliny chlorovodíkové 1 mol/l RS. 1 ml tohoto roztoku se zředí vodou R na 10 ml. Roztok bez dalšího okyselení vyhovuje zkoušce na primární aromatické aminy (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Vzhled roztoku. 1,0 g se rozpustí v 10 ml hydroxidu sodného 1 mol/l RS; roztok je čirý (2.2.1) a není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok ZŽ4 (2.2.2, Metoda II).

Kysele reagující látky. K 1,0 g se přidá 50 ml vody prosté oxidu uhličitého R, 5 min se zahřívá při asi 70 °C, potom se rychle ochladí na 20 °C a zfiltruje se. K 25 ml filtrátu se přidá 0,1 ml modři bromthymolové RS1. Ke změně zbarvení indikátoru se spotřebuje nejvýše 0,1 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS.

Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu H R.

Zkoušený roztok (a). 0,10 g se rozpustí ve směsi objemových dílů amoniaku 26% R a lihu 96% R (1 + 9) a zředí se stejnou směsí na 10 ml.

Zkoušený roztok (b). 1 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí směsí objemových dílů amoniaku 26% R a lihu 96% R (1 + 9) na 5 ml.

Porovnávací roztok (a). 20 mg sulfathiazolu CRL se rozpustí ve směsi objemových dílů amoniaku 26% R a lihu 96% R (1 + 9) a zředí se stejnou směsí na 10 ml.

Porovnávací roztok (b). 50 mg sulfanilamidu CRL se rozpustí ve směsi objemových dílů amoniaku 26% R a lihu 96% R (1 + 9) a zředí se stejnou směsí na 100 ml. 1 ml tohoto roztoku se zředí stejnou směsí na 10 ml.

Na vrstvu se odděleně nanese po 10 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů amoniaku 17,5% RS a 1-butanolu R (18 + 90) po dráze 15 cm. Vrstva se suší 10 min při 100 °C až 105 °C a postříká se roztokem dimethylaminobenzaldehydu R (1 g/l) v lihu 96% R obsahujícím 1 % (V/V) kyseliny chlorovodíkové R. Na chromatogramu zkoušeného roztoku (a) žádná skvrna, kromě hlavní skvrny, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,5 %).

Těžké kovy (2.4.8). 1,0 g vyhovuje limitní zkoušce C na těžké kovy (20 μg/g). K přípravě porovnávacího roztoku se použijí 2 ml základního roztoku olova (10 μg Pb/ml).

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

S 0,200 g se provede stanovení dusíku v primárních aromatických aminech (2.5.8) za elektrometrické indikace bodu ekvivalence.

1 ml dusitanu sodného 0,1 mol/l VS odpovídá 25,53 mg C9H9N3O2S2.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.

Separandum.

† Sulfinpyrazonum [image omitted]

Sulfinpyrazon

[image omitted]

C23H20N2O3S	Mr 404,48	CAS 57-96-5

Je to 1,2-difenyl-4-(2-fenylsulfinylethyl)-3,5-pyrazolidindion. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 99,0 % až 101,0 % sloučeniny C23H20N2O3S.

Vlastnosti

Bílý nebo téměř bílý prášek. Je velmi těžce rozpustný ve vodě, mírně rozpustný v lihu 96%, těžce rozpustný v etheru. Rozpouští se ve zředěných roztocích alkalických hydroxidů.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: A a C.

Alternativní sestava zkoušek: A, B a D, viz Obecné zásady (1.2).

A. Teplota tání (2.2.14). 131 °C až 135 °C.

B. 30,0 mg se rozpustí v hydroxidu sodném 0,01 mol/l RS a zředí se jím na 100,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí hydroxidem sodným 0,01 mol/l RS na 20,0 ml. Měří se absorbance (2.2.25) tohoto roztoku při 230 nm až 350 nm; roztok vykazuje absorpční maximum při 260 nm. Specifická absorbance v maximuje 530 až 580.

C. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) tablety zkoušené látky se shoduje se spektrem tablety sulfinpyrazonu CRL.

D. Asi 10 mg se rozpustí ve 3 ml acetonu R a přidá se směs 0,2 ml chloridu železitého RS2 a 3 ml vody R; vzniká červené až fialové zbarvení.

Zkoušky na čistotu

Vzhled roztoku v acetonu. 1,25 g se rozpustí v acetonu R a zředí se jím na 25 ml. Roztok je čirý (2.2.1). Absorbance (2.2.25) tohoto roztoku měřená při 420 nm ve 4cm vrstvě je nejvýše 0,10.

Vzhled roztoku v hydroxidu sodném 1 mol/l. 1,25 g se rozpustí mírným zahřátím ve 25 ml hydroxidu sodného 1 mol/l RS. Roztok je čirý (2.2.1). Absorbance (2.2.25) tohoto roztoku měřená při 420 nm ve 4cm vrstvě je nejvýše 0,15.

Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy vhodného silikagelu s fluorescenčním indikátorem pro detekci při 254 nm. Deska s vrstvou se vystaví v chromatografické komoře působení par kyseliny octové ledové R a po 10 min se vyjme z komory a zahřívá se 40 min při 60 °C. Vrstva se chladí 10 min v proudu dusíku. Roztoky se připraví těsně před použitím.

Zkoušený roztok. 0,25 g se rozpustí v acetonu R a zředí se jím na 5 ml.

Porovnávací roztok (a). 2 ml zkoušeného roztoku se zředí acetonem R na 100 ml. 1 ml tohoto roztoku se zředí acetonem R na 10 ml.

Porovnávací roztok (b). 10 mg sulfinpyrazonu nečistoty A CRL se rozpustí v acetonu R a zředí se jím na 10 ml.

Porovnávací roztok (c). 5 ml porovnávacího roztoku (b) se zředí acetonem R na 10 ml.

Porovnávací roztok (d). 10 mg sulfinpyrazonu nečistoty B CRL se rozpustí v acetonu R a zředí se jím na 10 ml.

Porovnávací roztok (e). 5 ml porovnávacího roztoku (d) se zředí acetonem R na 10 ml.

Na vrstvu se v atmosféře dusíku odděleně nanese po 2 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů kyseliny octové ledové R a chloroformu R (20 + 80) po dráze 15 cm. Vrstva se vysuší na vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Na chromatogramu zkoušeného roztoku žádná skvrna odpovídající sulfinpyrazonu nečistotě A a sulfinpyrazonu nečistotě B není intenzivnější než odpovídající skvrny na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (2,0 %) a chromatogramu porovnávacího roztoku (d) (2,0 %) a nejvýše jedna taková skvrna je intenzivnější než odpovídající skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) (1,0 %) nebo porovnávacího roztoku (e) (1,0 %); žádná skvrna, kromě hlavní skvrny a dvou jmenovaných skvrn, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (0,2 %).

Těžké kovy (2.4.8). 1,0 g vyhovuje limitní zkoušce C na těžké kovy (10 μg/g). K přípravě porovnávacího roztoku se použije 1 ml základního roztoku olova (10 μg Pb/ml).

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

0,300 g se rozpustí ve 25 ml acetonu R, přidá se 0,5 ml roztoku modři bromthymolové RS1 a titruje se hydroxidem sodným 0,1 mol/l VS do změny žlutého zbarvení na modré.

1 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS odpovídá 40,45 mg sloučeniny C23H20N2O3S.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.

Separandum.

Nečistoty

A. 1,2-difenyl-4-(2-fenylsulfonylethyl)-3,5-pyrazolidindion,

B. 1,2-difenyl-4-(2-fenylthioethyl)-3,5-pyrazolidindion.

† Sulfisomidinum [image omitted]

Sulfisomidin

[image omitted]

C12H14N4O2S	Mr 278,33	CAS 515-64-0

Je to 4-amino-N-(2,6-dimethyl-4-pyrimidinyl)benzensulfonamid. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 99,0 % až 101,0 % sloučeniny C12H14N4O2S.

Vlastnosti

Bílý nebo nažloutle bílý prášek nebo krystaly. Je velmi těžce rozpustný ve vodě, těžce rozpustný v acetonu a v lihu 96%. Rozpouští se ve zředěných roztocích alkabckých hydroxidů a ve zředěných minerálních kyselinách.

Taje při asi 240 °C, za rozkladu.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: A a B.

Alternativní sestava zkoušek: B, C a D, viz Obecné zásady (1.2).

A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) tablety zkoušené látky se shoduje se spektrem tablety sulfisomidinu CRL.

B. Hodnotí se chromatogramy získané ve zkoušce Příbuzné látky, viz Zkoušky na čistotu. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) se polohou a velikostí shoduje s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku (a).

C. 50 mg se zahřátím rozpustí ve 4 ml methanolu R, ochladí se a zfiltruje. K filtrátu se přidá 0,2 ml roztoku octanu měďnatého R (40 g/l); vznikne nažloutle zelené zbarvení.

D. Asi 5 mg se rozpustí v 10 ml kyseliny chlorovodíkové 1 mol/l RS. 1 ml tohoto roztoku se zředí vodou R na 10 ml. Roztok bez dalšího okyselení vyhovuje zkoušce na primární aromatické aminy (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Vzhled roztoku. 1,0 g se rozpustí ve směsi 5 ml roztoku hydroxidu sodného zředěného RS a 5 ml vody R; roztok není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok Ž5, HŽ5 nebo ZŽ5 (2.2.2, Metoda II).

Kysele reagující látky. K 1,25 g jemně upráškované zkoušené látky se přidá 25 ml vody prosté oxidu uhličitého R, 5 min se zahřívá při asi 70 °C, potom se 15 min chladí v ledové vodě a zfiltruje se. K 20 ml filtrátu se přidá 0,1 ml modři bromthymolové RS1. Ke změně zbarvení indikátoru se spotřebuje nejvýše 0,2 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS.

Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu GF254R.

Zkoušený roztok (a). 0,10 g se rozpustí ve 3 ml směsi objemových dílů amoniaku 26% R a methanolu R (2 + 48) a zředí se stejnou směsí na 5 ml.

Zkoušený roztok (b). 1 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí směsí objemových dílů amoniaku 26% R a methanolu R (2 + 48) na 5 ml.

Porovnávací roztok (a). 20 mg sulfisomidinu CRL se rozpustí ve 3 ml směsi objemových dílů amoniaku 26% R a methanolu R (2 + 48) a zředí se stejnou směsí na 5,0 ml.

Porovnávací roztok (b). 1,25 ml zkoušeného roztoku (b) se zředí směsí objemových dílů amoniaku 26% R a methanolu R (2 + 48) na 50 ml.

Na vrstvu se odděleně nanese po 5 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů amoniaku zředěného RS1, vody R, nitromethanu R a dioxanu R (3 + 5 + 40 + 50) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší při 100 °C až 105 °C a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Na chromatogramu zkoušeného roztoku (a) žádná skvrna, kromě hlavní skvrny, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,5 %).

Těžké kovy (2.4.8). 1,0 g vyhovuje limitní zkoušce D na těžké kovy (20 μg/g). K přípravě porovnávacího roztoku se použijí 2 ml základního roztoku olova (10 μg Pb/ml).

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

S 0,2500 g se provede stanovení dusíku v primárních aromatických aminech (2.5.8) za elektrometrické indikace bodu ekvivalence.

1 ml dusitanu sodného 0,1 mol/l VS odpovídá 27,83 mg C12H14N4O2S.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.

Separandum.

Sulfur ad usum externum[image omitted]

Síra pro zevní použití

S	Ar 32,07	CAS 7704-34-9

Obsahuje 99,0 % až 101,0 % S.

Vlastnosti

Žlutý prášek. Je prakticky nerozpustná ve vodě, dobře rozpustná v sirouhlíku, těžce rozpustná v rostlinných olejích.

Velikost většiny částic není větší než 20 μm a téměř všechny částice nejsou větší než 40 μm.

Taje při asi 120 °C.

Zkoušky totožnosti

A. Zapálena za přítomnosti vzduchu hoří modrým plamenem za vzniku oxidu siřičitého, který barví navlhčený papír lakmusový modrý R červeně.

B. 0,1 g se zahřívá s 0,5 ml bromové vody R až do odbarvení. Přidá se 5 ml vody R a zfíltruje se. Roztok vyhovuje zkoušce (a) na sírany (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Roztok S. K 5 g se přidá 50 ml vody prosté oxidu uhličitého R připravené z vody destilované R. Nechá se 30 min stát za častého protřepávání a zfiltruje se.

Vzhled roztoku. Roztok S je bezbarvý (2.2.2, Metoda II).

Pach (2.3.4). Zkoušená látka není cítit po sirovodíku.

Kysele nebo zásaditě reagující látky. K 5 ml roztoku S se přidá 0,1 ml fenolftaleinu RS1; roztok je bezbarvý. Přidá se 0,2 ml hydroxidu sodného 0,01 mol/l VS; roztok se zbarví červeně. Přidá se 0,3 ml kyseliny chlorovodíkové 0,01 mol/l RS; roztok je bezbarvý. Přidá se 0,15 ml červeně methylové RS; roztok se zbarví oranžově červeně.

Chloridy (2.4.4). 5 ml roztoku S se zředí vodou R na 15 ml. Roztok vyhovuje limitní zkoušce na chloridy (100 μg/g).

Sírany (2.4.13). 15 ml roztoku S vyhovuje limitní zkoušce na sírany (100 μg/g).

Sulfidy. K 10 ml roztoku S se přidají 2 ml tlumivého roztoku o pH 3,5 a 1 ml čerstvě připraveného roztoku dusičnanu olovnatého R (1,6 g/l) ve vodě prosté oxidu uhličitého R a protřepe se. Po 1 min není zbarvení roztoku intenzivnější než zbarvení porovnávacího roztoku současně připraveného za použití 1 ml základního roztoku olova (10 μg Pb/ml), 9 ml vody prosté oxidu uhličitého R, 2 ml tlumivého roztoku o pH 3,5 a 1,2 ml zkoumadla thioacetamidového R.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,2 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

Provede se spalování organických látek v kyslíku (2.5.10) v 1000ml spalovací baňce za použití 60,0 mg zkoušené látky. Spalné produkty se absorbují ve směsi 5 ml peroxidu vodíku zředěného RS a 10 ml vody R. Roztok se zahřeje k varu, opatrně se 2 min vaří a ochladí se. Přidá se 0,2 ml fenolftaleinu RS a titruje se hydroxidem sodným 0,1 mol/l VS z bezbarvého do červeného zbarvení. Provede se slepá zkouška.

1 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS odpovídá 1,603 mg S.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, chráněna před světlem.

† Sulindacum[image omitted]

Sulindak

[image omitted]

C20H17FO3S	Mr 356,41	CAS 38194-50-2

Je to kyselina (Z)-{5-fluor-2-methyl-1-[4-(methylsulfínyl)benzyliden]-1-H-inden-3-yl} octová. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 99,0 % až 101,0 % sloučeniny C20H17FO3S.

Vlastnosti

Žlutý krystalický prášek. Je velmi těžce rozpustný ve vodě, dobře rozpustný v dichlormethanu, mírně rozpustný v lihu 96%, velmi těžce rozpustný v etheru. Rozpouští se ve zředěných roztocích alkalických hydroxidů.

Vykazuje polymorfismus.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: C.

Alternativní sestava zkoušek: A,B, D a E, viz Obecné zásady (1.2).

A. Teplota tání (2.2.14). 182 °C až 186 °C.

B. 50 mg se rozpustí v roztoku kyseliny chlorovodíkové R 0,3% (V/V) v methanolu R a zředí se stejným roztokem na 100,0 ml. 2 ml tohoto roztoku se zředí roztokem kyseliny chlorovodíkové R 0,3% (V/V) v methanolu R na 50,0 ml. Měří se absorbance (2.2.25) při 230 nm až 350 nm; roztok vykazuje dvě absorpční maxima, při 284 nm, 327 nm, a prodlevu při asi 258 nm. Poměr absorbance změřené v maximu při 284 nm k absorbanci změřené v maximu při 327 nm je 1,10 až 1,20.

C. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) tablety zkoušené látky se shoduje se spektrem tablety sulindaku CRL. Jestliže spektra vykazují rozdíly, látky se rozpustí odděleně v minimálním objemu horkého methanolu R, odpaří se do sucha a zaznamenají se nová spektra.

D. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu GF254R

Zkoušený roztok. 10 mg se rozpustí v dichlormethanu R a zředí se jím na 10 ml.

Porovnávací roztok (a). 10 mg sulindaku CRL se rozpustí v dichlormethanu R a zředí se jím na 10 ml.

Porovnávací roztok (b). 10 mg diflunisalu CRL se rozpustí v dichlormethanu R a zředí se jím na 10 ml. 1 ml tohoto roztoku se zředí porovnávacím roztokem (a) na 2 ml.

Na vrstvu se odděleně nanese po 5 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů kyseliny octové ledové R, dichlormethanu R a acetonu R (1 + 49 + 50) po dráze 15 cm. Vrstva se vysuší v proudu teplého vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku se polohou a velikostí shoduje s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) jsou dvě zřetelně oddělené skvrny.

E. Asi 5 mg se smíchá se 45 mg oxidu horečnatého těžkého R a žíhá se v kelímku do vzniku téměř bílého zbytku (obvykle méně než 5 min). Nechá se ochladit, přidá se 1 ml vody R, 0,05 ml fenolftaleinu RS1 a asi 1 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS do odbarvení roztoku a zfiltruje se. K 1,0 ml filtrátu se přidá čerstvě připravená směs 0,1 ml alizarinu S RS a 0,1 ml dusičnanoxidu zirkoničitého RS, promíchá se a nechá 5 min stát. Zbarvení tohoto roztoku se porovná s kontrolním roztokem získaným za stejných podmínek při slepé zkoušce; zkoušený roztok j e žlutý a kontrolní roztok je červený.

Zkoušky na čistotu

Příbuzné látky. Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29).

Zkoušený roztok. 0,10 g se rozpustí v mobilní fázi a zředí sejí na 50,0 ml.

Porovnávací roztok (a). 1,0 ml zkoušeného roztoku se zředí mobilní fází na 100,0 ml. 5,0 ml tohoto roztoku se zředí mobilní fází na 10,0 ml.

Porovnávací roztok (b). 20,0 mg sulindaku CRL obsahujícího 0,5 % E-izomeru se rozpustí v mobilní fázi a zředí sejí na 10,0 ml.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

• nerezové ocelové kolony 0,25 m dlouhé a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem pro chromatografii R (10 μm),

• mobilní fáze, kterou je směs objemových dílů kyseliny octové ledové R lihu 96% R ethylacetatu R a chloroformu prostého ethanolu R(l+4 + 100 + 400). Průtoková rychlost je 2 ml/min,

• spektrofotometrického detektoru, 280 nm.

Nastříkne se 20 μl porovnávacího roztoku (a). Nastaví se citlivost detektoru tak, aby výška hlavního píku na chromatogramu nebyla menší než 50 % celé stupnice zapisovače. Nastříkne se 20 μl porovnávacího roztoku (b) a chromatogram se zaznamenává po dobu odpovídající dvojnásobku retenčního času hlavního píku. Na získaném chromatogramu je hlavní pík odpovídající sulindaku a pík odpovídající E-izomeru s retenčním časem vztaženým k sulindaku asi 1,75.

Nastříkne se 20 μl zkoušeného roztoku a 20 μl porovnávacího roztoku (a) a 20 fA porovnávacího roztoku (b). Na chromatogramu zkoušeného roztoku plocha píku odpovídajícího E-izomeru není větší než plocha odpovídajícího píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,5 %); plocha žádného píku, kromě hlavního píku a píku odpovídajícího E-izomeru, není větší než plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (0,5 %); součet ploch všech těchto píků, kromě hlavního píku, není větší než dvojnásobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (1 %).

Těžké kovy (2.4.8). 2,0 g vyhovují limitní zkoušce D na těžké kovy (10 μg/g). Porovnávací roztok se připraví za použití 2 ml základního roztoku olova (10 μg Pb/ml).

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C a tlaku nepřevyšujícím 700 Pa.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

0,300 g se rozpustí v 50 ml methanolu R a titruje se hydroxidem sodným 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20).

1 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS odpovídá 35,64 mg C20H17FO3S.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.

Separandum.

Nečistoty

[image omitted]

A. kyselina (E)-{5-fluor-2-methyl-1-[4-(methylsulfínyl)benzyliden]-1H- inden-3-yl}octová,

[image omitted]

B. kyselina (Z)- {5-fluor-2-methyl-1 -[4-(methylsulfonyl)benzyliden]-1H-inden-3-yl}octová,

[image omitted]

C. kyselina (Z)- {5-fluor-2-methyl-1[4-(methylthio)benzyliden]-1H-3-yl}octová.

† Sulpiridum [image omitted]

Sulpirid

[image omitted]

C15H23N3O4S	Mr 341,42	CAS 15676-16-1

Je to (RS)-N-[(1-ethyl-2-pyrrolidinyl)methyl]-2-methoxy-5-sulfamoylbenzamid. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 98,5 % až 101,0 % sloučeniny C15H23N3O4S.

Vlastnosti

Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek. Je prakticky nerozpustný ve vodě, mírně rozpustný v methanolu, těžce rozpustný v lihu 96% a v dichlormethanu. Rozpouští se ve zředěných roztocích minerálních kyselin a alkalických hydroxidů.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: A a B.

Alternativní sestava zkoušek: A, C a D, viz Obecné zásady (1.2).

A. Teplota tání (2.2.14). 177 °C až 181 °C.

B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) tablety zkoušené látky se shoduje se spektrem tablety sulpiridu CRL.

C. Chromatogramy získané ve zkoušce Příbuzné látky A, viz Zkoušky na čistotu, se pozorují v ultrafialovém světle při 254 nm. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) se polohou a velikostí shoduje s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku (a).

D. K asi 1 mg v porcelánové misce se přidá 0,5 ml kyseliny sírové R a 0,05 ml formaldehydu R. Roztok v ultrafialovém světle při 365 nm vykazuje modrou fluorescenci.

Zkoušky na čistotu

Vzhled roztoku. 1,0 g se rozpustí v kyselině octové zředěné RS a zředí se jí na 10 ml. Roztok je čirý (2.2.1) a není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok Ž 6 (2.2.2, Metoda I).

Příbuzné látky.

A. Provede se tenkovrstvá chromatografie za použití vrstvy silikagelu HF 254R

Zkoušený roztok (a). 0,20 g se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml.

Zkoušený roztok (b). 1 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí methanolem R na 10 ml.

Porovnávací roztok (a). 20 mg sulpiridu CRL se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml.

Porovnávací roztok (b). 5 mg sulpiridu nečistoty A CRL se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 25 ml.

Porovnávací roztok (c). 1,0 ml porovnávacího roztoku (b) se zředí methanolem R na 10 ml.

Na vrstvu se odděleně nanese po 10 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů amoniaku 26% R, dioxanu R methanolu R a dichlormethanu R (2 + 10 + 14 + 90) po dráze 10 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle pro zkoušku totožnosti C. Potom se postříká ninhydrinem RS a 15 min se zahřívá při 100 °C až 105 °C. Pozoruje se v denním světle. Na chromatogramu zkoušeného roztoku (a) skvrna odpovídající hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) (0,1 %).

B. Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29).

Zkoušený roztok. 0,100 g se rozpustí v mobilní fázi a zředí sejí na 100,0 ml.

Porovnávací roztok (a). 3,0 ml zkoušeného roztoku se zředí mobilní fází na 100,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí mobilní fází na 10,0 ml.

Porovnávací roztok (b). 10 mg sulpiridu CRL a 10 mg sulpiridu nečistoty B CRL se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 100,0 ml.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

• kolony délky 0,15 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem oktylsilanizovaným pro chromatografii R (5 μm) ve formě sférických mikročástic,

• mobilní fáze, kterou je směs objemových dílů acetonitrilu R, methanolu R a roztoku, který obsahuje dihydrogenfosforečnan draselný R (68 g/l), oktansulfonan sodný R (0,76 g/l) a jehož pH bylo upraveno kyselinou fosforečnou R na hodnotu pH 3,3 (10 + 10 + 80). Průtoková rychlost je 1,5 ml/min,

• spektrofotometrického detektoru, 240 nm,

• injektorové smyčky.

Nastaví se citlivost detektoru tak, aby výška hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) nebyla menší než 5 % celé stupnice zapisovače. Nastříkne se 20 μl porovnávacího roztoku (b). Zkoušku lze hodnotit, jestliže rozlišení mezi dvěma hlavními píky je nejméně 2,5.

Nastříkne se odděleně 20 μl zkoušeného roztoku a 20 μl porovnávacího roztoku (a) a chromatogramy se zaznamenávají po dobu odpovídající 2,5násobku retenčního času sulpiridu. Na chromatogramu zkoušeného roztoku součet ploch všech píků, kromě hlavního píku, není větší než plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (0,3 %).

Chloridy (2.4.4). K 1,0 g se přidá 1,7 ml kyseliny octové zředěné RS a zředí se vodou R na 20 ml. K 10 ml tohoto roztoku se přidá 5 ml vody R; roztok vyhovuje limitní zkoušce na chloridy (100 μg/g).

Železo (2.4.9). 1,0 g se žíhá v křemenném kelímku. Ke zbytku se přidá 1 ml kyseliny chlorovodíkové 1 mol/l RS, 3 ml vody R a 0,1 ml kyseliny dusičné R a několik minut se zahřívá na vodní lázni. Roztok se převede do zkumavky, kelímek se opláchne 4 ml vody R, roztok a promývací tekutina se spojí a zředí se vodou R na 10 ml. Roztok vyhovuje limitní zkoušce na železo (10 μg/g).

Těžké kovy (2.4.8). 1,0 g vyhovuje limitní zkoušce C na těžké kovy (10 μg/g)K přípravě porovnávacího roztoku se použije 1,0 ml základního roztoku olova (10 μg Pb/ml).

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

0,250 g se rozpustí v 80 ml kyseliny octové bezvodé R a titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20).

1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l VS odpovídá 34,14 mg C15H23N3O4S.

Uchovávání

Separandum.

Nečistoty

A. 2-aminomethyl-1-ethylpyrrolidin,

B. methyl-5-sulfamoyl-2-methoxybenzoat,

C. ethyl-5-sulfamoyl-2-methoxybenzoat,

D kyselina 5-sulfamoyl-2-methoxybenzoová,

E. 5-sulfamoyl-2-methoxybenzamid,

F. N-oxid 5-sulfamoyl-N-[(l-ethylpyrrolidin-2-yl)methyl]-2-methoxybenzamidu,

G. 5-sulfamoyl-N-[(1-ethylpyrrolidin-2-yl)methyl]-2-hydroxybenzamid.

† Suxamethonii chloridum [image omitted]

Suxamethoniumchlorid

[image omitted]

C14H30Cl2N2O4 . 2H2O	Mr 397,34 Mr bezvodého 361,31	CAS 6101-15-1

Je to dihydrát N,N´-(sukcinyldioxydiethyl)bis(trimethylamonium)dichloridu. Počítáno na bezvodou látku, obsahuje 98,0 % až 101,0 % sloučeniny C14H30Cl2N2O4.

Vlastnosti

Bílý nebo téměř bílý krystalický hygroskopický prášek. Je snadno rozpustný ve vodě, těžce rozpustný v lihu 96%, prakticky nerozpustný v etheru.

Taje při asi 160 °C, stanoví se bez předchozího sušení.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: A a D.

Alternativní sestava zkoušek: B, C a D, viz Obecné zásady (1.2).

A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) tablety zkoušené látky se shoduje se spektrem tablety suxamethoniumchloridu CRL.

B. K 1 ml roztoku S, viz Zkoušky na čistotu, se přidá 9 ml vody R, 10 ml kyseliny sírové zředěné RS a 30 ml Reineckovy soli RS; vznikne růžová sraženina. Nechá se 30 min stát, zfiltruje se, promyje vodou R, lihem 96% R, potom etherem R a vysuší se při 80 °C. Teplota tání (2.2.14) sraženiny je 180 °C až 185 °C.

C. Asi 25 mg se rozpustí v 1 ml vody R, přidá se 0,1 ml roztoku chloridu kobaltnatého R (10 g/l) a 0,1 ml hexakyanoželeznatanu draselného RS; vznikne zelené zbarvení.

D. Asi 20 mg vyhovuje zkoušce (a) na chloridy (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Roztok S. 1,0 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředí sejí na 20 ml.

Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1). 4 ml roztoku S se zředí vodou R na 10 ml. Roztok je bezbarvý (2.2.2, Metoda II).

Hodnota pH (2.2.3). 4,0 až 5,0; měří se roztok připravený zředěním 1 ml roztoku S vodou prostou oxidu uhličitého R na 10 ml.

Choliniumchlorid. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy celulosy pro chromatografii R1.

Zkoušený roztok. 0,4 g se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml.

Porovnávací roztok. 0,4 g suxamethoniumchloridu CRL a 2 mg choliniumchloridu R se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml.

Na vrstvu se odděleně nanese po 5 μl každého roztoku a vyvíjí se po dráze 15 cm horní vrstvou mobilní fáze připravené takto: směs objemových dílů kyseliny mravenčí bezvodé R, vody R a 1-butanolu R (10 + 40 + 50) se 10 min třepe a potom se nechá stát. Vrstva se vysuší na vzduchu a postříká se jodobismutitanem draselným RS. Na chromatogramu zkoušeného roztoku žádná skvrna, kromě hlavní skvrny, není intenzivnější než skvrna odpovídající choliniumchloridu na chromatogramu porovnávacího roztoku (0,5 %). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku jsou dvě zřetelně oddělené skvrny.

Voda, semimikrostanovení (2.5.12). 8,0 % až 10,0 %; stanoví se s 0,300 g zkoušené látky.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

0,1500 g se rozpustí v 15 ml kyseliny octové bezvodé R přidá se 15 ml acetanhydridu R a 10 ml octanu rtuťnatého RS a titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS za použití violeti krystalové RS jako indikátoru do modrozeleného zbarvení.

1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l VS odpovídá 18,07 mg C14H30Cl2N2O4.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.

Separandum.

† Suxamethonii jodidum[image omitted]

Suxamethoniumjodid

Synonymum. Suxamethonium iodatum

[image omitted]

C14H30l2N2O4	Mr 544,21	CAS 541-19-5

Je to N,N´-(sukcinyldioxydiethyl)bis(trimethylamonium)dijodid. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 98,0 % až 101,0 % sloučeniny C 14H30I2N2O4.

Vlastnosti

Bílý nebo téměř bílý krystalický hygroskopický prášek. Je snadno rozpustný ve vodě, prakticky nerozpustný v lihu 96%.

Taje při asi 245 °C, bez předchozího sušení.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: A a D.

Alternativní sestava zkoušek: B, C a D, viz Obecné zásady (1.2).

A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem suxamethoniumjodidu CRL. Měří se látky ve formě tablet s bromidem draselným R.

B. Asi 0,2 g se rozpustí v 10 ml vody R. Roztok se použije také ke zkoušce D. K polovině roztoku se přidá 0,1 ml kyseliny sírové zředěné RS, 5 ml roztoku trinitrofenolu R (10 g/l) v lihu 96 %R a nechá se stát v chladu. Vyloučená žlutá krystalická sraženina se odfiltruje, promyje malým množstvím studené vody R a suší se 1 h při 105 °C; taje při 158 °C až 160 °C.

C. Asi 30 mg se rozpustí v 1 ml vody R, přidá se 0,1 ml roztoku chloridu kobaltnatého R (10 g/l) v methanolu R a 0,1 ml hexakyanoželeznatanu draselného RS; vznikne zelené zbarvení.

D. Druhá polovina roztoku ze zkoušky B vyhovuje zkoušce na jodidy (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Roztok S. 1,0 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředí se jí na 20 ml.

Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1). 4 ml roztoku S se zředí vodou R na 10 ml; roztok je bezbarvý (2.2.2, Metoda II).

Hodnota pH (2.2.3). 4,0 až 6,5; měří se roztok S.

Choliniumjodid. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy celulosy pro chromatografii R. Použijí se čerstvě připravené roztoky.

Zkoušený roztok. 0,4 g se rozpustí v 5 ml vody R a zředí se methanolem R na 10 ml.

Porovnávací roztok (a). 4 mg choliniumjodidu CRL se rozpustí v 5 vody R a zředí se methanolem R na 10 ml.

Porovnávací roztok (b). 40 mg suxamethoniumjodidu CRL a 40 mg choliniumjodidu CRL se rozpustí v 5 vody R a zředí se methanolem R na 10 ml.

Na vrstvu se odděleně nanese po 10 každého roztoku a vyvíjí se po dráze 15 cm horní vrstvou mobilní fáze připravené takto: objemové díly kyseliny mravenčí bezvodé R, vody R a 1-butanolu R (10 + 40 + 50) se 10 min protřepávají a potom se směs nechá stát do oddělení vrstev. Vrstva se vysuší na vzduchu a postříká se jodobismutitanem draselným RS a ihned se pozoruje v denním světle; objeví se červené skvrny na žlutém pozadí.

Na chromatogramu zkoušeného roztoku žádná skvrna odpovídající skvrně choliniumjodidu není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (1,0 %). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) jsou dvě zřetelně oddělené skvrny.

Amonium. 0,2 g se v 25ml kuželové baňce se zábrusem rozpustí v 5 ml vody prosté amonia R, přidá se 5 ml roztoku uhličitanu sodného RS prostého amonia. Do hrdla baňky se vsadí dobře těsnící dutá zátka z polymeru na obou koncích otevřená. Do horní rozšířené části se vloží dva těsně zapadající kroužky z polymeru s otvorem o průměru 8 mm až 9 mm. Mezi kroužky se vloží proužek zvlhčeného papíru lakmusového červeného R a baňka se zahřívá ponořením do vodní lázně tak, aby hladina tekutiny v baňce byla na úrovni hladiny vodní lázně; do 5 min po ponoření baňky do vodní lázně se lakmusový papír nezbarví modře.

Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Nejvýše 2 %; stanoví se s 0,300 g zkoušené látky.

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 2,0 %; suší se 1,000 g v sušárně při 105 °C.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %, stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Sterilita (2.6.1). Pokud je látka určena k výrobě parenterálních přípravků bez dalšího vhodného sterilizačního postupu, vyhovuje zkoušce na sterilitu.

Bakteriální endotoxiny (2.6.14). Pokud je látka určena k výrobě parenterálních přípravků bez dalšího vhodného postupu odstraňujícího bakteriální endotoxiny, vyhovuje zkoušce na bakteriální endotoxiny, obsahuje-li nejvýše 1,25 m.j. v miligramu.

Stanovení obsahu

0,2000 g se rozpustí za míchání v 1 ml kyseliny mravenčí bezvodé R a přidá se 8,0 ml octanu rtuťnatého RS. Vzniklá sraženina se mícháním prakticky rozpustí, přidá se 25 ml kyseliny octové bezvodé R a zvolna se titruje kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace (2.2.20) bodu ekvivalence za použití wolframové elektrody a uhlíkové elektrody. Provede se slepá zkouška.

1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l VS odpovídá 27,1 mg C14H30I2N2O4

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.

Separandum.

Označování

V označení na obalu se uvede, zda je látka

• sterilní,

• prostá bakteriálních endotoxinů.

Nečistoty

[image omitted]

A. choliniumjodid.

Talcum [image omitted]

Mastek

Mg3Si4O10(OH)2	Mr 379,27	CAS 14807-96-6

Je to práškovaný vybraný přírodní hydratovaný křemičitan hořečnatý. Může obsahovat proměnlivá množství hliníku a železa ve formě nerozpustné v kyselině sírové zředěné RS. Má být prostý mikroskopických azbestových vláken.

Vlastnosti

Lehký homogenní bílý nebo téměř bílý prášek, mastný na dotek. Je prakticky nerozpustný ve vodě, v lihu 96% a ve zředěných roztocích kyselin a alkalických hydroxidů.

Zkoušky totožnosti

A. Pod mikroskopem se jeví jako nepravidelné destičky, z nichž většina má délku menší než 50 μm. Částice se významně nebarví roztokem modři methylenové R (1 g/l) v lihu 96% R.

B. V kovovém kelímku se taví směs obsahující 0,5 g zkoušené látky, 1 g dusičnanu draselného R a 3,0 g uhličitanu sodného bezvodého R. Přidá se 20 ml vroucí vody R, promíchá se a zfiltruje se. Zbytek na filtru se promyje 50 ml vody R. Ke zbytku se přidá směs 0,5 ml kyseliny chlorovodíkové R a 5 ml vody R a zfiltruje se. K filtrátu se přidá 1 ml amoniaku 17,5% RS a 1 ml chloridu amonného RS a zfiltruje se. K filtrátu se přidá 1 ml hydrogenfosforečnanu sodného RS; vznikne bílá krystalická sraženina.

C. 0,1 g vyhovuje zkoušce na křemičitany (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Roztok S1. 0,250 g se suspenduje ve 40 ml kyseliny sírové zředěné RS. 15 min se třepe, přidá se 10 ml roztoku chloridu draselného R (10 g/l) a zředí se vodou R na 100,0 ml. Kvantitativně se přefiltruje přes papírový filtr promytý kyselinou chlorovodíkovou a kyselinou flourovodíkovou. Nerozpuštěný zbytek se uchová pro přípravu roztoku S2.

Roztok S2. Zbytek získaný při přípravě roztoku S1 se promyje 10 ml roztoku chloridu draselného R(10 g/l) a pak vodou R, dokud filtrát nedává negativní reakci na chloridy. Filtr s nerozpuštěným zbytkem se umístí do platinového kelímku a žíhá se do tmavočerveného zbarvení, dokud zcela nezmizí stopy uhlíku. Přidá se 2,5 ml kyseliny sírové R. Zahřívá se, dokud se neodkouří bílý dým oxidu sírového a nechá se zchladnout. Opatrně se přidá 5 ml až 10 ml kyseliny fluorovodíkové R. Odpařuje se bez varu, dokud nezmizí dýmy kyseliny fluorovodíkové a neobjeví se bílé dýmy oxidu sírového, a nechá se zcela vychladnout. Opatrně se přidá 20 ml vody R a zamíchá se. Přidá se 10 ml roztoku chloridu draselného R (10 g/l) a zředí se vodou R na 100,0 ml. Jestliže roztok opalizuje neboje zakalený, nechá se stát, dokud se nevyčeří.

Uhličitany. Během přípravy roztoku Sl přídavek kyseliny sírové zředěné RS nezpůsobí žádné šumění.

Chloridy. 0,7 g se suspenduje v 10 ml vody R, přidá se 10 ml kyseliny dusičné zředěné RS, třepe se 15 min a zfiltruje se. 10 ml filtrátu zředěného vodou R na 15 ml vyhovuje limitní zkoušce na chloridy (140 μg/g).

Vápník. Nejvýše 0,6 % Ca rozpustného v kyselině sírové zředěné RS (stanoví se za použití roztoku (a)) a nejvýše 500 μg/g Ca nerozpustného v kyselině sírové zředěné RS (stanoví se za použití roztoku (b)); stanoví se atomovou absorpční spektrometrií (2.2.23, Metoda l).

Zkoušený roztok (a). K 20,0 ml roztoku S1 se přidá 10 ml roztoku chloridu draselného R (10 g/l) a zředí se vodou R na 100,0 ml.

Zkoušený roztok (b). K 20,0 ml roztoku S2 se přidá 10 ml roztoku chloridu draselného R (10 g/l) a zředí se vodou R na 100,0 ml.

Porovnávací roztoky. Ke vhodným objemům základního roztoku vápníku (10 μg Ca/ml) se přidá 10 ml roztoku chloridu draselného R(10 g/l) a 8 ml kyseliny sírové zředěné RS a zředí se vod-ou R na 100,0 ml.

Měří se absorbance při 422,7 nm za použití vápníkové lampy s dutou katodou jako zdroje záření, přenosového pásma nejlépe 1 nm a plamene oxid dusný-acetylen nebo vzduch-acetylen.

Železo rozpustné v kyselině sírové zředěné RS. Nejvýše 250 μg/g; stanoví se atomovou absorpční spektrometrií (2.2.23, Metoda I).

Zkoušený roztok. Použije se roztok S1.

Porovnávací roztoky. Ke vhodným objemům základního roztoku železa (10 μg Fe/ml) se přidá 10 ml roztoku chloridu draselného R(10 g/l) a 40 ml kyseliny sírové zředěné RS a zředí se vo-dou R na 100,0 ml.

Měří se absorbance při 248,3 nm za použití železné lampy s dutou katodou jako zdroje záření, přenosového pásma nejlépe 0,2 nm a plamene vzduch-acetylen.

Hořčík rozpustný v kyselině sírové zředěné RS. Nejvýše 0,4 %; stanoví se atomovou absorpční spektrometrií (2.2.23, Metoda I).

Zkoušený roztok. K 5,0 ml roztoku S1 se přidá 10 ml roztoku chloridu draselného R (10 g/l) a zředí se vodou R na 100,0 ml.

Porovnávací roztoky. Ke vhodným objemům základního roztoku hořčíku (10 μg Mg/ml) se přidá 10 ml roztoku chloridu draselného R (10 g/l) a zředí se vodou R na 100,0 ml.

Měří se absorbance při 285,2 nm za použití hořčíkové lampy s dutou katodou jako zdroje záření, přenosového pásma nejlépe 1 nm a plamene vzduch-acetylen ve stechiometrických poměrech.

Organické látky. Zbytek získaný ve zkoušce Ztráta sušením je nanejvýše slabě žlutý nebo šedivý.

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 1,0 %; 1,000 g se zahřívá 1 h při 180 °C.

Mikrobiální znečištění (2.6.12). Nejvýše 103 živých mikroorganismů v gramu; stanoví se plotnovou metodou.

† Tamoxifeni dihydrogenocitras [image omitted]

Tamoxifeniumdihydrogencitrat

Synonyma. Tamoxifeni citras, Tamoxifenium dihydrogencitricum

[image omitted]

C32H37NO8	Mr 563,65	CAS 54965-24-1

Je to (Z)-N-{2-[4-(1,2-difenyl-1-butenyl)fenoxy]ethyl}-N,N-dimethylamoniumdihydrogencitrat. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 99,0 % až 101,0 % sloučeniny C32H37NO8.

Vlastnosti

Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek. Je těžce rozpustný ve vodě, dobře rozpustný v methanolu a těžce rozpustný v acetonu.

Vykazuje polymorfismus.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: B.

Alternativní sestava zkoušek: A, C a D, viz Obecné zásady (1.2).

A. 20 mg se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 50,0 ml. 5,0 ml tohoto roztoku se zředí methanolem R na 100,0 ml. Měří se absorbance (2.2.25) roztoku při 220 nm až 350 nm; roztok vykazuje dvě absorpční maxima, při 237 nm a 275 nm. Poměr absorbance změřené v maximu při 237 nm k absorbanci měřené v maximu při 275 nm je 1,45 až 1,65.

B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) tablety zkoušené látky se shoduje se spektrem tablety tamoxifeniumdihydrogencitratu CRL. Pokud se získaná spektra v pevném stavu liší, rozpustí se odděleně zkoušená látka a referenční látka v acetonu R, odpaří se do sucha a se zbytky se změří nová spektra.

C. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy vhodného silikagelu s fluorescenčním indikátorem pro detekci při 254 nm.

Zkoušený roztok. 10 mg se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml.

Porovnávací roztok (a). 10 mg tamoxifeniumdihydrogencitratu CRL se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml.

Porovnávací roztok (b). 10 mg tamoxifeniumdihydrogencitratu CRL a 10 mg klomifeniumdihydrogencitratu CRL se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml.

Na vrstvu se odděleně nanese po 5 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů triethylaminu R a toluenu R (10 + 90) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší volně na vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku polohou a velikostí odpovídá hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) jsou dvě zřetelně oddělené skvrny.

D. Asi 10 mg se protřepáním rozpustí ve 4 ml pyridinu R a přidají se 2 ml acetanhydridu R; vznikne žluté zbarvení. Roztok se zahřívá 2 min na vodní lázni; vznikne růžové až červené zbarvení.

Zkoušky na čistotu

E-izomer a příbuzné látky. Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29). Roztoky se připraví za chránění před světlem těsně před použitím.

Zkoušený roztok. 15,0 mg se rozpustí v mobilní fázi a zředí sejí na 10,0 ml.

Porovnávací roztok (a). 15,0 mg tamoxifeniumdihydrogencitratu pro test způsobilosti CRL se rozpustí v mobilní fázi a zředí sejí na 10,0 ml.

Porovnávací roztok (b). 1,0 ml zkoušeného roztoku se zředí mobilní fází na 100,0 ml.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

• ocelové nerezové kolony délky 0,25 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem oktadecylsilanizovaným pro chromatografii R (5 μm),

• mobilní fáze, kterou je směs 40 objemových dílů acetonitrilu R a 60 objemových dílů vody R obsahující dihydrogenfosforečnan sodný R (0,9 g/l) a N,N-dimethyloktylamin R (4,8 g/l); upraví se pH na hodnotu 3,0 kyselinou fosforečnou R. Průtoková rychlost je 1,2 ml/min,

• spektrofotometrického detektoru, 240 nm.

Kolona se ustaluje promýváním mobilní fází o průtoku 1,2 ml/min po dobu asi 30 min. Nastříkne se 10 μl porovnávacího roztoku (a) a nastaví se citlivost systému tak, aby výška píku E-izomeru na chromatogramu nebyla menší než 40 % stupnice zapisovače. Zkoušku lze hodnotit, jestliže získaný chromatogram odpovídá dodanému chromatogramu s tamoxifeniumdihydrogencitratem pro test způsobilosti CRL v tom, že rozlišení mezi píkem odpovídajícím E-izomeru a píkem odpovídajícím tamoxifenu nečistotě F není menší než 3,0 a pík odpovídající tamoxifenu nečistotě F je oddělen od následujícího píku hlavní složky až na základní linii.

Nastříkne se 10 μl zkoušeného roztoku a 10 μl porovnávacího roztoku (b) a chromatogramy se zaznamenávají po dobu odpovídající dvojnásobku retenčního času tamoxifenu. Na chromatogramu zkoušeného roztoku není plocha žádného píku, kromě hlavního píku, větší než 0,3násobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,3 %); součet ploch všech píků, kromě hlavního píku a píku E-izomeru, není větší než 0,5násobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,5 %). Nepřihlíží se k píkům s retenčním časem kratším než 2,5 min a k žádnému píku s plochou menší než 0,05násobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,05 %).

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší 4 h ve vakuu při 65 °C.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

0,400 g se rozpustí v 75 ml kyseliny octové bezvodé R a titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS za použití naftolbenzeinu RS jako indikátoru.

1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l VS odpovídá 56,36 mg C32H37NO8.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech.

Separandum.

Nečistoty

A. (E)-2-[4-(1,2-difenyl-1-butenyl)fenoxy]ethyldimethylamin,

B. 2-[4-(1-hydroxy-1,2-difenylbutyl)fenoxy]ethyldimethylamin,

C. 2-[4-(1,2-difenylvinyl)fenoxy]ethyldimethylamin,

D. 2-[4-(1,2-difenyl-1-propenyl)fenoxy] ethyldimethylamin,

E. 2-[2-(1,2-difenyl-1-butenyl)fenoxy] ethyldimethylamin,

F. (Z)-2[4-(1,2-difenyl-1-butenyl)fenoxy]ethylmethylamin,

G. 1-(4-dimethylaminoethoxyfenyl)-2-fenylbutan-1-on.

Tanninum[image omitted]

Tanin

CAS 1401-55-4

Je to směs esterů kyseliny gallové a kyseliny galloylgallové s glukosou.

Vlastnosti

Nažloutle bílý až slabě nahnědlý amorfní prášek nebo lesklé lístky. Na vzduchu a světle tmavne. Je velmi snadno rozpustný ve vodě, snadno rozpustný v lihu 96%, v acetonu a v glycerolu, prakticky nerozpustný v etheru a v etheru petrolejovém.

Zkoušky totožnosti

A. 0,1 ml roztoku S, viz Zkoušky na čistotu, se zředí vodou R na 5 ml a přidá se 0,1 ml chloridu železitého RS1; vznikne modročerné zbarvení. Pak se přidá 1 ml kyseliny sírové zředěné RS; zbarvení se změní na světle zelené.

B. 0,1 ml roztoku S se zředí vodou R na 5 ml a přidá se 0,3 ml hydroxidu barnatého RS; vznikne modrozelená sraženina.

Zkoušky na čistotu

Roztok S. 2,5 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředí sejí na 10 ml.

Vzhled roztoku. Roztok S neopalizuje intenzivněji než porovnávací suspenze II (2.2.1).

Zásaditě reagující látky. 2 ml roztoku S se smíchají se 2 ml vody prosté oxidu uhličitého R a 0,1 ml červeně methylové RS; zbarvení roztoku zůstává červené.

Dextrin, gumy, sacharidy, soli. 2 ml roztoku S se zředí 2 ml lihu 96% R; roztok je čirý. Pak se přidá 1 ml etheru R; do 10 min se roztok nezakalí.

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 10 %. 1,00 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,2 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.

Poznámka: Roztoky taninu se připravují vždy čerstvé.

Taraxaci radix cum herba[image omitted]

Smetankový kořen s natí

Synonymum. Radix cum herba taraxaci

Je to usušený kořen, list a nerozvitý úbor druhu Taraxacum officinale agg.

Vlastnosti

Droga slabého pachu, hořké chuti.

Makroskopický a mikroskopický popis, viz Zkoušky totožnosti A a B.

Zkoušky totožnosti

A. Kořen kůlový, podélně hrubě brázditý, 10 cm až 15 cm dlouhý, o průměru až 1,5 cm; na povrchu šedohnědý až černohnědý, tvrdý, křehký. Lom hladký. Na lomu patrna široká, bělavá kůra s četnými hnědě zbarvenými mléčnicemi a citronově žluté dřevo, které nemá paprsčitou strukturu. Kořenová hlava krátká, příčně proužkovaná, často mnohohlavá. Listy v bohaté přízemní růžici, v obrysu obvejčité až obvejčitě kopinaté, lysé nebo jen na spodní straně slabě chlupaté, nedělené, většinou však až kracovitě peřenodílné. Úkrojky listu trojúhlé, většinou zubaté; řapík křídlatý, většinou zubatý. Na spodní straně listu mohutná bělavá až fialově nahnědlá hlavní žilka. Úbory jednotlivé, na dutých, bezlistých stoncích. Vnější listeny zákrovu čárkovitě kopinaté, tmavozelené, někdy sivozelené, nevýrazně úzce bledě lemované. Zákrov dvouřadý, vnější listeny kratší a širší než vnitřní; pod špičkou nejvýš slabě mozolkaté. Lůžko bez plevek. Květy dlouhé, úzké, žluté, většinou hnědavě proužkované. Nažky slámově žluté až hnědé, bradavčité až osténkaté s kuželovým násadcem nesoucím tenký zobánek s měkkým, víceřadým chmýrem, ze štětinek jednoduchých, drsných.

B. Droga se upráškuje (355). Prášek je šedozelený. Pozoruje se pod mikroskopem v chloralhydrátu RS. Práškovaná droga je charakteristická těmito znaky: úlomky korku a obliterované tkáně primární kůry; okrouhle mnohohranné buňky parenchymu primární kůry s hrudkami inulinu; sítkovice jednotlivě nebo ve skupinách, provázené mléčnicemi s hnědým zrnitým obsahem; úlomky anastomozujících mléčnic; síťovitě ztlustlé cévy o průměru 15 μm až 60 μm provázené náhradními vlákny. Úlomky pokožky listu z buněk se stěnami vlnitě zprohýbanými a s anomocytickými průduchy (2.8.3); mnohobuněčné, jednořadé krycí chlupy až 200 μm dlouhé, často kolabované nebo jejich úlomky; krycí chlupy s dvouřadou bází, ze čtyř až šesti buněk s hnědými stěnami a jednou terminální buňkou; kruhovitě ztlustlé cévy provázené hnědými, anastomozujícími mléčnicemi; pylová zrna kulovitá o průměru 30 μm až 40 μm, s jemně ostnitou exinou a třemi klíčními póry.

Zkoušky na čistotu

Cizí příměsi (2.8.2). Nejvýše 4 % a nejvýše 8 % zhnědlé drogy.

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 11,0 %; 2,000 g práškované drogy (355) se suší 2 h v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Celkový popel (2.4.16). Nejvýše 12,0 %.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.

§ Temazepamum[image omitted]

Temazepam

[image omitted]

C16H13ClN2O2	Mr 300,74	CAS 846-50-4

Je to (RS)-7-chlor-5-fenyl-2,3-dihydro-3-hydroxy-1-methyl-1H-1,4-benzo-diazepin-2-on. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 99,0 % až 101,0 % sloučeniny C16H13ClN2O2.

Vlastnosti

Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek. Je prakticky nerozpustný ve vodě, snadno rozpustný v dichlormethanu, mírně rozpustný v lihu 96%.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: C.

Alternativní sestava zkoušek: A, B a D, viz Obecné zásady (1.2).

A. Teplota tání (2.2.14). 157 °C až 160 °C.

B. Roztoky se připravují těsně před použitím, zkouška se provádí za chránění před světlem. 40,0 mg se rozpustí v lihu 96% R a zředí se jím na 100,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí lihem 96% R na 50,0 ml. Měří se absorbance roztoku (2.2.25) při 220 nm až 350 nm; roztok vykazuje absorpční maximum při 230 nm a prodlevu při asi 250 nm a může vykazovat široké absorpční maximum při asi 315 nm a menší inflexi při 275 nm. Specifická absorbance v maximu při 230 nm je 1040 až 1140.

C. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) tablety zkoušené látky se shoduje se spektrem tablety temazepamu CRL.

D. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy vhodného silikagelu s fluorescenčním indikátorem pro detekci při 254 nm.

Zkoušený roztok. 10 mg se rozpustí v lihu 96% R a zředí se jím na 10 ml.

Porovnávací roztok (a). 10 mg temazepamu CRL se rozpustí v lihu 96% R a zředí se jím na 10 ml.

Porovnávací roztok (b). 10 mg temazepamu CRL a 10 mg flunitrazepamu CRL se rozpustí v lihu 96% R a zředí se jím na 10 ml.

Na vrstvu se nanese odděleně po 5 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů diethylaminu R a etheru R (10 + 90) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší v proudu vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku se polohou a velikostí shoduje s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) jsou dvě zřetelně oddělené hlavní skvrny.

Zkoušky na čistotu

Příbuzné látky. Roztoky se připravují těsně před použitím, zkouška se provádí za chránění před světlem. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu GF254R.

Zkoušený roztok. 0,20 g se rozpustí ve směsi stejných objemových dílů methanolu R a dichlormethanu R a zředí se stejnou směsí na 5 ml.

Porovnávací roztok (a). 0,5 ml zkoušeného roztoku se zředí směsí stejných objemových dílů methanolu R a dichlormethanu R na 100 ml.

Porovnávací roztok (b). 2 ml porovnávacího roztoku (a) se zředí směsí stejných objemových dílů methanolu R a dichlormethanu R na 5 ml.

Na vrstvu se nanese odděleně po 5 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů methanolu R a dichlormethanu R(2 + 98) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Na chromatogramu zkoušeného roztoku žádná skvrna, kromě hlavní skvrny, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (0,5 %) a nejvýše jedna taková skvrna je intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,2 %).

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší 4 h v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

0,250 g se rozpustí v 50 ml nitroethanu R a titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace (2.2.20) bodu ekvivalence.

1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l VS odpovídá 30,07 mg C16H13ClN2O2.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.

Psychotropní látka.

Nečistoty

[image omitted]

A. 5-chlor-2-methylammobenzofenon.

† Tenoxicamum[image omitted]

Tenoxikam

[image omitted]

C13H11N3O4S2	Mr 337,37	CAS 59804-37-4

Je to 4-hydroxy-2-methyl-3-[N-(2-pyridyl)karboxamido]-2H-thieno[2,3-e]1,2-thiazin-1,1-dioxid. Počítáno na bezvodou látku, obsahuje 99,0 % až 101,0 % sloučeniny C13H11N3O4S2.

Vlastnosti

Žlutý krystalický prášek. Je prakticky nerozpustný ve vodě, mírně rozpustný v dichlormethanu, velmi těžce rozpustný v ethanolu. Rozpouští se v roztocích kyselin a zásad.

Vykazuje polymorfismus.

Zkoušky totožnosti

Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem tenoxikamu CRL. Pokud se spektra získaná v pevném stavu Uší, rozpustí se odděleně zkoušená látka i referenční látka v minimálním množství dichlormethanu R, odpaří se do sucha na vodní lázni a se zbytky se zaznamenají nová spektra.

Zkoušky na čistotu

Vzhled roztoku. 0,10 g se rozpustí ve 20 ml dichlormethanu R; roztok je čirý (2.2.1).

Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu GF254R.

Zkoušený roztok. 0,4 g se rozpustí ve směsi objemových dílů amoniaku 26% R a methanolu R (4 + 96) a zředí se stejnou směsí na 5 ml.