Vyhláška Ministerstva zdravotnictví, kterou se stanoví požadavky na jakost, postup při přípravě, zkoušení, uchovávání a dávkování léčiv (Český lékopis 1997)

Oxidovatelné látky rozpustné ve vodě. K 10 ml filtrátu ze zkoušky Kysele nebo zásaditě reagující látky rozpustné ve vodě se přidá 1 ml kyseliny sírové zředěné RS a 0,1 ml manganistanu draselného 0,02 mol/l VS; do 10 min se roztok zcela neodbarví.

Butylhydroxytoluen. Nejvýše 150 μg/g. Provede se plynová chromatografie (2.2.28). Jako vnitřní standard se použije methyldekanot R.

Zkoušený roztok (a). 1,0 g zbytku získaného ve zkoušce Obsah tuku z ovčí vlny se rozpustí v sirouhlíku R a zředí se jím na 10,0 ml.

Zkoušený roztok (b). 1,0 g zbytku získaného ve zkoušce Obsah tuku z ovčí vlny se rozpustí v sirouhlíku R, přidá se 1,0 ml vnitřního standardu a zředí se sirouhlíkem R na 10,0 ml.

Porovnávací roztok. 0,2 g butylhydroxytoluenu R se rozpustí v sirouhlíku R a zředí se jím na 100,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí sirouhlíkem R na 10,0 ml. K 1,0 ml tohoto roztoku se přidá 1,0 ml roztoku vnitřního standardu a zředí se sirouhlíkem R na 10,0 ml.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

• kolony délky 1,5 m a vnitřního průměru 4 mm naplněné křemelinou silanizovanou pro plynovou chromatografii R, impregnovanou 10 % polydimethylsiloxanu R; předřadí se kolona naplněná silanizovanou skelnou vatou,

• dusíku pro chromatografii R při průtokové rychlosti 40 ml/min,

• plamenoionizačního detektoru.

Teplota kolony se udržuje na 150 °C, teplota vstřikovacího prostoru na 180 °C a teplota detektoru na 300 °C. Nastřikují se zvolené objemy zkoušených roztoků (a) a (b) a zvolený objem porovnávacího roztoku.

Parafiny. Uzávěr sloupce a vatová zátka se zbaví tuku. Připraví se sloupec bezvodého oxidu hlinitého 230 mm dlouhý o průměru 20 mm naplněním řídkou směsí oxidu hlinitého bezvodého R a etheru petrolejového R1 do skleněné trubice opatřené uzávěrem. Směs se nechá usadit tak, aby rozpouštědlo nad sloupcem tvořilo vrstvu asi 40 mm. 3,0 g zbytku získaného ve zkoušce Obsah tuku z ovčí vlny se rozpustí v 50 ml teplého etheru petrolejového R1, ochladí se a roztok se nechá prokapávat přes sloupec rychlostí 3 ml/min. Potom se sloupec promyje 250 ml etheru petrolejového R1. Eluáty se spojí, předestilují, odpaří se na vodní lázni a zbytek se suší v intervalech trvajících 10 min při 105 °C tak dlouho, až dvě po sobě následující vážení se neliší o více než 1 mg. Zbytek váží nejvýše 30 mg (1,0 %).

Chloridy. Nejvýše 115 μg/g; 1,3 g se 5 min vaří s 20 ml lihu R 90% (V/V) pod zpětným chladičem. Po ochlazení se přidá 40 ml vody R, 0,5 ml kyseliny dusičné R a zfiltruje se. K filtrátu se přidá 0,15 ml roztoku dusičnanu stříbrného R (10 g/l) v lihu R 90% (V/V) a roztok se ponechá 5 min chráněn před světlem. Roztok neopalizuje intenzivněji než porovnávací roztok připravený současně přidáním 0,15 ml roztoku dusičnanu stříbrného R (10 g/l) v lihu R 90% (V/V) ke směsi 0,2 ml kyseliny chlorovodíkové 0,02 mol/l RS, 20 ml lihu R 90% (V/V), 40 ml vody R a 0,5 ml kyseliny dusičné R.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; 5,00 g zkoušené látky se spálí a se zbytkem se provede zkouška na síranový popel.

Obsah tuku z ovčí vlny. 72,5 % až 77,5 %. 30,0 g zkoušené látky se ve vhodné, předem zvážené nádobě zahřívá na vodní lázni za stálého míchání do konstantní hmotnosti. Zbytek se zváží.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, při teplotě nepřevyšující 25 °C.

Označování

V označení na obalu se uvede koncentrace butylhydroxytoluenu, pokud byl přidán.

Adeps lanae hydrogenatus[image omitted]

Ztužený tuk z ovčí vlny

Synonymum. Cera lanae hydrogenata, vosk z ovčí vlny ztužený

CAS 8031-44-5

Je to směs vyšších alifatických alkoholů a sterolů získaných hydrogenací bezvodého tuku z ovčí vlny za vysokého tlaku a teploty. Estery a kyseliny tuku z ovčí vlny jsou redukovány na jim odpovídající alkoholy. Může obsahovat nejvýše 200 μg/g butylhydroxytoluenu.

Vlastnosti

Bílá nebo světle žlutá mazlavá hmota. Je prakticky nerozpustný ve vodě, dobře rozpustný v etheru petrolejovém a ve vroucím lihu 96%.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: B.

Alternativní sestava zkoušek: A a C, viz Obecné zásady (1.2).

A. Teplota tání, viz Zkoušky na čistotu, je zároveň zkouškou totožnosti.

B. Hodnotí se chromatogramy ze zkoušky Mastné alkoholy a steroly, viz Zkoušky na čistotu. Retenční čas a velikost hlavního píku na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídají přibližně hlavnímu píku na chromatogramu porovnávacího roztoku.

C. 50 mg se rozpustí v 5 ml dichlormethanu R, smíchá se s 1 ml acetanhydridu R a 0,1 ml kyseliny sírové R; vznikne zelené zbarvení.

Zkoušky na čistotu

Teplota tání (2.2.15). 45 °C až 55 °C. Nechá se stát 16 h při 20 °C.

Číslo kyselosti (2.5.1). Nejvýše 1,0.

Číslo hydroxylové (2.5.3, Metoda A). 140 až 180.

Číslo zmýdelnění (2.5.6). Nejvýše 8,0. 2,00 g se zahřívají 4 h pod zpětným chladičem.

Mastné alkoholy a steroly. Provede se plynová chromatografie (2.2.28).

Zkoušený roztok. 0,25 g se rozpustí v 60 ml ethanolu R a zředí se jím na 100 ml.

Porovnávací roztok. 0,25 g ztuženého tuku z ovčí vlny CRL se rozpustí v 60 ml ethanolu R a zředí se jím na 100 ml.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

• křemenné kapilární kolony délky 30 m a vnitřního průměru 0,25 mm se stěnou pokrytou vrstvou 0,25 μm polydimethylsiloxanu R nebo jinou nepolární fází,

• helia pro chromatografii R jako nosného plynu při tlaku 100 kPa,

• plamenoionizačního detektoru.

Teplota kolony se udržuje po nástřiku 5 min při 100 °C, pak se zvyšuje rychlostí 5 °C/min až na 300 °C, při níž se udržuje 15 min. Teploty nástřikového prostotu se udržuje při 325 °C a teplota detektoru při 350 °C.

Nastříkne se odděleně po 1 μl každého roztoku. Chromatogram zkoušeného roztoku se významně neliší od chromatogramu porovnávacího roztoku. Na chromatogramu zkoušeného roztoku nejsou patrné píky cizích alkoholů a sterolů.

Butylhydroxytoluen. Nejvýše 200 μg. Provede se plynová chromatografie (2.2.28) za použití methyldekanoatu R jako vnitřního standardu.

Roztok vnitřního standardu. 0,20 g methyldekanoatu R se rozpustí v sirouhlíku R a zředí se jím na 100 ml. 1 ml tohoto roztoku se zředí sirouhlíkem R na 10 ml.

Zkoušený roztok (a). 1,0 g se rozpustí v sirouhlíku R a zředí se jím na 10,0 ml.

Zkoušený roztok (b). 1,0 g se rozpustí v sirouhlíku R, přidá se 1,0 ml roztoku vnitřního standardu a zředí se sirouhlíkem R na 10,0 ml.

Porovnávací roztok. 0,2 g butylhydroxytoluenu R se rozpustí v sirouhlíku R a zředí se jím na 100,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí sirouhlíkem R na 10,0 ml. K 1,0 ml tohoto roztoku se přidá 1,0 ml roztoku vnitřního standardu a zředí se sirouhlíkem R na 10,0 ml.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

• kolony délky 1,5 m a vnitřního průměru 4 mm naplněné křemelinou silanizovanou pro plynovou chromatografii R, impregnovanou 10 % polydimethylsiloxanu R; předřadí se kolona naplněná silanizovanou skelnou vatou,

• dusíku pro chromatografii R jako nosného plynu při průtokové rychlosti 40 ml/min,

• plamenoionizačního detektoru,

Teplota kolony se udržuje na 150 °C, teplota nástřikového prostoru na 180 °C a teplota detektoru na 300 °C. Nastříkne se odpovídající množství zkoušeného roztoku (a) a zkoušeného roztoku (b) a porovnávacího roztoku.

Těžké kovy (2.4.8). 2,0 g vyhovují limitní zkoušce C na těžké kovy (10 μg/g). Porovnávací roztok se připraví za použití 2 ml základního roztoku olova (10 μg Pb/ml).

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 3,0 %; 2,000 g se suší 1 h v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Celkový popel (2.4.16). Nejvýše 0,1 %.

Uchovávání

Ve zcela naplněných obalech, chráněn před světlem.

Označování

V označení na obalu se uvede koncentrace butylhydroxytoluenu, pokud byl přidán.

Adeps solidus [image omitted]

Ztužený tuk

Je to směs mono-, di- a triacylglycerolů, která se získává esterifikací mastných kyselin přírodního původu s glycerolem nebo transesterifikací tuků přírodního původu. Různé druhy ztuženého tuku se liší svou teplotou tání, svým číslem hydroxylovým a číslem zmýdelnění. Neobsahuje žádná aditiva.

Vlastnosti

Bílá nebo téměř bílá voskovitá křehká hmota. Je prakticky nerozpustný ve vodě, snadno rozpustný v etheru a těžce rozpustný v ethanolu. Zahřátím na 50 °C se taví za vzniku bezbarvé nebo slabě žluté tekutiny.

Zkoušky totožnosti

Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu G R.

Zkoušený roztok. 1,0 g se rozpustí v dichlorethanu R a zředí se jím na 10 ml.

Na vrstvu se nanesou 2 μl zkoušeného roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů etheru R a dichlorethanu R (10 + 90) po dráze 12 cm. Vrstva se usuší na vzduchu, vystaví se parám jodu do vzniku skvrn a pozoruje se v denním světle. Na chromatogramu je patrná skvrna o RF asi 0,6 odpovídající triacylglycerolům (Rst 1), skvrna odpovídající 1,3-diacylglycerolům (Rst 0,5) a skvrna odpovídající 1,2-diacylglycerolům (Rst 0,3). Dále může být patrná skvrna odpovídající 1-monoacylglycerolům (Rst 0,05).

Zkoušky na čistotu

Zásadité nečistoty. 2,00 g se rozpustí ve směsi 1,5 ml lihu 96% R a 3,0 ml etheru R a přidá se 0,05 ml modři bromfenolové RS. Ke změně zbarvení indikátoru na žluté se spotřebuje nejvýše 0,15 ml kyseliny chlorovodíkové 0,01 mol/l VS.

Teplota tání (2.2.15). 30 °C až 45 °C; teplota tání se liší od deklarované hodnoty nejvýše o 2 °C. Roztavená látka se vpraví do kapiláry a nechá se stát 24 h při teplotě nižší než 10 °C.

Číslo kyselosti (2.5.1). Nejvýše 0,5; 5,0 g se rozpustí v 50 ml předepsané směsi rozpouštědel.

Číslo hydroxylové (2.5.3, Metoda A). Nejvýše 50; nalezená hodnota se liší od deklarované nejvýše o 5 jednotek. Pokud je deklarovaná hodnota menší než 5, nalezená hodnota je nejvýše 5.

Číslo jodové (2.5.4). Nejvýše 3.

Číslo peroxidové (2.5.5). Nejvýše 3.

Číslo zmýdelnění (2.5.6). 210 až 260; stanoví se s 2,0 g zkoušené látky. Nalezená hodnota se liší od deklarované nejvýše o 5 %.

Nezmýdelnitelné látky (2.5.7). Nejvýše 0,6 %; stanoví se s 5,0 g zkoušené látky.

Těžké kovy (2.4.8). 2,0 g vyhovují limitní zkoušce D na těžké kovy (10 μg/g). Porovnávací roztok se připraví za použití 2 ml základního roztoku olova (10 μg Pb/ml).

Celkový popel (2.4.16). Nejvýše 0,05 %; stanoví se s 2,00 g zkoušené látky.

Uchovávání

Chráněn před světlem a teplem.

Označování

V označení na obalu se uvedou následující údaje:

• deklarovaná teplota tání,

• deklarované číslo hydroxylové,

• deklarované číslo zmýdelnění.

Adeps suillus[image omitted]

Vepřové sádlo

CAS 61789-99-9

Je to tuk získávaný tavením při 75 °C až 100 °C čerstvé zdravé tukové tkáně zbavené vody a bílkovin druhu Sus scrofa L. var. domesticus GRAY.

Výroba

Zvířata, ze kterých je tuk získáván, musí splňovat požadavky oprávněné autority na zdravá zvířata určená pro lidskou konzumaci.

Vlastnosti

Homogenní bílá nebo lehce nažloutlá snadno roztíratelná hmota bez pachu nebo téměř bez pachu. Je prakticky nerozpustné ve vodě, snadno rozpustné v etheru a v etheru petrolejovém, těžce rozpustné v ethanolu.

Zkoušky totožnosti

50 g se v porcelánové misce o průměru 8 cm roztaví na vodní lázni a pak se rychle ochladí; na okrajích ztuhlé taveniny vznikne paprskovité vrásnění a uprostřed hladká prohloubenina.

Zkoušky na čistotu

Vzhled. 10 g se roztaví při 90 °C; tavenina je čirá (2.2.1) a není zbarvena intenzivněji než porovnávací barevný roztok HŽ5 (2.2.2, Metoda II).

Pach. 20 g se převede do porcelánového kelímku o průměru 7 cm a výšce asi 6 cm a zahřívá se nad plamenem až do vzniku prvních namodralých par (160 °C až 170 °C). Během zahřívání nevzniká žluklý, ztuchlý nebo cizí pach. Horká tavenina se z kelímku vyleje; pach zbytku látky v kelímku se neliší od pachu dříve zjištěného.

Index lomu (2.2.6). 1,458 až 1,461; stanoví se při 40 °C.

Teplota tání, metoda otevřené kapiláry (2.2.15). 36 °C až 43 °C.

Číslo kyselosti (2.5.1). Nejvýše 1,3.

Číslo jodové (2.5.4). 46 až 60.

Číslo peroxidové (2.5.5). Nejvýše 4.

Nezmýdelnitelné látky (2.5.7). Nejvýše 1,0 %; stanoví se s 5,00 g zkoušené látky.

Voda. Nejvýše 0,3 %. 10 g se převede do silnostěnné zkumavky výšky 90 mm a objemu asi 18 ml uzavřené pryžovou zátkou, jejímž středem je do zkumavky zaveden teploměr tak, aby rtuťová nádržka teploměru byla uprostřed zkoušené látky. Pak se zkoušená látka opatrně roztaví ve vodní lázni při 50 °C až 90 °C; roztavená látka je čirá (2.2.1). Pak se zkumavka vyjme z vodní lázně a nechá se pomalu chladnout za intenzivního protřepávání; zkoušená látka se kalí při teplotě nižší než 75 °C (odpovídá 0,3 %). Zkouška se opakuje třikrát.

Rozložený tuk.

• a) Látka nepáchne ani nechutná žlukle.

• b) 2 g zfiltrované látky se převedou do kuželové baňky s dlouhým hrdlem, smíchá se s 10 ml hydroxidu draselného v lihu 0,5 mol/l VS, baňka se přikryje hodinovým sklem a zahřívá se přesně 2 min. Pak se směs převede pomocí lihu 96% R do odměrné baňky, přidají se 3 ml vody R, směs se rychle ochladí na 20 °C a zředí se lihem 96% R na 25 ml. Po 10 min, včetně 2 min zahřívání, není 10 ml roztoku zbarveno intenzivněji než 10 ml porovnávacího barevného roztoku Ž3 (2.2.2, Metoda II).

Uchovávání

V dobře uzavřených a zcela naplněných obalech, při teplotě 5 °C až 15 °C, chráněno před světlem.

Je použitelné nejvýše 21 dnů.

Aer medicalis [image omitted]

Medicinální vzduch

Je to stlačený okolní vzduch obsahující 20,4 % (V/V) až 21,4 % (V/V) kyslíku (O2).

Vlastnosti

Bezbarvý plyn, bez pachu. Při 20 °C a tlaku 101 kPa se 1 objemový díl plynu rozpustí v asi 50 objemových dílech vody.

Výroba

Oxid uhličitý. Nejvýše 500 ml/m3; stanoví se za použití infračerveného analyzátoru (2.5.24).

Zkoušený plyn. Zkoušená látka; musí být filtrována, aby se vyloučily efekty rozptýleného světla.

Porovnávací plyn (a). Směs obsahující 79 % (V/V) dusíku R1 a 21 % (V/V) kyslíku R obsahujícího nejvýše 1 ml/m3 oxidu uhličitého R1.

Porovnávací plyn (b). Směs obsahující 79 % (V/V) dusíku R1 a 21 % (V/V) kyslíku R obsahujícího 500 ml/m3 oxidu uhličitého R1.

Za použití porovnávacích plynů (a) a (b) se přístroj kalibruje a nastaví se citlivost. Změří se obsah oxidu uhličitého ve zkoušeném plynu.

Oxid uhelnatý. Nejvýše 5 ml/m3; stanoví se za použití infračerveného analyzátoru (2.5.25)

Zkoušený plyn. Zkoušená látka; musí být filtrována, aby se vyloučily efekty rozptýleného světla.

Porovnávací plyn (a). Směs obsahující 79 % (V/V) dusíku R1 a 21 % (V/V) kyslíku R obsahujícího nejvýše 1 ml/m^3 oxidu uhelnatého R.

Porovnávací plyn (b). Směs obsahující 79 % (V/V) dusíku R1 a 21 % (V/V) kyslíku R obsahujícího 5 ml/m3 oxidu uhelnatého R.

Za použití porovnávacích plynů (a) a (b) se přístroj kalibruje a nastaví se citlivost. Změří se obsah oxidu uhelnatého ve zkoušeném plynu.

Oxid siřičitý. Nejvýše 1 ml/m^3; stanoví se za použití ultrafialového fluorescenčního analyzátoru, viz obrázek 1.

[image omitted]

Obr. 1. Ultrafialový fluorescenční analyzátor

Zařízení se skládá:

• z přístroje emitujícího ultrafialové záření o vlnové délce 210 nm, sestaveného z ultrafialové lampy, kolimátoru a selektivního filtru; paprsek je periodicky přerušován clonou rotující velkou rychlostí,

• z reakční komory, kterou proudí zkoušený plyn,

• z přístroje detegujícího záření emitované při 350 nm, sestaveného ze selektivního filtru, fotonásobiče a zesilovače.

Zkoušený plyn. Zkoušená látka; musí být filtrována.

Porovnávací plyn (a). Směs obsahující 79 % (V/V) dusíku R1 a 21 % (V/V) kyslíku R.

Porovnávací plyn (b). Směs obsahující 79 % (V/V) dusíku R1 a 21 % (V/V) kyslíku R obsahujícího 0,5 ml/m^3 až 2 ml/m^3 oxidu siřičitého RI.

Za použití porovnávacích plynů (a) a (b) se přístroj kalibruje a nastaví se citlivost. Změří se obsah oxidu siřičitého ve zkoušeném plynu.

Olej. Nejvýše 0,1 mg/m^3; stanoví se za použití měřicího systému popsaného níže, viz obrázek 2.

Zařízení se skládá:

• z uzavíracího ventilu (1),

• z trojcestného ventilu (2),

• z kuželovité nádobky k zachycování oleje (3),

• z vedlejší cesty (4),

• z regulátoru tlaku (5),

• z průtokoměru (6),

• z filtru ze skleněných mikrovláken vyhovujícího následujícím požadavkům:

• 100% borokřemičité sklo bez pojiv,

• odolnost proti tepelnému působení při 500 °C (aby se vyloučily stopy organických látek),

• 99,999% zadržovací účinnost pro částice NaCl o průměru 0,6 μm.

Celý přístroj se před použitím promyje trichlortrifluorethanem R prostým oleje a tuků.

[image omitted]

Obr. 2. Měřicí systém pro olej

Do kuželovité nádobky k zachycování oleje (3) se umístí filtr ze skleněných mikrovláken. Ventil (1) se zavře, zkoušený plyn proplachuje vedlejší cestu (4), trojcestný ventil (2), regulátor tlaku (5) a průtokoměr (6). Zavře se vstupní ventil kompresního a filtračního systému: otevře se ventil (1) a trojcestný ventil (2) se otočí tak, aby umožňoval průchod plynu mezi kuželovitou nádobkou a regulátorem tlaku. Otevře se vstupní ventil kompresního a filtračního zařízení a regulátor tlaku (5) se nařídí tak, aby průtok zaznamenaný průtokoměrem (6) byl 20 l/min. Systémem se nechá projít 100,0 1 zkoušeného plynu.

Filtr ze skleněných mikrovláken se vyjme a umístí se do vzduchotěsného obalu. Opatrně se rozřeže a kousky se vloží do 25,0 ml trichlortrifluorethanu R (zkoušený roztok).

Připraví se řada porovnávacích roztoků obsahujících 0,05 μg/ml až 0,5 μg/ml oleje (použitého při mazání kompresního systému) v trichlortrifluorethanu R. Změří se absorbance zkoušeného roztoku a porovnávacích roztoků za použití infračerveného spektrofotometru při 2960,3 cm^-1, 2927,7 cm^-1 a 2855,0 cm-^1. Absorbance oleje se získá sečtením těchto tří absorbancí. Použijí se kyvety s bromidem draselným o optické délce několika centimetrů.

Z absorbancí porovnávacích roztoků se sestaví kalibrační křivka a stanoví se množství oleje.

Oxid dusnatý a oxid dusičitý. Celkem nejvýše 2 ml/m^3, stanoví se za použití chemiluminiscenčního analyzátoru (2.5.26).

Zkoušený plyn. Zkoušená látka.

Porovnávací plyn (a). Směs obsahující 79 % (V/V) dusíku R1 a 21 % (V/V) kyslíku R obsahujícího nejvýše 0,05 ml/m^3 oxidu dusnatého a oxidu dusičitého.

Porovnávací plyn (b). Směs obsahující 2 ml/m^3 oxidu dusnatého R v dusíku R1.

Za použití porovnávacích plynů (a) a (b) se přístroj kalibruje a nastaví se citlivost. Změří se obsah oxidu dusnatého a oxidu dusičitého ve zkoušeném plynu.

Voda. Nejvýše 60 ml/m^3; stanoví se za použití elektrolytického hygrometru (2.5.28).

Stanovení obsahu. Stanoví se obsah kyslíku za použití paramagnetického analyzátoru (2.5.27).

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: C.

Alternativní sestava zkoušek: A a B, viz Obecné zásady (1.2).

A. Doutnající dřevěná tříska se umístí do kuželové baňky s atmosférou zkoušeného plynu; tříska stále doutná.

B. Použije se plynová byreta, viz obrázek 3, o objemu 25 ml, jejíž střední válcovitá část je v rozmezí 19,0 % až 23,0 % dělena po 0,2 % a jejíž oba konce jsou opatřeny kuželovým kohoutem. K dolnímu kohoutu je napojena trubice opatřená olivkou, která slouží k přívodu plynu do byrety. Válcová nálevka nad horním kohoutem slouží k zavádění absorpčního roztoku do byrety. Byreta se promyje vodou R a vysuší se. Oba kohouty se otevřou, na dolní trubici s olivkou se připojí zdroj zkoušeného plynu a průtoková rychlost se nastaví na 1 l/min, byreta se promývá 1 min zkoušeným plynem. Nejprve se zavře dolní kohout, ihned potom i horní kohout a rychle se odpojí zdroj zkoušeného plynu. Rychle se pootevře horní kohout, aby v byretě nebyl žádný přetlak. Válcová nálevka byrety uchycená ve svislé poloze se naplní čerstvě připravenou směsí složenou z 21 ml roztoku hydroxidu draselného R (560 g/l) a 130 ml roztoku dithioničitanu sodného R (200 g/l). Horní kohout se pomalu otevře, roztok absorbuje kyslík a proniká do byrety. Nechá se bez třepání stát 10 min a odečte se hladina kapaliny v dělené části byrety; tato hodnota je 20,4 až 21,4 a odpovídá procentům (V/V) kyslíku.

C. Vyhovuje požadavkům zkoušky Stanovení obsahu.

[image omitted]

Obr. 3. Plynová byreta

Zkoušky na čistotu

Oxid uhelnatý. Nejvýše 5 ml/m^3; stanoví se za použití trubičky k detekci oxidu uhelnatého (2.1.6).

Oxid siřičitý. Nejvýše 1 ml/m^3; stanoví se za použití trubičky k detekci oxidu siřičitého (2.1.6).

Olej. Nejvýše 0,1 mg/m^3; stanoví se za použití trubičky k detekci oleje (2.1.6)

Oxid dusnatý a oxid dusičitý. Nejvýše 2 ml/m^3; stanoví se za použití trubičky k detekci oxidu dusnatého a oxidu dusičitého (2.1.6).

Oxid uhličitý. Nejvýše 500 ml/m^3; stanoví se za použití trubičky k detekci oxidu uhličitého (2.1.6).

Vodní pára. Nejvýše 60 ml/m^3; stanoví se za použití trubičky k detekci vodní páry (2.1.6)

Uchovávání

Jako plyn ve vhodných obalech vyhovujících ČSN 07 8510 nebo se odebírá z plynového potrubního rozvodu vyhovujícího ČSN 38 6473.

Nečistoty

A. oxid uhličitý,

B. oxid siřičitý,

C. oxid dusnatý,

D. oxid dusičitý,

E. olej,

F. oxid uhelnatý,

G. voda.

Agar [image omitted]

Agar

CAS 9002-18-0

Je to směs polysacharidů z různých druhů řas čeledi Rhodophyceae, zejména rodu Gelidium. Vyrábí se extrakcí řas vařící vodou. Výtažek se za horka zfiltruje, zahustí a usuší.

Vlastnosti

Agar má slizovitou chuť.

Vyskytuje se ve formě prášku nebo stlačených proužků 2 mm až 5 mm širokých nebo někdy ve vločkách. Je bezbarvý až světle žlutý, průsvitný, houževnatý, nesnadno lámavý, po usušení je křehčí.

Mikroskopický popis, viz Zkouška totožnosti A.

Zkoušky totožnosti

A. Pozoruje se pod mikroskopem. Proužky nebo vločky vložené do jodu 0,005 mol/l RS se částečně zbarví hnědofialově. Při stonásobném zvětšení jsou patrna četná drobná, bezbarvá, vejčitá nebo okrouhlá zrna na amorfním pozadí, ojediněle mohou být přítomny hnědé okrouhlé až vejčité spory, na povrchu síťovité, o průměru až 60 μm.

Je-li třeba, droga se upráškuje; prášek je žlutobílý. Pozoruje se pod mikroskopem v jodu 0,005 mol/l RS; prášek je tvořen hranatými úlomky s četnými zrny vzhledem podobnými těm, která lze pozorovat v proužcích a vločkách. Některé úlomky jsou zbarveny hnědofialově.

B. 0,1 g se rozpustí zahřátím v 50 ml vody R. Po ochlazení se k 1 ml slizu opatrně přidají 3 ml vody R tak, aby vznikly dvě oddělené vrstvy. Přidá se 0,1 ml jodu 0,05 mol/l RS. Rozhraní vrstev se zbarví tmavě hnědofialově. Po protřepání se tekutina zbarví světle žlutě.

C. 5 ml slizu ze Zkoušky totožnosti B se zahřívá 30 min na vodní lázni s 0,5 ml kyseliny chlorovodíkové R. Přidá se 1 ml chloridu barnatého RS1. Do 30 min vznikne bílý zákal.

D. 0,5 g se rozpustí v 50 ml vody R zahřátím na vodní lázni. Zůstane pouze několik nerozpuštěných úlomků. Tekutina se nechá zvolna chladnout; při 35 °C až 30 °C přechází v gel. Tento gel při zahřívání na vodní lázni netaje při teplotě nižší než 80 °C.

Zkoušky na čistotu

Číslo bobtnavosti (2.8.4). Nejméně 10; nalezená hodnota se liší od deklarované hodnoty nejvýše o 10 %. Stanoví se s práškovanou drogou (355).

Nerozpustné látky. 5,00 g práškované drogy (355) se smíchá se 100 ml vody R a 14 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS. Vaří se mírně 15 min za častého míchání a za horka se zfiltruje předem zváženým filtrem ze slinutého skla (160). Filtr se promyje horkou vodou R a suší se při 100 °C až 105 °C. Zbytek váží nejvýše 50 mg (1,0 %).

Želatina. 1,00 g se rozpustí zahřátím na vodní lázni ve 100 ml vody R a ochladí se na 50 °C. K 5 ml tohoto roztoku se přidá 5 ml trinitrofenolu RS. Do 10 min nevznikne zákal.

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 20,0 %; 1,000 g práškované drogy (355) se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Celkový popel (2.4.16). Nejvýše 5,0 %.

Mikrobiální znečištění. Nejvýše 103 živých aerobních mikroorganismů v gramu; stanoví se plotnovou metodou (2.6.12). Vyhovuje zkoušce (2.6.13) na nepřítomnost Escherichia coli a Salmonella.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech.

Označování

V označení na obalu se uvede číslo bobtnavosti.

Agrimoniae herba [image omitted]

Řepíková nať

Synonymum. Herba agrimoniae

Je to usušená kvetoucí nať druhu Agrimonia eupatoria L. nebo Agrimonia procera WALLR. nebo směs obou druhů. Obsahuje nejméně 5,0 % tříslovin.

Vlastnosti

Droga slabě aromatického pachu, chuti mírně nahořklé, stahující.

Makroskopický a mikroskopický popis, viz Zkoušky totožnosti A, B a C.

Zkoušky totožnosti

A. Stonek oblý, někdy až hranatý, zelený, hnědě naběhlý, roztroušeně žláznatý, s krycími chlupy různé délky, dutý. Listy přetrhovaně lichozpeřené, se třemi až šesti jařmy velkých a dvěma až třemi jařmy malých lístků. Na svrchní straně tmavozelené, na spodní straně světlejší, bělavě nebo šedě plstnaté s vyniklou žilnatinou. Lístky široce obvejčité až oválné, vroubkované až hrubě vroubkované zubaté nebo pilovité. Terminální lístek přisedlý až krátce řapíčkatý. Listeny listu trojlaločné. Květy pětičetné uspořádané ve vrcholovém přímém klasu. Květní stopky krátké se dvěma listenci. Koruna zlatožlutá, korunní lístky podlouhlé až obvejčité, většinou vykrojené.

Češule u druhu Agrimonia eupatoria za plodu čihovitá až do tří čtvrtin hluboce a úzce brázditá, přitiskle chlupatá, nežláznatá, vnitřní háčkovité štětiny vzpřímené, vnější šikmo odstálé; u druhu Agrimonia procera zvonkovitá, do jedné poloviny mělce a široce brázditá, se zřetelně vyvinutým terčíkem, dolní háčkovité štětiny dolů skloněné.

B. Pozoruje se pod mikroskopem v chloralhydrátu RS. Pokožka listu z buněk se stěnami mnohohrannými až mírně vlnitě zprohýbanými. Krycí chlupy jednobuněčné, až několik milimetrů dlouhé, špičaté, silně ztlustlé, na povrchu bradavčité, se šroubovitě stočeným pruhem. Lumen vyplněno hnědým obsahem. Žláznaté chlupy několikabuněčné s jednobuněčnou až tříbuněčnou ohnutou nohou a s dvoubuněčnou až čtyřbuněčnou hlavičkou a s velmi drobnou, většinou jednobuněčnou nohou a velkou kulatou hlavičkou. (Výše uvedené typy chlupů se vyskytují i na stonku, kalichu a češuli.) Průduchy anomocytické (2.8.3), na spodní straně listu četnější. List bifaciální. V mezofylu až 50 μm velké krystaly (A. eupatoria) nebo drúzy (A. procera) šťavelanu vápenatého. Pylová zrna kulatá až oválná o průměru 50 μm s hladkou exinou a třemi klíčními póry.

C. Práškovaná droga. Prášek je šedozelený až hnědozelený. Droga je charakteristická těmito znaky: četné krycí a žlaznaté chlupy nebo jejich úlomky; úlomky listové čepele s anomocytickými průduchy (2.8.3); v mezofylu četné krystaly nebo drúzy šťavelanu vápenatého.

D. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu G R.

Zkoušený roztok. 2,0 g práškované drogy (355) se smíchá s 20 ml methanolu R a zahřívá se 10 min ve vodní lázni při 60 °C pod zpětným chladičem. Po ochlazení se zfiltruje. Porovnávací roztok. 5 mg rutinu R, 5 mg hyperosidu R a 5 mg isokvercitrinu R se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml.

Na vrstvu se nanese odděleně do pruhů (20 mm x 3 mm) po 10 μl obou roztoků. Vyvíjí se směsí objemových dílů vody R, kyseliny mravenčí bezvodé R a ethylacetatu R (10 +10 + 80) po dráze 12 cm. Vrstva se usuší volně na vzduchu a pak se postříká roztokem difenylboryloxy-ethylaminu R (10 g/l) v methanolu R. Pozoruje se v ultrafialovém světle při 365 nm. Hlavní skvrny na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídají polohou a zbarvením skvrnám na chromatogramu porovnávacího roztoku, nad skvrnou odpovídající isokvercitrinu je obvykle patrna oranžová skvrna (kvercitrosid). Na chromatogramu zkoušeného roztoku mohou být patrny další méně výrazné skvrny.

Zkoušky na čistotu

Cizí příměsi (2.8.2). Nejvýše 2 %. Nejvýše 6 % plodů a nejvýše 5 % stonků silnějších než 5 mm.

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 12,0 %. 2,000 g práškované drogy (355) se suší 2 h v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Celkový popel (2.4.16). Nejvýše 10,0 %.

Popel nerozpustný v kyselině chlorovodíkové (2.8.1). Nejvýše 2,0 %.

Stanovení obsahu

Zkouška se provádí za ochrany před světlem.

1,000 g práškované drogy (180) se v kuželové baňce smíchá se 150 ml vody R. Zahřeje se k varu a zahřívá se dalších 30 min ve vodní lázni pod zpětným chladičem. Ochladí se pod tekoucí vodou, směs se převede do odměrné baňky a zředí se vodou R na 250,0 ml. Po usazení částic drogy se roztok zfiltruje filtračním papírem o průměru 12 cm. Prvních 50 ml filtrátu se odstraní.

Veškeré polyfenoly. 5,0 ml filtrátu se zředí vodou R na 25,0 ml. 10,0 ml tohoto roztoku se smíchá s 1,0 ml kyseliny fosfowolframové RS a roztokem uhličitanu sodného R (150 g/l) se zředí na 50,0 ml. Přesně 2 min po přidání posledního roztoku se měří absorbance (2.2.25) v maximu při 715 nm (A1) za použití vody R jako kontrolní tekutiny.

Polyfenoly neadsorbovatelné na kožní prášek. Ke 20,0 ml filtrátu se přidá 0,20 g kožního prášku CRL a 60 min se intenzivně protřepává, pak se zfiltruje. 10,0 ml filtrátu se zředí vodou R na 25,0 ml. 10,0 ml tohoto roztoku se smíchá s 1,0 ml kyseliny fosfowolframové RS a roztokem uhličitanu sodného R (150 g/l) se zředí na 50,0 ml. Přesně 2 min po přidání posledního roztoku se měří absorbance (2.2.25) v maximu při 715 nm (A2) za použití vody R jako kontrolní tekutiny.

Porovnávací roztok. 25,0 mg pyrogallolu R se rozpustí ve vodě R a zředí sejí na 100,0 ml. 5,0 ml roztoku se zředí vodou R na 100,0 ml. 10,0 ml tohoto roztoku se smíchá s 1,0 ml kyseliny fosfowolframové RS a roztokem uhličitanu sodného R (150 g/l) se zředí na 50,0 ml. Přesně 2 min po přidání posledního roztoku a do 15 min po rozpuštění pyrogallolu se měří absorbance (2.2.25) roztoku v maximu při 715 nm (A3) za použití vody R jako kontrolní tekutiny.

Obsah tříslovin v procentech se vypočítá podle vzorce:

13,12.A1-A2A3.m,

v němž značí:

m - navážku drogy v gramech.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, chráněna před světlem.

Alaninum [image omitted]

Alanin

[image omitted]

C3H7NO2	Mr 89,09	CAS 56-41-7

Je to kyselina (S)-2-aminopropionová. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 98,5 % až 101,0 % sloučeniny C3H7NO2.

Vlastnosti

Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek nebo bezbarvé krystaly. Je snadno rozpustný ve vodě, velmi těžce rozpustný v lihu 96%, prakticky nerozpustný v etheru.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: A a B.

Alternativní sestava zkoušek: A, C a D, viz Obecné zásady (1.2).

A. Zkouška Specifická optická otáčivost, viz Zkoušky na čistotu, je zároveň zkouškou totožnosti.

B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) tablety zkoušené látky se shoduje se spektrem tablety alaninu CRL.

C. Hodnotí se chromatogramy získané ve zkoušce Látky reagující s ninhydrinem, viz Zkoušky na čistotu. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) se polohou, barvou a velikostí shoduje s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku (a).

D. 0,5 g se rozpustí ve směsi 1 ml vody R, 0,5 ml roztoku dusitanu sodného R (100 g/l) a 0,25 ml kyseliny chlorovodíkové RS a protřepe se; vyvíjí se plyn. Pak se přidají 2 ml hydroxidu sodného zředěného RS a 0,25 ml jodu RS. Po asi 30 min se tvoří žlutá sraženina s charakteristickým pachem.

Zkoušky na čistotu

Roztok S. 2,5 g se rozpustí ve vodě destilované R a zředí se jí na 50 ml.

Vzhled roztoku. 10 ml roztoku S se zředí vodou R na 20 ml. Tento roztok je čirý (2.2.1) a není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok HŽ6 (2.2.2, Metoda II).

Specifická optická otáčivost (2.2.7). +13,5° až +15,5°, počítáno na vysušenou látku; měří se roztok připravený rozpuštěním 2,50 g v kyselině chlorovodíkové RS a zředěním stejnou kyselinou na 25,0 ml.

Látky reagující s ninhydrinem. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy vhodného silikagelu.

Zkoušený roztok (a). 0,10 g se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 10 ml.

Zkoušený roztok (b). 1 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí vodou R na 50 ml.

Porovnávací roztok (a). 10 mg alaninu CRL se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 50 ml.

Porovnávací roztok (b). 5 ml zkoušeného roztoku (b) se zředí vodou R na 20 ml.

Porovnávací roztok (c). 10 mg alaninu CRL a 10 mg glycinu CRL se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 25 ml.

Na vrstvu se nanese odděleně po 5 μl každého roztoku, vysuší se na vzduchu a vyvíjí se směsí objemových dílů kyseliny octové ledové R, vody R a 1-butanolu R (20 + 20 + 60) po dráze 15 cm. Vrstva se vysuší na vzduchu, postříká se ninhydrinem RS a zahřívá se 15 min při 100 °C až 105 °C. Žádná skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (a), kromě hlavní skvrny, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,5 %). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) jsou dvě zřetelně oddělené skvrny.

Chloridy (2.4.4). 5 ml roztoku S se zředí vodou R na 15 ml. Tento roztok vyhovuje limitní zkoušce na chloridy (200 μg/g).

Sírany (2.4.13). 10 ml roztoku S se zředí vodou destilovanou R na 15 ml. Tento roztok vyhovuje limitní zkoušce na sírany (300 μg/g).

Amonium. Připraví se komůrka sestávající ze dvou hodinových sklíček o průměru 60 mm položených okraji na sebe. Na vnitřní stěnu horního sklíčka se přilepí papír lakmusový červený R o straně 5 mm a zvlhčí se několika kapkami vody R. 50 mg upráškované zkoušené látky se umístí na spodní hodinové sklíčko a rozpustí se v 0,5 ml vody R. K roztoku se přidá 0,30 g oxidu horečnatého těžkého R a rychle se zamíchá skleněnou tyčinkou. Sklíčko s lakmusovým papírem se přiklopí na sklíčko se zkoušenou látkou a zahřívá se 15 min při 40 °C. Papír lakmusový není intenzivněji modře zabarven než porovnávací roztok připravený současně stejným způsobem za použití 0,1 ml základního roztoku amonia (100 μg NH4/ml), 0,5 ml vody R a 0,30 g oxidu horečnatého těžkého R (200 μg/g).

Železo (2.4.9). 1,0 g se rozpustí v dělicí nálevce v 10 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS a vytřepává se třikrát po 3 min vždy s 10 ml isobutylmethylketonu R1. Ke spojeným organickým vrstvám se přidá 10 ml vody R a třepe se 3 min. Vodná vrstva vyhovuje limitní zkoušce na železo (10 μg/g).

Těžké kovy (2.4.8). 2,0 g se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 20 ml. 12 ml tohoto roztoku vyhovuje limitní zkoušce A na těžké kovy (10 μg/g). Porovnávací roztok se připraví za použití základního roztoku olova (1 μg Pb/ml).

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

80,0 mg se rozpustí ve 3 ml kyseliny mravenčí bezvodé R, přidá se 30 ml kyseliny octové bezvodé R a titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS za použití 0,1 ml naftolbenzeinu RS jako indikátoru do změny hnědožlutého zbarvení na zelené.

1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l VS odpovídá 8,91 mg C3H7NO2.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.

Alcohol benzylicus [image omitted]

Benzylalkohol

Synonymum. Alcoholum benzylicum

[image omitted]

C7H8O	Mr 108,14	CAS 100-51-6

Je to fenylmethanol. Obsahuje 97,0 % až 100,5 % sloučeniny C7H8O.

Vlastnosti

Čirá bezbarvá světlolámající olejovitá kapalina. Je dobře rozpustný ve vodě, mísitelný s lihem 96%, s chloroformem, s etherem, s mastnými oleji a se silicemi.

Zkoušky totožnosti

K 5 ml manganistanu draselného RS se přidá 0,1 ml zkoušené látky a 1 ml kyseliny sírové zředěné RS; vznikne charakteristický pach benzaldehydu.

Zkoušky na čistotu

Rozpustnost. 2 ml se třepou s 60 ml vody R; úplně se rozpustí za vzniku čirého roztoku (2.2.1).

Kysele reagující látky. K 10 ml se přidá 10 ml lihu 96% R a 1 ml fenolftaleinu RS. Ke změně zbarvení indikátoru na růžové se spotřebuje nejvýše 1 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS.

Index lomu (2.2.6). 1,538 až 1,541.

Relativní hustota (2.2.5). 1,043 až 1,049.

Benzaldehyd a jiné příbuzné látky. Stanoví se plynovou chromatografií (2.2.28).

Zkoušený roztok. Použije se zkoušená látka.

Porovnávací roztok. 0,1 g dibutylftalatu R a 0,1 g benzaldehydu R se rozpustí ve zkoušené látce a zředí se jí na 100 ml.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

• skleněné kolony délky 2 m a vnitřního průměru 3 mm naplněné křemelinou silanizovanou pro plynovou chromatografii R, impregnovanou 3 % polyfenylmethylsiloxanu R,

• dusíku pro chromatografii R, s průtokovou rychlostí 20 ml/min jako nosného plynu,

• plamenoionizačního detektoru.

Teplota kolony se naprogramuje tak, aby vzrůstala od 85 °C do 290 °C rychlostí 10 °C/min. Teplota vstřikovacího prostoru se udržuje na 210 °C a teplota detektoru na 275 °C. 1 μl každého roztoku se nastříkne buď přímo na počátek kolony, nebo pomocí injektoru.

Na chromatogramu zkoušeného roztoku není plocha žádného píku odpovídajícího benzaldehydu větší než 1,5násobek plochy píku odpovídajícího dibutylftalatu na chromatogramu porovnávacího roztoku (0,15 %); součet ploch píků, kromě píku odpovídajícího benzylalkoholu a benzaldehydu, není větší než dvojnásobek plochy píku odpovídajícího dibutylftalatu na chromatogramu porovnávacího roztoku (0,2 %).

Látka určená pro výrobu parenterálních lékových forem obsahuje nejvýše 0,05 % benzaldehydu a nejvýše 0,1 % jiných příbuzných látek.

Halogenové sloučeniny a halogeny.

Všechno používané laboratorní sklo musí být prosté chloridů. Připraví se namočením do roztoku kyseliny dusičné R (500 g/l) přes noc, opláchnutím vodou R a uchováváním ve vodě R. Doporučuje se vyčlenit laboratorní sklo pro tuto zkoušku.

Roztok (a). 6,7 g se rozpustí v 50 ml lihu 96% R a zředí se vodou R na 100,0 ml. K 10,0 ml tohoto roztoku se přidá 7,5 ml hydroxidu sodného zředěného RS a 0,125 g niklu Raneyova R. Směs se zahřívá 10 min na vodní lázni a ochladí se při pokojové teplotě. Pak se zfiltruje do 25ml odměrné baňky, třikrát se promyje 2 ml lihu 96% R a zředí se vodou R na 25,0 ml. Tento roztok se použije při přípravě roztoku A.

Roztok (b). Stejným způsobem se připraví roztok bez zkoušené látky. Tento roztok se použije na přípravu roztoku B.

Do čtyř 25ml odměrných baněk se převede odděleně 10 ml roztoku (a), 10 ml roztoku (b), 10 ml základního roztoku chloridů (8 μg Cl/ml) (použije se k přípravě roztoku C) a 10 ml vody R. Do každé baňky se přidá 5 ml síranu amonno-železitého RS5, promíchá se a pak se po kapkách za míchání přidají 2 ml kyseliny dusičné R a 5 ml thiokyanatanu rtuťnatého RS. Po protřepání se obsah každé baňky doplní vodou R na 25,0 ml a baňky se umístí na 15 min do vodní lázně 20 °C teplé. Měří se absorbance (2.2.25) při 460 nm roztoku A za použití roztoku B jako kontrolní tekutiny a absorbance roztoku C za použití roztoku připraveného s 10 ml vody R jako kontrolní tekutiny. Absorbance roztoku A není větší než absorbance roztoku C (300 μg/g).

Číslo peroxidové (2.5.5). Nejvýše 5.

Zbytek po odpaření. 2,0 g se odpaří do sucha na vodní lázni, odparek se suší 1 h při 100 °C až 105 °C a nechá se zchladnout v exsikátoru. Zbytek váží nejvýše 1 mg (0,05 %).

Stanovení obsahu

K 0,900 g (m g) se přidá 15,0 ml čerstvě připravené směsi objemových dílů acetanhydridu R a pyridinu R (1 + 7) a nechá se vařit 30 min pod zpětným chladičem na vodní lázni. Po ochlazení se přidá 25 ml vody R a titruje se hydroxidem sodným 1 mol/l VS (n1 ml) za použití 0,25 ml fenolftaleinu RS jako indikátoru. Provede se slepá zkouška (n2 ml).

Obsah C7H8O v procentech se vypočítá podle vztahu:

10,81n2-n1m.

Uchovávání

Ve zcela naplněných dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.

Označování

V označení na obalu se uvede, zdaje látka vhodná pro výrobu parenterálních lékových forem.

Alcohol cetylicus [image omitted]

Cetylalkohol

Synonymum. Alcoholum cetylicum

CAS 36653-82-4

Je to směs tuhých alkoholů obsahující hlavně 1-hexadekanol (CH3-(CH2)14-CH2OH; Mr 242,44).

Vlastnosti

Bílá mastná hmota, prášek, vločky nebo granule. Je prakticky nerozpustný ve vodě, snadno až mírně rozpustný v lihu 96%, snadno rozpustný v etheru. Roztavený se mísí s rostlinnými a živočišnými oleji, s tekutým parafínem a s roztaveným tukem z ovčí vlny.

Zkoušky totožnosti

A. Teplota tání (2.2.14). 46 °C až 52 °C.

B. Číslo hydroxylové (2.5.3). 218 až 238.

Zkoušky na čistotu

Vzhled roztoku. 0,5 g se rozpustí ve vroucím lihu 96% R, nechá se vychladnout a zředí se jím na 20 ml. Tento roztok je čirý (2.2.1) a není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok H6 (2.2.2, Metoda II).

Číslo kyselosti (2.5.1). Nejvýše 1,0.

Číslo jodové (2.5.4). Nejvýše 2,0; stanoví se s 2,00 g zkoušené látky rozpuštěné v 25 ml chloroformu R.

Číslo zmýdelnění (2.5.6). Nejvýše 2,0; stanoví se s 2,00 g zkoušené látky.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech.

Alcohol cetylstearylicus [image omitted]

Cetylstearylalkohol

Synonyma. Alcoholum cetylstearylicum, Alcohol cetylicus et stearylicus

CAS 8005-44-5

Je to směs tuhých alifatických alkoholů. Obsahuje nejméně 40,0 % stearylalkoholu (C18H38O; Mr 270,50) a celkový obsah cetylalkoholu (C16H34O; Mr 242,44) a stearylalkoholu je nejméně 90,0 %.

Vlastnosti

Bílá až slabě nažloutlá voskovitá hmota ve tvaru vloček, šupinek nebo granulí. Je prakticky nerozpustný ve vodě, snadno rozpustný v etheru, dobře rozpustný v lihu 90% (V/V) a v etheru petrolejovém; po roztavení je mísitelný s mastnými oleji, s tekutým parafínem a s roztaveným tukem z ovčí vlny.

Zkoušky totožnosti

Hodnotí se chromatogramy získané ve zkoušce Stanovení obsahu. Retenční časy dvou hlavních píků na chromatogramu zkoušeného roztoku se shodují s retenčními časy hlavních píků na chromatogramech porovnávacích roztoků (a) a (b).

Zkoušky na čistotu

Vzhled roztoku. 0,50 g se rozpustí ve 20 ml vroucího lihu 96% R. Tento roztok je čirý (2.2.1) a není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok Ž6 (2.2.2, Metoda II).

Teplota tání (2.2.14). 49 °C až 56 °C.

Číslo kyselosti (2.5.1). Nejvýše 1,0.

Číslo hydroxylové (2.5.3, Metoda A). 208 až 228.

Číslo jodové (2.5.4). Nejvýše 2,0; stanoví se s 2,00 g zkoušené látky rozpuštěné v 25 ml chloroformu R.

Číslo zmýdelnění (2.5.6). Nejvýše 2,0; stanoví se s 2,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

Provede se plynová chromatografie (2.2.28).

Zkoušený roztok. 0,100 g se rozpustí v ethanolu R a zředí se jím na 10,0 ml.

Porovnávací roztok (a). 60,0 mg cetylalkoholu CRL se rozpustí v ethanolu R a zředí se jím na 10,0 ml.

Porovnávací roztok (b). 40,0 mg stearylalkoholu CRL se rozpustí v ethanolu R a zředí se jím na 10,0 ml.

Porovnávací roztok (c). 1 ml porovnávacího roztoku (a) a 1 ml porovnávacího roztoku (b) se smíchají a zředí se ethanolem R na 10,0 ml.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

• nerezové ocelové kolony délky 3 m a vnitřního průměru 4 mm naplněná křemelinou pro plynovou chromatografii R impregnovanou 10 % polydimethylsiloxanu R,

• dusíku pro chromatografii R s průtokovou rychlostí 30 ml/min jako nosného plynu,

• plamenoionizačního detektoru.

Teplota kolony se udržuje na 200 °C, teplota vstřikovacího prostoru a detektoru na 250 °C. Nastříkne se odděleně po 2 μl každého roztoku. Průtoková rychlost se nastaví tak, aby rozlišení mezi dvěma hlavními píky na chromatogramu zkoušeného roztoku bylo nejméně 1,25. Zkoušku lze hodnotit, jestliže poměr signálu dvou hlavních píků na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) k šumu je nejméně 5. Obsah cetylalkoholu a stearylalkoholu se stanoví za použití chromatogramu zkoušeného roztoku metodou vnitřní normalizace z plochy píků, jejichž totožnost byla prokázána porovnáním s píky na chromatogramech porovnávacích roztoků (a) a (b).

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech.

Alcohol cetylstearylicus emulsificans A [image omitted]

Emulgující cetylstearylalkohol (typ A)

Synonymum. Alcohol cetylicus et stearylicus emulsificans A

Je to směs, která obsahuje nejméně 90,0 % cetylstearylalkoholu a nejméně 7,0 % cetylstearylsíranu sodného, oba počítány na bezvodou látku.

Vlastnosti

Bílá nebo světle žlutá voskovitá hmota, plátky, vločky nebo granule. Je rozpustný v horké vodě za vzniku opalizujícího roztoku, prakticky nerozpustný ve studené vodě a těžce rozpustný v lihu 96%.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: B, C a D.

Alternativní sestava zkoušek: A a C, viz Obecné zásady (1.2).

A. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu H silanizovaného R.

Zkoušený roztok (a). 0,1 g se rozpustí zahřátím na vodní lázni v 10 ml trimethylpentanu R. Protřepe se s 2 ml lihu R 70% (V/V) a oddělí se. Spodní vrstva se použije jako zkoušený roztok (b). 1 ml horní vrstvy se zředí trimethylpentanem R na 8 ml.

Zkoušený roztok (b). Použije se spodní vrstva získaná při přípravě zkoušeného roztoku (a).

Porovnávací roztok (a). 40 mg cetylstearylalkoholu R se rozpustí v 10 ml trimethylpentanu R.

Porovnávací roztok (b). 20 mg cetylstearylsíranu sodného R se zahřátím na vodní lázni rozpustí v 10 ml lihu R 70% (V/V).

Na vrstvu se odděleně nanese po 2 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů vody R acetonu R a methanolu R (20 + 40 + 40) po dráze 12 cm. Po vysušení na vzduchu se vrstva postříká roztokem kyseliny fosfomolybdenové R (50 g/l) v lihu 96% R a 15 min se zahřívá při 120 °C. Dvě hlavní skvrny na chromatogramu zkoušeného roztoku (a) se polohou a barvou shodují s hlavními skvrnami na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Dvě skvrny na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) se polohou a barvou shodují s hlavními skvrnami na chromatogramu porovnávacího roztoku (b).

B. Hodnotí se chromatogramy získané ve zkoušce Stanovení obsahu. Retenční časy dvou hlavních píků na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) se shodují s retenčními časy dvou hlavních píků na chromatogramu porovnávacího roztoku.

C. Barví žlutě nesvítivý plamen.

D. K 0,3 g se přidá 20 ml ethanolu R a za protřepávání se zahřívá na vodní lázni. Směs se ihned zfiltruje, filtrát se odpaří do sucha a zbytek se rozpustí v 7 ml vody R. K 1 ml tohoto roztoku se přidá 0,1 ml roztoku modři methylenové R (1 g/l), 2 ml kyseliny sírové zředěné RS a 2 ml dichlormethanu R a protřepe se; vzniká modré zbarvení dichlormethanové vrstvy.

Zkoušky na čistotu

Číslo kyselosti (2.5.1). Nejvýše 2,0.

Číslo jodové (2.5.4). Nejvýše 3,0; stanoví se s 2,00 g zkoušené látky rozpuštěné ve 25 ml chloroformu R.

Číslo zmýdelnění (2.5.6). Nejvýše 2,0; stanoví se s 2,00 g zkoušené látky.

Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Nejvýše 3,0 %; stanoví se s 2,50 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

Cetylstearylalkohol. Stanoví se plynovou chromatografií (2.2.28).

Roztok vnitřního standardu. 0,60 g heptadekanolu CRL se rozpustí v ethanolu R a zředí se jím na 150 ml.

Zkoušený roztok (a). 0,300 g se rozpustí v 50 ml roztoku vnitřního standardu, přidá se 50 ml vody R a čtyřikrát se vytřepává s 25 ml pentanu R. V případě potřeby se přidá chlorid sodný R k usnadnění oddělení vrstev. Spojené organické vrstvy se dvakrát promyjí 30 ml vody R, vysuší se síranem sodným bezvodým R a zfiltrují se.

Zkoušený roztok (b). 0,300 g se rozpustí v 50 ml ethanolu R, přidá se 50 ml vody R a čtyřikrát se vytřepává se 25 ml pentanu R. V případě potřeby se přidá chlorid sodný R k usnadnění oddělení vrstev. Spojené organické vrstvy se dvakrát promyjí 30 ml vody R, vysuší se síranem sodným bezvodým R a zfiltrují se.

Porovnávací roztok. 50 mg cetylalkoholu CRL a 50 mg stearylalkoholu CRL se rozpustí v ethanolu R a zředí se jím na 10 ml.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

• kolony z křemenného skla 25 m dlouhé a vnitřního průměru 0,25 mm, jejíž vnitřní povrch je pokryt vrstvou polydimethylsiloxanu R,

• dusíku pro chromatografii R jako nosného plynu s průtokovou rychlostí 1 ml/min,

• plamenoionizačního detektoru,

• dělicího poměru 1 : 100.

Teplota kolony se v době nástřiku udržuje na 150 °C, poté se zvyšuje rychlostí 5 ° C/min do 250 °C, teplota nástřikového prostoru a detektoru se udržuje na 250 °C. Látky jsou eluovány v pořadí: cetylalkohol, heptadekanol (vnitřní standard) a stearylalkohol.

Odděleně se nastříkne 1 μl zkoušeného roztoku (a) a 1 μl zkoušeného roztoku (b). Jestliže chromatogram zkoušeného roztoku (b) vykazuje pík se stejným retenčním časem jako pík odpovídající vnitřnímu standardu na chromatogramu zkoušeného roztoku (a), vypočítá se poměr (r) podle vzorce:

r=SciSi,

v němž značí:

Sci - plochu píku odpovídajícího cetylalkoholu na chromatogramu zkoušeného roztoku (b),

Si - plochu píku se stejným retenčním časem, jako má pík odpovídající vnitřnímu standardu na chromatogramu zkoušeného roztoku (a).

Jestliže r je menší než 300, vypočítá se korigovaná plocha SHa(kor) píku odpovídajícího vnitřnímu standardu na chromatogramu zkoušeného roztoku (a) podle vzorce:

SHakor=S'Ha-Si.ScSci,

v němž značí:

S‘Ha - plochu píku odpovídajícího vnitřnímu standardu na chromatogramu zkoušeného roztoku (a),

Sc - plochu píku odpovídajícího cetylalkoholu na chromatogramu zkoušeného roztoku (a).

Za stejných podmínek se nastříknou odděleně stejné objemy porovnávacího roztoku a zkoušeného roztoku (a). Určí se totožnost píků na chromatogramu zkoušeného roztoku (a) porovnáním jejich retenčních časů s píky na chromatogramu porovnávacího roztoku a stanoví se plocha každého píku.

Obsah cetylalkoholu v procentech se vypočítá podle vzorce:

SA.100.mHSHakor.m,

v němž značí:

SA - plochu píku odpovídajícího cetylalkoholu na chromatogramu zkoušeného roztoku (a),

SHa(kor) - korigovanou plochu píku odpovídajícího vnitřnímu standardu na chromatogramu zkoušeného roztoku (a),

mH - hmotnost vnitřního standardu ve zkoušeném roztoku (a) v miligramech,

m - hmotnost zkoušené látky ve zkoušeném roztoku (a) v miligramech.

Obsah stearylalkoholu v procentech se vypočítá podle vzorce:

SB.100.mHSHakor.m

v němž značí:

SB - plochu píku odpovídajícího stearylalkoholu na chromatogramu zkoušeného roztoku (a).

Obsah cetylstearylalkoholu v procentech odpovídá součtu procentuálního obsahu cetylalkoholu a stearylalkoholu.

Cetylstearylsíran sodný. Asi 0,300 g se disperguje ve 25 ml chloroformu R, přidá se 50 ml vody R a 10 ml dimidiumbromidu s modří sulfanovou RS. Titruje se benzetoniumchloridem 0,004 mol/l VS za silného protřepávání. Před každým přidáním odměrného roztoku se nechají vrstvy oddělit a titruje se do změny zbarvení chloroformové vrstvy z růžové na šedomodrou.

1 ml benzetoniumchloridu 0,004 mol/l VS odpovídá 1,434 mg cetylstearylsíranu sodného.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech.

Alcohol cetylstearylicus emulsificans B [image omitted]

Emulgující cetylstearylalkohol (typ B)

Synonymum. Alcohol cetylicus et stearylicus emulsificans B

Je to směs, která obsahuje nejméně 90,0 % cetylstearylalkoholu a nejméně 7,0 % laurylsíranu sodného, oba počítány na bezvodou látku.

Vlastnosti

Bílá nebo světle žlutá voskovitá hmota, plátky, vločky nebo granule. Je rozpustný v horké vodě za vzniku opalizujícího roztoku, je prakticky nerozpustný ve studené vodě a těžce rozpustný v lihu 96%.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: B, C a D.

Alternativní sestava zkoušek: A a C, viz Obecné zásady (1.2).

A. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu H silanizovaného R.

Zkoušený roztok (a). 0,1 g se rozpustí zahřátím na vodní lázni v 10 ml trimethylpentanu R. Protřepe se s 2 ml lihu R 70% (V/V) a oddělí se. Spodní vrstva se použije jako zkoušený roztok (b). 1 ml horní vrstvy se zředí trimethylpentanem R na 8 ml.

Zkoušený roztok (b). Použije se spodní vrstva získaná při přípravě zkoušeného roztoku (a).

Porovnávací roztok (a). 40 mg cetylstearylalkoholu R se rozpustí v 10 ml trimethylpentanu R.

Porovnávací roztok (b). 20 mg laurylsíranu sodného R se zahřátím na vodní lázni rozpustí v 10 ml lihu R 70% (V/V).

Na vrstvu se odděleně nanese po 2 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů vody R acetonu R a methanolu R (20 + 40 + 40) po dráze 12 cm. Po vysušení na vzduchu se vrstva postříká roztokem kyseliny fosfomolybdenové R (50 g/l) v lihu 96% R a 15 min se zahřívá při 120 °C. Dvě hlavní skvrny na chromatogramu zkoušeného roztoku (a) se polohou a barvou shodují s hlavními skvrnami na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Jedna ze skvrn na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) se polohou a barvou shoduje s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku (b).

B. Hodnotí se chromatogramy získané ve zkoušce Stanovení obsahu. Retenční časy dvou hlavních píků na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) se shodují s retenčními časy dvou hlavních píků na chromatogramu porovnávacího roztoku.

C. Barví žlutě nesvítivý plamen.

D. K 0,3 g se přidá 20 ml ethanolu R a za protřepávání se zahřívá na vodní lázni. Směs se ihned zfiltruje, filtrát se odpaří do sucha a zbytek se rozpustí v 7 ml vody R. K 1 ml tohoto roztoku se přidá 0,1 ml roztoku modři methylenové R (1 g/l), 2 ml kyseliny sírové zředěné RS a 2 ml dichlormethanu R a protřepe se; vzniká modré zbarvení dichlormethanové vrstvy.

Zkoušky na čistotu

Číslo kyselosti (2.5.1). Nejvýše 2,0.

Číslo jodové (2.5.4). Nejvýše 3,0; stanoví se s 2,00 g rozpuštěnými v 25 ml chloroformu R.

Číslo zmýdelnění (2.5.6). Nejvýše 2,0; stanoví se s 2,00 g zkoušené látky.

Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Nejvýše 3,0 %; stanoví se s 2,50 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

Cetylstearylalkohol. Stanoví se plynovou chromatografií (2.2.28).

Roztok vnitřního standardu. 0,60 g heptadekanolu CRL se rozpustí v ethanolu R a zředí se jím na 150 ml.

Zkoušený roztok (a). 0,300 g se rozpustí v 50 ml roztoku vnitřního standardu, přidá se 50 ml vody R a čtyřikrát se vytřepává s 25 ml pentanu R. V případě potřeby se přidá chlorid sodný R k usnadnění oddělení vrstev. Spojené organické vrstvy se dvakrát promyjí 30 ml vody R, vysuší se síranem sodným bezvodým R a zfiltrují se.

Zkoušený roztok (b). 0,300 g se rozpustí v 50 ml ethanolu R, přidá se 50 ml vody R a čtyřikrát se vytřepává s 25 ml pentanu R. V případě potřeby se přidá chlorid sodný R k usnadnění oddělení vrstev. Spojené organické vrstvy se dvakrát promyjí 30 ml vody R, vysuší se síranem sodným bezvodým R a zfiltrují se.

Porovnávací roztok. 50 mg cetylalkoholu CRL a 50 mg stearylalkoholu CRL se rozpustí v ethanolu R a zředí se jím na 10 ml.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

• kolony z křemenného skla 25 m dlouhé a vnitřního průměru 0,25 mm s vnitřním povrchem pokrytým vrstvou polydimethylsiloxanu R,

• dusíku pro chromatografii R jako nosného plynu s průtokovou rychlostí 1 ml/min,

• plamenoionizačního detektoru,

• dělicího poměru 1 : 100.

Teplota kolony se v době nástřiku udržuje na 150 °C, poté se zvyšuje rychlostí 5 °C/min do 250 °C, teplota nástřikového prostoru a detektoru se udržuje na 250 °C. Látky jsou eluovány v pořadí: cetylalkohol, heptadekanol (vnitřní standard) a stearylalkohol.

Odděleně se nastříkne 1 μl zkoušeného roztoku (a) a 1 μl zkoušeného roztoku (b). Jestliže chromatogram zkoušeného roztoku (b) vykazuje pík se stejným retenčním časem jako pík odpovídající vnitřnímu standardu na chromatogramu zkoušeného roztoku (a), vypočítá se poměr (r) podle vzorce:

r=SciSi,

v němž značí:

Sci - plochu píku odpovídajícího cetylalkoholu na chromatogramu zkoušeného roztoku (b),

Si - plochu píku se stejným retenčním časem jako má pík odpovídající vnitřnímu standardu na chromatogramu zkoušeného roztoku (a).

Jestliže r je menší než 300, vypočítá se korigovaná plocha SHa(kor) píku odpovídajícího vnitřnímu standardu na chromatogramu zkoušeného roztoku (a) podle vzorce:

SHakor=S'Ha-Si.ScSci,

v němž značí:

S‘Ha - plochu píku odpovídajícího vnitřnímu standardu na chromatogramu zkoušeného roztoku (a),

Sc - plochu píku odpovídajícího cetylalkoholu na chromatogramu zkoušeného roztoku (a).

Za stejných podmínek se nastříknou odděleně stejné objemy porovnávacího roztoku a zkoušeného roztoku (a). Určí se totožnost píků na chromatogramu zkoušeného roztoku (a) porovnáním jejich referenčních časů s píky na chromatogramu porovnávacího roztoku a stanoví se plocha každého píku.

Obsah cetylalkoholu v procentech se vypočítá podle vzorce:

SA.100.mHSHakor.m,

v němž značí:

SA - plochu píku odpovídajícího cetylalkoholu na chromatogramu zkoušeného roztoku (a),

SHa(kor) - korigovanou plochu píku odpovídajícího vnitřnímu standardu na chromatogramu zkoušeného roztoku (a),

mH - hmotnost vnitřního standardu ve zkoušeném roztoku (a) v miligramech,

m - hmotnost zkoušené látky ve zkoušeném roztoku (a) v miligramech.

Obsah stearylalkoholu v procentech se vypočítá podle vzorce:

SB.100.mHSHakor.m,

v němž značí:

SB - plochu píku odpovídajícího stearylalkoholu na chromatogramu zkoušeného roztoku (a).

Obsah cetylstearylalkoholu v procentech odpovídá součtu procentuálního obsahu cetylalkoholu a stearylalkoholu.

Laurylsíran sodný. Asi 0,300 g se disperguje ve 25 ml chloroformu R, přidá se 50 ml vody R a 10 ml dimidiumbromidu s modří sulfanovou RS. Titruje se benzetoniumchloridem 0,004 mol/l VS za silného protřepávání. Před každým přidáním odměrného roztoku se nechají vrstvy oddělit a titruje se do změny zbarvení chloroformové vrstvy z růžové na šedomodrou.

1 ml benzetoniumchloridu 0,004 mol/l VS odpovídá 1,154 mg laurylsíranu sodného.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech.

Alcohol isopropylicus [image omitted]

Isopropylalkohol

Synonymum. Alcoholum isopropylicum

[image omitted]

C3H8O	Mr 60,10	CAS 67-63-0

Je to 2-propanol.

Vlastnosti

Čirá bezbarvá tekutina. Je mísitelný s vodou, s lihem 96% a s etherem.

Zkoušky totožnosti

A. Relativní hustota (2.2.5). 0,785 až 0,789.

B. Index lomu (2.2.6). 1,376 až 1,379.

C. K 1 ml se přidají 2 ml dichromanu draselného RS a 1 ml kyseliny sírové zředěné RS a směs se vaří. Vyvíjející se páry změní zabarvení kousku filtračního papim navlhčeného nitrobenzaldehydem RS do zelena. Filtrační papír se zvlhčí kyselinou chlorovodíkovou zředěnou RS; zabarvení se změní na modré.

Zkoušky na čistotu

Vzhled. Zkoušená látka je čirá (2.2.1) a bezbarvá (2.2.2, Metoda II). 1 ml se zředí vodou R na 20 ml. Po 5 min je roztok čirý (2.2.1).

Kysele nebo zásaditě reagující látky. 25 ml se 5 min mírně vaří. Přidá se 25 ml vody prosté oxidu uhličitého R a nechá se ochladit na vzduchu, za chránění před oxidem uhličitým. Přidá se 0,1 ml fenolftaleinu RS; roztok je bezbarvý. Ke změně zbarvení indikátoru na světle růžové se spotřebuje nejvýše 0,6 ml hydroxidu sodného 0,01 mol/l VS.

Benzen a příbuzné látky. Nejvýše 2 μg/g benzenu; stanoví se plynovou chromatografií (2.2.28).

Zkoušený roztok (a). Zkoušená látka.

Zkoušený roztok (b). 1,0 ml 2-butanolu R1 se zředí zkoušeným roztokem (a) na 50,0 ml. 5,0 ml tohoto roztoku se zředí zkoušeným roztokem (a) na 100,0 ml.

Porovnávací roztok (a). 0,5 ml 2-butanolu R1 a 0,5 ml 1-propanolu R se zředí zkoušeným roztokem (a) na 50,0 ml. 5,0 ml tohoto roztoku se zředí zkoušeným roztokem (a) na 50,0 ml.

Porovnávací roztok (b). 0,10 ml benzenu R se zředí zkoušeným roztokem (a) na 100,0 ml. 0,2 ml tohoto roztoku se zředí zkoušeným roztokem (a) na 100,0 ml.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

• skleněné kolony délky 1,8 m a vnitřního průměru 2 mm naplněné křemelinou silanizovanou pro chromatografií R (136 μm až 173 μm), impregnovanou 15 % makrogolu 400 R,

• dusíku pro chromatografii R jako nosného plynu s průtokovou rychlostí 30 ml/min,

• plamenoionizačního detektoru.

Teplota kolony se udržuje na 50 °C, teplota nástřikového prostoru na 150 °C a teplota detektoru na 200 °C.

Nastříkne se po 2 μl každého roztoku. Na chromatogramu zkoušeného roztoku (a) se ověří, že neobsahuje žádný pík se stejným retenčním časem, jako má pík 2-butanolu (relativní retenční čas vztaženo k 1-propanolu je 1,5) na chromatogramu zkoušeného roztoku (b).

Nastaví se citlivost systému tak, aby výšky píků odpovídajících 2-butanolu a 1-propanolu na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) nebyly menší než 50 % celé stupnice zapisovače.

Zkoušku lze hodnotit, jestliže rozlišení píku 2-butanolu a 1-propanolu na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) není menší než 1,2.

Plocha píku odpovídajícího benzenu na chromatogramu zkoušeného roztoku (a) není větší než rozdíl mezi plochou píku odpovídajícího benzenu na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) a plochou píku odpovídajícího benzenu na chromatogramu zkoušeného roztoku (a).

Na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) součet ploch píků, kromě hlavního píku a píku 2-butanolu, není větší než 3násobek plochy píku odpovídajícího 2-butanolu (0,3 %).

Peroxidy. Do 12ml zkumavky se zabroušenou zátkou o průměru asi 15 mm se převede 8 ml škrobu s jodidem draselným RS a doplní se zcela zkoušenou látkou. Intenzivně se třepe a nechá se 30 min stát za chránění před světlem; nevznikne žádné zabarvení.

Netěkavé látky. Zkouška se provede až po ověření, že zkoušená látka vyhovuje zkoušce

Peroxidy. 100 g se odpaří do sucha na vodní lázni a suší se v sušárně při 100 °C až 105 °C. Zbytek váží nejvýše 2 mg (20 μg/g).

Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Nejvýše 0,5 %, stanoví se s 5,00 g zkoušené látky.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.

Nečistoty

A. aceton,

B. benzen,

C. diisopropylether,

D. diethylether,

E. methanol,

F. propanol.

Alcohol stearylicus [image omitted]

Stearylalkohol

Synonymum. Alcoholum stearylicum

CAS 112-92-5

Je to směs pevných alkoholů. Obsahuje nejméně 95,0 % oktadekanolu (C18H38O; Mr 270,50).

Vlastnosti

Bílé mastné šupinky, granulky nebo hmota. Je prakticky nerozpustný ve vodě, dobře rozpustný v lihu 96%, snadno rozpustný v etheru. Po roztavení je mísitelný s mastnými oleji, tekutým parafinem a s roztaveným tukem z ovčí vlny.

Zkoušky totožnosti

Hodnotí se chromatogramy získané ve zkoušce Stanovení obsahu. Retenční čas a velikost hlavního píku na chromatogramu zkoušeného roztoku jsou přibližně shodné s retenčním časem a velikostí hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (a).

Zkoušky na čistotu

Vzhled roztoku. 0,50 g se rozpustí zahříváním k varu ve 20 ml lihu 96% R a nechá se zchladnout. Roztok je čirý (2.2.1) a není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok H6 (2.2.2, Metoda II).

Teplota tání (2.2.14). 57 °C až 60 °C.

Číslo kyselosti (2.5.1). Nejvýše 1,0.

Číslo hydroxylové (2.5.3, Metoda A). 197 až 217.

Číslo jodové (2.5.4). Nejvýše 2,0; stanoví se se 2,00 g zkoušené látky rozpuštěné, je-li třeba zahřátím, ve 25 ml chloroformu R.

Číslo zmýdelnění (2.5.6). Nejvýše 2,0; stanoví se s 10,0 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

Provede se plynová chromatografie (2.2.28).

Zkoušený roztok. 0,100 g se rozpustí v ethanolu R a zředí se jím na 10,0 ml.

Porovnávací roztok (a). 0,100 g stearylalkoholu CRL se rozpustí v ethanolu R a zředí se jím na 10,0 ml.

Porovnávací roztok (b). 5 mg cetylalkoholu CRL se rozpustí ve 4,5 ml porovnávacího roztoku (a) a zředí se ethanolem R na 5,0 ml.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

• nerezové ocelové kolony délky 2 m a vnitřního průměru 2 mm naplněné křemelinou pro chromatografii R impregnovanou 10 % polydimethylsiloxanu R,

• dusíku pro chromatografii R jako nosného plynu s průtokovou rychlostí 30 ml/min,

• plamenoionizačního detektoru.

Teplota kolony se udržuje na 220 °C, teplota nástřikového prostoru na 275 °C a detektoru na 250 °C.

Nastříknou se 2 μl porovnávacího roztoku (b). Zkoušku lze hodnotit, jestliže rozlišení píku odpovídajícího cetylalkoholu a píku odpovídajícího stearylalkoholu je nejméně 4,0.

Nastříkne se odděleně po 2 μl zkoušeného roztoku a porovnávacího roztoku (a). Procentuální obsah oktadekanolu se vypočítá metodou vnitřní normalizace.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech.

Alcoholes adipis lanae [image omitted]

Alkoholy tuku z ovčí vlny

Synonyma. Lanalcolum, Alcoholes lanae

CAS 112-92-5

Je to čištěný nezmýdelnitelný podíl tuku z ovčí vlny (směs sterolů a vyšších alifatických alkoholů). Obsahuje nejméně 30,0 % cholesterolu. Jako stabilizační přísadu může obsahovat nejvýše 200 μg/g butylhydroxytoluenu.

Vlastnosti

Slabě nažloutlá až hnědavě žlutá hmota, lámavá, při zahřátí měknoucí. Jsou prakticky nerozpustné ve vodě, dobře rozpustné v dichlormethanu, v etheru a ve vroucím ethanolu, těžce rozpustné v lihu 90% (V/V).

Zkoušky totožnosti

50 mg se rozpustí v 5 ml dichlormethanu R, přidá se 1 ml acetanhydridu R a 0,1 ml kyseliny sírové R; v několika sekundách se zabarví zeleně.

Zkoušky na čistotu

Vzhled roztoku. K 1,0 g se přidá 10 ml etheru petrolejového R1 a zahřívá se na vodní lázni za protřepávání až do úplného rozpuštění. Po ochlazení je roztok čirý (2.2.1).

Zásaditě reagující látky. 2,0 g se rozpustí v 25 ml horkého lihu R 90% (V/V) a přidá se 0,5 ml fenolftaleinu RS1; nevznikne červené zbarvení.

Teplota tání (2.2.15). Nejméně 58 °C. Zkoušená látka se roztaví zahřátím na vodní lázni při teplotě maximálně o 10 °C vyšší, než je očekávaná teplota tání; poté se vpraví do kapiláry a ponechá stát nejméně 16 h při teplotě 15 °C až 17 °C.

Číslo kyselosti (2.5.1). Nejvýše 2. Je-li třeba, zahřívá se zkoušená látka na vodní lázni pod zpětným chladičem do úplného rozpuštění.

Číslo hydroxylové (2.5.3, Metoda A). 120 až 180.

Číslo peroxidové (2.5.5). Nejvýše 15. Odeberou se kousky ve tvaru klínů, jejichž základna je tvořena povrchem zkoušené látky. Před stanovením se roztaví.

Číslo zmýdelnění (2.5.6). Nejvýše 12; 2,00 g se zahřívají 4 h pod zpětným chladičem.

Butylhydroxytoluen. Nejvýše 200 μg/g; stanoví se plynovou chromatografií (2.2.28) za použití methyldekanoatu R jako vnitřního standardu.

Roztok vnitřního standardu. 0,20 g methyldekanoatu R se rozpustí v sirouhlíku R a zředí se jím na 100,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí sirouhlíkem R na 10,0 ml.

Zkoušený roztok (a). 1,0 g se rozpustí v sirouhlíku R a zředí se jím na 10,0 ml.

Zkoušený roztok (b). 1,0 g se rozpustí v sirouhlíku R, přidá se 1,0 ml roztoku vnitřního standardu a zředí se sirouhlíkem R na 10,0 ml.

Porovnávací roztok. 0,20 g butylhydroxytoluenu R se rozpustí v sirouhlíku R a zředí se jím na 100,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí sirouhlíkem R na 10,0 ml. K 1,0 ml tohoto roztoku se přidá 1,0 ml roztoku vnitřního standardu a zředí se sirouhlíkem R na 10,0 ml.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

• kolony délky 1,5 m a vnitřního průměru 4 mm naplněné křemelinou silanizovanou pro plynovou chromatografii R, impregnovanou 10 % polydimethylsiloxanu R; před kolonu se umístí předkolona naplněná silanizovanou skelnou vatou,

• dusíku pro plynovou chromatografii R s průtokovou rychlostí 40 ml/min jako nosného plynu,

• plamenoionizačního detektoru.

Teplota kolony se udržuje na 150 °C, teplota vstřikovacího prostoru na 180 °C, teplota detektoru na 300 °C. Nastříknou se zvolené objemy zkoušeného roztoku (a) a (b) a porovnávacího roztoku.

Ztráta sušením 2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 2,000 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Celkový popel (2.4.16). Nejvýše 0,1 %.

Emulgační schopnost. 0,6 g se v třecí misce roztaví na vodní lázni s 9,4 g parafinu bílého měkkého R. Po vychladnutí se do směsi po částech vmíchá 20 ml vody R; vznikne téměř bílá emulze podobná masti, z níž se během 24 h neoddělí žádná voda.

Stanovení obsahu

0,1000 g se rozpustí v 12 ml horkého lihu R 90% (V/V), nechá se 18 h stát a potom se zfiltruje přes filtr ze slinutého skla (16). Filtr se promyje dvakrát 15 ml lihu R 90% (V/V). Ke spojenému filtrátu s promývací tekutinou se přidá 20 ml čerstvě připraveného roztoku digitoninu R (10 g/l) v lihu R 90% (V/V) a zahřeje se na asi 60 °C. Po ochlazení se zfiltruje přes filtr ze slinutého skla (16), sraženina se promyje 10 ml lihu R 90% (V/V) a usuší se do konstantní hmotnosti při 100 °C až 105 °C.

1 g zbytku odpovídá 0,239 g cholesterolu.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.

Označování

V označení na obalu se uvede množství butylhydroxytoluenu, pokud byl přidán.

§§ Alfentanili hydrochlondum [image omitted]

Alfentaniliumchlorid

[image omitted]

C21H33ClN6O3	Mr 452,98	CAS 69049-06-5

Je to N- {1 -[2-(4-ethyl-4,5-dihydro-5-oxo-1H-tetrazol-1 -yl) ethyl]-4-(methoxymethyl)piperidin-4--yl}-N-propanamidmonohydrochlorid. Počítáno na bezvodou látku, obsahuje 98,5 % až 101,5 % sloučeniny C21H33ClN6O3.

Vlastnosti

Bílý nebo téměř bílý prášek. Je snadno rozpustný ve vodě, v lihu 96% a v methanolu.

Taje při teplotě asi 140 °C, za rozkladu.

Zkoušky totožnosti

A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje s referenčním spektrem Ph. Eur. alfentaniliumchloridu.

B. 50 mg zkoušené látky se rozpustí ve směsi 0,4 ml amoniaku 17,5% RS a 2 ml vody R, nechá se 5 min stát a zfiltruje se. Filtrát se okyselí kyselinou dusičnou zředěnou RS: vyhovuje zkoušce (a) na chloridy (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Vzhled roztoku. 0,2 g se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 20 ml. Roztok je čirý (2.2.1) a bezbarvý (2.2.2, Metoda II).

Příbuzné látky. Stanoví se kapalinovou chromatografií (2.2.29).

Zkoušený roztok. 0,100 g se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10,0 ml.

Porovnávací roztok (a). Pro přípravu in situ rozkladné sloučeniny (alfentanil nečistota E) se rozpustí 10 mg zkoušené látky v 10,0 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS a zahřívá se 4 h na vodní lázni pod zpětným chladičem. Pak se zneutralizuje 10,0 ml hydroxidu sodného zředěného RS a odpaří na vodní lázni do sucha. Po ochlazení se zbytek rozpustí v 10 ml methanolu R a zfiltruje se.

Porovnávací roztok (b). 1,0 ml zkoušeného roztoku se zředí methanolem R na 100,0 ml. 5,0 ml tohoto roztoku se zředí methanolem R na 20,0 ml.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

• nerezové ocelové kolony délky 0,1 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem oktadecylsilanizovaným pro chromatografii R (3 μm),

• mobilní fáze s průtokovou rychlostí 1,5 ml/min s následujícím gradientovým programem:

• mobilní fáze A - roztok uhličitanu amonného R (5 g/l) ve směsi objemových dílů tetrahydrofuranu R a vody, R (10 + 90),

• mobilní fáze B - acetonitril R,

Čas (min)	Mobilní fáze A (% V/V)	Mobilní fáze B (% V/V)	Poznámka
0 až 15	90 → 40	10 → 60	lineární gradient
15 až 20	40	60	izokratická eluce
20 až 25	90	10	nastavení na původní podmínky
25 = 0	90	10	začátek dalšího gradientu

• spektrofotometrického detektoru, 220 nm.

Kolona se promývá nejméně 30 min acetonitrilem R a pak nejméně 5 min mobilní fází o počátečním složení. Citlivost systému se nastaví tak, aby výška hlavního píku na chromatogramu získaném s 10 μl porovnávacího roztoku (b) byla nejméně 50 % celé stupnice zapisovače.

Nastříkne se 10 μl porovnávacího roztoku (a). Pokud jsou chromatogramy zaznamenávány za předepsaných podmínek, jsou retenční časy: alfentanilu nečistoty E asi 6 min, alfentaniliumchloridu asi 7 min. Nepřihlíží se k žádnému jinému píku.

Zkoušku lze hodnotit, jestliže rozlišení mezi píky odpovídajícími alfentaniliumchloridu a alfentanilu nečistotě E je nejméně 4,0. Pokud je to nutné, upraví se koncentrace acetonitrilu v mobilní fázi nebo program lineárního gradientu.

Nastříkne se odděleně 10 μl methanolu R jako slepá zkouška, 10 μl zkoušeného roztoku a 10 μl porovnávacího roztoku (b). Na chromatogramu zkoušeného roztoku není plocha žádného píku, kromě hlavního píku, větší než plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,25 %); součet ploch všech píku, kromě hlavního píku, není větší než dvojnásobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,5 %).