Vyhláška Ministerstva zdravotnictví, kterou se stanoví požadavky na jakost, postup při přípravě, zkoušení, uchovávání a dávkování léčiv (Český lékopis 1997)

Nepřihlíží se k žádnému píku získanému ve slepé zkoušce a k žádnému píku s plochou menší než 0,2násobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b).

Voda, semimikrostanovení (2.5.12). 3,0 % až 4,0 %; provede se s 0,500 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

0,350 g se rozpustí v 50 ml směsi objemových dílů vody R a lihu 96% R (4 + 1) a přidá se 5,0 ml kyseliny chlorovodíkové 0,01 mol/l VS. Titruje se hydroxidem sodným 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace (2.2.20) bodu ekvivalence. Odečte se spotřeba mezi dvěma inflexními body.

1 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS odpovídá 45,30 mg C21H33ClN6O3.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.

Omamná látka.

Nečistoty

[image omitted]

A. N-oxid cis-N-{1-[2-(4-ethyl-4,5-dihydro-5-oxo-1H-.tetrazol-1-yl)ethyl]-4-(methoxymethyl)piperidin-4-yl} -N-fenylpropanamidu,

[image omitted]

B. N-oxidtras-N-{1-[2-(4-ethyl-4,5-dihydro-5-oxo-1H-tetrazol-1-yl)ethyl]-4-(methoxymethyl)-piperidin-4-yl}-N-fenylpropanamidu,

[image omitted]

C. N-[4-(methoxymethyl)piperidin-4-yl]-N-fenylpropanamid,

[image omitted]

D. N- {1[2-(4-ethyl-4,5-dihydro-5-oxo-1H-tetrazol-1-yl)ethyl]-4-(methoxymethyl)piperidin-4-yl}-N-fenylacetamid,

[image omitted]

E. 1-ethyl-1, 4-duhydro-4-{2-[4-(methoxymethyl)-4-fenylamino]piperidin-1-yl}ethyl-5H-tetrazol-5-on,

[image omitted]

F. N-[1-(2-methoxymethyl)priperdin-4-yl]-N-fenylpropanamid,

[image omitted]

G. 1-[2-4-ethyl-4,5-dihydro-5-oxo-1H-tetrazol-1-yl)ethyl]-4-[(1-oxopropyl)fenylamino]-4-piperidinomethyl-propionat,

[image omitted]

H. N-{1-[2-(4-ethyl-4, 5-dihydro-5-oxo-1H-tetrazol-1-yl)ethyl]-4-(methoxymethyl)piperidin-4-yl}-N--fenylbutanamid.

Algeldratum [image omitted]

Algeldrat

Synonyma. Aluminium hydroxydatum colloidale, Aluminii oxidum hydricum, koloidní hydroxid hlinitý

Al(OH)3 . nH2O	Mr bezvodého 78,00	CAS 1330-44-5 (hydrat.)

Je to hydratovaný oxid hlinitý. Obsahuje 47,0 % až 60,0 % sloučeniny Al2O3 (Mr 101,96).

Vlastnosti

Bílý amorfní prášek. Je prakticky nerozpustný ve vodě, rozpouští se ve zředěných minerálních kyselinách a v roztocích alkalických hydroxidů.

Zkoušky totožnosti

Roztok S, viz Zkoušky na čistotu, vyhovuje zkoušce na hliník (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Roztok S. 1,25 g se rozpustí zahřátím na vodní lázni v 7,5 ml kyseliny chlorovodíkové R a zředí se vodou destilovanou R na 50 ml.

Vzhled roztoku. Roztok S neopalizuje intenzivněji než porovnávací suspenze II (2.2.1) a není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok ZŽ6 (2.2.2, Metoda II).

Alkalicky reagující látky. 1,0 g se třepe 1 min s 20 ml vody prosté oxidu uhličitého R a pak se zfiltruje. K 10 ml filtrátu se přidá 0,1 ml fenolftaleinu RS; přidáním 0,3 ml kyseliny chlorovodíkové 0,1 mol/l VS růžové zbarvení nezmizí.

Neutralizační mohutnost. Zkouška se provede při 37 °C. 0,5 g se disperguje ve 100 ml vody R, zahřeje se, přidá se 100,0 ml předem zahřáté kyseliny chlorovodíkové 0,1 mol/l VS a nepřetržitě se míchá. pH (2.2.3) roztoku měřené po 10 min, 15 min a 20 min je nejméně 1,8,2,3 a 3,0 a v žádném čase není vyšší než 4,5. Pak se přidá 10,0 ml předem zahřáté kyseliny chlorovodíkové 0,5 mol/l VS, 1 h se nepřetržitě míchá a titruje se hydroxidem sodným 0,1 mol/l VS do pH 3,5. Spotřeba hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS je nejvýše 35,0 ml.

Chloridy (2.4.4). 0,1 g se rozpustí zahřátím v 10 ml kyseliny dusičné zředěné RS a zředí se vodou R na 100 ml. 5 ml tohoto roztoku zředěného vodou R na 15 ml vyhovuje limitní zkoušce na chloridy (1 %).

Sírany (2.4.13). 4 ml roztoku S se zředí vodou destilovanou R na 100 ml. 15 ml tohoto roztoku vyhovuje limitní zkoušce na sírany (1 %).

Arsen (2.4.2). 10 ml roztoku S vyhovuje limitní zkoušce A na arsen (4 μg/g).

Těžké kovy (2.4.8). 10 ml roztoku S se neutralizuje amoniakem 26% R za použití žluti metanilové RS jako vnějšího indikátoru. V případě potřeby se roztok zfiltruje a zředí se vodou R na 15 ml. 12 ml tohoto roztoku vyhovuje limitní zkoušce A na těžké kovy (60 μg/g). Připraví se porovnávací roztok za použití 10 ml základního roztoku olova (1 μg Pb/ml).

Mikrobiální znečištění (2.6.12). Nejvýše 103 živých mikroorganismů v gramu; stanoví se plotnovou metodou. Vyhovuje zkoušce na nepřítomnost Enterobacteria a určitých jiných gramnegativních bakterií a Escherichia coli (2.6.13).

Stanovení obsahu

0,800 g se rozpustí zahřátím na vodní lázni v 10 ml kyseliny chlorovodíkové RS a po ochlazení se zředí vodou R na 50,0 ml. K 10,0 ml tohoto roztoku se přidává amoniak zředěný RS1, dokud nezačne vznikat sraženina. Pak se přidá kyselina chlorovodíková zředěná RS v nejmenším množství, které je třeba na rozpuštění sraženiny, a směs se zředí vodou R na 20 ml. Provede se chelatometrická titrace hliníku (2.5.11).

1 ml edetanu disodného 0,1 mol/l VS odpovídá 5,098 mg Al2O3.

Uchovávání

Ve vzduchtěsných obalech, při teplotě pod 30 °C.

† Allopurinolum [image omitted]

Alopurinol

[image omitted]

C5H4N4O	Mr 136,11	CAS 315-30-0

Je to 1H-pyrazolo[3,4-d]pyrimidin-4(5H)-on a 1H-pyrazolo[3,4-d]pyrimidin-4-ol. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 98,0 % až 101,0 % sloučeniny C5H4N4O.

Vlastnosti

Bílý nebo téměř bílý prášek. Je velmi těžce rozpustný ve vodě a v lihu 96%, prakticky nerozpustný v etheru. Rozpouští se ve zředěných roztocích alkalických hydroxidů.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: B.

Alternativní sestava zkoušek: A, C a D, viz Obecné zásady (1.2).

A. 10 mg se rozpustí v 1 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l RS a zředí se kyselinou chlorovodíkovou 0,1 mol/l RS na 100,0 ml. 10,0 ml tohoto roztoku se zředí kyselinou chlorovodíkovou 0,1 mol/l RS na 100,0 ml. Měří se absorbance (2.2.25) tohoto roztoku při 220 nm až 350 nm. Roztok vykazuje absorpční maximum při 250 nm a absorpční minimum při 231 nm. Poměr absorbance naměřené v minimu při 231 nm k absorbanci naměřené v maximu při 250 nm je 0,52 až 0,62.

B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) tablety připravené z asi 0,7 mg zkoušené látky se shoduje se spektrem tablety alopurinolu CRL.

C. 0,3 g se rozpustí ve 2,5 ml hydroxidu sodného zředěného RS a přidá se 50 ml vody R. Pomalu se přidává za stálého třepání 5 ml dusičnanu stříbrného RS1; vznikne bílá sraženina, která se po přidání 5 ml amoniaku 17,5% RS nerozpustí.

D. 50 mg se rozpustí v 5 ml hydroxidu sodného zředěného RS, přidá se 1 ml tetrajodortuťnatanu draselného zásaditého RS, povaří se a nechá se stát; vznikne žlutá vločkovitá sraženina.

Zkoušky na čistotu

Vzhled roztoku. 1,0 g se rozpustí ve 20 ml hydroxidu sodného zředěného RS. Roztok je čirý (2.2.1) a není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok Ž6 nebo ZŽ6 (2.2.2, Metoda II).

Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu GF254R.

Zkoušený roztok. 0,25 g se rozpustí v amoniaku 26% R a zředí se jím na 10 ml.

Porovnávací roztok. 5 mg 5-aminopyrazol-4-karboxamidhydrogensulfatu CRL se rozpustí v amoniaku 26% R a zředí se jím na 100 ml.

Na vrstvu se odděleně nanese po 10 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů amoniaku 26% R methoxyethanolu R a 2-butanonu R (20 + 20 + 60) po dráze 15 cm. Po vysušení v proudu vzduchu se vrstva pozoruje v ultrafialovém světle při 254 nm. Na chromatogramu zkoušeného roztoku žádná skvrna, kromě hlavní skvrny, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (0,2 %).

Těžké kovy (2.4.8). 1,0 g vyhovuje limitní zkoušce C na těžké kovy (20 μg/g). Porovnávací roztok se připraví za použití 2 ml základního roztoku olova (10 μg Pb/ml).

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

0,120 g se rozpustí, je-li třeba opatrným zahřátím, v 50 ml dimethylformamidu R a titruje se tetrabutylamoniumhydroxidem 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace (2.2.20) bodu ekvivalence.

1 ml tetrabutylamoniumhydroxidu 0,1 mol/l VS odpovídá 13,61 mg C5H4N4O.

Uchovávání

Separandum.

Aloe barbadensis [image omitted]

Aloe barbadoské

Je to zahuštěná a usušená šťáva z listu druhu Aloe barbadensis MILL. Obsahuje nejméně 28,0 % hydroxyanthracenových derivátů, počítáno jako aloin (barbaloin) (C21H22O9; Mr 418,4), vztaženo na vysušenou drogu.

Vlastnosti

Tmavě hnědá hmota, slabě lesklá nebo matná, lasturovitého lomu nebo hnědý prášek. Je částečně rozpustné ve vroucí vodě, za horka dobře rozpustné v lihu 96%, prakticky nerozpustné v etheru.

Zkoušky totožnosti

A. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu G R.

Zkoušený roztok. 0,25 g práškované drogy se smíchá s 20 ml methanolu R a zahřeje se ve vodní lázni k varu. Protřepává se několik minut a po usazení se tekutina slije. Uchovává se při teplotě asi 4 °C, použije se do 24 h.

Porovnávací roztok. 25 mg aloinu R se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml.

Na vrstvu se nanese odděleně do pruhů (20 mm x 3 mm) po 10 μl obou roztoků. Vyvíjí se směsí objemových dílů vody R, methanolu R a ethylacetatu R (13 + 17 + 100) po dráze 10 cm. Vrstva se usuší na vzduchu, pak se postříká roztokem hydroxidu draselného R (100 g/l) v methanolu R a pozoruje se v ultrafialovém světle při 365 nm. Na chromatogramu zkoušeného roztoku je ve střední části patrna žlutě fluoreskující skvrna (aloin) odpovídající svojí polohou hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku. V dolní části je patrna světle modře fluoreskující skvrna (aloesin). Vrstva se zahřívá 5 min při 110 °C. Na chromatogramu zkoušeného roztoku je těsně pod skvrnou odpovídající aloinu patrna skvrna fluoreskující fialově.

B. 1 g práškované drogy se protřepává se 100 ml vroucí vody R. Po ochlazení se přidá 1 g mastku R a zfiltruje se. K 10 ml filtrátu se přidá 0,25 g tetraboritanu sodného R a zahřívá se do rozpuštění.

2 ml tohoto roztoku se smíchají s 20 ml vody R. Roztok fluoreskuje žlutozeleně. Fluorescence je zvlášť výrazná v ultrafialovém světle při 365 nm.

C. 5 ml roztoku ze Zkoušky totožnosti B se smíchá s 1 ml bromové vody R; vznikne hnědožlutá sraženina, supernatantní tekutina je zbarvena fialově.

Zkoušky na čistotu

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 12,0 %; 1,000 g práškované drogy se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Celkový popel (2.4.16). Nejvýše 2,0 %.

Stanovení obsahu

Zkouška se provádí za ochrany před světlem.

0,300 g práškované drogy (180) se převede do kuželové baňky na 250 ml. Navlhčí se 2 ml methanolu R, přidá se 5 ml vody R asi 60 °C teplé a směs se promíchá. Pak se přidá dalších 75 ml vody R asi 60 °C teplé a 30 min se protřepává. Po ochlazení se zfiltruje do odměrné baňky. Kuželová baňka i filtr se promyjí 20 ml vody R. Promývací tekutina se přidá k filtrátu v odměrné baňce a zředí se vodou R na 1000,0 ml.

10,0 ml tohoto roztoku se převede do baňky s kulatým dnem na 100 ml, přidá se 1 ml roztoku chloridu železitého R (600 g/l) a 6 ml kyseliny chlorovodíkové R. Směs se zahřívá 4 h ve vodní lázni pod zpětným chladičem tak, aby hladina vody ve vodní lázni přesahovala hladinu kapaliny v baňce. Po ochlazení se roztok převede do dělicí nálevky, baňka se promyje postupně 4 ml vody R, 4 ml hydroxidu sodného 1 mol/l RS a 4 ml vody R. Promývací tekutiny se přidají k roztoku v dělicí nálevce. Protřepává se třikrát 20 ml etheru R. Spojené etherové vrstvy se protřepou dvakrát 10 ml vody R. Spodní vrstva se odstraní, etherová vrstva se zředí etherem R na 100,0 ml. 20,0 ml tohoto roztoku se opatrně odpaří na vodní lázni do sucha a zbytek se rozpustí v 10,0 ml roztoku octanu horečnatého R (5 g/l) v methanolu R.

Změří se absorbance (2.2.25) roztoku v maximu při 512 nm za použití methanolu R jako kontrolní tekutiny a vypočítá se procentuální obsah hydroxyanthracenových derivátů, počítáno jako aloin (C21H22O9), podle vztahu:

A.19,6m,

v němž značí:

A - absorbanci zkoušeného roztoku při 512 nm,

m - navážku drogy v gramech.

Hodnota specifické absorbance aloinu je 255.

Uchovávání

Ve vzduchotěsných obalech, chráněno před světlem.

Aloe capensis [image omitted]

Aloe kapské

Je to zahuštěná a usušená šťáva z listů některých druhů Aloe, zejména Aloe ferox. MILL. a jeho kříženců. Obsahuje nejméně 18,0 % hydroxyanthracenových derivátů, počítáno jako aloin (barbaloin) (C21H22O9; Mr 418,4), vztaženo na vysušenou drogu.

Vlastnosti

Tmavě hnědá hmota, nazelenalého lesku, lesklého lasturovitého lomu nebo zelenohnědý prášek. Je částečně rozpustné ve vroucí vodě, za horka dobře rozpustné v lihu 96%, prakticky nerozpustné v etheru.

Zkoušky totožnosti

A. Hodnotí se chromatogramy ze Zkoušky na čistotu Aloe barbadoské.

Na chromatogramu zkoušeného roztoku je ve střední části patrna žlutě fluoreskující skvrna (aloin), která svojí polohou odpovídá hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku. V dolní části chromatogramu jsou patrny dvě žlutě fluoreskující skvrny (aloinosid A a B) a skvrna fluoreskující modře (aloesin).

B. 1 g práškované drogy (180) se protřepává se 100 ml vroucí vody R. Po ochlazení se přidá 1 g mastku R a zfiltruje se. K 10 ml filtrátu se přidá 0,25 g tetraboritanu sodného R a zahřívá se do rozpuštění. 2 ml tohoto roztoku se smíchají s 20 ml vody R. Roztok fluoreskuje žlutozeleně, fluorescence je zvlášť výrazná v ultrafialovém světle při 365 nm.

C. 5 ml filtrátu ze Zkoušky totožnosti B se smíchá s 1 ml čerstvě připravené bromové vody R; vznikne žlutá sraženina, supernatantní tekutina není fialově zbarvena.

Zkoušky na čistotu

Aloe barbadoské. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití silikagelu G R.

Zkoušený roztok. 0,25 g práškované drogy se smíchá s 20 ml methanolu R a zahřeje se k varu ve vodní lázni. Protřepává se několik minut a po usazení se tekutina slije. Uchovává se při teplotě asi 4 °C, použije se do 24 h.

Porovnávací roztok. 25 mg aloinu R se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml.

Na vrstvu se nanese odděleně do pruhů (20 mm x 3 mm) po 10 μl obou roztoků. Vyvíjí se směsí objemových dílů vody R, methanolu R a ethylacetatu R (13 + 17 + 100) po dráze 10 cm. Vrstva se usuší na vzduchu, pak se postříká roztokem hydroxidu draselného R (100 g/l) v methanolu R. Zahřívá se 5 min při 110 °C. Pozoruje se v ultrafialovém světle při 365 nm. Na chromatogramu zkoušeného roztoku není bezprostředně pod skvrnou odpovídající aloinu skvrna fluoreskující fialově.

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 10,0 %; 1,000 g práškované drogy se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Celkový popel (2.4.16). Nejvýše 2,0 %.

Stanovení obsahu

Zkouška se provádí za ochrany před světlem.

0,400 g práškované drogy (180) se převede do kuželové baňky na 250 ml. Navlhčí se 2 ml methanolu R a přidá se 5 ml vody R asi 60 °C teplé a důkladně se promíchá. Pak se přidá dalších 75 ml vody R asi 60 °C teplé a 30 min se protřepává. Po ochlazení se zfiltruje do odměrné baňky. Kuželová baňka a filtr se promyjí 20 ml vody R. Promývací tekutina se přidá k filtrátu v odměrné baňce a zředí se vodou R na 1000,0 ml. 10,0 ml tohoto roztoku se převede do baňky s kulatým dnem na 100 ml, přidá se 1 ml roztoku chloridu železitého R (600 g/l) a 6 ml kyseliny chlorovodíkové R. Směs se zahřívá 4 h pod zpětným chladičem ve vodní lázni tak, aby hladina vody ve vodní lázni přesahovala hladinu kapaliny v baňce. Po ochlazení se roztok převede do dělicí nálevky, baňka se promyje postupně 4 ml vody R, 4 ml hydroxidu sodného 1,0 mol/l RS a 4 ml vody R. Promývací tekutiny se přidají k roztoku v dělicí nálevce. Protřepává se třikrát 20 ml etheru R. Spojené etherové vrstvy se protřepou dvakrát 10 ml vody R. Spodní vrstva se odstraní, etherová vrstva se zředí etherem R na 100,0 ml. 20,0 ml tohoto roztoku se opatrně odpaří na vodní lázni do sucha a zbytek se rozpustí v 10,0 ml roztoku octanu horečnatého R (5 g/l) v methanolu R.

Změří se absorbance (2.2.25) roztoku v maximu při 512 nm za použití methanolu R jako kontrolní tekutiny a vypočítá se procentuální obsah hydroxyanthracenových derivátů, počítáno jako aloin (C21H22O9), podle vztahu:

A.19,6m,

v němž značí:

A - absorbanci zkoušeného roztoku při 512 nm,

m - navážku drogy v gramech.

Hodnota specifická absorbance aloinu je 255.

Uchovávání

Ve vzduchotěsných obalech, chráněno před světlem.

Aloxiprinum [image omitted]

Aloxiprin

CAS 9014-67-9

Je to polymerní kondenzační produkt oxidu hlinitého a kyseliny acetylsalicylové. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 7,5 % až 8,5 % hliníku (Al; Ar 26,98) a 79,0 % až 87,4 % celkových salicylanů, vyjádřeno jako kyselina acetylsalicylová C9H8O4 (Mr 180,16).

Vlastnosti

Jemný bílý nebo slabě růžový prášek, bez pachu nebo téměř bez pachu. Je prakticky nerozpustný ve vodě, v lihu 96 % a v etheru. Rozpouští se ve zředěných roztocích alkalických hydroxidů a uhličitanů.

Zkoušky totožnosti

A. 1 g se vaří s 20 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS, ochladí se a zfiltruje. Filtrát se použije pro zkoušku B. Zbytek na filtru se rozpustí v 10 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l RS a neutralizuje se kyselinou octovou 1 mol/l RS. 1 ml tohoto roztoku vyhovuje zkoušce a) na salicylany (2.3.1).

B. Filtrát ze zkoušky A vyhovuje zkoušce na hliník (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Roztok S. Asi 1,2 g (odpovídá 1,0 g celkových salicylanů) se třepe 30 min s 50 ml etheru R a rychle se zfiltruje přes skládaný papírový filtr. Filtrát se promyje několikrát etherem R, filtrát a promývací tekutina se spojí a zředí se etherem R na 100 ml.

Volná kyselina acetylsalicylová. Absorbance (2.2.25) roztoku S měřená v maximu při 278 nm je nejvýše 0,36 (0,5 %, vztaženo na celkový obsah salicylanů).

Kyselina salicylová. Absorbance (2.2.25) roztoku S měřená v maximu při 308 nm je nejvýše 0,50 (0,15 %, vztaženo na celkový obsah salicylanů).

Těžké kovy (2.4.8). 2,0 g vyhovují limitní zkoušce C na těžké kovy (10 μg/g). 2,0 g se opatrně spálí při nízké teplotě, ochladí se, přidají se 2 ml kyseliny dusičné R a 0,25 ml kyseliny sírové R, zahřívá se opatrně, dokud se vyvíjejí bílé dýmy, a potom se spaluje při 500 °C až 600 °C. Ochladí se, přidají se 2 ml kyseliny chlorovodíkové R odpaří se do sucha na vodní lázni a dále se postupuje dle zkoušky C na těžké kovy počínaje "Zbytek se převede ...". K přípravě porovnávacího roztoku se použijí 2 ml základního roztoku olova (10 μg Pb/ml).

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 2,0 %; 1,000 g se suší v exsikátoru nad oxidem fosforečným R při tlaku nepřevyšujícím 0,7 kPa.

Stanovení obsahu

Hliník. 2,0 se spálí ve zváženém křemenném kelímku, opatrně se zahřívá, dokud není organická látka rozložena, a potom se žíhá při 1000 °C do konstantní hmotnosti. 1 g zbytku odpovídá 0,5292 g Al.

Celkové salicylany.

Zkoušený roztok. K 0,250 g se přidá 50 ml hydroxidu sodného 1 mol/l RS a mírně se vaří do rozpuštění. Ochladí se, přidá se 50 ml vody R, upraví se pH na hodnotu 2,40 až 2,50 za použití kyseliny chlorovodíkové 1 mol/l RS a zředí se vodou R na 500 ml. K 5,0 ml tohoto roztoku se přidají 4 ml chloridu železitého RS1, nechá se 30 min stát a zředí se vodou R na 50,0 ml.

Porovnávací roztok. Ke 4,0 ml roztoku kyseliny salicylové R (0,50 g/l) se přidají 4 ml chloridu železitého RS1, nechá se 30 min stát a zředí se vodou R na 50,0 ml.

Měří se absorbance (2.2.25) obou roztoků v maximu při 530 nm proti kontrolní tekutině připravené zředěním 4 ml chloridu železitého RS1 vodou R na 50 ml.

Z naměřených absorbancí a koncentrací roztoků se vypočítá obsah celkových salicylanů, vyjádřeno jako kyselina acetylsalicylová (C9H8O4).

1 g kyseliny salicylové odpovídá 1,305 C9H8O4.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech.

§ Alprazolamum [image omitted]

Alprazolam

[image omitted]

C17H13ClN4	Mr 308,77	CAS 28981-97-7

Je to 6-fenyl-8-chlor-1-methyl-4H-[1,2,4]triazolo[4,3-a] [1,4]benzodiazepin. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 99,0 % až 101,0 % sloučeniny C17H13ClN4.

Vlastnosti

Bílý krystalický prášek. Je prakticky nerozpustný ve vodě, snadno rozpustný v dichlormethanu a mírně rozpustný v acetonu a v lihu 96%.

Vykazuje polymorfismus.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: B.

Alternativní sestava zkoušek: A a C, viz Obecné zásady (1.2).

A. Zkoušená látka se rozpustí v co nejmenším množství ethylacetatu R a odpaří se do sucha na vodní lázni. 5,0 mg zkoušené látky se dobře smíchá s 5,0 mg alprazolamu CRL. Teplota tání (2.2.14) směsi se neliší od teploty tání zkoušené látky o více než 2 °C.

B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) tablety zkoušené látky se shoduje se spektrem tablety alprazolamu CRL. Pokud se spektra v pevném stavu liší, rozpustí se odděleně zkoušená látka a referenční látka v co nejmenším množství ethylacetatu R, odpaří se na vodní lázni do sucha a se zbytky se zaznamenají nová spektra.

C. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu GF254R.

Zkoušený roztok. 10 mg se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml.

Porovnávací roztok (a). 10 mg alprazolamu CRL se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml.

Porovnávací roztok (b). 10 mg alprazolamu CRL a 10 mg midazolamu CRL se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml.

Na vrstvu se nanese odděleně po 5 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů kyseliny octové ledové R, vody R, methanolu R a ethylacetatu R (2 + 15 + 20 + 80) po dráze 12 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídá polohou a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku (a).

Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) jsou dvě zřetelně od sebe oddělené skvrny.

Zkoušky na čistotu

Příbuzné látky. Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29).

Zkoušený roztok. 0,100 g se rozpustí v dimethylformamidu R a zředí se jím na 10,0 ml.

Porovnávací roztok (a). 2 mg alprazolamu CRL a 2 mg triazolamu CRL se rozpustí v dimethylformamidu R a zředí se jím na 100,0 ml.

Porovnávací roztok (b). 5,0 ml zkoušeného roztoku se zředí dimethylformamidem R na 100,0 ml. 0,5 ml tohoto roztoku se zředí dimethylformamidem R na 10,0 ml.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

• nerezové ocelové kolony délky 0,25 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem fenylsilanizovaným pro chromatografii R (5 μm),

• mobilní fáze o průtokové rychlosti 2 ml/min, při teplotě 40 °C a gradientu programovaného následujícím způsobem:

• mobilní fáze A - směs objemových dílů tlumivého roztoku a methanolu R (44 + 56),

• mobilní fáze B - směs objemových dílů tlumivého roztoku a methanolu R (5 + 95),

• tlumivý roztok - 7,7 g octanu amonného R se rozpustí v 1000 ml vody R a upraví se pH na hodnotu 4,2 pomocí kyseliny octové ledové R,

Čas (min)	Mobilní fáze A (% V/V)	Mobilní fáze B (% V/V)	Poznámka
0	98	2	izokraticky
15	98	2	lineární gradient
35	1	99	izokraticky
40	1	99	konec chromatografického záznamu,
			přepnout na počáteční podmínky
41	98	2	ustalování
50 = 0	98	2	konec ustalování

• spektrofotometrického detektoru, 254 nm.

Kolona se ustaluje promýváním mobilní fází o počátečním složení nejméně po dobu 30 min. Mezi jednotlivými chromatogramy se použijí podmínky popsané pro 40 min až 50 min. Citlivost systému se nastaví tak, aby výška hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) byla nejméně 50 % celé stupnice zapisovače.

Nastříkne se 10 μl porovnávacího roztoku (a). Je-li chromatogram zaznamenáván za předepsaných podmínek, jsou retenční časy triazolamu asi 9 min a alprazolamu asi 10 min.

Zkoušku lze hodnotit, jestliže rozlišení mezi píky alprazolamu a triazolamu je nejméně 1,5.

Nastříkne se odděleně 10 μl dimethylformamidu R jako slepá zkouška, 10 μl zkoušeného roztoku a 10 μl porovnávacího roztoku (b). Na chromatogramu zkoušeného roztoku není součet ploch všech píků, kromě hlavního píku, větší než plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,25 %). Nepřihlíží se k píkům získaným při slepé zkoušce a k píkům s plochou menší než 0,2násobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b).

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Síranový popel (2.4 14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

0,140 g se rozpustí v 50 ml směsi objemových dílů kyseliny octové ledové R a acetanhydridu R (3 + 2) a titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20) do druhého inflexního bodu.

1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l VS odpovídá 15,44 mg sloučeniny C17H13ClN4.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.

Psychotropní látka.

Nečistoty

[image omitted]

A. 3-amino-4-fenyl-6-chlor-2-methyl-3,4-dihydrochinazolin-4-ol,

[image omitted]

B. 5-chlor-2-(3-hydroxymethyl-5-methyl-4H-[ 1,2,4]triazol-4-yl)benzofenon,

[image omitted]

C. 5-chlor-2-(5-methyl-4H-[1,2,4]triazol-4-yl)benzofenon,

[image omitted]

D. 6-fenyl-8-chlor-1-vinyl-4H-[1,2,4]triazolo[4,3-a] [1,4]benzodiazepin,

[image omitted]

E. 2-amino-5-chlorbenzofenon,

[image omitted]

F. 5-chlor-2-(3-chlormethyl-5-methyl-4H-[1,2,4]triazol-4-yl)benzofenon,

[image omitted]

G. 5-fenyl-7-chlor-1-methyl-4H-[1,2,4]triazolo-[4,3-a]-4-chinolinylamin,

[image omitted]

H. bis {[4-(2-benzoyl-4-chlorfenyl)-5-methyl-4H-[1,2,4]triazol-3-yl]methyl}amin,

[image omitted]

I. 5-{[4-(2-benzoyl-4-chlorfenyl)-5-methyl-4H-[1,2,4]triazol-3-yl]methyl}-6-fenyl-5,6-dihydro-8--chlor-1-methyl-4H-[1,2,4]-triazolo[4,3-a] [1,4]benzodiazepin-6-ol,

[image omitted]

J. kondenzovaný terciární aminodimer.

† Alprenololi benzoas [image omitted]

Alprenololiumbenzoat

[image omitted]

C22H29NO4	Mr 371,48

Je to (RS)-N-isopropyl-N-[3-(2-allylfenoxy)-2-hydroxy-1-propyl]amoniumbenzoat. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 99,0 % až 101,0 % sloučeniny C22H29NO4.

Vlastnosti

Bílý krystalický prášek nebo bezbarvé krystaly. Je těžce rozpustný ve vodě, dobře rozpustný v lihu 96%.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: B.

Alternativní sestava zkoušek: A, C a D, viz Obecné zásady (1.2).

A. Teplota tání (2.2.14). 116 °C až 120 °C.

B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem alprenololiumbenzoatu CRL.

C. Hodnotí se chromatogramy ze zkoušky Příbuzné látky A, viz Zkoušky na čistotu, v denním světle po vystavení parám jodu na dobu nejméně 2 h. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) se polohou, barvou a velikostí shoduje s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku (b).

D. 0,5 g se v nádobce pro sublimaci navlhčí 0,5 ml kyseliny chlorovodíkové R, dno nádobky se opatrně zahřeje a bílý sublimát se zachytí na chladném místě nádobky. Sublimát (kyselina benzoová) taje (2.2.14) při 120 °C až 124 °C.

Zkoušky na čistotu

Vzhled roztoku. 0,50 g se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 25,0 ml. Tento roztok je čirý (2.2.1) a bezbarvý (2.2.2, Metoda II).

1-(Isopropylamino)-3-[2-(1-propenyl)fenoxy]-2-propanol. 0,25 g se rozpustí v lihu 96% R a zředí se jím na 25,0 ml. Absorbance (2.2.25) měřená při 297 nm není větší než 0,20 (0,1 %).

Příbuzné látky.

A. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy vhodného silikagelu.

Zkoušený roztok (a). 0,60 g se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml.

Zkoušený roztok (b). 1 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí methanolem R na 50 ml.

Porovnávací roztok (a). 10 mg alprenololiumbenzoatu CRL a 10 mg oxprenololiumchloridu CRL se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml.

Porovnávací roztok (b). 12 mg alprenololiumbenzoatu CRL se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml.

Porovnávací roztok (c). 5 ml zkoušeného roztoku (b) se zředí methanolem R na 50 ml.

Do komory obsahující vyvíjecí směs se nejméně 1 h před použitím umístí dvě nádoby, z nichž každá obsahuje 30 ml amoniaku 26% R. Na vrstvu se odděleně nanese po 5 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů methanolu R a ethylacetatu R (5 + 95) po dráze 15 cm. Vrstva se suší nejméně 3 h na vzduchu a potom se vystaví nejméně na 6 h parám jodu. Žádná skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (a) o RF vyšším než hlavní skvrna odpovídající alprenololu není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) (0,2 %). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) jsou dvě zřetelně od sebe oddělené skvrny.

B. Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29).

Zkoušený roztok. 20,0 mg se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 10,0 ml.

Porovnávací roztok (a). 20,0 mg alprenololiumbenzoatu CRL a 4,0 mg 4-isopropylfenolu R se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 100,0 ml. 4,0 ml tohoto roztoku se zředí mobilní fází na 100,0 ml.

Porovnávací roztok (b). 4,0 ml zkoušeného roztoku se zředí mobilní fází na 100,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí mobilní fází na 10,0 ml.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

• nerezové ocelové kolony délky 0,15 m a vnitřního průměru 4 mm naplněné silikagelem oktylsilanizovaným pro chromatografii R (5 μm),

• mobilní fáze s průtokovou rychlostí 1 ml/min připravené takto: 0,45 g oktansulfonanu sodného R se rozpustí ve 150 ml acetonitrilu R a zředí se na 500 ml tlumivým roztokem fosforečnanovým o pH 2,8 (připraveným rozpuštěním 1,78 g kyseliny fosforečné R a 15,6 g dihydrogenfosforečnanu sodného R ve vodě R a zředěním na 2000 ml),

• spektrofotometrického detektoru, 280 nm.

Kolona se ustaluje promýváním mobilní fází rychlostí 1 ml/min po dobu asi 1 h.

Nastříkne se 20 μl porovnávacího roztoku (b) a nastaví se citlivost systému tak, aby výška hlavního píku byla asi 50 % až 70 % celé stupnice zapisovače.

Nastříkne se 20 μl porovnávacího roztoku (a). Při zaznamenání chromatogramů za předepsaných podmínek retenční časy látek jsou: kyseliny benzoové asi 4 min, alprenololu asi 10 min, 4-isopropylfenolu asi 16 min. Zkoušku lze hodnotit, jestliže rozlišení mezi píkem odpovídajícím alprenololu a píkem odpovídajícím 4-isopropylfenolu na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) je nejméně 5. Je-li třeba, upraví se koncentrace oktansulfonanu sodného a nebo acetonitrilu v mobilní fázi (zvýšení koncentrace oktansulfonanu sodného zvýší retenční čas alprenololu a zvýšení koncentrace acetonitrilu sníží retenční čas obou sloučenin).

Nastříkne se odděleně 20 μl zkoušeného roztoku a 20 μl porovnávacího roztoku (b) a zaznamenávají se chromatogramy po dobu odpovídající dvojnásobku retenčního času alprenololu. Na chromatogramu zkoušeného roztoku součet ploch všech píku, kromě píku alprenololu a píku kyseliny benzoové, není větší než plocha píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,4 %). K píku kyseliny benzoové a k píku s plochou menší než 0,1násobek plochy alprenololu na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) se nepřihlíží.

Těžké kovy (2.4.8). 1,0 g vyhovuje limitní zkoušce C na těžké kovy (20 μg/g). Porovnávací roztok se připraví za použití 2 ml základního roztoku olova (10 μg Pb/ml).

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší 4 h ve vakuu nad oxidem fosforečným R při 60 °C.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

Míchat se musí důkladně a nepřetržitě, jinak se mohou získat nízké nebo nereprodukovatelné výsledky.

0,275 g se rozpustí v 50 ml lihu 96% R a titruje se hydroxidem sodným 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20).

1 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS odpovídá 37,15 mg C22H29NO4.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.

Separandum.

Nečistoty

A. 3-(2-allylfenoxy)-1,2-propandiol,

B. 2-allylfenol,

C. 1-(isopropylamino)-3-(2-propylfenoxy)-2-propanol,

D. N-isopropylamino-1,1'-bis[3-(2-allylfenoxy)-2-propanol],

E. 1-(isopropylamino)-3-[2-(1-propenyl)fenoxy]-2-propanol.

† Alprenololi hydrochloridum [image omitted]

Alprenololiumchloridum

[image omitted]

C15H24CINO2	Mr 285,81	CAS 13707-88-5

Je to (RS)-N-isopropyl-N-{[3-(2-allylfenoxy)-2-hydroxy]propyl}amoniumchlorid. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 99,0 % až 101,0 % sloučeniny C15H24ClNO2.

Vlastnosti

Bílý krystalický prášek nebo bezbarvé krystaly. Je velmi snadno rozpustný ve vodě, snadno rozpustný v lihu 96% a v dichlormethanu.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: B a D.

Alternativní sestava zkoušek: A, C a D, viz Obecné zásady (1.2).

A. Teplota tání (2.2.14). 108 °C až 112 °C.

B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem alprenololiumchloridu CRL.

C. Hodnotí se chromatogramy ze zkoušky Příbuzné látky A, viz Zkoušky na čistotu, v denním světle po vystavení parám jodu na dobu 30 min. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) se polohou, barvou a velikostí shoduje s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku (a).

D. Vyhovuje zkoušce (a) na chloridy (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Roztok S. 1,0 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředí se jí na 50 ml.

Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok H9 (2.2.2, Metoda II).

Kysele nebo zásaditě reagující látky. K 10 ml roztoku S se přidá 0,2 ml červeně methylové RS a 0,2 ml kyseliny chlorovodíkové 0,01 mol/l VS; roztok je červený. Přidá se 0,4 ml hydroxidu sodného 0,01 mol/l VS; roztok je žlutý.

1-(Isopropylamino)-3-[2-(1-propenyl)fenoxy]-2-propanol. 0,25 g se rozpustí v lihu 96% R a zředí se jím na 25 ml. Absorbance (2.2.25) měřená při 297 nm není větší než 0,20 (0,1 %).

Příbuzné látky.

A. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu G R.

Zkoušený roztok (a). 0,50 g se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml.

Zkoušený roztok (b). 1 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí methanolem R na 50 ml.

Porovnávací roztok (a). 10 mg alprenololiumchloridu CRL se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml.

Porovnávací roztok (b). 10 mg alprenololiumchloridu CRL a 10 mg oxprenololiumchloridu CRL se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml.

Porovnávací roztok (c). 5 ml zkoušeného roztoku (b) se zředí methanolem R na 50 ml.

Do vyvíjecí komory obsahující vyvíjecí směs se nejméně 1 h před použitím umístí dvě nádoby, z nichž každá obsahuje 30 ml amoniaku 17,5% RS. Na vrstvu se odděleně nanese po 5 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů methanolu R a ethylacetatu R (5 + 95) po dráze 15 cm. Vrstva se suší 15 min při 100 °C a potom se vystaví na 6 h parám jodu. Žádná skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (a) o RF vyšším než hlavní skvrna není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (c).

Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) jsou dvě zřetelně od sebe oddělené skvrny.

B. Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29).

Zkoušený roztok. 20,0 mg se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 10,0 ml.

Porovnávací roztok (a). 4,0 mg alprenololiumchloridu CRL a 0,8 mg 4-isopropylfenolu R se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 100,0 ml.

Porovnávací roztok (b). 4,0 ml zkoušeného roztoku se zředí mobilní fází na 100,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí mobilní fází na 10,0 ml.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

• nerezové ocelové kolony délky 0,15 m a vnitřního průměru 4 mm naplněné silikagelem oktylsilanizovaným pro chromatografii R (5 μm),

• mobilní fáze s průtokovou rychlostí 1 ml/min připravené takto: 0,656 g oktansulfonanu sodného R se rozpustí ve 150 ml acetonitrilu R a zředí se na 500 ml tlumivým roztokem fosforečnanovým o pH 2,8 (připraveného rozpuštěním 1,78 g kyseliny fosforečné R a 15,6 g dihydrogenfosforečnanu sodného R ve vodě R a zředěním na 2000 ml),

• spektrofotometrického detektoru, 280 nm.

Kolona se ustaluje promýváním mobilní fází rychlostí 1 ml/min po dobu asi 1 h. Nastříkne se 20 μl porovnávacího roztoku (b) a citlivost systému se nastaví tak, aby výška hlavního píku nebyla menší než 50 % celé stupnice zapisovače.

Nastříkne se 20 μl porovnávacího roztoku (a). Pokud se zaznamenají chromatogramy za výše uvedených podmínek, retenční časy látek jsou: alprenololiumchloridu asi 11 min, 4-isopropylfenolu asi 18 min. Zkoušku lze hodnotit, jestliže rozlišení mezi píkem odpovídajícím alprenololiumchloridu a píkem odpovídajícím 4-isopropylfenolu na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) je nejméně 5. Je-li třeba, upraví se koncentrace oktansulfonanu sodného nebo acetonitrilu v mobilní fázi (zvýšení koncentrace oktansulfonanu sodného zvýší retenční čas alprenololiumchloridu a zvýšení koncentrace acetonitrilu sníží retenční čas obou látek).

Nastříkne se odděleně 20 μl zkoušeného roztoku a 20 μl porovnávacího roztoku (b) a chromatogramy se zaznamenávají po dobu odpovídající dvojnásobku retenčního času hlavního píku. Na chromatogramu zkoušeného roztoku součet ploch všech píku, kromě hlavního píku, není větší než plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,4 %). K píkům s plochou menší než 0,1násobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) se nepřihlíží.

Těžké kovy (2.4.8). 2,0 g se rozpustí ve 20 ml vody R. 12 ml tohoto roztoku vyhovuje limitní zkoušce A na těžké kovy (10 μg/g). Porovnávací roztok se připraví za použití základního roztoku olova (1 μg Pb/ml).

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; suší se 1,000 g nad oxidem fosforečným R při tlaku nepřevyšujícím 2,7 kPa.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

0,400 g se rozpustí ve směsi 25 ml stejných objemových dílů ethanolu R a vody R. Přidá se 10 ml kyseliny chlorovodíkové 0,01 mol/l VS a titruje se hydroxidem sodným 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20). Odečte se spotřeba mezi dvěma inflexními body.

1 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS odpovídá 28,58 mg C15H24ClNO2.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.

Separandum.

Nečistoty

A. 3-(2-allylfenoxy)-1,2-propandiol,

B. 2-allylfenol,

C. 1-isopropylamino-3-[2-(1-propenyl)fenoxy]-2-propanol,

D. N,N-bis[2-(2-allylfenoxy)-2-hydroxypropyl]isopropylamin.

Althaeae folium [image omitted]

Proskurníkový list

Synonymum. Folium althaeae

Je to usušený list druhu Althaea officinalis L.

Vlastnosti

Droga bez pachu, chuti mdle slizovité.

Makroskopický a mikroskopický popis, viz Zkoušky totožnosti A, B a C.

Zkoušky totožnosti

A. List šedozelený, krátce řapíkatý, vejčitý až trojúhle srdčitý, třílaločný až pětilaločný, zubatý, na obou stranách hustě šedě hedvábitě plstnatý. Žilnatina dlanitá, na spodní straně silně vyniklá.

B. Pozoruje se pod mikroskopem v chloralhydrátu RS. Pokožka listu na svrchní straně z buněk se stěnami mírně, na spodní straně se stěnami silně vlnitě zprohýbanými. Některé pokožkové buňky vyplněny slizem. Četné krycí hvězdovité chlupy tvoří dvě až osm jednobuněčných, na bázi tečkovaných ramen. Žlaznaté chlupy (typ Malvaceae) s jednobuněčnou nohou a jednobuněčnou až pětibuněčnou hlavičkou. Anizocytické průduchy (2.8.3) na obou stranách listu. List bifaciální. Palisádový parenchym nejvýše dvouřadý s malými intercelulárami, houbový parenchym třířadý až pětiřadý s velkými intercelulárami a se slizovými buňkami, jejichž stěny jsou výrazně ztlustlé. V mezofylu v blízkosti žilnatiny drúzy šťavelanu vápenatého. Kolaterální svazky cévní provázeny dvěma pruhy kolenchymu.

C. Práškovaná droga. Prášek je šedozelený. Droga je charakteristická těmito znaky: úlomky hvězdovitých chlupů s tečkovanou bází, úlomky pokožky a mezofylu s drúzami šťavelanu vápenatého, slizové buňky vzhledem k rozpustnosti slizu jsou jen těžce patrné.

Zkoušky na čistotu

Cizí příměsi (2.8.2). Nejvýše 5,0 % jinak zbarvené drogy; nejvýše 10,0 % jiných částí matečné rostliny; nejvýše 3,0 % listů napadených rzí Puccinia malvacearum MONTAGNE; nejvýše 1,0 % cizích organických příměsí; nejvýše 0,5 % anorganických příměsí.

Práškovaná droga může jen v míře dané limitem obsahovat tečkované cévy, zdřevnatělá sklerenchymatická vlákna a velké parenchymatické buňky dřeně (lodyha) a krátce stopkaté, žlutohnědé, dvoubuněčné, podlouhle eliptické teleutospory se stěnami ztlustlými (Puccinia malvacearum MONTAGNE).

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 12,0 %; 2,000 g práškované drogy (355) se suší 2 h v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Celkový popel (2.4.16). Nejvýše 16,0 %.

Popel nerozpustný v kyselině chlorovodíkové (2.8.1). Nejvýše 2,5 %.

Číslo bobtnavosti (2.8.4). Nejméně 12; stanoví se s 0,200 g práškované drogy (355).

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem a vlhkostí.

Althaeae radix [image omitted]

Proskurníkový kořen

Synonymum. Radix althaeae

Je to loupaný nebo neloupaný, celý nebo řezaný usušený kořen druhu Althaea officinalis L.

Vlastnosti

Makroskopický a mikroskopický popis, viz Zkoušky totožnosti A a B.

Zkoušky totožnosti

A. Neloupaná celá droga je tvořena válcovitými, mírně zkroucenými kořeny až 2 cm tlustými, hrubě podélně brázditými. Na povrchu je šedohnědá, s četnými jizvami po postranních kořenech. Lom je v obvodové části vláknitý, ve vnitřní části nepravidelně zrnitý. Úlomky kořene mají více nebo méně silnou vrstvu bělavé kůry, s nahnědlým peridermem; kůra je nahnědlým kambiem zřetelně oddělena od bíle zbarveného dřeva. Po navlhčení je zřetelný vrstevnatý vzhled kůry a paprsčitá struktura dřeva.

Loupaná droga je na povrchu šedobílá, jemně vláknitá. Korek a zevní vrstva parenchymu kůry chybí.

B. Droga se upráškuje (355). Prášek je hnědavě šedý (neloupaný kořen) nebo bělavý (loupaný kořen). Pozoruje se pod mikroskopem v chloralhydrátu RS. Práškovaná droga je charakteristická těmito znaky: úlomky bezbarvých, převážně nezdřevnatělých, na konci špičatých nebo rozštěpených sklereid; úlomky schodovitě, tečkovitě nebo síťovitě ztlustlých cév; drúzy šťavelanu vápenatého o průměru 20 μl až 35 μm, většinou však 25 μm až 30 μm; buňky parenchymu obsahující sliz; u neloupaného kořene úlomky korku s tenkostěnnými, deskovitými buňkami. Pozoruje se pod mikroskopem ve vodě R. Prášek obsahuje četná škrobovitá zrna o průměru 3 μm až 25 μm, občas s podlouhlou trhlinou, většinou jednotlivá, někdy zhloučena po dvou až čtyřech.

Zkoušky na čistotu

Cizí příměsi (2.8.2). Nejvýše 2 % zhnědlé drogy. U loupaného kořene nejvýše 2 % kořenů s vrstvou korku.

Číslo bobtnavosti (2.8.4). Nejméně 10; stanoví se s práškovanou drogou (710).

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 12,0 %; 1,000 g práškované drogy (710) se suší 2 h v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Celkový popel (2.4.16). Nejvýše 6,0 % (loupaný kořen). Nejvýše 8,0 % (neloupaný kořen).

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.

Aluminii chloridum hexahydricum [image omitted]

Hexahydrát chloridu hlinitého

AlCl3 . 6H2O	Mr 241,43	CAS 7784-13-6
	Mr bezvodého 133,34

Obsahuje 95,0 % až 101,0 % sloučeniny AlCl3 . 6H2O.

Vlastnosti

Bílý nebo slabě žlutý krystalický prášek nebo bezbarvé rozplývající se krystaly. Je velmi snadno rozpustný ve vodě, snadno rozpustný v lihu 96%, dobře rozpustný v glycerolu.

Zkoušky totožnosti

A. 0,1 ml roztoku S2, viz Zkoušky na čistotu, se zředí vodou R na 2 ml. Roztok vyhovuje zkoušce (a) na chloridy (2.3.1).

B. 0,3 ml roztoku S2 se zředí vodou R na 2 ml. Roztok vyhovuje zkoušce na hliník (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Roztok S1. 10,0 g se rozpustí ve vodě destilované R a zředí se jí na 100 ml.

Roztok S2. 50 ml roztoku S1 se zředí vodou R na 100 ml.

Vzhled roztoku. Roztok S2 je čirý (2.2.1) a není intenzivněji zbarven než porovnávací barevný roztok H7 (2.2.2, Metoda II).

Sírany (2.4.13). 15 ml roztoku S1 vyhovuje limitní zkoušce na sírany (100 μg/g).

Alkalické kovy a kovy alkalických zemin. K 20 ml roztoku S2 se přidá 100 ml vody R a zahřeje se k varu. K horkému roztoku se přidá 0,2 ml červeně methylové RS. Přidává se amoniak zředěný RS1 do změny zbarvení indikátoru na žluté a zředí se vodou R na 150 ml. Potom se zahřeje k varu a zfiltruje se. 75 ml filtrátu se odpaří na vodní lázni do sucha a žíhá do konstantní hmotnosti; hmotnost zbytku váží nejvýše 2,5 mg (0,5 %).

Těžké kovy (2.4.8). 12 ml roztoku S1 vyhovuje limitní zkoušce A na těžké kovy (20 μg/g). Porovnávací roztok se připraví za použití základního roztoku olova (2 μg Pb/ml).

Železo (2.4.9). 10 ml roztoku S1 vyhovuje limitní zkoušce na železo (10 μg/g).

Voda, semimikrostanovení (2.5.12). 42,0 % až 48,0 %; stanoví se s 50,0 mg zkoušené látky.

Stanovení obsahu

0,500 g se rozpustí ve 25,0 ml vody R a provede se chelatometrická titrace hliníku (2.5.11). Titruje se síranem zinečnatým 0,1 mol/l VS do změny šedozeleného zbarvení indikátoru na růžové. Provede se slepá zkouška.

1 ml edetanu disodného 0,1 mol/l VS odpovídá 24,14 mg AlCl3 . 6H2O.

Uchovávání

Ve vzduchotěsných obalech.

Aluminii sulfas [image omitted]

Síran hlinitý

Synonymum. Aluminium sulfuricum

Al2(SO4)3 . nH2O	Mr bezvodého 342,14	CAS 10043-01-3 (bezvodý)
		CAS 17927-65-0 (hydrát)

Je to síran hlinitý s proměnlivým obsahem krystalové vody. Obsahuje 51,0 % až 59,0 % Al2(SO4)3.

Vlastnosti

Bezbarvé lesklé krystaly nebo krystalická hmota. Je dobře rozpustný ve studené vodě, snadno rozpustný v horké vodě, prakticky nerozpustný v lihu 96%.

Zkoušky totožnosti

A. Roztok S, viz Zkoušky na čistotu, vyhovuje zkoušce (a) na sírany (2.3.1).

B. Roztok S vyhovuje zkoušce na hliník (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Roztok S. 2,5 g se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 50 ml.

Vzhled roztoku. Roztok S neopalizuje intenzivněji než porovnávací suspenze III (2.2.1) a je bezbarvý (2.2.2, Metoda II).

Hodnota pH (2.2.3). 2,5 až 4,0; měří se roztok připravený rozpuštěním 0,5 g ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředěním stejným rozpouštědlem na 25 ml.

Alkalické kovy a kovy alkalických zemin. Ke 20 ml roztoku S se přidá 100 ml vody R, zahřeje se, přidá se 0,1 ml červeně methylové RS a přidává se amoniak zředěný RS1 do změny zbarvení indikátoru na žluté. Pak se směs zředí vodou R na 150 ml, zahřeje se k varu a zfiltruje se. 75 ml filtrátu se odpaří na vodní lázni do sucha a vyžíhá se. Zbytek váží nejvýše 2 mg (0,4 %).

Amonium (2.4.1). 0,4 ml roztoku S zředěného vodou R na 14 ml vyhovuje limitní zkoušce na amonium (500 μg/g).

Těžké kovy (2.4.8). 6 ml roztoku S se zředí vodou R na 15 ml. 12 ml tohoto roztoku vyhovuje limitní zkoušce A na těžké kovy (50 μg/g). Připraví se porovnávací roztok za použití základního roztoku olova (1 μg Pb/ml).

Železo (2.4.9). 2 ml roztoku S zředěné vodou R na 10 ml vyhovuje limitní zkoušce na železo (100 μg/g). Při této zkoušce se použije 0,3 ml kyseliny thioglykolové R.

Stanovení obsahu

0,500 g se rozpustí v 20 ml vody R a provede se chelatometrická titrace hliníku (2.5.11).

1 ml edetanu disodného 0,1 mol/l VS odpovídá 17,11 mg Al2(SO4)3.

Uchovávání

Ve vzduchotěsných obalech.

† Amantadini hydrochloridum [image omitted]

Amantadiniumchlorid

Synonymum. Amantadinium chloratum

[image omitted]

C10H18CIN	Mr 187,71	CAS 665-66-7

Je to 1-tricyklo[3,3,1,1 3,7]decylainoniumchlorid. Počítáno na bezvodou látku, obsahuje 98,5 % až 101,0 % sloučeniny C10H18ClN.

Vlastnosti

Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek. Je snadno rozpustný ve vodě a v lihu 96%, prakticky nerozpustný v etheru. Při zahřívání sublimuje.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: A a D.

Alternativní sestava zkoušek: B, C, D, viz Obecné zásady (1.2).

A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) tablety zkoušené látky se shoduje se spektrem tablety amantadiniumchloridu CRL.

B. K 0,1 g se přidá 1 ml pyridinu R a 0,1 ml acetanhydridu R a směs se asi 10 s zahřívá k varu. Horký roztok se naleje do 10 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS, ochladí se na 5 °C a zfiltruje. Sraženina se promyje vodou R a suší se 1 h ve vakuu při 60 °C. Její teplota tání (2.2.14) je 147 °C až 151 °C.

C. 0,2 g se rozpustí v 1 ml kyseliny chlorovodíkové 0,1 mol/l RS a přidá se 1 ml roztoku dusitanu sodného R (500 g/l); vznikne bílá sraženina.

D. 1 ml roztoku S, viz Zkoušky na čistotu, vyhovuje zkoušce (a) na chloridy (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Roztok S. 2,5 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředí se jí na 25 ml.

Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a není intenzivněji zbarven než porovnávací barevný roztok Ž7 (2.2.2, Metoda II).

Kysele nebo zásaditě reagující látky. 2 ml roztoku S se zředí vodou prostou oxidu uhličitého R na 10 ml, přidá se 0,1 ml červeně methylové RS a 0,2 ml hydroxidu sodného 0,01 mol/l VS; roztok se zbarví žlutě. Přidá se 0,4 ml kyseliny chlorovodíkové 0,01 mol/l VS; roztok se zbarví červeně.

Příbuzné látky. Stanoví se plynovou chromatografií (2.2.28).

Zkoušený roztok. 0,10 g se rozpustí ve 2 ml vody R, přidají se 2 ml roztoku hydroxidu sodného R (200 g/l) a 2 ml chloroformu R a 10 min se třepe. Chloroformová vrstva se oddělí, vysuší se síranem sodným bezvodým R a zfiltruje se.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

• skleněné kolony délky 1,8 m a vnitřního průměru 2 mm naplněné směsí připravenou následovně: 19,5 g křemeliny silanizované pro plynovou chromatografií R se smíchá s 60 ml roztoku hydroxidu draselného R (3,3 g/l) v methanolu R a rozpouštědlo se odpaří za sníženého tlaku a pomalé rotace směsi (nosič). 0,4 g uhlovodíků s nízkým tlakem par (typ L) R se rozpustí v 60 ml toluenu R (rozpouští se až 5 h). Tento roztok se přidá na nosič a rozpouštědlo se odpaří za sníženého tlaku a pomalé rotace směsi,

• dusíku pro chromatografii R jako nosného plynu při průtokové rychlosti 30 ml/min,

• plamenoionizačního detektoru.

Teplota kolony se zvyšuje lineárně rychlostí 6 °C/min ze 100 °C na 200 °C. Teplota vstřikovacího prostoru se udržuje na 220 °C a teplota detektoru na 300 °C. Nastřikuje se 1 μl nebo zvolený objem zkoušeného roztoku. Chromatogram se zaznamenává po dobu odpovídající 2,5násobku retenčního času hlavního píku. Součet ploch všech píků na chromatogramu, kromě píku odpovídajícího amantadinu, není větší než 1 % celkové plochy píků a žádný jednotlivý pík, kromě píku odpovídajícího amantadinu, není větší než 0,3 % celkové plochy píků. Nepřihlíží se k píku rozpouštědla.

Těžké kovy (2.4.8). 12 ml roztoku S vyhovuje limitní zkoušce (A) na těžké kovy (20 μg/g). Porovnávací roztok se připraví za použití základního roztoku olova (2 μg Pb/ml).

Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Nejvýše 0,5 %; stanoví se s 2,000 g zkoušené látky.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

0,150 g se rozpustí ve směsi 5,0 ml kyseliny chlorovodíkové 0,01 mol/l VS a 50 ml lihu 96% R a titruje se hydroxidem sodným 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace (2.2.20) bodu ekvivalence. Odečte se spotřeba mezi dvěma inflexními body.

1 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS odpovídá 18,77 mg C10H18ClN.

Uchovávání

Separandum.

§ Amfetamini sulfas [image omitted]

Amfetaminiumsulfat

Synonyma. Amphetamini sulfas, Amphetaminium sulfuricum

[image omitted]

C18H28N2O4S	Mr 368,49	CAS 60-13-9

Je to bis[(RS)-(1-fenyl-2-propyl)amonium]sulfat. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 99,0 % až 100,5 % sloučeniny C18H28N2O4S.

Vlastnosti

Bílý prášek. Je snadno rozpustný ve vodě, těžce rozpustný v lihu 96%, prakticky nerozpustný v etheru.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: A, B a E.

Alternativní sestava zkoušek: A, C, D, E, viz Obecné zásady (1.2).

A. Optická otáčivost (2.2.7). -0,04° až +0,04°; měří se roztok S, viz Zkoušky na čistotu, ve 2dm trubici.

B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) suspenze zkoušené látky v parafinu tekutém R se shoduje s referenčním spektrem Ph. Eur. amfetaminiumsulfatu.

C. K 50 ml roztoku S se přidá 5 ml hydroxidu sodného koncentrovaného RS, 0,5 ml benzoylchloridu R, protřepe se a postupně se přidává po 0,5 ml benzoylchloridu R, pokud vzniká sraženina. Sraženina se odfiltruje, promyje vodou R, rekrystalizuje se dvakrát ze směsi objemových dílů lihu 96% R a vody R (1 + 1) a vysuší se při 100 °C až 105 °C. Krystaly tají (2.2.14) při 131 °C až 135 °C.

D. K asi 2 mg se přidá 1 ml formaldehydu v kyselině sírové RS; vznikne oranžové zbarvení, které se rychle změní na tmavě hnědé.

E. Roztok S vyhovuje zkoušce (a) na sírany (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Roztok S. 2,0 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředí se jí na 100 ml.

Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a bezbarvý (2.2.2, Metoda II).

Kysele nebo zásaditě reagující látky. Ke 25 ml roztoku S se přidá 0,1 ml červeně methylové RS. Ke změně zbarvení roztoku se spotřebuje nejvýše 0,1 ml kyseliny chlorovodíkové 0,01 mol/l VS nebo 0,1 ml hydroxidu sodného 0,01 mol/l VS.

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 1,0 %; 1,00 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

0,300 g se rozpustí ve 30 ml kyseliny octové bezvodé R a titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace (2.2.20) bodu ekvivalence.

1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l VS odpovídá 36,85 mg C18H28N2O4S.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.

Psychotropní látka.

† Amiloridi hydrochlondum [image omitted]

Amiloridiumchlorid

Synonymum. Amiloridium chloratum

[image omitted]

C6H9Cl2N7O . 2H2O	Mr 302,12	CAS 17440-83-4
	Mr bezvodého 266,09

Je to dihydrát 1-(6-chlor-3,5-diamino-2-pyrazinkarbonyl)guanidiniumchloridu. Počítáno na bezvodou látku, obsahuje 98,0 % až 101,0 % sloučeniny C6H9Cl2N7O.

Vlastnosti

Světle žlutý až zelenožlutý prášek. Je těžce rozpustný ve vodě a v ethanolu, prakticky nerozpustný v etheru.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: A, D.

Alternativní sestava zkoušek: B, C, D, viz Obecné zásady (1.2).

A. Infračervené absorpční spektrum zkoušené látky se shoduje se spektrem amiloridiumchloridu CRL.

B. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy vhodného silikagelu.

Zkoušený roztok. 40 mg se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml.

Porovnávací roztok. 40 mg amiloridiumchloridu CRL se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml.

Na vrstvu se odděleně nanese po 5 μl každého roztoku a vyvíjí se čerstvě připravenou směsí objemových dílů amoniaku zředěného RS1, vody R a dioxanu R (6 + 6 + 88) po dráze 12 cm. Po vysušení na vzduchu se vrstva pozoruje v ultrafialovém světle při 365 nm. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku je polohou, fluorescencí a velikostí shodná s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku.

C. Asi 10 mg se rozpustí v 10 ml vody R, přidá se 10 ml roztoku cetrimidu R (200 g/l), 0,25 ml hydroxidu sodného zředěného RS a 1 ml bromové vody RS; vznikne zelenožluté zbarvení. Po přidání 2 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS se zbarvení změní na tmavě žluté a roztok v ultrafialovém světle při 365 nm modře fluoreskuje.

D. Vyhovuje zkoušce (b) na chloridy (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Volné kyseliny. 1,0 g se rozpustí ve směsi 50 ml methanolu R a 50 ml vody R a titruje se hydroxidem sodným 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace (2.2.20) bodu ekvivalence. Spotřeba hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS není větší než 0,3 ml.

Příbuzné látky. Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29).

Zkoušený roztok. 20,0 g se rozpustí ve směsi objemových dílů acetonitrilu R a vody R (1 + 3) a zředí se stejnou směsí na 10,0 ml.

Porovnávací roztok (a). 1,0 ml zkoušeného roztoku se zředí směsí objemových dílů acetonitrilu R a vody R (1 + 3) na 100,0 ml.

Porovnávací roztok (b). 1,0 ml porovnávacího roztoku (a) se zředí směsí objemových dílů acetonitrilu R a vody R (1 + 3) na 10,0 ml.

Porovnávací roztok (c). 20,0 mg methylesteru kyseliny 3,5-diamino-6-chlorpyrin-2-karboxylové CRL se rozpustí ve směsi objemových dílů acetonitrilu R a vody R (1 + 3) a zředí se stejnou směsí na 20,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí stejnou směsí na 100,0 ml.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

• nerezové ocelové kolony délky 0,25 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem oktadecylsilanizovaným pro chromatografii R (5 μm),

• mobilní fáze obsahující směs objemových dílů tetramethylamoniumhydroxidu RS, acetonitrilu R a vody R (5 + 250 + 745), jejíž pH bylo upraveno na hodnotu 7,0 za použití směsi objemových dílů kyseliny fosforečné R a vody R (1 + 9), o průtokové rychlosti 1 ml/min,

• spektrofotometrického detektoru, 254 nm.

Nastříkne se 20 μl porovnávacího roztoku (c) a upraví se koncentrace acetonitrilu tak, aby retenční čas methylesteru kyseliny 3,5-diamino-6-chlorpyrazin-2-karboxylové CRL byl 5 min až 6 min (zvýšení koncentrace acetonitrilu zkracuje retenční čas). Nastříkne se 20 μl porovnávacího roztoku (a) a upraví se koncentrace tetramethylamoniumhydroxidu a kyseliny fosforečné pro udržení pH na hodnotě 7,0 tak, aby retenční čas amiloridu byl 9 min až 12 min (zvýšení koncentrace zkracuje tento retenční čas). Nastříkne se 20 μl porovnávacího roztoku (b); zkoušku lze hodnotit, jestliže poměr signálu hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) k šumu je nejméně 5,0.

Nastříkne se odděleně 20 μl zkoušeného roztoku a 20 μl porovnávacího roztoku (c) a chromatogramy se zaznamenávají po dobu odpovídající 5násobku retenčního času píku amiloridu. Na chromatogramu zkoušeného roztoku součet ploch píků, kromě píku odpovídajícího amiloridu, není větší než plocha píku odpovídajícího methylesteru kyseliny 3,5-diamino-6-chlorpyrazin-2-karboxylové na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) (0,5 %). Nepřihlíží se k píkům s plochou menší než 10 % plochy píku methylesteru kyseliny 3,5-diamino-6-chlorpyrazin-2-karboxylové) na chromatogramu porovnávacího roztoku (c).

Voda, semimikrostanovení (2.5.12). 11,0 % až 13,0 %; stanoví se s 0,200 g zkoušené látky.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

0,2500 g se rozpustí ve směsi 15 ml dioxanu R a 100 ml kyseliny octové bezvodé R přidá se 10 ml octanu rtuťnatého RS a titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace (2.2.20) bodu ekvivalence.

1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l VS odpovídá 26,61 mg C6H9Cl2N7O.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.

Separandum.

† Aminophenazonum [image omitted]

Aminofenazon

[image omitted]

C13H17N3O	Mr 231,30	CAS 58-15-1

Je to 4-dimethylamino-1-fenyl-2,3-dimethyl-5-pyrazolon. Obsahuje 99,0 % až 100,5 % sloučeniny C13H17N3O.

Vlastnosti

Bílý krystalický prášek nebo drobné bezbarvé krystalky. Je dobře rozpustný ve vodě a snadno rozpustný v lihu 96%.

Zkoušky totožnosti

A. Teplota tání (2.2.14). 107 °C až 109 °C.

B. K 10 ml roztoku S, viz Zkoušky na čistotu, se přidá 0,2 ml dusičnanu stříbrného RS2; roztok se zbarví zprvu modrofialově a pak se vylučuje stříbro.

Zkoušky na čistotu

Roztok S. 5,0 g se rozpustí zahřátím ve vodě prosté oxidu uhličitého R a po ochlazení se jí zředí na 100 ml.

Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a bezbarvý (2.2.2, Metoda II).

Hodnota pH (2.2.4). 7,5 až 9,0; měří se roztok S.

Snadno zuhelnitelné látky. 0,20 g se rozpustí v 5 ml kyseliny sírové R. Roztok je čirý a není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok Ž6.

Fenazon. Ke 2 ml roztoku S se přidají 3 ml vody R, roztok 0,10 g 4-dimethylaminobenzaldehydu R ve 3 ml lihu 96% R, 1 ml kyseliny sírové R, promíchá se a nechá stát 5 min. Roztok se nezbarví intenzivněji než současně připravený kontrolní roztok.

Chloridy (2.4.4). 15,0 ml roztoku S vyhovuje limitní zkoušce na chloridy (70 μg/g). Místo 1,0 ml kyseliny dusičné zředěné RS se použije stejný objem kyseliny sírové RS.

Sírany (2.4.13). 12,5 ml roztoku S se zředí vodou R na 15 ml. Roztok vyhovuje limitní zkoušce na sírany (200 μg/g).

Těžké kovy (2.4.8). 12 ml roztoku S vyhovuje limitní zkoušce A na těžké kovy (20 μg/g). K přípravě porovnávacího roztoku se použije základní roztok olova (1 μg Pb/ml).

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

0,200 g se rozpustí v 15 ml kyseliny octové bezvodé R, přidá se 0,1 ml violeti krystalové RS a titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS do změny fialového zbarvení na modré. Provede se slepá zkouška.

1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l VS odpovídá 23,13 mg C13H17N3O.

Uchovávání

Chráněn před světlem.

Separandum.

† Aminophyllinum [image omitted]

Aminofylin

Synonyma. Theophyllinum et ethylendiaminum, theofylin a ethylendiamin

[image omitted]

C16H24N10O4	Mr 420,43	CAS 317-34-0

Počítáno na bezvodou látku, obsahuje 84,0 % až 87,4 % theofylinu (C7H8N4O2; Mr 180,17) a 13,5 % až 15,0 % ethylendiaminu (C2H8N2; Mr 60,10).

Vlastnosti

Bílý až slabě nažloutlý prášek nebo granule. Je snadno rozpustný ve vodě (roztok se kalí vlivem absorpce oxidu uhličitého), prakticky nerozpustný v ethanolu.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: B, C a E.

Alternativní sestava zkoušek: A, C, D, E a F, viz Obecné zásady (1.2).

1,0 g se rozpustí v 10 ml vody R, přidají se po kapkách za protřepávání 2 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS a zfiltruje se. Sraženina se použije pro zkoušky totožnosti A, B, D a F a filtrát se použije pro zkoušku totožnosti C.

A. Sraženina promytá vodou R a vysušená při 100 °C až 105 °C taje (2.2.14) při 270 °C až 274 °C.

B. Sraženina promytá vodou R a vysušená při 100 °C až 105 °C se zkouší absorpční spektrofotometru v infračervené oblasti (2.2.24). Infračervené absorpční spektrum sraženiny se shoduje se spektrem theofylinu CRL.

C. K filtrátu se přidá 0,2 ml benzoylchloridu R, zalkalizuje se hydroxidem sodným zředěným RS a intenzivně se protřepe. Sraženina se odfiltruje, promyje 10 ml vody R, rozpustí v 5 ml horkého lihu 96% R a přidá se 5 ml vody R. Vyloučí se sraženina, která po promytí a vysušení při 100 °C až 105 °C taje (2.2.14) při 248 °C až 252 °C.

D. K asi 10 mg sraženiny se přidá 1,0 ml roztoku hydroxidu draselného R (360 g/l), zahřívá se 3 min ve vodní lázni 90 °C teplé a přidá se 1 ml kyseliny diazobenzensulfonové RS1; pomalu vzniká červené zbarvení. Provede se slepá zkouška.

E. Zkouška Voda, semimikrostanovení, viz Zkoušky na čistotu, je zároveň zkouškou totožnosti.

F. Sraženina vyhovuje zkoušce na xanthiny (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Vzhled roztoku. 0,5 g se rozpustí mírným zahřátím v 10 ml vody prosté oxidu uhličitého R. Roztok neopalizuje intenzivněji než porovnávací suspenze II (2.2.1) a není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok ZŽ6 (2.2.2, Metoda II).

Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie za použití vrstvy vhodného silikagelu s fluorescenčním indikátorem pro detekci při 254 nm.

Zkoušený roztok. 0,2 g se rozpustí zahřátím ve 2 ml vody R a zředí se methanolem R na 10 ml. Porovnávací roztok. 0,5 ml zkoušeného roztoku se zředí methanolem R na 100 ml.

Na vrstvu se odděleně nanese po 10 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů amoniaku 26% R, acetonu R, chloroformu R a 1-butanolu R (10 + 30 + 30 + 40) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a pozoruje v ultrafialovém světle při 254 nm. Na chromatogramu zkoušeného roztoku není žádná skvrna, kromě hlavní skvrny, intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (0,5 %).

Těžké kovy (2.4.8). 1,0 g vyhovuje limitní zkoušce C na těžké kovy (20 μg/g). K přípravě porovnávacího roztoku se použijí 2 ml základního roztoku olova (10 μg Pb/ml).

Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Nejvýše 1,5 %; stanoví se s 2,00 g zkoušené látky rozpuštěné ve 20 ml pyridinu bezvodého R.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

Ethylendiamin. 0,250 g se rozpustí ve 30 ml vody R. Přidá se 0,1 ml zeleně bromkresolové RS jako indikátoru a titruje se kyselinou chlorovodíkovou 0,1 mol/l VS do vzniku zeleného zbarvení.

1 ml kyseliny chlorovodíkové 0,1 mol/l VS odpovídá 3,005 mg C2H8N2.

Theofylin. 0,200 g se suší v sušárně při 135 °C do konstantní hmotnosti. Sušina se rozpustí zahřátím ve 100 ml vody R, ochladí se, přidá se 20 ml dusičnanu stříbrného 0,1 mol/l VS a protřepe se. Přidá se 1 ml modře bromthymolové RS1 jako indikátoru a titruje se hydroxidem sodným 0,1 mol/l VS.

1 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS odpovídá 18,02 mg C7H8N4O2.

Uchovávání

Ve vzduchotěsných obalech, chráněn před světlem.

Separandum.

† Aminophyllinum hydricum [image omitted]

Hydratovaný aminofylin

Synonyma. Theophyllinum et ethylendiaminum hydricum, hydratovaný theofylin a ethylendiamin

CAS 5897-66-5

Počítáno na bezvodou látku, obsahuje 84,0 % až 87,4 % theofylinu (C7H8N4O2; Mr 180,17) a 13,5 % až 15,0 % ethylendiaminu (C2H8N2; Mr 60,10).

Vlastnosti

Bílý až slabě nažloutlý prášek nebo granule. Je snadno rozpustný ve vodě (roztok se kalí vlivem absorpce oxidu uhličitého), prakticky nerozpustný v ethanolu.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: B, C a E.

Alternativní sestava zkoušek: A, C, D, E a F, viz Obecné zásady (1.2).

1,0 g se rozpustí v 10 ml vody R, přidají se po kapkách za protřepávání 2 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS a zfiltruje se. Sraženina se použije pro zkoušky totožnosti A, B, D a F a filtrát se použije pro zkoušku totožnosti C.

A. Sraženina promytá vodou R a vysušená při 100 °C až 105 °C taje (2.2.14) při 270 °C až 274 °C.

B. Sraženina promytá vodou R a vysušená při 100 °C až 105 °C se zkouší absorpční spektrofotometru v infračervené oblasti (2.2.24). Infračervené absorpční spektrum sraženiny se shoduje se spektrem theofylinu CRL.

C. K filtrátu se přidá 0,2 ml benzoylchloridu R, zalkalizuje se hydroxidem sodným zředěným RS a intenzivně se protřepe. Sraženina se odfiltruje, promyje 10 ml vody R, rozpustí v 5 ml horkého lihu 96% R a přidá se 5 ml vody R. Vyloučí se sraženina, která po promytí a vysušení při 100 °C až 105 °C taje (2.2.14) při 248 °C až 252 °C.

D. K asi 10 mg sraženiny se přidá 1,0 ml roztoku hydroxidu draselného R (360 g/l), zahřívá se 3 min ve vodní lázni 90 °C teplé a přidá se 1 ml kyseliny diazobenzensulfonové RS1; pomalu vzniká červené zbarvení. Provede se slepá zkouška.

E. Zkouška Voda, semimikrostanovení, viz Zkoušky na čistotu, je zároveň zkouškou totožnosti.

F. Sraženina vyhovuje zkoušce na xanthiny (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Vzhled roztoku. 0,5 g se rozpustí mírným zahřátím v 10 ml vody prosté oxidu uhličitého R. Roztok neopalizuje intenzivněji než porovnávací suspenze II (2.2.1) a není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok ZŽ6 (2.2.2, Metoda II).

Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie za použití vrstvy vhodného silikagelu s fluorescenčním indikátorem pro detekci při 254 nm.

Zkoušený roztok. 0,2 g se rozpustí zahřátím ve 2 ml vody R a zředí se methanolem R na 10 ml.

Porovnávací roztok. 0,5 ml zkoušeného roztoku se zředí methanolem R na 100 ml.

Na vrstvu se odděleně nanese po 10 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů amoniaku 26% R, acetonu R, chloroformu R, a 1-butanolu R (10 + 30 + 30 + 40) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a pozoruje v ultrafialovém světle při 254 nm. Na chromatogramu zkoušeného roztoku není žádná skvrna, kromě hlavní skvrny, intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (0,5 %).

Těžké kovy (2.4.8). 1,0 g vyhovuje limitní zkoušce C na těžké kovy (20 μg/g). K přípravě porovnávacího roztoku se použijí 2 ml základního roztoku olova (10 μg Pb/ml).

Voda, semimikrostanovení (2.5.12). 3,0 až 8,0 %; stanoví se s 0,500 g zkoušené látky rozpuštěné ve 20 ml pyridinu R.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

Ethylendiamin. 0,250 g se rozpustí ve 30 ml vody R. Přidá se 0,1 ml zeleně bromkresolové RS jako indikátoru a titruje se kyselinou chlorovodíkovou 0,1 mol/l VS do vzniku zeleného zbarvení.

1 ml kyseliny chlorovodíkové 0,1 mol/l VS odpovídá 3,005 mg C2H8N2.

Theofylin. 0,200 g se suší v sušárně při 135 °C do konstantní hmotnosti. Sušina se rozpustí zahřátím ve 100 ml vody R, ochladí se, přidá se 20 ml dusičnanu stříbrného 0,1 mol/l VS a protřepe se. Přidá se 1 ml modře bromthymolové RS1 jako indikátoru a titruje se hydroxidem sodným 0,1 mol/l VS.

1 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS odpovídá 18,02 mg C7H8N4O2.

Uchovávání

Ve vzduchotěsných obalech, chráněn před světlem.

Separandum.

† Amiodarom hydrochloridum [image omitted]

Amiodaroniumchlorid

[image omitted]

C25H30CII2NO3	Mr 681,78	CAS 19774-82-4

Je to N,N-diethyl-2-[4-(2-butyl-3-benzofuranylkarbonyl)-2,6-dijodfenoxy]ethylamoniumchlorid. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 98,5 % až 101,0 % sloučeniny C25H30ClI2NO3.

Vlastnosti

Bílý nebo téměř bílý jemný krystalický prášek. Je velmi těžce rozpustný ve vodě, snadno rozpustný v dichlormethanu, dobře rozpustný v methanolu, mírně rozpustný v lihu 96%, velmi těžce rozpustný v hexanu.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: A, B a D.

Alternativní sestava zkoušek: A, C a D, viz Obecné zásady (1.2).

A. Teplota tání (2.2.14). 159 °C až 163 °C.

B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) tablety zkoušené látky se shoduje se spektrem tablety amiodaroniumchloridu CRL.

C. Hodnotí se chromatogramy ze zkoušky Příbuzné látky, viz Zkoušky na čistotu, v ultrafialovém světle při 254 nm. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) se polohou a velikostí shoduje s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku (a).

D. Vyhovuje zkoušce (b) na chloridy (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Vzhled roztoku. 1,0 g se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 20 ml. Tento roztok je čirý (2.2.1) a není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok ZŽ5 (2.2.2, Metoda II).

Hodnota pH (2.2.3). 3,2 až 3,8; měří se roztok připravený takto: 1,0 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R zahřátím na 80 °C, ochladí se a zředí se stejným rozpouštědlem na 20 ml.

Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu GF254R. Roztoky se připravují těsně před použitím, chráněny před přímým světlem.

Zkoušený roztok (a). 0,50 g se rozpustí v dichlormethanu R a zředí se jím na 5 ml.

Zkoušený roztok (b). 1 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí dichlormethanem R na 20 ml.

Porovnávací roztok (a). 25 mg amiodaroniumchloridu CRL se rozpustí v dichlormethanu R a zředí se jím na 5 ml.

Porovnávací roztok (b). 1 ml zkoušeného roztoku (b) se zředí dichlormethanem R na 10 ml.

Porovnávací roztok (c). 5 ml porovnávacího roztoku (b) se zředí dichlormethanem R na 10 ml.

Porovnávací roztok (d). 10 mg (2-chlorethyl)diethylamoniumchloridu R se rozpustí v dichlormethanu R a zředí se jím na 50 ml.