Vyhláška Ministerstva zdravotnictví, kterou se stanoví požadavky na jakost, postup při přípravě, zkoušení, uchovávání a dávkování léčiv (Český lékopis 1997)

Absorbance (2.2.25). 0,100 g se rozpustí v cyklohexanu R a zředí se jím na 10,0 ml. Absorbance roztoku měřená při 264 nm až 276 nm je nejvýše 0,20.

Číslo kyselosti (2.5.1). Nejvýše 2,0; stanoví se s 5,0 g zkoušené látky.

Číslo peroxidové (2.5.5). Nejvýše 10,0.

Nezmýdelnitelné látky (2.5.7). Nejvýše 0,7 %; stanoví se s 5,0 g zkoušené látky.

Cizí mastné oleje. Provede se zkouška Cizí oleje v mastných olejích plynovou chromatografií (2.4.22). Podíl mastných kyselin má toto složení:

• nasycené mastné kyseliny s délkou řetězce méně než C16: nejvýše 0,1 %,

• kyselina palmitová: 4,0 % až 9,0 %,

• kyselina palmitolejová (délkou řetězce odpovídá makrogoladipatu 16,3): nejvýše 0,6 %,

• kyselina margarová: nejvýše 0,2 %,

• kyselina stearová: nejvýše 3,0 %,

• kyselina olejová (délkou řetezce odpovídá makrogoladipatu 18,3): 62,0 % až 86,0 %,

• kyselina linolová (délkou řetězce odpovídá makrogoladipatu 18,9): 20,0 % až 30,0 %,

• kyselina linolenová (délkou řetězce odpovídá makrogoladipatu 19,7): nejvýše 0,4 %,

• kyselina arachidová: nejvýše 0,1 %,

• kyselina gadolejová (délkou řetězce odpovídá makrogoladipatu 20,3): nejvýše 0,1 %,

• kyselina behenová: nejvýše 0,1 %,

• kyselina eruková (délkou řetezce odpovídá makrogoladipatu 22,3): nejvýše 0,1 %.

Steroly. Provede se zkouška Steroly v mastných olejích (2.4.23). Podíl sterolů obsahuje:

• cholesterol: nejvýše 0,7 %,

• kampesterol: nejvýše 4,0 %,

• stigmasterol: nejvýše 3,0 %,

• β-sitosterol: 73,0 % až 87,0 %,

• Δ5-avenasterol: nejméně 10,0 %,

• Δ7-avenasterol: nejvýše 3,0 %,

• Δ7-stigmastenol: nejvýše 3,0 %,

• fukosterol: nejvýše 2,0 %,

• brassikasterol: nejvýše 0,3 %.

Meruňkový nebo broskvový olej. 2 ml se 5 min protřepávají se směsí 1 ml kyseliny dusičné dýmové R a 1 ml vody R. Po oddělení vrstev nevznikne v žádné z nich růžové nebo hnědé zbarvení.

Sezamový olej. 10 ml se asi 1 min protřepává v odměrném válci se zabroušenou zátkou se směsí 0,5 ml roztoku furfuralu R (3,5 ml/l) v acetanhydridu R a 4,5 ml acetanhydridu R. Zfiltruje se filtračním papírem smočeným v acetanhydridu R. K filtrátu se přidá 0,2 ml kyseliny sírové R; nevznikne modrozelené zbarvení.

Uchovávání

Ve zcela naplněných, dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.

Amygdalae oleum raffinatum [image omitted]

Mandlový olej čištěný

Synonymum. Oleum amygdalae raffinatum

Je to olej získaný čištěním a deodorizací mandlového oleje získaného ze zralých semen druhu Prunus dulcis (MILL.) D.A. WEBB var. dulcis nebo Prunus dulcis (MILL.) D.A. WEBB var. amara (D.C.) BUCHHEIM nebo směs obou druhů. Může obsahovat vhodný antioxidant.

Vlastnosti

Slabě žlutá čirá průhledná kapalina. Je těžce rozpustný v lihu 96%, mísitelný s etherem petrolejovým.

Tuhne při teplotě asi -18 °C.

Zkoušky totožnosti

A. Provede se zkouška Totožnost olejů tenkovrstvou chromatografií (2.3.2). Chromatogram zkoušeného roztoku se shoduje s charakteristickým chromatogramem pro mandlový olej.

Zkoušky na čistotu

Relativní hustota (2.2.5). 0,911 až 0,920.

Číslo kyselosti (2.5.1). Nejvýše 0,5; stanoví se s 5,0 g zkoušené látky.

Číslo peroxidové (2.5.5). Nejvýše 5,0.

Nezmýdelnitelné látky (2.5.7) Nejvýše 0,7 %; stanoví se s 5,0 g zkoušené látky.

Cizí mastné oleje. Provede se zkouška Cizí oleje v mastných olejích plynovou chromatografií (2.4.22). Podíl mastných kyselin má toto složení:

• nasycené mastné kyseliny s délkou řetězce méně než C16: nejvýše 0,1 %,

• kyselina palmitová: 4,0 % až 9,0 %,

• kyselina palmitolejová (délkou řetězce odpovídá makrogoladipatu 16,3): nejvýše 0,6 %,

• kyselina margarová: nejvýše 0,2 %,

• kyselina stearová: nejvýše 3,0 %,

• kyselina olejová (délkou řetezce odpovídá makrogoladipatu 18,3): 62,0 % až 86,0 %,

• kyselina linolová (délkou řetězce odpovídá makrogoladipatu 18,9): 20,0 % až 30,0 %,

• kyselina linolenová (délkou řetězce odpovídá makrogoladipatu 19,7): nejvýše 0,4 %,

• kyselina arachidová: nejvýše 0,1 %,

• kyselina gadolejová (délkou řetězce odpovídá makrogoladipatu 20,3): nejvýše 0,1 %,

• kyselina behenová: nejvýše 0,1 %,

• kyselina eruková (délkou řetezce odpovídá makrogoladipatu 22,3): nejvýše 0,1 %.

Steroly. Provede se zkouška Steroly v mastných olejích (2.4.23). Podíl sterolů obsahuje:

• cholesterol: nejvýše 0,7 %,

• kampesterol: nejvýše 4,0 %,

• stigmasterol: nejvýše 3,0 %,

• β-sitosterol: 73,0 % až 87,0 %,

• Δ5-avenasterol: nejméně 10,0 %,

• Δ7-avenasterol: nejvýše 3,0 %,

• Δ7-stigmastenol: nejvýše 3,0 %,

• fukosterol: nejvýše 2,0 %,

• brassikasterol: nejvýše 0,3 %.

Meruňkový nebo broskvový olej. 2 ml se 5 min protřepávají se směsí 1 ml kyseliny dusičné dýmové R a 1 ml vody R. Po oddělení vrstev nevznikne v žádné z nich růžové nebo hnědé zbarvení.

Sezamový olej. 10 ml se asi 1 min protřepává v odměrném válci se zabroušenou zátkou se směsí 0,5 ml roztoku furfuralu R (3,5 ml/l) v acetanhydridu R a 4,5 ml acetanhydridu R. Zfiltruje se filtračním papírem smočeným v acetanhydridu R. K filtrátu se přidá 0,2 ml kyseliny sírové R; nevznikne modrozelené zbarvení.

Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Jestliže je látka určena k výrobě parenterálních lékových forem, obsahuje nejvýše 0,3 % vody; stanoví se s 3,000 g zkoušené látky.

Uchovávání

Ve zcela naplněných, dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.

Označování

V označení na obalu se uvede:

• zda je látka vhodná pro výrobu parentálních lékových forem,

• název a koncentrace přidaného antioxidantu.

Anisi etheroleum [image omitted]

Anýzová silice

Synonyma. Anisi aetheroleum, Oleum anisi

Je to silice získaná ze zralých suchých plodů druhu Pimpinella anisum L. nebo Illicium verum HOOK. fil. destilací s vodní parou.

Vlastnosti

Čirá bezbarvá nebo světle žlutá kapalina za chladu tuhnoucí. Je prakticky nerozpustná ve vodě, mísitelná s lihem 96%, etherem, etherem petrolejovým a dichlormethanem.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: B.

Alternativní sestava zkoušek: A, viz Obecné zásady (1.2).

A. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu GF254R.

Zkoušený roztok. 1 g zkoušené látky se rozpustí v toluenu R a zředí se jím na 10 ml.

Porovnávací roztok (a). 80 μl anetholu R se rozpustí v toluenu R a zředí se jím na 1 ml.

Porovnávací roztok (b). 3 μl anisaldehydu R se rozpustí v toluenu R a zředí se jím na 1 ml.

Porovnávací roztok (c). 1 μl linalolu R se rozpustí v toluenu R a zředí se jím na 1 ml.

Na vrstvu se nanese odděleně po 5 μl každého roztoku. Vyvíjí se směsí objemových dílů ethylacetatu R a toluenu R (7 + 93) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Na chromatogramu zkoušeného roztoku je skvrna odpovídající polohou skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku (b). V horní třetině chromatogramu zkoušeného roztoku je skvrna odpovídající polohou skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Vrstva se postříká zkoumadlem vanilinovým R a zahřívá se 10 min při 100 °C až 105 °C. Pozoruje se do 10 min v denním světle. Na chromatogramu zkoušeného roztoku je modrá skvrna odpovídající polohou a zbarvením skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) a oranžově růžová skvrna odpovídající polohou a zbarvením skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Na čele chromatogramu je fialová skvrna (monoterpeny). U silice z P. anisum může být ještě hnědá skvrna bezprostředně nad skvrnou odpovídající anisaldehydu.

B. Hodnotí se chromatogramy získané ve zkoušce Chromatografický profil, viz Zkoušky na čistotu. Na chromatogramu zkoušeného roztoku je šest píků, které svými retenčními časy odpovídají šesti píkům na chromatogramu porovnávacího roztoku.

[image omitted]

Obr. 1. Vzor chromatogramu silice z druhu Illicium verum

Zkoušky na čistotu

Relativní hustota (2.2.5). 0,978 až 0,994.

Index lomu (2.2.6). 1,552 až 1,561.

Teplota tuhnutí (2.2.18). 15 °C až 19 °C.

Číslo kyselosti (2.5.1). Nejvýše 1,0; 5,0 g se rozpustí v 50 ml předepsané směsi rozpouštědel.

Mastné oleje a zpryskyřičnatělé silice (2.8.7).

Vyhovuje požadavkům zkoušky Mastné oleje a zpryskyřičnatělé silice v silicích.

Chromatografický profil. Provede se plynová chromatografie (2.2.28).

Zkoušený roztok. Zkoušená látka.

Porovnávací roztok. Jednotlivé složky se odváží tak, aby jejich celkové množství činilo asi 20 %. K 1 g hexanu R se přidá 20 mg linalolu R, 20 mg estragolu R, 20 mg a-terpineolu R, 10 mg cis-anetholu R, 60 mg anetholu R a 30 mg anisaldehydu R.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

• skleněné kolony délky 30 m až 60 m vnitřního průměru 0,3 mm s vnitřní stěnou pokrytou vrstvou makrogolu 20 000 R,

• helia pro chromatografii R jako nosného plynu,

• plamenoionizačního detektoru,

• programované teploty; teplota kolony se udržuje po dobu 4 min na 60 °C, pak se zvyšuje rychlostí 2 °C/min až na 210 °C, při níž se udržuje 15 min,

• teploty nástřikového prostoru 180 °C až 210 °C a detektoru 220 °C až 250 °C.

Nastříkne se 0,2 μl porovnávacího roztoku. Při dodržení předepsaných podmínek se eluují jednotlivé látky v pořadí uvedeném ve složení porovnávacího roztoku. Zaznamenají se retenční časy těchto látek.

Zkoušku lze hodnotit, jestliže počet teoretických pater je nejméně 30 000, počítáno od píku estragolu při 120 °C, a je-li rozlišení mezi píky estragolu a α-terpineolu nejméně 1,3 při 130 °C.

Nastříkne se asi 0,2 μl zkoušeného roztoku. Porovnáním retenčních časů píků na chromatogramu zkoušeného roztoku s retenčními časy píků na chromatogramu porovnávacího roztoku se identifikuje šest látek, přítomných na chromatogramu zkoušeného roztoku (nepřihlíží se k píku odpovídajícímu hexanu R).

Obsah jednotlivých látek v procentech se stanoví metodou absolutní kalibrace.

Obsah látek v procentech se pohybuje v rozmezí:

linalol	0,1 % až 1,5 %
estragol	0,5 % až 6,0 %
α-terpineol	0,1 % až 1,5 %
cis-anethol	nejvýše 0,5 %
trans-anethol	84,0 % až 93,0 %
anisaldehyd	0,1 % až 3,5 %

[image omitted]

Obr. 2. Vzor chromatogramu silice z druhu Pimpinella anisum

Uchovávání

Ve zcela naplněných vzduchotěsných obalech, chráněna před světlem a teplem.

Označování

V označení na obalu se uvede, zda silice pochází z druhu P. anisum nebo I. verum.

Vzor chromatogramu je uveden pro informaci a jako návod při aplikaci analytické metody. Netvoří součást požadavků článku.

Anisi fructus [image omitted]

Anýzový plod

Synonymum. Fructus anisi vulgaris

Je to celá usušená dvojnažka druhu Pimpinella anisum L.

Obsahuje nejméně 20 ml silice v 1 kilogramu drogy.

Vlastnosti

Droga má charakteristický pach po anetholu. Je to obvykle celá dvojnažka, často s malým zbytkem tenké tuhé lehce zakřivené stopky.

Makroskopický a mikroskopický popis, viz Zkoušky totožnosti A a B.

Zkoušky totožnosti

A. Dvojnažka je vejčitá nebo hruškovitá, z boku lehce zmáčklá, žlutozelená nebo zelenošedá, 3 mm až 5 mm dlouhá a až 3 mm široká, ukončená stylopodiem se dvěma krátkými, nazpět ohnutými konci. Nažky jsou na vrcholu spojené karpoforem; poutcová strana je plochá, hřbetní strana vypouklá s krátkými bradavčitými chlupy viditelnými pod lupou. Nažky mají pět primárních podélných, málo výrazných žeber světlejší barvy, tři hřbetní a dvě postranní.

B. Droga se upráškuje (355). Prášek je zelenožlutý až hnědozelený. Pozoruje se pod mikroskopem v chloralhydrátu RS. Práškovaná droga je charakteristická těmito znaky: krycí chlupy nebo jejich úlomky jsou většinou jednobuněčné, někdy zakřivené, na konci tupé, s bradavčitou kutikulou nebo jejich úlomky; úlomky pokožky s buňkami se zvrásněnou kutikulou, někdy s anomocytickými průduchy, úlomky četných úzkých rozvětvených siličných kanálků, úlomky endospermu s aleuronovými zrny a malými drúzami šťavelanu vápenatého; podlouhlé sklereidy z poutcové strany, svazky sklerenchymatických vláken karpoforu a stopky. Škrob chybí.

C. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu GF254R

Zkoušený roztok. 0,10 g práškované drogy (1500) se protřepává 15 min s 2 ml dichlormethanu R. Zfiltruje se a filtrát se opatrně odpaří do sucha ve vodní lázni při 60 °C. Zbytek se rozpustí v 0,5 ml toluenu R.

Porovnávací roztok. 3 μl anetholu R a 40 μl oleje olivového R se rozpustí v 1 ml toluenu R.

Na vrstvu se nanese odděleně ve vzdálenostech 2 cm 2 μl a 3 μl zkoušeného roztoku a 1 μl, 2 μl a 3 μl porovnávacího roztoku. Vyvíjí se toluenem R po dráze 10 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Ve střední části chromatogramů je patrna skvrna anetholu. Vrstva se postříká čerstvě připraveným roztokem kyseliny fosfomolybdenové R (200 g/l) v lihu 96% R a zahřívá se 5 min při 120 °C. Skvrny odpovídající anetholu jsou zbarveny modře. Skvrna anetholu na chromatogramů zkoušeného roztoku při nanášce 2 μl převyšuje velikostí a intenzitou skvrnu na chromatogramů porovnávacího roztoku při nanášce 1 μl a nepřevyšuje velikostí a intenzitou skvrnu porovnávacího roztoku při nanášce 3 μl. Na chromatogramech zkoušeného roztoku je v dolní třetině patrna skvrna odpovídající svojí polohou a zbarvením skvrně na chromatogramů porovnávacího roztoku (triacylglyceroly olivového oleje).

Zkoušky na čistotu

Cizí příměsi (2.8.2). Vyhovuje požadavkům zkoušky Cizí příměsi.

Voda, stanovení destilací (2.2.13). Nejvýše 7,0 %; stanoví se s 20,0 g práškované drogy.

Celkový popel (2.4.16). Nejvýše 12,0 %.

Popel nerozpustný v kyselině chlorovodíkové (2.8.1). Nejvýše 2,5 %.

Stanovení obsahu

Provede se Stanovení silic v rostlinných drogách (2.8.12). 10,0 g drogy (710) upráškované bezprostředně před použitím se destiluje 2 h rychlostí 2,5 ml/min až 3,5 ml/min v baňce na 250 ml se 100 ml vody R; do dělené hubice se přidá 0,50 ml xylenu R.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.

Anisi stellati fructus [image omitted]

Plod badyáníku

Synonymum. Fructus anisi stellati

Je to usušené souplodí druhu Illicium verum HOOK. fil. Obsahuje nejméně 70 ml silice v 1 kilogramu drogy, vztaženo na sušinu.

Vlastnosti

Je to souplodí složené z měchýřků. Každý měchýřek asi 12 mm až 20 mm dlouhý a 6 mm až 11 mm široký. Semena až 8 mm dlouhá. Plodolisty jsou hnědé, charakteristického pachu po anetholu.

Makroskopický a mikroskopický popis, viz Zkoušky totožnosti A a B.

Zkoušky totožnosti

A. Souplodí složeno ze šesti až jedenácti (obvykle osmi) často nepravidelně vyvinutých člunkovitých měchýřků, paprsčitě uspořádaných kolem krátkého středního, tupě zakončeného sloupku. Mohou být přítomny jednotlivé měchýřky a semena.

Distální část každého měchýřku je protažena v tupý zobákovitý hrot. Zevní strana měchýřku je červenohnědá až šedohnědá, hrubě vrásčitá; vnitřní strana lesklá, červenohnědá, hladká. Zralé měchýřky mají nahoře podélnou trhlinu, odhalující jedno tvrdé, vejčité, ze stran zmáčknuté, lesklé, hnědé semeno. Plodní stopka malá, s distální částí silně zakřivenou, často chybí.

B. Droga se upráškuje (355). Prášek je červenohnědý. Pozoruje se pod mikroskopem v chloralhydrátu RS. Práškovaná droga je charakteristická těmito znaky: hnědé buňky epikarpu, při pohledu shora mnohohranné, se silně zvrásněnou kutikulou a příležitostně s anomocytickými průduchy (2.8.3); úlomky endokarpu s palisádovými buňkami až 600 μm dlouhými; úlomky mezokarpu s velkými parenchymatickými buňkami; cévy; siličné buňky a skupiny velkých, dlouze protáhlých sklereid se ztlustlými, tečkovanými stěnami; úlomky semen s palisádovými, žlutými sklereidami až 200 μm dlouhými se silně tečkovanými stěnami; úlomky endospermu s kapkami oleje a aleuronovými zrny; oddělené úlomky sloupku a plodní stopky se silně ztlustlými sklereidami nepravidelného tvaru až 400 μm dlouhými a až 150 μm širokými, zašpičatělými, částečně hvězdovitými (astrosklereidy); kosočtverečné nebo hranolovité krystaly šťavelanu vápenatého.

C. Hodnotí se chromatogramy ze Zkoušky na čistotu Illicium anisatum. Na chromatogramu zkoušeného roztoku jsou patrny skvrny (anethol, triacylglyceroly) odpovídající polohou a zbarvením skvrnám na chromatogramu porovnávacího roztoku (a).

Zkoušky na čistotu

Illicium anisatum. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy vhodného silikagelu.

Zkoušený roztok. 100 μl roztoku ze zkoušky Stanovení obsahu (roztok silice v xylenu).

Porovnávací roztok (a). 3 μl anetholu R a 50 μl oleje olivového R se rozpustí v 1 ml toluenu R.

Porovnávací roztok (b). 1 μl myristicinu R se rozpustí v 10 ml toluenu R.

Na vrstvu se nanese odděleně do pruhů po 10 μl obou roztoků. Vyvíjí se směsí objemových dílů hexanu R a toluenu R (50 + 50) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu, pak se postříká čerstvě připraveným roztokem kyseliny fosfomolybdenové R (200 g/l) v lihu 96% R. Zahřívá se 5 min při 120 °C. Skvrny odpovídající sloučeninám porovnávacích roztoků jsou modré. Skvrna odpovídající myristicinu na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) se nachází v poloze vymezené skvrnami anetholu a triacylglycerolů olivového oleje na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Na chromatogramu zkoušeného roztoku není patrna skvrna myristicinu.

Cizí příměsi (2.8.2). Vyhovuje požadavkům zkoušky Cizí příměsi. Souplodí neobsahuje měchýřky s protáhlým, nahoru otočeným zobákovitým hrotem, s plodní stopkou přímou, nezakřivenou na distálním konci (souplodí druhu Illicium anisatum L. syn. I. religiosum SIEB. et ZUCC.).

Voda, semimikrostanovení (2.2.13). Nejvýše 10,0 %; stanoví se s 20,0 g práškované drogy.

Celkový popel (2.4.16). Nejvýše 4,0 %.

Stanovení obsahu

Provede se Stanovení silic v drogách (2.8.12). 50,0 g drogy se bezprostředně před stanovením rozdrobní na hrubý prášek (1400) a promíchá se. Asi 10,0 g této směsi se rozdrobní na jemný prášek (710). 2,50 g práškované drogy (710) se destiluje 2 h rychlostí 2 ml/min až 3 ml/min. Použije se baňka na 250 ml, 100 ml vody R jako destilační tekutiny a 0,50 ml xylenu R do dělené trubice.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.

† Antazolini hydrochloridum [image omitted]

Antazoliniumchlorid

[image omitted]

C17H20ClN3	Mr 301,82	CAS 2508-72-7

Je to 2-(N-benzyl-N-fenylaminomethyl)-2-imidazoliniumchlorid. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 99,0 % až 101,0 % sloučeniny C17H20ClN3.

Vlastnosti

Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek. Je mírně rozpustný ve vodě, dobře rozpustný v lihu 96%, těžce rozpustný v dichlormethanu.

Taje při asi 240 °C, za rozkladu.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: A.

Alternativní sestava zkoušek: B, C a D, viz Obecné zásady (1.2).

A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) tablety zkoušené látky a chloridu draselného R se shoduje se spektrem tablety antazoliniumchloridu CRL a chloridu draselného R.

B. Hodnotí se chromatogramy ze zkoušky Příbuzné látky, viz Zkoušky na čistotu, v denním světle po postřiku. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztok (b) se polohou, barvou a velikostí shoduje s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku (b).

C. K 5 ml roztoku S, viz Zkoušky na čistotu, se po kapkách přidává hydroxid sodný zředěný RS do alkalické reakce, zfiltruje se a sraženina se promyje dvakrát 10 ml vody R. Sraženina se vysuší v exsikátoru za sníženého tlaku a stanoví se její teplota tání (2.2.14), která je 119 °C až 123 °C.

D. Vyhovuje zkoušce (a) na chloridy (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Roztok S. 2,0 g se rozpustí, je-li třeba zahřátím na 60 °C, ve vodě prosté oxidu uhličitého R připravené z vody destilované R a po ochlazení se zředí stejným rozpouštědlem na 100 ml.

Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a není intenzivněji zbarven než porovnávací barevný roztok Ž7 (2.2.2, Metoda II).

Kysele nebo zásaditě reagující látky. K 10 ml roztoku S se přidá 0,2 ml červeně methylové RS. Ke změně zbarvení indikátoru se spotřebuje nejvýše 0,1 ml kyseliny chlorovodíkové 0,01 mol/l VS nebo 0,01 ml hydroxidu sodného 0,01 mol/l VS.

Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu GF254R. Vrstva se před použitím 15 min zahřívá při 110 °C.

Zkoušený roztok (a). 0,10 g se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 5 ml.

Zkoušený roztok (b). 1 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí methanolem R na 5 ml.

Porovnávací roztok (a). 0,5 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí methanolem R na 100 ml.

Porovnávací roztok (b). 20 mg antazoliniumchloridu CRL se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 5 ml.

Porovnávací roztok (c). 20 mg xylometazoliniumchloridu CRL se rozpustí v 1 ml zkoušeného roztoku (a) a zředí se methanolem R na 5 ml.

Na vrstvu se odděleně nanese po 5 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů diethylaminu R, methanolu R a ethylacetatu R (5 + 10 + 85) po dráze 15 cm. Vrstva se 15 min suší v proudu teplého vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) jsou dvě zřetelně oddělené skvrny. Potom se vrstva postříká směsí stejných objemových dílů roztoku chloridu železitého R (200 g/l) a roztoku hexakyanoželezitanu draselného R (5 g/l) a ihned se pozoruje v denním světle. Žádná skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (a), kromě hlavní skvrny, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (0,5 %).

Těžké kovy (2.4.8). 1,0 g vyhovuje limitní zkoušce C na těžké kovy (20 μg/g). Připraví se porovnávací roztok za použití 2 ml základního roztoku olova (10 μg Pb/ml).

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší 3 h v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se se zbytkem ze zkoušky Ztráta sušením.

Stanovení obsahu

0,250 g se rozpustí ve 100 ml lihu 96% R, přidá se 0,1 ml fenolftaleinu RS1 a titruje se hydroxidem draselným v lihu 0,1 mol/l VS.

1 ml hydroxidu draselného v lihu 0,1 mol/l VS odpovídá 30,18 mg C17H20ClN3.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech.

Separandum.

Nečistoty

A. N-(2-aminoethyl)-2-[(benzyl)(fenyl)amino] acetamid.

† Apomorphini hydrochloridum [image omitted]

Apomorfiniumchlorid

Synonymum. Apomorphinium chloratum

[image omitted]

C17H18CINO2 . 0,5H2O	Mr 312,80	CAS 41372-20-7
	Mr bezvodého 303,79

Je to hemihydrát (6aR)-5,6,6a,7-tetrahydro-10,11-dihydroxy-6-methyl-4H-dibenzo[de,g]chinoliniumchloridu. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 98,0 % až 101,0 % sloučeniny C17H18ClNO2.

Vlastnosti

Bílý nebo slabě nažloutlý až zelenavě šedý, krystalický prášek nebo krystaly. Je mírně rozpustný ve vodě a v lihu 96%, velmi těžce rozpustný v etheru. Na vzduchu a světle se barví zřetelně zeleně.

Zkoušky totožnosti

A. 10,0 mg se rozpustí v kyselině chlorovodíkové 0,1 mol/l RS a zředí se jí na 100,0 ml. 10,0 ml tohoto roztoku se zředí stejným rozpouštědlem na 100,0 ml. Měří se absorbance (2.2.25) tohoto roztoku při 230 nm až 350 nm (2.2.25). Absorpční maximum roztoku je při 273 nm a prodleva při 300 nm až 310 nm. Specifická absorbance v maximu je 530 až 570.

B. K 5 ml roztoku S, viz Zkoušky na čistotu, se přidá několik mililitrů hydrogenuhličitanu sodného RS; vylučuje se bílá sraženina, která se zvolna barví zeleně. Přidá se 0,25 ml jodu 0,05 mol/l RS a protřepe se; sraženina se zbarví šedozeleně. Sraženina se odfiltruje; po rozpuštění v etheru R vzniká červeně zbarvený roztok, po rozpuštění v chloroformu R vzniká fialovomodře zbarvený roztok a po rozpuštění v lihu 96% R vzniká modrý roztok.

C. K 2 ml roztoku S se přidá 0,1 ml kyseliny dusičné R, promíchá se a zfiltruje. Filtrát vyhovuje zkoušce (a) na chloridy (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Roztok S. 0,25 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředí se jí na 25 ml.

Vzhled roztoku. Roztok S (10 ml) je čirý (2.2.1) a není intenzivněji zbarven než porovnávací roztok připravený takto: 5 mg zkoušené látky se rozpustí ve 100 ml vody R. K 1 ml tohoto roztoku se přidá 6 ml vody R, 1 ml hydrogenuhličitanu sodného RS, 0,5 ml jodu 0,05 mol/l VS, po 30 s 0,6 ml thiosíranu sodného 0,1 mol/l VS a zředí se vodou R na 10 ml.

Hodnota pH (2.2.3). 4,0 až 5,0; měří se roztok S.

Specifická optická otáčivost (2.2.7). -48° až -52°, počítáno na vysušenou látku; měří se roztok připravený rozpuštěním 0,25 g v kyselině chlorovodíkové 0,02 mol/l RS a zředěním stejným rozpouštědlem na 25,0 ml.

Morfin. Provede se tenkovrstvá chromatografie za použití vrstvy silikagelu G R.

Zkoušený roztok. 20 mg se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml.

Porovnávací roztok. 1 ml zkoušeného roztoku se zředí methanolem R na 50 ml.

Na vrstvu se nanese odděleně po 5 μl obou roztoků a vyvíjí se směsí objemových dílů acetonitrilu R, ethylacetatu R, dichlormethanu R, kyseliny mravenčí bezvodé R a vody R (30 + 30 + 30 + 5 + 5) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu, postříká se roztokem dusitanu sodného R (30 g/l) a vystaví se na několik minut v uzavřené nádobě parám amoniaku. Po vyjmutí se ponechá 1 h stát na světle. Na chromatogramu zkoušeného roztoku se neobjeví žádná červenooranžová skvrna o RF, které je 0,3 až 0,5násobkem RF hlavní skvrny (asi 2 % morfinu).

Zkoušku lze hodnotit, jestliže je na chromatogramu porovnávacího roztoku zřetelně viditelná skvrna.

Ztráta sušením (2.2.32). 2,5 % až 4,2 %; suší se 0,50 g v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 0,50 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

0,250 g se rozpustí v 5 ml kyseliny mravenčí bezvodé R, přidá se 30 ml kyseliny octové bezvodé R a 7 ml octanu rtuťnatého RS. Titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace (2.2.20) bodu ekvivalence.

1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l VS odpovídá 30,38 mg C17H18ClNO2.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.

Separandum.

† Aprotinini solutio concentrata [image omitted]

Koncentrovaný roztok aprotininu

Je to koncentrovaný roztok aprotininu, což je polypeptid sestávající z řetězce padesáti osmi aminokyselin. Stechiometricky inhibuje účinnost několika proteolytických enzymů, jako jsou chymotrypsin, kalikrein, plasmin a trypsin. Obsahuje nejméně 15,0 Ph.Eur.j. účinnosti aprotininu v mililitru.

Výroba

Získává se extrakcí hovězí tkáně a čistí vhodným způsobem, např. gelovou filtrací. Zvířata, ze kterých se aprotinin získává, musí splňovat požadavky oprávněné autority na zdravá zvířata určená pro humánní konzumaci. Pokud se pro výrobu použije tkáň hovězího původu, má být zvířecí zdroj prostý bovinní spongiformní encefalopatie a neměl být nikdy vystaven rizikovým faktorům, jako je výkrm bílkovinami přežvýkavců. K dosažení tohoto cíle mají zvířata pocházet z ověřených zdrojů. Při výběru zdroje zvířecí tkáně, jež se má použít, se má vzít v úvahu relativní nakažlivost a možné riziko spojené s různými tkáněmi. Různé kategorie rizika popisují platná pravidla Evropské unie "Směrnice pro snížení na minimum rizika přenosu původců spongiformní encefalopatie prostřednictvím léčivých přípravků" (Guidelines for minimising the risk of transmission of agents causing spongiform encephalopathies via medicinal products) a platné pokyny Světové zdravotnické organizace.

Vyrábí se validovanými metodami extrakce a čistění v podmínkách zajišťujících minimální mikrobiologickou kontaminaci; výrobní metody musí prokazatelně redukovat jakoukoliv kontaminaci viry nebo jinými původci infekce na přijatelné limity.

Vlastnosti

Čirý bezbarvý roztok.

Zkoušky totožnosti

A. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu G R.

Zkoušený roztok. Použije se roztok S, viz Zkoušky na čistotu.

Porovnávací roztok. Použije se roztok aprotininu BRP.

Na vrstvu se nanese po 10 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů vody R a kyseliny octové ledové R (80 + 100) obsahující 0,10 g octanu sodného R na 1 ml směsi po dráze 12 cm. Po vyjmutí z komory se vrstva usuší volně na vzduchu a postříká se roztokem 0,1 g ninhydrinu R ve směsi 6 ml roztoku chloridu měďnatého R (10 g/l), 21 ml kyseliny octové ledové R a 70 ml ethanolu R. Vrstva se usuší při 60 °C. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku se polohou, barvou a velikostí shoduje s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku.

B. Stanoví se schopnost přípravku inhibovat účinnost trypsinu.

Zkoušený roztok. 1 ml roztoku S se zředí tlumivým roztokem o pH 7,2 na 50 ml.

Roztok trypsinu. 10 mg trypsinu CRL se rozpustí v kyselině chlorovodíkové 0,002 mol/l RS a zředí se jí na 100 ml.

Roztok kaseinu. 0,2 g kaseinu R se rozpustí v tlumivém roztoku o pH 7,2 a zředí se jím na 100 ml.

Srážecí roztok. Je to směs objemových dílů kyseliny octové ledové R, vody R a ethanolu R (1 + 49 + 50).

1 ml zkoušeného roztoku se smíchá s 1 ml roztoku trypsinu, směs se nechá 10 min stát, potom se přidá 1 ml roztoku kaseinu a inkubuje se 30 min při 35 °C. Směs se ochladí v ledové lázni, přidá se 0,5 ml srážecího roztoku a po protřepání se směs nechá stát 15 min při pokojové teplotě; roztok se zakalí. Postup se opakuje s tlumivým roztokem o pH 7,2 místo zkoušeného roztoku; roztok zůstane čirý.

Zkoušky na čistotu

Roztok S. Připraví se roztok obsahující 15 Ph.Eur.j. v mililitru. Připraví se, je-li třeba, ředěním podle účinnosti uvedené v označení na obalu zkoušeného přípravku.

Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1).

Absorbance (2.2.25). Připraví se roztok obsahující 3,0 Ph.Eur.j./ml ve vodě R a měří se absorbance při 230 nm až 350 nm. Roztok vykazuje absorpční maximum při 277 nm a jeho absorbance v maximu je nejvýše 0,80.

Proteinové nečistoty o vyšší relativní molekulové hmotnosti. Zkoušený přípravek se lyofilizuje při tlaku 2,7 Pa a teplotě -30 °C. Lyofilizace, včetně dosušení při 15 °C až 25 °C, by měla trvat 6 h až 12 h. Zkouška se provede vylučovací chromatografií (2.2.30) za použití dextranu síťovaného pro chromatografii R2. K bobtnání gelu se použije roztok kyseliny octové bezvodé R (180 g/l) a stejné rozpouštědlo se použije jako eluční roztok. Připraveným gelem se naplní chromatografická kolona o délce 0,8 m až 1,0 m a průměru 25 mm tak, aby sloupec neobsahoval vzduchové bubliny. Na horní konec sloupce se nanese množství zkoušené látky odpovídající 300 Ph.Eur.j. rozpuštěné v 1 ml roztoku kyseliny octové bezvodé R (180 g/l) a eluuje se stejným rozpouštědlem. Odebírají se eluáty po 2 ml a měří se absorbance (2.2.25) každého odebraného eluátu v absorpčním maximu při 277 nm a naměřené hodnoty se vynesou do grafu. Na získaném chromatogramu není přítomno žádné absorpční maximum před elucí aprotininu.

Specifická účinnost vysušené látky. Nejméně 3,0 Ph.Eur.j. účinnosti v 1 miligramu vysušeného přípravku. 25,0 ml zkoušeného přípravku se odpaří na vodní lázni do sucha, zbytek se suší 15 h při 110 °C a zváží se. Vypočítá se počet Ph.Eur.j. připadající na 1 miligram vysušené látky z hmotnosti vysušeného zbytku a účinnosti zjištěné při Stanovení obsahu.

Neškodnost (2.6.9). Vyhovuje zkoušce na neškodnost. Každé myši se vstříkne 0,5 ml roztoku zkoušeného přípravku ve vodě na injekci R obsahujícího množství odpovídající 2 Ph.Eur.j.

Histamin (2.6.10). Nejvýše 0,2 μg ve 3 Ph.Eur.j., přepočteno na bázi histaminu.

Sterilita (2.6.1). Pokud je přípravek určen k výrobě parenterálních přípravků bez dalšího vhodného sterilizačního postupu, vyhovuje zkoušce na sterilitu.

Pyrogenní látky (2.6.8). Pokud je přípravek určen pro výrobu parenterálních přípravků bez dalšího vhodného postupu odstraňujícího pyrogenní látky, vyhovuje zkoušce na pyrogenní látky, při níž se na 1 kg hmotnosti králíka vstřikuje 1,0 ml roztoku zkoušené látky obsahujícího 15 Ph.Eur.j./ml.

Stanovení účinnosti

Účinnost zkoušeného přípravku se stanoví měřením inhibičního působení na roztok trypsinu o známé účinnosti. Inhibiční účinnost se vypočítá z rozdílu mezi počáteční a zbytkovou účinností trypsinu.

Inhibiční účinnost zkoušeného přípravku se vyjadřuje v jednotkách Ph.Eur.j. 1 Ph.Eur.j. inhibuje 50 % enzymové účinnosti 2 μkat trypsinu.

Použije se reakční nádobka o objemu asi 30 ml vybavená: temperovacím zařízením na (25 ± 0,1) °C, míchadlem (např. magnetickým míchadlem), uzávěrem s pěti otvory pro upevnění elektrod, špičky byrety, trubičky pro přívod dusíku a přidávání zkoumadel. Je možné použít manuální titraci nebo automatický titrátor. V případě manuální titrace má být byreta dělena po 0,05 ml a pH-metr má mít jemně dělenou stupnici a skleněnou a kalomelovou elektrodu.

Zkoušený roztok. Vhodným ředěním (D) zkoušeného přípravku se připraví roztok v tlumivém roztoku boritanovém o pH 8,0 (0,0015 mol/l) tak, aby jeho koncentrace činila asi 1,67 Ph.Eur.j./ml.

Roztok trypsinu. Připraví se roztok trypsinu CRL obsahující asi 0,8 μkat/ml (asi 1 mg/ml) v kyselině chlorovodíkové 0,001 mol/l RS. Použije se čerstvě připravený roztok a při zkoušce se uchovává v ledové lázni.

Roztok trypsinu a aprotininu. Ke 4,0 ml roztoku trypsinu se přidá 1,0 ml zkoušeného roztoku. Směs se okamžitě zředí na 40,0 ml tlumivým roztokem boritanovým o pH 8,0 (0,0015 mol/l), nechá se stát 10 min při pokojové teplotě a potom se ponoří do ledové lázně. Roztok je použitelný 6 h.

Zředěný roztok trypsinu. 0,5 ml roztoku trypsinu se zředí na 10,0 ml tlumivým roztokem boritanovým o pH 8,0 (0,0015 mol/l) a nechá se 10 min stát při pokojové teplotě a potom se uchovává v ledové lázni.

Reakční nádobka se nasytí dusíkem a za stálého míchání se přidá 9,0 ml tlumivého roztoku boritanového o pH 8,0 (0,0015 mol/l) a 1,0 ml čerstvě připraveného roztoku benzoylargininethylesterhydrochloridu R (6,9 g/l). Upraví se pH směsi na 8,0 pomocí hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS. Po vytemperování nádobky na (25 ± 0,1) °C se přidá 1,0 ml roztoku trypsinu a aprotininu a začne se měřit čas reakce. pH se udržuje na hodnotě 8,0 přidáváním hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS a měří se přidaný objem každých 30 s po dobu 6 min. Vypočte se počet mililitrů hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS za 1 sekundu (n1 ml). Tato titrace se provede také se zředěným roztokem trypsinu. Vypočte se počet mililitrů hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS spotřebovaného za 1 sekundu (n2 ml). Vypočte se účinnost v Ph.Eur.j. v 1 mililitru ze vzorce:

40002n2-n1.D,

v němž značí:

D - zřeďovací faktor zkoušeného přípravku k získání koncentrace 1,67 Ph.Eur.j/ml. Nalezená hodnota účinnosti je v rozmezí 90 % až 110 % deklarované účinnosti.

Uchovávání

Ve vzduchotěsných zabezpečených obalech, chráněn před světlem.

Separandum.

Označování

V označení na obalu se uvede:

• počet Ph.Eur.j. v 1 mililitru,

• zda je přípravek sterilní,

• zda je přípravek prostý pyrogenních látek.

† Aprotininum [image omitted]

Aprotinin

C284H432N84O79S7	Mr 6511,46	CAS 9087-70-1

Je to polypeptid, který se skládá z řetězce padesáti osmi aminokyselin. Stechiometricky inhibuje účinnost několika proteolytických enzymů, jako je chymotrypsin, kalikrein, plasmin a trypsin. Obsahuje nejméně 3,0 Ph.Eur.j. účinnosti aprotininu v miligramu, počítáno na vysušenou látku.

Výroba

Získává se extrakcí hovězí tkáně a čištěním vhodným způsobem, např. gelovou filtrací. Zvířata, ze kterých se aprotinin získává, musí splňovat požadavky oprávněné autority na zdravá zvířata určená pro humánní konzumaci. Pokud se pro výrobu použije tkáň hovězího původu, má být zvířecí zdroj prostý bovinní spongiformní encefalopatie a neměl být nikdy vystaven rizikovým faktorům, jako je výkrm bílkovinami přežvýkavců. K dosažení tohoto cíle mají zvířata pocházet z ověřených zdrojů. Při výběru zdroje zvířecí tkáně, jež se má použít, se má vzít do úvahy relativní nakažlivost a možné riziko spojené s různými tkáněmi. Různé kategorie rizika popisují platná pravidla Evropské unie "Směrnice pro snížení na minimum rizika přenosů původců spongiformní encefalopatie prostřednictvím léčivých přípravků (Guidelines for minimising the risk of transmission of agents causing spongiform encephalopathies via medicinal products) a platné pokyny Světové zdravotnické organizace.

Vyrábí se validovanými metodami extrakce a čistění v podmínkách zajišťujících minimální mikrobiologickou kontaminaci; výrobní metody musí prokazatelně redukovat jakoukoliv kontaminaci viry nebo jinými původci infekce na přijatelné limity.

Vlastnosti

Téměř bílý hygroskopický prášek. Je dobře rozpustný ve vodě a v izotonických roztocích, prakticky nerozpustný v organických rozpouštědlech.

Zkoušky totožnosti

A. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu G R.

Zkoušený roztok. Použije se roztok S, viz Zkoušky na čistotu.

Porovnávací roztok. Použije se roztok aprotininu BRP.

Na vrstvu se nanese po 10 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů vody R a kyseliny octové ledové R (80 + 100) obsahující 0,10 g octanu sodného R na 1 ml směsi po dráze 12 cm. Po vyjmutí z komory se vrstva usuší volně na vzduchu a postříká se roztokem 0,1 g ninhyhrinu R ve směsi 6 ml roztoku chloridu měďnatého R (10 g/l), 21 ml kyseliny octové ledové R a 70 ml ethanolu R. Vrstva se usuší při 60 °C. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku se polohou, zbarvením a velikostí shoduje s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku.

B. Stanoví se schopnost zkoušené látky inhibovat účinnost trypsinu.

Zkoušený roztok. 1 ml roztoku S se zředí tlumivým roztokem o pH 7,2 na 50 ml.

Roztok trypsinu. 10 mg trypsinu CRL se rozpustí v kyselině chlorovodíkové 0,002 mol/l RS a zředí se jí na 100 ml.

Roztok kaseinu. 0,2 g kaseinu R se rozpustí v tlumivém roztoku o pH 7,2 a zředí se jím na 100 ml.

Srážecí roztok. Je to směs objemových dílů kyseliny octové ledové R, vody R a ethanolu R (1 + 49 + 50).

1 ml zkoušeného roztoku se smíchá s 1 ml roztoku trypsinu, směs se nechá 10 min stát, potom se přidá 1 ml roztoku kaseinu a inkubuje se 30 min při 35 °C. Směs se ochladí v ledové lázni, přidá se 0,5 ml srážecího roztoku a po protřepání se směs nechá stát 15 min při pokojové teplotě; roztok se zakalí. Postup se opakuje s tlumivým roztokem o pH 7,2 místo zkoušené látky; roztok zůstane čirý.

Zkoušky na čistotu

Roztok S. Připraví se roztok obsahující 15 Ph.Eur.j. v mililitru. Koncentrace se stanoví podle účinnosti značené na obalu zkoušené látky.

Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1).

Absorbance (2.2.25). Připraví se roztok obsahující 3,0 Ph.Eur.j./ml ve vodě R a měří se absorbance při 230 nm až 350 nm. Roztok vykazuje absorpční maximum při 277 nm a jeho absorbance v maximu je nejvýše 0,80.

Proteinové nečistoty o vyšší relativní molekulové hmotnosti. Stanoví se vylučovací chromatografií (2.2.30) za použití dextranu síťovaného pro chromatografii R2. K bobtnání gelu se použije roztok kyseliny octové bezvodé R (180 g/l) a stejné rozpouštědlo se použije jako eluční roztok. Připraveným gelem se naplní chromatografická kolona o délce 0,8 m až 1,0 m a průměru 25 mm tak, aby sloupec neobsahoval vzduchové bubliny. Na horní konec sloupce se nanese množství zkoušené látky odpovídající 300 Ph.Eur.j. rozpuštěné v 1 ml roztoku kyseliny octové bezvodé R (180 g/l) a eluuje se stejným rozpouštědlem. Odebírají se eluáty po 2 ml a měří se absorbance (2.2.25) každého odebraného eluátu v absorpčním maximu při 277 nm a naměřené hodnoty se vynesou do grafu. Na získaném chromatogramu není přítomno žádné absorpční maximum před elucí aprotininu.

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 6,0 %; suší se 0,100 g látky ve vakuu.

Neškodnost (2.6.9). Vyhovuje zkoušce na neškodnost. Každé myši se vstříkne 0,5 ml roztoku zkoušené látky ve vodě na injekci R obsahujícího množství odpovídající 2 Ph.Eur.j.

Histamin (2.6.10). Nejvýše 0,2 μg ve 3 Ph.Eur.j., přepočteno na bázi histaminu.

Sterilita (2.6.1). Pokud je látka určena k výrobě parenterálních přípravků bez dalšího vhodného sterilizačního postupu, vyhovuje zkoušce na sterilitu.

Pyrogenní látky (2.6.8). Pokud je látka určena pro výrobu parenterálních přípravků bez dalšího vhodného postupu odstraňujícího pyrogenní látky, vyhovuje zkoušce na pyrogenní látky, při níž se na 1 kg hmotnosti králíka vstřikuje 1,0 ml roztoku zkoušené látky, obsahujícího 15 Ph.Eur.j./ml.

Stanovení účinnosti

Účinnost zkoušené látky se stanoví měřením inhibičního působení na roztok trypsinu o známé účinnosti. Inhibiční účinnost se vypočítá z rozdílu mezi počáteční a zbytkovou účinností trypsinu.

Inhibiční účinnost zkoušené látky se vyjadřuje v jednotkách Ph.Eur.j. 1 Ph.Eur.j. inhibuje 50 % enzymové účinnosti 2 μkat trypsinu.

Použije se reakční nádobka o objemu asi 30 ml vybavená: temperovacím zařízením na (25 ± 0,1) °C, míchadlem (např. magnetickým míchadlem), uzávěrem s pěti otvory pro upevnění elektrod, špičky byrety, trubičky pro přívod dusíku a přidávání zkoumadel. Je možné použít manuální titraci nebo automatický titrátor. V případě manuální titrace má být byreta dělena po 0,05 ml a pH-metr má mít jemně dělenou stupnici a skleněnou a kalomelovou elektrodu.

Zkoušený roztok. Připraví se roztok v tlumivém roztoku boritanovém o pH 8,0 (0,0015 mol/l) tak, aby jeho koncentrace činila asi 1,67 Ph.Eur.j./ml, tj. asi 0,6 mg (m mg) na mililitr.

Roztok trypsinu. Připraví se roztok trypsinu CRL obsahující asi 0,8 μkat/ml (asi 1 mg/ml) v kyselině chlorovodíkové 0,001 mol/l RS. Použije se čerstvě připravený roztok a při zkoušce se uchovává v ledové lázni.

Roztok trypsinu a aprotininu. Ke 4,0 ml roztoku trypsinu se přidá 1,0 ml zkoušeného roztoku. Směs se okamžitě zředí na 40,0 ml tlumivým roztokem boritanovým o pH 8,0 (0,0015 mol/l), nechá se stát 10 min při pokojové teplotě a potom se ponoří do ledové lázně. Roztok je použitelný 6 h.

Zředěný roztok trypsinu. 0,5 ml roztoku trypsinu se zředí na 10,0 ml tlumivým roztokem boritanovým o pH 8,0 (0,0015 mol/l) a nechá se 10 min stát při pokojové teplotě a pak se uchovává v ledové lázni.

Reakční nádobka se nasytí dusíkem a za stálého míchání se přidá 9,0 ml tlumivého roztoku boritanového o pH 8,0 (0,0015 mol/l) a 1,0 ml čerstvě připraveného roztoku benzoylargininethylesterhydrochloridu R (6,9 g/l). Upraví se pH směsi na hodnotu 8,0 pomocí hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS. Po vytemperování nádobky na (25 ± 0,1) °C se přidá 1,0 ml roztoku trypsinu a aprotininu a začne se měřit čas reakce. pH se udržuje na 8,0 přidáváním hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS a měří se přidaný objem každých 30 s po dobu 6 min. Vypočte se počet mililitrů hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS za 1 sekundu (n1 ml). Tato titrace se provede také se zředěným roztokem trypsinu. Vypočte se počet mililitrů hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS spotřebovaného za 1 sekundu (n2 ml).

Vypočte se účinnost v Ph.Eur.j. v 1 miligramu ze vzorce:

40002n2-n1m.

Nalezená hodnota účinnosti je v rozmezí 90 % až 110 % deklarované účinnosti.

Uchovávání

Ve vzduchotěsných zabezpečených obalech, chráněn před světlem.

Separandum.

Označování

V označení na obalu se uvede:

• počet Ph.Eur.j. v 1 miligramu,

• zda je látka sterilní,

• zda je látka prostá pyrogenních látek.

Aqua pro iniectione

Voda na injekci

Synonymum. Aqua ad iniectabilia

H2O	Mr 18,02	CAS 7732-18-5

Látka je určená k přípravě a výrobě léčivých přípravků pro parenterální podání, a to buď jako vehikulum (nerozplněná), nebo k rozpouštění či ředění léčivých látek nebo léčivých přípravků pro parenterální podání před použitím (sterilizovaná voda na injekci).

Voda na injekci nerozplněná

Získává se destilací pitné nebo čistěné vody. Části destilačních přístrojů, které přicházejí do styku s vodou, jsou z neutrálního skla, křemene nebo vhodného kovu. Destilační přístroj je vybaven výkonným zařízením pro zachytávání unášených kapiček. Přístroj musí vyrábět vodu prostou pyrogenních látek a k tomu je nezbytné udržovat jej v bezvadném technickém stavu. První část destilátu získaná na počátku destilace se odstraní. Destilát se shromažďuje a uchovává za podmínek, které brání růstu mikroorganismů a zamezují jinému znečištění.

Vlastnosti

Čirá bezbarvá kapalina, bez chuti, prostá pyrogenních látek.

Zkoušky na čistotu

Hodnota pH (2.2.3). 5,0 až 7,0; měří se roztok obsahující 0,3 ml nasyceného roztoku chloridu draselného R ve 100 ml zkoušené látky.

Oxidovatelné látky. Ke 100 ml se přidá 10 ml kyseliny sírové zředěné RS a 0,1 ml manganistanu draselného 0,02 mol/l VS a 5 min se vaří; roztok zůstane slabě růžový.

Chloridy. K 10 ml se přidá 1 ml kyseliny dusičné zředěné RS a 0,2 ml dusičnanu stříbrného RS2; vzhled roztoku se do 15 min nezmění.

Dusičnany. 5 ml ve zkumavce se vloží do lázně s ledovou vodou, přidá se 0,4 ml roztoku chloridu draselného R (100 g/l), 0,1 ml difenylaminu RS a po kapkách za protřepávání 5 ml kyseliny sírové R. Zkumavka se přemístí na 15 min do vodní lázně zahřáté na 50 °C. Případně vzniklé modré zbarvení roztoku není intenzivnější než zbarvení porovnávacího roztoku připraveného současně stejným způsobem za použití směsi 4,5 ml vody prosté dusičnanů R a 0,5 ml základního roztoku dusičnanů (2 μg NO3/ml) (0,2 μg/g).

Sírany. K 10 ml se přidá 0,1 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS a 0,1 ml chloridu barnatého RS1; vzhled roztoku se do 1 h nezmění.

Amonium. Ke 20 ml se přidá 1 ml tetrajodortuťnatanu draselného zásaditého RS. Po 5 min se roztok pozoruje ve zkumavce podél svislé osy. Roztok není intenzivněji zbarven než porovnávací roztok připravený současně přidáním 1 ml tetrajodortuťnatanu draselného zásaditého RS ke směsi 4 ml základního roztoku amonia (1 μg NH4/ml) R a 16 ml vody prosté amonia R (0,2 μg/g).

Vápník a hořčík. Ke 100 ml se přidají 2 ml tlumivého roztoku s chloridem amonným o pH 10, 50 mg černi eriochromové T s chloridem sodným R a 0,5 ml edetanu disodného 0,01 mol/l VS; vznikne jasně modré zbarvení.

Těžké kovy (2.4.8). 150 ml se zahřívá ve skleněné odpařovací misce na vodní lázni do zmenšení objemu na 15 ml. 12 ml tohoto roztoku vyhovuje limitní zkoušce A na těžké kovy (0,1 μg/g). Porovnávací roztok se připraví za použití základního roztoku olova (1 μg Pb/ml).

Hliník (2.4.17). Je-li látka určena k přípravě dialyzačních roztoků, vyhovuje následující zkoušce na hliník. Ke 400 ml se přidá 10 ml tlumivého roztoku octanového o pH 6,0 a 100 ml vody R. Roztok vyhovuje limitní zkoušce na hliník (0,01 μg/g). Porovnávací roztok se připraví za použití 2 ml základního roztoku hliníku (2 μg Al/ml), 10 ml tlumivého roztoku octanového o pH 6,0 a 98 ml vody R. Provede se slepá zkouška za použití směsi 10 ml tlumivého roztoku octanového o pH 6,0 a 100 ml vody R.

Zbytek po odpaření. 100 ml se odpaří na vodní lázni a dosuší se při 100 °C až 105 °C. Zbytek váží nejvýše 1 mg (0,001 %).

Mikrobiální znečištění (2.6.12). Nejvýše 102 živých mikroorganismů v 1 ml. Stanoví se za použití Agarové půdy B membránovou filtrací.

Bakteriální endotoxiny (2.6.14). Nejvýše 0,25 m.j. endotoxinu v 1 ml.

Sterilizovaná voda na injekci

Je to voda na injekci rozplněná do vhodných nádob, nejlépe skleněných (3.2.1) nebo z jiného vhodného schváleného materiálu, uzavřených a sterilizovaných teplem za podmínek, které zajistí, aby výrobek zůstal prostý pyrogenních látek. Připravuje se z vody na injekci nerozplněné.

Vlastnosti

Zkouší se za vhodných podmínek viditelnosti. Je to čirá bezbarvá kapalina, prakticky prostá mechanických nečistot. Každá nádoba obsahuje dostatečné množství látky, které umožní, aby mohl být odebrán jmenovitý objem.

Zkoušky na čistotu

Vyhovuje požadavkům uvedeným v odstavci Voda na injekci nerozplněná, se změnami ve zkouškách Kysele nebo zásaditě reagující látky místo zkoušky Hodnota pH, Chloridy (jestliže jmenovitý objem nádoby není větší než 100 ml), Oxidovatelné látky a Zbytek po odpaření; zkouška Sterilita místo zkoušky Mikrobiální znečistění.

Kysele nebo zásaditě reagující látky. Ke 20 ml se přidá 0,05 ml červeně fenolové RS. Pokud je roztok žlutý, přidáním 0,1 ml hydroxidu sodného 0,01 mol/l VS se zbarví červeně. Pokud je roztok červený, přidáním 0,15 ml kyseliny chlorovodíkové 0,01 mol/l VS se zbarví žlutě.

Oxidovatelné látky. 100 ml se vaří s 10 ml kyseliny sírové zředěné RS. Pak se přidá 0,2 ml manganistanu draselného 0,02 mol/l VS a vaří se 5 min. Roztok zůstane slabě růžový.

Chloridy (2.4.4). Pro nádoby o jmenovitém objemu 100 ml nebo méně vyhovuje 15 ml limitní zkoušce na chloridy (0,5 μg/g). Porovnávací roztok se připraví za použití směsi 1,5 ml základního roztoku chloridů (5 μg Cl/ml) a 13,5 ml vody R. Roztok se pozoruje podél svislé osy zkumavky.

Zbytek po odpaření. 100 ml se odpaří na vodní lázni a dosuší se při 100 °C až 105 °C. Pro nádoby o jmenovitém objemu 10 ml nebo méně zbytek váží nejvýše 4 mg (0,004 %). Pro nádoby o jmenovitém objemu větším než 10 ml zbytek váží nejvýše 3 mg (0,003 %).

Sterilita (2.6.1). Vyhovuje zkoušce na sterilitu.

Bakteriální endotoxiny (2.6.14). Nejvýše 0,25 m.j. endotoxinu v 1 ml.

Voda na injekci nerozplněná [image omitted]

Vyhovuje následujícím dodatečným zkouškám.

Měrná vodivost (2.2.38). Nejvýše 3 μS.cm^-1.

Volný chlor.

Základní roztok volného chloru. 0,025 g dichromanu draselného R se rozpustí ve vodě R, přidá se 0,1 ml kyseliny sírové R a zředí se vodou R na 100,0 ml (roztok A).

1,50 g síranu měďnatého R se rozpustí ve vodě R, přidá se 1 ml kyseliny sírové R a zředí se vodou R na 100,0 ml (roztok B).

10,5 ml roztoku A se smíchá s 9,5 ml roztoku B (základní roztok). Roztok je použitelný po dobu 3 měsíců.

Postup. K 19 ml se přidá 1 ml o-tolidinu RS; po 5 min není zbarvení roztoku intenzivnější než současně připravený stejný objem porovnávacího roztoku připraveného těsně před použitím zředěním 5 ml základního roztoku volného chloru vodou R na 20 ml (0,05 μg/g).

Aqua purificata [image omitted]

Čištěná voda

Synonyma. Aqua demineralisata, Aqua destillata

H2O	Mr 18,02	CAS 7732-18-5

Je to voda určená pro výrobu a přípravu léčivých přípravků a zdravotnických prostředků, u nichž není požadováno, že mají být sterilní a prosté pyrogenních látek, pokud není předepsáno a schváleno jinak.

Výroba

Čištěná voda se připravuje z pitné vody destilací, za použití iontoměničů nebo jinou vhodnou metodou z vody, která vyhovuje požadavkům na pitnou vodu (ČSN 75 7111).

Vlastnosti

Čirá bezbarvá kapalina, bez chuti.

Zkoušky na čistotu

Hodnota pH (2.2.3). 5,0 až 7,0; měří se roztok obsahující 0,3 ml nasyceného roztoku chloridu draselného R ve 100 ml zkoušené látky.

Oxidovatelné látky. Ke 100 ml se přidá 10 ml kyseliny sírové zředěné RS a 0,1 ml manganistanu draselného 0,02 mol/l VS a 5 min se vaří; roztok zůstane slabě růžový.

Chloridy. K 10 ml se přidá 1 ml kyseliny dusičné zředěné RS a 0,2 ml dusičnanu stříbrného RS2; vzhled roztoku se do 15 min nezmění.

Dusičnany. 5 ml ve zkumavce se vloží do lázně s ledovou vodou, přidá se 0,4 ml roztoku chloridu draselného R (100 g/l), 0,1 ml difenylaminu RS a po kapkách za protřepávání 5 ml kyseliny sírové R. Zkumavka se přemístí na 15 min do vodní lázně zahřáté na 50 °C. Případně vzniklé modré zbarvení roztoku není intenzivnější než zbarvení porovnávacího roztoku připraveného současně stejným způsobem za použití směsi 4,5 ml vody prosté dusičnanů R a 0,5 ml základního roztoku dusičnanů (2 μg NO3/ml) (0,2 μg/g).

Sírany. K 10 ml se přidá 0,1 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS a 0,1 ml chloridu barnatého RS1; vzhled roztoku se do 1 h nezmění.

Amonium. Ke 20 ml se přidá 1 ml tetrajodortuťnatanu draselného zásaditého RS a po 5 min se roztok pozoruje ve zkumavce podél svislé osy. Roztok není intenzivněji zbarven než porovnávací roztok připravený současně přidáním 1 ml tetrajodortuťnatanu draselného zásaditého RS ke směsi 4 ml základního roztoku amonia (1 μg NH/ml) a 16 ml vody prosté amonia R (0,2 μg/g).

Vápník a hořčík. Ke 100 ml se přidají 2 ml tlumivého roztoku s chloridem amonným o pH 10, 50 mg černi eriochromové T s chloridem sodným R a 0,5 ml edetanu disodného 0,01 mol/l VS; vznikne jasně modré zbarvení.

Těžké kovy (2.4.8). 150 ml se zahřívá ve skleněné odpařovací misce na vodní lázni do zmenšení objemu na 15 ml. 12 ml tohoto roztoku vyhovuje limitní zkoušce A na těžké kovy (0,1 μg/g). Porovnávací roztok se připraví za použití základního roztoku olova (1 μg Pb/ml).

Hliník (2.4.17). Je-li látka určena k přípravě dialyzačních roztoků, vyhovuje následující zkoušce na hliník. Ke 400 ml se přidá 10 ml tlumivého roztoku octanového o pH 6,0 a 100 ml vody R. Roztok vyhovuje limitní zkoušce na hliník (0,01 μg/g). Porovnávací roztok se připraví za použití 2 ml základního roztoku hliníku (2 μg Al/ml), 10 ml tlumivého roztoku octanového o pH 6,0 a 98 ml vody R. Provede se slepá zkouška za použití směsi 10 ml tlumivého roztoku octanového o pH 6,0 a 100 ml vody R.

Zbytek po odpaření. 100 ml se odpaří na vodní lázni a dosuší se při 100 °C až 105 °C. Zbytek váží nejvýše 1 mg (0,001 %).

Mikrobiální znečištění (2.6.12). Nejvýše 10^2živých mikroorganismů v 1 Stanoví se za použití Agarové půdy B membránovou filtrací.

Bakteriální endotoxiny (2.6.14). Jestliže je látka určená k výrobě dialyzačních roztoků bez dalšího vhodného postupu odstraňujícího bakteriální endotoxiny, vyhovuje zkoušce na bakteriální endotoxiny, obsahuje-li nejvýše 0,25 m.j. endotoxinu v mililitru.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, které nemění vlastnosti vody.

Označování

V označení se uvede, zda je látka vhodná pro přípravu dialyzačních roztoků.

Čištěná voda vyhovuje následujícím dodatečným zkouškám.

Měrná vodivost (2.2.38). Nejvýše 6 μS.cm-^1.[image omitted]

Volný chlor.

Základní roztok volného chloru. 0,025 g dichromanu draselného R se rozpustí ve vodě R, přidá se 0,1 ml kyseliny sírové R a zředí se vodou R na 100,0 ml (roztok A).

1,50 g síranu měďnatého R se rozpustí ve vodě R, přidá se 1 ml kyseliny sírové R a zředí se vodou R na 100,0 ml (roztok B).

10,5 ml roztoku A se smíchá s 9,5 ml roztoku B (základní roztok). Roztok je použitelný po dobu 3 měsíců.

Postup. K 19 ml se přidá 1 ml o-tolidinu RS; po 5 min není zbarvení roztoku intenzivnější než současně připravený stejný objem porovnávacího roztoku připraveného těsně před použitím zředěním 5 ml základního roztoku volného chloru vodou R na 20 ml (0,05 μg/g).

Čištěná voda pro přípravu léčivých přípravků získaná destilací, demineralizací nebo jinou vhodnou metodou, u níž není zaručena požadovaná mikrobiologická jakost, se zbaví vhodným způsobem zárodků, např. varem po dobu nejméně 10 min a následným ochlazením nebo filtrací filtry zadržujícími bakterie. Tato voda se uchovává v dobře uzavřených zásobních obalech, nejlépe skleněných, sterilizovaných nebo jiným vhodným způsobem zbavených zárodků nejvýše 24 h při pokojové teplotě.

Při zkoušce Mikrobiální znečištění navíc vyhovuje zkoušce na nepřítomnost mikrobů z čeledi Enterobacteriaceae a Pseudomonas aerigunosa (2.6.13).

Arachidis oleum [image omitted]

Podzemnicový olej

Synonymum. Oleum arachidis

CAS 8002-03-7

Je to čištěný olej získaný z loupaných semen druhu Arachis hypogaea L.

Vlastnosti

Čirá nažloutlá viskózní kapalina. Je velmi těžce rozpustný v lihu 96%, mísitelný s etherem a s etherem petrolejovým.

Tuhne při asi 2 °C.

Zkoušky totožnosti

Provede se zkouška Totožnost mastných olejů tenkovrstvou chromatografií (2.3.2). Chromatogram zkoušeného roztoku se shoduje s charakteristickým chromatogramem pro podzemnicový olej.

Zkoušky na čistotu

Relativní hustota (2.2.5). 0,912 až 0,918.

Číslo kyselosti (2.5.1). Nejvýše 0,6.

Pokud je látka určena k výrobě parenterálních lékových forem, vyhovuje požadavku: Nejvýše 0,5.

Číslo peroxidové (2.5.5). Nejvýše 5,0.

Nezmýdelnitelný podíl (2.5.7). Nejvýše 1,0 %; stanoví se s 5,0 g zkoušené látky.

Zásaditě reagující látky v olejích (2.4.19). Vyhovuje požadavkům zkoušky Zásaditě reagující látky v olejích.

Cizí mastné oleje. Provede se zkouška Cizí oleje v mastných olejích plynovou chromatografií (2.4.22). Podíl mastných kyselin má toto složení:

• nasycené mastné kyseliny s délkou řetězce méně než C16: nejvýše 0,4 %,

• kyselina palmitová: 7,0 % až 16,0 %,

• kyselina stearová: 1,3 % až 6,5 %,

• kyselina olejová (délkou řetezce odpovídá makrogoladipatu 18,3): 35,0 % až 72,0 %,

• kyselina linolová (délkou řetězce odpovídá makrogoladipatu 18,9): 13,0 % až 43,0 %,

• kyselina linolenová (délkou řetězce odpovídá makrogoladipatu 19,7): nejvýše 0,6 %,

• kyselina arachidová: 1,0 % až 3,0 %,

• kyselina gadolejová (délkou řetězce odpovídá makrogoladipatu 20,3): 0,5 % až 2,1 %,

• kyselina behenová: 1,0 % až 5,0 %,

• kyselina eruková (délkou řetezce odpovídá makrogoladipatu 22,3): nejvýše 0,5 %,

• kyselina lignocerová: 0,5 % až 3,0 %.

Poměr kyseliny linolové ke kyselině behenové je nejvýše 15.

Polovysychavé oleje. 1,0 g se vaří 5 min pod zpětným chladičem s 5 ml směsi objemových dílů lihu 96% R a hydroxidu draselného v lihu 2 mol/l VS (1 + 3). Přidá se 1,5 ml kyseliny octové R a 50 ml lihu R 70 % (V/V); směs se zahřívá tak dlouho, dokud nevznikne čirý roztok. Do zvolna chladnoucí tekutiny se vloží teploměr; tekutina se začíná kalit při teplotě vyšší než 36 C.

Sezamový olej. 10 ml se asi 1 min protřepává v odměrném válci se zabroušenou zátkou se směsí 0,5 ml roztoku furfuralu R (3,5 ml/l) v acetanhydridu R a 4,5 ml acetanhydridu R. Zfiltruje se filtračním papírem smočeným v acetanhydridu R. K filtrátu se přidá 0,2 ml kyseliny sírové R, nevznikne modrozelené zbarvení.

Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Pokud je látka určena k výrobě parenterálních lékových forem, vyhovuje následující zkoušce.

Nejvýše 0,3 %; stanoví se s 3,00 g zkoušené látky.

Uchovávání

Ve zcela naplněných, dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.

Označování

V označení na obalu se uvede:

• zda je látka vhodná pro výrobu parenterální lékových forem,

• název a koncentrace přidaného antioxidantu.

† Argenti nitras [image omitted]

Dusičnan stříbrný

Synonymum. Argentum nitricum

AgNO3	Mr 169,87	CAS 7761-88-8

Obsahuje 99,0 % až 100,5 % sloučeniny AgNO3.

Vlastnosti

Bílý krystalický prášek nebo průsvitné bezbarvé krystaly. Je velmi snadno rozpustný ve vodě a dobře rozpustný v lihu 96%.

Zkoušky totožnosti

A. 10 mg vyhovuje zkoušce na dusičnany (2.3.1).

B. 10 mg vyhovuje zkoušce na stříbro (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Roztok S. 2,0 g se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 50 ml.

Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a bezbarvý (2.2.2, Metoda II).

Kysele nebo zásaditě reagující látky. Ke 2 ml roztoku S se přidá 0,1 ml zeleně bromkresolové RS; roztok je zbarven modře. Ke 2 ml roztoku S se přidá 0,1 ml červeně fenolové RS; roztok je zbarven žlutě.

Cizí soli. K 30 ml roztoku S se přidá 7,5 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS a důkladně se protřepe. Roztok se 5 min zahřívá na vodní lázni a zfiltruje se. 20 ml filtrátu se odpaří na vodní lázni do sucha a vysuší se při 100 C až 105 C. Zbytek váží nejvýše 2 mg (nejvýše 0,3 %).

Hliník, olovo, měď a bizmut. 1,0 g se rozpustí ve směsi 4 ml amoniaku 26% R a 6 ml vody R; roztok je čirý (2.2.1) a bezbarvý (2.2.2, Metoda II).

Stanovení obsahu

0,300 g se rozpustí v 50 ml vody R, přidají se 2 ml kyseliny dusičné zředěné RS a 2 ml síranu amonno-železitého RS2. Titruje se thiokyanatanem amonným 0,1 mol/l VS do červenožlutého zbarvení.

1 ml thiokyanatanu amonného 0,1 mol/l VS odpovídá 16,99 mg AgNO3.

Uchovávání

V dobře uzavřených nekovových obalech, chráněn před světlem.

Separandum.

Arginini hydrochloridum [image omitted]

Argininiumchlorid

[image omitted]

C6H15ClN4O2	Mr 210,66	CAS 1119-34-2

Je to (S)-1-(4-karboxy-4-aminobutyl) guanidiniumchlorid. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 98,5 % až 101,0 % sloučeniny C6H15ClN4O2.

Vlastnosti

Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek nebo bezbarvé krystaly. Je snadno rozpustný ve vodě, velmi těžce rozpustný v lihu 96%, prakticky nerozpustný v etheru.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: A, B a E.

Alternativní sestava zkoušek: A, C, D a E, viz Obecné zásady (1.2).

A. Zkouška Specifická optická otáčivost, viz Zkoušky na čistotu, je zároveň zkouškou totožnosti.

B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) tablety zkoušené látky se shoduje se spektrem tablety argininiumchloridu CRL.

C. Hodnotí se chromatogramy získané ve zkoušce Látky reagující s ninhydrinem, viz Zkoušky na čistotu. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) se polohou, barvou a velikostí shoduje s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku (a).

D. Asi 25 mg se rozpustí ve 2 ml vody R, přidá se 1 ml 1-naftolu RS a 2 ml směsi stejných objemových dílů chlornanu sodného RS a vody R; vzniká červené zbarvení.

E. Asi 20 mg vyhovuje zkoušce (a) na chloridy (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Roztok S. 2,5 g se rozpustí ve vodě destilované R a zředí se jí na 50 ml.

Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok HŽ6 (2.2.2, Metoda II).

Specifická optická otáčivost (2.2.7). +21,0° až +23,5°, počítáno na vysušenou látku; měří se roztok připravený rozpuštěním 2,00 g v kyselině chlorovodíkové RS a zředěním stejnou kyselinou na 25,0 ml.

Látky reagující s ninhydrinem. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy vhodného silikagelu.

Zkoušený roztok (a). 0,10 g se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 10 ml.

Zkoušený roztok (b). 1 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí vodou R na 50 ml.

Porovnávací roztok (a). 10 mg argininiumchloridu CRL se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 50 ml.

Porovnávací roztok (b). 5 ml zkoušeného roztoku (b) se zředí vodou R na 20 ml.

Porovnávací roztok (c). 10 mg argininiumchloridu CRL a 10 mg lysiniumchloridu CRL se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 25 ml.

Na vrstvu se odděleně nanese po 5 μl každého roztoku, vysuší se na vzduchu a vyvíjí se směsí objemových dílů amoniaku 26% R a 2-propanolu R (30 + 70) po dráze 15 cm. Vrstva se vysuší při 100 °C až 105 °C do úplného vymizení pachu amoniaku, postříká se ninhydrinem RS a zahřívá se 15 min při 100 °C až 105 °C. Žádná skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (a), kromě hlavní skvrny, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,5 %). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) jsou dvě zřetelně oddělené skvrny.

Sírany (2.4.13). 10 ml roztoku S se zředí vodou destilovanou R na 15 ml. Tento roztok vyhovuje limitní zkoušce na sírany (300 μg/g).

Amonium. Připraví se komůrka sestávající ze dvou hodinových sklíček o průměru 60 mm, která se položí okraji na sebe. Na vnitřní stěnu horního sklíčka se přilepí čtvereček papíru lakmusového červeného R o straně 5 mm a zvlhčí se několika kapkami vody R. 50 mg upráškované zkoušené látky se umístí na spodní sklíčko a rozpustí se v 0,5 ml vody R. K roztoku se přidá 0,30 g oxidu horečnatého těžkého R a rychle se zamíchá skleněnou tyčinkou. Sklíčko s papírem lakmusovým se ihned přiloží na sklíčko se zkoušenou látkou a zahřívají se 15 min při 40 °C. Papír lakmusový není intenzivněji modře zbarvený než porovnávací vzorek připravený současně stejným způsobem za použití 0,1 ml základního roztoku amonia (100 g NH4/ml), 0,5 ml vody R a 0,30 g oxidu horečnatého těžkého R (200 μg/g).

Železo (2.4.9). 1,0 g se rozpustí v dělicí nálevce v 10 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS a vytřepává se třikrát po 3 min vždy s 10 ml isobutylmethylketonu R1. Ke spojeným organickým vrstvám se přidá 10 ml vody R a třepe se 3 min. Vodná vrstva vyhovuje limitní zkoušce na železo (10 μg/g).

Těžké kovy (2.4.8). 2,0 g se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 20 ml. 12 ml tohoto roztoku vyhovuje limitní zkoušce A na těžké kovy (10 μg/g). Připraví se porovnávací roztok za použití základního roztoku olova (1 g Pb/ml).

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; suší se 1,000 g v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

0,180 g se rozpustí ve 3 ml kyseliny mravenčí bezvodé R, přidá se 30 ml kyseliny octové bezvodé R a za použití 0,1 ml naftolbenzeinu RS jako indikátoru se titruje kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS do změny hnědožlutého zbarvení na zelené.

1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l VS odpovídá 21,07 mg C6H15ClN4O2.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.

Argininum [image omitted]

Arginin

Synonyma. L-Argininum, L-arginin

[image omitted]

C6H14N4O2	Mr 174,20	CAS 74-79-3

Je to kyselina (S)-2-amino-5-guanidinopentanová. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 98,5 % až 101,0 % sloučeniny C6H14N4O2.

Vlastnosti

Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek nebo bezbarvé krystaly. Je snadno rozpustný ve vodě, velmi těžce rozpustný v lihu 96%, prakticky nerozpustný v etheru.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: A a C.

Alternativní sestava zkoušek: A, B, D a E, viz Obecné zásady (1.2).

A. Zkouška Specifická optická otáčivost, viz Zkoušky na čistotu, je zároveň zkouškou totožnosti.

B. Roztok S, viz Zkoušky na čistotu, je silně alkalický (2.2.4).

C. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) tablety zkoušené látky se shoduje se spektrem tablety argininu CRL.

D. Hodnotí se chromatogramy získané ve zkoušce Látky reagující s ninhydrinem, viz Zkoušky na čistotuu. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) se polohou, barvou a velikostí shoduje s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku (a).

E. Asi 25 mg se rozpustí ve 2 ml vody R, přidá se 1 ml 1-naftolu RS a 2 ml směsi stejných objemových dílů chlornanu sodného RS a vody R; vzniká červené zbarvení.

Zkoušky na čistotu

Roztok S. 2,5 g se rozpustí ve vodě destilované a zředí se jí na 50 ml.

Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok HŽ6 (2.2.2, Metoda II).

Specifická optická otáčivost (2.2.7). +25,5° až +28,5°, počítáno na vysušenou látku; měří se roztok připravený rozpuštěním 2,00 g v kyselině chlorovodíkové RS a zředěním stejnou kyselinou na 25,0 ml.

Látky reagující s ninhydrinem. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy vhodného silikagelu.

Zkoušený roztok (a). 0,10 g se rozpustí v kyselině chlorovodíkové zředěné RS a zředí se jí na 10 ml.

Zkoušený roztok (b). 1 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí vodou R na 50 ml.

Porovnávací roztok (a). 10 mg argininu CRL se rozpustí v kyselině chlorovodíkové 0,1 mol/l RS a zředí se jí na 50 ml.

Porovnávací roztok (b). 5 ml zkoušeného roztoku (b) se zředí vodou R na 20 ml.

Porovnávací roztok (c). 10 mg argininu CRL a 10 mg lysiniumchloridu CRL se rozpustí v kyselině chlorovodíkové 0,1 mol/l RS a zředí se jí na 25 ml.

Na vrstvu se odděleně nanese po 5 μl každého roztoku, vysuší se na vzduchu a vyvíjí se směsí objemových dílů amoniaku 26% R a 2-propanolu R (30 + 70) po dráze 15 cm. Vrstva se vysuší při 100 °C až 105 °C do úplného vymizení pachu amoniaku, postříká se ninhydrinem RS a zahřívá se 15 min při 100 °C až 105 °C. Žádná skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (a), kromě hlavní skvrny, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,5 %). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) jsou dvě zřetelně oddělené skvrny.

Chloridy (2.4.4). K 5 ml roztoku S se přidá 0,5 ml kyseliny dusičné zředěné RS a zředí se vodou R na 15 ml. Tento roztok vyhovuje limitní zkoušce na chloridy (200 μg/g).

Sírany (2.4.13). K 10 ml roztoku S se přidá 1,7 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS a zředí se vodou destilovanou R na 15 ml. Tento roztok vyhovuje limitní zkoušce na sírany (300 μg/g).

Amonium. Připraví se komůrka sestávající ze dvou hodinových sklíček o průměru 60 mm, která se položí okraji na sebe. Na vnitřní stěnu horního sklíčka se přilepí čtvereček papíru lakmusového červeného R o straně 5 mm a zvlhčí se několika kapkami vody R. 50 mg upráškované zkoušené látky se umístí na spodní sklíčko a rozpustí se v 0,5 ml vody R. K roztoku se přidá 0,30 g oxidu horečnatého těžkého R a rychle se zamíchá skleněnou tyčinkou. Sklíčko s papírem lakmusovým se ihned přiloží na sklíčko se zkoušenou látkou a zahřívají se 15 min při 40 °C. Papír lakmusový není intenzivněji modře zbarvený než porovnávací vzorek připravený současně stejným způsobem za použití 0,1 ml základního roztoku amonia (100 g NH4/ml), 0,5 ml vody R a 0,30 g oxidu horečnatého těžkého R (200 μg/g).

Železo (2.4.9). 1,0 g se rozpustí v dělicí nálevce v 10 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS a vytřepává se třikrát po 3 min vždy s 10 ml isobutylmethylketonu R1. Ke spojeným organickým vrstvám se přidá 10 ml vody R a třepe se 3 min. Vodná vrstva vyhovuje limitní zkoušce na železo (10 μg/g).

Těžké kovy (2.4.8). 2,0 g se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 20 ml. 12 ml tohoto roztoku vyhovuje limitní zkoušce A na těžké kovy (10 μg/g). Připraví se porovnávací roztok za použití základního roztoku olova (1 g Pb/ml).

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

0,150 g se rozpustí v 50 ml vody R a za použití 0,2 ml červeně methylové směsného indikátoru RS se titruje kyselinou chlorovodíkovou 0,1 mol/l VS do změny zbarvení ze zeleného na fialově červené.

1 ml kyseliny chlorovodíkové 0,1 mol/l VS odpovídá 17,42 mg C6H14N4O2.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.

Ascorbylis palmitas [image omitted]

Askorbylpalmitat

[image omitted]

C22H38O7	Mr 414,54	CAS 137-66-6

Je to {(S)-2-[(R)-2,5-dihydro-3,4-dihydroxy-5-oxo-2-furyl]-2-hydroxyethyl}hexadekanoat. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 98,0 % až 100,5 % sloučeniny C22H38O7.

Vlastnosti

Bílý až nažloutlý prášek. Je prakticky nerozpustný ve vodě, snadno rozpustný v lihu 96% a v methanolu a prakticky nerozpustný v dichlormethanu a v mastných olejích.

Zkoušky totožnosti

A. Zkouška Specifická optická otáčivost, viz Zkoušky na čistotu, je zároveň zkouškou totožnosti.

B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se s referenčním spektrem Ph. Eur. askorbylpalmitatu.

C. Asi 10 mg se rozpustí v 5 ml methanolu R. Tento roztok odbarvuje dichlorfenolindofenol RS.

Zkoušky na čistotu

Roztok S. 2,50 g se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 25,0 ml.

Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok HŽ4 (2.2.2, Metoda I).

Specifická optická otáčivost (2.2.7). +21 ° až +24°, počítáno na vysušenou látku. Měří se roztok S.

Těžké kovy (2.4.8). 2,0 g vyhovují limitní zkoušce C na těžké kovy (10 μg/g). K přípravě porovnávacího roztoku se použijí 2 ml základního roztoku olova (10 μg Pb/ml).

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 1,0 %; 1,000 g se suší 5 h ve vakuu při 60 °C.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

0,160 g se rozpustí v 50 ml methanolu R, přidá se 30 ml vody R, 1 ml škrobu RS a titruje se jodem 0,05 mol/l VS do trvalého modrofialového zbarvení.

1 ml jodu 0,05 mol/l VS odpovídá 20,73 mg C22H38O7.

Uchovávání

Ve vzduchotěsných obalech, chráněn před světlem, při teplotě 8 °C až 15 °C.

Aspartamum [image omitted]

Aspartam

[image omitted]

C14H18N2O5	r294,31	CAS 22839-47-0

Je to kyselina (S)-3-amino-N-[(S)-1-(methoxykarbonyl)-2-fenylethyl]sukcinamová. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 98,0 % až 102,0 % sloučeniny C14H18N2O5.

Vlastnosti