Vyhláška Ministerstva zdravotnictví, kterou se stanoví požadavky na jakost, postup při přípravě, zkoušení, uchovávání a dávkování léčiv (Český lékopis 1997)

Bílý krystalický slabě hygroskopický prášek. Je mírně až těžce rozpustný ve vodě a v lihu 96%, prakticky nerozpustný v hexanu a dichlormethanu.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: B.

Alternativní sestava zkoušek: A, C a D, viz Obecné zásady (1.2).

A. 0,1 g se rozpustí v lihu 96% R a zředí se jím na 100 ml. Měří se absorbance (2.2.25) při 230 nm až 300 nm; roztok vykazuje absorpční maxima při 247 nm, 252 nm, 258 nm a při 264 nm.

B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) tablety zkoušené látky se shoduje se spektrem tablety aspartamu CRL.

C. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu GR.

Zkoušený roztok. 15 mg se rozpustí ve 2,5 ml vody R a zředí se kyselinou octovou R na 10 ml.

Porovnávací roztok. 15 mg aspartamu CRL se rozpustí ve 2,5 ml vody R a zředí se kyselinou octovou R na 10 ml.

Na vrstvu se nanese odděleně po 20 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů vody R kyseliny mravenčí bezvodé R methanolu R a dichlormethanu R (2 + 4 + 30 + 64) po dráze 15 cm. Potom se vrstva vysuší na vzduchu, postříká se ninhydrinem RS a zahřívá se 15 min při 100 °C až 105 °C. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku se polohou, barvou a velikostí shoduje s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku.

D. 20 mg se rozpustí v 5 ml methanolu R, přidá se 1 ml hydroxylaminu alkalického RS1 a 15 min se zahřívá na vodní lázni. Po ochlazení se upraví pH kyselinou chlorovodíkovou zředěnou RS pH na hodnotu 2 a přidá se 0,1 ml chloridu železitého RS1; vznikne hnědočervené zbarvení.

Zkoušky na čistotu

Roztok S. 0,8 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředí se jí na 100 ml.

Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok ZŽ6 (2.2.2, Metoda II).

Měrná vodivost (2.2.38). Nejvýše 30 μS.cm^-1. 0,80 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R připravené z vody destilované R a zředí se stejným rozpouštědlem na 100,0 ml. Měří se vodivost tohoto roztoku (C1) a vody R použité jako rozpouštědlo (C2). Odečtené hodnoty musí být stálé v rozmezí 1 % po dobu 30 s.

Měrná vodivost se vypočítá podle vztahu:

C1-0,992.C2.

Specifická optická otáčivost (2.2.7). +14,5° až +16,5°, počítáno na vysušenou látku a měřeno do 30 min po přípravě roztoku. Měří se roztok připravený rozpuštěním 2,00 g v roztoku kyseliny mravenčí bezvodé R (690 g/l) a zředěním stejným rozpouštědlem na 50,0 ml.

Příbuzné látky. Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29).

Zkoušený roztok. 0,60 g se rozpustí ve směsi objemových dílů kyseliny octové ledové R a vody R (1,5 + 98,5) a zředí se stejnou směsí na 100,0 ml.

Porovnávací roztok (a). 9,0 mg aspartam nečistoty A CRL se rozpustí ve směsi objemových dílů kyseliny octové ledové R a vody R (1,5 + 98,5) a zředí se stejnou směsí na 100,0 ml.

Porovnávací roztok (b). 30,0 mg fenylalaninu R se rozpustí ve směsi objemových dílů kyseliny octové ledové R a vody R (15 + 85) a zředí se stejnou směsí na 100,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí vodou R na 10,0 ml.

Porovnávací roztok (c). 5,0 ml zkoušeného roztoku se zředí vodou R na 10,0 ml. 3,0 ml tohoto roztoku se zředí vodou R na 100,0 ml.

Porovnávací roztok (d). 30,0 mg L-aspartyl-L-fenylalaninu R se rozpustí ve směsi objemových dílů kyseliny octové ledové R a vody R (15 + 85) a zředí se stejnou směsí na 100,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí vodou R na 10,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se smíchá s 1,0 ml porovnávacího roztoku (b).

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

• nerezové ocelové kolony 0,25 m dlouhé a vnitřního průměru 4,0 mm naplněné silikagelem oktadecylsilanizovaným pro chromatografii R (5 μm až 10 μm),

• mobilní fáze s průtokovou rychlostí 1 ml/min, kterou je směs objemových dílů acetonitrilu R a roztoku dihydrogenfosforečnanu draselného R (6,8 g/l) (10 + 90), jehož pH bylo upraveno kyselinou fosforečnou R na 3,7,

• spektrofotometrického detektoru, 220 nm.

Nastříkne se 20 μl porovnávacího roztoku (c). Citlivost systému se nastaví tak, aby výška hlavního píku na chromatogramu nebyla menší než 50 % celé stupnice zapisovače. Pak se nastříkne 20 μl porovnávacího roztoku (d). Zkoušku lze hodnotit, jestliže rozlišení mezi píky fenylalaninu a L-aspartyl-L-fenylalaninu není menší než 3,5. Nastříkne se odděleně po 20 μl každého roztoku a chromatogramy se zaznamenávají po dobu odpovídající dvojnásobku retenčního času aspartamu. Na chromatogramu zkoušeného roztoku není plocha žádného píku odpovídajícího aspartam nečistotě A větší než plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (1,5 %); plocha žádného píku odpovídajícího fenylalaninu není větší než plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,5 %); součet ploch všech ostatních píků, kromě hlavního píku, není větší než plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) (1,5 %). Nepřihlíží se k píku rozpouštědla.

Těžké kovy (2.4.8). 1,0 g vyhovuje limitní zkoušce C na těžké kovy (10 μg/g). Porovnávací roztok se připraví za použití 1 ml základního roztoku olova (10 g Pb/ml).

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 4,5 %; 1,000 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,2 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

0,250 g se rozpustí v 1,5 ml kyseliny mravenčí bezvodé R a v 60 ml kyseliny octové ledové R a ihned se titruje kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20).

1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l VS odpovídá 29,43 mg C14H18N2O5.

Uchovávání

Ve vzduchotěsných obalech.

Nečistoty

A. kyselina 2-(5-benzyl-3,6-dioxopiperazin-2-yl)octová (diketopiperazin),

B. L-aspartyl-L-fenylalanin,

C. fenylalanin.

† Astemizolum [image omitted]

Astemizol

[image omitted]

C28H31FN4O	Mr 458,58	CAS 68844-77-9

Je to 1-[(4-fluorfenyl)methyl]-N- {1-[2-(4-methoxyfenyl)ethyl]-4-piperidyl}-1H-benzimidazol-2-amin. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 99,0 % až 101,0 % sloučeniny C28H31FN40.

Vlastnosti

Bílý nebo téměř bílý prášek. Je prakticky nerozpustný ve vodě, snadno rozpustný v dichlormethanu a v methanolu, dobře rozpustný v lihu 96%.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: A a B.

Alternativní sestava zkoušek: A, C a D, viz Obecné zásady (1.2).

A. Teplota tání (2.2.14). 175 °C až 178 °C.

B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) tablety zkoušené látky se shoduje se spektrem tablety astemizolu CRL.

C. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy vhodného oktadecylsilanizovaného silikagelu.

Zkoušený roztok. 30 mg se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 5 ml.

Porovnávací roztok (a). 30 mg astemizolu CRL se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 5 ml.

Porovnávací roztok (b). 30 mg astemizolu CRL a 30 mg ketokonazolu CRL se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 5 ml.

Na vrstvu se nanese odděleně po 5 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů octanu ammonného RS, dioxanu R a methanolu R (20 + 40 + 40) po dráze 15 cm. Vrstva se suší 15 min proudem teplého vzduchu, vystaví se působení jodových par do vzniku zřetelných skvrn a potom se pozoruje v denním světle. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku svou polohou a velikostí odpovídá hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) jsou dvě zřetelně oddělené skvrny.

D. Asi 5 mg se smíchá se 45 mg oxidu horečnatého těžkého R a žíhá se v kelímku do vzniku téměř bílého zbytku (obvykle méně než 5 min). Nechá se ochladit, přidá se 1 ml vody R, 0,05 ml fenolftaleinu RS1 a asi 1 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS do odbarvení roztoku a zfiltruje se. 1,0 ml filtrátu se přidá k čerstvě připravené směsi 0,1 ml alizarinu S RS a 0,1 ml dusičnan-oxidu zirkoničitého RS, promíchá se a nechá 5 min stát. Zbarvení tohoto roztoku se porovná s kontrolním roztokem získaným za stejných podmínek při slepé zkoušce; zkoušený roztok je žlutý a kontrolní roztok je červený.

Zkoušky na čistotu

Vzhled roztoku. 0,2 g se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 20 ml. Roztok je čirý (2.2.1) a není intenzivněji zbarven než porovnávací barevný roztok Ž7 (2.2.2, Metoda II).

Příbuzné látky. Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29). Roztoky se připraví těsně před použitím.

Zkoušený roztok. 0,100 g se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10,0 ml.

Porovnávací roztok (a). 2,5 mg astemizolu CRL a 25 mg ketokonazolu CRL se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 100,0 ml.

Porovnávací roztok (b). 1,0 ml zkoušeného roztoku se zředí methanolem R na 100,0 ml. 5,0 ml tohoto roztoku se zředí methanolem R na 20,0 ml.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

• nerezové ocelové kolony délky 0,1 m a vnitřního průměru 4,6 mm, naplněné silikagelem oktadecylsilanizovaným deaktivovaným pro chromatografii bazických látek R (3 μm),

• mobilní fáze s průtokovou rychlostí 1,5 ml/min s následujícím lineárním gradientovým programem:

Čas (min)	Mobilní fáze A % (V/V)	Mobilní fáze B % (V/V)	Poznámka
0	95	5	začátek gradientu
15	80	20	konec gradientu
18	0	100	promývání
23	95	5	přepnutí na počáteční podmínky
28 = 0	95	5	začátek dalšího programu

• mobilní fáze A 17 g tetrabutylammoniumhydrogensulfatu R se rozpustí v 1 l vody R,

• mobilní fáze B-Acetonitril R,

• spektrofotometrického detektoru, 278 nm.

Kolona se ustaluje 30 min promýváním acetonitrilem R, potom se nastaví počáteční podmínky a ještě 5 min se ustaluje. Nastříkne se 10 μl porovnávacího roztoku (b) a citlivost systému se nastaví tak, aby na chromatogramu výška hlavního píku nebyla menší než 50 % celé stupnice zapisovače.

Nastříkne se 10 μl porovnávacího roztoku (a). Při zaznamenání chromatogramu za předepsaných podmínek jsou retenční časy: ketokonazolu asi 8 min a astemizolu asi 9 min. Zkoušku lze hodnotit, jestliže rozlišení mezi píky ketokonazolu a astemizolu není menší než 1,5. V případě potřeby se upraví konečná koncentrace acetonitrilu nebo procentuální obsah tetrabutylammoniumhydrogensulfatu v mobilní fázi, nebo se upraví časový program lineární gradientové eluce.

Nastříkne se odděleně 10 μl methanolu R jako kontrolní roztok, 10 pl zkoušeného roztoku a 10 μl porovnávacího roztoku (b). Na chromatogramu zkoušeného roztoku plocha žádného píku, kromě hlavního píku, není větší než plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,25 %); součet ploch všech píků, kromě hlavního píku, není větší než dvojnásobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacícho roztoku (b) (0,5 %). Nepřihlíží se k píku rozpouštědla (kontrolní roztok) a k píkům s plochou menší než 0,2násobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b).

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

0,200 g se rozpustí ve směsi objemových dílů kyseliny octové ledové R a 2-butanonu R (1 + 7) a titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS za použití 0,2 ml naftolbenzeinu RS jako indikátoru.

1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l VS odpovídá 22,93 mg C28H31FN4O.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.

Separandum.

Nečistoty

[image omitted]

A. 1-[(4-fluorfenyl)methyl]-N-(4-piperidyl)- 1H-benzimidazol-2-amin,

[image omitted]

B. 1-[(2-fluorfenyl)methyl]-N-{1-[2-(4-methoxyfenyl)ethyl]piperidin-4-yl}-1H-benzimidazol-2-amin,

[image omitted]

C. N-{1-[2-(4-methoxyfenyl)ethyl]piperidin-4-yl}-1-(fenylmethyl)-1H-benzimidazol-2-amin,

[image omitted]

D. 1-[(3-fluorfenyl)methyl]-N-{1-[2-(4-methoxyfenyl)ethyl]piperidin-4-yl} -1H-benzimidazol-2-amin,

[image omitted]

E. N-oxid cis-1-[(4-fluorfenyl)methyl]-N-{1-[2-(4-methoxyfenyl)ethyl]piperidin-4-yl}-1H-benzimidazol-2-aminu,

[image omitted]

F. N-oxidtrans-1-[(4-fluorfenyl)methyl]-N-{1-[2-(4-methoxyfenyl)ethyl]piperidin-4-yl}-1H-benzimidazol-2-aminu,

[image omitted]

G. N-{1-[2-(4-methoxyfenyl)ethyl]piperidin-4-yl}-1-{[4-(1-methylethoxy)fenyl]methyl}-1H-benzimidazol-2-amin,

[image omitted]

H. 2-(4-methoxyfenyl)ethyl-4-{[1-(4-nuorfenyl)methyl]-1H-benzimidazol-2-yl]amino}-1-piperidinkarboxylat.

† Atenololum [image omitted]

Atenolol

[image omitted]

C14H22N2O3	r266,34	CAS 29122-68-7

Je to (RS)-4-[2-(2-hydroxy-3-isopropylaminopropoxy)-fenyl]acetamid. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 99,0 % až 101,0 % sloučeniny C14H22N2O3.

Vlastnosti

Bílý nebo téměř bílý prášek. Je mírně rozpustný ve vodě, dobře rozpustný v ethanolu, těžce rozpustný v dichlormethanu, prakticky nerozpustný v etheru.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: C.

Alternativní sestava zkoušek: A, B a D, viz Obecné zásady (1.2).

A. Teplota tání (2.2.14). 152 C až 155 C.

B. 0,100 g se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 100,0 ml. 10,0 ml tohoto roztoku se zředí methanolem R na 100,0 ml. Měří se absorbance (2.2.25) při 230 nm až 350 nm. Roztok vykazuje absorpční maxima při 275 nm a při 282 nm. Poměr absorbance při 275 nm k absorbanci při 282 nm je 1,15 až 1,20.

C. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem atenololu CRL.

D. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu GF254R.

Zkoušený roztok. 10 mg se rozpustí v 1 ml methanolu R.

Porovnávací roztok. 10 mg atenololu CRL se rozpustí v 1 ml methanolu R.

Na vrstvu se nanese odděleně po 10 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů amoniaku 32% R a methanolu R (1 + 99) po dráze 15 cm. Potom se vrstva vysuší na vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světlem při 254 nm. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku se polohou a velikostí shoduje s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku.

Zkoušky na čistotu

Roztok S. 0,10 g se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 10 ml.

Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a není zbarven intenzivněji než stupeň 6 porovnávacího barevného roztoku nejvhodnější barvy (2.2.2, Metoda II).

Optická otáčivost (2.2.7). +0,10 až -0,10; měří se roztok S.

Příbuzné látky. Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29).

Zkoušený roztok (a). 50,0 mg se rozpustí ve 20 ml mobilní fáze a zředí se jí na 25,0 ml.

Zkoušený roztok (b). 50,0 mg se rozpustí v 0,1 ml dimethylsulfoxidu R, je-li třeba, mírně se zahřeje ponořením nádobky na několik sekund do vodní lázně a zředí se mobilní fází na 25,0 ml.

Porovnávací roztok (a). 0,5 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí mobilní fází na 100,0 ml.

Porovnávací roztok (b). 50,0 mg atenololu pro způsobilost systému CRL se rozpustí v 0,1 ml dimethylsufoxidu R, je-li třeba, mírně se zahřeje ponořením nádobky na několik sekund do vodní lázně a zředí se mobilní fází na 25,0 ml.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

• nerezové ocelové kolony délky 0,15 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem oktadecylsilanizovaným pro chromatografii R (5 μm),

• mobilní fáze s průtokovou rychlostí 1,0 ml/min připravené následovně: 1,0 g oktansulfonanu sodného R a 0,4 g tetrabutylamoniumhydrogensulfatu R se rozpustí v 1 litru směsi objemových dílů tetrahydrofuranu R, methanolu R a roztoku dihydrogenfosforečnanu sodného R (3,4 g/l) (20 + 180 + 800); hodnota pH se upraví kyselinou fosforečnou R na 3,0,

• spektrofotometrického detektoru, 226 nm.

Kolona se ustaluje 30 min promýváním mobilní fází s průtokovou rychlostí 1,0 ml/min.

Nastříkne se 10 μl porovnávacího roztoku (a) a citlivost systému se upraví tak, aby výška hlavního píku na získaném chromatogramu byla nejméně 50 % celé stupnice zapisovače.

Nastříkne se 10 μl porovnávacího roztoku (b). Výsledný záznam odpovídá vzorovému chromatogramu atenololu pro způsobilost systému CRL, na kterém pík bis-etheru předchází a je oddělen od píku terciárního aminu, který se objeví jako zdvojený pík. Jestliže je to potřeba, upraví se složení mobilní fáze. Zvýšením koncentrace oktansulfonanu sodného se zvyšuje retenční čas terciárního aminu.

Nastříkne se odděleně po 10 μl zkoušeného roztoku (a) a porovnávacího roztoku (a). Chromatogramy se zaznamenávají po dobu odpovídající 4násobku retenčního času hlavního píku. Na chromatogramu zkoušeného roztoku (a) plocha žádného píku, kromě hlavního píku, není větší než polovina hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (0,25 %); součet ploch všech píků, kromě hlavního píku, není větší než plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (0,5 %). Nepřihlíží se k píkům s plochou menší než 0,1násobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (a).

Pokud je ve zkoušené látce nalezený obsah bisetheru vyšší než 0,15 %, její vhodnost se ověří opakováním chromatografie s 10 μl zkoušeného roztoku (a).

Chloridy (2.4.4). 50 mg se rozpustí ve směsi 1 ml kyseliny dusičné zředěné RS a 15 ml vody R. Tento roztok vyhovuje limitní zkoušce na chloridy (0,1 %), bez dalšího přidání kyseliny dusičné zředěné RS.

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

0,200 g se rozpustí v 80 ml kyseliny octové ledové R a titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20).

1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l VS odpovídá 26,63 mg C14H22N2O3.

Uchovávání

Separandum.

Nečistoty

A. 2-(4-hydroxyfenyl)acetamid,

B. 2-[4-(2,3-dihydroxypropoxy)fenyl] acetamid,

C. 2-[4-(2,3-epoxypropoxy)fenyl]acetamid,

D. 2-[4-(2-hydroxy-3-chlorpropoxy)fenyl]acetamid,

E. 4,4´-(2-hydroxypropan-1,3-diyldioxy)bis(fenylacetamid),

F. 4,4´-[N-isopropyl-3,3´-iminobis(2-hydroxypropoxy)]bis(fenylacetamid),

G. kyselina 2-[4-(2-hydroxy-3-isopropylaminopropoxy)fenyl]octová,

H. 2-[4-(2-hydroxy-3-isopropylaminopropoxy)fenyl]acetonitril.

†† Atropini sulfas [image omitted]

Atropiniumsulfat

[image omitted]

C34H48N2O10S . H2O	Mr 694,84	CAS 5908-99-6
	Mr bezvodého 676,82

Je to monohydrát bis[3-(RS)-tropoyloxy-1H,5H-tropanium]sulfatu. Počítáno na bezvodou látku, obsahuje 99,0 % až 101,0 % sloučeniny C34H48N2O10S.

Vlastnosti

Bílý krystalický prášek nebo bezbarvé krystaly. Je velmi snadno rozpustný ve vodě, snadno rozpustný v lihu 96%, prakticky nerozpustný v etheru.

Taje při asi 190 °C, za rozkladu. Stanoví se s látkou sušenou 15 min při 135 °C.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: A, B a E.

Alternativní sestava zkoušek: C, D, E a F, viz Obecné zásady (1.2).

A. Zkouška Optická otáčivost, viz Zkoušky na čistotu, je zároveň zkouškou totožnosti.

B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem tablety atropiniumsulfatu CRL.

C. 50 mg se rozpustí v 5 ml vody R a přidá se 5 ml trinitrofenolu RS. Sraženina promytá vodou R a sušená při 100 °C až 105 °C po dobu 2 h taje (2.2.14) při 174 °C až 179 °C.

D. K asi 1 mg se přidá 0,2 ml kyseliny dusičné dýmové R a odpaří se do sucha na vodní lázni. Zbytek se rozpustí ve 2 ml acetonu R, přidá se 0,1 ml roztoku hydroxidu draselného R (30 g/l) v methanolu R; vznikne fialové zbarvení.

E. Vyhovuje zkoušce na sírany (2.3.1).

F. Vyhovuje zkoušce na alkaloidy (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Hodnota pH (2.2.3). 4,5 až 6,2; měří se roztok připravený rozpuštěním 0,6 g ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředěním stejným rozpouštědlem na 30 ml.

Optická otáčivost (2.2.7). -0,50° až +0,05°; měří se roztok připravený rozpuštěním 2,50 g ve vodě R a zředěný vodou R na 25,0 ml ve 2dm trubici.

Cizí alkaloidy a rozkladné produkty. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu G R.

Zkoušený roztok. 0,2 g se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml.

Porovnávací roztok (a). 1 ml zkoušeného roztoku se zředí methanolem R na 100 ml.

Porovnávací roztok (b). 5 ml porovnávacího roztoku (a) se zředí methanolem R na 10 ml.

Na vrstvu se odděleně nanese po 10 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů acetonu R, vody R a amoniaku 26% R (90 + 7 + 3) po dráze 10 cm. Vrstva se suší 15 min při 100 °C až 105 °C a po ochlazení se vrstva stříká jodobismutitanem draselným zředěným RS do vzniku skvrn. Žádná skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku, kromě hlavní skvrny, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (1,0 %) a nejvýše jedna taková skvrna je intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,5 %).

Apoatropin. 0,10 g se rozpustí v kyselině chlorovodíkové 0,01 mol/l RS a zředí se jí na 100,0 ml. Měří se absorbance (2.2.25) při 245 nm. Specifická absorbance v maximu není větší než 4,0, počítáno na bezvodou látku (asi 0,5 %).

Voda, semimikrostanovení (2.5.12). 2,0 % až 4,0 %, stanoví se s 0,500 g zkoušené látky.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %, stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

0,500 g se rozpustí, je-li třeba zahřátím, ve 30 ml kyseliny octové bezvodé R a po ochlazení se titruje kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20).

1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l VS odpovídá 67,68 mg C34H48N2O10S.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.

Venenum.

Aurantii dulce pericarpium [image omitted]

Sladké oplodí pomeranče

Synonymum. Pericarpium aurantii dulce

Je to usušené oplodí zralých plodů druhu Citrus aurantium L. subsp. aurantium.

Obsahuje nejméně 10 ml silice v kilogramu drogy.

Vlastnosti

Droga aromatického pachu, nahořklé chuti.

Makroskopický a mikroskopický popis, viz Zkoušky totožnosti A a B.

Zkoušky totožnosti

A. Kusy oválné, na koncích zašpičatělé, 5 cm až 8 cm dlouhé, 3 cm až 5 cm široké a asi 1,5 mm silné, rozmanitě zprohýbané. Svrchní strana žlutohnědá až červenohnědá, hrubě dolíčkovaná; vnitřní strana nažloutlá, hladká.7

B. Droga se upráškuje (355). Prášek je načervenale žlutý. Pozoruje se pod mikroskopem v chloralhydrátu RS. Práškovaná droga je charakteristická těmito znaky: úlomky pokožky s buňkami mnohohrannými, ztlustlými, krytými silnou kutikulou, zřídka anomocytické průduchy (2.8.3); úlomky hvězdicovitého parenchymu z vnitřní části oplodí; zřídka šroubovitě nebo síťovitě ztlustlé cévy, provázené komůrkovými vlákny; siličné nádržky o průměru až 1000 μm, nebo jejich části; krystaly šťavelanu vápenatého a nepravidelné sférity.

C. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu G R.

Zkoušený roztok. 1 g práškované drogy (355) se smíchá s 10 ml methanolu R a zahřívá se 5 min ve vodní lázni při 65 °C.

Porovnávací roztok. 1,0 mg kyseliny chlorogenové R, 1,0 mg kyseliny kávové R, 2,5 mg rutinu R a 2,5 mg hyperosidu R se rozpustí v 10 ml methanolu R.

Na vrstvu se nanese odděleně do pruhů (20 mm x 3 mm) 30 μl zkoušeného roztoku a 10 μl porovnávacího roztoku. Vyvíjí se směsí objemových dílů vody R, kyseliny mravenčí bezvodé R, 2-butanonu R a ethylacetatu R (10 + 10 + 30 + 50) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší v proudu horkého vzduchu a ještě horká se postříká roztokem difenylboryloxyethylaminu R (10 g/l) v methanolu R. Pozoruje se v ultrafialovém světle při 365 nm. Na chromatogramu zkoušeného roztoku je patrná skvrna odpovídající polohou a zbarvením skvrně rutinu na chromatogramu porovnávacího roztoku, nad ní je intenzivní červená skvrna (eriocitrin) a nad ní nazelenalá skvrna (hesperidin). V poloze vymezené skvrnami kyseliny chlorogenové a hyperosidu na chromatogramu porovnávacího roztoku je intenzivní tmavomodrá skvrna. V blízkosti čela chromatogramu jsou čtyři intenzivní světle modré skvrny, z nichž horní odpovídá přibližně polohou skvrně kyseliny kávové na chromatogramu porovnávacího roztoku. Na chromatogramu zkoušeného roztoku mohou být další nažloutlé, nazelenalé nebo namodralé skvrny.

Zkoušky na čistotu

Cizí příměsi (2.8.2). Nejvýše 1 % a nejvýše 10 % částí oplodí silnějších než 2 mm.

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 11,0 %. 2,000 g práškované drogy (710) se suší 2 h v sušárně při 100 C až 105 C.

Celkový popel (2.4.16). Nejvýše 4,0 %.

Stanovení obsahu

Provede se Stanovení silic v rostlinných drogách (2.8.12). 20,0 g čerstvě upráškované drogy (710) se destiluje 90 min rychlostí 2 ml/min až 3 ml/min v 500ml baňce se 200 ml vody R; do dělené trubice se přidá 0,5 ml xylenu R.

Uchovávání

Ve dobře uzavřených obalech, chráněno před světlem.

† Azathioprinum [image omitted]

Azathioprin

[image omitted]

C9H7N7O2S	Mr 277,26	CAS 446-86-6

Je to 6-[(1-methyl-4-nitro-1H-imidazol-5-yl)thio]-1H-purin. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 98,5 % až 101,0 % sloučeniny C9H7N7O2S.

Vlastnosti

Slabě žlutý prášek. Je prakticky nerozpustný ve vodě a v lihu 96%. Je dobře rozpustný ve zředěných roztocích alkalických hydroxidů a mírně rozpustný ve zředěných roztocích minerálních kyselin.

Zkoušky totožnosti

A. 0,150 g se rozpustí ve 30 ml dimethylsulfoxidu R a zředí se kyselinou chlorovodíkovou 0,1 mol/l RS na 500,0 ml. 25,0 ml tohoto roztoku se zředí kyselinou chlorovodíkovou 0,1 mol/l RS na 1000,0 ml. Tento roztok měřený v rozmezí 230 nm až 350 nm (2.2.25) vykazuje absorpční maximum při 280 nm. Specifická absorbance v maximu je 600 až 660.

B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem azathioprinu CRL.

C. K asi 20 mg se přidá 100 ml vody R, směs se zahřeje a zfiltruje. K 5 ml filtrátu se přidá 1 ml kyseliny chlorovodíkové R, asi 10 mg zinku práškového R a nechá se 5 min stát; vznikne žluté zbarvení roztoku. Směs se zfiltruje, ochladí se v ledové lázni, přidá se 0,1 ml dusitanu sodného RS, 0,1 g kyseliny amidosírové R a třepe se, dokud se neodstraní bublinky. Potom se přidá 1 ml 2-naftolu RS; vznikne světle růžová sraženina.

Zkoušky na čistotu

Kysele nebo zásaditě reagující látky. K 0,5 g se přidá 25 ml vody prosté oxidu uhličitého R, směs se 15 min třepe a zfiltruje se. K 20 ml filtrátu se přidá 0,1 ml červeně methylové RS. Ke změně zbarvení indikátoru se spotřebuje nejvýše 0,2 ml kyseliny chlorovodíkové 0,01 mol/l VS nebo 0,2 ml hydroxidu sodného 0,01 mol/l VS.

Chlormethylnitroimidazol a merkaptopurin. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy celulosy pro chromatografii F254R.

Zkoušený roztok. 0,2 g se rozpustí v amoniaku zředěném RS1 a zředí se jím na 10 ml. Připraví se těsně před použitím.

Porovnávací roztok (a). 10 mg chlormethylnitroimidazolu CRL se rozpustí v amoniaku zředěném RS1 a zředí se jím na 50 ml. Připraví se těsně před použitím.

Porovnávací roztok (b). 10 mg merkaptopurinu R se rozpustí v amoniaku zředěném RS1 a zředí se jím na 50 ml. Připraví se těsně před použitím.

Na vrstvu se nanese odděleně po 5 μl každého roztoku a vyvíjí se 1-butanolem R nasyceným amoniakem zředěným RS1 po dráze 15 cm. Vrstva se vysuší při 50 °C a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Na chromatogramu zkoušeného roztoku žádné skvrny odpovídající skvrnám chlormethylnitroimidazolu a merkaptopurinu nejsou intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (1,0 %) a porovnávacího roztoku (b) (1,0 %).

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 1,0 %; suší se 0,50 g v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

0,250 g se rozpustí ve 25 ml dimethylformamidu R a titruje se tetrabutylamoniumhydroxidem 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace (2.2.20) bodu ekvivalence.

1 ml tetrabutylamoniumhydroxidu 0,1 mol/l VS odpovídá 27,73 mg C9H7N7O2S.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.

Separandum.

† Bacampicillini hydrochioridum [image omitted]

Bakampiciliniumchlorid

[image omitted]

C21H28ClN3O7S	Mr 501,98	CAS 37661-08-8

Je to hydrochlorid směsi (1R) a (1S)-1-[(ethoxykarbonyl)oxy]ethylesterů kyseliny (6R)-6-(2-amino-2-phenylacetamido)penicilanové. Počítáno na bezvodou a rozpouštědla prostou látku, obsahuje 95,0 % až 102,0 % sloučeniny C21H28ClN3O7S.

Vlastnosti

Bílý nebo téměř bílý hygroskopický prášek nebo granulát. Je dobře rozpustný ve vodě, snadno rozpustný v lihu 96%, dobře rozpustný v dichlormethanu, velmi těžce rozpustný v etheru.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: A a D.

Alternativní sestava zkoušek: B, C a D, viz Obecné zásady (1.2).

A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem bakampiciliniumchloridu CRL.

B. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu H silanizovaného R.

Zkoušený roztok. 10 mg zkoušené látky se rozpustí ve 2 ml methanolu R.

Porovnávací roztok (a). 10 mg bakampiciliniumchloridu CRL se rozpustí ve 2 ml methanolu R.

Porovnávací roztok (b). 10 mg bakampiciliniumchloridu CRL, 10 mg talampiciliniumchloridu CRL a 10 mg pivampicilinu CRL se rozpustí ve 2 ml methanolu R.

Na vrstvu se nanese odděleně po 1 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů roztoku octanu sodného R (272 g/l), jehož pH bylo upraveno kyselinou octovou ledovou R na 5,0, vody R a lihu 96% (10 + 40 + 50) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší proudem teplého vzduchu, postříká se ninhydrinem RS1 a zahřívá se 10 min při 60 °C. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídá svou polohou, zbarvením a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) jsou patrny tři oddělené skvrny.

C. Asi 2 mg se převedou do zkumavky asi 150 mm dlouhé a 15 mm v průměru, zvlhčí se 0,05 ml vody R a přidají se 2 ml formaldehydu v kyselině sírové RS. Obsah zkumavky se promíchá kroužením; roztok je prakticky bezbarvý. Zkumavka se na 1 min vloží do vodní lázně; vzniká tmavožluté zbarvení.

D. Asi 25 mg se rozpustí ve 2 ml vody R. Přidají se 2 ml hydroxidu sodného zředěného RS a protřepe se. Po několika minutách se přidají 3 ml kyseliny dusičné zředěné RS a 0,5 ml dusičnanu stříbrného RS1; vzniká bílá sraženina, která se rozpustí po přidání 0,5 ml amoniaku 26% RS.

Zkoušky na čistotu

Vzhled roztoku. 0,200 g se rozpustí ve 20 ml vody R; roztok neopalizuje intenzivněji než porovnávací suspenze II (2.2.1). 0,500 g se rozpustí v 10 ml vody R. Absorbance (2.2.25) roztoku měřená při 430 nm není větší než 0,10.

Hodnota pH (2.2.3). 3,0 až 4,5. Měří se roztok připravený rozpuštěním 1,0 g ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředěním stejným rozpouštědlem na 50 ml.

Specifická optická otáčivost (2.2.7). +175° až +195°, počítáno na bezvodou látku prostou rozpouštědla. Měří se roztok připravený rozpuštěním 0,250 g ve vodě R a zředěním stejným rozpouštědlem na 25,0 ml.

Dimethylanilin. Nejvýše 20 μg/g. Stanoví se plynovou chromatografií (2.2.28) za použití N,N-diethylanilinu R jako vnitřního standardu.

Roztok vnitřního standardu. 50,0 mg N,N-diethylanilinu R se rozpustí ve 4,0 ml kyseliny chlorovodíkové 0,1 mol/l RS a zředí vodou R na 50,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí vodou R na 100,0 ml.

Zkoušený roztok. Ve zkumavce s kulatým dnem a se zabroušenou zátkou se rozpustí 0,500 g zkoušené látky ve 30,0 ml vody R. Přidá se 1,0 ml roztoku vnitřního standardu. Roztok se zahřeje na 26 °C až 28 °C. Přidá se 1,0 ml hydroxidu sodného koncentrovaného RS a míchá se do úplného rozpuštění. Přidají se 2,0 ml trimethylpentanu R. Třepe se 2 min a nechají se oddělit vrstvy. Použije se horní vrstva.

Porovnávací roztok. 50,0 mg dimethylanilinu R se rozpustí ve 4,0 ml kyseliny chlorovodíkové 0,1 mol/l RS a zředí se vodou R na 50,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí vodou R na 100,0 ml a dále se 1,0 ml roztoku zředí 30,0 ml vody R. Přidá se 1,0 ml roztoku vnitřního standardu a 1,0 ml hydroxidu sodného koncentrovaného RS. Přidají se 2,0 ml trimethylpentanu R. Třepe se 2 min a nechají se oddělit vrstvy. Použije se horní vrstva.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

• kapilární kolony z křemenného skla délky 25 m a vnitřního průměru 0,32 mm pokryté na vnitřní stěně 5 % polydifenyldimethylsiloxanu R (tloušťka filmu 0,52 μm),

• helia pro chromatografií R jako nosného plynu, rozdělovači poměr 1 : 20, vstupní tlak 50 kPa, při průtokové rychlosti 20 ml/min,

• plamenoionizačního detektoru,

• vstřikovací trubičky asi 1 cm dlouhé naplněné křemelinou pro plynovou chromatografií R impregnovanou 10% roztokem polydimethylsiloxanu R.

Teplota kolony se po 5 min udržuje na 150 °C, poté se zvyšuje rychlostí 20 °C/min na 275 °C, při níž se udržuje 3 min. Teplota detektoru je 300 °C, teplota nástřikového prostoru 220 °C. Retenční časy jsou: dimethylanilinu asi 3,6 min, diethylanilinu asi 5,0 min.

Nastříkne se šestkrát po 1 μl porovnávacího roztoku. Relativní směrodatná odchylka poměru plochy píků dimethylanilinu a vnitřního standardu není vyšší než 2 %.

Nastříkne se 1 μl zkoušeného roztoku. Zkoušku lze hodnotit, jestliže rozlišení mezi píkem odpovídajícím dimethylanilinu a nejblíže položeným píkem rozkladného produktu bakampicilinu není alespoň 1,5.

Vypočítá se obsah dimethylanilinu ve zkoušené látce.

Jiná organická rozpouštědla. Celkový obsah je nejvýše 50,0 ml/kg a nejvýše 20,0 ml/kg butylacetatu. Stanoví se plynovou chromatografií (2.2.28) za použití propylacetatu R jako vnitřního standardu.

Roztok vnitřního standardu. 1,0 ml propylacetatu R se zředí vodou R na 100 ml. 5,0 ml tohoto roztoku se dále zředí vodou R na 500,0 ml.

Zkoušený roztok. 0,200 g zkoušené látky se rozpustí v roztoku vnitřního standardu a zředí se jím na 10,0 ml.

Porovnávací roztok. 1,0 ml ethylacetatu R se zředí roztokem vnitřního standardu na 100,0 ml. 1,0 ml butylacetatu R se zředí roztokem vnitřního standardu na 200,0 ml. Smíchá se 10,0 ml roztoku ethylacetatu a 2,0 ml roztoku butylacetatu a zředí se roztokem vnitřního standardu na 100,0 ml.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

• kapilární kolony z křemenného skla délky 25 m a vnitřního průměru 0,32 mm pokryté na vnitřní stěně 5 % polydifenylmethylsiloxanu R (tloušťka vrstvy 0,52 μm),

• helia pro chromatografií R jako nosného plynu, rozdělovači poměr 1 : 25, vstupní tlak 35 kPa, při průtokové rychlosti 20 ml/min,

• plamenoionizačního detektoru,

• vstřikovací trubičky asi 1 cm dlouhé naplněné křemelinou pro plynovou chromatografií R, impregnovanou 10% roztokem polydimethylsiloxanu R.

Teplota kolony se po 4 min udržuje na 40 °C, pak se zvyšuje rychlostí 10 °C/min na 100 °C, při níž se udržuje 1 min. Teplota detektoru je 300 °C a teplota nástřikového prostoru 200 °C. Retenční časy jsou: ethylacetatu asi 4,2 min, propylacetatu asi 6,5 min, butylacetatu asi 9,1 min.

Nastříkne se šestkrát po 1 μl porovnávacího roztoku. Relativní směrodatné odchylky poměrů ploch píků ethylacetatu ku vnitřnímu standardu a butylacetatu ku vnitřnímu standardu nejsou vyšší než 2 %.

Nastříkne se odděleně 1 μl zkoušeného roztoku a 1 μl porovnávacího roztoku.

Vypočítá se obsah butylacetatu ve zkoušené látce.

Vypočítá se obsah jiných rozpouštědel, vztažený na ethylacetat, ve zkoušené látce.

Rozkladné produkty. Nejvýše 3,0 %. 0,175 g se rozpustí v 25 ml vody R a přidá se 10 ml tlumivého roztoku octanového o pH 4,6 a ihned se titruje dusičnanem rtuťnatým 0,02 mol/l VS za potenciometrické indikace (2.2.20) s použitím srovnávací merkurosulfatové elektrody a indikační platinové nebo rtuťové elektrody.

Obsah rozkladných produktů (D) vyjádřený jako C21H28ClN3O7S se v procentech vypočítá ze vzorce:

1,004nm,

v němž značí:

m - navážku zkoušené látky v gramech,

n - spotřebu dusičnanu rtuťnatého 0,02 mol/l VS v mililitrech.

Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Nejvýše 0,8 %; stanoví se s 0,300 g zkoušené látky.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 1,5 %. Stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

K 65,0 mg se přidá 10,0 ml vody R a 0,2 ml acetanhydridu R a 3 min se míchá. Přidá se 10,0 ml hydroxidu sodného 1 mol/l RS a nechá se 20 min stát. Poté se přidá 10,0 ml kyseliny dusičné 1 mol/l RS, 20 ml tlumivého roztoku octanového o pH 4,6 a ihned se titruje dusičnanem rtuťnatým 0,02 mol/l VS za potenciometrické indikace (2.2.20) s použitím srovnávací merkurosulfatové elektrody a indikační platinové nebo rtuťové elektrody. Nebere se v úvahu žádná předběžná inflexe na titrační křivce.

Obsah C21H28ClN3O7S se v procentech vypočítá ze vzorce:

1,004n1m1-D,

v němž značí:

m1 - navážku zkoušené látky v gramech,

n1 - spotřebu dusičnanu rtuťnatého 0,02 mol/l VS v mililitrech,

D - obsah rozkladných produktů v procentech, viz Zkoušky na čistotu.

Uchovávání

Ve vzduchotěsných obalech, při teplotě nepřevyšující 25 °C.

Separandum.

† Bacitracinum [image omitted]

Bacitracin

CAS 1405-87-4

Bacitracin obsahuje jeden nebo více protimikrobních polypeptidů produkovaných určitými kmeny mikroorganismů Bacillus licheniformis a Bacillus subtilis var. Tracy. Hydrolýzou vznikají následující aminokyseliny: L-cystein, kyselina D-glutamová, L-histidin, L-isoleucin, L-leucin, L-lysin, D-ornithin, D-fenylalanin a kyselina DL-asparagová.

Počítáno na vysušenou látku, účinnost je nejméně 60 m.j. v miligramu.

Vlastnosti

Bílý nebo téměř bílý hygroskopický prášek. Je snadno rozpustný ve vodě a v lihu 96%, prakticky nerozpustný v etheru.

Zkoušky totožnosti

A. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu G R.

Zkoušený roztok. 5 mg se rozpustí ve směsi 0,5 ml kyseliny chlorovodíkové R a 0,5 ml vody R. Zahřívá se 5 h v utěsněné zkumavce při 135 °C, odpaří se do sucha na vodní lázni a pokračuje se v zahřívání do vymizení pachu chlorovodíku. Zbytek se rozpustí v 0,5 ml vody R.

Porovnávací roztok. Připraví se stejně jako zkoušený roztok s 5 mg zinečnatého komplexu bacitracinu CRL.

Další postup zkoušky se provádí za ochrany před světlem.

Na vrstvu se nanesou odděleně 10mm proužky s 5 μl každého roztoku. V chromatografické komoře se deska umístí tak, aby nepřišla do styku s mobilní fází skládající se ze směsi 25 dílů vody R a 75 dílů fenolu R. Vrstva se impregnuje parami mobilní fáze nejméně 12 h a vyvíjí se toutéž mobilní fází po dráze 12 cm. Usuší se při 100 °C až 105 °C a postříká se ninhydrinem RS1. Pak se 5 min zahřívá při 110 °C. Skvrny ve tvaru pruhů na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídají skvrnám na chromatogramu porovnávacího roztoku.

B. Asi 5 mg se rozpustí ve 3 ml vody R a přidají se 3 ml hydroxidu sodného zředěného RS. Protřepe se a přidá se 0,5 ml roztoku síranu měďnatého R (10 g/l); vzniká fialové zbarvení.

C. 0,2 g se žíhá. Zůstane nepatrný zbytek, který není za vysoké teploty žlutý. Nechá se vychladnout a rozpustí se v 0,1 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS. Přidá se 5 ml vody R a 0,2 ml hydroxidu sodného koncentrovaného RS; nevznikne bílá sraženina.

Zkoušky na čistotu

Roztok S. 0,25 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředí se jí na 25 ml.

Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a není zbarven intenzívněli než porovnávací roztok HŽ5 (2.2.2, Metoda II).

Hodnota pH (2.2.3). 6,0 až 7,0; měří se roztok S.

Bacitracin F a příbuzné látky. 0,15 g se rozpustí v kyselině sírové 0,05 mol/l RS a zředí se jí na 100,0 ml. 2,0 ml tohoto roztoku se zředí na 10,0 ml kyselinou sírovou 0,05 mol/l RS. Poměr absorbance (2.2.25) při 290 nm k absorbanci při 252 nm není větší než 0,20.

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 5,0 %. 1,000 g se suší 3 h při 60 °C nad oxidem fosforečným R při tlaku nepřekračujícím 0,1 kPa.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 3,0 %; stanoví se s 1,0 g zkoušené látky.

Sterilita (2.6.1). Pokud je látka určena k výrobě očních přípravků bez dalšího vhodného sterilizačního postupu, vyhovuje zkoušce na sterilitu.

Stanovení obsahu

Provede se mikrobiologické stanovení účinnosti antibiotik (2.7.2) za použití zinečnatého komplexu bacitracinu CRL jako referenční látky.

Uchovávání

Ve vzduchotěsných obalech při teplotě 8 °C až 15 °C. Jestliže je látka sterilní, uchovává se ve vzduchotěsných sterilních zabezpečených obalech.

Separandum.

Označování

V označení na obalu se uvede, zda je látka sterilní.

† Bacitracinum zincicum [image omitted]

Zinečnatý komplex bacitracinu

Synonymum. Bacitracinum zincum

CAS 1405-89-6

Zinečnatý komplex bacitracinu obsahuje jeden nebo více protimikrobních polypeptidů produkovaných určitými kmeny mikroorganismů Bacillus licheniformis a Bacillus subtilis var. Tracy. Hydrolýzou vznikají následující aminokyseliny: L-cystein, kyselina D-glutamová, L-histidin, L-isoleucin, L-leucin, L-lysin, D-ornithin, D-fenylalanin a kyselina DL-asparagová.

Počítáno na vysušenou látku, účinnost je nejméně 60 m.j. v miligramu.

Vlastnosti

Bílý nebo světle žlutošedý hygroskopický prášek. Je těžce rozpustný ve vodě a lihu 96%, velmi těžce rozpustný v etheru.

Zkoušky totožnosti

A. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu G R.

Zkoušený roztok. 5 mg se rozpustí ve směsi 0,5 ml kyseliny chlorovodíkové R a 0,5 ml vody R. Zahřívá se 5 h v utěsněné zkumavce při 135 °C, odpaří se do sucha na vodní lázni a pokračuje se v zahřívání do vymizení pachu chlorovodíku. Zbytek se rozpustí v 0,5 ml vody R.

Porovnávací roztok. Připraví se stejně jako zkoušený roztok s 5 mg zinečnatého komplexu bacitracinu CRL.

Další postup zkoušky se provádí za ochrany před světlem.

Na vrstvu se nanesou odděleně 10mm proužky s 5 μl každého roztoku. V chromatografické komoře se deska umístí tak, aby nepřišla do styku s mobilní fází složenou ze směsi 25 dílů vody R a 75 dílů fenolu R. Vrstva se impregnuje nejméně 12 h parami mobilní fáze a vyvíjí se toutéž mobilní fází po dráze 12 cm. Usuší se při 100 °C až 105 °C a postříká se ninhydrinem RS1. Pak se 5 min zahřívá při 110 °C. Skvrny ve tvaru pruhů na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídají skvrnám na chromatogramu porovnávacího roztoku.

B. Asi 5 mg se rozpustí ve 3 ml vody R a přidají se 3 ml hydroxidu sodného zředěného RS. Protřepe se a přidá se 0,5 ml roztoku síranu měďnatého R (10 g/l); vzniká fialové zbarvení.

C. Asi 0,15 g látky vyžíhá, nechá se vychladnout a zbytek se rozpustí v 1 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS. Přidají se 4 ml vody R; roztok vyhovuje zkoušce na zinek (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Hodnota pH (2.2.3). 6,0 až 7,5; měří se následující roztok: 1,0 g se asi 1 min protřepává s 10 ml vody prosté oxidu uhličitého R a zfiltruje se.

Bacitracin F a příbuzné látky. 0,15 g se rozpustí v kyselině sírové 0,05 mol/l RS a zředí se jí na 100,0 ml. 2,0 ml tohoto roztoku se zředí na 10,0 ml kyselinou sírovou 0,05 mol/l RS. Poměr absorbance (2.2.25) při 290 nm k absorbanci při 252 nm není větší než 0,15.

Obsah zinku. 4,0 % až 6,0 %, počítáno na vysušenou látku. 0,200 g se rozpustí ve směsi 2,5 ml kyseliny octové zředěné RS a 2,5 ml vody R. Přidá se 50 ml vody R, 50 mg oranže xylenolové s dusičnanem draselným R a dostatečné množství methenaminu R, aby vzniklo červené zbarvení. Přidají se 2 g methenaminu R a titruje se edetanem disodným 0,01 mol/l VS do vzniku žlutého zbarvení.

1 ml edetanu disodného 0,01 mol/l VS odpovídá 0,654 mg zinku.

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 5,0 %. 1,000 g se suší 3 h při 60 °C nad oxidem fosforečným R při tlaku nepřekračujícím 0,1 kPa.

Sterilita (2.6.1). Pokud je látka určena k výrobě přípravků určených k rozprašování do tělních dutin bez dalšího vhodného sterilizačního postupu, vyhovuje zkoušce na sterilitu.

Pyrogenní látky (2.6.8). Pokud je látka určena k výrobě přípravků určených k rozprašování do tělních dutin bez dalšího vhodného postupu odstraňujícího pyrogenní látky, vyhovuje zkoušce na pyrogenní látky, při níž se vstřikuje na 1 kg hmotnosti králíka 1,0 ml supernatantní tekutiny získané odstřeďováním suspenze obsahující 11 mg zkoušené látky v 1 ml roztoku chloridu sodného R (9 g/l).

Stanovení účinnosti

50,0 mg se protřepává s 5 ml vody R, přidá se 0,5 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS a zředí se vodou R na 100,0 ml. Ponechá se 30 min stát. Provede se mikrobiologické stanovení účinnosti antibiotik (2.7.2).

Uchovávání

Ve vzduchotěsných obalech. Pokud je látka sterilní, uchovává se ve sterilních vzduchotěsných zabezpečených obalech.

Separandum.

Označování

V označení na obalu se uvede, zda je látka:

• sterilní,

• prostá pyrogenních látek.

† Baclofenum [image omitted]

Baklofen

[image omitted]

C10H12CINO2	Mr 213,66	CAS 1134-47-0

Je to kyselina (RS)-4-amino-3-(4-chlorfenyl)máselná. Počítáno na bezvodou látku, obsahuje 98,0 % až 101,0 % sloučeniny C10H12ClNO2.

Vlastnosti

Bílý nebo téměř bílý prášek. Je těžce rozpustný ve vodě, velmi těžce rozpustný v lihu 96%, prakticky nerozpustný v acetonu a v etheru. Rozpouští se ve zředěných minerálních kyselinách a ve zředěných roztocích alkalických hydroxidů.

Vykazuje polymorfismus.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: B.

Alternativní sestava zkoušek: A a C, viz Obecné zásady (1.2).

A. 70 mg se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 100,0 ml. Měří se absorbance (2.2.25) při 220 nm až 320 nm; roztok vykazuje absorpční maxima při 259 nm, 266 nm a 275 nm. Specifická absorbance maxima při 259 nm je 9,8 až 10,8, při 266 nm je 11,5 až 12,7 a při 275 nm je 8,4 až 9,3. Zkoušku lze hodnotit, jestliže při zkoušce na rozlišení (2.2.25) není poměr absorbancí menší než 1,5.

B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) tablety připravené ze 3 mg zkoušené látky a 300 mg bromidu draselného R se shoduje se spektrem baklofenu CRL. Jestliže spektra zkoušené látky a referenční látky nejsou shodná, rozpustí se odděleně 0,1 g zkoušené látky a baklofenu CRL v 1 ml hydroxidu sodného zředěného RS, přidá se 10 ml lihu 96% R, 1 ml kyseliny octové zředěné RS a nechá se 1 h stát. Vzniklá sraženina se odfiltruje, promyje se lihem 96% R, vysuší se ve vakuu, připraví se nové tablety a znovu se zaznamenají spektra.

C. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu G R.

Zkoušený roztok. 10 mg se rozpustí v mobilní fázi, viz níže, a zředí se stejným rozpouštědlem na 10 ml.

Porovnávací roztok. 10 mg baklofenu CRL se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 10 ml.

Na vrstvu se odděleně nanese po 5 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů kyseliny mravenčí bezvodé R, vody R, methanolu R, chloroformu R a ethylacetatu R (5 + + 5 + 20 + 30 + 40) po dráze 12 cm. Po odpaření rozpouštědel se vrstva postříká ninhydrinem RS3 tak, aby vrstva byla slabě vlhká. Potom se vrstva vysuší v sušárně při 100 °C a pozoruje se v denním světle. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku se polohou, barvou a velikostí shoduje s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku.

Zkoušky na čistotu

Vzhled roztoku. 0,50 g se rozpustí v hydroxidu sodném 1 mol/l RS a zředí se jím na 25 ml. Roztok neopalizuje intenzivněji než porovnávací suspenze II (2.2.1) a není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok HŽ5 (2.2.2, Metoda II).

Příbuzné látky. Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29).

Zkoušený roztok. 25,0 mg se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 10,0 ml.

Porovnávací roztok (a). 25,0 mg baklofenu nečistoty A CRL se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 10,0 ml.

Porovnávací roztok (b). 1,0 ml porovnávacího roztoku (a) se zředí mobilní fází na 100,0 ml.

Porovnávací roztok (c). 2,0 ml zkoušeného roztoku se zředí na 100,0 ml mobilní fází.

Porovnávací roztok (d). 2,0 ml zkoušeného roztoku a 2,0 ml porovnávacího roztoku (a) se zředí mobilní fází na 100,0 ml.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

• nerezové ocelové kolony délky 0,25 m a vnitřního průměru 4,0 mm naplněné silikagelem oktadecylsilanizovaným pro chromatografii R (10 μm),

• mobilní fáze s průtokovou rychlostí 2,0 ml/min, která se připraví takto: 1,822 g hexansulfonanu sodného R se rozpustí v 1 l směsi objemových dílů vody R, methanolu R a kyseliny octové ledové R (560 + 440 + 5),

• spektrofotometrického detektoru, 266 nm.

Nastříkne se 20 μl porovnávacího roztoku (c) a nastaví se citlivost systému tak, aby výška hlavního píku činila nejméně 50 % celé stupnice zapisovače. Nastříkne se 20 μl porovnávacího roztoku (d). Zkoušku lze hodnotit, jestliže rozlišení mezi píky baklofenu a baklofenu nečistoty A je nejméně 2,0. Nastříkne se jednotlivě po 20 μl zkoušeného roztoku, porovnávacího roztoku (b) a porovnávacího roztoku (c). Zaznamenávají se chromatogramy po dobu odpovídající pětinásobku retenčního času hlavního píku. Na chromatogramu zkoušeného roztoku není plocha píku baklofenu nečistoty A větší než plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (1,0 %); součet ploch všech píků, kromě hlavního píku, není větší než plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) (2,0 %).

Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Nejvýše 1,0 %; stanoví se s 1,000 g zkoušené látky.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

0,1500 g se rozpustí v 50 ml kyseliny octové bezvodé R a titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20).

1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l VS odpovídá 21,37 mg C10H12ClNO2.

Uchovávání

Separandum.

Nečistoty

[image omitted]

A. (RS)-3-(4-chlorfenyl)-4-butanlaktam,

[image omitted]

B. monoamid kyseliny 3-(4-chlorfenyl) glutarové.

Balsamum peruvianum [image omitted]

Peruánský balzám

Je to balzám získaný z popáleného a poraněného kmene druhu Myroxylon balsamum (L.) HARMS var. pereirae (ROYLE) HARMS.

Obsahuje 45,0 % až 70,0 % esterů, zejména benzylbenzoatu a benzylcinnamatu.

Vlastnosti

Tmavě hnědá viskózní tekutina, v tenké vrstvě průhledná, žlutohnědá; není lepivá, nevysychá ani se niťovitě netáhne.

Je prakticky nerozpustný ve vodě, snadno rozpustný v ethanolu, nemísitelný s mastnými oleji s výjimkou ricinového oleje.

Zkoušky totožnosti

A. 0,20 g se rozpustí v 10 ml lihu 96% R. Přidají se 0,2 ml chloridu železitého RS1; vzniká zelené až olivově zelené zbarvení.

B. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu GF254R.

Zkoušený roztok. 0,5 g zkoušené látky se rozpustí v 10 ml ethylacetatu R.

Porovnávací roztok. 4 mg thymolu R, 30 mg benzylcinnamatu R a 80 μl benzylbenzoatu R se rozpustí v 5 ml ethylacetatu R.

Na vrstvu se nanese odděleně do pruhů (20 mm x 3 mm) po 10 μl obou roztoků. Vyvíjí se dvakrát směsí objemových dílů kyseliny octové ledové R, ethylacetatu R a hexanu R (0,5 + 10 + 90) po dráze 10 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm, skvrny se označí. Na chromatogramu porovnávacího roztoku jsou v horní třetině patrny dvě skvrny, z nichž horní odpovídá benzylbenzoatu a spodní benzylcinnamatu. Na chromatogramu zkoušeného roztoku jsou patrné skvrny odpovídající polohou a intenzitou zbarvení skvrnám na chromatogramu porovnávacího roztoku. Vrstva se postříká čerstvě připraveným roztokem kyseliny fosfomolybdenové R (200 g/l) v lihu 96% R a suší se 5 min až 10 min při 100 °C až 105 °C. Pozoruje se v denním světle. Skvrny na žlutém pozadí odpovídající benzylbenzoatu a benzylcinnamatu jsou zbarveny modře. Na chromatogramu porovnávacího roztoku je přibližně uprostřed fialovošedá skvrna (thymol). Na chromatogramu zkoušeného roztoku je patrná modrá skvrna (nerolidol) těsně pod skvrnou odpovídající thymolu na chromatogramu porovnávacího roztoku. Pod skvrnou odpovídající nerolidolu není žádná modrá skvrna zhášející fluorescenci v ultrafialovém světle při 254 nm (kalafuna). V horní a dolní části chromatogramu zkoušeného roztoku mohou být další, slabě modře zbarvené skvrny.

Zkoušky na čistotu

Relativní hustota (2.2.5). 1,14 až 1,17.

Číslo zmýdelnění (2.5.6). 230 až 255; stanoví se ze zbytku získaného ve zkoušce Stanovení obsahu.

Umělé balzámy. 0,20 g se protřepe se 6 ml etheru petrolejového R1. Roztok je čirý a bezbarvý, všechny nerozpustné části balzámu ulpívají na stěnách zkumavky.

Mastné oleje. 1 g se protřepává se 3 ml roztoku chloralhydrátu R (1000 g/l). Roztok je čirý tak jako roztok chloralhydrátu R (1000 g/l).

Terpentýn. 4 ml roztoku ze zkoušky Umělé balzámy se odpaří do sucha. Odparek nepáchne po terpentýnu.

Stanovení obsahu

K 2,50 g v dělicí nálevce se přidá 7,5 ml hydroxidu sodného zředěného RS a 40 ml etheru prostého peroxidických látek R a protřepává se intenzivně 10 min. Spodní vrstva se oddělí a protřepává se třikrát 15 ml etheru prostého peroxidických látek R. Spojené etherové výtřepky se vysuší 10 g síranu sodného bezvodého R a zfiltrují se. Síran sodný se promyje dvakrát 10 ml etheru prostého peroxidických látek R. Spojené etherové vrstvy se odpaří do sucha. Zbytek (estery) se suší 30 min při 100 °C až 105 °C a pak se zváží.

Uchovávání

Chráněn před světlem.

Balsamum tolutanum [image omitted]

Toluánský balzám

CAS 9000-64-0

Je to balzám získaný nařezáváním kůry stromů druhu Myroxylon balsamum (L.) HARMS var. genuinum BAILL.

Obsahuje 35,0 % až 50,0 % volných nebo vázaných balzámových kyselin, počítáno jako kyselina skořicová (C9H8O2; Mr 148,15), vztaženo na vysušenou drogu.

Vlastnosti

Polotuhá hnědožlutá až červenohnědá hmota, charakteristického pachu po vanilinu. Delším skladováním se mění v tvrdou hmotu, roztíratelnou na žlutý až hnědavě žlutý prášek. Je velmi těžce rozpustný ve vodě, prakticky nerozpustný v etheru petrolejovém.

Měkne při teplotě asi 30 °C.

Taje při teplotě asi 60 °C.

Zkoušky totožnosti

A. 1 g se smíchá se 2 ml manganistanu draselného RS a vaří se 1 min; vznikne charakteristický pach po benzaldehydu.

B. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu GF254R.

Zkoušený roztok. 0,5 g práškované drogy (355) se smíchá s 10 ml chloroformu R, protřepává se 10 min a pak se zfiltruje.

Porovnávací roztok. 4 mg thymolu R, 30 mg benzylcinnamatu R a 80 μl benzylbenzoatu R se rozpustí v 5 ml ethylacetatu R.

Na vrstvu se nanese odděleně do pruhů (20 mm x 3 mm) po 10 μl obou roztoků. Vyvíjí se dvakrát směsí objemových dílů kyseliny octové ledové R, ethylacetatu R a hexanu R (0,5 + 10 + 90) po dráze 10 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm; skvrny na chromatogramech se označí. Hlavní skvrny na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídají polohou a zbarvením skvrnám benzylbenzoatu a benzylcinnamatu na chromatogramu porovnávacího roztoku; skvrna odpovídající benzylbenzoatu na chromatogramu zkoušeného roztoku je menší a méně intenzivní než skvrna benzylbenzoatu na chromatogramu porovnávacího roztoku. Vrstva se postříká čerstvě připraveným roztokem kyseliny fosfomolybdenové R (200 g/l) v lihu 96 % R a suší se 5 min až 120 min při 100 °C až 105 °C. Hlavní skvrny na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídají polohou a zbarvením skvrnám benzylbenzoatu a benzylcinnamatu na chromatogramu porovnávacího roztoku; skvrna odpovídající benzylbenzoatu na chromatogramu zkoušeného roztoku je menší a méně intenzivní než skvrna odpovídající benzylcinnamatu. V poloze odpovídající skvrně thymolu na chromatogramu porovnávacího roztoku nebo těsně pod ní není patrna žádná intenzivní skvrna. Na chromatogramu zkoušeného roztoku mohou být patrny další skvrny.

Zkoušky na čistotu

Podíl nerozpustný v lihu. Nejvýše 5,0 %. 2,00 g práškované drogy (355) se v předem zvážené extrakční patroně extrahuje lihem R 90% (V/V) v Soxhletově přístroji tak dlouho, až 1 ml odtékajícího extraktu nezanechá po odpaření važitelný zbytek. Pak se extrakční patrona se zbytkem drogy suší 1 h v sušárně při 100 °C až 105 °C. Zbytek váží nejvýše 0,10 g.

Číslo kyselosti. 100 až 160. 0,500 g práškované drogy (355) se rozpustí v 50 ml lihu 96% R zneutralizovaného po přidání fenolftaleinu RS, přidá se 20,0 ml hydroxidu draselného 0,5 mol/l VS a po 5 min stání 0,1 ml fenolftaleinu RS a titruje se kyselinou chlorovodíkovou 0,5 mol/l VS do změny zbarvení. Provede se slepá zkouška. Číslo kyselosti se vypočítá podle vzorce uvedeného ve zkoušce Číslo kyselosti (2.5.1).

Číslo zmýdelnění. 170 až 230. 0,200 g práškované drogy (355) se rozpustí ve 20 ml lihu 96% R zneutralizovaného po přidání fenolftaleinu RS. Přidá se 5,0 ml hydroxidu draselného v lihu 0,5 mol/l VS a vaří se 30 min pod zpětným chladičem za častého protřepávání. Po ochlazení se přidá 20 ml lihu 96% R, 0,1 ml fenolftaleinu RS a titruje se kyselinou chlorovodíkovou 0,5 mol/l VS do změny zbarvení. Provede se slepá zkouška. Číslo zmýdelnění se vypočítá podle vzorce uvedeného ve zkoušce Číslo zmýdelnění (2.5.6).

Kalafuna. 1 g práškované drogy (355) se smíchá s 10 ml etheru petrolejového R a zahřívá se 5 min na vodní lázni pod zpětným chladičem. Po ochlazení se zfiltruje. Filtrát je bezbarvý nebo téměř bezbarvý. Přidá se 5 ml roztoku octanu měďnatého R (1 g/l) a protřepává se intenzivně 3 min. Horní vrstva není zbarvena modře ani zeleně.

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 5,0 %. 2,000 g práškované drogy (355) se suší 4 h ve vakuu.

Celkový popel (2.4.16). Nejvýše 2,0 %.

Stanovení obsahu

1,500 g se smíchá s 25,0 ml hydroxidu draselného v lihu 0,5 mol/l VS a vaří se 1 h pod zpětným chladičem. Líh se odpaří, zbytek se smíchá s 50 ml vody R a zahřeje se k varu; po ochlazení se přidá 80 ml vody R, 50 ml roztoku síranu horečnatého R (30 g/l) a po 10 min stání se zfiltruje. Baňka i filtr se promyjí čtyřikrát 5 ml vody R. Spojené filtráty a promývací tekutiny se okyselí kyselinou chlorovodíkovou R a protřepávají se čtyřikrát 40 ml etheru R. Spodní vrstva se odstraní. Pak se protřepává dvakrát 20 ml a třikrát 10 ml roztoku hydrogenuhličitanu sodného R (50 g/l). Horní vrstva se odstraní. Spojené spodní vrstvy se okyselí kyselinou chlorovodíkovou R a protřepávají se 30 ml, dvakrát 20 ml a 10 ml chloroformu R. Spojené chloroformové vrstvy se vysuší síranem sodným bezvodým R a zfiltrují se. Filtrát se odpaří v proudu vzduchu opatrně do sucha. Zbytek se rozpustí mírným zahřátím v 10 ml lihu 96% R neutralizovaného po přidání červeně fenolové RS, po ochlazení se přidá 0,1 ml červeně fenolové RS a titruje se hydroxidem sodným 0,1 mol/l VS do změny zbarvení.

1 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS odpovídá 14,82 mg balzámových kyselin, počítáno jako kyselina skořicová (C9H8O2).

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.

§ Barbitalum [image omitted]

Barbital

[image omitted]

C8H12N2O3	Mr 184,19	CAS 57-44-3

Je to kyselina 5,5-diethylbarbiturová. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 99,0 % až 101,0 % sloučeniny C8H12N2O3.

Vlastnosti

Bílý krystalický prášek nebo bezbarvé krystaly. Je těžce rozpustný ve vodě, dobře rozpustný ve vroucí vodě, v lihu 96% a v etheru. S hydroxidy, s alkalickými uhličitany a s amoniakem tvoří ve vodě rozpustné sloučeniny.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: A a B.

Alternativní sestava zkoušek: A, C a D, viz Obecné zásady (1.2).

A. Stanoví se teplota tání (2.2.14). Smíchají se stejné díly zkoušené látky a barbitalu CRL a stanoví se teplota tání této směsi. Stanovené teploty tání, které jsou asi 190 °C, se od sebe liší nejvýše o 2 °C.

B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem barbitalu CRL.

C. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu GF254R.

Zkoušený roztok. 75 mg se rozpustí v lihu 96% R a zředí se jím na 25 ml.

Porovnávací roztok. 75 mg barbitalu CRL se rozpustí v lihu 96% R a zředí se jím na 25 ml.

Na vrstvu se odděleně nanese po 10 μl každého roztoku a vyvíjí se spodní vrstvou směsi objemových dílů amoniaku 26% R, lihu 96% R a chloroformu R (5 + 15 + 80) po dráze 18 cm. Vrstva se ihned pozoruje v ultrafialovém světle při 254 nm. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku se polohou a velikostí shoduje s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku.

D. Vyhovuje zkoušce na barbituráty nesubstituované na dusíku (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Vzhled roztoku. 1,0 g se rozpustí ve směsi 4 ml hydroxidu sodného zředěného RS a 6 ml vody R. Roztok je čirý (2.2.1) a není intenzivněji zbarven než porovnávací barevný roztok Ž6 (2.2.2, Metoda II).

Kysele reagující látky. K 1,0 g se přidá 50 ml vody R, směs se 2 min vaří a po ochlazení se zfiltruje. K 10 ml filtrátu se přidá 0,15 ml červeně methylové RS; roztok je oranžově žlutý. Ke změně zbarvení indikátoru na žluté se spotřebuje nejvýše 0,1 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS.

Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu GF254R.

Zkoušený roztok. 1,0 g se rozpustí v lihu 96% R a zředí se jím na 100 ml.

Porovnávací roztok. 0,5 ml zkoušeného roztoku se zředí lihem 96% R na 100 ml.

Na vrstvu se odděleně nanese po 20 μl každého roztoku a vyvíjí se spodní vrstvou směsi objemových dílů amoniaku 26% R, lihu 96% R a chloroformu R (5 + 15 + 80) po dráze 15 cm. Vrstva se ihned pozoruje v ultrafialovém světle při 254 nm a potom se postříká zkoumadlem difenylkarbazon-rtuťnatým R. Po vysušení na vzduchu se vrstva potříká hydroxidem draselným v lihu RS zředěným lihem 96% prostým aldehydů R (1 : 5), 5 min se zahřívá při 100 °C až 105 °C a ihned se hodnotí. Skvrny na chromatogramu zkoušeného roztoku hodnocené v ultrafialovém světle při 254 nm a po postřiku detekčním činidlem, kromě hlavní skvrny, nejsou intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (0,5 %).

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

85,0 mg se rozpustí v 5 ml pyridinu R, přidá se 0,5 ml thymolftaleinu RS a 10 ml dusičnanu stříbrného v pyridinu RS. Titruje se hydroxidem sodným v ethanolu 0,1 mol/l VS do čistě modrého zbarvení. Provede se slepá zkouška.

1 ml hydroxidu sodného v ethanolu 0,1 mol/l VS odpovídá 9,21 mg C8H12N2O3.

Uchovávání

Psychotropní látka.

Barii sulfas [image omitted]

Síran barnatý

Synonymum. Barium sulfuricum

BaSO4	Mr 233,39	CAS 7727-43-7

Vlastnosti

Jemný bílý těžký prášek bez hrubších částic. Je prakticky nerozpustný ve vodě, v organických rozpouštědlech, velmi těžce rozpustný v kyselinách a v roztocích alkalických hydroxidů.

Zkoušky totožnosti

A. 0,2 g se 5 min vaří s 5 ml roztoku uhličitanu sodného R (500 g/l), přidá se 10 ml vody R a směs se zfiltruje. Část filtrátu se okyselí kyselinou chlorovodíkovou zředěnou RS; tento roztok vyhovuje zkoušce na sírany (2.3.1).

B. Zbytek ze zkoušky A se třikrát promyje malým množstvím vody R, přidá se 5 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS a zfiltruje se. K filtrátu se přidá 0,3 ml kyseliny sírové zředěné RS; vznikne bílá sraženina nerozpustná v hydroxidu sodném zředěném RS.

Zkoušky na čistotu

Roztok S. K 20,0 g se přidá 40 ml vody R a 60 ml kyseliny octové zředěné RS. Směs se 5 min vaří, zfiltruje se a ochlazený filtrát se zředí vodou R na 100 ml.

Kysele nebo zásaditě reagující látky. 5,0 g se 5 min zahřívá na vodní lázni s 20 ml vody prosté oxidu uhličitého R a zfiltruje se. K 10 ml filtrátu se přidá 0,05 ml modři bromthymolové RS1. Na změnu zbarvení indikátoru se spotřebuje nejvýše 0,5 ml kyseliny chlorovodíkové 0,01 mol/l VS nebo 0,5 ml hydroxidu sodného 0,01 mol/l VS.

Látky rozpustné v kyselém prostředí. Nejvýše 0,3 %; 25 ml roztoku S se odpaří na vodní lázni a suší se při 100 °C až 105 °C do konstantní hmotnosti. Zbytek váží nejvýše 15 mg (0,3 %).

Oxidovatelné sirné sloučeniny. 1,0 g se 30 s třepe s 5 ml vody R, zfiltruje se a k filtrátu se přidá 0,1 ml škrobu RS. V této směsi se rozpustí 0,1 g jodidu draselného R a přidá se 1,0 ml čerstvě připraveného roztoku jodičnanu draselného R (3,6 mg/l), 1 ml kyseliny chlorovodíkové 1 mol/l RS a dobře se protřepe; zbarvení roztoku je intenzivnější než zbarvení porovnávacího roztoku připraveného současně stejným způsobem bez přidání roztoku jodičnanu draselného R (3,6 mg/l).

Rozpustné soli barnaté. K 10 ml roztoku S se přidá 1 ml kyseliny sírové zředěné RS; opalescence roztoku do 1 h není intenzivnější než opalescence směsi 10 ml roztoku S a 1 ml vody R.

Fosforečnany. Nejvýše 50 μg/g; k 1,0 g se přidá směs 3 ml kyseliny dusičné zředěné RS a 7 ml vody R. Směs se 5 min zahřívá na vodní lázni, zfiltruje se, filtrát se zředí vodou R na 10 ml a přidá se 5 ml zkoumadla molybdenan-vanadičného R; do 5 min zkoušený roztok není intenzivněji žlutě zbarven než porovnávací roztok připravený současně stejným způsobem za použití 10 ml základního roztoku fosforečnanů (5 μg PO4/ml).

Arsen (2.4.2). 0,5 g se v dlouhohrdlé spalovací baňce smíchá s 2 ml kyseliny dusičné R a 30 ml vody R. Po nasazení malé nálevky se šikmo postavená baňka 2 h zahřívá na vodní lázni. Po ochlazení se obsah baňky doplní vodou R na výchozí objem a zfiltruje se. Zbytek se promyje dekantací třikrát 5 ml vody R, filtrát a promývací voda se spojí, přidá se 1 ml kyseliny sírové R, směs se odpaří na vodní lázni do sucha a zahřívá se tak dlouho, dokud unikají bílé páry. Zbytek se rozpustí v 10 ml kyseliny sírové zředěné RS a přidá se 10 ml vody R. Tento roztok vyhovuje limitní zkoušce A na arsen (2 μg/g).

Těžké kovy (2.4.8). 7,5 ml roztoku S se zředí vodou R na 15 ml. 12 ml tohoto roztoku vyhovuje limitní zkoušce A na těžké kovy (10 μg/g). K přípravě porovnávacího roztoku se použije základní roztok olova (1 μg Pb/ml).

Ztráta žíháním. Nejvýše 2,0 %; žíhá se 1,00 g při 600 °C.

Sedimentace. 5,0 g se převede do odměrného válce na 50 ml se zabroušenou zátkou a se stupnicí, jejíž délka je 14 cm. Přidá se voda R na objem 50 ml, směs se 5 min třepe a potom se nechá stát 15 min; sedimentovaný síran barnatý neklesne pod značku 15 ml.

† Beclometasoni dipropionas [image omitted]

Beklomethasondipropionat

[image omitted]

C28H37ClO7	Mr 521,05	CAS 5534-09-8

Je to 9-chlor-11β,17,21-trihydroxy-16β-methyl-1,4-pregnadien-3,20-dion-17,21-dipropionat. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 96,0 % až 103,0 % sloučeniny C28H37ClO7.

Vlastnosti

Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek. Je prakticky nerozpustný ve vodě, snadno rozpustný v acetonu, mírně rozpustný v lihu 96%.

Taje při asi 210 °C, za rozkladu.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: A, D.

Alternativní sestava zkoušek: B, C a D viz Obecné zásady (1.2).

A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem beklomethasondipropionatu CRL. Jestliže se spektra látek v pevném stavu liší, zaznamenají se spektra roztoků obou látek v chloroformu R (50 g/l).

B. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy vhodného silikagelu s fluorescenčním indikátorem pro detekci při 254 nm.

Zkoušený roztok (a). 25 mg se rozpustí za mírného zahřátí v methanolu R a zředí se jím na 5 ml. Tento roztok se použije také k přípravě zkoušeného roztoku (b). 2 ml tohoto roztoku se zředí chloroformem R na 10 ml.

Zkoušený roztok (b). 2 ml roztoku připraveného v odstavci Zkoušený roztok (a) se převedou do 15ml skleněné zkumavky se skleněnou zábrusovou nebo polytetrafluoroethylenovou zátkou, přidá se 10 ml hydrogenuhličitanu draselného v methanolu RS a ihned se probublává intenzivním proudem dusíku R po dobu 5 min. Zkumavka se uzavře, zahřívá se 3 h ve vodní lázni při 45 °C chráněna před světlem a ochladí se.

Porovnávací roztok (a). 25 mg beklomethasondipropionatu CRL se rozpustí za mírného zahřátí v methanolu R a zředí se jím na 5 ml. Tento roztok se rovněž použije k přípravě porovnávacího roztoku (b). 2 ml tohoto roztoku se zředí chloroformem R na 10 ml.

Porovnávací roztok (b). 2 ml roztoku získaného při přípravě porovnávacího roztoku (a) se převedou do 15ml skleněné zkumavky se zabroušenou skleněnou nebo polytetrafluorethylenovou zátkou. Přidá se 10 ml hydrogenuhličitanu draselného v methanolu RS a ihned se probublává intenzivním proudem dusíku R po dobu 5 min. Zkumavka se uzavře a zahřívá se ve vodní lázni 3 h při 45 °C za ochrany před světlem a ochladí se.

Na vrstvu se odděleně nanese po 5 μl každého roztoku a vyvíjí se mobilní fází připravenou smícháním směsi objemových dílů vody R a methanolu R (1,2 + 8) a směsi objemových dílů etheru R a dichlormethanu R (15 + 77) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) jsou patrny nejvýše dvě zřetelně oddělené skvrny, které se polohou a velikostí shodují se skvrnami na chromatogramu porovnávacího roztoku (b). Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (a) se shoduje polohou a velikostí s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Pak se vrstva postříká kyselinou sírovou v lihu RS a 10 min se zahřívá při 120 °C nebo tak dlouho, až se objeví skvrny. Po vychladnutí se vrstva pozoruje v denním světle a v ultrafialovém světle při 365 nm. Na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) jsou patrny nejvýše dvě zřetelně oddělené skvrny, které polohou a barvou v denním světle, fluorescencí v ultrafialovém světle při 365 nm a velikostí se shodují se skvrnami na chromatogramu porovnávacího roztoku (b). Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (a) se polohou a barvou v denním světle, fluorescencí v ultrafialovém světle při 365 nm a velikostí shodují s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Hlavní skvrny na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) a porovnávacího roztoku (b) mají hodnotu RF zřetelně nižší než hlavní skvrny na chromatogramu zkoušeného roztoku (a) a porovnávacího roztoku (a).

C. K asi 2 mg se přidají 2 ml kyseliny sírové R a třepe se do rozpuštění; během 5 min vznikne intenzivní červenohnědé zbarvení. Roztok se přidá k 10 ml vody R a promíchá se; zbarvení zmizí a zůstane čirý roztok.

D. S 25 mg se provede spalování organických látek v kyslíku (2.5.10) za použití směsi 1 ml hydroxidu sodného 1 mol/l RS a 20 ml vody R k absorpci vzniklých látek. Tento roztok vyhovuje zkoušce (a) na chloridy (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Specifická optická otáčivost (2.2.7). +88° až +94°, počítáno na vysušenou látku. Měří se roztok připravený rozpuštěním 0,250 g v dioxanu R a zředěním dioxanem R na 25,0 ml.

Absorbance (2.2.25). 50,0 mg se rozpustí v lihu 96% R a zředí se jím na 100,0 ml. 2,0 ml tohoto roztoku se zředí lihem 96% R na 50,0 ml a měří se absorbance v maximu při 238 nm; specifická absorbance v maximu je 284 až 302, počítáno na vysušenou látku.

Příbuzné látky. Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29).

Zkoušený roztok. 62,5 mg se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 25,0 ml.

Porovnávací roztok (a). 2 mg beklomethason-17-propionatu CRL a 2 mg beklomethason-21-propionatu CRL se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 50,0 ml.

Porovnávací roztok (b). 1,0 ml zkoušeného roztoku se zředí mobilní fází na 50,0 ml.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

• nerezové ocelové kolony délky 0,25 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem oktadecylsilanizovaným pro chromatografii R (5 μm),

• mobilní fáze s průtokovou rychlostí 1 ml/min, která je směsí připravenou takto: 600 ml acetonitrilu R se smíchá s 350 ml vody R, po ochlazení se zředí vodou R na 1000 ml a znovu se promíchá,