Vyhláška Ministerstva zdravotnictví, kterou se stanoví požadavky na jakost, postup při přípravě, zkoušení, uchovávání a dávkování léčiv (Český lékopis 1997)

• spektrofotometrického detektoru, 254 nm, jehož citlivost byla nastavena tak, aby výška hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) byla 70 % až 90 % stupnice.

Při průtoku mobilní fáze 1 ml/min se kolona ustaluje po dobu asi 45 min. Nastříkne se 20 μl porovnávacího roztoku (a).

Při zaznamenání chromatogramu za předepsaných podmínek jsou retenční časy látek: beklomethason 17-propionatu asi 6,2 min, beklomethason 21-propionatu asi 6,7 min, beklomethasondipropionatu 13 min až 14 min.

Zkoušku lze hodnotit, jestliže rozlišení mezi píky beklomethason 17-propionatu a beklomethason 21-propionatu je nejméně 1,4. V případě potřeby se upraví koncentrace acetonitrilu R v mobilní fázi. Nastříkne se odděleně pětkrát 20 μl porovnávacího roztoku (b). Zkoušku lze hodnotit, jestliže relativní směrodatná odchylka pro plochu hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) je nejvýše 2,0 %.

Nastříkne se odděleně 20 μl zkoušeného roztoku a 20 μl porovnávacího roztoku (b). Chromatogramy se zaznamenávají po dobu odpovídající dvojnásobku retenčního času hlavního píku. Na chromatogramu zkoušeného roztoku plocha žádného píku, kromě hlavního píku, není větší než plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (2,0 %) a nejvýše plocha jednoho takového píku je větší než polovina plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (1,0 %); součet ploch všech píků, kromě hlavního píku, není větší než 1,25násobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (2,5 %). K píkům rozpouštědla a k píkům s plochou menší než 0,025násobku plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) se nepřihlíží.

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší 3 h v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Stanovení obsahu

V průběhu stanovení se roztoky chrání před světlem. Zbarvené reakční produkty mají snahu se absorbovat na povrch skleněného nádobí. Aby se vyloučilo nacházení nižších výsledků stanovení, doporučuje se, aby toto nádobí bylo před použitím vystaveno působení zmíněných reakčních produktů a bylo vyhrazeno pouze pro toto stanovení. Mezi jednotlivými stanoveními se nádobí umývá pouze vodou R.

Přesná navážka zkoušené látky se rozpustí v lihu 96% prostém aldehydů R tak, aby 10,0 ml výsledného roztoku obsahovalo 340 μg až 360 μg zkoušené látky. Stejným způsobem se připraví porovnávací roztok rozpuštěním beklometasondipropionatu CRL. Do dvou 25ml odměrných baněk se odděleně převede po 10,0 ml každého roztoku a do třetí odměrné baňky se vpraví 10 ml lihu 96% prostého aldehydů R (slepá zkouška). Do každé odměrné baňky se přidají 2,0 ml trifenyltetrazoliumchloridu RS, vzduch nad roztokem se vytěsní proudem dusíku prostého kyslíku R, rychle se přidají 2,0 ml tetramethylamoniumhydroxidu zředěného RS a pokračuje se v zavádění dusíku prostého kyslíku R. Baňky se uzavřou, obsah se opatrně promíchá a 2 h se zahřívá ve vodní lázni při 35 °C. Po rychlém ochlazení se roztoky zředí lihem 96% prostým aldehydů R a ihned se měří absorbance (2.2.25) zkoušeného roztoku a porovnávacího roztoku v 10mm vrstvě za použití uzavřených kyvet v maximu při 485 nm proti kontrolnímu roztoku získanému při slepé zkoušce. Při stanovení je třeba dodržet, aby doba od přidání tetramethylamoniumhydroxidu zředěného RS do měření absorbance byla u obou roztoků stejná.

Vypočítá se obsah C28H37ClO7 z naměřených hodnot absorbancí a koncentrací roztoků.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.

Separandum.

† Belladonnae folium [image omitted]

Rulíkový list

Synonymum. Folium belladonnae

Je to usušený list nebo usušený list spolu s kvetoucími a někdy i plodonosnými vrcholky druhu Atropa belladonna L. Obsahuje nejméně 0,30 % alkaloidů, počítáno jako hyoscyamin (C17H23NO3; Mr 289,36), vztaženo na drogu vysušenou při 100 °C až 105 °C. Alkaloidy tvoří hyoscyamin provázený malým množstvím hyoscinu (skopolaminu).

Vlastnosti

Droga má slabý pach nutkající ke zvracení.

Makroskopický a mikroskopický popis, viz Zkoušky totožnosti A a B.

Zkoušky totožnosti

A. Listy zelené až hnědozelené, na svrchní straně mírně tmavší, často svraskalé, zkroucené a částečně dohromady zmáčknuté. List řapíkatý, na bázi zašpičatělý, sbíhavý, čepel celokrajná. Kvetoucí stonky zploštělé, v každé uzlině s párem listů nestejné velikosti; v paždí listů jednotlivé květy nebo někdy i plody. Květy mají srostloplátečný kalich a zvonkovitou korunu. Plody jsou kulaté zelené bobule s vytrvalým kalichem, se široce odstálými ušty.

B. Droga se upráškuje (355). Prášek je tmavě zelený. Pozoruje se pod mikroskopem v chloralhydrátu RS. Práškovaná droga je charakteristická těmito znaky: úlomky čepele listu s buňkami pokožky se stěnami zvlněnými a zvrásněnou kutikulou; anizocytické a anomocytické průduchy četnější na spodní straně listu; mnohobuněčné jednořadé krycí chlupy s hladkou kutikulou; žláznaté chlupy s jednobuněčnou hlavičkou a jednořadou mnohobuněčnou nohou nebo s mnohobuněčnou hlavičkou a jednobuněčnou nohou; okrouhlé parenchymatické buňky s mikrokrystaly šťavelanu vápenatého; kruhovitě a šroubovité ztlustlé cévy. V práškované droze mohou být patrna: vlákna a síťovitě ztlustlé cévy stonku; téměř kulovitá pylová zrna o průměru 40 μm až 50 μm, se třemi klíčními póry, trikolpátní, s široce tečkovanou exinou; úlomky koruny s papilózní pokožkou, s četnými krycími a žláznatými chlupy výše popsaných typů; úlomky hnědožlutých semen s nepravidelně ztlustlými tečkovanými buňkami osemení.

C. 1 g práškované drogy se smíchá s 10 ml kyseliny sírové 0,05 mol/l RS a protřepává se 2 min. Pak se zfiltruje, k filtrátu se přidá 1 ml amoniaku 26% R a 5 ml vody R. Protřepává se opatrně 15 ml etheru R tak, aby nedošlo k tvorbě emulze. Etherová vrstva se oddělí a vysuší síranem sodným bezvodým R, pak se zfiltruje a ether se na porcelánové misce odpaří. Ke zbytku se přidá 0,5 ml kyseliny dusičné dýmové R a odpaří se do sucha na vodní lázni. Ke zbytku se přidá 10 ml acetonu R a po kapkách roztok hydroxidu draselného R (30 g/l) v lihu 96% R; vznikne tmavě fialové zbarvení.

D. Hodnotí se chromatogramy získané ve zkoušce Chromatografie, viz Zkoušky na čistotu. Hlavní skvrny na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídají polohou, zbarvením a velikostí skvrnám na chromatogramu porovnávacího roztoku při nanášce shodných objemů.

Zkoušky na čistotu

Chromatografie. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu G R. Zkoušený roztok. 0,6 g práškované drogy (180) se smíchá s 15 ml kyseliny sírové 0,05 mol/l RS a protřepává se 15 min. Pak se zfiltruje a filtr se promývá kyselinou sírovou 0,05 mol/l RS až do získání 20 ml filtrátu. Filtrát se smíchá s 1 ml amoniaku 26% R a protřepává se dvakrát 10 ml etheru prostého peroxidických látek R je-li třeba, oddělí se vrstvy odstřeďováním. Spojené etherové vrstvy se vysuší síranem sodným bezvodým R, pak se zfiltrují a odpaří se do sucha na vodní lázni. Zbytek se rozpustí v 0,5 ml methanolu R.

Porovnávací roztok. 50 mg hyoscyaminiumsulfatu R se rozpustí v 9 ml methanolu R. 15 mg skopolaminiumbromidu R se rozpustí v 10 ml methanolu R. Smíchá se 1,8 ml roztoku skopolaminiumbromidu a 8 ml roztoku hyoscyaminiumsulfatu.

Na vrstvu se nanese odděleně do pruhů (20 mm x 3 mm) po 10 μl a 20 μl obou roztoků; vzdálenost mezi jednotlivými pruhy je 1 cm. Vyvíjí se směsí objemových dílů amoniaku 26% R, vody R a acetonu R (3 + 7 + 90) po dráze 10 cm. Vrstva se suší 15 min při 100 °C až 105 °C. Po ochlazení se postříká jodobismutitanem draselným RS2 do vzniku oranžových nebo hnědých skvrn na žlutém pozadí. Skvrny na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídají polohou (hyoscyamin v dolní třetině, skopolamin v horní třetině chromatogramu) a zbarvením skvrnám na chromatogramu porovnávacího roztoku. Skvrny na chromatogramu zkoušeného roztoku nepřevyšují velikostí skvrny na chromatogramu porovnávacího roztoku při nanášce shodných objemů. Na chromatogramu zkoušeného roztoku mohou být patrny další méně výrazné skvrny; při nanášce 20 μl ve střední části chromatogramu, při nanášce 10 μl v blízkosti startu. Vrstva se postříká dusitanem sodným RS tak, aby byla průsvitná. Pozoruje se po 15 min. Hnědé skvrny odpovídající hyoscyaminu na chromatogramech zkoušeného i porovnávacího roztoku se zbarví červenohnědě, ne však šedomodře (atropin), další skvrny již nejsou patrné.

Cizí příměsi (2.8.2). Nejvýše 3 % stonků o průměru větším než 5 mm.

Celkový popel (2.4.16). Nejvýše 16,0 %.

Popel nerozpustný v kyselině chlorovodíkové (2.8.1). Nejvýše 4,0 %.

Stanovení obsahu

Asi 50 g drogy se upráškuje na předepsaný stupeň (180).

Práškovaná droga se použije ke zkouškám Ztráta sušením a Stanovení obsahu.

• a) Ztráta sušením (2.2.32). 2,000 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C.

• b) 10,00 g se navlhčí směsí složenou z 5 ml amoniaku 17,5% RS, 10 ml lihu 96% R a 30 ml etheru prostého peroxidických látek R a důkladně se promíchá. Směs se převede do vhodného perkolátoru, je-li třeba pomocí extrakční směsi, a nechá se 4 h stát. Pak se perkoluje směsí složenou z objemových dílů chloroformu R a etheru prostého peroxidických látek R (1 + 3) tak dlouho, dokud vytékající perkolát reaguje pozitivně na přítomnost alkaloidů. Několik mililitrů perkolátu se odpaří do sucha, zbytek se rozpustí v kyselině sírové 0,25 mol/l RS a nepřítomnost alkaloidů se ověří tetrajodortuťnatanem draselným RS. Perkolát se zahustí na vodní lázni na objem asi 50 ml a převede se do dělicí nálevky pomocí etheru prostého peroxidických látek R. Přidá se ether prostý peroxidických látek R tak, aby jeho objem tvořil nejméně 2,1násobek objemu perkolátu a aby tekutina měla hustotu zřetelně nižší než voda. Protřepe se nejméně třikrát 20 ml kyseliny sírové 0,25 mol/l RS, je-li třeba, oddělí se vrstvy odstředěním. Spojené spodní vrstvy se převedou do druhé dělicí nálevky, zalkalizují se amoniakem 17,5% RS a protřepávají se třikrát 30 ml chloroformu R. Ke spojeným chloroformovým výtřepkům se přidají 4 g síranu sodného bezvodého R a nechá se stát 30 min za občasného protřepávání. Pak se chloroform slije a síran sodný se promyje třikrát 10 ml chloroformu R. Spojené chloroformové roztoky se odpaří na vodní lázni do sucha, odparek se suší 15 min v sušárně při 100 °C až 105 °C. Odparek se rozpustí v několika mililitrech chloroformu R, přidá se 20 ml kyseliny sírové 0,01 mol/l RS a chloroform se odstraní zahřátím na vodní lázni. Přidá se červeň methylová směsný indikátor RS a titruje se hydroxidem sodným 0,02 mol/l VS.

Celkový obsah alkaloidů v procentech, počítáno jako hyoscyamin (C17H23NO3), se vypočítá podle vztahu:

57,88.20-n100-d.m,

v němž značí:

d - ztrátu sušením v procentech,

n - spotřebu hydroxidu sodného 0,02 mol/l VS v mililitrech,

m - navážku drogy v gramech.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem a vlhkostí.

Separandum.

† Bendroflumethiazidum [image omitted]

Bendroflumethiazid

[image omitted]

C15H14F3N3O4S2	Mr 421,41	CAS 73-48-3

Je to (RS)-3-benzyl-3,4-dihydro-6-trifluoromethyl-2H-1,2,4-benzothiadiazin-7-sulphonamid-1,1dioxid. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 98,0 % až 102,0 % sloučeniny C15H14F3N3O4S2.

Vlastnosti

Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek. Je prakticky nerozpustný ve vodě, snadno rozpustný v acetonu, dobře rozpustný v lihu 96%.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: A.

Alternativní sestava zkoušek: B, C a D, viz Obecné zásady (1.2).

A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.25) tablety zkoušené látky se shoduje se spektrem tablety bendroflumethiazidu CRL.

B. Hodnotí se chromatogramy ze zkoušky Příbuzné látky, viz Zkoušky na čistotu. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku s nanáškou 4 μl se polohou, barvou a velikostí shoduje s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku (a).

C. Ve zkumavce se zahřívá 0,5 ml nasyceného roztoku oxidu chromového R v kyselině sírové R přímo na plameni, dokud unikají bílé dýmy; roztok smáčí stěnu zkumavky a nejeví známky mastnoty. Přidají se asi 2 mg zkoušené látky a znovu se zahřívá přímo na plameni, dokud unikají bílé dýmy; roztok nesmáčí stěnu zkumavky a nelze jej snadno vylít.

D. Asi 5 mg se zahřívá se směsí 5 ml manganistanu draselného RS a 1 ml kyseliny sírové R. Je cítit pach benzaldehydu.

Zkoušky na čistotu

Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu G R.

Zkoušený roztok. 25 mg se rozpustí v acetonu R a zředí se jím na 5 ml.

Porovnávací roztok (a). 25 mg bendroflumethiazidu CRL se rozpustí v acetonu R a zředí se jím na 5 ml.

Porovnávací roztok (b). 1 ml porovnávacího roztoku (a) se zředí acetonem R na 100 ml.

Na vrstvu se odděleně nanesou 4 μl a 20 μl zkoušeného roztoku, 4 μl porovnávacího roztoku (a) a 20 μl porovnávacího roztoku (b) a vyvíjí se ethylacetatem R po dráze 15 cm. Vrstva se suší 10 min v proudu vzduchu a potom se postříká směsí stejných objemových dílů kyseliny sírové v lihu RS a lihu 96% R po malých dávkách tak, aby nedošlo k nadbytečnému zvlhčení vrstvy; použije se asi 10 ml na vrstvu o rozměru 200 mm x 200 mm. Potom se vrstva zahřívá 30 min při 100 °C až 105 °C a ihned se přemístí do skleněné komory nad 10 ml nasyceného roztoku dusitanu sodného R, opatrně se k němu přidá 0,5 ml kyseliny sírové R, komora se uzavře a nechá stát 15 min. Po vyjmutí z komory se vrstva zahřívá 15 min ve větratelné sušárně při 40 °C, postříká se třikrát 5 ml čerstvě připraveného roztoku naftylethylendiamoniumdichloridu R (5 g/l) v lihu 96% R a pozoruje se v procházejícím světle. Žádná skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku s nanáškou 20 μl, kromě hlavní skvrny, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (1,0 %).

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

0,200 g se rozpustí v 50 ml pyridinu bezvodého R a titruje se tetrabutylamoniumhydroxidem 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20) do druhého inflexního bodu. Provede se slepá zkouška.

1 ml tetrabutylamoniumhydroxidu 0,1 mol/l VS odpovídá 21,07 mg C15H14F3N3O4S2.

Uchovávání

Separandum.

Bentonitum [image omitted]

Bentonit

CAS 1302-78-9

Je to přírodní zemina obsahující vysoký podíl montmorillonitu, přírodního hydratovaného křemičitanu hlinitého, ve kterém některé atomy hliníku a křemíku mohou být nahrazeny jinými atomy, např. hořčíku nebo železa.

Vlastnosti

Šedobílý s více nebo méně žlutým nebo růžovým odstínem velmi jemný homogenní prášek. Je prakticky nerozpustný ve vodě a ve vodných roztocích. Bobtnáním s malým množstvím vody tvoří tvárnou hmotu.

Zkoušky totožnosti

A. 0,5 g se smíchá v kovovém kelímku s 1 g dusičnanu draselného R a 3 g uhličitanu sodného R a zahřívá se do roztavení směsi. Po vychladnutí se ke zbytku přidá 20 ml vroucí vody R, zamíchá se a zfiltruje. Zbytek se promyje 50 ml vody R a přidá se k němu 1 ml kyseliny chlorovodíkové R a 5 ml vody R a zfiltruje se. K filtrátu se přidá 1 ml hydroxidu sodného koncentrovaného RS a opět se zfiltruje. K filtrátu se přidají 3 ml chloridu amonného RS; vylučuje se bílá rosolovitá sraženina.

B. Zkouška Bobtnavost ve vodě, viz Zkoušky na čistotu, je zároveň zkouškou totožnosti.

C. 0,25 g vyhovuje zkoušce na křemičitany (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Zásaditě reagující látky. Ke 2 g se přidá 100 ml vody prosté oxidu uhličitého R a 5 min se třepe. K 5 ml suspenze se přidá 0,1 ml thymolftaleinu RS; kapalina zmodrá. Po přidání 0,1 ml kyseliny chlorovodíkové 0,1 mol/l VS se kapalina během 5 min odbarví.

Velikost částic. K 20 g se přidá 1000 ml vody R a míchá se 15 min vysokorychlostní míchačkou při rychlosti alespoň 5000 ot/min. Suspenze se proleje navlhčeným sítem (75), které se po sušení při 100 °C až 105 °C zváží, promyje se třikrát 500 ml vody R, při čemž je třeba zajistit, aby se shluky částic rozptýlily, pak se znovu suší při 100 °C až 105 °C a opět se zváží. Částice na sítu váží nejvýše 0,1 g (0,5 %).

Sedimentační objem. K 6,0 g se přidá 200 ml vody R a míchá se 20 min vysokorychlostní míchačkou při rychlost 10 000 ot/min. 100 ml suspenze se přeleje do odměrného válce a nechá se 24 h stát. Objem čiré supernatantní tekutiny je nejvýše 2 ml.

Bobtnavost ve vodě. 2,0 g se ve dvaceti dávkách po 2 min vsypou do 100ml odměrného válce o průměru asi 30 mm obsahujícího 100 ml roztoku laurylsíranu sodného R (10 g/l). Zjevný objem sedimentu do 2 hod je nejméně 22 ml.

Těžké kovy (2.4.8). K 5,0 g se přidá 7,5 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS, 27,5 ml vody R a vaří se 5 min. Suspenze se odstřeďuje, supernatantní tekutina se zfiltruje, zbytek po odstřeďování se promyje vodou R a zfiltruje se. Spojené filtráty se zředí vodou R na 50,0 ml. K 5 ml tohoto roztoku se přidá 5 ml vody R, 10 ml kyseliny chlorovodíkové R, 25 ml isobutylmethylketonu R a 2 min se protřepává. Vrstvy se oddělí a vodná vrstva se odpaří do sucha na vodní lázni. Zbytek po odpaření se rozpustí v 1 ml kyseliny octové R, zředí se vodou R na 25 ml a zfiltruje se. 12 ml filtrátu vyhovuje limitní zkoušce A na těžké kovy (50 μg/g). Připraví se porovnávací roztok za použití základního roztoku olova (1 μg Pb/ml).

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 15 %; 1,000 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Mikrobiální znečištění (2.6.12). Nejvýše 103 živých mikroorganismů v gramu; stanoví se plotnovou metodou.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech.

Benzalkonii chloridi solutio [image omitted]

Roztok benzalkoniumchloridu

Je to vodný roztok směsi alkylbenzyldimethylamoniumchloridů, jejichž alkylové skupiny mají délku řetězců C8 až C18. Obsahuje 475 g/l až 525 g/l alkylbenzyldimethylamoniumchloridů počítaných jako C22H40ClN (Mr 354,02). Roztok může obsahovat líh.

Vlastnosti

Čirá bezbarvá nebo slabě nažloutlá tekutina, mísitelná s vodou a lihem 96%. Při třepání silně pění.

Zkoušky totožnosti

A. 0,3 ml se zředí vodou R na 100 ml. Měří se absorbance (2.2.25) tohoto roztoku v rozmezí při 220 nm až 350 nm. Absorpční maxima roztoku jsou při 257 nm, 263 nm a 269 nm a prodleva je při asi 250 nm.

B. K 0,05 ml se přidají 2 ml vody R, 0,1 ml kyseliny octové ledové R a po kapkách 1 ml tetrafenylboritanu sodného RS; vznikne bílá sraženina. Směs se zfiltruje a sraženina se rozpustí ve směsi 1 ml acetonu R a 5 ml lihu 96% R zahřátím nejvýše na 70 °C. K teplému roztoku se po kapkách přidává voda R, až se vytvoří slabá opalescence. Potom se znovu opatrně zahřívá do vyjasnění roztoku a nechá se ochladit. Vzniknou bílé krystaly, které se odfiltrují, promyjí třikrát 10 ml vody R a usuší se ve vakuu nad oxidem fosforečným R nebo silikagelem bezvodým R při teplotě nepřevyšující 50 °C; krystaly tají (2.2.14) při 127 °C až 133 °C.

C. K 5 ml hydroxidu sodného zředěného RS se přidá 0,1 ml modři bromfenolové RS1, 5 ml chloroformu R a protřepe se. Chloroformová vrstva je bezbarvá. Přidá se 0,05 ml zkoušeného roztoku a protřepe se; vznikne modré zbarvení chloroformové vrstvy.

D. K 0,05 ml se přidá 1 ml kyseliny dusičné zředěné RS. Vznikne bílá sraženina, která se po přidání 5 ml lihu 96% R rozpustí. Tento roztok vyhovuje zkoušce (a) na chloridy (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Roztok S. 2,0 g se zředí vodou prostou oxidu uhličitého R na 100 ml.

Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a není intenzivněji zbarven než porovnávací barevný roztok Ž6 (2.2.2, Metoda II).

Kysele nebo zásaditě reagující látky. K 50 ml roztoku S se přidá 0,1 ml červeně bromkresolové RS. Ke změně zbarvení indikátoru se spotřebuje nejvýše 0,1 ml kyseliny chlorovodíkové 0,1 mol/l VS nebo 0,1 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS.

Aminy a amonné soli. 10,0 g se zahřátím smíchá s 20 ml směsi objemových dílů kyseliny chlorovodíkové 1 mol/l RS a methanolu R (3 + 97) a přidá se 100 ml 2-propanolu R. Roztok se nechá pomalu probublávat proudem dusíku R. Postupně se přidá 12,0 ml tetrabutylamoniumhydroxidu 0,1 mol/l VS a zaznamená se potenciometricky (2.2.20) titrační křivka. Vykazuje-li titrační křivka dva inflexní body, objem titračního roztoku přidaný mezi těmito body není větší než 5,0 ml. Nevykazuje-li titrační křivka žádný inflexní bod, zkoušený roztok nevyhovuje této zkoušce. Vykazuje-li titrační křivka jeden inflexní bod, opakuje se zkouška, ale před titrací se přidají 3,0 ml roztoku dimethyltetradecylaminu R (25 g/l) v 2-propanolu R. Vykazuje-li titrační křivka po přidání 12,0 ml stejného titračního činidla pouze jeden inflexní bod, zkoušená látka nevyhovuje této zkoušce.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

Stanoví se hustota (2.2.5) zkoušeného roztoku. 4,000 g se zředí vodou R na 100,0 ml. 25,0 ml tohoto roztoku se přenese do dělicí nálevky, přidá se 25 ml chloroformu R, 10 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l RS a 10,0 ml čerstvě připraveného roztoku jodidu draselného R (50 g/l). Dobře se protřepe, nechají se oddělit vrstvy a chloroformová vrstva se odstraní. Vodná vrstva se protřepe třikrát 10 ml chloroformu R a chloroformové vrstvy se odstraní. K vodné vrstvě se přidá 40 ml kyseliny chlorovodíkové R, nechá se ochladit a titruje se jodičnanem draselným 0,05 mol/l VS, pokud se tmavě hnědý roztok prakticky neodbarví. Potom se přidají 2 ml chloroformu R a pokračuje se v titraci za intenzivního třepání, dokud se barva chloroformové vrstvy již dále nemění. Současně se provede slepá zkouška se směsí 10,0 ml čerstvě připraveného roztoku jodidu draselného R (50 g/l), 20 ml vody R a 40 ml kyseliny chlorovodíkové R.

1 ml jodičnanu draselného 0,05 mol/l VS odpovídá 35,40 mg C22H40ClN.

Označování

V označení na obalu se uvede obsah lihu, pokud je v přípravku přítomen.

Benzalkonii chloridum [image omitted]

Benzalkoniumchlorid

[image omitted]

R = C8H17 až C18H37	CAS 8001-54-5

Je to směs alkylbenzyldimethylamoniumchloridů, jejichž alkylové skupiny mají délky řetězců C8 až C18. Počítáno na bezvodou látku, obsahuje 95,0 % až 104,0 % alkylbenzyldimethylamoniumchloridů počítaných jako C22H40ClN (Mr 354,02).

Vlastnosti

Bílý nebo nažloutlý prášek nebo nažloutlé želatinové kousky, hygroskopické, na dotyk mazlavé. Je velmi snadno rozpustný ve vodě a v lihu 96%. Při zahřívání se tvoří čirá mazlavá hmota. Vodný roztok při třepání silně pění.

Zkoušky totožnosti

A. 80 mg se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 100 ml. Měří se absorbance (2.2.25) tohoto roztoku v rozmezí při 220 nm až 350 nm. Absorpční maxima roztoku jsou při 257 nm, 263 nm a 269 nm a prodleva je při asi 250 nm.

B. Ke 2 ml roztoku S, viz Zkoušky na čistotu, se přidá 0,1 ml kyseliny octové ledové R a po kapkách 1 ml tetrafenylboritanu sodného RS; vznikne bílá sraženina. Směs se zfiltruje a sraženina se rozpustí ve směsi 1 ml acetonu R a 5 ml lihu 96% R zahřátím nejvýše na 70 °C.

K teplému roztoku se po kapkách přidává voda R, až se vytvoří slabá opalescence. Potom se znovu opatrně zahřívá do vyjasnění roztoku a nechá se ochladit. Vzniknou bílé krystaly, které se odfiltrují, promyjí třikrát 10 ml vody R a usuší se ve vakuu nad oxidem fosforečným R nebo silikagelem bezvodým R při teplotě nepřevyšující 50 °C; krystaly tají (2.2.14) při 127 °C až 133 °C.

C. K 5 ml hydroxidu sodného zředěného RS se přidá 0,1 ml modři bromfenolové RS1, 5 ml chloroformu R a protřepe se. Chloroformová vrstva je bezbarvá. Přidá se 0,1 ml roztoku S a protřepe se; vznikne modré zbarvení chloroformové vrstvy.

D. Ke 2 ml roztoku S se přidá 1 ml kyseliny dusičné zředěné RS; vznikne bílá sraženina, která se po přidání 5 ml lihu 96% R rozpustí. Tento roztok vyhovuje zkoušce (a) na chloridy (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Roztok S. 1,0 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředí se jí na 100 ml.

Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a není intenzivněji zbarven než porovnávací barevný roztok Ž6 (2.2.2, Metoda II).

Kysele nebo zásaditě reagující látky. K 50 ml roztoku S se přidá 0,1 ml červeně bromkresolové RS. Ke změně zbarvení indikátoru se spotřebuje nejvýše 0,1 ml kyseliny chlorovodíkové 0,1 mol/l VS nebo 0,1 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS.

Aminy a amonné soli. 5,0 g se zahřátím rozpustí ve 20 ml směsi objemových dílů kyseliny chlorovodíkové 1 mol/l RS a methanolu R (3 + 97) a přidá se 100 ml 2-propanolu R. Roztok se nechá pomalu probublávat proudem dusíku R. Postupně se přidá 12,0 ml tetrabutylamoniumhydroxidu 0,1 mol/l VS a zaznamená se potenciometricky (2.2.20) titrační křivka. Vykazuje-li titrační křivka dva inflexní body, objem titračního roztoku přidaný mezi těmito body není větší než 5,0 ml. Nevykazuje-li titrační křivka žádný inflexní bod, zkoušená látka nevyhovuje této zkoušce. Vykazuje-li titrační křivka jeden inflexní bod, opakuje se zkouška, ale před titrací se přidají 3,0 ml roztoku dimethyltetradecylaminu R (25 g/l) v 2-propanolu R. Vykazuje-li titrační křivka po přidání 12,0 ml stejného titračního činidla pouze jeden inflexní bod, zkoušená látka nevyhovuje této zkoušce.

Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Nejvýše 10 %; stanoví se s 0,300 g zkoušené látky.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

2,00 g se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 100,0 ml. 25,0 ml tohoto roztoku se přenese do dělicí nálevky, přidá se 25 ml chloroformu R, 10 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l RS a 10,0 ml čerstvě připraveného roztoku jodidu draselného R (50 g/l). Dobře se protřepe, nechají se oddělit vrstvy a chloroformová vrstva se odstraní. Vodná vrstva se protřepe třikrát 10 ml chloroformu R a chloroformové vrstvy se odstraní. K vodné vrstvě se přidá 40 ml kyseliny chlorovodíkové R, nechá se ochladit a titruje se jodičnanem draselným 0,05 mol/l VS, pokud se tmavě hnědý roztok prakticky neodbarví. Potom se přidají 2 ml chloroformu R a pokračuje se v titraci za intenzivního třepání, dokud se barva chloroformové vrstvy již dále nemění. Současně se provede slepá zkouška se směsí 10,0 ml čerstvě připraveného roztoku jodidu draselného R (50 g/l), 20 ml vody R a 40 ml kyseliny chlorovodíkové R.

1 ml jodičnanu draselného 0,05 mol/l VS odpovídá 35,40 mg C22H40ClN.

† Benzathini benzylpenicillinum [image omitted]

Benzathin-benzylpenicilin

Synonyma. Benzylpenicillinum benzathinum, Benzylpenicillinum benzathinicum

[image omitted]

C48H56N6O8S2	Mr 909,13	CAS 1538-09-6

Je to sůl kyseliny (6R)-6-(2-fenylacetamido)penicilanové s N,N'-dibenzylethylendiaminem (2 : 1). Počítáno na bezvodou látku, obsahuje 96,0 % až 100,5 % penicilinu (počítáno jako C48H56N6O8S2) a 24,0 % až 27,0 % N,N'-dibenzylethylendiaminu (C16H20N2; Mr 240,35). Látka obsahuje proměnlivé množství vody. Může být přidán stabilizátor disperze částic nebo suspenze.

Vlastnosti

Bílý prášek. Je velmi těžce rozpustný ve vodě, snadno rozpustný v dimethylformamidu a ve formamidu, těžce rozpustný v lihu 96%, prakticky nerozpustný v etheru.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: A.

Alternativní sestava zkoušek: B, C a D, viz Obecné zásady (1.2).

A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem benzathin-benzylpenicilinu CRL.

B. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu H silanizovaného R.

Zkoušený roztok. 25 mg se rozpustí v 5 ml methanolu R.

Porovnávací roztok. 25 mg benzathin-benzylpenicilinu CRL se rozpustí v 5 ml methanolu R.

Na vrstvu se nanese odděleně po 1 μl obou roztoků a vyvíjí se směsí objemových dílů acetonu R a roztoku octanu amonného R (154 g/l), jehož pH bylo upraveno na hodnotu 7,0 amoniakem 17,5% RS, (30 + 70) po dráze 15 cm. Vrstva se nechá usušit na vzduchu, vystaví se působení par jodu do vzniku skvrn a pozoruje se v denním světle. Dvě hlavní skvrny na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídají polohou, barvou a velikostí dvěma hlavním skvrnám na chromatogramu porovnávacího roztoku. Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku jsou dvě zřetelně oddělené skvrny.

C. Asi 2 mg se převedou do zkumavky dlouhé asi 150 mm a o průměru 15 mm, zvlhčí se 0,05 ml vody R a přidají se 2 ml formaldehydu v kyselině sírové RS. Obsah zkumavky se promíchá krouživým pohybem; roztok je prakticky bezbarvý. Zkumavka se na 1 min vloží do vodní lázně; vzniká červenohnědé zbarvení.

D. K 0,1 g se přidají 2 ml hydroxidu sodného 1 mol/l RS a 2 min se protřepává. Poté se směs vytřepe dvakrát 3 ml etheru R. Spojené etherové vrstvy se odpaří do sucha a odparek se rozpustí v 1 ml lihu R 50% (V/V). Přidá se 5 ml trinitrofenolu RS, 5 min se zahřívá při 90 °C a nechá se pomalu zchladnout. Krystaly se oddělí a překrystalují se z roztoku trinitrofenolu R (10 g/l) v lihu R (V/V). Krystaly tají (2.2.14) při asi 214 °C.

Zkoušky na čistotu

Kysele nebo zásaditě reagující látky. K 0,50 g se přidá 100 ml vody prosté oxidu uhličitého R, 5 min se protřepává a zfiltruje se filtrem ze slinutého skla. K 20 ml filtrátu se přidá 0,1 ml modři bromthymolové RS1; roztok je zelený nebo žlutý. Ke změně zbarvení roztoku do modra se spotřebuje nejvýše 0,2 ml hydroxidu sodného 0,02 mol/l VS.

Voda, semimikrostanovení (2.5.12). 5,0 % až 8,0 %; stanoví se s 0,300 g zkoušené látky.

Sterilita (2.6.1). Pokud je látka určena k výrobě parenterálních přípravků bez dalšího vhodného sterilizačního postupu, vyhovuje zkoušce na sterilitu.

Pyrogenní látky (2.6.8). Pokud je látka určena k výrobě parenterálních přípravků bez dalšího vhodného postupu odstraňujícího pyrogeny, vyhovuje zkoušce na pyrogenní látky, při níž se vstřikuje na 1 kg hmotnosti králíka 1 ml supernatantní tekutiny připravené takto: 40 mg se suspenduje ve 20 ml vody na injekci R důkladně se protřepe a odstřeďuje se.

Stanovení obsahu

N,N'-Dibenzylethylendiamin. K 1,0000 g se přidá 30 ml nasyceného roztoku chloridu sodného R a 10 ml roztoku hydroxidu sodného R (200 g/l). Vytřepe se čtyřikrát 50 ml etheru R. Spojené etherové vrstvy se třikrát promyjí 10 ml vody R. Spojené vodné výtřepky se promyjí 25 ml etheru R, který se přidá k etherové vrstvě. Ta se odpaří na malý objem, k němuž se přidají 2 ml ethanolu R, a odpaří se do sucha. Odparek se rozpustí v 50 ml kyseliny octové ledové R a titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS za použití 1 ml naftolbenzeinu RS jako indikátoru. Současně se provede slepá zkouška.

1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l VS odpovídá 12,02 mg C16H20N2.

Peniciliny.

Rozkladné produkty. 0,2500 g se rozpustí v 50 ml methanolu R a přidá se 25 ml tlumivého roztoku octanového o pH 4,6 a ihned se titruje dusičnanem rtuťnatým 0,02 mol/l VS. Bod ekvivalence se stanoví potenciometricky (2.2.20) za použití srovnávací merkurosulfatové elektrody a indikační platinové nebo rtuťové elektrody.

Obsah rozkladných produktů (D) vyjádřený jako C48H56N6O8S2 se v procentech vypočte ze vzorce:

0,909nm,

v němž značí:

m - navážku zkoušené látky v gramech,

n - spotřebu dusičnanu rtuťnatého 0,02 mol/l VS v mililitrech.

Peniciliny. 70,0 mg se rozpustí v 20 ml methanolu R, přidá se 5 ml vody R a 5,0 ml hydroxidu sodného 1 mol/l RS a nechá se 15 min stát. Poté se přidá 5,0 ml kyseliny dusičné 1 mol/l RS, 20 ml tlumivého roztoku octanového o pH 4,6 a 20 ml vody R. Titruje se při 35 °C až 40 °C dusičnanem rtuťnatým 0,02 mol/l VS. Bod ekvivalence se stanoví potenciometricky (2.2.20) za použití srovnávací merkurosulfatové elektrody a indikační platinové nebo rtuťové elektrody. Titruje se tak pomalu, aby titrace trvala 15 min. Předběžná inflexe na titrační křivce se nebere v úvahu.

Obsah penicilinů vyjádřený jako C48H56N6O8S2 se v procentech vypočte ze vzorce:

0,909n1m1-D,

v němž značí:

m1 - navážku zkoušené látky v gramech,

n1 - spotřebu dusičnanu rtuťnatého 0,02 VS v mililitrech,

D - obsah rozkladných produktů v procentech.

Uchovávání

Ve vzduchotěsných obalech při teplotě nepřevyšující 30 °C. Je-li látka sterilní, uchovává se ve sterilních zabezpečených obalech.

Separandum.

Označování

V označení na obalu se uvede název a množství eventuálně přidaného stabilizátoru částic nebo suspenze a to, zda je látka:

• sterilní,

• prostá pyrogenních látek.

Benzethonii chloridum [image omitted]

Benzethoniumchlorid

[image omitted]

C27H42ClNO2	Mr 448,09	CAS 121-54-0

Je to benzyldimethyl {2-[2-[4-(1,1,3,3-tetramethylbutyl) phenoxy]ethoxy]ethyl} amoniumchlorid. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 97,0 % až 103,0 % sloučeniny C27H42ClNO2.

Vlastnosti

Bílý nebo nažloutlý prášek. Je velmi snadno rozpustný ve vodě a v lihu 96%, snadno rozpustný v dichlormethanu. Vodné roztoky při třepání silně pění.

Zkoušky totožnosti

A. Teplota tání (2.2.14). 158 °C až 164 °C; stanoví se po vysušení při 105 °C po dobu 4 h.

B. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy vhodného silikagelu s fluorescenčním indikátorem pro detekci při 254 nm.

Zkoušený roztok. 25 mg se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 5 ml.

Porovnávací roztok. 25 mg benzethoniumchloridu CRL se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 5 ml.

Na vrstvu se nanese odděleně po 20 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů vody R, kyseliny octové ledové R a methanolu R (5 + 5 + 100) po dráze 12 cm. Vrstva se vysuší proudem teplého vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku se polohou a velikostí shoduje s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku.

C. K 5 ml hydroxidu sodného zředěného RS se přidá 0,1 ml modři bromfenolové RS1, 5 ml dichlormethanu R a protřepe se; spodní vrstva je bezbarvá. Potom se přidá 0,1 ml roztoku S, viz Zkoušky na čistotu, a znovu se protřepe; spodní vrstva se zbarví modře.

D. Ke 2 ml roztoku S se přidá 1 ml kyseliny dusičné zředěné RS; vznikne bílá sraženina, která se rozpustí po přidání 5 ml lihu 96% R. Tento roztok vyhovuje zkoušce (a) na chloridy (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Roztok S. 5,0 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředí se jí na 50 ml.

Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a není intenzivněji zbarven než porovnávací barevný roztok Ž6 (2.2.2, Metoda II).

Kysele nebo zásaditě reagující látky. K 25 ml roztoku S se přidá 0,1 ml fenolftaleinu RS; roztok je bezbarvý. Přidá se 0,3 ml hydroxidu sodného 0,01 mol/l VS; roztok je růžový. Přidá se 0,1 ml červeně methylové RS a 0,5 ml kyseliny chlorovodíkové 0,01 mol/l VS; roztok je oranžově červený.

Těkavé báze a jejich soli (2.4.1). 0,20 g vyhovuje limitní zkoušce B na amonium (50 μg/g). Připraví se porovnávací roztok za použití 0,1 ml základního roztoku amonia (100 μg NH4/ml). Oxid hořečnatý těžký se nahradí 2,0 ml hydroxidu sodného koncentrovaného RS.

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 5,0 %; 1,000 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C po dobu 4 h.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

2,000 g se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 100,0 ml. 25,0 ml tohoto roztoku se převede do dělicí nálevky, přidá se 10 ml roztoku hydroxidu sodného R (4 g/l), 10,0 ml čerstvě připraveného roztoku jodidu draselného R (50 g/l) a 25 ml dichlormethanu R. Silně se protřepe, vrstvy se nechají oddělit a spodní vrstva se odstraní. Horní vrstva se protřepe třikrát s 10 ml dichlormethanu R a spodní vrstva se vždy odstraní. K horní vrstvě se přidá 40 ml kyseliny chlorovodíkové R, ochladí se a titruje jodičnanem draselným 0,05 mol/l VS, dokud tmavě hnědé zbarvení roztoku téměř nevymizí. Přidají se 4 ml dichlormethanu R a pokračuje se v titraci za silného protřepávání, dokud nevymizí hnědé zabarvení spodní vrstvy. Provede se slepá zkouška za použití směsi 10,0 ml čerstvě připraveného roztoku jodidu draselného R (50 g/l), 20 ml vody R a 40 ml kyseliny chlorovodíkové- R.

1 ml jodičnanu draselného 0,05 mol/l VS odpovídá 44,81 mg C27H42ClNO2.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.

† Benzocainum [image omitted]

Benzokain

[image omitted]

C9H11NO2	Mr 165,19	CAS 9-09-74

Je to ethyl-4-aminobenzoat. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 99,0 % až 101,0 % sloučeniny C9H11NO2.

Vlastnosti

Bílý krystalický prášek nebo bezbarvé krystaly. Je velmi těžce rozpustný ve vodě, snadno rozpustný v lihu 96% a v etheru.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: A a B.

Alternativní sestava zkoušek: A, C a D, viz Obecné zásady (1.2).

A. Teplota tání (2.2.14). 89 °C až 92 °C.

B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem benzokainu CRL.

C. K asi 50 mg ve zkumavce se přidá 0,2 ml roztoku oxidu chromového R (500 g/l). Ústí zkumavky se překryje filtračním papírem navlhčeným čerstvě připravenou směsí stejných objemových dílů roztoku nitroprussidu sodného R (50 g/l) a roztoku piperazinu hexahydrátu R (200 g/l) a mírně se vaří nejméně 30 s; na filtračním papíře se objeví modré zabarvení.

D. Asi 50 mg se rozpustí v lihu 96% R a zředí se jím na 100 ml. 2 ml tohoto roztoku vyhovují zkoušce na primární aromatické aminy (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Vzhled roztoku. 1,0 g se rozpustí v lihu 96% R a zředí se jím na 20 ml. Roztok je čirý (2.2.1) a bezbarvý (2.2.2, Metoda II).

Kysele nebo zásaditě reagující látky. 0,5 g se rozpustí v 10 ml lihu 96% R předem zneutralizovaného za použití 0,05 ml fenolftaleinu RS. Přidá se 10 ml vody prosté oxidu uhličitého R; roztok zůstává bezbarvý. Ke změně zbarvení indikátoru se spotřebuje nejvýše 0,5 ml hydroxidu sodného 0,01 mol/l VS.

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; suší se 1,000 g ve vakuu.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené láky.

Stanovení obsahu

0,400 g se rozpustí ve směsi 25 ml kyseliny chlorovodíkové R a 50 ml vody R a provede se stanovení dusíku v primárních aromatických aminech (2.5.8).

1 ml dusitanu sodného 0,1 mol/l VS odpovídá 16,52 mg C9H11NO2.

Uchovávání

Chráněn před světlem.

Separandum.

† Benzoylis peroxidum cum aqua [image omitted]

Hydratovaný benzoylperoxid

[image omitted]

C14H10O4	Mr 242,23	CAS 94-36-0

Je to hydratovaný dibenzoylperoxid. Obsahuje 70,0 % až 77,0 % sloučeniny C14H10O4 a nejméně 20,0 % vody.

Vlastnosti

Bílý amorfní nebo granulovaný prášek. Je prakticky nerozpustný ve vodě, dobře rozpustný v acetonu a dichlormethanu (za vylučování vody), těžce rozpustný v lihu 96%. Na vzduchu rychle ztrácí vodu.

Zkoušená látka se před provedením následujících zkoušek důkladně promíchá.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: B.

Alternativní sestava zkoušek: A, C a D, viz Obecné zásady (1.2).

A. 80,0 mg se rozpustí v lihu 96% R a zředí se jím na 100,0 ml. 10,0 ml tohoto roztoku se zředí lihem 96% R na 100,0 ml (roztok A). Měří se absorbance (2.2.25) tohoto roztoku v rozmezí 250 nm až 300 nm; roztok vykazuje absorpční maximum při 274 nm a prodlevu při asi 282 nm. 10,0 ml roztoku A se zředí lihem 96% R na 100,0 ml (roztok B). Měří se absorbance tohoto roztoku v rozmezí 220 nm až 250 nm; roztok B vykazuje absorpční maximum při 235 nm. Poměr absorbance v maximu při 235 nm (roztok B) k maximu při 274 nm (roztok A) je 1,17 až 1,21.

B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje s referenčním spektrem Ph. Eur. hydratovaného benzoylperoxidu.

C. Asi 25 mg se rozpustí ve 2 ml acetonu R, přidá se 1 ml roztoku diethylfenylendiamoniumsulfatu R (10 g/l) a promíchá se; vznikne červené zbarvení, které rychle tmavne a během 5 min přejde na tmavě fialové.

D. K 1 g se přidá 5 ml lihu 96% R, 5 ml hydroxidu sodného zředěného RS a 10 ml vody R. Směs se vaří 20 min pod zpětným chladičem a potom se ochladí. Tento roztok vyhovuje zkoušce (c) na benzoany (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Kysele reagující látky. Množství odpovídající 1,0 g dibenzoylperoxidu se rozpustí ve 25 ml acetonu R, přidá se 75 ml vody R a zfiltruje se. Filtr se promyje dvakrát 10 ml vody R a k filtrátu spojenému s promývací vodou R se přidá 0,25 ml fenolftaleinu RS1. Na změnu zbarvení indikátoru se spotřebuje nejvýše 1,25 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS. Provede se slepá zkouška.

Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu GF254R. Roztoky se připraví bezprostředně před použitím.

Zkoušený roztok. Množství zkoušené látky odpovídající 0,20 g dibenzoylperoxidu se rozpustí v acetonu R a zředí se jím na 5 ml.

Porovnávací roztok (a). 1 ml zkoušeného roztoku se zředí acetonem R na 100 ml.

Porovnávací roztok (b). 30 mg kyseliny benzoové R se rozpustí v acetonu R a zředí se jím na 50 ml.

Porovnávací roztok (c). 0,4 ml benzylbenzoatu R se smíchá s 5 ml acetonu R a zředí se jím na 10 ml. K 1 ml tohoto roztoku se přidá 1 ml zkoušeného roztoku a zředí se acetonem R na 10 ml.

Na vrstvu se odděleně nanese po 5 μl každého roztoku. Vyvíjí se směsí objemových dílů kyseliny octové bezvodé R, acetonu R, toluenu R a etheru petrolejového R (1 + 15 + 20 + 40) po dráze 15 cm. Vrstva se nechá 20 min sušit na vzduchu a potom se pozoruje v ultrafialovém světle při 254 nm. Na chromatogramu zkoušeného roztoku není žádná skvrna odpovídající skvrně kyseliny benzoové intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (1,5 %); žádná skvrna, mimo hlavní skvrny a skvrny odpovídající kyselině benzoové, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (1,0 %). Zkoušku lze hodnotit pouze v případě, že porovnávací roztok (c) vykazuje dvě zřetelně oddělené hlavní skvrny.

Chloridy (2.4.4). Množství zkoušené látky odpovídající 0,5 g dibenzoylperoxidu se rozpustí v 15 ml acetonu R. Za stálého míchání se přidá 50 ml kyseliny dusičné 0,05 mol/l RS, nechá se 10 min stát a zfiltruje se. Zbytek se promyje dvakrát 10 ml stejné kyseliny. Filtráty se spojí a zředí se kyselinou dusičnou 0,05 mol/l RS na 100 ml. 2,5 ml se zředí vodou R na 15,0 ml a tento roztok vyhovuje limitní zkoušce na chloridy (0,4 %).

Stanovení obsahu

2,500 g se bezprostředně před stanovením rozpustí v 75 ml dimethylformamidu R a zředí se jím na 100,0 ml (roztok a).

Dibenzoylperoxid. K 5,0 ml roztoku (a) se přidá 20 ml acetonu R, 3 ml roztoku jodidu draselného R (500 g/l) a promíchá se. Nechá se 1 min stát a potom se titruje thiosíranem sodným 0,1 mol/l VS do odbarvení roztoku. Provede se slepá zkouška.

1 ml thiosíranu sodného 0,1 mol/l VS odpovídá 12,11 mg C14H10O4.

Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Ke směsi 20,0 ml methanolu bezvodého R a 3,0 ml roztoku jodidu draselného R (100 g/l) v dimethylformamidu R se přidá 5,0 ml roztoku (a) a před titrací se 5 min míchá. Provede se slepá zkouška.

Vypočítá se obsah vody v procentech podle vztahu:

2.n1-n2.wm+0,0744.p,

v němž značí:

n1 - spotřebu jodosiřičitého činidla VS v mililitrech,

n2 - spotřebu jodosiřičitého činidla VS na slepou zkoušku v mililitrech,

w - obsah vody v jodosiřičitém činidle VS v miligramech na mililitr,

m - hmotnost zkoušené látky použité na přípravu roztoku (a) v gramech,

p - obsah dibenzoylperoxidu v procentech.

Uchovávání

V obalech vybavených zařízením k redukci statického výboje a nadměrného tlaku, při teplotě 2 °C až 8 °C, chráněn před světlem.

Separandum.

Upozornění

Hydratovaný benzoylperoxid je při teplotě vyšší než 60 °C a při sníženém obsahu vody výbušný. V přítomnosti redukujících látek je výbušný a zápalný. Nepoužité zbytky se nesmějí vracet zpět do nádoby, je nutno je rozkládat působením roztoku hydroxidu sodného R (100 g/l), dokud se z přidaného krystalu jodidu draselného R po okyselení kyselinou chlorovodíkovou zředěnou RS uvolňuje jod.

Benzylis benzoas [image omitted]

Benzylbenzoat

Synonymum. Benzylum benzoicum

[image omitted]

C14H12O2	Mr 212,25	CAS 120-51-4

Je to benzylester kyseliny benzoové. Obsahuje 99,0 % až 100,5 % sloučeniny C14H12O2.

Vlastnosti

Bezbarvé nebo téměř bezbarvé krystaly nebo bezbarvá nebo téměř bezbarvá olejovitá kapalina. Je prakticky nerozpustný ve vodě, mísitelný s lihem 96%, etherem, dichlormethanem, mastnými oleji a silicemi.

Teplota varu je asi 320 °C.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: A.

Alternativní sestava zkoušek: B, C, viz Obecné zásady (1.2).

A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje s referenčním spektrem Ph. Eur. benzylbenzoatu.

B. Ke 2 g se přidá 25 ml hydroxidu draselného v lihu RS a vaří se 2 h pod zpětným chladičem. Ethanol se odpaří na vodní lázni, přidá se 50 ml vody R a destiluje se. Zachytí se asi 25 ml destilátu pro zkoušku C. Tekutina, která zůstala v destilační baňce, se okyselí kyselinou chlorovodíkovou zředěnou RS; vznikne bílá sraženina, která po promytí vodou R a usušení ve vakuu taje (2.2.14) při 121 °C až 124 °C.

C. K destilátu ze zkoušky B se přidá 2,5 g manganistanu draselného R a 5 ml hydroxidu sodného zředěného RS, vaří se 15 min pod zpětným chladičem, ochladí se a zfiltruje. Filtrát se okyselí kyselinou chlorovodíkovou zředěnou RS; vznikne bílá sraženina, která po promytí vodou R a usušení ve vakuu taje (2.2.14) při 121 °C až 124 °C.

Zkoušky na čistotu

Kysele reagující látky. 2,0 g se rozpustí v lihu 96% R, zředí se jím na 10 ml a přidá se fenolftalein RS jako indikátor. Na změnu zbarvení indikátoru do růžova se spotřebuje nejvýše 0,2 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS.

Relativní hustota (2.2.5). 1,118 až 1,122.

Index lomu (2.2.6). 1,568 až 1,570.

Teplota tuhnutí (2.2.18). Nejméně 17,0 °C.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

Ke 2,000 g se přidá 50,0 ml hydroxidu draselného v lihu 0,5 mol/l VS a vaří se opatrně 1 h pod zpětným chladičem. Horký roztok se titruje kyselinou chlorovodíkovou 0,5 mol/l VS za použití 1 ml fenolftaleinu RS jako indikátoru. Provede se slepá zkouška.

1 ml hydroxidu draselného v lihu 0,5 mol/l VS odpovídá 106,1 mg C14H12O2.

Uchovávání

Ve vzduchotěsných, zcela naplněných obalech, chráněn před světlem.

† Benzylpenicillinum kalicum [image omitted]

Draselná sůl benzylpenicilinu

Synonymum. Penicillinum G kalicum

[image omitted]

C16H17KN2O4S	Mr 372,48	CAS 113-98-4

Je to draselná sůl kyseliny (6R)-6-(2-fenylacetamido)penicilanové, která se získává z určitých kmenů Penicillinum notatum nebo příbuzných mikroorganismů, anebo se připravuje jinými způsoby. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 96,0 % až 101,0 % draselné soli benzylpenicilinu vyjádřených jako C16H17KN2O4S.

Vlastnosti

Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek. Je velmi snadno rozpustná ve vodě, prakticky nerozpustná v mastných olejích a v tekutém parafinu.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: A a D.

Alternativní sestava zkoušek: B, C a D, viz Obecné zásady (1.2).

A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem draselné soli benzylpenicilinu CRL.

B. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu H silanizovaného R

Zkoušený roztok. 25 mg zkoušené látky se rozpustí v 5 ml vody R.

Porovnávací roztok (a). 25 mg draselné soli benzylpenicilinu CRL se rozpustí v 5 ml vody R.

Porovnávací roztok (b). 25 mg draselné soli benzylpenicilinu CRL a 25 mg draselné soli fenoxymethylpenicilinu CRL se rozpustí v 5 ml vody R.

Na vrstvu se nanese odděleně po 1 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů acetonu R a roztoku octanu amonného R (154 g/l), jehož pH bylo upraveno na 5,0 kyselinou octovou ledovou R, (30 + 70) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu, vystaví se působení par jodu do vzniku skvrn a pozoruje se na denním světle. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídá svou polohou, zbarvením a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) jsou dvě zřetelně od sebe oddělené skvrny.

C. Asi 2 mg zkoušené látky se převedou do zkumavky dlouhé asi 150 mm a o průměru 15 mm, zvlhčí se 0,05 ml vody R a přidají se 2 ml formaldehydu v kyselině sírové RS. Obsah zkumavky se promíchá rychlým otáčivým pohybem; roztok je prakticky bezbarvý. Zkumavka se na 1 min vloží do vodní lázně; vzniká červenohnědé zbarvení.

D. Vyhovuje zkoušce (a) na draslík (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Hodnota pH (2.2.3). 5,5 až 7,5; měří se roztok připravený rozpuštěním 2,0 g ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředěním stejným rozpouštědlem na 20,0 ml.

Specifická optická otáčivost (2.2.7). +210° až +300°, počítáno na vysušenou látku; měří se roztok připravený rozpuštěním 0,500 g ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředěním stejným rozpouštědlem na 25,0 ml.

Absorbance (2.2.25). 94,0 mg se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 50,0 ml. Absorbance tohoto roztoku se měří při 325 nm, 280 nm a v maximu při 264 nm; v případě potřeby se pro měření při 264 nm roztok zředí. Absorbance při 325 nm a 280 nm není vyšší než 0,10 a absorbance v maximu při 264 nm je 0,80 až 0,88, počítáno na neředěný roztok (1,88 g/l). Ověří se rozlišovací schopnost přístroje (2.2.25); poměr absorbancí je nejméně 1,7.

Příbuzné látky. Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29) postupem uvedeným ve Stanovení obsahu. Nastříkne se 20 μl porovnávacího roztoku (d) a eluuje se izokraticky zvolenou mobilní fází. Nastříkne se 20 μl zkoušeného roztoku (b) a začne se izokratická eluce. Ihned po eluci píku benzylpencilinu se použije následující lineární gradient.

Čas (min)	Mobilní fáze A % (V/V)	Mobilní fáze B % (V/V)	Poznámky
0 - 20	70 → 0	30 → 100	lineární gradient
20 - 35	0	100	izokraticky
35 - 50	70	30	znovuustavení

Nastříkne se voda R a použije se stejný eluční postup k provedení slepé zkoušky. Na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) není plocha žádného píku, kromě hlavního píku, větší než plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (d) (1,0 %).

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 1,0 %; 1,000 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Sterilita (2.6.1). Pokud je látka určena k výrobě parenterálních přípravků bez dalšího vhodného sterilizačního postupu, vyhovuje zkoušce na sterilitu.

Pyrogenní látky (2.6.8). Pokud je látka určena k výrobě parenterálních přípravků bez dalšího vhodného postupu odstraňujícího pyrogenní látky, vyhovuje zkoušce na pyrogenní látky, při níž se vstřikuje na 1 kg hmotnosti králíka 1,0 ml roztoku ve vodě na injekci R obsahujícího 1,5 mg zkoušené látky.

Stanovení obsahu

Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29).

Zkoušený roztok (a). 50,0 mg se rozpustí ve vodě R A a zředí se jí na 50,0 ml.

Zkoušený roztok (b). Připraví se těsně před použitím. 80,0 mg se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 20,0 ml.

Porovnávací roztok (a). 50,0 mg sodné soli benzylpenicilinu CRL se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 50,0 ml.

Porovnávací roztok (b). 10,0 mg sodné soli benzylpenicilinu CRL a 10,0 mg kyseliny fenyloctové CRL se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 50,0 ml.

Porovnávací roztok (c). 1,0 ml porovnávacího roztoku (a) se zředí vodou R na 20,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí vodou R na 50,0 ml.

Porovnávací roztok (d). 4,0 ml porovnávacího roztoku (a) se zředí vodou R na 100,0 ml.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

• kolony 0,25 m dlouhé a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem oktadecylsilanizovaným pro chromatografii R (5 μm),

• mobilní fáze o průtokové rychlosti 1,0 ml/min:

• mobilní fáze A, kterou je směs 10 objemových dílů roztoku dihydrogenfosforečnanu draselného R (68 g/l) s upravenou hodnotou pH na 3,5 roztokem kyseliny fosforečné R (500 g/l), 30 objemových dílů methanolu R a 60 dílů vody R,

• mobilní fáze B, kterou je směs 10 objemových dílů roztoku dihydrogenfosforečnanu draselného R (68 g/l) s upravenou hodnotou pH na 3,5 roztokem kyseliny fosforečné R (500 g/l), 40 objemových dílů vody R a 50 dílů methanolu R,

• spektrofotometrického detektoru, 225 nm.

Kolona se ustaluje mobilní fází, v níž poměr fází A : B je 70 : 30. Nastříkne se 20 μl porovnávacího roztoku (b). Zkoušku lze hodnotit, jestliže rozlišení na chromatogramu mezi dvěma hlavními píky je nejméně 6,0 (je-li třeba, upraví se poměr A : B mobilní fáze) a kapacitní faktor pro druhý pík (benzylpenicilin) je 4,0 až 6,0. Nastříkne se 20 μl porovnávacího roztoku (c). Systém se upraví tak, aby poměr signálu píku k šumu byl nejméně 3. Nastříkne se porovnávací roztok (a) šestkrát. Zkoušku lze hodnotit, jestliže relativní směrodatná odchylka pro plochu hlavního píku není větší než 1,0 %. Nastříkne se střídavě zkoušený roztok (a) a porovnávací roztok (a).

Vypočítá se obsah draselné soli benzylpenicilinu násobením procentuálního obsahu sodné soli benzylpenicilinu číslem 1,045.

Uchovávání

Ve vzduchotěsných obalech. Je-li látka sterilní, uchovává se ve sterilních vzduchotěsných zabezpečených obalech.

Separandum.

Označování

V označení na obalu se uvede, zda je látka:

• sterilní,

• prostá pyrogenních látek.

Nečistoty

[image omitted]

A. kyselina(2S,5R,6R)-6-amino-3,3-dimethyl-7-oxo-4-thia-1-azabicyklo[3,2,0]heptan-2-karboxylová (kyselina 6-aminopenicilanová),

[image omitted]

B. kyselina fenyloctová,

[image omitted]

C. kyselina (2S,5R,6R)-6-{[(4-hydroxyfenyl)acetyl]amino}-3,3-dimethyl-7-oxo-4-thia-1-azabicyklo[3,2,0]heptan-2-karboxylová,

[image omitted]

D. kyselina (3S,7R,7aR)-5-benzyl-2,2-dimethyl-2,3,7,7a-tetrahydroimidazo[5,1-b]thiazol-3,7-dikarboxylová (penilová kyselina benzylpenicilinu),

[image omitted]

E. kyselina (4S)-2-{karboxy[(fenylacetyl)amino]methyl}-5,5-dimethylthiazolidin-4-karboxylová (penicilová kyselina benzylpenicilinu),

[image omitted]

F. kyselina (2RS,4S)-2-{[(fenylacetyl)amino]methyl}-5,5-dimethylthiazolidin-4-karboxylová (penilová kyselina benzylpenicilinu).

† Benzylpenicillinum natricum [image omitted]

Sodná sůl benzylpenicilinu

Synonymum. Penicillinum G natricum

[image omitted]

C16H17N2NaO4S	Mr 356,37	CAS 69-57-8

Je to sodná sůl kyseliny (6R)-6-(2-fenylacetamido)penicilanové, která se získává z určitých kmenů Penicillinum notatum nebo příbuzných mikroorganismů, anebo se připravuje jinými způsoby. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 96,0 % až 101,0 % sodné soli benzylpenicilinu vyjádřených jako C16H17N2NaO4S.

Výroba

Jestliže se připravuje postupem, který zanechává zbytky kyseliny 2-ethylhexanové v látce, vyhovuje následující zkoušce:

Kyselina 2-ethylhexanová. Nejvýše 0,5 %, stanoví se plynovou chromatografií (2.2.28) za použití vhodné validované metody.

Vlastnosti

Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek. Je velmi snadno rozpustná ve vodě, prakticky nerozpustná v mastných olejích a v tekutém parafinu.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: A a D.

Alternativní sestava zkoušek: B. C a D, viz Obecné zásady (1.2).

A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem sodné soli benzylpenicilinu CRL.

B. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu H silanizovaného R.

Zkoušený roztok. 25 mg zkoušené látky se rozpustí v 5 ml vody R.

Porovnávací roztok (a). 25 mg sodné soli benzylpenicilinu CRL se rozpustí v 5 ml vody R.

Porovnávací roztok (b). 25 mg sodné soli benzylpenicilinu CRL a 25 mg draselné soli fenoxymethylpenicilinu CRL se rozpustí v 5 ml vody R.

Na vrstvu se nanese odděleně po 1 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů acetonu R a roztoku octanu amonného R (154 g/l), jehož pH bylo upraveno na 5,0 kyselinou octovou ledovou R, (30 + 70) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu, vystaví se působení par jodu do vzniku skvrn a pozoruje se na denním světle. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídá svou polohou, zbarvením a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Zkoušku lze hodnotit pouze v případě, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) jsou dvě zřetelně od sebe oddělené skvrny.

C. Asi 2 mg zkoušené látky se převedou do zkumavky dlouhé asi 150 mm a o průměru 15 mm, zvlhčí se 0,05 ml vody R a přidají se 2 ml formaldehydu v kyselině sírové RS. Obsah zkumavky se promíchá rychlým otáčivým pohybem; roztok je prakticky bezbarvý. Zkumavka se na 1 min vloží do vodní lázně; vzniká červenohnědé zbarvení.

D. Vyhovuje zkoušce (a) na sodík (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Hodnota pH (2.2.3). 5,5 až 7,5; měří se roztok připravený rozpuštěním 2,0 g ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředěním stejným rozpouštědlem na 20 ml.

Specifická optická otáčivost (2.2.7). +285° až +310°, počítáno na vysušenou látku; měří se roztok připravený rozpuštěním 0,500 g ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředěním stejným rozpouštědlem na 25 ml.

Absorbance (2.2.25). 90,0 mg se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 50,0 ml. Absorbance tohoto roztoku se měří při 325 nm, 280 nm a v maximu při 264 nm; v případě potřeby se pro měření při 264 nm roztok zředí. Absorbance při 325 nm a 280 nm není vyšší než 0,10 a absorbance v maximu při 264 nm je 0,80 až 0,88, počítáno na neředěný roztok (1,80 g/l). Ověří se rozlišovací schopnost přístroje 2.2.25); poměr absorbancí je nejméně 1,7.

Příbuzné látky. Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29) postupem uvedeným ve Stanovení obsahu. Nastříkne se 20 μl porovnávacího roztoku (d) a eluuje se izokraticky zvolenou mobilní fází. Nastříkne se 20 μl zkoušeného roztoku (b) a začne se izokratická eluce. Ihned po eluci píku benzylpencilinu se použije následující lineární gradient.

Čas (min)	Mobilní fáze A % (V/V)	Mobilní fáze B % (V/V)	Poznámky
0 - 20	70 → 0	30 → 100	lineární gradient
20 - 35	0	100	izokraticky
35 - 50	70	30	znovuustavení

Nastříkne se voda R a použije se stejný eluční postup k provedení slepé zkoušky. Na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) není plocha žádného píku, kromě hlavního píku, větší než plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (d) (1,0 %).

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 1,0 %; 1,000 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Sterilita (2.6.1). Pokud je látka určena k výrobě parenterálních přípravků bez dalšího vhodného sterilizačního postupu, vyhovuje zkoušce na sterilitu.

Pyrogenní látky (2.6.8). Pokud je látka určena k výrobě parenterálních přípravků bez dalšího vhodného postupu odstraňujícího pyrogenní látky, vyhovuje zkoušce na pyrogenní látky, při níž se vstřikuje na 1 kg hmotnosti králíka 1,0 ml roztoku ve vodě na injekci R obsahujícího 1,5 mg zkoušené látky.

Stanovení obsahu

Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29).

Zkoušený roztok (a). 50,0 mg se rozpustí ve vodě R A a zředí se jí na 50,0 ml.

Zkoušený roztok (b). Připraví se těsně před použitím. 80,0 mg se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 20,0 ml.

Porovnávací roztok (a). 50,0 mg sodné soli benzylpenicilinu CRL se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 50,0 ml.

Porovnávací roztok (b). 10,0 mg sodné soli benzylpenicilinu CRL a 10,0 mg kyseliny fenyloctové CRL se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 50,0 ml.

Porovnávací roztok (c). 1,0 ml porovnávacího roztoku (a) se zředí vodou R na 20,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí vodou R na 50,0 ml.

Porovnávací roztok (d). 4,0 ml porovnávacího roztoku (a) se zředí vodou R na 100,0 ml.

Chromatografický postup se obvykle provede za použití:

• kolony 0,25 m dlouhé a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem oktadecylsilanizovaným pro chromatografii R (5 μm),

• mobilní fáze o průtokové rychlosti 1,0 ml/min:

• mobilní fáze A, kterou je směs 10 objemových dílů roztoku dihydrogenfosforečnanu draselného R (68 g/l) s upravenou hodnotou pH na 3,5 roztokem kyseliny fosforečné R (500 g/l), 30 dílů methanolu R a 60 dílů vody R,

• mobilní fáze B, kterou je směs 10 objemových dílů roztoku dihydrogenfosforečnanu draselného R (68 g/l) s upravenou hodnotou pH na 3,5 roztokem kyseliny fosforečné R (500 g/l), 40 objemových dílů vody R a 50 objemových dílů methanolu R,

• spektrofotometrického detektoru, 225 nm.

Kolona se ustaluje mobilní fází, v níž poměr fází A : B je 70 : 30. Nastříkne se 20 μl porovnávacího roztoku (b). Zkoušku lze hodnotit, jestliže rozlišení na chromatogramu mezi dvěma hlavními píky je nejméně 6,0 (je-li třeba, upraví se poměr A : B mobilní fáze) a kapacitní faktor pro druhý pík (benzylpenicilin) je 4,0 až 6,0. Nastříkne se 20 pl porovnávacího roztoku (c). Systém se upraví tak, aby poměr signálu píku k šumu byl nejméně 3. Nastříkne se porovnávací roztok (a) šestkrát. Zkoušku lze hodnotit, jestliže relativní směrodatná odchylka pro plochu hlavního píku není větší než 1,0 %. Nastříkne se střídavě zkoušený roztok (a) a porovnávací roztok (a).

Uchovávání

Ve vzduchotěsných obalech. Je-li látka sterilní, uchovává se ve sterilních vzduchotěsných zabezpečených obalech.

Separandum.

Označování

V označení na obalu se uvede, zda je látka:

• sterilní,

• prostá pyrogenních látek.

Nečistoty

[image omitted]

A. kyselina(2S,5R,6R)-6-amino-3,3-dimethyl-7-oxo-4-thia-1-azabicyklo[3,2,0]heptan-2-karboxylová (kyselina 6-aminopenicilanová),

[image omitted]

B. kyselina fenyloctová,

[image omitted]

C. kyselina (2S,5R,6R)-6-{[(4-hydroxyfenyl)acetyl]amino}-3,3-dimethyl-7-oxo-4-thia-1-azabi-cyklo[3,2,0]heptan-2-karboxylová,

[image omitted]

D. kyselina(3S,7R,7aR)-5-benzyl-2,2-dimethyl-2,3,7,7a-tetrahydroimidazo[5,1-6]thiazol-3,7-dikar-boxylová (penilová kyselina benzylpenicilinu),

[image omitted]

E. kyselina (4S)-2-{karboxy[(fenylacetyl)amino]methyl} -5,5-dimethylthiazolidin-4-karboxylová (penicilová kyselina benzylpenicilinu),

[image omitted]

F. kyselina (2RS,4S)-2-{[(fenylacetyl)amino]methyl}-5,5-dimethylthiazolidin-4-karboxylová (penilová kyselina benzylpenicilinu).

Bergamottae etheroleum [image omitted]

Bergamotová silice

Je to silice získaná lisováním čerstvého oplodí druhu Citrus aurantium L. subsp. bergamia (RISSO. et POIT.) ENGLER.

Obsahuje nejméně 30,0 % esterů, počítáno jako linalylacetat (C12H20O2; Mr 196,29).

Vlastnosti

Čirá žlutozelená až zelená kapalina, charakteristického pachu. Je mísitelná s ethanolem, etherem, petrolejovým etherem a mastnými oleji.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: A a B.

Alternativní sestava zkoušek: C, viz Obecné zásady (1.2).

A. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu G R.

Zkoušený roztok. 1 g se rozpustí v ethanolu R a zředí se jím na 10,0 ml.

Porovnávací roztok. 10 μl linalolu R a 20 μl linalylacetatu R se rozpustí v ethanolu R a zředí se jím na 10,0 ml.

Na vrstvu se nanese odděleně do pruhů po 10 μl obou roztoků. Vyvíjí se směsí objemových dílů ethylacetatu R a toluenu R (5 + 95) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší volně na vzduchu, postříká se anisaldehydem RS a suší se 10 min při 100 °C až 105 °C; pozoruje se v denním světle. Na chromatogramu zkoušeného roztoku hlavní skvrny odpovídají polohou a zbarvením skvrnám na chromatogramu porovnávacího roztoku. Na chromatogramu zkoušeného roztoku je mezi startem a skvrnou linalolu patrna modrá skvrna odpovídající alfa-terpineolu; na chromatogramu mohou být další slabě zbarvené skvrny.

B. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu G R.

Zkoušený roztok. 1 g se rozpustí v ethanolu R a zředí se jím na 10,0 ml.

Porovnávací roztok. 10 mg bergaptenu R a 10 mg citroptenu R se rozpustí v ethanolu R a zředí se jím na 10,0 ml.

Na vrstvu se nanese odděleně do pruhů po 10 μl obou roztoků. Vyvíjí se směsí objemových dílů ethylacetatu R a hexanu R (30 + 70) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší volně na vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 365 nm. Na chromatogramu zkoušeného roztoku hlavní skvrny odpovídají polohou a zbarvením skvrnám na chromatogramu porovnávacího roztoku; mezi skvrnou citroptenu a čelem chromatogramu jsou patrné dvě skvrny, jedna fluoreskující modře (RF asi 0,6) a druhá žlutě (R asi 0,7).

C. Hodnotí se chromatogramy ze zkoušky na čistotu Chromatografický profil. Na chromatogramu zkoušeného roztoku jsou retenční časy hlavních píků přibližně shodné s retenčními časy hlavních píků na chromatogramu porovnávacího roztoku.

Zkoušky na čistotu

Relativní hustota (2.2.5). 0,876 až 0,884.

Index lomu (2.2.6). 1,464 až 1,468.

Optická otáčivost (2.2.7). +8,0° až +30,0°.

Číslo kyselosti (2.5.1). Nejvýše 2,0; 2,0 g se rozpustí v 5 ml předepsané směsi rozpouštědel.

Voda v silicích (2.8.5). Vyhovuje požadavkům zkoušky Voda v silicích.

Mastné oleje a zpryskyřičnatělé silice (2.8.7). Vyhovuje požadavkům zkoušky Mastné oleje a zpryskyřičnatělé silice.

Zbytek po odpaření silic (2.8.9). 4,2 % až 6,5 %. 5 g se odpařuje na vodní lázni 6 h.

Absorbance. 0,100 g se rozpustí v lihu 96% R a zředí se jím na 100,0 ml. Měří se absorbance (2.2.25) tohoto roztoku při 260 nm až 400 nm. Absorpční maximum roztoku je při 312 nm. Body A a B na absorpční křivce se spojí, viz obrázek 1. Vzdálenost bodu C od bodu D je 0,80 až 1,20.

Chromatografický profil. Provede se plynová chromatografie (2.2.28).

Zkoušený roztok. Zkoušená látka.

Porovnávací roztok. Připraví se směs navážením 20 % uvedených množství. 0,1 g β-pinenu R, 0,5 g limonenu R, 0,1 g, γ-terpinenu R, 0,3 g linalolu R, 0,5 g linalylacetatu R a 0,1 g citralu R se rozpustí v 1 g hexanu R.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

• křemenné kapilární kolony délky 25 m až 60 m a vnitřního průměru asi 0,25 mm se stěnou pokrytou vázanou fází makrogolu 20 000 R,

• helia pro chromatografii R jako nosného plynu,

• plamenoionizačního detektoru,

• programované teploty; teplota kolony se udržuje po dobu 10 min na 60 °C, pak se zvyšuje rychlostí 2 °C/min až na 180 °C, při níž se udržuje 20 min,

• teploty nástřikového prostoru 200 °C a detektoru 270 °C.

[image omitted]

Obr. 1. Hodnocení absorpční křivky

Nastříkne se 0,2 μl porovnávacího roztoku. Při dodržení předepsaných podmínek se eluují jednotlivé látky v pořadí uvedeném ve složení porovnávacího roztoku. Zaznamenají se retenční časy těchto látek.

Zkoušku lze hodnotit, pokud počet teoretických pater je nejméně 30 000, počítáno od píku limonenu, při teplotě 120 °C. Rozlišení mezi píky linalolu a linalylacetatu je nejméně 1,5 při teplotě 120 °C.

Nastříkne se asi 0,2 μl zkoušeného roztoku. Porovnáním s retenčními časy píků na chromatogramu porovnávacího roztoku se identifikují látky, které mají být přítomny ve zkoušeném roztoku, nepřihlíží se k píku hexanu.

Obsah jednotlivých látek v procentech se stanoví metodou vnitřní normalizace.

Obsah látek v procentech se pohybuje v rozmezí:

β-pinen	5,0 % až 9,5 %,
limonen	33,0 % až 42,0 %,
γ-terpineol	6,0 % až 10,5 %,
linalool	7,0 % až 15,0 %,
linalylacetat	22,0 % až 33,0 %,
geranial1	nejvýše 0,5%.

Bergapten. 0,15 % až 0,35 %. Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29).

Zkoušený roztok. 0,200 g se rozpustí v dichlormethanu R a zředí se jím na 100,0 ml.

Porovnávací roztok (a). 30 mg bergaptenu R se rozpustí v dichlormethanu R a zředí se jím na 100 ml.

Porovnávací roztok (b). 10 ml porovnávacího roztoku (a) se zředí dichlormethanem R na 100 ml.

Porovnávací roztok (c). 10 ml porovnávacího roztoku (b) se zředí dichlormethanem R na 100 ml.

Porovnávací roztok (d). 15 ml porovnávacího roztoku (b) se zředí dichlormethanem R na 100 ml.

Porovnávací roztok (e). 20 ml porovnávacího roztoku (b) se zředí dichlormethanem R na 100 ml.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

• nerezové ocelové kolony délky 0,25 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem pro chromatografii R (5 μm),

• mobilní fáze, která je směsí objemových dílů ethylacetatu R a hexanu R (15 + 85), s průtokovou rychlostí 1,2 ml/min,

• spektrofotometrického detektoru, 310 nm,

• injektorové smyčky.

Nastříkne se odděleně 10 μl porovnávacího roztoku (c), (d) a (e) a 10 μl zkoušeného roztoku. Zkoušku lze hodnotit pouze v případě, jestliže počet teoretických pater je nejméně 5000, počítáno od píku bergaptenu, a rozlišení mezi píky bergaptenu a citroptenu je nejméně 2,5. Relativní retenční čas píku citroptenu na chromatogramu zkoušeného roztoku činí asi 0,8násobek relativního retenčního času píku bergaptenu. Sestrojí se kalibrační graf z ploch píků porovnávacích roztoků (c), (d) a (e) a koncentrací těchto roztoků.

Metodou absolutní kalibrace, vyhodnocením z kalibračního grafu, se vypočítá obsah bergaptenu ve 100 ml zkoušeného roztoku.

Obsah bergaptenu v procentech se vypočítá podle vzorce:

m1.100m,

v němž značí:

m - množství zkoušené látky v gramech,

m1 - množství bergaptenu v gramech obsažené ve 100 ml roztoku.

Stanovení obsahu

2,000 g se ve 100ml baňce smíchají s 20,00 ml hydroxidu draselného v lihu 0,5 mol/l VS a vaří se 30 min pod zpětným chladičem. Pak se rychle ochladí, přidá se 50 ml vody R, 0,5 ml fenolftaleinu RS a titruje se kyselinou sírovou 0,5 mol/l VS do změny zbarvení. Provede se slepá zkouška.

Obsah esterů, vyjádřeno jako linalylacetat (C12H20O2), se vypočítá podle vzorce:

9,815n1-np,

v němž značí:

n - množství hydroxidu draselného v lihu 0,5 mol/l VS v mililitrech spotřebované při vlastním stanovení,

n1 - množství hydroxidu draselného v lihu 0,5 mol/l VS v mililitrech spotřebované při slepé zkoušce,

p - hmotnost zkoušené látky v gramech.

Uchovávání

Ve zcela naplněných vzduchotěsných obalech, chráněn před světlem a teplem.

Betacarotenum [image omitted]

Betakaroten

[image omitted]

C40H56	Mr 536,88	CAS 7235-40-7

Je to (all-E)-1,19-(3,7,12,16-tetramethyl-1,3,5,7,9,11,13,15,17-octadekanonaen-1,18-diyl)bis-[2,6,6-trimethylcyclohexen]. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 96,0 % až 101,0 % sloučeniny C40H56.

Vlastnosti

Hnědočervený nebo nahnědle červený krystalický prášek. Je prakticky nerozpustný ve vodě, těžce rozpustný v cyklohexanu a v etheru, prakticky nerozpustný v ethanolu. Je citlivý na vzduch, teplo a světlo, zvláště ve formě roztoku.

Práce s ním se musí provádět tak rychle, jak je to jen možné, aby se nevystavil působení světla; používají se čerstvě připravené roztoky.

Zkoušky totožnosti

50,0 mg zkoušené látky se rozpustí v 10 ml chloroformu R a zředí se okamžitě na 100,0 ml cyklohexanem R 5,0 ml tohoto roztoku se zředí cyklohexanem R na 100,0 ml (roztok A; tento roztok se použije též pro zkoušku Příbuzné látky). 5,0 ml roztoku A se zředí cyklohexanem R na 50,0 ml (roztok B; tento roztok se použije též pro zkoušku Příbuzné látky a pro Stanovení obsahu). Měří se absorbance (2.2.25) při 455 nm až 483 nm za použití cyklohexanu R jako kontrolní tekutiny. Poměr absorbance měřené při 455 nm k absorbanci měřené při 483 nm je 1,14 až 1,18.

Zkoušky na čistotu

Příbuzné látky. Měří se absorbance (2.2.25) roztoku B při 455 nm a roztoku A při 340 nm, viz Zkoušky totožnosti. Poměr absorbance měřené při 455 nm k absorbanci měřené při 340 nm je nejméně 1,5.

Těžké kovy (2.4.8). 2,0 g zkoušené látky vyhovují limitní zkoušce D na těžké kovy (10 μl/g). K přípravě porovnávacího roztoku se použije 2 ml základního roztoku olova (10 mg Pb/ml).

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,2 %; 1,000 g zkoušené látky se suší 4 h ve vakuu nad oxidem fosforečným R při 40 °C.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,2 %; stanoví se s 1,0 g zkoušené látky navlhčené směsí 2 ml kyseliny sírové zředěné RS a 5 ml lihu 96% R.