Vyhláška Ministerstva zdravotnictví, kterou se stanoví požadavky na jakost, postup při přípravě, zkoušení, uchovávání a dávkování léčiv (Český lékopis 1997)

0,400 g ze zkoušky Ztráta sušením, viz Zkoušky na čistotu, se rozpustí ve 30 ml kyseliny octové bezvodé R, přidá se 5 ml acetanhydridu R a titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20). Provede se slepá zkouška.

1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l VS odpovídá 49,96 mg C24H37NO10.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.

Nečistoty

A. diethylaminoethoxyethanol.

Butylhydroxyanisolum [image omitted]

Butylhydroxyanisol

[image omitted]

C11H16O2	Mr 180,25	CAS 25013-16-5

Je to 2terc.butyl-4-methoxyphenol. Může obsahovat nejvýše 10,0 % 3-terc.butyl-4-methoxyphenolu.

Vlastnosti

Bílý až nažloutlý nebo slabě narůžovělý krystalický prášek. Je prakticky nerozpustný ve vodě, velmi snadno rozpustný v dichlormethanu, snadno rozpustný v lihu 96% a v mastných olejích. Rozpouští se ve zředěných roztocích alkalických hydroxidů.

Zkoušky totožnosti

A. Hodnotí se chromatogramy získané ve zkoušce Příbuzné látky, viz Zkoušky na čistotu. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) se polohou, barvou a velikostí shoduje s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku (a).

B. K 0,5 ml roztoku S, viz Zkoušky na čistotu, se přidá 10 ml aminopyrazolonu RS a 1 ml hexakyanoželezitanu draselného RS, promíchá se a přidá se 10 ml dichlormethanu R. Směs se důkladně protřepe; po oddělení je organická vrstva zbarvena červeně.

C. Asi 10 mg se rozpustí ve 2 ml lihu 96% R, přidá se 1 ml roztoku testosteronpropionatu R (1,0 g/l) v lihu 96% R a 2 ml hydroxidu sodného zředěného RS. Zahřívá se 10 min ve vodní lázni při 80 °C a potom se ochladí; vzniká červené zbarvení.

Zkoušky na čistotu

Roztok S. 2,5 g se rozpustí v lihu 96% R a zředí se jím na 25 ml.

Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok intenzity 5 nejpodobnějšího zbarvení (2.2.2, Metoda II).

Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití silikagelu G R.

Zkoušený roztok (a). 0,25 g se rozpustí v dichlormethanu R a zředí se jím na 10 ml.

Zkoušený roztok (b). 1 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí dichlormethanem R na 10 ml.

Porovnávací roztok (a). 25 mg butylhydroxyanisolu CRL se rozpustí v dichlormethanu R a zředí se jím na 10 ml.

Porovnávací roztok (b). 1 ml porovnávacího roztoku (a) se zředí dichlormethanem R na 20 ml.

Porovnávací roztok (c). 50 mg hydrochinonu R se rozpustí v 5 ml lihu 96% R a zředí se dichlormethanem R na 100 ml. 1 ml tohoto roztoku se zředí dichlormethanem R na 10 ml.

Na vrstvu se odděleně nanese po 5 μl každého roztoku a vyvíjí se dichlormethanem R po dráze 10 cm. Vrstva se vysuší volně na vzduchu a postříká se čerstvě připravenou směsí objemových dílů hexakyanoželezitanu draselného RS, chloridu železitého RS1 a vody R (10 + 20 + 70). Na chromatogramu zkoušeného roztoku (a) není žádná fialově modrá skvrna s hodnotou RF asi 0,35 odpovídající 3-terc.butyl-4-methoxyfenolu intenzivnější než hlavní skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (10 %); žádná skvrna odpovídající hydrochinonu není intenzivnější než hlavní skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) (0,2 %); žádná skvrna, kromě hlavní skvrny a skvrn odpovídajících 3-terc.butyl-4-methoxyfenolu a hydrochinonu, není intenzivnější než hlavní skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,5 %).

Těžké kovy (2.4.8). 1,0 g vyhovuje limitní zkoušce C na těžké kovy (10 μg/g). Porovnávací roztok se připraví za použití 1 ml základního roztoku olova (10 μg Pb/ml).

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Uchovávání

Chráněn před světlem.

Nečistoty

A. hydrochinon.

† Butylhydroxytoluenum [image omitted]

Butylhydroxytoluen

[image omitted]

C15H24O	Mr 220,35	CAS 128-37-0

Je to 2,6-di-terc.butyl-4-methylfenol.

Vlastnosti

Bílý nebo žlutobílý krystalický prášek. Je prakticky nerozpustný ve vodě, velmi snadno rozpustný v acetonu a v etheru, snadno rozpustný v lihu 96% a v rostlinných olejích.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: A a C.

Alternativní sestava zkoušek: A, B a D, viz Obecné zásady (1.2).

A. Zkouška Teplota tuhnutí, viz Zkoušky na čistotu, je zároveň zkouškou totožnosti.

B. 0,500 g se rozpustí v ethanolu R a zředí se jím na 100,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí ethanolem R na 100,0 ml. Měří se absorbance (2.2.25) při 230 nm až 300 nm; roztok vykazuje absorpční maximum při 278 nm. Specifická absorbance v maximu je 80 až 90.

C. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem butylhydroxytoluenu CRL.

D. Asi 10 mg se rozpustí ve 2 ml lihu 96% R, přidá se 1 ml roztoku testosteronpropionatu R (1,0 g/l) v lihu 96% R a 2 ml hydroxidu sodného zředěného RS. Zahřívá se 10 min ve vodní lázni při 80 °C a potom se ochladí; vzniká modré zbarvení.

Zkoušky na čistotu

Vzhled roztoku. 1,0 g se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml. Tento roztok je čirý (2.2.1) a není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok Ž5 nebo HŽ5 (2.2.2, Metoda II).

Teplota tuhnutí (2.2.18). 69 °C až 70 °C.

Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití silikagelu G R.

Zkoušený roztok. 0,2 g se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10,0 ml.

Porovnávací roztok. 1 ml zkoušeného roztoku se zředí methanolem R na 200 ml.

Na vrstvu se odděleně nanese po 10 μl každého roztoku a vyvíjí se dichlormethanem R po dráze 15 cm. Vrstva se vysuší volně na vzduchu a postříká se čerstvě připravenou směsí objemových dílů hexakyanoželezitanu draselného RS, chloridu železitého RS1 a vody R (10 + 20 + 70). Na chromatogramu zkoušeného roztoku není žádná skvrna, kromě hlavní skvrny, intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (0,5 %).

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Butylparabenum [image omitted]

Butylparaben

Synonymum. Butylis parahydroxybenzoas

[image omitted]

C11H14O3	Mr 194,23	CAS 94-26-8

Je to butyl-4-hydroxybenzoat. Obsahuje 99,0 % až 100,5 % sloučeniny C11H14O3.

Vlastnosti

Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek nebo bezbarvé krystaly. Je velmi těžce rozpustný ve vodě, snadno rozpustný v lihu 96%, v etheru a v methanolu.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: A a B.

Alternativní sestava zkoušek: A, C a D, viz Obecné zásady (1.2).

A. Teplota tání (2.2.14). 68 °C až 71 °C.

B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem butylparabenu CRL.

C. Hodnotí se chromatogramy získané ve zkoušce Příbuzné látky, viz Zkoušky na čistotu. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) se polohou a velikostí shoduje s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku (b).

D. K asi 10 mg se ve zkumavce přidá 1 ml uhličitanu sodného RS, zahřeje se k varu na 30 s a ochladí (roztok a). K dalším asi 10 mg se ve zkumavce přidá 1 ml uhličitanu sodného RS; látka se částečně rozpustí (roztok b). K roztokům (a) a (b) se současně přidá 5 ml aminopyrazolonu RS a 1 ml hexakyanoželezitanu draselného RS a promíchá se; roztok (b) je žlutý nebo oranžově hnědý; roztok (a) je oranžový nebo červený a jeho zbarvení je zřetelně intenzivnější než podobné zbarvení získané s roztokem (b).

Zkoušky na čistotu

Roztok S. 1,0 g se rozpustí v lihu 96% R a zředí se jím na 10 ml.

Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok HŽ6(2.2.2, Metoda II).

Kysele reagující látky. Ke 2 ml roztoku S se přidají 3 ml lihu 96% R, 5 ml vody prosté oxidu uhličitého R a 0,1 ml zeleně bromkresolové RS. Ke změně zbarvení indikátoru na modré se spotřebuje nejvýše 0,1 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS.

Příbuzné látky. Stanoví se tenkovrstvou chromatografií (2.2.27) za použití vrstvy vhodného oktadecylsilanizovaného silikagelu s fluorescenčním indikátorem pro detekci při 254 nm.

Zkoušený roztok (a). 0,10 g se rozpustí v acetonu R a zředí se jím na 10 ml.

Zkoušený roztok (b). 1 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí acetonem R na 10 ml.

Porovnávací roztok (a). 0,5 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí acetonem R na 100 ml.

Porovnávací roztok (b). 10 mg butylparabenu CRL se rozpustí v acetonu R a zředí se jím na 10 ml.

Porovnávací roztok (c). 10 mg propylparabenu R se rozpustí v 1 ml zkoušeného roztoku (a) a zředí se acetonem R na 10 ml.

Na vrstvu se nanese odděleně po 2 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů kyseliny octové ledové R, vody R a methanolu R (1 + 30 + 70) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Na chromatogramu zkoušeného roztoku (a) nepřevyšuje žádná skvrna, kromě hlavní skvrny, intenzitou skvrnu na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (0,5 %). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) jsou patrny dvě zřetelně od sebe oddělené skvrny.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

2,000 g se odváží do baňky se zabroušenou zátkou, přidá se 40,0 ml hydroxidu sodného 1 mol/l VS a vaří se 30 min pod zpětným chladičem. Po ochlazení se zpětný chladič propláchne 5 ml vody R a promývací tekutina se přidá do baňky. Nadbytek hydroxidu sodného se titruje kyselinou sírovou 0,5 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20). Současně se provede slepá zkouška.

1 ml hydroxidu sodného 1 mol/l VS odpovídá 194,2 mg C11H14O3.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech.

Nečistoty

A. kyselina 4-hydroxybenzoová,

B. methyl-4-hydroxybenzoat (methylparaben),

C. ethyl-4-hydroxybenzoat (ethylparaben),

D. propyl-4-hydroxybenzoat (propylparaben).

†† Butylscopolamini bromidum [image omitted]

Butylskopolaminiumbromid

Synonyma. Scopolamini butylbromidum, Scopolaminium butylbromatum, Hyoscini butylbromidum

[image omitted]

C21H30BrNO4	Mr 440,38	CAS 149-64-4

Je to N-butyl-6β,7β-epoxy-3α(1αH,5αH)-tropoyloxy-(5)-tropaniumbromid. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 98,0 % až 101,0 % sloučeniny C21H30BrNO4.

Vlastnosti

Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek. Je snadno rozpustný ve vodě a v dichlormethanu, mírně rozpustný v ethanolu.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: A, C a F.

Alternativní sestava zkoušek: A, B, D, E a F, viz Obecné zásady (1.2).

A. Zkouška Specifická optická otáčivost, viz Zkoušky na čistotu, je zároveň zkouškou totožnosti.

B. Teplota tání (2.2.14). 139 °C až 141 °C.

C. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem butylskopolaminiumbromidu CRL.

D. K asi 1 mg se přidá 0,2 ml kyseliny dusičné R a odpaří se na vodní lázni do sucha. Zbytek se rozpustí ve 2 ml acetonu R a přidá se 0,1 ml roztoku hydroxidu draselného R (30 g/l) v methanolu R; vznikne fialové zbarvení.

E. K 5 ml roztoku S, viz Zkoušky na čistotu, se přidají 2 ml hydroxidu sodného zředěného R; žádná sraženina nevznikne.

F. Vyhovuje zkoušce (a) na bromidy (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Roztok S. 1,25 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředí se jí na 25,0 ml.

Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a bezbarvý (2.2.2, Metoda II).

Hodnota pH (2.2.3). 5,5 až 6,5; měří se roztok S.

Specifická optická otáčivost (2.2.7). -18° až -20°, počítáno na vysušenou látku; měří se roztok S.

Skopolamin a jiné příbuzné látky. Stanoví se kapalinovou chromatografií (2.2.29).

Zkoušený roztok. 0,100 g se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 10,0 ml.

Porovnávací roztok (a). 10,0 mg skopolaminiumbromidu CRL se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 100,0 ml. 10,0 ml tohoto roztoku se zředí mobilní fází na 50,0 ml.

Porovnávací roztok (b). 5,0 ml porovnávacího roztoku (a) se zředí mobilní fází na 10,0 ml.

Porovnávací roztok (c). K 10 ml porovnávacího roztoku (a) se přidá 20 μl zkoušeného roztoku.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

• nerezové ocelové kolony délky 0,25 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem oktylsilanizovaným pro chromatografii R (10 μm),

• mobilní fáze připravené z 2,0 g laurylsíranu sodného R a směsi 370 ml kyseliny chlorovodíkové 0,001 mol/l RS a 680 ml methanolu R s průtokovou rychlostí 2 ml/min,

• spektrofotometrického detektoru, 210 nm.

Nastříkne se 20 μl porovnávacího roztoku (c). Zkoušku lze hodnotit, je-li na získaném chromatogramu rozlišení mezi píky skopolaminu a butylskopolaminu nejméně 5.

Odděleně se nastříkne 20 μl každého roztoku. Zaznamenávají se chromatogramy po dobu odpovídající dvojnásobku retenčního času hlavního píku. Na chromatogramu zkoušeného roztoku není plocha píku odpovídajícího skopolaminu větší než plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,1 %) a plocha žádného píku, kromě hlavního a píku odpovídajícího skopolaminu, není větší než plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (0,2 %). K píku bromidových iontů v blízkosti píku rozpouštědla se nepřihlíží.

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 2,5 %; 0,500 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 0,50 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

0,400 g se rozpustí v 50 ml vody R a titruje se dusičnanen stříbrným 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace (2.2.20) bodu ekvivalence za použití stříbrné elektrody jako indikační a argentchloridové elektrody jako srovnávací.

1 ml dusičnanu stříbrného 0,1 mol/l VS odpovídá 44,04 mg C21H30BrNO4.

Uchovávání

Venenum.

Cacao oleum [image omitted]

Kakaový olej

Je to filtrovaný nebo odstředěný tuk získaný za tepla lisováním pražených oloupaných a klíčků zbavených semen druhu Theobroma cacao L.

Vlastnosti

Nažloutlá mastná, poněkud křehká hmota, nevýrazné vůně po kakau a nevýrazné charakteristické chuti.

V ultrafialovém světle při 365 nm je inaktivní nebo vykazuje jen velmi nevýraznou fluorescenci. Je velmi snadno rozpustný v etheru a v etheru petrolejovém, těžce rozpustný v ethanolu.

Zkoušky totožnosti

A. Provede se zkouška Totožnost olejů tenkovrstvou chromatografií (2.3.2). Chromatogram zkoušeného roztoku se shoduje s charakteristickým chromatogramem pro kakaový olej.

Zkoušený roztok (a). 0,25 g se rozpustí v 10 ml dichlormethanu R.

Zkoušený roztok (b). 0,05 g se rozpustí v 10 ml dichlormethanu R.

Na vrstvu se nanese po 5 μl každého roztoku. Vrstva se usuší na vzduchu a pak se zahřívá 10 min při 110 °C, po vychladnutí se postříká roztokem rhodamidu R (0,5 g/l) v methanolu R. Po několika minutách se postříká roztokem hydroxidu draselného R (400 g/l). Na chromatogramu se objevují na načervenalém podkladu zřetelné skvrny. Vrstva se vysuší v proudu horkého vzduchu a znovu se postříká roztokem hydroxidu draselného R (400 g/l). Na chromatogramu zkoušeného roztoku (a) jsou patrné tři skvrny odpovídající polohou a zbarvením skvrnám na chromatogramu porovnávacího roztoku. Na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) nejsou v poloze vymezené skvrnami G až L patrné žádné skvrny.

B. Zkouška Absorbance, viz Zkoušky na čistotu, je zároveň zkouškou totožnosti.

Zkoušky na čistotu

Vzhled roztoku. 3 g se rozpustí v 9 ml etheru R; roztok je čirý (2.2.1).

Index lomu. 1,456 až 1,459; stanoví se při 40 °C.

Teplota tání (2.2.15) - metoda otevřené kapiláry. 31 °C až 35 °C. Asi 50 g se roztaví zahřátím ve vodní lázni při 50 °C až 60 °C a pak se za stálého míchání pomalu ochlazuje ve vodní lázni na 32 °C až 33 °C. Pak se nechá stát 24 h při teplotě 20 °C až 22 °C.

Z této hmoty se stanoví teplota tání v otevřené kapiláře; od 20 °C do 30 °C se teplota zvyšuje o nejvýše 1 °C/min a nad 30 °C o nejvýše 0,2 °C/min.

Absorbance. Nejvýše 0,18; 2 g se rozpustí mírným zahřátím v 5 ml cyklohexanu R. Roztok se převede do 100ml dělicí nálevky, baňka se promyje 5 ml cyklohexanu R promývací tekutina se spojí s roztokem v dělicí nálevce. Pak se přidají 3 ml hydroxidu sodného 4 mol/l RS a směs se mírně protřepává 3 min až 4 min. Spodní vrstva se odstraní a vrchní vrstva se promyje sedmkrát 3 ml vody R. Spodní vrstva se vždy odstraní. K vrchní vrstvě se přidá 5 ml cyklohexanu R zfiltruje se přes síran sodný bezvodý R a odpaří se na vodní lázni do sucha. 0,100 g odparku se rozpustí v 10,0 ml cyklohexanu R. Měří se absorbance (2.2.25) v maximu při 270 nm.

Číslo kyselosti (2.5.1). Nejvýše 3; 10,0 g se rozpustí zahřátím na vodní lázni pod zpětným chladičem v 50 ml předepsané směsi rozpouštědel.

Číslo jodové (2.5.4). 33 až 38.

Číslo zmýdelnění (2.5.6). 192 až 198.

Číslo peroxidové (2.5.5). Nejvýše 3.

Nezmýdelnitelné látky (2.5.7). Nejvýše 0,3; stanoví se s 5,0 g zkoušené látky.

Bělené nebo zkažené oleje. 1,0 g se ve zkumavce protřepává 1 min s 1 ml kyseliny chlorovodíkové R, pak se smíchá s 1 ml resorcinolu RS a protřepává se 5 s. Po 5 min stání není vodná vrstva zbarvena intenzivněji (2.2.2) než 1 ml směsi složené z 0,05 ml manganistanu draselného 0,002 mol/l VS a 9,95 ml vody R.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.

Calcii carbonas [image omitted]

Uhličitan vápenatý

Synonyma. Calcium carbonicum praecipitatum, srážený uhličitan vápenatý

CaCO3	Mr 100,09	CAS 471-34-1

Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 98,5 % až 100,5 % sloučeniny CaCO3.

Vlastnosti

Bílý prášek. Je prakticky nerozpustný ve vodě.

Zkoušky totožnosti

A. Vyhovuje zkoušce na uhličitany (2.3.1).

B. 0,2 ml roztoku S, viz Zkoušky na čistotu, vyhovuje zkouškám na vápník (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Roztok S. 5,0 g se rozpustí v 80 ml kyseliny octové zředěné RS. Když roztok přestane šumět, povaří se 2 min, ochladí se, zředí se kyselinou octovou zředěnou RS na 100 ml a podle potřeby se zfiltruje přes filtr ze slinutého skla.

Látky nerozpustné v kyselině octové. Zbytek, který zůstal na filtru při přípravě roztoku S, se promyje čtyřikrát 5 ml horké vody R a suší se 1 h při 100 °C až 105 °C. Zbytek váží nejvýše 10 mg (0,2 %).

Chloridy (2.4.4). 3 ml roztoku S se zředí vodou R na 15 ml. Tento roztok vyhovuje limitní zkoušce na chloridy (330 μg/g).

Sírany (2.4.13). 1,2 ml roztoku S se zředí vodou destilovanou R na 15 ml. Tento roztok vyhovuje limitní zkoušce na sírany (0,25 %).

Arsen (2.4.2). 5 ml roztoku S vyhovuje limitní zkoušce A na arsen (4 μg/g).

Baryum. K 10 ml roztoku S se přidá 10 ml síranu vápenatého RS. Po nejméně 15 min roztok neopalizuje intenzivněji než směs 10 ml roztoku S a 10 ml vody destilované R.

Těžké kovy (2.4.8). 12 ml roztoku S vyhovuje limitní zkoušce A na těžké kovy (20 μg/g). Porovnávací roztok se připraví za použití základního roztoku olova (1 μg Pb/ml).

Železo (2.4.9). 50 mg se rozpustí v 5 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS a zředí se vodou R na 10 ml. Tento roztok vyhovuje limitní zkoušce na železo (200 μg/g).

Hořčík a alkalické kovy. 1,0 g se rozpustí v 12 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS, asi 2 min se vaří, přidá se 20 ml vody R, 1 g chloridu amonného R a 0,1 ml červeně methylové RS. Potom se přidává amoniak zředěný RS1, dokud se nezmění barva indikátoru. Přidají se ještě 2 ml amoniaku zředěného RS1, zahřeje se k varu a přidá se 50 ml horkého šťavelanu amonného RS a nechá se 4 h stát. Potom se zředí vodou R na 100 ml a zfiltruje se přes vhodný filtr. K 50 ml filtrátu se přidá 0,25 ml kyseliny sírové R, odpaří se do sucha na vodní lázni a žíhá se při 600 °C do konstantní hmotnosti. Zbytek váží nejvýše 7,5 mg (1,5 %).

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 2 %; 1,000 g se suší v sušárně při 200 °C.

Stanovení obsahu

0,150 g se rozpustí ve směsi 3 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS a 20 ml vody R a 2 min se vaří. Po ochlazení se zředí vodou R na 50 ml a provede se chelatometrická titrace vápníku (2.5.11).

1 ml edetanu disodného 0,1 mol/l VS odpovídá 10,01 mg CaCO3.

Calcii chloridum dihydricum [image omitted]

Dihydrát chloridu vápenatého

Synonymum. Calcii chloridum

CaCl2 . 2H2O	Mr 147,02	CAS 10035-04-8

Obsahuje 97,0 % až 103,0 % sloučeniny CaCl2 . 2H2O.

Vlastnosti

Bílý krystalický prášek, hygroskopický. Je snadno rozpustný ve vodě a dobře rozpustný v lihu 96%.

Zkoušky totožnosti

A. Roztok S, viz Zkoušky na čistotu, vyhovuje zkoušce (a) na chloridy (2.3.1).

B. Vyhovuje zkouškám na vápník (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Roztok S. 10,0 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R připravené z vody destilované R a zředí se jí na 100 ml.

Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a není intenzivněji zbarven než porovnávací barevný roztok Ž6 (2.2.2, Metoda II).

Kysele nebo zásaditě reagující látky. K 10 ml čerstvě připraveného roztoku S se přidá 0,1 ml fenolftaleinu RS. Jestliže je roztok červený, odbarví se přidáním nejvýše 0,2 ml kyseliny chlorovodíkové 0,01 mol/l VS. Jestliže je roztok bezbarvý, ke vzniku červeného zbarvení se spotřebuje nejvýše 0,2 ml hydroxidu sodného 0,01 mol/l VS.

Sírany (2.4.13). 5 ml roztoku S se zředí vodou destilovanou R na 15 ml. Tento roztok vyhovuje limitní zkoušce na sírany (300 μg/g).

Hliník (2.4.17). K 10 ml roztoku S se přidají 2 ml chloridu amonného RS, 1 ml amoniaku zředěného RS1 a zahřeje se k varu. Nevznikne žádný zákal nebo sraženina.

Pokud je látka určena pro výrobu dialyzačních roztoků, vyhovuje následující zkoušce, která nahrazuje zkoušku na hliník uvedenou výše.

4,0 g se rozpustí ve 100 ml vody R a přidá se 10 ml tlumivého roztoku octanového o pH 6,0. Tento roztok vyhovuje limitní zkoušce na hliník (1 μg/g). Jako porovnávací roztok se použije směs 2 ml základního roztoku hliníku (2 μg Al/ml), 10 ml tlumivého roztoku octanového o pH 6,0 a 98 ml vody R. K přípravě kontrolního roztoku se použije směs 10 ml tlumivého roztoku octanového o pH 6,0 a 100 ml vody R.

Baryum. K 10 ml roztoku S se přidá 1 ml síranu vápenatého RS. Po nejméně 15 min roztok neopalizuje intenzivněji než směs 10 ml roztoku S a 1 ml vody destilované R.

Těžké kovy (2.4.8). 12 ml roztoku S vyhovuje limitní zkoušce A na těžké kovy (20 μg/g). Porovnávací roztok se připraví za použití základního roztoku olova (2 μg Pb/ml).

Železo (2.4.9). 10 ml roztoku S vyhovuje limitní zkoušce na železo (10 μg/g).

Hořčík a alkalické kovy. Ke směsi 20 ml roztoku S a 80 ml vody R se přidají 2 g chloridu amonného R, 2 ml amoniaku zředěného RS1, zahřeje se k varu a do vroucího roztoku se přileje horký roztok obsahující 5 g šťavelanu amonného R v 75 ml vody R. Nechá se 4 h stát, zředí se vodou R na 200 ml a zfiltruje se vhodným filtrem. Ke 100 ml filtrátu se přidá 0,5 ml kyseliny sírové R, odpaří se na vodní lázni do sucha a vyžíhá se do konstantní hmotnosti při 600 °C. Zbytek váží nejvýše 5 mg (0,5 %).

Stanovení obsahu

0,280 g se rozpustí ve 100 ml vody R a provede se chelatometrická titrace vápníku (2.5.11).

1 ml edetanu disodného 0,1 mol/l VS odpovídá 14,70 mg CaCl2 . 2H2O.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech.

Označování

V označení na obalu se uvede, zda je látka vhodná pro výrobu dialyzačních roztoků.

Calcii chloridum hexahydricum [image omitted]

Hexahydrát chloridu vápenatého

Synonyma. Calcium chloratum, chlorid vápenatý

CaCI2 . 6H2O	Mr 219,08	CAS 7774-34-7

Obsahuje 97,0 % až 103,0 % sloučeniny CaCl2 . 6H2O.

Vlastnosti

Bílá krystalická hmota nebo bezbarvé krystaly. Je velmi snadno rozpustný ve vodě a snadno rozpustný v lihu 96%.

Tuhne při asi 29 °C.

Zkoušky totožnosti

A. Roztok S, viz Zkoušky na čistotu, vyhovuje zkoušce (a) na chloridy (2.3.1).

B. Vyhovuje zkouškám na vápník (2.3.1).

C. Rozmezí Stanovení obsahu je zároveň zkouškou totožnosti.

Zkoušky na čistotu

Roztok S. 15,0 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R připravené z vody destilované R a zředí se jí na 100 ml.

Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a není intenzivněji zbarven než porovnávací barevný roztok Ž6 (2.2.2, Metoda II).

Kysele nebo zásaditě reagující látky. K 10 ml čerstvě připraveného roztoku S se přidá 0,1 ml fenolftaleinu RS. Jestliže je roztok červený, změní se jeho zbarvení přidáním nejvýše 0,2 ml kyseliny chlorovodíkové 0,01 mol/l VS. Jestliže je roztok bezbarvý, ke vzniku červeného zbarvení se spotřebuje nejvýše 0,2 ml hydroxidu sodného 0,01 mol/l VS.

Sírany (2.4.13). 5 ml roztoku S se zředí vodou destilovanou R na 15 ml. Tento roztok vyhovuje limitní zkoušce na sírany (200 μg/g).

Hliník (2.4.17). K 10 ml roztoku S se přidají 2 ml chloridu amonného RS, 1 ml amoniaku zředěného RS1 a zahřeje se k varu. Nevznikne žádný zákal nebo sraženina.

Pokud je látka určena pro výrobu dialyzačních roztoků, vyhovuje následující zkoušce, která nahrazuje zkoušku na hliník uvedenou výše.

6,0 g se rozpustí ve 100 ml vody R a přidá se 10 ml tlumivého roztoku octanového o pH 6,0. Tento roztok vyhovuje limitní zkoušce na hliník (1 μg/g). Jako porovnávací roztok se použije směs 2 ml základního roztoku hliníku (2 μg Al/ml), 10 ml tlumivého roztoku octanového o pH 6,0 a 98 ml vody R. K přípravě kontrolního roztoku se použije směs 10 ml tlumivého roztoku octanového o pH 6,0 a 100 ml vody R.

Baryum. K 10 ml roztoku S se přidá 1 ml síranu vápenatého RS. Po nejméně 15 min roztok neopalizuje intenzivněji než směs 10 ml roztoku S a 1 ml vody destilované R.

Těžké kovy (2.4.8). 12 ml roztoku S vyhovuje limitní zkoušce A na těžké kovy (15 μg/g). Porovnávací roztok se připraví za použití základního roztoku olova (2 μg Pb/ml).

Železo (2.4.9). 10 ml roztoku S vyhovuje limitní zkoušce na železo (7 μg/g).

Hořčík a alkalické kovy. Ke směsi 20 ml roztoku S a 80 ml vody R se přidají 2 g chloridu amonného R, 2 ml amoniaku zředěného RS1, zahřeje se k varu a do vroucího roztoku se přileje horký roztok obsahující 5 g šťavelanu amonného R v 75 ml vody R. Nechá se 4 h stát, zředí se vodou R na 200 ml a zfiltruje se vhodným filtrem. Ke 100 ml filtrátu se přidá 0,5 ml kyseliny sírové R, odpaří se na vodní lázni do sucha a vyžíhá se do konstantní hmotnosti při 600 °C. Zbytek váží nejvýše 5 mg (0,3 %).

Stanovení obsahu

0,200 g se rozpustí ve 100 ml vody R a provede se chelatometrická titrace vápníku (2.5.11).

1 ml edetanu disodného 0,1 mol/l VS odpovídá 21,91 mg CaCl2 . 6H2O.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech.

Označování

V označení na obalu se uvede, zda je látka vhodná pro výrobu dialyzačních roztoků.

Calcii dobesilas [image omitted]

Dobesilan vápenatý

Synonyma. Calcium dobesilicum, Calcii dobesilas monohydricum

[image omitted]

C12H10CaO10S2 . H2O	Mr 436,42	CAS 20123-80-2
	Mr bezvodého 418,40

Je to monohydrát vápenaté soli kyseliny 2,5-dihydroxybenzensulfonové. Počítáno na bezvodou látku, obsahuje 99,0 % až 102,0 % sloučeniny C12H10CaO10S2.

Vlastnosti

Bílý nebo téměř bílý hygroskopický prášek. Je velmi snadno rozpustný ve vodě, snadno rozpustný v ethanolu, velmi těžce rozpustný v 2-propanolu, prakticky nerozpustný v dichlormethanu.

Zkoušky totožnosti

A. 0,100 g se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 200,0 ml. 5,0 ml tohoto roztoku se zředí vodou R na 100,0 ml. Měří se absorbance roztoku (2.2.25) při 210 nm až 350 nm. Roztok vykazuje dvě absorpční maxima, při 221 nm a 301 nm. Specifická absorbance v maximu při 301 nm je 174 až 181.

B. 1 ml chloridu železitého RS2, 1 ml čerstvě připraveného roztoku hexakyanoželezitanu draselného R (10 g/l) a 0,1 ml kyseliny dusičné R se smíchají. K této směsi se přidá 5 ml čerstvě připraveného roztoku S, viz Zkoušky na čistotu; ihned vznikne modré zbarvení a sraženina.

C. 2 ml čerstvě připraveného roztoku S, viz Zkoušky na čistotu, vyhovují zkoušce (b) na vápník (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Roztok S. 10,0 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředí se jí na 100 ml.

Vzhled roztoku. Čerstvě připravený roztok S je čirý (2.2.1) a bezbarvý (2.2.2, Metoda II).

Hodnota pH (2.2.3). 4,5 až 6,0; měří se roztok S.

Hydrochinon. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy vhodného silikagelu s fluorescenčním indikátorem pro detekci při 254 nm.

Zkoušený roztok. 2,0 g se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 10 ml.

Porovnávací roztok. 10 mg hydrochinonu R se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 50 ml.

Na vrstvu se nanese odděleně po 10 μl každého roztoku, nanesené body se vysuší proudem studeného vzduchu a vyvíjí se směsí objemových dílů dichlormethanu R methylacetatu R a ethylacetatu R (20 + 30 + 50) po dráze 15 cm. Vrstva se vysuší v proudu horkého vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Na chromatogramu zkoušeného roztoku žádná skvrna odpovídající hydrochinonu není intenzivnější než hlavní skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (0,1 %).

Těžké kovy (2.4.8). 1,0 g vyhovuje limitní zkoušce C na těžké kovy (15 μg/g). Porovnávací roztok se připraví za použití 1,5 ml základního roztoku olova (10 μg Pb/ml).

Železo (2.4.9). 10 ml roztoku S vyhovuje limitní zkoušce na železo (10 μg/g).

Voda, semimikrostanovení (2.5.12). 4,0 % až 6,0 %; stanoví se s 0,500 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

0,200 g se rozpustí ve směsi 10 ml vody R a 40 ml kyseliny sírové zředěné RS a titruje se síranem ceričitým 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace (2.2.20) bodu ekvivalence.

1 ml síranu ceričitého 0,1 mol/l VS odpovídá 10,91 mg C12H10CaO10S2.

Uchovávání

Ve vzduchotěsných obalech, chráněn před světlem.

Nečistoty

[image omitted]

A. hydrochinon (1,4-dihydroxybenzen).

Calcii folinas [image omitted]

Vápenatá sůl kyseliny folinové

[image omitted]

C20H21CaN7O7 . nH2O	Mr bezvodé 511,51	CAS 1492-18-8

Je to vápenatá sůl kyseliny (2S)-2-{[4-[(6RS)-2-amino-5-fonnyl-5,6,7,8-tetrahydro-4-hydroxy-6--pteridinyl]methylamino]benzamido}glutarové. Obsahuje 7,54 % až 8,14 % Ca a 97,0 % až 102,0 % sloučeniny C20H21CaN7O7, obojí počítáno na bezvodou a rozpouštědel prostou látku.

Vlastnosti

Bílý nebo světle žlutý amorfní nebo krystalický prášek. Je mírně rozpustná ve vodě, prakticky nerozpustná v acetonu a v lihu 96%. Amorfní forma může tvořit ve vodě přesycené roztoky.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: B a D.

Alternativní sestava zkoušek: A, C a D, viz Obecné zásady (1.2).

A. Zkouška Specifická optická otáčivost, viz Zkoušky na čistotu, je zároveň zkouškou totožnosti.

B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) tablety zkoušené látky se shoduje se spektrem tablety vápenaté soli kyseliny folinové CRL. Pokud spektra vykazují rozdíly, zkoušená látka a referenční látka se odděleně rozpustí v co nejmenších objemech vody R a po kapkách se přidává takové množství acetonu R, aby vznikla sraženina. Směsi se nechají 15 min stát, sraženiny se oddělí odstředěním, promyjí se dvakrát malým množstvím acetonu R, vysuší se a se zbytky se zaznamenají nová spektra.

C. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy celulosy pro chromatografii F254R.

Zkoušený roztok. 15 mg se rozpustí v roztoku amoniaku 17,5% RS 3% (V/V) a zředí se jím na 5 ml.

Porovnávací roztok. 15 mg vápenaté soli kyseliny folinové CRL se rozpustí v roztoku amoniaku 17,5% RS 3% (V/V) a zředí se jím na 5 ml.

Na vrstvu se odděleně nanese po 5 μl každého roztoku a vyvíjí se spodní vrstvou směsi objemových dílů isoamylalkoholu R a roztoku kyseliny citronové R (50 g/l), jehož pH bylo předem upraveno amoniakem 17,5% RS na hodnotu 8, (1 + 10) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku se polohou a velikostí shoduje s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku.

D. Vyhovuje zkoušce (b) na vápník (2.3.1).

Zkoušky na čistotu a Stanovení obsahu se provedou co nejrychleji a za ochrany před přímým světlem.

Zkoušky na čistotu

Roztok S. 1,25 g se rozpustí, je-li třeba zahřátím na 40 °C, ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředí se jí na 50,0 ml.

Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1). Absorbance (2.2.25) roztoku S měřená při 420 nm za použití vody R jako kontrolní tekutiny není vyšší než 0,60.

Hodnota pH (2.2.3). 6,8 až 8,0; měří se roztok S.

Specifická optická otáčivost (2.2.7). +14,4° až +18,0°; počítáno na látku bezvodou a prostou rozpouštědel; měří se roztok S.

Aceton, ethanol a methanol. Nejvýše 0,5 % acetonu, nejvýše 3,0 % ethanolu a nejvýše 0,5 % methanolu. Stanoví se plynovou chromatografií head-space metodou standardního přidání (2.2.28, Metoda b).

Zkoušený roztok. 0,25 g se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 10,0 ml.

Porovnávací roztok. 0,125 g acetonu R, 0,750 g ethanolu R a 0,125 g methanolu R se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 1000,0 ml.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

• křemenné kolony délky 10 m a vnitřního průměru 0,32 mm potažené styrendivinyl-benzen-kopolymerem R,

• dusíku pro chromatografii R jako nosného plynu při průtokové rychlosti 4 ml/min,

• plamenoionizačního detektoru.

Teplota kolony se zvyšuje z 80 °C na 220 °C rychlostí 10 °C/min, teplota nástřikového prostoru se udržuje na 110 °C a teplota detektoru na 270 °C. Vzorky se vloží do komory s řízenou teplotou na dobu 20 min při 80 °C a tlakují se 30 s. Nástřiky se opakují nejméně třikrát.

Příbuzné látky. Hodnotí se chromatogramy získané ve zkoušce Stanovení obsahu. Na chromatogramu zkoušeného roztoku není plocha píku odpovídajícího kyselině formyllistové větší než plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) (1,0 %); plocha žádného píku, kromě hlavního píku a píku kyseliny formyllistové, není větší než plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (1,0 %); součet ploch všech píků, kromě hlavního píku, není větší než 2,5násobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (2,5 %). Nepřihlíží se k píkům, jejichž plocha je menší než plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (d).

Chloridy (2.4.4). 72 mg se rozpustí v 10 ml vody R a přidají se 3 ml kyseliny octové R. Sraženina se odfiltruje a postupně se pětkrát promyje 5 ml vody R. Filtrát a promývací tekutiny se spojí a zředí se vodou R na 100 ml. 15 ml tohoto roztoku vyhovuje limitní zkoušce na chloridy (0,5 %).

Těžké kovy (2.4.8). K 0,80 g ve vhodném žíhacím kelímku se přidá takové množství kyseliny sírové R, aby byla látka dostatečně zvlhčena, a opatrně se zahřívá při nízké teplotě až do úplného zuhelnatění. Ke zbytku se přidají 2 ml kyseliny dusičné R a 0,25 ml kyseliny sírové R a opatrně se zahřívá, až přestanou unikat bílé dýmy. Pak se žíhá při 500 °C až 600 °C až do úplného spálení uhlíku. Po vychladnutí se přidají 4 ml kyseliny chlorovodíkové RS. Kelímek se přikryje, zahřívá se 15 min na vodní lázni, pak se odkryje a obsah kelímku se pomalu odpaří na vodní lázni do sucha. Ke zbytku se přidá 0,05 ml kyseliny chlorovodíkové R a 10 ml horké vody R. Nechá se 2 min stát a pak se po kapkách přidává amoniak zředěný RS1 do alkalické reakce na papír lakmusový červený R. Roztok se zředí vodou R na 25 ml a kyselinou octovou zředěnou RS se upraví pH roztoku na 3,0 až 4,0. Je-li třeba, zfiltruje se, kelímek i filtr se promyjí 10 ml vody R a filtrát spojený s promývací tekutinou se zředí vodou R na 40 ml.

K 12 ml roztoku získaného výše uvedeným způsobem se přidají 2 ml tlumivého roztoku o pH 3,5, směs se promíchá a přidá se 1,2 ml zkoumadla thioacetamidového R a ihned se opět promíchá. Roztok není intenzivněji zbarven než porovnávací roztok připravený takto: 4 ml základního roztoku olova (10 μg Pb/ml) se zředí vodou R na 25 ml, hodnota pH se upraví kyselinou octovou zředěnou RS na 3,0 až 4,0 a zředí se vodou R na 40 ml; k 12 ml tohoto roztoku se přidají 2 ml tlumivého roztoku o pH 3,5, promíchá se, přidá se 1,2 ml zkoumadla thioacetamidového R a ihned se opět promíchá (50 μg/g).

Platina. Nejvýše 20 μg/g; stanoví se rentgenovou fluorescenční spektrometrií (2.2.37).

Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Nejvýše 17,0 %; stanoví se s 0,200 g velmi jemně upráškované látky, která se před vlastní titrací 6 min míchá v rozpouštědle. Použije se vhodné titrační činidlo, které neobsahuje pyridin.

Sterilita (2.6.1). Pokud je látka určena k výrobě parenterálních přípravků bez dalšího vhodného sterilizačního postupu, vyhovuje zkoušce na sterilitu.

Bakteriální endotoxiny (2.6.14). Pokud je látka určena k výrobě parenterálních přípravků bez dalšího vhodného postupu odstraňujícího bakteriální endotoxiny, vyhovuje zkoušce na bakteriální endotoxiny, obsahuje-li nejvýše 0,5 m.j. endotoxinu v miligramu.

Stanovení obsahu

Vápník. 0,400 g se rozpustí ve 150 ml vody R, zředí se jí na 300 ml a provede se chelatometrická titrace vápníku (2.5.11).

1 ml edetanu disodného 0,1 mol/l VS odpovídá 4,008 mg Ca.

Vápenatá sůl kyseliny folinové. Stanoví se kapalinovou chromatografií (2.2.29).

Zkoušený roztok. 10,0 mg se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 10,0 ml.

Porovnávací roztok (a). 10,0 mg vápenaté soli kyseliny folinové CRL se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 10,0 ml.

Porovnávací roztok (b). 1,0 ml porovnávacího roztoku (a) se zředí vodou R na 100,0 ml.

Porovnávací roztok (c). 10,0 mg kyseliny formyllistové CRL se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 100,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí vodou R na 10,0 ml.

Porovnávací roztok (d). 1,0 ml porovnávacího roztoku (b) se zředí vodou R na 10,0 ml.

Porovnávací roztok (e). 5,0 ml porovnávacího roztoku (c) se zředí porovnávacím roztokem (b) na 10,0 ml.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

• nerezové ocelové kolony délky 0,25 m a vnitřního průměru 4 mm naplněné silikagelem oktadecylsilanizovaným pro chromatografii R (5 μm),

• mobilní fáze s průtokovou rychlostí 1 ml/min, kterou je směs připravená takto: 220 ml methanolu R se smíchá se 780 ml roztoku obsahujícího 2,0 ml tetrabutylamoniumhydroxidu RS a 2,2 g hydrogenfosforečnanu sodného R, jehož pH bylo upraveno kyselinou fosforečnou R na hodnotu 7,5; v případě potřeby dosažení předepsaného rozlišení se upraví koncentrace methanolu,

• spektrofotometrického detektoru při 280 nm,

• injektorové smyčky.

Teplota kolony se udržuje na 40 °C až 45 °C.

Odděleně se nastříkne po 10 μl každého roztoku a chromatogramy se zaznamenávají po dobu odpovídající 2,5násobku retenčního času hlavního píku na chromatogramu zkoušeného roztoku. Zkoušku lze hodnotit, jestliže rozlišení mezi píky odpovídajícími vápenaté soli kyseliny folinové a kyselině formyllistové na chromatogramu porovnávacího roztoku (e) je nejméně 2,2 a když relativní směrodatná odchylka ploch hlavního píku pro šest opakovaných nástřiků porovnávacího roztoku (a) je nejvýše 2,0 %.

Obsah C20H21CaN7O7 v procentech se vypočte z ploch píků a deklarovaného obsahu vápenaté soli kyseliny folinové CRL.

Uchovávání

Ve vzduchotěsných obalech, chráněna před světlem. Jestliže je látka sterilní, uchovává se ve sterilních vzduchotěsných zabezpečených obalech.

Označování

V označení na obalu se uvede, zda je látka:

• sterilní,

• prostá bakteriálních endotoxinů.

Nečistoty

A. kyselina 4-aminobenzoylglutamová,

B. kyselina 5,10-diformyltetrahydrolistová,

C. kyselina listová,

D. kyselina 10-formyllistová,

E. kyselina 5-formyltetrahydropteroová.

Calcii gluconas [image omitted]

Glukonan vápenatý

Synonymum. Calcium gluconicum

[image omitted]

C12H22CaO14 . H2O	Mr 448,39	CAS 18016-24-5

Je to monohydrát D-glukonanu vápenatého. Obsahuje 98,5 % až 102,0 % sloučeniny C12H22CaO14 . H2O.

Vlastnosti

Bílý krystalický nebo zrněný prášek. Je mírně rozpustný ve vodě, snadno rozpustný ve vroucí vodě.

Zkoušky totožnosti

A. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu G R.

Zkoušený roztok. 20 mg se rozpustí v případě potřeby zahřátím ve vodní lázni při 60 °C v 1 ml vody R.

Porovnávací roztok. 20 mg glukonanu vápenatého CRL se rozpustí v případě potřeby zahřátím ve vodní lázni při 60 °C, v 1 ml vody R.

Na vrstvu se odděleně nanese po 5 μl 1 každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů ethylacetatu R amoniaku 26% R, vody R a lihu 96% R (10 + 10 + 30 + 50) po dráze 10 cm. Vrstva se suší 20 min při 100 °C a po ochlazení se postříká roztokem dichromanu draselného R (50 g/l) v roztoku kyseliny sírové R (40%). Po 5 min se hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku shoduje polohou, barvou a velikostí s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku.

B. Roztok S, viz Zkoušky na čistotu, vyhovuje zkouškám na vápník (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Roztok S. 1,0 g se rozpustí ve vodě R zahřátím na 60 °C a zředí se jí na 50 ml.

Vzhled roztoku. Roztok S zahřátý na 60 °C není intenzivněji zbarven než porovnávací barevný roztok Ž6 (2.2.2, Metoda II). Po ochlazení na 20 °C roztok neopalizuje intenzivněji než porovnávací suspenze II (2.2.1).

Organické nečistoty a kyselina boritá. 0,5 g se převede do porcelánové misky předem opláchnuté kyselinou sírovou R a vloží se do ledové lázně. Přidají se 2 ml ochlazené kyseliny sírové R a promíchá se; nevznikne žluté nebo hnědé zbarvení. Přidá se 1 ml chromotropinu 2 B RS; vznikne fialové zbarvení, které nepřechází na tmavě modré. Roztok není zbarven intenzivněji než směs 1 ml chromotropinu 2 B RS a 2 ml ochlazené kyseliny sírové R.

Sacharosa a redukující cukry. 0,5 g se rozpustí ve směsi 2 ml kyseliny chlorovodíkové RS a 10 ml vody R a 5 min se vaří. Po ochlazení se přidá 10 ml uhličitanu sodného RS a nechá se stát. Potom se zředí vodou R na 25 ml a zfiltruje se. K 5 ml filtrátu se přidají 2 ml vínanu měďnatého RS, 1 min se vaří a 2 min se nechá stát; nevznikne červená sraženina.

Chloridy (2.4.4). 12,5 ml roztoku S se zředí vodou R na 15 ml. Tento roztok vyhovuje limitní zkoušce na chloridy (200 μg/g).

Sírany (2.4.13). 10,0 g se zahřátím rozpustí ve směsi 10 ml kyseliny octové R a 90 ml vody destilované R. 15 ml tohoto roztoku vyhovuje limitní zkoušce na sírany (100 μg/g).

Těžké kovy (2.4.8). 2,0 g vyhovují limitní zkoušce D na těžké kovy (10 μg/g). Zkoušená látka se opatrně zahřívá, dokud se nezmění na bílou hmotu, která se vyžíhá. Porovnávací roztok se připraví za použití 2 ml základního roztoku olova (10 μg Pb/ml).

Hořčík a alkalické kovy. 1,00 g se rozpustí ve 100 ml vroucí vody R, přidá se 10 ml chloridu amonného RS, 1 ml amoniaku R a po kapkách 50 ml horkého šťavelanu amonného RS. Nechá se 4 h stát, potom se zředí vodou R na 200 ml a zfiltruje se. 100 ml filtrátu se odpaří do sucha a vyžíhá se. Zbytek váží nejvýše 2 mg (0,4 %).

Mikrobiální znečištění (2.6.12). Nejvýše 103 živých mikroorganismů v gramu; stanoví se plotnovou metodou.

Stanovení obsahu

0,800 g se rozpustí ve 20 ml horké vody R a po ochlazení se zředí vodou R na 300 ml. Provede se chelatometrická titrace vápníku (2.5.11).

1 ml edetanu disodného 0,1 mol/l VS odpovídá 44,84 mg C12H22CaO14 . H2O.

Calcii gluconas pro iniectione [image omitted]

Glukonan vápenatý na injekci

[image omitted]

C12H22CaO14 . H2O	Mr 448,39	CAS 18016-24-5

Je to monohydrát D-glukonanu vápenatého. Obsahuje 99,0 % až 101,0 % sloučeniny C12H22CaO14 . H2O.

Vlastnosti

Bílý krystalický nebo zrněný prášek. Je mírně rozpustný ve vodě, snadno rozpustný ve vroucí vodě.

Zkoušky totožnosti

A. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu G R.

Zkoušený roztok. 20 mg se rozpustí v případě potřeby zahřátím ve vodní lázni při 60 °C v 1 ml vody R.

Porovnávací roztok. 20 mg glukonanu vápenatého CRL se rozpustí v případě potřeby zahřátím ve vodní lázni při 60 °C v 1 ml vody R.

Na vrstvu se odděleně nanese po 5 μl obou roztoků a vyvíjí se směsí objemových dílů ethylacetatu R, amoniaku 26% R, vody R a lihu 96% R (10 + 10 + 30 + 50) po dráze 10 cm. Vrstva se suší 20 min při 100 °C a potom se postříká roztokem dichromanu draselného R (50 g/l) ve 40% roztoku kyseliny sírové R. Po 5 min se chromatogram pozoruje na denním světle. Na chromatogramu zkoušeného roztoku je hlavní skvrna polohou, barvou a velikostí shodná s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku.

B. Asi 20 mg vyhovuje zkoušce (b) na vápník (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Roztok S. K 10,0 g se přidá 90 ml vroucí destilované vody R; směs se vaří za stálého míchání nejvýše 10 s a míchá se do úplného rozpuštění. Zředí se vodou destilovanou R na 100,0 ml.

Vzhled roztoku. Roztok S zahřátý na 60 °C není intenzivněji zbarven než porovnávací barevný roztok H7 (2.2.2, Metoda II). Po ochlazení na 20 °C roztok neopalizuje intenzivněji než porovnávací suspenze II (2.2.1).

Hodnota pH (2.2.3). 6,4 až 8,3; měří se roztok připravený rozpuštěním 1,0 g ve 20 ml vody prosté oxidu uhličitého R zahřátím na vodní lázni.

Organické nečistoty a kyselina boritá. 0,5 g se převede do porcelánové misky předem opláchnuté kyselinou sírovou R a vloží se do ledové lázně. Přidají se 2 ml ochlazené kyseliny sírové R a promíchá se; nevznikne žluté nebo hnědé zbarvení. Přidá se 1 ml chromotropinu 2 B RS; vznikne fialové zbarvení, které nepřechází na tmavě modré. Zbarvení roztoku není intenzivnější než zbarvení směsi 1 ml chromotropinu 2 B RS a 2 ml ochlazené kyseliny sírové R.

Šťavelany. Nejvýše 100 μg/g; provede se kapalinová chromatografie (2.2.29).

Zkoušený roztok. 1,00 g se rozpustí ve vodě pro chromatografii R a zředí se jí na 100,0 ml.

Porovnávací roztok. 1,00 g se rozpustí ve vodě pro chromatografii R, přidá se 0,5 ml roztoku šťavelanu sodného R (0,152 g/l) ve vodě pro chromatografii R a zředí se jí na 100,0 ml.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

• předkolony délky 30 mm a vnitřního průměru 4 mm naplněné vhodným silným anexem (30 μm až 50 μm),

• dvou analytických kolon délky 0,25 m a vnitřního průměru 4 mm naplněných vhodným silným anexem (30 μm až 50 μm),

• mikromembránové anionpotlačující kolony, která je zapojena v sérii na předkolonu a dvě analytické kolony; anionpotlačující kolona je vybavena mikromembránou, která odděluje mobilní fázi od regeneračního potlačujícího roztoku protékajícího proti toku mobilní fáze rychlostí 4 ml/min,

• mobilní fáze s průtokovou rychlostí 2 ml/min připravené následovně: 0,212 g uhličitanu sodného bezvodého R a 63 mg hydrogenuhličitanu sodného R se rozpustí ve vodě pro chromatografii R a zředí se jí na 1000,0 ml,

• regeneračního anionpotlačujícího roztoku; roztok kyseliny sírové R (1,23 g/l) ve vodě pro chromatografii R,

• vodivostního detektoru,

• injektorové smyčky.

50 μl porovnávacího roztoku se vstříkne pětkrát. Zkoušku lze hodnotit, jestliže relativní směrodatná odchylka plochy píku šťavelanu na chromatogramu porovnávacího roztoku je nejvýše 2 %. 50 μl každého roztoku se vstříkne třikrát.

Obsah šťavelanu v μg/g se vypočte podle vzorce:

ST.50SR-ST,

v němž značí:

ST - plochu píku šťavelanu na chromatogramu zkoušeného roztoku,

SR - plochu píku šťavelanu na chromatogramu porovnávacího roztoku.

Sacharosa a redukující cukry. 0,5 g se rozpustí ve směsi 2 ml kyseliny chlorovodíkové RS a 10 ml vody R. 5 min se vaří, po ochlazení se přidá 10 ml uhličitanu sodného RS a nechá se stát 10 min. Potom se zředí vodou R na 25 ml a zfiltruje se. K 5 ml filtrátu se přidají 2 ml vínanu měďnatého RS, 1 min se vaří a 2 min se nechá stát; nevznikne červená sraženina.

Chloridy (2.4.4). K 10 ml zfiltrovaného roztoku S se přidá 5 ml vody R. Tento roztok vyhovuje limitní zkoušce na chloridy (50 μg/g).

Fosforečnany (2.4.11). 1 ml roztoku S se zředí vodou R na 100 ml. Tento roztok vyhovuje limitní zkoušce na fosforečnany (100 μg/g).

Sírany (2.4.13). 15 ml zfiltrovaného roztoku S vyhovuje limitní zkoušce na sírany (50 μg/g). Porovnávací roztok se připraví smícháním 7,5 ml základního roztoku síranů (10 μg SO4/ml) a 7,5 ml vody destilované R.

Železo. Nejvýše 5 μg/g; stanoví se atomovou absorpční spektrometrií (2.2.23, Metoda I).

Zkoušený roztok. 2,0 g se vloží do 100ml polytetrafluorethylenové kádinky, přidá se 5 ml kyseliny dusičné R a vaří se, dokud roztok není odpařen téměř do sucha. Přidá se 1 ml peroxidu vodíku koncentrovaného R a opět se odpaří téměř do sucha. Přidání a odpaření peroxidu vodíku se opakuje, dokud se nezíská čirý roztok. Za použití 2 ml kyseliny dusičné R se převede získaný čirý roztok do 25ml odměrné baňky a zředí se kyselinou chlorovodíkovou zředěnou RS po značku. Stejným způsobem se připraví kontrolní roztok za použití 0,65 g chloridu vápenatého R1 místo zkoušené látky.

Porovnávací roztoky. Připraví se zředěním základního roztoku železa (20 μg Fe/ml) kyselinou chlorovodíkovou zředěnou RS.

Měří se absorbance při 248,3 nm za použití železné lampy s dutou katodou jako zdroje záření a plamene vzduch-acetylen. Provede se základní korekce za použití deuteriové lampy.

Hořčík a alkalické kovy. K 0,50 g se přidá směs obsahující 1,0 ml kyseliny octové zředěné RS a 10,0 ml vody R. Rychle se zahřeje k varu a míchá se do úplného rozpuštění. K vroucímu roztoku se přidá 5,0 ml šťavelanu amonného RS a nechá se nejméně 6 h stát. Zfiltruje se přes filtr ze slinutého skla (1,6) do porcelánového kelímku, opatrně se odpaří do sucha a vyžíhá se. Zbytek váží nejvýše 2 mg (0,4 %).

Těžké kovy (2.4.8). 12 ml roztoku S vyhovuje limitní zkoušce A na těžké kovy (10 μg/g). Porovnávací roztok se připraví za použití základního roztoku olova (1 μg Pb/ml).

Bakteriální endotoxiny (2.6.14). Nejvýše 167 m.j. v gramu.

Mikrobiální znečištění (2.6.12). Nejvýše 10^2 živých mikroorganismů v gramu; stanoví se plotnovou metodou. Vyhovuje zkoušce na nepřítomnost Escherichia coli, Pseudomonas aeruginosa a Staphylococcus aureus (2.6.13).

Stanovení obsahu

0,350 g se rozpustí ve 20 ml horké vody R a po ochlazení se zředí vodou R na 300 ml. Provede se chelatometrická titrace vápníku (2.5.11) za použití 50 mg kyseliny kalkonkarboxylové s chloridem sodným R.

1 ml edetanu disodného 0,1 mol/l VS odpovídá 44,84 mg C12H22CaO14 . H2O.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech.

Calcii glycerophosphas [image omitted]

Glycerofosforečnan vápenatý

C3H7CaO6P	Mr 210,14	CAS 27214-00-2

Je to směs různých dílů vápenatých solí kyseliny (RS)-2,3-dihydroxypropylfosforečné a kyseliny 2-hydroxy-1-(hydroxymethyl)-ethylfosforečné, které mohou být hydratovány. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 18,6 % až 19,4 % Ca.

Vlastnosti

Bílý hygroskopický prášek. Je mírně rozpustný ve vodě, prakticky nerozpustný v lihu 96%.

Zkoušky totožnosti

A. 1 g se ve zkumavce se skleněnou trubičkou smíchá s 1 g hydrogensíranu draselného R a silně se zahřeje. Tvoří se bílé dýmy, které se zachytávají do kousku filtračního papíru impregnovaného čerstvě připraveným roztokem nitroprussidu sodného R (10 g/l); filtrační papír se zbarví do modra při styku s piperidinem R.

B. 0,1 g se žíhá v kelímku. Zbytek se převede do 5 ml kyseliny dusičné R, zahřívá se 1 min na vodní lázni a zfiltruje se. Filtrát vyhovuje zkoušce (b) na fosforečnany (2.3.1).

C. Vyhovuje zkoušce (b) na vápník (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Roztok S. 1,5 g se rozpustí při pokojové teplotě ve vodě prosté oxidu uhličitého R připravené z vody destilované R a zředí se stejným rozpouštědlem na 150 ml.

Vzhled roztoku. Roztok S neopalizuje intenzivněji než porovnávací suspenze III (2.2.1).

Kysele nebo zásaditě reagující látky. Ke 100 ml roztoku S se přidá 0,1 ml fenolftaleinu RS. Ke změně zbarvení indikátoru se spotřebuje nejvýše 1,5 ml kyseliny chlorovodíkové 0,1 mol/l VS nebo 0,5 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS.

Kyselina citronová. 5,0 g se protřepe s 20 ml vody prosté oxidu uhličitého R a zfiltruje se. K filtrátu se přidá 0,15 ml kyseliny sírové R a opět se zfiltruje. K filtrátu se přidá 5 ml síranu rtuťnatého RS, zahřeje se k varu, přidá se 0,5 ml roztoku manganistanu draselného R (3,2 g/l) a opět se zahřeje k varu; nevznikne sraženina.

Glycerol a látky rozpustné v lihu 96%. 1,000 g se třepe 1 min s 25 ml lihu 96% R a zfiltruje se. Filtrát se odpaří do sucha na vodní lázni a zbytek se suší 1 h při 70 °C. Zbytek váží nejvýše 5 mg (0,5 %).

Chloridy (2.4.4). 0,1 g se rozpustí ve směsi 2 ml kyseliny octové R a 8 ml vody R a zředí se vodou R na 15 ml. Tento roztok vyhovuje limitní zkoušce na chloridy (500 μg/g).

Fosforečnany (2.4.11). 2,5 ml roztoku S se zředí vodou R na 100 ml. Tento roztok vyhovuje limitní zkoušce na fosforečnany (400 μg/g).

Sírany (2.4.13). 15 ml roztoku S vyhovuje limitní zkoušce na sírany (0,1 %).

Arsen (2.4.2). 0,33 g se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 25 ml. Tento roztok vyhovuje limitní zkoušce A na arsen (3 μg/g).

Těžké kovy (2.4.8). 2,0 g se rozpustí v 10 ml tlumivého roztoku o pH 3,5 a zředí se vodou R na 20 ml. 12 ml tohoto roztoku vyhovuje limitní zkoušce A na těžké kovy (20 μg/g). Porovnávací roztok se připraví za použití základního roztoku olova (2 μg Pb/ml).

Železo (2.4.9). 0,20 g vyhovuje limitní zkoušce na železo (50 μg/g).

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 12,0 %; 1,000 g se suší 4 h v sušárně při 150 °C.

Stanovení obsahu

0,200 g se rozpustí ve vodě R a provede se chelatometrická titrace vápníku (2.5.11).

1 ml edetanu disodného 0,1 mol/l VS odpovídá 4,008 mg Ca.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech.

Calcii hydrogenophosphas [image omitted]

Hydrogenfosforečnan vápenatý

Synonymum. Calcii hydrogenophosphas anhydricus

CaHPO4	Mr 136,06	CAS 7757-93-9

Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 98,0 % až 101,0 % sloučeniny CaHPO4.

Vlastnosti

Bílý krystalický prášek nebo bezbarvé krystaly. Je prakticky nerozpustný ve vodě a v lihu 96%. Rozpouští se ve zředěné kyselině chlorovodíkové a zředěné kyselině dusičné.

Zkoušky totožnosti

A. Zkouška Dihydrogenfosforečnan vápenatý a fosforečnan vápenatý, viz Zkoušky na čistotu, je zároveň zkouškou totožnosti.

B. Zkouška Ztráta sušením, viz Zkoušky na čistotu, je zároveň zkouškou totožnosti.

C. 0,1 g se rozpustí ve směsi 5 ml kyseliny dusičné zředěné RS a 5 ml vody R. Tento roztok vyhovuje zkoušce (b) na fosforečnany (2.3.1).

D. Asi 5 mg se rozpustí v 5 ml kyseliny octové R a přidá se 0,5 ml hexakyanoželeznatanu draselného RS; roztok zůstane čirý. Přidá se asi 50 mg chloridu amonného R a nechá se 5 min stát; vzniká bílá krystalická sraženina.

Zkoušky na čistotu

Roztok S. 2,5 g se rozpustí ve 20 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS, v případě potřeby se zfiltruje a přidává se amoniak zředěný RS1, dokud se nevytvoří sraženina. Přidá se minimální množství kyseliny chlorovodíkové zředěné RS, aby se sraženina rozpustila, a směs se zředí vodou destilovanou R na 50 ml.

Dihydrogenfosforečnan vápenatý a fosforečnan vápenatý. 2,00 g se rozpustí ve 30,0 ml kyseliny chlorovodíkové 1 mol/l VS, přidá se 20 ml vody R a 0,05 ml modři bromfenolové RS. Nadbytek kyseliny chlorovodíkové se titruje hydroxidem sodným 1 mol/l VS. Spotřeba kyseliny chlorovodíkové 1 mol/l VS je 14,0 ml až 15,5 ml.

Uhličitany. 0,5 g se protřepe s 5 ml vody prosté oxidu uhličitého R a přidá se 1 ml kyseliny chlorovodíkové R; roztok nešumí.

Chloridy (2.4.4). 0,5 g se rozpustí ve směsi 1 ml kyseliny dusičné R a 10 vody R a zředí se vodou R na 50 ml. 15 ml tohoto roztoku vyhovuje limitní zkoušce na chloridy (330 μg/g).

Fluoridy (2.4.5). 0,5 g vyhovuje limitní zkoušce na fluoridy (100 μg/g).

Sírany (2.4.13). K 1 ml roztoku S se přidají 2 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS a zředí se vodou destilovanou R na 25 ml. 15 ml tohoto roztoku vyhovuje limitní zkoušce na sírany (0,5 %).

Arsen (2.4.2). 2 ml roztoku S vyhovují limitní zkoušce A na arsen (10 μg/g).

Baryum. K 10 ml filtrovaného roztoku S se přidá 0,5 ml kyseliny sírové zředěné RS. Po 15 min roztok neopalizuje intenzivněji než směs 10 ml roztoku S a 0,5 ml vody destilované R.

Těžké kovy (2.4.8). 10 ml roztoku S se zředí vodou R na 20 ml. 12 ml tohoto roztoku vyhovuje limitní zkoušce A na těžké kovy (40 μg/g). Porovnávací roztok se připraví za použití základního roztoku olova (1 μg Pb/ml).

Železo (2.4.9). 0,5 ml roztoku S se zředí vodou R na 10 ml. Tento roztok vyhovuje limitní zkoušce na železo (400 μg/g).

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 2,0 %; 1,000 g se suší 2 h v sušárně při 150 °C.

Stanovení obsahu

0,250 g se rozpustí ve směsi 1 ml kyseliny chlorovodíkové RS a 5 ml vody R, přidá se 25,0 ml edetanu disodného 0,1 mol/l VS a zředí se vodou R na 200 ml. Směs se neutralizuje amoniakem 26% R, přidá se 10 ml tlumivého roztoku s chloridem amonným o pH 10,0 a asi 50 mg černě eriochromové T s chloridem sodným R. Nadbytek edetanu disodného se titruje síranem zinečnatým 0,1 mol/l VS až do změny modrého zbarvení na fialové. Provede se slepá zkouška.

1 ml edetanu disodného 0,1 mol/l VS odpovídá 13,61 mg CaHPO4.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech.

Calcii hydrogenophosphas dihydricus [image omitted]

Dihydrát hydrogenfosforečnanu vápenatého

Synonymum. Calcium hydrogenphosphoricum

CaHPO4 . 2 H2O	Mr 172,09	CAS 7789-77-7

Obsahuje 98,0 % až 105,0 % sloučeniny CaHPO4 . 2H4O.

Vlastnosti

Bílý krystalický prášek. Je prakticky nerozpustný ve studené vodě a v lihu 96%. Rozpouští se ve zředěné kyselině chlorovodíkové a ve zředěné kyselině dusičné.

Zkoušky totožnosti

A. 0,1 g se rozpustí ve směsi 5 ml kyseliny dusičné zředěné RS a 5 ml vody R. Tento roztok vyhovuje zkoušce (b) na fosforečnany (2.3.1).

B. Vyhovuje zkoušce (b) na vápník (2.3.1).

C. Rozmezí Stanovení obsahuje zároveň zkouškou totožnosti.

Zkoušky na čistotu

Roztok S. 2,5 g se rozpustí ve 20 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS, v případě potřeby se zfiltruje a přidává se amoniak zředěný RS1, dokud se nevytvoří sraženina. Potom se přidá takové množství kyseliny chlorovodíkové zředěné RS, aby se sraženina rozpustila, a směs se zředí vodou destilovanou R na 50 ml.

Dihydrogenfosforečnan vápenatý a fosforečnan vápenatý. 2,00 g se rozpustí ve 30,0 ml kyseliny chlorovodíkové 1 mol/l VS, přidá se 20 ml vody R a 0,05 ml oranže methylové RS. Nadbytek kyseliny chlorovodíkové se titruje hydroxidem sodným 1 mol/l VS. Spotřeba kyseliny chlorovodíkové 1 mol/l VS je 11,0 ml až 12,5 ml.

Uhličitany. 0,5 g se protřepe s 5 ml vody prosté oxidu uhličitého R a přidá se 1 ml kyseliny chlorovodíkové R; roztok nešumí.

Chloridy (2.4.4). 0,5 g se rozpustí ve směsi 1 ml kyseliny dusičné R a 10 ml vody R a zředí se vodou R na 50 ml. 15 ml tohoto roztoku vyhovuje limitní zkoušce na chloridy (330 μg/g).

Fluoridy (2.4.5). 0,5 g vyhovuje limitní zkoušce na fluoridy (100 μg/g).

Sírany (2.4.13). K 1 ml roztoku S se přidají 2 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS a zředí se vodou destilovanou R na 25 ml. 15 ml tohoto roztoku vyhovuje limitní zkoušce na sírany (0,5 %).

Arsen (2.4.2). 2 ml roztoku S vyhovují limitní zkoušce A na arsen (10 μg/g).

Baryum. K 10 ml roztoku S se přidá 0,5 ml kyseliny sírové zředěné RS. Po 15 min roztok neopalizuje intenzivněji než směs 10 ml roztoku S a 0,5 ml vody destilované R.

Těžké kovy (2.4.8). 10 ml roztoku S se zředí vodou R na 20 ml. 12 ml tohoto roztoku vyhovuje limitní zkoušce A na těžké kovy (40 μg/g). Porovnávací roztok se připraví za použití základního roztoku olova (1 μg Pb/ml).

Železo (2.4.9). 0,5 ml roztoku S se zředí vodou R na 10 ml. Tento roztok vyhovuje limitní zkoušce na železo (400 μg/g).

Stanovení obsahu

0,300 g se rozpustí ve směsi 1 ml kyseliny chlorovodíkové RS a 5 ml vody R, přidá se 25,0 ml edetanu disodného 0,1 mol/l VS a zředí se vodou R na 200 ml. Směs se neutralizuje amoniakem 26% R, přidá se 10 ml tlumivého roztoku s chloridem amonným o pH 10,0 a asi 50 mg černě eriochromové T s chloridem sodným R. Nadbytek edetanu disodného se titruje síranem zinečnatým 0,1 mol/l VS do změny modrého zbarvení na fialové. Provede se slepá zkouška.

1 ml edetanu disodného 0,1 mol/l VS odpovídá 17,21 mg CaHPO4 . 2H2O.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech.

† Calcii hydroxidum [image omitted]

Hydroxid vápenatý

Ca(OH)2	Mr 74,10	CAS 1305-62-0

Obsahuje 95,0 % až 100,5 % sloučeniny Ca(OH)2.

Vlastnosti

Bílý jemný prášek. Je prakticky nerozpustný ve vodě.

Zkoušky totožnosti

A. K 0,80 g ve třecí misce se přidá 10 ml vody R, 0,5 ml fenolftaleinu RS a promíchá se; suspenze zčervená. Po přidání 17,5 ml kyseliny chlorovodíkové 1 mol/l VS se suspenze odbarví bez šumění. Suspenze se 1 min roztírá; červené zbarvení se znovu objeví. Přidá se 6 ml kyseliny chlorovodíkové 1 mol/l VS a znovu se rozetře; směs se odbarví.

B. 20 mg se rozpustí v kyselině octové R a zředí se jí na 50 ml. Tento roztok vyhovuje zkoušce (b) na vápník (2.3.1)

Zkoušky na čistotu

Látky nerozpustné v kyselině chlorovodíkové. 2,0 g se rozpustí ve 30 ml kyseliny chlorovodíkové R, povaří se a roztok se zfiltruje. Zbytek se promyje horkou vodou R vysuší se a zváží se; hmotnost zbytku je nejvýše 10 mg (0,5 %).

Uhličitany. Nejvýše 5,0 % CaCO3. Ke ztitrovanému roztoku ze zkoušky Stanovení obsahu se přidá 5,0 ml kyseliny chlorovodíkové 1 mol/l VS a titruje se hydroxidem sodným 1 mol/l VS za použití 0,5 ml oranže methylové RS jako indikátoru.

1 ml kyseliny chlorovodíkové 1 mol/l VS odpovídá 50,05 mg CaCO3.

Chloridy (2.4.4). 0,30 g se rozpustí ve směsi 2 ml kyseliny dusičné R a 10 ml vody R a zředí se vodou R na 30 ml. 15 ml tohoto roztoku vyhovuje limitní zkoušce na chloridy (330 μg/g).

Sírany (2.4.13). 0,15 g se rozpustí ve směsi 5 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS a 10 ml vody R a zředí se vodou destilovanou R na 60 ml. 15 ml tohoto roztoku vyhovuje limitní zkoušce na sírany (0,4 %).

Arsen (2.4.2). 0,50 g se rozpustí v kyselině chlorovodíkové s bromem RS a zředí se vodou R na 50 ml. 25 ml tohoto roztoku vyhovuje limitní zkoušce na arsen (4 μg/g).

Hořčík a alkalické kovy. 1,0 g se rozpustí ve směsi 10 ml kyseliny chlorovodíkové R a 40 ml vody R, povaří se a přidá se 50 ml roztoku kyseliny šťavelové R (63 g/l). Zneutralizuje se amoniakem 17,5% RS, zředí se vodou R na 200 ml, nechá se 1 h stát a zfiltruje se přes vhodný filtr. Ke 100 ml filtrátu se přidá 0,5 ml kyseliny sírové R, opatrně se odpaří do sucha a vyžíhá se. Zbytek váží nejvýše 20 mg (4,0 %, počítáno jako sírany).

Těžké kovy (2.4.8). 1,0 g se rozpustí v 10 ml kyseliny chlorovodíkové RS a odpaří se na vodní lázni do sucha. Zbytek se rozpustí ve 20 ml vody R a zfiltruje se. 12 ml filtrátu vyhovuje limitní zkoušce A na těžké kovy (20 μg/g). Porovnávací roztok se připraví za použití základního roztoku olova (2 μg Pb/ml).

Stanovení obsahu

K 1,500 g v třecí misce se přidá 20 ml až 30 ml vody R a 0,5 ml fenolftaleinu RS. Titruje se kyselinou chlorovodíkovou 1 mol/l VS za roztírání látky do odstranění červeného zbarvení. Ztitrovaný roztok se použije ve zkoušce Uhličitany, viz Zkoušky na čistotu.

1 ml kyseliny chlorovodíkové 1 mol/l VS odpovídá 37,05 mg Ca(OH)2.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech.

Separandum.

Calcii lactas pentahydricus [image omitted]

Pentahydrát mléčnanu vápenatého

[image omitted]

C6H10CaO6 . ~5H2O	Mr bezvodého 218,22	CAS 63690-56-2

Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 98,0 % až 102,0 % vápenaté soli kyseliny (RS)-2-hydroxypropionové nebo směsi vápenatých solí kyseliny (R)-, (S)- a (RS)-2-hydroxypropionové. Látka obsahuje 22,0 % až 27,0 % vody.

Vlastnosti

Bílý nebo téměř bílý krystalický nebo zrněný prášek snadno větrající. Je dobře rozpustný ve vodě, snadno rozpustný ve vroucí vodě, velmi těžce rozpustný v lihu 96%.

Zkoušky totožnosti

A. Zkouška Ztráta sušením, viz Zkoušky na čistotu, je zároveň zkouškou totožnosti.

B. Vyhovuje zkoušce na mléčnany (2.3.1).

C. Vyhovuje zkoušce (b) na vápník (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Roztok S. 5,0 g se rozpustí zahřátím ve vodě prosté oxidu uhličitého R připravené z vody destilované R a po ochlazení se jí zředí na 100 ml.

Vzhled roztoku. Roztok S neopalizuje intenzivněji než porovnávací suspenze II (2.2.1) a není intenzivněji zbarven než porovnávací barevný roztok HŽ6 (2.2.2, Metoda II).

Kysele nebo zásaditě reagující látky. K 10 ml roztoku S se přidá 0,1 ml fenolftaleinu RS a 0,5 ml kyseliny chlorovodíkové 0,01 mol/l VS; roztok je bezbarvý. Ke vzniku růžového zbarvení indikátoru se spotřebují nejvýše 2,0 ml hydroxidu sodného 0,01 mol/l VS.

Těkavé mastné kyseliny. 0,5 g se míchá s 1 ml kyseliny fosforečné R ve 100ml baňce se zabroušenou zátkou. Baňka se uzavře a opatrně se 10 min zahřívá při 50 °C. Ihned po otevření baňky není cítit nepříjemný pach nižších mastných kyselin.

Chloridy (2.4.4). 5 ml roztoku S se zředí vodou R na 15 ml. Tento roztok vyhovuje limitní zkoušce na chloridy (200 μg/g).

Sírany (2.4.13). 7,5 ml roztoku S se zředí vodou destilovanou R na 15 ml. Tento roztok vyhovuje limitní zkoušce na sírany (400 μg/g).

Baryum. K 10 ml roztoku S se přidá 1 ml síranu vápenatého RS. Po 15 min roztok neopalizuje intenzivněji než směs 10 ml roztoku S a 1 ml vody destilované R.

Těžké kovy (2.4.8). 12 ml roztoku S vyhovuje limitní zkoušce A na těžké kovy (20 μg/g). Porovnávací roztok se připraví za použití základního roztoku olova (1 μg Pb/ml).

Železo (2.4.9). 4 ml roztoku S se zředí vodou R na 10 ml. Tento roztok vyhovuje limitní zkoušce na železo (50 μg/g).

Hořčík a alkalické soli. K 20 ml roztoku S se přidá 20 ml vody R, 2 g chloridu amonného R a 2 ml amoniaku zředěného RS1. Zahřeje se k varu, rychle se přidá 40 ml horkého šťavelanu amonného RS a nechá se 4 h stát. Potom se směs zředí vodou R na 100,0 ml a zfiltruje se. K 50,0 ml filtrátu se přidá 0,5 ml kyseliny sírové R, odpaří se do sucha a zbytek se žíhá do konstantní hmotnosti při 600 °C. Zbytek po žíhání váží nejvýše 5 mg (1 %).

Ztráta sušením (2.2.32). 22,0 % až 27,0 %; 0,500 g se suší v sušárně při 125 °C.

Stanovení obsahu

0,200 g se rozpustí ve vodě R, zředí se jí na 300 ml a provede se chelatometrická titrace vápníku (2.5.11).

1 ml edetanu disodného 0,1 mol/l VS odpovídá 21,82 mg C6H10CaO6.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech.

Calcii lactas trihydricus [image omitted]

Trihydrát mléčnanu vápenatého

[image omitted]

C6H10CaO6 . ~3H2O	Mr bezvodého 218,22	CAS 63690-56-2

Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 98,0 % až 102,0 % vápenaté soli kyseliny (RS)-2-hydroxypropionové nebo směsi vápenatých solí kyseliny (R)-, (S)- a (RS)-2-hydroxypropionové. Látka obsahuje 15,0 % až 20,0 % vody.

Vlastnosti

Bílý nebo téměř bílý krystalický nebo zrněný prášek. Je dobře rozpustný ve vodě, snadno rozpustný ve vroucí vodě, velmi těžce rozpustný v lihu 96%.

Zkoušky totožnosti

A. Zkouška Ztráta sušením, viz Zkoušky na čistotu, je zároveň zkouškou totožnosti.

B. Vyhovuje zkoušce na mléčnany (2.3.1).

C. Vyhovuje zkoušce (b) na vápník (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Roztok S. 5,0 g se rozpustí zahřátím ve vodě prosté oxidu uhličitého R připravené z vody destilované R a po ochlazení se jí zředí na 100 ml.

Vzhled roztoku. Roztok S neopalizuje intenzivněji než porovnávací suspenze II (2.2.1) a není intenzivněji zbarven než porovnávací barevný roztok HŽ6 (2.2.2, Metoda II).

Kysele nebo zásaditě reagující látky. K 10 ml roztoku S se přidá 0,1 ml fenolftaleinu RS a 0,5 ml kyseliny chlorovodíkové 0,01 mol/l VS; roztok je bezbarvý. Ke vzniku růžového zbarvení indikátoru se spotřebují nejvýše 2,0 ml hydroxidu sodného 0,01 mol/l VS.

Těkavé mastné kyseliny. 0,5 g se míchá s 1 ml kyseliny fosforečné R ve 100ml baňce se zabroušenou zátkou. Baňka se uzavře a opatrně se 10 min zahřívá při 50 °C. Ihned po otevření baňky není cítit nepříjemný pach nižších mastných kyselin.

Chloridy (2.4.4). 5 ml roztoku S se zředí vodou R na 15 ml. Tento roztok vyhovuje limitní zkoušce na chloridy (200 μg/g).

Sírany (2.4.13). 7,5 ml roztoku S se zředí vodou destilovanou R na 15 ml. Tento roztok vyhovuje limitní zkoušce na sírany (400 μg/g).

Baryum. K 10 ml roztoku S se přidá 1 ml síranu vápenatého RS. Po 15 min roztok neopalizuje intenzivněji než směs 10 ml roztoku S a 1 ml vody destilované R.

Těžké kovy (2.4.8). 12 ml roztoku S vyhovuje limitní zkoušce A na těžké kovy (20 μg/g). Porovnávací roztok se připraví za použití základního roztoku olova (1 μg Pb/ml).

Železo (2.4.9). 4 ml roztoku S se zředí vodou R na 10 ml. Tento roztok vyhovuje limitní zkoušce na železo (50 μg/g).

Hořčík a alkalické soli. K 20 ml roztoku S se přidá 20 ml vody R, 2 g chloridu amonného R a 2 ml amoniaku zředěného RS1. Zahřeje se k varu, rychle se přidá 40 ml horkého šťavelanu amonného RS a nechá se 4 h stát. Potom se směs zředí vodou R na 100,0 ml a zfiltruje se. K 50,0 ml filtrátu se přidá 0,5 ml kyseliny sírové R, odpaří se do sucha a zbytek se žíhá do konstantní hmotnosti při 600 °C. Zbytek po žíhání váží nejvýše 5 mg (1 %).

Ztráta sušením (2.2.32). 15,0 % až 20,0 %; suší se 0,500 g v sušárně při 125 °C.

Stanovení obsahu

0,200 g se rozpustí ve vodě R, zředí se jí na 300 ml a provede se chelatometrická titrace vápníku (2.5.11).

1 ml edetanu disodného 0,1 mol/l VS odpovídá 21,82 mg C6H10CaO6.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech.

Calcii oxidum [image omitted]

Oxid vápenatý

Synonymum. Calcium oxydatum

CaO	Mr 56,08	CAS 1305-78-8

Je to vyžíhaný bílý vápenec. Počítáno na vyžíhanou látku, obsahuje 97,0 % až 100,5 % sloučeniny CaO.

Vlastnosti

Bílá nebo téměř bílá lehká amorfní hmota nebo bílý prášek, bez zápachu. Je prakticky nerozpustný v lihu 96 %.

Na vzduchu přijímá vlhkost a oxid uhličitý. Navlhčí-li se polovičním množstvím vody, silně se zahřívá a tvoří se těžce rozpustný hydroxid vápenatý, který po přidání dalšího množství vody vytvoří bílou, zakalenou tekutinu silně zásadité reakce (vápenné mléko). Rozpouští se ve zředěných minerálních kyselinách.

Zkoušky totožnosti

A. Vyhovuje zkoušce (b) na vápník (2.3.1).

B. 1 g látky se zvlhčí 0,5 ml vlažné vody R. Dojde k prudké reakci za uvolnění tepla a vzniku bílé práškovité sloučeniny (hašené vápno).

Zkoušky na čistotu

Roztok S. 1,000 g vyžíhané sloučeniny se zvlhčí 0,5 ml vody R, po chvíli se přidá 1,0 ml vody R a směs se kvantitativně převede 25 ml kyseliny dusičné zředěné RS do 50ml kuželové baňky. Směs se zfiltruje filtrem ze slinutého skla (4) a promyje se čtyřikrát 5 ml vody R. Filtrát a promývací tekutina se zředí vodou R na 50,0 ml.

Vzhled roztoku. Roztok S je bezbarvý (2.2.2, Metoda II).

Chloridy (2.4.4). 10 ml roztoku S zředěného vodou R na 15 ml vyhovuje limitní zkoušce na chloridy (250 μg/g).

Sírany (2.4.13). 3 ml roztoku S zředěného vodou R na 15 ml vyhovují limitní zkoušce na sírany (0,25 %).

Ztráta žíháním. Nejvýše 9,0 %; 1,200 g se žíhá při 600 °C v platinovém kelímku do konstantní hmotnosti.

Stanovení obsahu

Použijí se 2,0 ml roztoku S, přidá se asi 30 mg kyseliny kalkonkarboxylové s chloridem sodným R a provede se chelatometrická titrace vápníku do změny vínově červeného zbarvení na čistě modré (2.5.11).

1 ml edetanu disodného 0,1 mol/l VS odpovídá 5,608 mg CaO.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, chráněn před vlhkostí a oxidem uhličitým.

Calcii pantathenas [image omitted]

Pantothenan vápenatý

Synonymum. Calcium pantothenicum

[image omitted]

C18H32CaN2O10	Mr 476,54	CAS 137-08-6

Je to vápenatá sůl kyseliny (R)-3-(2,4-dihydroxy-3,3-dimethylbutyramido)propionové. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 98,0 % až 101,0 % sloučeniny C18H32CaN2O10.

Vlastnosti

Bílý slabě hygroskopický prášek. Je snadno rozpustný ve vodě, těžce rozpustný v lihu 96%, prakticky nerozpustný v etheru.

Zkoušky totožnosti

A. Zkouška Specifická optická otáčivost, viz Zkoušky na čistotu, je současně zkouškou totožnosti.