Vyhláška Ministerstva zdravotnictví, kterou se stanoví požadavky na jakost, postup při přípravě, zkoušení, uchovávání a dávkování léčiv (Český lékopis 1997)

B. Hodnotí se chromatogramy získané ve zkoušce β-alanin, viz Zkoušky na čistotu. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) se polohou, barvou a velikostí shoduje s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku (a).

C. K 1 ml roztoku S, viz Zkoušky na čistotu, se přidá 1 ml hydroxidu sodného zředěného RS a 0,1 ml síranu měďnatého RS; vznikne modré zbarvení.

D. Vyhovuje zkoušce (a) na vápník (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Roztok S. 2,50 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředí se jí na 50,0 ml.

Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a bezbarvý (2.2.2, Metoda II).

Hodnota pH (2.2.3). 6,8 až 8,0; měří se roztok S.

Specifická optická otáčivost (2.2.7). +25,5° až +27,5°, počítáno na vysušenou látku; měří se roztok S.

-alanin. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu G R.

Zkoušený roztok (a). 0,2 g se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 5 ml.

Zkoušený roztok (b). 1 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí vodou R na 10 ml.

Porovnávací roztok (a). 20 mg pantothenanu vápenatého CRL se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 5 ml.

Porovnávací roztok (b). 10 mg -alaninu R se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 50 ml.

Na vrstvu se nanese odděleně po 5 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů vody R a ethanolu R (35 + 65) po dráze 12 cm. Vrstva se vysuší v proudu vzduchu, postříká se ninhydrinem RS1 a zahřívá se 10 min při 110 °C. Žádná skvrna odpovídající skvrně β-alaninu na chromatogramu zkoušeného roztoku (a) není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,5%).

Chloridy (2.4.4). 5 ml roztoku S se zředí vodou R na 15 ml. Tento roztok vyhovuje limitní zkoušce na chloridy (200 μg/g).

Těžké kovy (2.4.8). 12 ml roztoku S vyhovuje limitní zkoušce A na těžké kovy (20 μg/g). Porovnávací roztok se připraví za použití základního roztoku olova (1 μg Pb/ml).

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 3,0 %; 1,000 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Stanovení obsahu

0,180 g se rozpustí v kyselině octové ledové R a titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace (2.2.20) bodu ekvivalence.

1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l VS odpovídá 23,83 mg C18H32CaN2O10.

Uchovávání

Ve vzduchotěsných obalech.

Calcii phosphas [image omitted]

Fosforečnan vápenatý

Synonymum. Tricalcii phosphas

CAS 7758-87-4

Je to směs obsahující fosforečnany vápenaté.

Obsahuje 35,0 % až 40,0 % Ca (Ar 40,08).

Vlastnosti

Bílý nebo téměř bílý prášek. Je prakticky nerozpustný ve vodě. Rozpouští se ve zředěné kyselině chlorovodíkové a ve zředěné kyselině dusičné.

Zkoušky totožnosti

A. 0,1 g se rozpustí v 5 ml roztoku kyseliny dusičné R 25% (V/V). Roztok vyhovuje zkoušce (b) na fosforečnany (2.3.1).

B. 0,2 g se žíhá v kelímku. Nechá se vychladnout a přidá se 0,5 ml dusičnanu stříbrného RS1; směs je žlutá.

C. Vyhovuje zkoušce (b) na vápník (2.3.1). Před přidáním roztoku hexakyanoželeznatanu draselného RS se zfiltruje.

Zkoušky na čistotu

Roztok S. 2,50 g se rozpustí ve 20 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS. Není-li roztok čirý, zfiltruje se. Pak se přidá po kapkách amoniak zředěný RS1, dokud nevznikne sraženina. Sraženina se rozpustí přidáním kyseliny chlorovodíkové zředěné RS a zředí se vodou destilovanou R na 50 ml.

Chloridy (2.4.4). 0,22 g se rozpustí ve směsi 1 ml kyseliny dusičné R a 10 ml vody R a zředí se vodou R na 100 ml. 15 ml roztoku vyhovuje limitní zkoušce na chloridy (0,15 %).

Fluoridy. Nejvýše 50 μg/g; stanoví se potenciometricky za použití fluorido-selektivní indikační elektrody a argentchloridové srovnávací elektrody (2.2.36, Metoda I).

Zkoušený roztok. V 50ml odměrné baňce se rozpustí 0,250 g v kyselině chlorovodíkové 0,1 mol/l RS, přidá se 5,0 ml základního roztoku fluoridů (1 μg F/ml) a zředí se kyselinou chlorovodíkovou 0,1 mol/l RS na 50,0 ml. K 20,0 ml roztoku se přidá 20,0 ml tlumivého roztoku k úpravě celkové iontové síly a 3 ml roztoku octanu sodného bezvodého R (82 g/l), upraví se hodnota pH na 5,2 amoniakem R a zředí se vodou destilovanou R na 50,0 ml.

Porovnávací roztoky. K 5,0 ml, 2,0 ml, 1,0 ml, 0,5 ml a 0,25 ml základního roztoku fluoridů (10 μg F/ml) se přidá po 20,0 ml tlumivého roztoku k úpravě celkové iontové síly a zředí se vodou destilovanou R na 50,0 ml.

Měří se 20,0 ml každého roztoku. Koncentrace fluoridů se vypočítá z kalibrační křivky; v úvahu je nutno brát přidání fluoridu k roztoku zkoušené látky.

Sírany (2.4.13). 1 ml roztoku S se zředí vodou destilovanou R na 25 ml. 15 ml roztoku vyhovuje limitní zkoušce na sírany (0,5 %).

Arsen (2.4.2). 5 ml roztoku S vyhovuje limitní zkoušce A na arsen (4 μg/g).

Těžké kovy (2.4.8). 13 ml roztoku S se zředí vodou R na 20 ml. 12 ml roztoku vyhovuje limitní zkoušce A na těžké kovy (30 μg/g). Porovnávací roztok se připraví za použití základního roztoku olova (1 μg Pb/ml).

Železo (2.4.9). 0,5 ml roztoku S se zředí vodou R na 10 ml. Roztok vyhovuje limitní zkoušce na železo (400 μg/g).

Látky nerozpustné v kyselině. 5,0 g se rozpustí ve směsi 10 ml kyseliny chlorovodíkové R a 30 ml vody R. Zfiltruje se, zbytek se promyje vodou R a suší se do konstantní hmotnosti při 100 °C až 105 °C. Zbytek váží nejvýše 10 mg (0,2 %).

Ztráta žíháním. Nejvýše 8,0 %; 1,000 g se žíhá 30 min při 800 °C.

Stanovení obsahu

0,200 g se rozpustí ve směsi 1 ml kyseliny chlorovodíkové RS a 5 ml vody R. Přidá se 25,0 ml edetanu disodného 0,1 mol/l VS a zředí se vodou R na 200 ml; pH se upraví amoniakem 26% R na hodnotu asi 10. Přidá se 10 ml tlumivého roztoku s chloridem amonným o pH 10,0 a několik miligramů černi eriochromové T s chloridem sodným R. Nadbytek edetanu disodného se titruje síranem zinečnatým 0,1 mol/l VS do změny modrého zbarvení na fialové.

1 ml edetanu disodného 0,1 mol/l VS odpovídá 4,008 mg Ca.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech.

Calcii stearas [image omitted]

Stearan vápenatý

CAS 1592-23-0

Je to směs vápenatých solí různých mastných kyselin obsahující hlavně stearan vápenatý [(C17H35COO)2Ca; Mr 607,03] a palmitan vápenatý [(C5H31CO2O) Ca; Mr 550,92] s menším množstvím jiných mastných kyselin. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 6,4 % až 7,4 % Ca (Ar 40,08). Podíl mastných kyselin obsahuje nejméně 40 % kyseliny stearové a součet kyselin stearové a palmitové je nejméně 90,0 %.

Vlastnosti

Jemný bílý nebo téměř bílý krystalický prášek. Je prakticky nerozpustný ve vodě, v lihu 96% a v etheru.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: C a D.

Alternativní sestava zkoušek: A, B a D, viz Obecné zásady (1.2).

A. Teplota tuhnutí (2.2.18) zbytku získaného při přípravě roztoku S, viz Zkoušky na čistotu, není nižší než 54 °C.

B. Číslo kyselosti (2.5.1) mastných kyselin je 195 až 210; stanoví se s 0,20 g zbytku získaného při přípravě roztoku S rozpuštěného v 25 ml předepsané směsi rozpouštědel.

C. Hodnotí se chromatogramy získané ve zkoušce Mastné kyseliny, viz Stanovení obsahu. Retenční časy hlavních píků na chromatogramu zkoušeného roztoku se shodují s retenčními časy píků kyseliny stearové a kyseliny palmitové na chromatogramu porovnávacího roztoku.

D. 5 ml roztoku S se neutralizuje hydroxidem sodným koncentrovaným RS za použití papíru lakmusového červeného R. Tento roztok vyhovuje zkoušce (b) na vápník (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Roztok S. K 5,0 g se přidá 50 ml etheru prostého peroxidických látek R, 20 ml kyseliny dusičné zředěné RS a 20 ml vody destilované R. Směs se zahřívá pod zpětným chladičem až do úplného rozpuštění a nechá se ochladit. Převede se do dělicí nálevky, oddělí se vodná vrstva a etherová vrstva se protřepe dvakrát 5 ml vody destilované R. Spojené vodné vrstvy se promyjí 15 ml etheru prostého peroxidických látek R a vodná vrstva se zředí vodou destilovanou R na 50 ml (roztok S). Etherová vrstva se odpaří, zbytek se suší při 100 °C až 105 °C a použije se ke zkoušce totožnosti A a B.

Kysele nebo zásaditě reagující látky. K 1,0 g se přidá 20 ml vody prosté oxidu uhličitého R, vaří se 1 min za stálého míchání, ochladí se a zfiltruje. K 10 ml filtrátu se přidá 0,05 ml modři bromthymolové RS1. Na změnu zbarvení indikátoru se použije nejvýše 0,05 ml kyseliny chlorovodíkové 0,1 mol/l VS nebo 0,05 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS.

Chloridy (2.4.4). 0,5 ml roztoku S se zředí vodou R na 15 ml. Tento roztok vyhovuje limitní zkoušce na chloridy (0,1 %).

Sírany (2.4.13). 0,5 ml roztoku S se zředí vodou destilovanou R na 15 ml. Tento roztok vyhovuje limitní zkoušce na sírany (0,3 %).

Kadmium. Nejvýše 3 μg Cd/g; stanoví se atomovou absorpční spektrometrií (2.2.23, Metoda II).

Zkoušený roztok. 50,0 mg se umístí do polytetrafluoroethylenové lahve a přidá se 0,5 ml směsi objemových dílů kyseliny chlorovodíkové R a kyseliny dusičné prosté olova a kadmia R (1 + 5). Digeruje se 5 h při 170 °C a ochladí se. Zbytek se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 5,0 ml.

Porovnávací roztoky. Připraví se za použití základního roztoku kadmia (10 μg Cd/ml) a zředí se podle potřeby roztokem kyseliny chlorovodíkové R 1% (V/V).

Měří se absorbance při 228,8 nm za použití kadmiové lampy s dutou katodou jako zdroje záření.

Olovo. Nejvýše 10 μg Pb/g; stanoví se atomovou absorpční spektrometrií (2.2.23, Metoda II).

Zkoušený roztok. 40,0 mg se umístí do polytetrafluoroethylenové lahve a přidá se 0,5 ml směsi objemových dílů kyseliny chlorovodíkové R a kyseliny dusičné prosté olova a kadmia R (1 + 5). Digeruje se 5 h při 170 °C a ochladí se. Zbytek se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 5,0 ml.

Porovnávací roztoky. Připraví se za použití základního roztoku olova (10 μg Pb/ml) a zředí se podle potřeby vodou R.

Měří se absorbance při 283,3 nm za použití olověné lampy s dutou katodou jako zdroje záření.

Nikl. Nejvýše 5 μg Ni/g; stanoví se atomovou absorpční spektrometrií (2.2.23, Metoda II).

Zkoušený roztok. 40,0 mg se umístí do polytetrafluoroethylenové lahve a přidá se 0,5 ml směsi objemových dílů kyseliny chlorovodíkové R a kyseliny dusičné prosté olova a kadmia R (1 + 5). Digeruje se 5 h při 170 °C a ochladí se. Zbytek se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 5,0 ml.

Porovnávací roztoky. Připraví se za použití základního roztoku niklu (10 μg Ni/ml) a zředí se podle potřeby vodou R.

Měří se absorbance při 232,0 nm za použití niklové lampy s dutou katodou jako zdroje záření.

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 6,0 %; 1,000 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Mikrobiální znečištění (2.6.12). Nejvýše 103 živých mikroorganismů v gramu; stanoví se plotnovou metodou. Vyhovuje zkoušce na nepřítomnost Escherichia coli (2.6.13).

Stanovení obsahu

Vápník. K 0,500 g v 250ml kuželové baňce se přidá 50 ml směsi stejných objemových dílů 1-butanolu R a ethanolu R, 5 ml amoniaku 26% R, 3 ml tlumivého roztoku s chloridem amonným o pH 10,0, 30,0 ml edetanu disodného 0,1 mol/l VS a 15 mg černi eriochromové T s chloridem sodným RS. Zahřívá se při 45 °C až 50 °C, dokud není roztok čirý. Po ochlazení se titruje síranem zinečnatým 0,1 mol/l VS do změny modrého zbarvení na fialové. Provede se slepá zkouška.

1 ml edetanu disodného 0,1 mol/l VS odpovídá 4,008 mg Ca.

Mastné kyseliny. Provede se plynová chromatografie (2.2.28).

Zkoušený roztok. 0,100 g se v kuželové baňce s nasazeným zpětným chladičem rozpustí v 5 ml roztoku fluoridu boritého R (140 g/l) v methanolu R a vaří se 10 min pod zpětným chladičem. Přidají se 4 ml heptanu R, znovu se vaří 10 min pod zpětným chladičem a ochladí se. Přidá se 20 ml nasyceného roztoku chloridu sodného R, protřepe se a nechají se oddělit vrstvy. Odebere se asi 1 ml organické vrstvy a vysuší se nad 0,1 g síranu sodného bezvodého R.

Porovnávací roztok. Připraví se stejným způsobem jako zkoušený roztok za použití 66,0 mg kyseliny stearové CRL a 33,0 mg kyseliny palmitové CRL místo zkoušené látky.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

• skleněné kolony 2 m dlouhé a vnitřního průměru 2 mm naplněné křemelinou pro plynovou chromatografii R impregnovanou 10 % poly(kyanopropylmethylfenyl)siloxanu R (125 μm až 136 μm),

• dusíku pro chromatografii R jako nosného plynu s průtokovou rychlostí 20 ml/min,

• plamenoionizačního detektoru.

Teplota kolony při nástřiku se udržuje při 80 °C, potom se teplota zvyšuje rychlostí 6 °C/min do 200 °C a při této teplotě se udržuje po dobu 20 min. Teplota vstřikovacího prostoru se udržuje na 300 °C a teplota detektoru na 290 °C.

Nastříkne se 1 μl porovnávacího roztoku. Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku rozlišení mezi píky kyseliny stearové a kyseliny palmitové je nejméně 5. Nastříkne se 1 μl zkoušeného roztoku a vypočítá se procentuální obsah kyseliny stearové a kyseliny palmitové běžnými postupy.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech.

Calcii sulfas dihydricus [image omitted]

Dihydrát síranu vápenatého

CaSO4 . 2H2O	Mr 172,17	CAS 10101-41-1

Obsahuje 98,0 % až 102,0 % sloučeniny CaSO4 . 2H2O.

Vlastnosti

Bílý jemný prášek. Je velmi těžce rozpustný ve vodě, prakticky nerozpustný v lihu 96%.

Zkoušky totožnosti

A. Zkouška Ztráta žíháním, viz Zkoušky na čistotu, je zároveň zkouškou totožnosti.

B. Roztok S, viz Zkoušky na čistotu, vyhovuje zkoušce (a) na sírany (2.3.1).

C. Roztok S vyhovuje zkoušce (a) na vápník (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Roztok S. 1,0 g se rozpustí v 50 ml roztoku kyseliny chlorovodíkové R 10% (V/V) zahříváním při 50 °C po dobu 5 min. Roztok se nechá vychladnout.

Kysele nebo zásaditě reagující látky. 1,5 g se 5 min třepe s 15 ml vody prosté oxidu uhličitého R. Nechá se 5 min stát a zfiltruje se. K 10 ml filtrátu se přidá 0,1 ml fenolftaleinu RS a 0,25 ml hydroxidu sodného 0,01 mol/l VS; roztok je červený. Přidá se 0,30 ml kyseliny chlorovodíkové 0,01 mol/l VS; roztok se odbarví. Přidá se 0,2 ml červeně methylové R; roztok je červenooranžový.

Chloridy (2.4.4). 0,5 g se třepe 5 min s 15 ml vody R. Nechá se 15 min stát a zfiltruje se. 5 ml filtrátu se zředí vodou R na 15 ml. Roztok vyhovuje limitní zkoušce na chloridy (300 μg/g).

Arsen (2.4.2). 5 ml roztoku S vyhovuje limitní zkoušce A na arsen (10 μg/g).

Těžké kovy (2.4.8). K 2,5 g se přidá směs 2 ml kyseliny chlorovodíkové R, 15 ml vody R a zahřeje se k varu. Po ochlazení se přidá 0,5 ml fenolftaleinu RS. Opatrně se přidává amoniak 26% R, dokud se zbarvení nezmění na růžové. Přidá se 0,5 ml kyseliny octové ledové R, zředí se vodou R na 25 ml a zfiltruje se. 12 ml filtrátu vyhovuje limitní zkoušce A na těžké kovy (20 μg/g). Porovnávací roztok se připraví za použití základního roztoku olova (2 μg Pb/ml).

Železo (2.4.9). K 0,25 g se přidá směs 5 ml kyseliny chlorovodíkové R a 20 ml vody R, zahřeje se k varu, ochladí se a zfiltruje. 10 ml filtrátu vyhovuje limitní zkoušce na železo (100 μg/g).

Ztráta žíháním. 18,0 % až 22,0 %; 1,000 g se žíhá do konstantní hmotnosti při 800 °C.

Stanovení obsahu

0,150 g se rozpustí ve 120 ml vody R a provede se chelatometrická titrace vápníku (2.5.11).

1 ml edetanu disodného 0,1 mol/l VS odpovídá 17,22 mg CaSO4 . 2H2O

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech.

Calcii sulfas hemihydricus [image omitted]

Hemihydrát síranu vápenatého

Synonyma. Calcii sulfuricum ustum, pálený síran vápenatý

CaSO4 . 1/2H2O	Mr 145,15	CAS 10034-76-1

Je to α- nebo β-hydratovaný síran vápenatý nebo směs obou forem a může obsahovat vhodné urychlovače nebo zpomalovače tuhnutí. Obsahuje nejméně 90,0 % sloučeniny CaSO4 . 0,5H2O.

Vlastnosti

Bílý nebo téměř bílý jemný prášek, slabě hygroskopický. Je těžce rozpustný ve vodě, prakticky nerozpustný v lihu 96%.

Zkoušky totožnosti

A. Zkouška Stanovení velikosti částic, viz Zkoušky na čistotu, je zároveň zkouškou totožnosti.

B. Roztok S, viz Zkoušky na čistotu, vyhovuje zkoušce (a) na sírany (2.3.1).

C. Roztok S vyhovuje zkoušce (a) na vápník (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Roztok S. 4,0 g se třepou s 20 ml vody prosté oxidu uhličitého R a směs se ihned zfiltruje.

Kysele nebo zásaditě reagující látky. K 5,0 ml roztoku S se přidá 0,1 ml červeně methylové RS. Ke změně zbarvení indikátoru se spotřebuje nejvýše 0,15 ml kyseliny chlorovodíkové 0,01 mol/l VS nebo 0,15 ml hydroxidu sodného 0,01 mol/l VS.

Stanovení velikostí částic (2.9.13). Nejméně 98 % projde sítem (250); stanoví se s 25 g zkoušené látky.

Cizí částice. Zbytek získaný ve zkoušce Stanovení velikosti částic neobsahuje šedá zrna.

Zkouška tuhnutí. Při roztírání 20 g s 10 ml vody R vzniká po 4 min až 11 min tuhá, netvárná hmota. Po 3 h stání se tato hmota vyznačuje dostatečnou odolností vůči tlaku prstů na hrany, které mají zůstat v liniích ostré a nemají se drobit.

Ztráta žíháním. 4,5 % až 8,0 %; 1,000 g se žíhá do konstantní hmotnosti při 800 °C.

Stanovení obsahu

0,100 g se rozpustí ve 120 ml vody R a provede se chelatometrická titrace vápníku (2.5.11).

1 ml edetanu disodného 0,1 mol/l VS odpovídá 14,51 mg CaSO4 . 1/2H2O.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech.

† Calcitoninum salmonis[image omitted]

Lososí kalcitonin

[image omitted]

C145H240N44O48S2	Mr 3431,88	CAS 47931-85-1

Je to syntetický polypeptid, jehož struktura odpovídá lososímu kalcitoninu I. Snižuje koncentraci vápníku v plazmě savců tím, že snižuje vyplavování vápníku z kostí. Jeho účinnost je nejméně 4000 m.j. v 1 miligramu peptidu.

Vlastnosti

Bílý nebo téměř bílý lehký prášek. Je snadno rozpustný ve vodě.

Zkoušky totožnosti

A. Zkouška Aminokyseliny, viz Zkoušky na čistotu, je zároveň zkouškou totožnosti. Látka obsahuje předepsaný podíl aminokyselin; neobsahuje alanin, methionin, fenylalanin a tryptofan.

B. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy celulosy pro chromatografii R1.

Zkoušený roztok. 4 mg se rozpustí ve 2 ml směsi objemových dílů kyseliny octové R a vody R (2 + 98). Připraví se bezprostředně před použitím.

Porovnávací roztok. 2 mg lososího kalcitoninu CRL se rozpustí v 1 ml směsi objemových dílů kyseliny octové R a vody R (2 + 98). Připraví se bezprostředně před použitím.

Na vrstvu se nanese po 1 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů kyseliny octové ledové R, pyridinu R, vody R a 1-butanolu R (6 + 20 + 24 + 30) po dráze 15 cm. Vrstva se 1 h suší volně na vzduchu, potom se 10 min zahřívá při 110 °C a ještě horká vrstva se postříká čerstvě připraveným chlornanem sodným RS zředěným před použitím vodou R na koncentraci obsahující v litru 5 g aktivního chloru. Vrstva se suší v proudu studeného vzduchu tak dlouho, až na postříkané části vrstvy pod startem po nanesení kapky škrobu s jodidem draselným RS vzniká nejvýše velmi slabě modré zbarvení; další sušení v proudu vzduchu se zastaví. Potom se deska postříká škrobem s jodidem draselným RS do zřetelného objevení skvrn. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídá svou polohou, barvou a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku.

C. Zkoušená látka vyvolává hypokalcemii, jestliže se podává potkanům podle postupu popsaného ve zkoušce Stanovení obsahu.

Zkoušky na čistotu

Absorbance (2.2.25). 2 mg se rozpustí ve 2 ml kyseliny chlorovodíkové 0,01 mol/l RS a měří se absorbance při 250 nm až 280 nm; roztok vykazuje absorpční maximum při 275 nm. Hodnota absorbance počítaná na obsah peptidu je 0,40 až 0,55. Poměr absorbance v maximu k absorbanci při 254 nm je nejméně 1,6.

Kyselina octová. Nejvýše 15 %. Provede se plynová chromatografie (2.2.28) za použití dioxanu R jako vnitřního standardu.

Zkoušený roztok (a). Připraví se roztok 10 g/1.

Zkoušený roztok (b). Připraví se roztok 10 g/l s obsahem 0,1 % (V/V) dioxanu R.

Porovnávací roztok. Připraví se roztok kyseliny octové ledové R (1 g/l) s obsahem 0,1 % (V/V) dioxanu R.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

• skleněné kolony délky 2 m a vnitřního průměru 2 mm naplněné ethylvinylbenzen-divinylbenzenkopolymerem R (125 μm až 180 μm),

• dusíku pro chromatografii R jako nosného plynu,

• plamenoionizačního detektoru.

Teplota kolony se udržuje na 150 °C.

Aminokyseliny. Stanoví se pomocí analyzátoru aminokyselin za použití DL-norleucinu R jako vnitřního standardu. Přístroj se kalibruje pomocí směsi obsahující ekvimolární množství amoniaku, glycinu a následujících L-aminokyselin:

lysin	serin	methionin
histidin	kyselina glutamová	isoleucin
arginin	prolin	leucin
kyselina asparagová	alanintyrosin	fenylalanin
threonin	valin

společně s polovinou ekvimolárního množství L-cystinu.

Roztok vnitřního standardu. 0,10 g DL-norleucinu R se rozpustí ve směsi stejných objemových dílů kyseliny chlorovodíkové R a vody R a zředí se stejnou směsí na 200,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí stejnou směsí na 10,0 ml.

Zkoušený roztok. 1,0 mg se smíchá v pečlivě vymyté silnostěnné zkumavce délky 100 mm a vnitřního průměru 6 mm s přesně odměřeným objemem roztoku vnitřního standardu obsahujícího takové množství DL-norleucinu R, které odpovídá polovině očekávaného obsahu zkoušené látky v molech. Zkumavka se ponoří do chladicí směsi při -5 °C a evakuuje na tlak nižší než 133 Pa. Potom se těsně uzavře a zahřívá 24 h při 110 °C až 115 °C. Po ochlazení se otevře a obsah se převede do 10ml baňky za pomoci pětkrát 0,2 ml vody R. Potom se obsah baňky odpaří do sucha za sníženého tlaku nad hydroxidem draselným R. Zbytek se převede do vhodného tlumivého roztoku o pH 2,2 a zředí se jím na vhodný objem.

Přesně změřený vhodný objem zkoušeného roztoku se vpraví do analyzátoru aminokyselin. Objem by měl být takový, aby výška píku nejvíce zastoupené aminokyseliny zaujímala větší část stupnice zapisovače.

Obsah každé aminokyseliny se vyjádří v molech. Relativní podíl jednotlivých aminokyselin se vypočte za předpokladu, že dvacetina molárního množství kyseliny asparagové, kyseliny glutamové, prolinu, glycinu, valinu, leucinu, histidinu, argininu a lysinu se rovná jedné. Relativní obsah jednotlivých aminokyselin je v rozmezí: kyselina asparagová 1,8 až 2,2; kyselina glutamová 2,7 až 3,3; prolin 1,7 až 2,3; glycin 2,7 až 3,3; valin 0,9 až 1,1; leucin 4,5 až 5,3; histidin 0,9 až 1,1; arginin 0,9 až 1,1; lysin 1,8 až 2,2; serin 3,2 až 4,2; threonin 4,2 až 5,2; tyrosin 0,7 až 1,1; polovina množství cystinu 1,4 až 2,1.

Peptidy. Nejméně 80,0 %; za základ výpočtu slouží hodnoty získané ve zkoušce Aminokyseliny. Obsah se vypočte podle vzorce:

343 190 V.AV1.m,

v němž značí:

A - dvacetinu součtu molárního obsahu kyseliny asparagové, kyseliny glutamové, prolinu, glycinu, valinu, leucinu, histidinu, argininu a lysinu získanou ve zkoušce Aminokyseliny,

m - navážku zkoušené látky v gramech,

V - objem zkoušeného roztoku,

V1 - objem zkoušeného roztoku vpraveného do analyzátoru aminokyselin.

Zkoušku lze hodnotit, jestliže počet molů norleucinu nalezených ve zkoušce Aminokyseliny korigovaný na použitý objem zkoušeného roztoku se odchyluje nejvýše o ±5 % od množství použitého pro hydrolýzu.

Příbuzné látky.

• a) Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy celulosy pro chromatografii R1.

Zkoušený roztok. Použije se čerstvě připravený zkoušený roztok uvedený ve Zkoušce totožnosti B.

Porovnávací roztok. 1,0 ml zkoušeného roztoku se zředí směsí objemových dílů kyseliny octové R a vody R (2 + 98) na 20,0 ml. Použije se čerstvě připravený roztok.

Na vrstvu se nanese po 10 μl každého roztoku do pruhů 10 mm dlouhých a vyvíjí se směsí objemových dílů kyseliny octové ledové R pyridinu R vody R a 1-butanolu R (4 + 24 + 30 + + 42) po dráze 15 cm. Potom se vrstva suší 1 h volně na vzduchu, 10 min se zahřívá při 110 °C a ještě horká vrstva se postříká chlornanem sodným RS zředěným před použitím vodou R na koncentraci obsahující v litru 5 g aktivního chloru a suší se v proudu studeného vzduchu tak dlouho, až na postříkané části vrstvy pod startem po nanesení kapky škrobu s jodidem draselným RS vzniká nejvýše velmi slabě modré zbarvení. Další sušení vzduchem se zastaví. Potom se vrstva postříká škrobem s jodidem draselným RS tak, aby byly pruhy skvrn zřetelně viditelné. Na chromatogramu zkoušeného roztoku není žádná skvrna, kromě hlavní skvrny, intenzivnější, než je hlavní skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (5,0 %).

• b) Provede se zónová elektroforéza (2.2.31) za použití pruhů vhodného gelu acetatu celulosy jako nosiče a elektrolytu, kterým je roztok obsahující 40 % (V/V) formamidu R a 60 % (V/V) směsi objemových dílů kyseliny octové ledové R pyridinu R a vody R (1 + 25 + 225).

Zkoušený roztok. 2 mg se rozpustí v 0,2 ml vody R.

Porovnávací roztok. 2 mg lososího kalcitoninu CRL se rozpustí v 0,2 ml vody R.

Na pruh nosiče se nanese po 1 μl každého roztoku a nechá se 1 h působit elektrické pole při napětí 17 V/cm a teplotě 5 °C. Pruh se vysuší stlačením a ponoří se do roztoku 1 g hexakyanoželezitanu draselného R v 50 ml vody R, ke kterému byly přidány 2 ml nasyceného roztoku chloridu železitého R. Potom se pruh odbarvuje ve směsi objemových dílů kyseliny fosforečné R a vody R (5 + 95) až do zesvětlení pozadí a nakonec se promyje vodou R. Na elektroforeogramu zkoušeného roztoku žádná zóna, kromě hlavní zóny, není intenzivnější než zóna na elektroforeogramu porovnávacího roztoku.

Chloridy (2.4.4). 0,7 mg se rozpustí v 15 ml vody R. Tento roztok vyhovuje limitní zkoušce na chloridy (7 %).

Voda. Nejvýše 10 %. Provede se plynová chromatografie (2.2.28) za použití methanolu bezvodého R jako vnitřního standardu.

Roztok vnitřního standardu. 50 μl methanolu bezvodého R se zředí 2-propanolem R1 na 100 ml.

Zkoušený roztok (a). 2 mg se rozpustí v 0,5 ml 2-propanolu R1.

Zkoušený roztok (b). 2 mg se rozpustí v 0,5 ml roztoku vnitřního standardu.

Porovnávací roztok. 10 μl vody R se rozpustí v 50 ml roztoku vnitřního standardu.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

• nerezové ocelové kolony délky 1 m a vnitřního průměru 2 mm naplněné styren-divinylbenzen-kopolymerem R (180 μm až 250 μm),

• helia pro chromatografii R jako nosného plynu,

• tepelně vodivostního detektoru.

Používají se suché skleněné nádoby (které mohou být silikonované) po celou dobu zkoušky.

Teplota kolony se udržuje na 114 °C, teplota detektoru na 150 °C. Nastříkne se odděleně zvolené množství každého roztoku. Vypočítá se obsah vody s předpokládanou relativní hustotou vody (2.2.5) při 20 °C 0,9972 g/ml a s nalezeným množstvím celkového obsahu vody v roztoku vnitřního standardu.

Kyselina octová a voda. Nejvýše 20 %. Vypočítá se z hodnot získaných ve zkouškách Kyselina octová a Voda.

Stanovení účinnosti

Účinnost se stanoví za daných podmínek porovnáním hypokalcemie, kterou tato látka vyvolává, s účinností mezinárodního referenčního přípravku lososího kalcitoninu nebo referenčního přípravku kalibrovaného v mezinárodních jednotkách.

Mezinárodní jednotka je účinnost deklarovaného množství mezinárodního referenčního přípravku lyofilizovaného syntetického lososího kalcitoninu s mannitolem. Hodnotu účinnosti mezinárodního standardu v mezinárodních jednotkách vyhlašuje Světová zdravotnická organizace.

Nalezená účinnost je 80 % až 125 % deklarované účinnosti. Interval spolehlivosti (P = 0,95) nalezené účinnosti je v rozmezí 64 % až 156 % deklarované účinnosti.

Stanovení účinnosti se provede jednou z následujících metod.

Stanovení účinnosti nitrožilně. Použijí se potkani stejného pohlaví a hmotnosti 40 g až 140 g, přičemž rozdíl mezi nejlehčím a nejtěžším zvířetem je nejvýše 15 g. V noci před pokusem zvířata hladoví, ale mají volný přístup k vodě destilované R. V den zkoušky se zvířata namátkově rozdělí do skupin nejméně po pěti tak, aby se utvořily tři skupiny pro zkoušenou látku a tři pro referenční látku. Zvolí se tři různé dávky zkoušené a referenční látky tak, aby nejnižší dávka působila ještě měřitelné snížení a nejvyšší dávka nepůsobila maximální snížení koncentrace vápníku v plazmě. Toho může být dosaženo nejlépe tak, že je střední dávka 3x a nejvyšší dávka 9x vyšší než dávka nejnižší. Obvykle se používají dávky přibližně 1,3 a 9 milijednotek na jedno zvíře. Množství látky na jednu dávku se rozpustí v 0,4 ml albuminu lidského RS1.

Se zvířaty se zachází tak, aby se vyloučil jakýkoli stres. Ocas každého zvířete se ponoří na 20 s do vody 48 °C až 50 °C teplé a do ocasní žíly se vstříkne příslušná dávka v době přibližně 5 s. Zvíře se označí podle pořadí dávky a času podání. Doba mezi injekcemi (asi 90 s až 120 s) není kratší než doba mezi následnými odběry krve.

Přesně za 1 h po podání se zvířata narkotizují vhodným těkavým anestetikem v koncentraci, která rychle způsobí ztrátu vědomí, ale ne zástavu dechu. Krev se odebere vhodnou metodou tak rychle, jak je to možné. Rychle a pečlivě se oddělí krevní plazma a obsah vápníku se stanoví metodou atomové absorpční spektrometrie (2.2.23). Vhodnou statistickou metodou se vypočítá vztah mezi koncentrací vápníku a logaritmem použité dávky.

Stanovení účinností podkožně. Provede se jako zkouška Stanovení účinnosti nitrožilně s následujícími změnami:

• mohou se použít potkani s tělesnou hmotností až 225 g, citlivost kmenů může značně kolísat, rozdíl hmotnosti nejtěžšího a nejlehčího zvířete je nejvýše 20 g,

• dávky jsou obvykle 1,3 a 9 milijednotek na 100 g tělesné hmotnosti zvířete. Množství zkoušené nebo referenční látky se rozpustí v albuminu lidském RS1 tak, že dávka se podá v objemu 0,25 ml na 100 g tělesné hmotnosti,

• dávka se vstříkne podkožně.

Uchovávání

V obalech dobře uzavřených, chráněn před světlem, při teplotě 2 °C až 8 °C.

Separandum.

Označování

V označení na obalu se uvede:

• počet mezinárodních jednotek v obalu,

• účinnost v mezinárodních jednotkách v miligramu.

†† Calcitriolum [image omitted]

Kalcitriol

[image omitted]

C27H44O3	Mr 416,64	CAS 32222-06-3

Je to (5Z,7E)-9,10-sekocholesta-5,7,10(19)-trien-1α,3β,25-triol. Obsahuje 97,0 % až 103,0 % sloučeniny C27H44O3.

Vlastnosti

Bílé nebo téměř bílé krystaly. Je prakticky nerozpustný ve vodě, snadno rozpustný v lihu 96%, dobře rozpustný v etheru a v mastných olejích. Je citlivý na vzduch, teplo a světlo.

V roztoku může dojít k reverzibilní izomerizaci na prekalcitriol v závislosti na teplotě a času.

Zkoušky totožnosti

A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje s referenčním spektrem kalcitriolu Ph. Eur.

B. Hodnotí se chromatogramy získané ve zkoušce Stanovení obsahu. Hlavní pík na chromatogramu zkoušeného roztoku se retenčním časem a přibližnou velikostí shoduje s hlavním píkem na chromatogramu porovnávacího roztoku (a).

Zkoušky na čistotu

Absorbance (2.2.25). Smíchají se stejné objemové díly zkoušeného roztoku, viz Stanovení obsahu a mobilní fáze. Absorbance tohoto roztoku měřená v maximu při 265 nm je 0,38 až 0,42.

Příbuzné látky. Nejvýše 1 %; z ploch píků na chromatogramu zkoušeného roztoku, viz Stanovení obsahu, se vypočítá metodou vnitřní normalizace procentuální obsah příbuzných látek, kromě prekalcitriolu, které jsou eluovány po dobu odpovídající dvojnásobku retenčního času kalcitriolu.

Stanovení obsahu

Provede se co nejrychleji, za ochrany před přímým světlem a vzduchem. Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29).

Zkoušený roztok. 1,000 mg se rozpustí bez zahřátí v 50,0 ml mobilní fáze.

Porovnávací roztok (a). 1,000 mg kalcitriolu CRL se rozpustí bez zahřátí v 50,0 ml mobilní fáze.

Porovnávací roztok (b). 25 ml porovnávacího roztoku (a) se 45 min zahřívá pod dusíkem R ve vodní lázni při 90 °C pod zpětným chladičem a potom se ochladí.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

• kolony délky 0,25 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné vhodným silikagelem (3 μm až 5 μm),

• mobilní fáze, která je směsí objemových dílů ethoxyethanolu R, dichlormethanu R a trimethylpentanu R (45 + 275 + 680), s průtokovou rychlostí 2,5 ml/min,

• spektrofotometrického detektoru, 265 nm,

• injektorové smyčky.

Nastříkne se 100 μl porovnávacího roztoku (b) a zaznamená se chromatogram celkem šestkrát. Pokud jsou chromatogramy zaznamenány za předepsaných podmínek, je relativní retenční čas prekalcitriolu, vztaženo ke kalcitriolu, asi 1,3. Zkoušku lze hodnotit, jestliže relativní směrodatná odchylka odezvy kalcitriolu je nejvýše 1,0 % a rozlišení mezi píkem kalcitriolu a pikem prekalcitriolu je nejméně 2,0. Je-li třeba, upraví se poměry složek mobilní fáze tak, aby bylo dosaženo uvedených požadavků.

Nastříkne se 100 μl porovnávacího roztoku (a) a zaznamená se chromatogram. Nastříkne se 100 μl zkoušeného roztoku a zaznamenává se chromatogram za stejných podmínek po dobu odpovídající dvojnásobku retenčního času hlavního píku.

Uchovávání

Ve vzduchotěsných obalech, pod dusíkem, chráněn před světlem, při teplotě 2 °C až 8 °C.

Obsah otevřeného obalu se ihned spotřebuje.

Venenum.

Nečistoty

[image omitted]

A. pre-1α,25-dihydroxycholekalciferol,

[image omitted]

B. pre-1β,25-dihydroxycholekalciferol,

[image omitted]

C. 1β,25-dihydroxycholekalciferol,

[image omitted]

D. triazolinový adukt 1α-prekalcitriolu,

[image omitted]

E. triazolinový adukt 1β-prekalcitriolu.

Camphora racemica [image omitted]

Racemický kafr

[image omitted]

C10H16O	Mr 152,24	CAS 21368-68-3

Je to (1RS,4RS)-2-bornanon.

Vlastnosti

Bílý krystalický prášek nebo sypká krystalická hmota, silně těkající při pokojové teplotě. Je těžce rozpustný ve vodě, velmi snadno rozpustný v lihu 96%, v etheru a v etheru petrolejovém, snadno rozpustný v mastných olejích, velmi těžce rozpustný v glycerolu.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: A a C.

Alternativní sestava zkoušek: A, B a D, viz Obecné zásady (1.2).

A. Zkouška Optická otáčivost, viz Zkoušky na čistotu, je zároveň zkouškou totožnosti.

B. Teplota tání (2.2.14). 172 °C až 180 °C.

C. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem racemického kafru CRL. Měří se suspenze látek v parafinu tekutém R.

D. 1,0 g se rozpustí v 30 ml methanolu R a přidá se 1,0 g hydroxylamoniumchloridu R a 1,0 g octanu sodného bezvodého R. Vaří se 2 h pod zpětným chladičem a po ochlazení se přidá 100 ml vody R; vznikne sraženina. Směs se zfiltruje, sraženina se promyje 10 ml vody R a rekrystalizuje z 10 ml směsi objemových dílů lihu 96% R a vody R (4 + 6). Krystaly vysušené ve vakuu tají (2.2.14) při 118 °C až 121 °C.

Zkoušky na čistotu

Je nezbytné navazovat rychle.

Roztok S. 2,50 g se rozpustí v 10 ml lihu 96% R a zředí se jím na 25,0 ml.

Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a bezbarvý (2.2.2, Metoda II).

Kysele nebo zásaditě reagující látky. 1,0 g se rozpustí v 10 ml lihu 96% R, přidá se 0,1 ml fenolftaleinu RS1; roztok je bezbarvý. Ke změně zbarvení indikátoru se spotřebuje nejvýše 0,2 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS.

Optická otáčivost (2.2.7). +0,15° až -0,15°; měří se roztok S.

Příbuzné látky. Provede se plynová chromatografie (2.2.28).

Zkoušený roztok. 50 mg se rozpustí v hexanu R a zředí se jím na 50,0 ml.

Porovnávací roztok (a). 50 mg zkoušené látky a 50 mg bomylacetatu R se rozpustí v hexanu R a zředí se jím na 50,0 ml.

Porovnávací roztok (b). 1,0 ml zkoušeného roztoku se zředí hexanem R na 200,0 ml.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

• kolony délky 2 m a vnitřního průměru 2 mm naplněné křemelinou pro plynovou chromatografii R, impregnovanou 10 % makrogolu 20 000 R,

• dusíku pro chromatografii R s průtokovou rychlostí 30 ml/min,

• plamenoionizačního detektoru.

Teplota kolony se udržuje na 130 °C a teplota vstřikovacího prostoru a detektoru na 200 °C.

Nastříkne se odděleně po 1 μl každého roztoku a citlivost detektoru se nastaví tak, aby výška hlavního píku na chromatogramu zkoušeného roztoku činila asi 80 % celé stupnice zapisovače. Zaznamenávají se chromatogramy po dobu odpovídající trojnásobku retenčního času kafru. Zkoušku lze hodnotit, jestliže rozlišení mezi píkem odpovídajícím kafru a píkem bomylacetatu na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) je nejméně 1,5 a jestliže poměr signálu hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) k šumu je nejméně 5. Na chromatogramu zkoušeného roztoku součet ploch píků, kromě hlavního píku, není větší než 4 % plochy hlavního píku; plocha žádného píku, kromě hlavního píku, není větší než 2 % plochy hlavního píku. Nepřihlíží se k píkům, jejichž plocha je menší než plocha píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b).

Halogeny. 1,0 g se rozpustí v destilační baňce v 10 ml 2-propanolu R, přidá se 1,5 ml hydroxidu sodného zředěného RS a 50 mg niklu Raneyova R. Zahřívá se na vodní lázni do odpaření 2-propanolu R. Pak se ochladí, přidá se 5 ml vody R, dobře se promíchá a zfiltruje se přes vlhký filtr, který byl promytý vodou R do negativní reakce na chloridy. Filtrát se zředí vodou R na 10,0 ml. K 5,0 ml tohoto roztoku se přidává po kapkách kyselina dusičná R tak dlouho, až se vzniklá sraženina opět rozpustí, a roztok se zředí vodou R na 15 ml. Tento roztok vyhovuje limitní zkoušce na chloridy (2.4.4) (100 μg/g).

Voda. 1 g se rozpustí v 10 ml etheru petrolejového R; roztok je čirý (2.2.1).

Zbytek po odpaření. Nejvýše 1 mg (0,05 %); 2,0 g se odpaří zahříváním na vodní lázni a 1 h se suší při 100 °C až 105 °C.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech.

Captoprilum [image omitted]

Kaptopril

[image omitted]

C9H15NO3S	Mr 217,28	CAS 62571-86-2

Je to kyselina (2S)-1-[(2S)-3-merkapto-2-methylpropanoyl]-pyrrolidin-2-karboxylová. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 98,0 % až 101,5 % sloučeniny C9H15NO3S.

Vlastnosti

Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek. Je snadno rozpustný ve vodě, v dichlormethanu a v methanolu. Rozpouští se ve zředěných roztocích alkalických hydroxidů.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: B.

Alternativní sestava zkoušek: A, C a D, viz Obecné zásady (1.2).

A. Teplota tání (2.2.14). 105 °C až 108 °C.

B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem kaptoprilu CRL.

C. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu G R.

Zkoušený roztok. 10 mg se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 2 ml.

Porovnávací roztok. 10 mg kaptoprilu CRL se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 2 ml.

Na vrstvu se nanese odděleně po 2 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů kyseliny octové bezvodé R a toluenu R (1 + 3) po dráze 10 cm. Vrstva se usuší v proudu studeného vzduchu a postříká se roztokem kyseliny 5,5´-dithiobis(2-nitrobenzoové) R (20 g/l) v methanolu R, jehož pH bylo upraveno amoniakem zředěným RS na hodnotu 8. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídá polohou, barvou a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku.

D. Asi 20 mg se rozpustí ve 2 ml vody R, pak se přidá 0,5 ml jodu 0,05 mol/l RS; roztok se ihned odbarví.

Zkoušky na čistotu

Roztok S. 0,5 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředí se jí na 25,0 ml.

Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a bezbarvý (2.2.2., Metoda II).

Hodnota pH (2.2.3). 2,0 až 2,6; měří se roztok S.

Specifická optická otáčivost (2.2.7). -156° až -161°, počítáno na vysušenou látku. Měří se roztok S.

Příbuzné látky. Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29).

Zkoušený roztok. 50 mg se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 100,0 ml.

Porovnávací roztok (a). 2,0 ml zkoušeného roztoku se zředí mobilní fází na 100,0 ml.

Porovnávací roztok (b). 10 mg zkoušené látky se rozpustí v mobilní fázi, přidá se 1 ml jodu 0,05 mol/l RS a zředí se mobilní fází na 100,0 ml. 10,0 ml tohoto roztoku se zředí mobilní fází na 100,0 ml.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

• nerezové ocelové kolony délky 0,125 m a vnitřního průměru 4 mm naplněné silikagelem oktylsilanizovaným pro chromatografii R (5 μm),

• mobilní fáze, která je směsí objemových dílů kyseliny fosforečné R, vody R a methanolu R (0,05 + 50 + 50), s průtokovou rychlostí 1 ml/min,

• spektrofotometrického detektoru, 220 nm.

Nastříkne se 20 μl porovnávacího roztoku (a). Nastaví se citlivost systému tak, aby výška hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) nebyla menší než 40 % rozsahu celé stupnice zapisovače. Nastříkne se 20 μl porovnávacího roztoku (b).

Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) jsou zřetelné tři píky a rozlišení mezi posledními dvěma hlavními píky není menší než 2,0.

Nastříkne se 20 μl zkoušeného roztoku a 20 μl porovnávacího roztoku (a). Chromatogramy se zaznamenávají po dobu odpovídající trojnásobku retenčního času hlavního píku na chromatogramu zkoušeného roztoku. Na chromatogramu zkoušeného roztoku není plocha žádného píku, kromě hlavního píku, větší než polovina plochy píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (1,0 %), součet ploch všech píků, kromě hlavního píku, není větší než plocha píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (2,0 %). Nepřihlíží se k píkům s retenčním časem menším než 1,4 min nebo k píkům, jejichž plocha je menší než 0,1násobek plochy píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (a).

Těžké kovy (2.4.8). 1,0 g vyhovuje limitní zkoušce C na těžké kovy (20 μg/g). Porovnávací roztok se připraví za použití 2 ml základního roztoku olova (10 μg Pb/ml).

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 1,0 %; 1,000 g se suší 3 h ve vakuové sušárně při 60 °C.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,2 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

0,150 g se rozpustí v 30 ml vody R a titruje se jodem 0,05 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20) s použitím kombinované platinové elektrody.

1 ml jodu 0,05 mol/l VS odpovídá 21,73 mg C9H15NO3S.

Uchovávání

Ve vzduchotěsných obalech.

Nečistoty

[image omitted]

A. kyselina (2S,2´S)-1,1´-{3,3´-dithiobis[(2S)-2-methylpropanoyl]}bis(pyrrolidin-2-karboxylová) (kaptopril-disulfid).

† Carbamazepinum [image omitted]

Karbamazepin

[image omitted]

C15H12N2O	Mr 236,27	CAS 298-46-4

Je to 5H-dibenz[b,f]azepin-5-karboxamid. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 97,0 % až 103,0 % sloučeniny C15H12N2O.

Vlastnosti

Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek. Je prakticky nerozpustný ve vodě, snadno rozpustný v dichlormethanu, mírně rozpustný v acetonu a v lihu 96%, prakticky nerozpustný v etheru.

Je polymorfní.

Zkoušky totožnosti

A. Teplota tání (2.2.14). 189 °C až 193 °C.

B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem karbamazepinu CRL. Zkouší se látka v pevném stavu bez předchozí přípravy.

Zkoušky na čistotu

Kysele nebo zásaditě reagující látky. 1,0 g látky se třepe 15 min s 20 ml vody prosté oxidu uhličitého R a zfiltruje se. K 10 ml filtrátu se přidá 0,05 ml fenolftaleinu RS1 a 0,5 ml hydroxidu sodného 0,01 mol/l VS; roztok je červený. Přidá se 1,0 ml kyseliny chlorovodíkové 0,01 mol/l VS; roztok je bezbarvý. Přidá se 0,15 ml červeně methylové RS; roztok je červený.

Příbuzné látky

A. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu G R.

Zkoušený roztok. 0,50 g se rozpustí ve směsi stejných objemových dílů lihu 96% R a chloroformu R a zředí se stejnou směsí na 10 ml.

Porovnávací roztok (a). 1 ml zkoušeného roztoku se zředí směsí stejných objemových dílů lihu 96% R a chloroformu R na 100 ml. 1 ml tohoto roztoku se zředí stejnou směsí na 100 ml. Porovnávací roztok (b). 10 mg iminodibenzylu R se rozpustí ve směsi stejných objemových dílů lihu 96% R a chloroformu R a zředí se stejnou směsí na 20 ml. 1 ml tohoto roztoku se zředí stejnou směsí na 10 ml.

Na vrstvu o velikosti 100 mm^2 se nanese odděleně po 2 μl každého roztoku a vyvíjí se v komoře o velikosti odpovídající rozměru vrstvy směsí objemových dílů methanolu R a toluenu R (14 + 90) po dráze 8 cm. Vrstva se suší 15 min na vzduchu a potom se postříká roztokem dichromanu draselného R (5 g/l) v kyselině sírové zředěné RS. Žádná skvrna odpovídající iminodibenzylu na chromatogramu zkoušeného roztoku není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,1 %). Vrstva se zahřívá 15 min až 20 min při 140 °C a potom se pozoruje v ultrafialovém světle při 254 nm. Na chromatogramu zkoušeného roztoku žádná skvrna o RF nižším, než má hlavní skvrna, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (0,01 %).

B. Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29).

Zkoušený roztok. 30,0 mg se rozpustí v 5 ml směsi objemových dílů lihu 96% R a methanolu R (1 + 9) a zředí se vodou R na 10,0 ml.

Porovnávací roztok (a). K 1,0 ml zkoušeného roztoku se přidá 5 ml směsi objemových dílů lihu 96% R a methanolu R (1 + 9) a zředí se vodou R na 10,0 ml.

Porovnávací roztok (b). K 1,0 ml porovnávacího roztoku (a) se přidá 25 ml směsi objemových dílů lihu 96% R a methanolu R (1 + 9) a zředí se vodou R na 50,0 ml.

Porovnávací roztok (c). 6,0 mg 10,11-dihydrokarbamazepinu R se rozpustí v 5 ml směsi objemových dílů lihu 96% R a methanolu R (1 + 9) a zředí se vodou R na 10,0 ml.

Porovnávací roztok (d). K 1,0 ml porovnávacího roztoku (a) se přidá 1,0 ml porovnávacího roztoku (c) a 10 ml směsi objemových dílů lihu 96% R a methanolu R (1 + 9) a zředí se vodou R na 25,0 ml.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

• nerezové ocelové kolony délky 0,25 ml a vnitřního průměru 4 mm naplněné pod tlakem suspenzí silikagelu s chemicky vázanými alkoholickými hydroxylovými skupinami v methanolu R,

• mobilní fáze, která je směsí objemových dílů acetonitrilu R, methanolu R a roztoku kyseliny octové bezvodé R 0,05% (V/V) (5 + 5 + 90); průtoková rychlost je 1,0 ml/min,

• spektrofotometrického detektoru, 230 nm.

Nastříkne se 10 μl porovnávacího roztoku (d). Zkoušku lze hodnotit, jestliže rozlišení mezi píkem karbamazepinu a píkem 10,11-dihydrokarbamazepinuje větší než 1,5. V případě potřeby se sníží množství acetonitrilu R a methanolu R v mobilní fázi nebo se zvýší jejich objem na 7,5. Podobně lze upravit objem kyseliny octové.

Nastříkne se odděleně po 10 μl zkoušeného roztoku a porovnávacího roztoku (b). Nastaví se citlivost tak, aby výška hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) byla nejméně 30 % celé stupnice zapisovače. Chromatogramy se zaznamenávají po dobu odpovídající trojnásobku retenčního času karbamazepinu (asi 18 min). Na chromatogramu zkoušeného roztoku není plocha žádného píku, kromě hlavního píku, větší než plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,2 %) a součet ploch všech píku, kromě hlavního píku, není větší než 2,5násobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,5 %). Nepřihlíží se k píku rozpouštědla a k píkům, jejichž plocha je menší než 25 % plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b).

Těžké kovy (2.4.8). 1,0 g vyhovuje limitní zkoušce C na těžké kovy (20 μg/g). Porovnávací roztok se připraví za použití 2 ml základního roztoku olova (10 μg Pb/ml).

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší 2 h v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

0,1000 g se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 100,0 ml. 5,0 ml tohoto roztoku se zředí methanolem R na 50,0 ml. 5,0 ml tohoto zředěného roztoku se zředí methanolem R na 50,0 ml. Měří se absorbance (2.2.25) v maximu při 285 nm.

Obsah C15H12N2O se vypočítá pomocí specifické absorbance, jejíž hodnota je 490.

Uchovávání

Ve vzduchotěsných obalech.

Separandum.

† Carbenicillinum natricum [image omitted]

Sodná sůl karbenicilinu

[image omitted]

C17H16N2Na2O6S	Mr 422,36	CAS 4800-94-6

Je to disodná sůl kyseliny (6R)-6-(2-karboxy-2-fenylacetamido)penicilanové. Počítáno na bezvodou látku, obsahuje 89,0 % až 100,5 % sloučeniny C17H16N2Na2O6S.

Vlastnosti

Bílý nebo slabě nažloutlý hygroskopický prášek. Je snadno rozpustná ve vodě, dobře rozpustná v lihu 96% a v methanolu, prakticky nerozpustná v etheru.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: A a D.

Alternativní sestava zkoušek: B, C a D, viz Obecné zásady (1.2).

A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem sodné soli karbenicilinu CRL.

B. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu H silanizovaného R.

Zkoušený roztok. 25 mg zkoušené látky se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 5 ml.

Porovnávací roztok (a). 25 mg sodné soli karbenicilinu CRL se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 5 ml.

Porovnávací roztok (b). 25 mg sodné soli karbenicilinu CRL a 25 mg sodné soli ampicilinu CRL se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 5 ml.

Na vrstvu se nanese odděleně po 1 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů acetonu R a roztoku octanu amonného R (154 g/l), jehož pH bylo upraveno na 5,0 kyselinou octovou ledovou R, (10 + 90) po dráze 12 cm. Vrstva se usuší v proudu teplého vzduchu a vystaví se působení par jodu do vzniku skvrn. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídá svou polohou, zbarvením a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) jsou patrny dvě zřetelně od sebe oddělené skvrny.

C. Asi 2 mg se dají do zkumavky asi 150 mm dlouhé a o průměru 15 mm, zvlhčí se 0,05 ml vody R a přidají se 2 ml formaldehydu v kyselině sírové RS. Obsah zkumavky se promíchá krouživým pohybem; roztok je prakticky bezbarvý. Zkumavka se na 1 min vloží do vodní lázně; vznikne žlutohnědé zbarvení.

D. Zkoušená látka vyhovuje zkoušce (a) na sodík (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Roztok S. 2,50 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředí se jí na 50 ml.

Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a není intenzivněji zbarven než porovnávací barevný roztok Ž5 (2.2.2, Metoda II).

Hodnota pH (2.2.3). 5,5 až 7,5; měří se roztok S.

Specifická optická otáčivost (2.2.7). +182° až +196°, počítáno na bezvodou látku. Měří se roztok připravený rozpuštěním 0,200 g ve vodě R a zředěním vodou R na 20,0 ml.

Sodná sůl benzylpenicilinu. Nejvýše 5,0 %; stanoví se kapalinovou chromatografií (2.2.29).

Zkoušený roztok. 0,100 g se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 25,0 ml.

Porovnávací roztok (a). 20,0 mg sodné soli benzylpenicilinu CRL se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 100,0 ml.

Porovnávací roztok (b). 10,0 mg sodné soli karbenicilinu CRL a 10,0 mg sodné soli benzylpenicilinu CRL se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 100,0 ml.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

• kolony délky 0,25 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem oktadecylsilanizovaným pro chromatografii R (5 μm),

• mobilní fáze, která je směsí objemových dílů methanolu R a roztoku octanu sodného bezvodého R (4,1 g/l), jehož hodnota pH byla předem upravena na 7,0 kyselinou octovou zředěnou RS, (40 + 60); průtoková rychlost je 1,5 ml/min,

• spektrofotometrického detektoru, 230 nm,

• injektorové smyčky 10 μl.

Nastříkne se porovnávací roztok (b) a nastaví se citlivost detektoru tak, aby výška píků odpovídala nejméně polovině celé stupnice zapisovače. Zkoušku lze hodnotit, jestliže rozlišení mezi píky benzylpenicilinu a karbenicilinu není menší než 5. Podle potřeby se upraví koncentrace methanolu v mobilní fázi. Porovnávací roztok (a) se nastříkne šestkrát. Zkoušku lze hodnotit, je-li relativní směrodatná odchylka plochy píku benzylpenicilinu menší než 5,0 %. Nastříkne se odděleně zkoušený roztok a porovnávací roztok (a). Z ploch píků sodné soli benzylpenicilinu na chromatogramech zkoušeného roztoku a porovnávacího roztoku (a) a z deklarovaného obsahu sodné soli benzylpenicilinu CRL se vypočítá obsah sodné soli benzylpenicilinu CRL v procentech.

Rozkladné produkty. Nejvýše 9,0 %. K 0,250 g se přidá 25 ml vody R a 25 ml tlumivého roztoku octanového o pH 4,6 a míchá se do rozpuštění. Titruje se okamžitě dusičnanem rtuťnatým 0,02 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20) za použití srovnávací merkurosulfatové elektrody a indikační platinové nebo rtuťové elektrody.

Obsah rozkladných produktů v procentech (D) vyjádřený jako C17H16N2Na2O6S se vypočítá ze vzorce:

D=0,845.nm,

v němž značí:

m - navážku zkoušené látky v gramech,

n - spotřebu dusičnanu rtuťnatého 0,02 mol/l VS v mililitrech.

Dimethylanilin. Nejvýše 20 μg/g; stanoví se plynovou chromatografií (2.2.28) za použití naftalenu R jako vnitřního standardu.

Roztok vnitřního standardu. 50,0 mg naftalenu R se rozpustí v cyklohexanu R a zředí se jím na 50,0 ml. 5,0 ml tohoto roztoku se zředí cyklohexanem R na 100,0 ml.

Zkoušený roztok. K 1,00 g ve zkumavce se zabroušenou zátkou se přidá 5 ml hydroxidu sodného 1 mol/l RS a 1,0 ml roztoku vnitřního standardu. Zkumavka se uzavře a intenzivně se 1 min třepe. V případě potřeby se odstředí a použije se horní vrstva.

Porovnávací roztok. K 50,0 mg dimethylanilinu R se přidají 2 ml kyseliny chlorovodíkové R a 20 ml vody R, třepe se do rozpuštění a zředí se vodou R na 50,0 ml. 5,0 ml tohoto roztoku se zředí vodou R na 250,0 ml. K 1,0 ml posledního roztoku ve zkumavce se zabroušenou zátkou se přidá 5 ml hydroxidu sodného 1 mol/l RS a 1,0 ml roztoku vnitřního standardu. Zkumavka se uzavře a intenzivně se 1 min třepe. V případě potřeby se odstředí a použije se horní vrstva.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

• skleněné kolony délky 2 m a vnitřního průměru 2 mm naplněné křemelinou silanizovanou pro plynovou chromatografii R, impregnovanou 3 % polymethylfenylsiloxanu R,

• dusíku pro chromatografii R jako nosného plynu při průtokové rychlosti 30 ml/min,

• plamenoionizačního detektoru.

Teplota kolony se udržuje na 120 °C a teplota nástřikového prostoru a detektoru na 150 °C.

Nastřikuje se odděleně 1 μl zkoušeného roztoku a 1 μl porovnávacího roztoku.

Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Nejvýše 5,5 %; stanoví se s 0,150 g zkoušené látky.

Sterilita (2.6.1). Pokud je látka určena k výrobě parenterálních přípravků bez dalšího vhodného sterilizačního postupu, vyhovuje zkoušce na sterilitu.

Bakteriální endotoxiny (2.6.14). Pokud je látka určena k výrobě parenterálních přípravků bez dalšího vhodného postupu odstraňujícího bakteriální endotoxiny, vyhovuje zkoušce na bakteriální endotoxiny, obsahuje-li nejvýše 0,05 m.j. endotoxinu v miligramu.

Stanovení obsahu

50,0 mg se rozpustí v 5 ml vody R a přidá se 5,0 ml hydroxidu sodného 1 mol/l RS a nechá se 15 min stát. Přidá se 5,0 ml kyseliny dusičné 1 mol/l RS, 20 ml tlumivého roztoku octanového o pH 4,6 a 20 ml vody R. Titruje se při teplotě 35 °C až 40 °C dusičnanem rtuťnatým 0,02 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20) za použití srovnávací merkurosulfatové elektrody a indikační platinové nebo rtuťové elektrody. Doporučuje se očistit po každém stanovení srovnávací elektrodu kyselinou dusičnou zředěnou a indikační elektrodu roztokem thiosíranu sodného (100 g/l) a poté obě elektrody opláchnout vodou destilovanou R. Titruje se tak pomalu, aby titrace trvala asi 15 min. Předběžná inflexe na titrační křivce se nebere v úvahu.

Obsah C17H16N2Na2O6S v procentech se počítá podle vzorce:

0,845.n1m1-D+1,185B,

v němž značí:

m1 - navážku zkoušené látky v gramech,

n1 - spotřebu dusičnanu rtuťnatého 0,02 mol/l VS v mililitrech,

D - obsah rozkladných produktů v procentech,

B - obsah sodné soli benzylpenicilinu v procentech.

Uchovávání

Ve vzduchotěsných obalech, chráněn před světlem, při teplotě 2 °C až 8 °C. Je-li látka sterilní, uchovává se ve sterilních vzduchotěsných zabezpečených obalech.

Separandum.

Označování

V označení na obalu se uvede, zda je látka:

• sterilní,

• prostá bakteriálních endotoxinů.

† Carbidopum [image omitted]

Karbidopa

[image omitted]

C10H14N2O4 . H2O	Mr 244,25	CAS 38821-49-7

Je to monohydrát kyseliny (S)-3-(3,4-dihydroxyphenyl)-2-hydrazino-2-methylpropionové. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 98,5 % až 101,0 % sloučeniny C10H14N2O4.

Vlastnosti

Bílý nebo nažloutlý prášek. Je těžce rozpustná ve vodě, velmi těžce rozpustná v lihu 96%, prakticky nerozpustná v dichlormethanu. Rozpouští se ve zředěných roztocích minerálních kyselin.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: A a C.

Alternativní sestava zkoušek: A, B, D a E, viz Obecné zásady (1.2).

A. Zkouška Specifická optická otáčivost, viz Zkoušky na čistotu, je zároveň zkouškou totožnosti.

B. 50,0 mg se rozpustí v roztoku kyseliny chlorovodíkové R (8,5 g/l) v methanolu R a zředí se jí na 100,0 ml. 10,0 ml tohoto roztoku se zředí roztokem kyseliny chlorovodíkové R (8,5 g/l) v methanolu R na 100,0 ml. Měří se absorbance (2.2.25) tohoto roztoku při 230 nm až 350 nm. Roztok vykazuje absorpční maximum při 283 nm. Specifická absorbance v maximu je 135 až 150, počítáno na vysušenou látku.

C. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) tablety zkoušené látky se shoduje se spektrem tablety karbidopy CRL.

D. Asi 5 mg se 1 min intenzivně třepe s 10 ml vody R a pak se přidá 0,3 ml chloridu železitého RS2; vznikne intenzivně zelené zbarvení, které se rychle mění na červenohnědé.

E. Asi 20 mg se suspenduje v 5 ml vody R, přidá se 5 ml vínanu měďnatého RS a zahřeje se; zbarvení roztoku se mění na tmavě hnědé a vzniká červená sraženina.

Zkoušky na čistotu

Vzhled roztoku. 0,25 g se rozpustí v 25 ml kyseliny chlorovodíkové 1 mol/l RS. Takto připravený roztok je čirý (2.2.1) a není intenzivněji zbarven než porovnávací barevný roztok HŽ6 nebo H6 (2.2.2, Metoda II).

Specifická optická otáčivost (2.2.7). -22,5° až -26,5°, počítáno na vysušenou látku. Měří se roztok připravený rozpuštěním 0,250 g v chloridu hlinitém RS za použití ultrazvukové lázně a zředěním stejným rozpouštědlem na 25,0 ml.

Hydrazin. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití silikagelu H silanizovaného R.

Zkoušený roztok (a). 0,50 g se rozpustí v kyselině chlorovodíkové zředěné RS a zředí se jí na 2,0 ml.

Zkoušený roztok (b). 25 g anexu silně zásaditého R se převede do každé ze dvou kuželových baněk se zábrusovou zátkou. Do každé baňky se přidá 150 ml vody prosté oxidu uhličitého R a 30 min se nechá stát za občasného protřepávání. Vrchní vrstva se z obou baněk slije a postup se opakuje opět se 150 ml vody prosté oxidu uhličitého R.

Dva 100ml odměrné válce s vnitřním průměrem 3,5 cm až 4,5 cm se označí A a B. Do válce A se převede celý obsah anexu jedné kuželové baňky za použití 60 ml vody prosté oxidu uhličitého R a do odměrného válce B se převede obsah anexu druhé kuželové baňky za použití 20 ml vody prosté oxidu uhličitého R.

Do každého válce se vloží skleněná trubička na přívod plynu, která má na konci vnitřní průměr 2 mm až 3 mm a která dosahuje téměř na dno válce. Každá směs se probublává prudkým tokem dusíku pro chromatografii R tak, aby vznikly homogenní suspenze. Po 30 min bez přerušení probublávání se přidá 1,0 ml zkoušeného roztoku (a) do odměrného válce A. Po 1 min se přeruší probublávání v odměrném válci A a obsah válce se převede přes navlhčený filtrační papír do odměrného válce B. Po 1 min se přeruší probublávání ve válci B, roztok se převede přes navlhčený filtrační papír do čerstvě připravené směsi 1 ml roztoku salicylaldehydu R (200 g/l) v methanolu R a 20 ml tlumivého roztoku fosforečnanového o pH 5,5 v kuželové baňce, 1 min se důkladně třepe a 15 min se zahřívá ve vodní lázni při 60 °C. Vznikne čirá tekutina. Ochladí se, přidají se 2,0 ml toluenu R a 2 min se silně třepe. Obsah baňky se převede do centrifugační zkumavky a centrifuguje se.

Toluenová vrstva se oddělí, převede se do 100ml dělicí nálevky a protřepe se silně dvakrát 20 ml roztoku disiřičitanu sodného R (200 g/l) a nakonec ještě dvakrát 50 ml vody R. Toluenová vrstva se oddělí.

Porovnávací roztok (a). 10 mg hydraziniumsulfatu R se rozpustí v kyselině chlorovodíkové zředěné RS a zředí se jí na 50 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí kyselinou chlorovodíkovou zředěnou RS na 10,0 ml.

Porovnávací roztok (b). Připraví se současně stejným způsobem jako zkoušený roztok (b) za použití 1,0 ml porovnávacího roztoku (a) místo 1,0 ml zkoušeného roztoku (a).

Na vrstvu se nanese 10 μl zkoušeného roztoku (b) a 10 μl porovnávacího roztoku (b) a vyvíjí se směsí objemových dílů vody R a methanolu R (1 + 2) po dráze 10 cm. Vrstva se vysuší na vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 365 nm.

Žádná žlutě fluoreskující skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) není intenzivnější než odpovídající skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (20 μg/g hydrazinu).

Methyldopa a methylkarbidopa. Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29).

Zkoušený roztok. 0,100 g se rozpustí v kyselině chlorovodíkové 0,1 mol/l RS a zředí se jí na 10,0 ml.

Porovnávací roztok (a). 5 mg methylkarbidopy CRL a 5 mg methyldopy CRL se rozpustí v kyselině chlorovodíkové 0,1 mol/l RS a zředí se jí na 100,0 ml.

Porovnávací roztok (b). 5 mg karbidopy CRL a 5 mg methyldopy CRL se rozpustí v kyselině chlorovodíkové 0,1 mol/l RS a zředí se jí na 10,0 ml.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

• nerezové ocelové kolony délky 0,25 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem oktylsilanizovaným pro chromatografii R (5 μm),

• mobilní fáze, která je směsí objemových dílů methanolu, R a roztoku dihydrogenfosforečnanu draselného R (14 g/l) (2 + 98) s průtokovou rychlostí 1 ml/min,

• spektrofotometrického detektoru, 282 nm,

• injektorové smyčky.

Nastříkne se po 20 μl každého roztoku. Zkoušku lze hodnotit, jestliže rozlišení mezi píkem odpovídajícím methyldopě a píkem odpovídajícím karbidopě na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) je větší než 4,0. Na chromatogramu zkoušeného roztoku plochy píků odpovídajících methyldopě a methylkarbidopě nejsou větší než plochy odpovídajících píků na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (0,5 %).

Těžké kovy (2.4.8). 1,0 g vyhovuje limitní zkoušce C na těžké kovy (20 μg/g). Porovnávací roztok se připraví za použití 2 ml základního roztoku olova (10 μg Pb/ml).

Ztráta sušením (2.2.32). 6,9 % až 7,9 %; 1,000 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

0,150 g se rozpustí mírným zahřátím v 75 ml kyseliny octové bezvodé R a titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20).

1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l VS odpovídá 22,62 mg C10H14N2O4.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, chráněna před světlem.

Separandum.

† Carbimazolum [image omitted]

Karbimazol

[image omitted]

C7H10N2O2S	Mr 186,23	CAS 22232-54-8

Je to ethylester kyseliny 3-methyl-2-thioxo-4-imidazolin-1-karboxylové. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 98,0 % až 102,0 % sloučeniny C7H10N2O2S.

Vlastnosti

Bílý nebo nažloutlý krystalický prášek. Je těžce rozpustný ve vodě, dobře rozpustný v acetonu a v lihu 96%.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: B.

Alternativní sestava zkoušek: A, C a D, viz Obecné zásady (1.2).

A. Teplota tání (2.2.14). 122 °C až 125 °C.

B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) tablety zkoušené látky se shoduje se spektrem tablety karbimazolu CRL.

C. Hodnotí se chromatogramy získané ve zkoušce Thiamazol a jiné příbuzné látky, viz Zkoušky na čistotu. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) se polohou a velikostí shoduje s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku (a).

D. Asi 10 mg se rozpustí ve směsi 50 ml vody R a 0,05 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS a přidá se 1 ml jodobismutitanu draselného RS; vznikne červená sraženina.

Zkoušky na čistotu

Thiamazol a jiné příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu GF254R.

Zkoušený roztok (a). 0,10 g se rozpustí v dichlormethanu R a zředí se jím na 10 ml.

Zkoušený roztok (b). 1,0 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí dichlormethanem R na 10 ml.

Porovnávací roztok (a). 10 mg karbimazolu CRL se rozpustí v dichlormethanu R a zředí se jím na 10 ml.

Porovnávací roztok (b). 5 mg thiamazolu R se rozpustí v dichlormethanu R a zředí se jím na 100 ml.

Porovnávací roztok (c). 1 ml zkoušeného roztoku (b) se zředí dichlormethanem R na 20 ml.

Na vrstvu se odděleně nanese po 10 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů acetonu R a dichlormethanu R (20 + 80) po dráze 15 cm. Vrstva se 30 min suší na vzduchu a pak se pozoruje v ultrafialovém světle při 254 nm. Na chromatogramu zkoušeného roztoku (a) žádná skvrna odpovídající thiamazolu není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,5 %); žádná skvrna, kromě hlavní skvrny a skvrny odpovídající thiamazolu, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) (0,5 %).

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší 24 h v exsikátoru nad oxidem fosforečným R při tlaku nepřevyšujícím 670 Pa.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

50,0 mg se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 500,0 ml. K 10,0 ml tohoto roztoku se přidá 10 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS a zředí se vodou R na 100,0 ml. Měří se absorbance (2.2.25) v maximu při 291 nm. Vypočítá se obsah C7H10N2O2S za použití specifické absorbance, jejíž hodnota je 557.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech.

Separandum.

Nečistoty

[image omitted]

A. 1-methyl-1H-imidazol-2-thiol(thiamazol).

Carbo activatus [image omitted]

Aktivní uhlí

Synonyma. Carbo adsorbens, Carbo medicinalis, adsorpční uhlí, medicinální uhlí

C	Ar 12,01	CAS 7440-44-0

Získává se z rostlinných materiálů vhodným karbonizačním postupem, kterým se dosáhne zvýšené adsorpční schopnosti.

Vlastnosti

Černý lehký prášek bez hrudek. Je prakticky nerozpustné ve všech běžných rozpouštědlech.

Zkoušky totožnosti

A. V červeném žáru hoří pomalu bez plamene.

B. Zkouška Adsorpční mohutnost, viz Zkoušky na čistotu, je zároveň zkouškou totožnosti.

Zkoušky na čistotu

Roztok S. K 2,0 g v kuželové baňce se zábrusem se přidá 50 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS, vaří se 1 h pod zpětným chladičem a zfiltruje se. Filtr se promyje kyselinou chlorovodíkovou zředěnou RS a spojené filtráty se odpaří na vodní lázni. Zbytek se rozpustí v kyselině chlorovodíkové 0,1 mol/l RS a zředí se jí na 50,0 ml.

Kysele nebo zásaditě reagující látky. Ke 2,0 g se přidá 40 ml vody R a 5 min se vaří. Po ochlazení se zředí vodou prostou oxidu uhličitého R na původní objem a zfiltruje se. Prvních 20 ml se odstraní. K 10 ml filtrátu se přidá 0,25 ml modři bromthymolové RS1 a 0,25 ml hydroxidu sodného 0,02 mol/l VS; roztok je modrý. Ke změně zbarvení indikátoru na žluté se spotřebuje nejvýše 0,75 ml kyseliny chlorovodíkové 0,02 mol/l VS.

Látky rozpustné v kyselinách. K 1,0 g se přidá 25 ml kyseliny dusičné zředěné RS a 5 min se vaří. Směs se za horka zfiltruje přes filtr ze slinutého skla (10) a promyje se 10 ml horké vody R. Spojené filtráty se odpaří do sucha na vodní lázni. Ke zbytku se přidá 1 ml kyseliny chlorovodíkové R, znovu se odpaří do sucha a suší se do konstantní hmotnosti při 100 °C až 105 °C. Zbytek váží nejvýše 30 mg (3 %).

Barevné látky rozpustné v zásadách. K 0,25 g se přidá 10 ml hydroxidu sodného zředěného RS a 1 min se vaří. Po ochlazení se zfiltruje a zředí se vodou R na 10 ml. Roztok není intenzivněji zbarven než porovnávací barevný roztok ZŽ4 (2.2.2, Metoda II).

Látky rozpustné v lihu 96%. K 2,0 g se přidá 50 ml lihu 96% R a vaří se 10 min pod zpětným chladičem. Směs se ihned zfiltruje, ochladí a zředí se lihem 96% R na 50 ml. Roztok není intenzivněji zbarven než porovnávací barevný roztok Ž6 nebo HŽ6 (2.2.2, Metoda II). 40 ml roztoku se odpaří do sucha a suší se do konstantní hmotnosti při 100 °C až 105 °C. Zbytek váží nejvýše 8 mg (0,5 %).

Fluoreskující látky. 10,0 g se v zařízení pro diskontinuální extrakci extrahuje 2 h 100 ml cyklohexanu R1. Spojené výtřepky se zředí cyklohexanem R1 na 100 ml a pozorují se v ultrafialovém světle při 365 nm. Fluorescence tohoto roztoku není intenzivnější než fluorescence porovnávacího roztoku obsahujícího 83 μg chininu R v 1000 ml kyseliny sírové 0,005 mol/l RS zkoušeného za stejných podmínek.

Sulfidy. K 1,0 g v kuželové baňce se přidá 5 ml kyseliny chlorovodíkové RS, 20 ml vody R a zahřeje se k varu. Unikající páry nezbarví papír s octanem olovnatým R do hněda.

Měď. Nejvýše 25 μg/g; stanoví se atomovou absorpční spektrometrií (2.2.23, Metoda I).

Zkoušený roztok. Použije se roztok S.

Porovnávací roztoky. Připraví se za použití základního roztoku mědi (0,1 % Cu) zředěním kyselinou chlorovodíkovou 0,1 mol/l RS.

Měří se absorbance při 325,0 nm za použití měděné lampy s dutou katodou jako zdroje záření a plamene vzduch-acetylen.

Olovo. Nejvýše 10 μg/g; stanoví se atomovou absorpční spektrometrií (2.2.23, Metoda I).

Zkoušený roztok. Použije se roztok S.

Porovnávací roztoky. Připraví se za použití základního roztoku olova (100 μg Pb/ml) zředěním kyselinou chlorovodíkovou 0,1 mol/l RS.

Měří se absorbance při 283,3 nm za použití olověné lampy s dutou katodou jako zdroje záření a plamene vzduch-acetylen. V závislosti na přístroji lze použít i rezonanční čáru při 217,0 nm.

Zinek. Nejvýše 25 μg/g; stanoví se atomovou absorpční spektrometrií (2.2.23, Metoda I).

Zkoušený roztok. Použije se roztok S.

Porovnávací roztoky. Připraví se za použití základního roztoku zinku (100 μg Zn/ml) zředěním kyselinou chlorovodíkovou 0,1 mol/l RS.

Měří se absorbance při 214,0 nm za použití zinkové lampy s dutou katodou jako zdroje záření a plamene vzduch-acetylen.

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 15 %; 1,000 g se suší 4 h v sušárně při 120 °C.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 5,0 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Adsorpční mohutnost. K 0,300 g ve 100ml kuželové baňce se zábrusovou zátkou se přidá 25,0 ml čerstvě připraveného roztoku fenazonu R (10 g/l) ve vodě, 15 min se důkladně třepe a zfiltruje se. Prvních 5 ml filtrátu se odstraní a k 10,0 ml filtrátu se přidá 1,0 g bromidu draselného R a 20 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS. Za použití 0,1 ml ethoxychrysoidiniumchloridu RS jako indikátoru se titruje bromičnanem draselným 0,0167 mol/l PS do změny červenorůžového zbarvení na žlutorůžové. Před koncem titrace se titruje pomalu (1 kapka/15 s). Provede se slepá zkouška za použití 10,0 ml roztoku fenazonu.

Množství fenazonu adsorbovaného 100 g adsorpčního uhlí se vypočítá podle vztahu:

2,353a-bm,

v němž značí:

a - spotřebu bromičnanu draselného 0,0167 mol/l VS ve slepé zkoušce v mililitrech,

b - spotřebu bromičnanu draselného 0,0167 mol/l VS na titraci zkoušené látky v mililitrech,

m - navážku zkoušené látky v gramech.

100 g zkoušené látky adsorbuje nejméně 40 g fenazonu, počítáno na vysušenou látku.

Mikrobiální znečištění (2.6.12). Nejvýše 10^3 živých mikroorganismů v gramu; stanoví se plotnovou metodou.

Uchovávání

Ve vzduchotěsných obalech.

† Carbocisteinum [image omitted]

Karbocystein

[image omitted]

C5H9NO4S	Mr 179,19	CAS 2387-57-9

Je to kyselina (R)-2-amino-3-[(karboxymethyl)thio]propanová. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 98,5 % až 101,0 %.

Vlastnosti