Vyhláška Ministerstva zdravotnictví, kterou se stanoví požadavky na jakost, postup při přípravě, zkoušení, uchovávání a dávkování léčiv (Český lékopis 1997)

Bílý krystalický prášek. Je prakticky nerozpustný ve vodě, v lihu 96% a v etheru. Rozpouští se ve zředěných roztocích alkalických hydroxidů a ve zředěných roztocích minerálních kyselin.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: A a B.

Alternativní sestava zkoušek: A, C a D, viz Obecné zásady (1.2).

A. Zkouška Specifická optická otáčivost, viz Zkoušky na čistotu, je zároveň zkouškou totožnosti.

B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) tablety zkoušené látky se shoduje se spektrem tablety karbocysteinu CRL.

C. Hodnotí se chromatogramy získané ve zkoušce Látky reagující s ninhydrinem, viz Zkoušky na čistotu. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) se polohou, barvou a velikostí shoduje s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku (a).

D. 0,1 g se rozpustí ve 4,5 ml hydroxidu sodného zředěného RS a 10 min se zahřívá na vodní lázni. Ochladí se a přidá se 1 ml roztoku nitroprussidu sodného R (25 g/l); vznikne tmavě červené zbarvení, které se během několika minut změní na hnědé a potom na žluté.

Zkoušky na čistotu

Roztok S. 5,00 g se disperguje ve 20 ml vody R a za míchání se po kapkách přidá 2,5 ml hydroxidu sodného koncentrovaného RS. pH se upraví na hodnotu 6,3 pomocí hydroxidu sodného 1 mol/l RS a zředí se vodou R na 50,0 ml.

Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a bezbarvý (2.2.2, Metoda II).

Hodnota pH. 2,8 až 3,0; měří se suspenze připravená protřepáním 0,2 g s 20 ml vody prosté oxidu uhličitého R.

Specifická optická otáčivost (2.2.7). -32,5° až -35,5°, počítáno na vysušenou látku; měří se roztok S.

Látky reagující s ninhydrinem. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vhodného silikagelu.

Zkoušený roztok (a). 0,10 g se rozpustí v 2 ml amoniaku zředěného RS2 a zředí se vodou R na 10 ml.

Zkoušený roztok (b). 1,0 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí vodou R na 50 ml.

Porovnávací roztok (a). 10 mg karbocysteinu CRL se rozpustí ve 2 ml amoniaku zředěného RS2 a zředí se vodou R na 50 ml.

Porovnávací roztok (b). 5 ml zkoušeného roztoku (b) se zředí vodou R na 20 ml.

Porovnávací roztok (c). 10 mg karbocysteinu CRL a 10 mg argininiumchloridu CRL se rozpustí 5 ml amoniaku zředěného RS2 a zředí se vodou R na 25 ml.

Na vrstvu se nanese odděleně po 5 μl každého roztoku, nechá se vysušit na vzduchu a vyvíjí se směsí objemových dílů kyseliny octové ledové R, vody R a 1-butanolu R (20 + 20 + 60) po dráze 15 cm. Vrstva se vysuší v proudu teplého vzduchu, postříká ninhydrinem RS a potom se zahřívá 15 min při 100 °C až 105 °C. Žádná skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (a), kromě hlavní skvrny, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,5 %). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) jsou dvě zřetelně oddělené hlavní skvrny.

Chloridy (2.4.4). 33 mg se rozpustí v 5 ml kyseliny dusičné zředěné RS a zředí se vodou R na 15 ml. Tento roztok vyhovuje limitní zkoušce na chloridy (0,15 %), bez dalšího přidání kyseliny dusičné zředěné RS.

Sírany (2.4.13). 0,5 g se rozpustí v 5 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS a zředí se vodou destilovanou R na 15 ml. Tento roztok vyhovuje limitní zkoušce na sírany (300 μg/g).

Těžké kovy (2.4.8). 2,0 g vyhovují limitní zkoušce D na těžké kovy (10 μg/g). Porovnávací roztok se připraví za použití základního roztoku olova (10 μg Pb/ml).

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší 2 h v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,3 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

0,150 g se rozpustí v 10 ml kyseliny mravenčí bezvodé R mírným zahřátím a za míchání do úplného rozpuštění. Přidá se 50 ml kyseliny octové bezvodé R a titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20).

1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l VS odpovídá 17,92 mg C5H9NO4S.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.

Separandum.

Carbonei dioxidum [image omitted]

Oxid uhličitý

Synonymum. Carboneum dioxydatum

CO2	Mr 44,01	CAS 124-38-9

Obsahuje nejméně 99,5 % (V/V) sloučeniny CO2 v plynné fázi.

Vlastnosti

Bezbarvý plyn. Při 20 °C a tlaku 101 kPa se 1 objemový díl plynu rozpustí v asi 1 objemovém dílu vody.

Výroba

Zkouší se plynná fáze.

Pokud se zkouška provádí s tlakovou lahví, ponechá se lahev se zkoušeným plynem nejméně 6 h při pokojové teplotě ve vertikální poloze s vypouštěcím ventilem nahoře.

Oxid uhelnatý. Nejvýše 5 ml/m^3; provede se plynová chromatografie (2.2.28).

Zkoušený plyn. Zkoušená látka.

Porovnávací plyn. Směs obsahující 5 ml/m^3 oxidu uhelnatého R v oxidu uhličitém R1.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

• nerezové ocelové kolony délky 2 m a vnitřního průměru 4 mm naplněné vhodným molekulovým sítem pro chromatografii (0,5 nm),

• helia pro chromatografii R jako nosného plynu při průtokové rychlosti 60 ml/min,

• plamenoionizačního detektoru s methanizérem.

Teplota kolony se udržuje na 50 °C, teplota nástřikového prostoru a detektoru na 130 °C.

Nastříkne se zkoušený plyn a porovnávací plyn. Nastříknutý objem a pracovní podmínky se nastaví tak, aby výška hlavního píku oxidu uhelnatého na chromatogramu porovnávacího plynu byla nejméně 35 % celé stupnice zapisovače.

Obsah oxidu uhelnatého se vypočítá z plochy píku oxidu uhelnatého na chromatogramu porovnávacího plynu.

Oxid dusnatý a oxid dusičitý. Celkem nejvýše 2 ml/m^3; stanoví se za použití chemiluminiscenčního analyzátoru (2.5.26).

Zkoušený plyn. Zkoušená látka.

Porovnávací plyn (a). Oxid uhličitý R1.

Porovnávací plyn (b). Směs obsahující 2 ml/m^3 oxidu dusnatého R v oxidu uhličitém R1.

Za použití porovnávacích plynů (a) a (b) se přístroj kalibruje a nastaví se citlivost. Změří se obsah oxidu dusnatého a oxidu dusičitého ve zkoušeném plynu.

[image omitted]

Obr. 1. Ultrafialový fluorescenční analyzátor

Celková síra. Nejvýše 1 ml/m^3, počítáno jako oxid siřičitý; stanoví se za použití ultrafialového fluorescenčního analyzátoru oxidací sirných sloučenin (obrázek 1) zahřátím na 1000 °C.

Zařízení se skládá:

• z přístroje emitujícího ultrafialové záření o vlnové délce 210 nm, sestaveného z ultrafialové lampy, kolimátoru a selektivního filtru; paprsek je periodicky přerušován clonou rotující velkou rychlostí,

• z reakční komory, kterou proudí předem přefiltrovaný zkoušený plyn,

• z přístroje detegujícího záření emitované při 350 nm, sestaveného ze selektivního filtru, fotonásobiče a zesilovače.

Zkoušený plyn. Zkoušená látka.

Porovnávací plyn (a). Oxid uhličitý R1.

Porovnávací plyn (b). Směs obsahující 0,5 ml/m^3 až 2 ml/m^3 sirovodíku R v oxidu uhličitém R1.

Za použití porovnávacích plynů (a) a (b) se přístroj kalibruje a nastaví se citlivost. Zkoušený plyn se nechá projít křemennou pecí zahřátou na 1000 °C, ve které proudí kyslík R rychlostí desetkrát menší, než je rychlost zkoušeného plynu. Změří se obsah oxidu siřičitého v plynných směsích vycházejících z pece.

Voda. Nejvýše 60 ml/m^3; stanoví se za použití elektrolytického hygrometru (2.5.28)

Stanovení obsahu. Stanoví se za použití infračerveného analyzátoru (2.5.24).

Zkoušený plyn. Zkoušená látka; musí být filtrována, aby se vyloučily efekty rozptýleného světla.

Porovnávací plyn (a). Oxid uhličitý R1.

Porovnávací plyn (b). Směs obsahující 95,0 % (V/V) oxidu uhličitého R1 a 5,0 % (V/V) dusíku R1.

Za použití porovnávacích plynů (a) a (b) se přístroj kalibruje a nastaví se citlivost. Změří se obsah oxidu uhličitého ve zkoušeném plynu.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: A.

Alternativní sestava zkoušek: B a C, viz Obecné zásady (1.2).

A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) se shoduje s referenčním spektrem Ph. Eur. pro oxid uhličitý.

B. Doutnající dřevěná tříska se umístí do atmosféry zkoušeného plynu; tříska zhasne.

C. Zkoušený plyn se zavádí do hydroxidu barnatého RS; vylučuje se bílá sraženina, která se rozpouští za šumění v kyselině octové zředěné RS.

Zkoušky na čistotu

Zkouší se plynná fáze.

Pokud se zkouška provádí s tlakovou lahví, ponechá se lahev se zkoušeným plynem nejméně 6 h při pokojové teplotě ve vertikální poloze s vypouštěcím ventilem nahoře.

Oxid dusnatý a oxid dusičitý. Nejvýše 2 ml/m^3; stanoví se za použití trubičky k detekci oxidu dusnatého a oxidu dusičitého (2.1.6).

Oxid siřičitý. Nejvýše 2 ml/m^3; stanoví se za použití trubičky k detekci oxidu siřičitého (2.1.6).

Oxid uhelnatý. Nejvýše 5 ml/m^3; stanoví se za použití trubičky k detekci oxidu uhelnatého (2.1.6).

Sirovodík. Nejvýše 1 ml/m^3; stanoví se za použití trubičky k detekci sirovodíku (2.1.6).

Vodní pára. Nejvýše 60 ml/m^3; stanoví se za použití trubičky k detekci vodní páry (2.1.6).

Uchovávání

Zkapalněný pod tlakem ve vhodných obalech vyhovujících ČSN 07 8510.

Nečistoty

A. oxid dusnatý,

B. oxid dusičitý,

C. oxid uhelnatý,

D. celková síra,

E. voda.

† Carboplatinum [image omitted]

Karboplatina

[image omitted]

C6H12N2O4Pt	Mr 371,25	CAS 41575-94-4

Je to cis-diammin[1,1-cyklobutandikarboxylato(2-)-O,O']platnatý komplex. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 98,0 % až 102,0 % sloučeniny C6H12N2O4Pt.

Vlastnosti

Bezbarvý krystalický prášek. Je mírně rozpustná ve vodě, velmi těžce rozpustná v acetonu a v lihu 96%.

Taje při asi 200 °C za rozkladu.

Zkoušky totožnosti

Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje s referenčním spektrem karboplatiny Ph. Eur.

Zkoušky na čistotu

Roztok S1. 0,25 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředí se jí na 25 ml.

Roztok S2. 1,0 g se rozpustí ve vodě R, v případě potřeby za mírného zahřívání, a zředí se jí na 40 ml. Je-li třeba, zfiltruje se.

Vzhled roztoku. Roztok S1 je čirý (2.2.1) a bezbarvý (2.2.2, Metoda II).

Kysele reagující látky. K 10 ml roztoku S1 se přidá 0,1 ml fenolftaleinu RS1; roztok je bezbarvý. Ke změně zbarvení roztoku na růžové se spotřebuje nejvýše 0,7 ml hydroxidu sodného 0,01 mol/l VS.

Příbuzné látky. Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29).

Zkoušený roztok. 20,0 mg se rozpustí ve směsi stejných objemových dílů acetonitrilu R a vody R a zředí se touto směsí na 20,0 ml.

Porovnávací roztok. 0,5 ml zkoušeného roztoku se zředí mobilní fází na 200,0 ml.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

• nerezové ocelové kolony délky 0,25 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem aminopropylsilanizovaným pro chromatografii R (5 μm),

• mobilní fáze, která je směsí objemových dílů vody R a acetonitrilu R (130 + 870), s průtokovou rychlostí 2 ml/min,

• injektorové smyčky, 10 μl

• spektrofotometrického detektoru, 230 nm.

Nastříkne se zkoušený roztok. Zkoušku lze hodnotit, jestliže:

• hmotnostní rozdělovači poměr Dm není menší než 4,0,

• počet teoretických pater n není menší než 5000,

• asymetrie píku není větší než 2,0.

Je-li třeba, upraví se obsah acetonitrilu v mobilní fázi.

Nastříkne se zkoušený a porovnávací roztok a chromatogramy se zaznamenávají po dobu odpovídající 2,5násobku retenčního času hlavního píku. Na chromatogramu zkoušeného roztoku není plocha žádného píku, kromě hlavního píku, větší než plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (0,25 %); součet ploch všech píků, kromě hlavního píku, není větší než dvojnásobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (0,5 %).

Nepřihlíží se k píkům, jejichž plocha je menší než 0,2násobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku.

Chloridy (2.4.4). 10 ml roztoku S2 se zředí vodou R na 15 ml. Roztok vyhovuje limitní zkoušce na chloridy (100 μg/g). Porovnávací roztok se připraví za použití 5 ml základního roztoku chloridů (5 μg Cl/ml).

Amonium (2.4.1). 0,20 g vyhovuje limitní zkoušce B na amonium (100 μg/g). Porovnávací roztok se připraví za použití 0,2 ml základního roztoku amonia (100 μg NH4/ml).

Stříbro. Nejvýše 10 μg/g; stanoví se atomovou emisní spektrometrií (2.2.22, Metoda I).

Zkoušený roztok. 0,50 g se rozpustí v roztoku kyseliny dusičné R 1% (V/V) a zředí se jím na 50,0 ml.

Porovnávací roztoky. Připraví se za použití základního roztoku stříbra (5 μg Ag/ml) zředěného roztokem kyseliny dusičné R 1% (V/V).

Změří se emisní intenzita při 328,1 nm.

Rozpustné baryum. Nejvýše 10 μg/g; stanoví se atomovou emisní spektrometrií (2.2.22, Metoda I).

Zkoušený roztok. Použije se roztok popsaný ve zkoušce Stříbro.

Porovnávací roztoky. Připraví se za použití základního roztoku barya (50 μg Ba/ml) zředěného roztokem kyseliny dusičné R 1% (V/V). Změří se emisní intenzita při 455,4 nm.

Těžké kovy (2.4.8). 12 ml roztoku S2 vyhovuje limitní zkoušce A na těžké kovy (20 μg/g). Porovnávací roztok se připraví za použití 5 ml základního roztoku olova (1 μg Pb/ml).

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Stanovení obsahu

Stanoví se s 0,200 g zbytku získaného ve zkoušce Ztráta sušením, který se žíhá při 800 °C do konstantní hmotnosti.

1 mg zbytku odpovídá 1,903 mg C6H12N2O4Pt.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, chráněna před světlem.

Separandum.

Nečistoty

[image omitted]

A. cisplatina,

[image omitted]

B. kyselina 1,1-cyklobutandikarboxylová.

Carboxymethylamylum natricum A [image omitted]

Sodná sůl karboxymethylškrobu (typ A)

CAS 9063-38-1

Je to sodná sůl příčně síťovaného, částečně O-karboxymethylovaného bramborového škrobu. Počítáno na látku promytou lihem 80% (V/V) a vysušenou, obsahuje 2,8 % až 4,2 % Na (Ar 22,99).

Vlastnosti

Bílý nebo téměř bílý jemný sypký prášek, velmi hygroskopický. Je prakticky nerozpustná v dichlormethanu. S vodou tvoří průsvitnou suspenzi.

Pozoruje se pod mikroskopem. Obsahuje zrna nepravidelného tvaru, vejčitá nebo hruškovitá o průměru 30 μm až 100 μm nebo okrouhlá o průměru 10 μm až 35 μm. Občas jsou shloučena do skupin po dvou až čtyřech. Zrna mají nepravidelnou mimostředovou trhlinu a zřetelné soustředěné vrstvení. V polarizovaném světle se středová trhlina jeví jako černý kříž. Na povrchu zrn jsou patrné malé krystaly. Zrna ve vodě silně bobtnají.

Zkoušky totožnosti

A. Zkouška Hodnota pH, viz Zkoušky na čistotu, je zároveň zkouškou totožnosti.

B. 4,0 g se třepou bez zahřátí s 20 ml vody prosté oxidu uhličitého R; vznikne gel. Přidá se 100 ml vody prosté oxidu uhličitého R a protřepe se; vznikne suspenze, která stáním sedimentuje.

C. K 5 ml suspenze získané ve Zkoušce totožnosti B se přidá 0,05 ml jodu RS1; vznikne tmavě modré zbarvení.

D. Roztok S2, viz Zkoušky na čistotu, vyhovuje zkoušce (a) na sodík (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Roztok S1. Suspenze získaná ve Zkoušce totožnosti B se centrifuguje 10 min při 2500 gn. Supernatantní tekutina se opatrně sleje.

Roztok S2. K 2,5 g v křemenném nebo platinovém kelímku se přidají 2 ml roztoku kyseliny sírové R (500 g/l), směs se zahřívá na vodní lázni, potom opatrně nad volným plamenem tak, aby se teplota postupně zvyšovala, a pak se spaluje v muflové peci při (600 ± 25) °C do vymizení všech černých částic. Po ochlazení se přidá několik kapek kyseliny sírové zředěné RS a zahřívá se a spaluje znovu. Po ochlazení se přidá několik kapek uhličitanu amonného RS, odpaří se do sucha a opatrně spálí. Po ochlazení se zbytek rozpustí v 50 ml vody R.

Vzhled roztoku. Roztok S1 je čirý (2.2.1) a bezbarvý (2.2.2, Metoda II).

Hodnota pH (2.2.3). 5,5 až 7,5; měří se roztok S1.

Glykolan sodný. Nejvýše 2,0 %. Zkouška se provádí za chránění před světlem.

Zkoušený roztok. K 0,20 g v kádince se přidá 5 ml kyseliny octové R a 5 ml vody R. Míchá se do rozpuštění (asi 10 min), přidá se 50 ml acetonu R a 1 g chloridu sodného R. Zfiltruje se přes pevný filtrační papír impregnovaný acetonem R. Kádinka a filtr se promyjí acetonem R, promývací tekutina se spojí s filtrátem a zředí se acetonem R na 100,0 ml. Roztok se bez třepání nechá stát 24 h. Použije se čirá supernatantní tekutina.

Porovnávací roztok. 0,310 g kyseliny glykolové R předem vysušené ve vakuu nad oxidem fosforečným R se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 500,0 ml. K 5,0 ml tohoto roztoku se přidá 5 ml kyseliny octové R a nechá se stát asi 30 min. Pak se přidá 50 ml acetonu R, 1 g chloridu sodného R a zředí se acetonem R na 100,0 ml.

2,0 ml zkoušeného roztoku se zahřívají 20 min na vodní lázni. Ochladí se na pokojovou teplotu, přidá 20,0 ml 2,7-dihydroxynaftalenu RS, protřepe se a zahřívá 20 min ve vodní lázni. Pak se ochladí pod tekoucí vodou, převede se do odměrné baňky a zředí se kyselinou sírovou R na 25,0 ml. Baňka se stále drží pod tekoucí vodou. Po 10 min se měří absorbance při 540 nm (2.2.25) za použití vody R jako kontrolní tekutiny. Absorbance tohoto roztoku není větší než absorbance roztoku připraveného současně stejným způsobem za použití 2,0 ml porovnávacího roztoku (2,0 %).

Chlorid sodný. Nejvýše 7,0 %. 1,00 g se 10 min třepe s 20 ml lihu R 80% (V/V) a zfiltruje se. Vytřepávání se opakuje čtyřikrát. Zbytek se vysuší do konstantní hmotnosti při 100 °C a uchová se pro zkoušku Stanovení obsahu. Filtráty se spojí, odpaří do sucha, zbytek se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 25,0 ml. K 10,0 ml tohoto roztoku se přidá 30 ml vody R a 5 ml kyseliny dusičné zředěné RS a titruje se dusičnanem stříbrným 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20) za použití stříbrné indikační elektrody.

1 ml dusičnanu stříbrného 0,1 mol/l VS odpovídá 5,844 mg NaCl.

Železo (2.4.9). 10 ml roztoku S2 vyhovuje limitní zkoušce na železo (20 μg/g).

Těžké kovy (2.4.8). 1,0 g vyhovuje limitní zkoušce D na těžké kovy (20 μg/g). Porovnávací roztok se připraví za použití 2 ml základního roztoku olova (10 μg Pb/ml).

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 10,0 %; 1,000 g se suší 4 h v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Mikrobiální znečištění. Vyhovuje zkoušce na nepřítomnost Escherichia coli a Salmonella (2.6.13).

Stanovení obsahu

K 0,500 g suchého rozdrceného zbytku získaného ve zkoušce Chlorid sodný, viz Zkoušky na čistotu, se přidá 80 ml kyseliny octové bezvodé R a 2 h se zahřívá pod zpětným chladičem. Po ochlazení na pokojovou teplotu se titruje kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20). Provede se slepá zkouška.

1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l VS odpovídá 2,299 mg Na.

Uchovávání

Ve vzduchotěsných obalech, chráněna před světlem.

Carboxymethylamylum natricum B [image omitted]

Sodná sůl karboxymethylškrobu (typ B)

CAS 9063-38-1

Je to sodná sůl příčně síťovaného, částečně O-karboxymethylovaného bramborového škrobu. Počítáno na látku promytou lihem 80% (V/V) a vysušenou, obsahuje 2,0 % až 3,4 % Na (Ar 22,99).

Vlastnosti

Bílý nebo téměř bílý jemný sypký prášek, velmi hygroskopický. Je prakticky nerozpustná v dichlormethanu. S vodou tvoří průsvitnou suspenzi.

Pozoruje se pod mikroskopem. Obsahuje zrna nepravidelného tvaru, vejčitá nebo hruškovitá o průměru 30 μm až 100 μm nebo okrouhlá o průměru 10 μm až 35 μm. Občas jsou shloučena do skupin po dvou až čtyřech. Zrna mají nepravidelnou mimostředovou trhlinu a zřetelné soustředěné vrstvení. V polarizovaném světle se středová trhlina jeví jako černý kříž. Na povrchu zrn jsou patrné malé krystaly. Zrna ve vodě silně bobtnají.

Zkoušky totožnosti

A. Zkouška Hodnota pH, viz Zkoušky na čistotu, je zároveň zkouškou totožnosti.

B. 4,0 g se třepou bez zahřátí s 20 ml vody prosté oxidu uhličitého R; vznikne gel. Přidá se 100 ml vody prosté oxidu uhličitého R a protřepe se; vznikne suspenze, která stáním sedimentuje.

C. K 5 ml suspenze, získané ve Zkoušce totožnosti B, se přidá 0,05 ml jodu RS1; vznikne tmavě modré zbarvení.

D. Roztok S2, viz Zkoušky na čistotu, vyhovuje zkoušce (a) na sodík (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Roztok S1. Suspenze získaná ve Zkoušce totožnosti B se 10 min centrifuguje při 2500 gn. Supernatantní tekutina se opatrně sleje.

Roztok S2. K 2,5 g v křemenném nebo platinovém kelímku se přidají 2 ml roztoku kyseliny sírové R (500 g/l), směs se zahřívá na vodní lázni, potom opatrně nad volným plamenem tak, aby se teplota postupně zvyšovala, a pak se spaluje v muflové peci při (600 ± 25) °C do vymizení všech černých částic. Po ochlazení se přidá několik kapek kyseliny sírové zředěné RS a znovu se zahřívá a spaluje. Po ochlazení se přidá několik kapek uhličitanu amonného RS, odpaří se do sucha a opatrně spálí. Po ochlazení se zbytek rozpustí v 50 ml vody R.

Vzhled roztoku. Roztok S1 je čirý (2.2.1) a bezbarvý (2.2.2, Metoda II).

Hodnota pH (2.2.3). 3,0 až 5,0; měří se roztok S1.

Glykolan sodný. Nejvýše 2,0 %. Zkouška se provádí za chránění před světlem.

Zkoušený roztok. K 0,20 g v kádince se přidá 5 ml kyseliny octové R a 5 ml vody R. Míchá se do rozpuštění (asi 10 min), přidá se 50 ml acetonu R a 1 g chloridu sodného R. Zfiltruje se přes pevný filtrační papír impregnovaný acetonem R. Kádinka a filtr se promyjí acetonem R, promývací tekutina se spojí s filtrátem a zředí acetonem R na 100,0 ml. Roztok se bez třepání nechá stát 24 h. Použije se čirá supernatantní tekutina.

Porovnávací roztok. 0,310 g kyseliny glykolové R předem vysušené ve vakuu nad oxidem fosforečným R se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 500,0 ml. K 5,0 ml tohoto roztoku se přidá 5 ml kyseliny octové R a nechá se stát asi 30 min. Pak se přidá 50 ml acetonu R, 1 g chloridu sodného R a zředí se acetonem R na 100,0 ml.

2,0 ml zkoušeného roztoku se zahřívá 20 min na vodní lázni. Ochladí se na pokojovou teplotu, přidá 20,0 ml 2,7-dihydroxynaftalenu RS, protřepe se a zahřívá 20 min ve vodní lázni. Pak se ochladí pod tekoucí vodou, převede se do odměrné baňky a zředí se kyselinou sírovou R na 25,0 ml. Baňka se stále drží pod tekoucí vodou. Po 10 min se měří absorbance při 540 nm (2.2.25) za použití vody R jako kontrolní tekutiny. Absorbance tohoto roztoku není větší než absorbance roztoku připraveného současně stejným způsobem za použití 2,0 ml porovnávacího roztoku (2,0 %).

Chlorid sodný. Nejvýše 7,0 %; 1,00 g se 10 min třepe s 20 ml lihu R 80% (V/V) a zfiltruje se. Vytřepávání se opakuje čtyřikrát. Zbytek se vysuší do konstantní hmotnosti při 100 °C a uchová se pro zkoušku Stanovení obsahu. Filtráty se spojí, odpaří se do sucha, zbytek se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 25,0 ml. K 10,0 ml tohoto roztoku se přidá 30 ml vody R a 5 ml kyseliny dusičné zředěné RS a titruje se dusičnanem stříbrným 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20) za použití stříbrné elektrody jako indikační.

1 ml dusičnanu stříbrného 0,1 mol/l VS odpovídá 5,844 mg NaCl.

Železo (2.4.9). 10 ml roztoku S2 vyhovuje limitní zkoušce na železo (20 μg/g).

Těžké kovy (2.4.8). 1,0 g vyhovuje limitní zkoušce D na těžké kovy (20 μg/g). Porovnávací roztok se připraví za použití 2 ml základního roztoku olova (10 μg Pb/ml).

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 10,0 %; 1,000 g se suší 4 h v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Mikrobiální znečištění. Vyhovuje zkoušce na nepřítomnost Escherichia coli a Salmonella (2.6.13).

Stanovení obsahu

K 0,500 g suchého rozdrceného zbytku získaného ve zkoušce Chlorid sodný se přidá 80 ml kyseliny octové bezvodé R a 2 h se zahřívá pod zpětným chladičem. Po ochlazení na pokojovou teplotu se titruje kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20). Provede se slepá zkouška.

1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l VS odpovídá 2,299 mg Na.

Uchovávání

Ve vzduchotěsných obalech, chráněna před světlem.

Carmellosum calcicum [image omitted]

Vápenatá sůl karmelosy

Synonymum. Vápenatá sůl karboxymethylcelulosy

CAS 9050-04-8

Je to vápenatá sůl částečně O-karboxymethylované celulosy. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje nejméně 6,0 % vápníku (Ca; Ar 40,80) ve zbytku po stanovení síranového popela. Může obsahovat nejvýše 0,6 % oxidu křemičitého (SiO2).

Vlastnosti

Bílý nebo nažloutlý prášek, po vysušení hygroskopický. Je prakticky nerozpustná v acetonu, v lihu 96%, v etheru a v toluenu. Ve vodě bobtná a tvoří suspenzi.

Zkoušky totožnosti

A. 0,1 g se důkladně protřepe s 10 ml vody R, přidá se 12 ml hydroxidu sodného zředěného RS a nechá se 10 min stát (roztok A). 1 ml roztoku A se zředí vodou R na 5 ml. K 0,05 ml se přidá 0,5 ml roztoku kyseliny chromotropové sodné soli R (0,5 g/l) v roztoku kyseliny sírové R (75%) a 10 min se zahřívá na vodní lázni; vzniká červenofialové zbarvení.

B. 5 ml roztoku A získaného ve Zkoušce totožnosti A se třepe s 10 ml acetonu R; vznikne bílá vločkovitá sraženina.

C. 1 g se spálí a zbytek se rozpustí ve směsi 5 ml kyseliny octové R a 10 ml vody R. V případě potřeby se roztok zfiltruje a filtrát se několik minut povaří. Po ochlazení se zneutralizuje amoniakem zředěným RS1. Tento roztok vyhovuje zkoušce (a) na vápník (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Roztok S. 1,0 g se třepe s 50 ml vody destilované R, přidá se 5 ml hydroxidu sodného zředěného RS a zředí se vodou destilovanou R na 100 ml.

Hodnota pH (2.2.3). 4,5 až 6,0; měří se suspenze připravená třepáním 1 g se 100 ml vody prosté oxidu uhličitého R po dobu 5 min.

Oxid křemičitý. Nejvýše 0,6 %. Ke zbytku získanému ve zkoušce Síranový popel, viz Zkoušky na čistotu, se přidá tolik lihu 96% R, aby byl zbytek dokonale zvlhčen. Potom se přidá po malých dávkách 6 ml kyseliny fluorovodíkové R a odpaří se opatrně do sucha při 95 °C až 105 °C tak, aby se zabránilo ztrátám prskáním. Po chlazení se stěny platinového kelímku omyjí 6 ml kyseliny fluorovodíkové R, přidá se 0,5 ml kyseliny sírové R a odpaří se do sucha. Za postupného zvyšování teploty se zbytek spálí při 900 °C, pak se ochladí v exsikátoru a zváží se. Rozdíl mezi hmotností zbytku získaného ve zkoušce Síranový popel a hmotností konečného zbytku odpovídá množství oxidu křemičitého.

Chloridy (2.4.4). 20 ml roztoku S se zahřívá na vodní lázni s 10 ml kyseliny dusičné zředěné RS, dokud se nevytvoří sraženina. Po ochlazení se odstředí a slije se supernatantní tekutina. Sraženina se promyje třikrát 10 ml vody R a pokaždé se znovu odstředí. Supernatantní tekutina se spojí s promývacími tekutinami a zředí se vodou R na 100 ml. K 25 ml tohoto roztoku se přidá 6 ml kyseliny dusičné zředěné RS a zředí se vodou R na 50 ml. 10 ml tohoto roztoku zředěného vodou R na 15 ml vyhovuje limitní zkoušce na chloridy (0,5 %).

Sírany (2.4.8). 20 ml roztoku S se zahřívá na vodní lázni s 1 ml kyseliny chlorovodíkové R, dokud se nevytvoří sraženina. Po ochlazení se odstředí a slije se supernatantní tekutina. Sraženina se promyje třikrát 10 ml destilované vody R a pokaždé se znovu odstředí. Supernatantní tekutina se spojí s promývacími tekutinami a zředí se vodou destilovanou R na 100 ml. K 25 ml tohoto roztoku se přidá 1 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS a zředí se vodou destilovanou R na 50 ml. 15 ml tohoto roztoku vyhovuje limitní zkoušce na sírany (1 %).

Těžké kovy (2.4.8). 1,0 g vyhovuje limitní zkoušce D na těžké kovy (20 μg/g). Porovnávací roztok se připraví za použití 2 ml základního roztoku olova (10 μg Pb/ml).

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 10,0 %; 1,000 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Síranový popel (2.4.14). 10,0 % až 20,0 %, počítá se na vysušenou látku; stanoví se s 1,000 g v platinovém kelímku. Látka se zvlhčí směsí stejných objemových dílů kyseliny sírové R a vody R.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech.

Carmellosum natricum [image omitted]

Sodná sůl karmelosy

Synonyma. Carboxymethylcellulosum natricum, Carboxymethylcellulosum solubile, sodná sůl karboxymethylcelulosy

CAS 9004-32-4

Je to sodná sůl částečně O-karboxymethylované celulosy. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 6,5 % až 10,8 % sodíku (Na; Ar 22,99).

Vlastnosti

Bílý nebo téměř bílý zrněný prášek, po vysušení hygroskopický. Je prakticky nerozpustná v acetonu, v lihu 96%, v etheru a v toluenu. Snadno se disperguje ve vodě za vzniku koloidních roztoků.

Zkoušky totožnosti

A. K 10 ml roztoku S, viz Zkoušky na čistotu, se přidá 1 ml síranu měďnatého RS; vznikne modrá sraženina podobající se bavlně.

B. 5 ml roztoku S se několik minut vaří; nevznikne žádná sraženina.

C. Roztok připravený ze síranového popela podle zkoušky Těžké kovy, viz Zkoušky na čistotu, vyhovuje zkoušce na sodík (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Roztok S. Množství zkoušené látky odpovídající 1,0 g vysušené látky se nasype do 90 ml vody prosté oxidu uhličitého R 40 °C až 50 °C teplé a silně se promíchá. Míchá se do vzniku koloidního roztoku, ochladí se a zředí se vodou prostou oxidu uhličitého R na 100 ml.

Vzhled roztoku. Roztok S neopalizuje intenzivněji než porovnávací suspenze III (2.2.1) a není intenzivněji zbarven než porovnávací barevný roztok Ž6 (2.2.2, Metoda II).

Hodnota pH (2.2.3). 6,0 až 8,0; měří se roztok S.

Zdánlivá viskozita (2.2.10). Nejméně 75 % a nejvýše 140 % hodnoty uvedené v označení na obalu. Množství zkoušené látky odpovídající 2,00 g vysušené látky se za míchání přidá do 50 ml vody R zahřáté na 90 °C. (U látek s nižší viskozitou se použije, je-li to třeba, odpovídající množství podle deklarace na štítku.) Po ochlazení se zředí vodou R na 100,0 ml a míchá se do úplného rozpuštění. Měří se viskozita tohoto roztoku na rotačním viskozimetru při 20 °C a při smykovém poměru 10 s^-1. Jestliže není možné přesně dosáhnout smykového poměru 10 s^-1, použijí se hodnoty o něco vyšší a o něco nižší a interpoluje se.

Glykolan sodný. Množství zkoušené látky odpovídající 0,500 g vysušené látky se převede do kádinky. Přidá se 5 ml kyseliny octové R, 5 ml vody R a míchá se do úplného rozpuštění (asi 30 min). Přidá se 80 ml acetonu R, 2 g chloridu sodného R a zfiltruje se přes řídký filtrační papír navlhčený acetonem R do odměrné baňky. Kádinka a filtr se promyjí acetonem R a filtrát se zředí stejným rozpouštědlem na 100,0 ml. Nechá se 24 h stát bez třepání. Čirá supernatantní tekutina se použije jako zkoušený roztok.

V odměrné baňce se rozpustí ve vodě R 0,310 g kyseliny glykolové R předem vysušené ve vakuu nad oxidem fosforečným R a zředí se jí na 1000,0 ml. 5,0 ml tohoto roztoku se dá do odměrné baňky, přidá se 5 ml kyseliny octové R a nechá se 30 min stát. Přidá se 80 ml acetonu R, 2 g chloridu sodného R a zředí se acetonem R na 100,0 ml. Tento roztok se použije jako porovnávací roztok.

2,0 ml každého roztoku se převede odděleně do odměrných baněk a baňky se zahřejí na vodní lázni, aby se odstranil aceton. Po ochlazení na pokojovou teplotu se přidá po 5,0 ml 2,7-dihydroxynaftalenu RS, promíchá se a přidá se ještě 15,0 ml 2,7-dihydroxynaftalenu RS. Baňky se uzavřou hliníkovou fólií a 20 min se zahřívají ve vodní lázni. Potom se ochladí pod tekoucí vodou a zředí se kyselinou sírovou R na 25,0 ml. Do 10 min se přenese odděleně 10,0 ml obou roztoků do zkumavek s plochým dnem a roztoky se pozorují vertikálním směrem. Zkoušený roztok není intenzivněji zbarven než porovnávací roztok (0,4 % glykolanu sodného).

Chloridy (2.4.4). 2 ml roztoku S se zředí vodou R na 15 ml. Tento roztok vyhovuje limitní zkoušce na chloridy (0,25 %).

Těžké kovy (2.4.8). Ke zbytku získanému ve zkoušce Síranový popel se přidá 1 ml kyseliny chlorovodíkové R a odpaří se na vodní lázni. Zbytek se rozpustí ve 20 ml vody R. 12 ml tohoto roztoku vyhovuje limitní zkoušce A na těžké kovy (20 μg/g). Porovnávací roztok se připraví za použití základního roztoku olova (1 μg Ph/ml).

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 10,0 %; 1,000 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Síranový popel (2.4.14). 20,0 % až 33,3 %; stanoví se s 1,00 g za použití směsi stejných objemových dílů kyseliny sírové R a vody R, počítáno na vysušenou látku. Rozmezí síranového popela odpovídá obsahu 6,5 % až 10,8 % sodíku.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech.

Označování

V označení na obalu se uvede:

• hodnota zdánlivé viskozity roztoku 20 g/l v milipascalsekundách; pro látku s nižší zdánlivou viskozitou se uvede koncentrace roztoku a zdánlivá viskozita v milipascalsekundách,

• že látka není určena pro parenterální použití.

Carmellosum natricum conexum [image omitted]

Sodná sůl kroskarmelosy

Synonyma. Carboxymethylcellulosum natricum conexum, Croscarmellosum natricum

Je to sodná sůl příčně síťované, částečně O-karboxymethylované celulosy. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 5,0 % až 9,0 % sodíku (Na; Ar 22,99).

Vlastnosti

Bílý nebo našedlý prášek. Je prakticky nerozpustná v acetonu, v ethanolu, v etheru a v toluenu.

Zkoušky totožnosti

A. 1 g se třepe s 10 ml vody R; vznikne gel.

B. 1 g se třepe se 100 ml roztoku modři methylenové R (4 μg/ml) a pak se směs nechá usadit. Zkoušená látka absorbuje methylenovou modř a usadí se jako modrá želatinózní hmota.

C. 1 g se třepe s 50 ml vody R. 1 ml směsi se přenese do zkumavky, přidá se 1 ml vody R a 0,05 ml čerstvě připraveného roztoku 1-naftolu R (40 g/l) v methanolu R. Zkumavka se nakloní a po vnitřní stěně se opatrně přidají 2 ml kyseliny sírové R tak, aby se vytvořila spodní vrstva; na rozhraní vrstev vznikne červenofialové zbarvení.

D. Vyhovuje zkoušce (a) na sodík (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Hodnota pH (2.2.3). 5,0 až 7,0; měří se suspenze připravená třepáním 1 g se 100 ml vody prosté oxidu uhličitého R po dobu 5 min.

Chlorid sodný a glykolan sodný. Součet obsahu chloridu sodného a glykolanu sodného v procentech není větší než 1,0 %, počítáno na vysušenou látku.

Chlorid sodný. 5,00 g se převede do 250ml kuželové baňky, přidá se 50 ml vody R, 5 ml peroxidu vodíku koncentrovaného RS a zahřívá se 20 min na vodní lázni za občasného protřepání, aby nastala úplná hydratace. Po ochlazení se přidá 100 ml vody R a 10 ml kyseliny dusičné R a titruje se dusičnanem stříbrným 0,05 mol/l VS za stálého míchání a potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20) za použití stříbrné elektrody jako indikační a dvojité srovnávací elektrody obsahující roztok dusičnanu draselného R (100 g/l) ve vnějším plášti a naplněné standardním roztokem ve vnitřním plášti.

1 ml dusičnanu stříbrného 0,05 mol/l VS odpovídá 2,922 mg NaCl.

Glykolan sodný. Množství odpovídající 0,250 g vysušené látky se převede do kádinky, přidá se 5 ml kyseliny octové ledové R a 5 ml vody R. Míchá se, aby nastala úplná hydratace (asi 30 min). Pak se přidá 80 ml acetonu R a 2 g chloridu sodného R. Míchá se několik minut do úplného vysrážení karboxymethylcelulosy. Směs se zfiltruje do odměrné baňky přes řídký papírový filtr smočený acetonem R. Kádinka a filtr se promyjí acetonem R a filtrát a promývací tekutina se spojí, zředí se acetonem R na 100,0 ml a směs se nechá stát bez třepání 24 h. Supernatantní tekutina se použije jako zkoušený roztok.

Porovnávací roztok. Ve 100ml odměrné baňce se rozpustí 0,100 g kyseliny glykolové R předem vysušené ve vakuu nad oxidem fosforečným R ve vodě R a zředí se jí na 100,0 ml. Roztok je stálý 30 dní. Do odměrných baněk se odměří 0,5 ml, 1,0 ml, 1,5 ml a 2,0 ml tohoto roztoku, zředí se obsah každé baňky vodou R na 5,0 ml, přidá se 5 ml kyseliny octové ledové R a obsah baněk se zředí acetonem R na 100,0 ml.

Do dvou 25ml odměrných baněk se odměří odděleně 2,0 ml zkoušeného roztoku a 2,0 ml porovnávacího roztoku a otevřené baňky se zahřívají ve vodní lázni do odpaření acetonu R. Po ochlazení se přidá do každé baňky 5,0 ml 2,7-dihydroxynaftalenu RS, promíchá se a přidá se dalších 15,0 ml 2,7-dihydroxynaftalenu RS a znovu se promíchá. Pak se baňky uzavřou hliníkovou fólií a zahřívají se 20 min ve vodní lázni. Po ochlazení se obsah baněk zředí kyselinou sírovou R na 25,0 ml.

Měří se absorbance (2.2.25) každého roztoku při 540 nm. Připraví se kontrolní roztok za použití 2,0 ml roztoku obsahujícího 5 % (V/V) kyseliny octové ledové R a 5 % (V/V) vody R v acetonu R. Sestrojí se kalibrační křivka za použití absorbancí porovnávacího roztoku. Z kalibrační křivky a absorbance zkoušeného roztoku se zjistí hmotnost (a) kyseliny glykolové ve zkoušené látce v miligramech a množství glykolanu sodného se vypočítá ze vzorce:

10.1,29.a100-bm,

v němž značí:

1,29 - faktor pro přepočet kyseliny glykolové na glykolan sodný,

b - ztrátu sušením v procentech,

m - navážku zkoušené látky v gramech.

Látky rozpustné ve vodě. Nejvýše 10,0 %. 10,00 g se disperguje v 800,0 ml vody R a prvních 30 min se každých 10 min míchá 1 min. Pak se nechá stát 1 h a v případě potřeby se centrifuguje. 200,0 ml tekutiny nad usazeninou se zfiltruje za použití vakua přes řídký filtrační papír. 150 ml získaného filtrátu se odpaří do sucha a suší se 4 h při 100 °C až 105 °C.

Těžké kovy (2.4.8). Ke zbytku získanému při zkoušce Síranový popel se přidá 1 ml kyseliny chlorovodíkové R a odpaří se na vodní lázni. Odparek se převede do 20 ml vody R. 12 ml tohoto roztoku vyhovuje limitní zkoušce A na těžké kovy (20 μg/g). Porovnávací roztok se připraví za použití základního roztoku olova (1 μg Pb/ml).

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 10,0 %; 1,000 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Síranový popel (2.4.14). 14,0 % až 28,0 %, počítáno na vysušenou látku; stanoví se s 1,00 g za použití směsi stejných objemových dílů kyseliny sírové R a vody R. Rozmezí odpovídá 5,0 % až 9,0 % Na.

Sedimentační objem. Do 100ml odměrného válce se odměří 75 ml vody R a přidá se po 0,5g částech celkem 1,5 g zkoušené látky. Po každém přidání se silně protřepe. Směs se zředí vodou R na 100,0 ml a opět se třepe, pokud látka není homogenně rozptýlena. Pak se nechá 4 h stát. Objem usazené látky je 10,0 ml až 30,0 ml.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech.

Carvi etheroleum [image omitted]

Kmínová silice

Synonyma. Carvi aetheroleum, Oleum carvi

C10H14O	Mr 150,22

Je to silice získaná ze zralých plodů druhu Carum carvi L. destilací s vodní parou. Obsahuje nejméně 50,0 % karvonu.

Vlastnosti

Bezbarvá až nažloutlá čirá kapalina, charakteristického pachu a chuti. Je velmi těžce rozpustná ve vodě, mísitelná s ethanolem, s etherem a s mastnými oleji.

Zkoušky totožnosti

Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu G R.

Zkoušený roztok. 0,1 g se rozpustí v ethylacetatu R a zředí se jím na 10 ml.

Porovnávací roztok. 50 mg karvonu R se rozpustí v ethylacetatu R a zředí se jím na 10 ml.

Na vrstvu se nanese odděleně po 10 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů ethylacetatu R a toluenu R (5 + 95) po dráze 12 cm. Vrstva se usuší na vzduchu, postříká se anisaldehydem RS a suší se 5 min až 10 min při 100 °C až 105 °C. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídá polohou a zbarvením skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku. Na chromatogramu zkoušeného roztoku mohou být i další méně intenzivní skvrny.

Zkoušky na čistotu

Relativní hustota (2.2.5). 0,904 až 0,917.

Index lomu (2.2.6). 1,484 až 1,488.

Optická otáčivost (2.2.7). +70° až +81 °.

Číslo kyselosti (2.5.1). Nejvýše 1,0; 5,0 g se rozpustí v 50 ml předepsané směsi rozpouštědel.

Voda v silicích (2.8.5). Vyhovuje požadavkům zkoušky Voda v silicích.

Mastné oleje a zpryskyřičnatělé silice (2.8.7). Vyhovuje požadavkům zkoušky Mastné oleje a zpryskyřičnatělé silice v silicích.

Pach a chuť silic (2.8.8). Vyhovuje požadavkům zkoušky Pach a chuť silic.

Zbytek po odpaření silic (2.8.9). Nejvýše 0,150 g.

Rozpustnost v lihu (2.8.10).

Stanovení obsahu

Provede se plynová chromatografie (2.2.28).

Roztok vnitřního standardu. 0,100 g kafru R se rozpustí v hexanu R a zředí se jím na 10,0 ml.

Zkoušený roztok. 0,100 g se rozpustí v hexanu R a zředí se jím na 10,0 ml. 1,0 ml se smíchá s 1,0 ml roztoku vnitřního standardu.

Porovnávací roztok. 50,0 mg karvonu R se rozpustí v hexanu R a zředí se jím na 10,0 ml. 1,0 ml se smíchá s 1,0 ml roztoku vnitřního standardu.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

• kapilární kolony délky 60 m, vnitřního průměru 0,53 mm, se stěnou pokrytou vázanou fází poly[fenyl(5)methyl(95)]siloxanu R; tloušťka vrstvy 1,5 μm,

• dusíku pro chromatografii R jako nosného plynu při průtokové rychlosti 10 ml/min,

• plamenoionizačního detektoru,

Teplota kolony se zvyšuje ze 60 °C rychlostí 3 °C/min až na 180 °C, při níž se udržuje 5 min; teplota nástřikového prostoru a detektoru se udržuje na 220 °C.

Vstříkne se odděleně po 0,5 μl zkoušeného a porovnávacího roztoku. Opakuje se nejméně třikrát. Při zaznamenání chromatogramu za předepsaných podmínek jsou retenční časy: limonenu asi 15,5 min, kafru asi 21 min a karvonu asi 26 min.

Zkoušku lze hodnotit, jestliže symetrie píku je nejméně 0,8 a nejvýše 1,2, počítáno pro pík karvonu, a je-li rozlišení dvou po sobě následujících píků nejméně 1,5.

Obsah karvonu (C10H14O) v procentech se stanoví metodou vnitřního standardu.

Uchovávání

Ve zcela naplněných vzduchotěsných obalech, chráněna před světlem.

Carvi fructus [image omitted]

Kmínový plod

Synonymum. Fructus carvi

Je to celá usušená nažka druhu Carum carvi L. Obsahuje nejméně 30 ml silice v 1 kilogramu drogy, počítáno na sušinu.

Vlastnosti

Droga má charakteristický pach po karvonu.

Makroskopický a mikroskopický popis, viz Zkoušky totožnosti A a B.

Zkoušky totožnosti

A. Plod je téměř válcovitá dvojnažka, většinou 3 mm až 6,5 mm dlouhá a 1 mm až 1,5 mm široká. Nažky jsou obvykle jednotlivé, šedohnědé až hnědé, lysé, většinou srpovitého tvaru, na obou koncích zašpičatělé, každá s pěti vyniklými úzkými žebry. Pod lupou na příčném řezu mají tvar téměř pravidelného pětiúhelníku, na hřbetní straně se čtyřmi, na poutcové straně se dvěma siličnými kanálky.

B. Droga se upráškuje (355). Prášek je žlutohnědý. Pozoruje se pod mikroskopem v chloralhydrátu RS. Práškovaná droga je charakteristická těmito znaky: úlomky siličných kanálků, tvořené žlutohnědými až hnědými tenkostěnnými, mnohohrannými sekrečními buňkami, které jsou provázeny vrstvou tenkostěnných příčně protáhlých buněk 8 μm až 12 μm širokých; úlomky oplodí s tenkostěnnými buňkami a někdy s anomocytickými průduchy (2.8.3); četné úlomky endospermu obsahující aleuronová zrna, kapky mastného oleje a mikrokrystaly šťavelanu vápenatého uspořádané v růžici; šroubovité ztlustlé cévy provázené sklerenchymatickými vlákny; zřídka mohou být přítomny svazky vláken karpoforu; skupiny pravoúhlých až obdélníkovitých sklereid mezokarpu s mírně ztlustlými a tečkovanými stěnami.

C. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy vhodného silikagelu.

Zkoušený roztok. 0,5 g práškované drogy (710) se protřepává 2 min až 3 min s 5,0 ml ethylacetatu R a zfiltruje se přes síran sodný bezvodý R. Filtrát se použije jako zkoušený roztok.

Porovnávací roztok. 2 μl karvonu R a 5 μl olivového oleje R se rozpustí v 1,0 ml ethylacetatu R.

Na vrstvu se nanese do pruhů 20 μl zkoušeného roztoku a 10 μl porovnávacího roztoku. Vyvíjí se směsí objemových dílů ethylacetatu R a toluenu R (5 + 95) po dráze 10 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm.

Ve střední části chromatogramu zkoušeného i porovnávacího roztoku je patrna skvrna karvonu. Vrstva se postříká anisaldehydem RS a zahřívá se 2 min až 4 min při 100 °C až 105 °C. Pozoruje se v denním světle. Skvrny odpovídající karvonu jsou intenzivně oranžově hnědé. Na chromatogramu zkoušeného roztoku je nad skvrnou karvonu fialová skvrna (triacylglyceroly) odpovídající polohou skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku (triacylglyceroly olivového oleje). Na čele chromatogramu zkoušeného roztoku je patrna slabě fialová skvrna (terpenické uhlovodíky), v dolní části chromatogramu jsou další slabě fialově šedé nebo nahnědlé skvrny.

Zkoušky na čistotu

Cizí příměsi (2.8.2). Vyhovuje požadavkům zkoušky Cizí příměsi.

Voda, stanovení destilací (2.2.13). Nejvýše 10,0 %; stanoví se s 10,0 g práškované drogy.

Celkový popel (2.4.16). Nejvýše 7,0 %.

Stanovení obsahu

Provede se Stanovení silic v rostlinných drogách (2.8.12). 10,0 g drogy (710) upráškované bezprostředně před použitím se destiluje 90 min rychlostí 2 ml/min až 3 ml/min v baňce na 500 ml s 200 ml vody R; do dělené trubice se přidá 0,50 ml xylenu R.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.

Caryophylli etheroleum [image omitted]

Hřebíčková silice

Synonyma. Caryophylli aetheroleum, Oleum caryophylli, Caryophylli floris aetheroleum

Je to silice získaná z usušených poupat druhu Syzygium aromaticum (L.) MERILL et L.M.PERRY (Eugenia caryophyllus C.SPRING. BULL. et HARR.) destilací s vodní parou.

Vlastnosti

Čirá žlutá kapalina, na vzduchu hnědnoucí. Je mísitelná s dichlormethanem, s etherem, s toluenem a s mastnými oleji.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: B.

Alternativní sestava zkoušek: A, viz Obecné zásady (1.2).

A. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy vhodného silikagelu s přísadou fluorescenčního indikátoru pro detekci při 254 nm.

Zkoušený roztok. 20 μl se rozpustí ve 2,0 ml toluenu R.

Porovnávací roztok. 15 μl eugenolu R a 15 μl acetyleugenolu R se rozpustí ve 2,0 ml toluenu R.

Na vrstvu se nanese odděleně do pruhů 20 μl zkoušeného roztoku a 15 μl porovnávacího roztoku. Vyvíjí se v nenasycené komoře toluenem R po dráze 10 cm. Vrstva se suší 5 min na vzduchu a pak se vyvíjí ještě jednou za stejných podmínek. Vrstva se usuší na vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Skvrny zhášející fluorescenci se označí. Hlavní skvrny na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídají polohou a zbarvením hlavním skvrnám na chromatogramu porovnávacího roztoku. Vrstva se postříká anisaldehydem RS a suší se 5 min až 10 min při 100 °C až 105 °C. Pozoruje se v denním světle. Skvrny eugenolu na chromatogramu zkoušeného i porovnávacího roztoku jsou intenzivně hnědofialové, skvrny acetyleugenolu slabě fialově modré. Na chromatogramu zkoušeného roztoku mohou být patrné další skvrny; zejména slabě červená skvrna v dolní části chromatogramu a červenofialová skvrna (β-karyofylen) v horní části chromatogramu.

B. Hodnotí se chromatogramy získané ve zkoušce Chromatografický profil, viz Zkoušky na čistotu. Na chromatogramu zkoušeného roztoku retenční časy tří hlavních píku odpovídají retenčním časům tří hlavních píků na chromatogramu porovnávacího roztoku.

Zkoušky na čistotu

Relativní hustota (2.2.5). 1,030 až 1,063.

Index lomu (2.2.6). 1,528 až 1,537.

Optická otáčivost (2.2.7). 0° až -2°.

Mastné oleje a zpryskyřičnatělé silice (2.8.7). Vyhovuje požadavkům zkoušky Mastné oleje a zpryskyřičnatělé silice v silicích.

Rozpustnost v lihu (2.8.10). 1,0 ml zkoušené látky je dobře rozpustný ve 2,0 ml nebo větším objemu lihu R 70% (V/V).

Chromatografický profil. Provede se plynová chromatografie (2.2.28).

Zkoušený roztok. 0,2 g zkoušené látky se rozpustí v 10 g hexanu R.

Porovnávací roztok. 1 mg β-karyofylenu R, 80 mg eugenolu R a 4 mg acetyleugenolu R se rozpustí v 10 g hexanu R.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

• křemenné kapilární kolony délky 60 m, vnitřního průměru 0,25 mm a stěnou pokrytou vázanou fází makrogolu 20 000 R,

• helia pro chromatografii R jako nosného plynu při průtokové rychlosti 1,5 ml/min,

• plamenoionizačního detektoru,

• dělicího poměru 1/100,

Teplota kolony se udržuje po dobu 8 min na 60 °C, pak se zvyšuje rychlostí 3 °C/min až na 180 °C, při níž se udržuje 5 min, teplota nástřikového prostoru a detektoru se udržuje na 270 °C.

Vstříkne se asi 1,0 μl porovnávacího roztoku. Při zaznamenání chromatogramu za předepsaných podmínek se eluují jednotlivé látky v pořadí uvedeném ve složení porovnávacího roztoku. Zaznamenají se retenční časy těchto látek.

Zkoušku lze hodnotit, jestliže počet teoretických pater je nejméně 30 000, počítáno pro pík β-karyofylenu při 110 °C, a je-li rozlišení píků eugenolu a acetyleugenolu nejméně 1,5. Vstříkne se asi 1,0 μl zkoušeného roztoku. Porovnáním retenčních časů píků na chromatogramu zkoušeného roztoku s retenčními časy píků na chromatogramu porovnávacího roztoku se identifikují látky přítomné ve zkoušeném roztoku (nepřihlíží se k píku odpovídajícímu hexanu).

Obsah každé ze tří látek v procentech se stanoví metodou absolutní kalibrace.

Obsah látek v procentech se pohybuje v rozmezí: β-karyofylen 5,0 % až 14,0 %, eugenol 75,0 % až 88,0 %, acetyleugenol 4,0 % až 15,0 %.

Uchovávání

Ve zcela naplněných, vzduchotěsných obalech, chráněna před světlem a teplem.

Vzor chromatogramu je uveden pro informaci a jako návod při aplikaci analytické metody. Netvoří součást požadavků článku.

Caryophylli flos [image omitted]

Hřebíčkovcový květ

Je to celé poupě druhu Syzygium aromaticum (L.) MERR. et L.M.PERRY (Eugenia caryophyllus (C.SPRENG.) BULL. et HARR.) sušené tak dlouho, dokud nezíská červenohnědou barvu. Obsahuje nejméně 150 ml silice v 1 kilogramu drogy.

Vlastnosti

Droga má charakteristický aromatický pach.

Makroskopický a mikroskopický popis, viz Zkoušky totožnosti A a B.

Zkoušky totožnosti

A. Poupě je červenohnědé a skládá se z čtyřhranné stopkaté části, hypanthia, dlouhé 10 mm až 12 mm, o průměru 2 mm až 3 mm, zakončené čtyřmi odstávajícími kališními ušty, které obklopují kulovitou hlavičku o průměru 4 mm až 6 mm. Dvoupouzdrý semeník, který obsahuje četná vajíčka, je uložen v horní části hypanthia. Hlavička je kulovitá nebo kupolovitá, je tvořena čtyřmi překrývajícími se lístky korunními, které uzavírají četné dovnitř skloněné tyčinky a krátkou vzpřímenou čnělku, na bázi s terčovitým nektariem.

Stiskne-li se hypanthium mezi nehty, uvolňuje se silice.

B. Droga se upráškuje (355). Prášek je tmavě hnědý, chuť i pach jsou stejné jako u nerozdrobněné drogy. Pozoruje se pod mikroskopem v chloralhydrátu RS. Práškovaná droga je charakteristická těmito znaky: úlomky hypanthia s pokožkou a pod ní ležícími vrstvami parenchymu s velkými siličnými nádržkami; krátká vlákna, vyskytující se buď jednotlivě, nebo v malých skupinách, se ztlustlými zdřevnatělými, řídce tečkovanými stěnami; mohutný parenchym s drúzami šťavelanu vápenatého; četná trojhranná pylová zrna o průměru asi 15 μm, se třemi klíčními póry v rozích. Škrobová zrna chybí.

C. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu GF254R.

Zkoušený roztok. 0,1 g práškované drogy (500) se protřepává 15 min se 2 ml dichlormethanu R. Zfiltruje se, filtrát se odpaří opatrně na vodní lázni do sucha. Odparek se rozpustí ve 2 ml toluenu R.

Porovnávací roztok. 20 μl eugenolu R se rozpustí ve 2 ml toluenu R.

Na vrstvu se nanese odděleně do pruhů (20 mm x 3 mm) 10 μl porovnávacího roztoku a 20 μl zkoušeného roztoku. Vyvíjí se v nenasycené komoře toluenem R po dráze 10 cm. Vrstva se suší 5 min volně na vzduchu a vyvíjí se ještě jednou za stejných podmínek. Pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm, skvrny se označí. Na chromatogramu zkoušeného roztoku je ve střední části patrna skvrna odpovídající polohou a zbarvením skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku, pod skvrnou eugenolu může být další, méně intenzivní skvrna (acetyleugenol). Vrstva se postříká anisaldehydem RS a suší se 5 min až 10 min při 100 °C až 105 °C, pozoruje se v denním světle. Skvrny odpovídající eugenolu na chromatogramech zkoušeného roztoku i porovnávacího roztoku jsou intenzivně hnědofialové, skvrna odpovídající acetyleugenolu na chromatogramu zkoušeného roztoku je slabě fialovomodře zbarvena. Na chromatogramu zkoušeného roztoku jsou patrny další skvrny, v dolní části chromatogramu slabě červená, v horní části červenofialová (karyofylen).

Zkoušky na čistotu

Cizí příměsi (2.8.2):

• nejvýše 4 % rozkvetlých poupat, květních stopek a plodů,

• nejvýše 2 % znehodnocené drogy,

• nejvýše 0,5 % ostatních cizích příměsí.

Celkový popel (2.4.16). Nejvýše 7,0 %.

Stanovení obsahu

Provede se Stanovení silic v rostlinných drogách (2.8.12). 5,0 g drogy se rozetře s 5,0 g křemeliny R na jemný homogenní prášek. 4,0 g této směsi se ihned použije k vlastnímu stanovení. Destiluje se 2 h rychlostí 2,5 ml/min až 3,5 ml/min v 250ml baňce se 100 ml vody R jako destilační tekutiny; do dělené trubice se přidá 0,50 ml xylenu R.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.

† Cefaclorum [image omitted]

Cefaklor

[image omitted]

C15H14ClN3O4S . H2O	Mr 385,82	CAS 70356-03-5
	Mr bezvodého 367,81

Je to monohydrát kyseliny (6R,7R)-7-[(R)-2-amino-2-fenylacetamido]-3-chlor-8-oxo-5-thia-1-azabicyklo[4,2,0]-2-okten-2-karboxylové. Počítáno na bezvodou látku, obsahuje 96,0 % až 102,0 % sloučeniny C15H14ClN3O4S.

Vlastnosti

Bílý nebo slabě žlutý prášek. Je mírně rozpustný ve vodě, prakticky nerozpustný v dichlormethanu a methanolu.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: A.

Alternativní sestava zkoušek: B a C, viz Obecné zásady (1.2).

A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem cefakloru CRL.

B. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu silanizovaného HF254R.

Zkoušený roztok. 10 mg se rozpustí v 5 ml směsi stejných objemových dílů methanolu R a tlumivého roztoku fosforečnanového o pH 7,0 (0,067 mol/l).

Porovnávací roztok (a). 10 mg cefakloru CRL se rozpustí v 5 ml směsi stejných objemových dílů methanolu R a tlumivého roztoku fosforečnanového o pH 7,0 (0,067 mol/l).

Porovnávací roztok (b). 10 mg cefakloru CRL a 10 mg cefalexinu CRL se rozpustí v 5 ml směsi stejných objemových dílů methanolu R a tlumivého roztoku fosforečnanového o pH 7,0 (0,067 mol/l).

Na vrstvu se nanese odděleně po 1 μl z každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů methanolu R a roztoku octanu amonného R (154 g/l), jehož pH bylo předem upraveno na 6,2 kyselinou octovou R, (15 + 85) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší v proudu teplého vzduchu a hodnotí se v ultrafialovém světle při 254 nm. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídá svou polohou a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) jsou patrny dvě zřetelně od sebe oddělené skvrny.

C. Asi 2 mg se přenesou do zkumavky asi 150 mm dlouhé a o průměru 15 mm, zvlhčí se 0,05 ml vody R a přidají se 2 ml formaldehydu v kyselině sírové RS a obsah zkumavky se promíchá krouživým pohybem; roztok je bezbarvý. Zkumavka se na 1 min vloží do vodní lázně; vzniká žlutohnědé zbarvení.

Zkoušky na čistotu

Hodnota pH (2.2.3). 3,0 až 4,5; měří se suspenze 0,250 g zkoušené látky v 10 ml vody prosté oxidu uhličitého R.

Specifická optická otáčivost (2.2.7). +101 ° až +111 °, počítáno na bezvodou látku. Měří se roztok připravený rozpuštěním 0,250 g ve vodě R a zředěním stejným rozpouštědlem na 25,0 ml.

Příbuzné látky. Stanoví se kapalinovou chromatografií (2.2.29).

Zkoušený roztok. 50,0 mg se rozpustí v 10,0 ml roztoku dihydrogenfosforečnanu sodného R (2,7 g/l), jehož pH bylo upraveno kyselinou fosforečnou R na 2,5.

Porovnávací roztok (a). 2,5 mg cefakloru CRL a 5,0 mg delta-3-cefakloru CRL se rozpustí ve 100,0 ml roztoku dihydrogenfosforečnanu sodného R (2,7 g/l), jehož pH bylo upraveno kyselinou fosforečnou R na 2,5.

Porovnávací roztok (b). 1,0 ml zkoušeného roztoku se zředí na 100,0 ml roztokem dihydrogenfosforečnanu sodného R (2,7 g/l), jehož pH bylo upraveno kyselinou fosforečnou R na 2,5.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

• nerezové kolony délky 0,25 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem dodatečně oktadecylsilanizovaným pro chromatografii R (5 μm),

• následujících mobilních fází s průtokovou rychlostí 1,0 ml/min:

• mobilní fáze A - roztok dihydrogenfosforečnanu sodného R (7,8 g/l), jehož pH bylo upraveno kyselinou fosforečnou R na 4,0,

• mobilní fáze B - 450 ml acetonitrilu R se smíchá s 550 ml mobilní fáze A,

• spektrofotometrického detektoru, 220 nm,

• injektorové smyčky, 20 μl.

Nejméně 15 min před každým rozborem se kolona ustaluje promýváním směsí objemových dílů mobilní fáze B a mobilní fáze A (5 + 95). Nastříknou se roztoky a nastaví se gradient eluce tak, že se 30 min lineárně zvyšuje koncentrace mobilní fáze B o 0,67 % (V/V) za minutu (25 % V/V). Potom se 15 min lineárně zvyšuje koncentrace mobilní fáze B o 5 % (V/V) za minutu (100 % V/V). Nakonec se kolona 10 min vymývá mobilní fází B a do znovu ustálení kolony se pak vymývá směsí objemových dílů mobilní fáze B a mobilní fáze A (5 + 95).

Nastříkne se porovnávací roztok (a). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu rozlišení mezi píky cefakloru a delta-3-cefakloru je nejméně 2 a je-li faktor symetrie píku cefakloru nejvýše 1,2. Pokud je nutno, upraví se obsah acetonitrilu v mobilní fázi.

Nastříkne se zkoušený roztok a porovnávací roztok (b). Na chromatogramu zkoušeného roztoku není plocha žádného píku, kromě hlavního píku a píku mobilní fáze, větší než 0,5násobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,5 %) a součet ploch všech píků není větší než dvojnásobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (2 %). Nepřihlíží se k žádnému píku s plochou menší než 0,1násobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b).

Těžké kovy (2.4.8). 1,0 g vyhovuje limitní zkoušce C na těžké kovy (30 μg/g). K přípravě porovnávacího roztoku se použijí 3 ml základního roztoku olova R (10 μg Pb/ml).

Voda, semimikrostanovení (2.5.12). 3,0 % až 6,5 %; provede se s 0,200 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

Stanovení se provede kapalinovou chromatografií (2.2.29).

Zkoušený roztok. 15,0 mg se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 50,0 ml.

Porovnávací roztok (a). 15,0 mg cefakloru CRL se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 50,0 ml.

Porovnávací roztok (b). 15,0 mg cefakloru CRL a 15,0 mg delta-3-cefakloru CRL se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 50,0 ml.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

• nerezové ocelové kolony délky 0,25 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem oktadecylsilanizovaným pro chromatografií R (5 μm),

• mobilní fáze s průtokovou rychlostí 1,5 ml/min, která je směsí připravenou přidáním 220 ml methanolu R ke směsi 780 ml vody R, 10 ml triethylaminu R a 1 g pentansulfonanu sodného R, jejíž pH bylo upraveno na 2,5 kyselinou fosforečnou R,

• spektrofotometrického detektoru, 265 nm,

• injektorové smyčky 20 μl.

Nastříkne se porovnávací roztok (b). Zkoušku lze hodnotit, jestliže rozlišení mezi píkem cefakloru a píkem delta-3-cefakloru je nejméně 2,5 a je-li faktor symetrie píku cefakloru nejvýše 1,5. Podle potřeby se upraví koncentrace methanolu v mobilní fázi. Porovnávací roztok (a) se nastříkne šestkrát. Zkoušku lze hodnotit, jestliže relativní směrodatná odchylka plochy píku cefakloru je nejvýše 1,0 %. Zkoušený roztok a porovnávací roztok (a) se nastřikují střídavě.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech.

Separandum.

Nečistoty

[image omitted]

A. kyselina (2R)-2-amino-2-fenyloctová (fenylglycin),

[image omitted]

B. kyselina (6R,7R)-7-amino-3-chlor-8-oxo-5-thia-1-azabicyklo[4,2,0]okt-2-en-karboxylová,

[image omitted]

C. kyselina (6-R,7RS)-7-{[(2R)-2-amino-2-fenylacetyl]amino}-3-chlor-8-oxo-5-thia-1-azabicyklo-[4,2,0]okt-2-en-2-karboxylová,

[image omitted]

D. kyseliny (2R,6R,7R)-a (2S,6R,7R)-7{[(2R)-2-amino-2-fenylacetyl]amino}-3-chlor-8-oxo-5-thia-1-azabicyklo[4,2,0]okt-3-en-2-karboxylová (delta-3-cefaklor),

[image omitted]

E. kyselina {[(2R)-2-amino-2-fenylacetyl]amino]karboxymetbyl}-3,6-dihydro-5-chlor-2H-1,3-thia-zin-4-karboxylová,

[image omitted]

F. 3-fenylpyrazin-2-ol.

† Cefadroxilum [image omitted]

Cefadroxil

[image omitted]

C16H17N3O5S	Mr 363,39	CAS 50370-12-2

Je to kyselina (6R,7R)-7-[(7R)-2-amino-2-(4-hydroxyfenyl)acetamido]-3-methyl-8-oxo-5-thia-1-azabicyklo[4,2,0]-2-okten-2-karboxylová. Počítáno na bezvodou látku, obsahuje 95,0 % až 101,0 % sloučeniny C16H17N3O5S.

Vlastnosti

Bílý nebo téměř bílý prášek. Je těžce rozpustný ve vodě, velmi těžce rozpustný v lihu 96% a prakticky nerozpustný v etheru.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: A.

Alternativní sestava zkoušek: B a C, viz Obecné zásady (1.2).

A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem cefadroxilu CRL.

B. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití silikagelu HF254silanizovaného R.

Zkoušený roztok. 20 mg se rozpustí v 5 ml směsi stejných objemových dílů methanolu R a tlumivého roztoku fosforečnanového o pH 7,0 (0,067 mol/l).

Porovnávací roztok (a). 20 mg cefadroxilu CRL se rozpustí v 5 ml směsi stejných objemových dílů methanolu R a tlumivého roztoku fosforečnanového o pH 7,0 (0,067 mol/l).

Porovnávací roztok (b). 20 mg cefadroxilu CRL a 20 mg cefalexinu CRL se rozpustí v 5 ml směsi stejných objemových dílů methanolu R a tlumivého roztoku fosforečnanového o pH 7,0 (0,067 mol/l).

Na vrstvu se nanese odděleně po 1 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů methanolu R a roztoku octanu amonného R (154 g/l), jehož pH bylo upraveno na 6,2 kyselinou octovou R, (15 + 85) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídá svou polohou a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) jsou patrny dvě zřetelně od sebe oddělené skvrny.

C. Asi 2 mg se dají do zkumavky asi 150 mm dlouhé a o průměru 15 mm, zvlhčí se 0,05 ml vody R a přidají se 2 ml formaldehydu v kyselině sírové RS. Obsah zkumavky se promíchá otáčením; roztok je žlutý. Zkumavka se na 1 min vloží do vodní lázně; vzniká oranžové zbarvení.

Zkoušky na čistotu

Hodnota pH (2.2.3). 4,0 až 6,0; měří se suspenze 1,0 g zkoušené látky ve 20 ml vody prosté oxidu uhličitého R.

Specifická optická otáčivost (2.2.7). +165° až +178°, počítáno na bezvodou látku. Měří se roztok připravený rozpuštěním 0,500 g ve vodě R a zředěním vodou R na 50,0 ml.

Absorbance (2.2.25). 20,0 mg se rozpustí v tlumivém roztoku fosforečnanovém o pH 6,0 a zředí se jím na 100,0 ml. Absorbance měřená při 330 nm není vyšší než 0,05. 10,0 ml tohoto roztoku se zředí na 100,0 ml tlumivým roztokem fosforečnanovým o pH 6,0. Měří se absorbance tohoto roztoku při 235 nm až 340 nm; roztok vykazuje absorpční maximum při 264 nm. Specifická absorbance v maximu je 225 až 250, počítáno na bezvodou látku.

Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu GF254R.

Zkoušený roztok. 0,25 g se rozpustí ve směsi objemových dílů kyseliny chlorovodíkové zředěné RS, vody R a lihu 96% R (3 + 22 + 75) a zředí se stejnou směsí na 10 ml.

Porovnávací roztok (a). 1 ml zkoušeného roztoku se zředí směsí objemových dílů kyseliny chlorovodíkové zředěné RS, vody R a lihu 96% R (3 + 22 + 75) na 100 ml.

Porovnávací roztok (b). 25 mg kyseliny 7-aminodeacetoxycefalosporanové CRL se rozpustí ve směsi objemových dílů kyseliny chlorovodíkové zředěné RS, vody R a lihu 96% R (3 + 22 + 75) a zředí se stejnou směsí na 100 ml.

Porovnávací roztok (c). 25 mg D-α-(4-hydroxy-fenyl)glycinu CRL se rozpustí ve směsi objemových dílů kyseliny chlorovodíkové zředěné RS, vody R a lihu 96% R (3 + 22 + 75) a zředí se stejnou směsí na 100 ml.

Porovnávací roztok (d). K 1,0 ml zkoušeného roztoku se přidá 0,5 ml porovnávacího roztoku (b) a 0,5 ml porovnávacího roztoku (c).

Na vrstvu se nanese odděleně po 2 μl zkoušeného roztoku a porovnávacích roztoků (a), (b) a (c) a 4 μl porovnávacího roztoku (d). Vyvíjí se směsí objemových dílů kyseliny mravenčí bezvodé R, lihu 96% R, vody R a ethylacetatu R (4 + 20 + 20 + 56) po dráze 10 cm. Vrstva se 10 min zahřívá při 105 °C až 110 °C a postříká se ninhydrinem RS2. Na chromatogramu zkoušeného roztoku skvrna odpovídající polohou skvrně kyseliny 7-aminodeacetoxycefalosporanové není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (1,0 %), žádná skvrna odpovídající skvrně D-α-(4-hydroxyfenyl)glycinu není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) (1,0 %), žádná skvrna kromě hlavní skvrny a skvrn výše zmíněných není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (1,0 %). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (d) jsou patrny tři zřetelně od sebe oddělené skvrny.

Dimethylanilin. Nejvýše 20 μg/g; stanoví se plynovou chromatografií (2.2.28) za použití naftalenu R jako vnitřního standardu.

Roztok vnitřního standardu. 50,0 mg naftalenu R se rozpustí v cyklohexanu R a zředí se jím na 50,0 ml. 5,0 ml tohoto roztoku se zředí cyklohexanem R na 100,0 ml.

Zkoušený roztok. K 1,00 g zkoušené látky ve zkumavce se zabroušenou zátkou se přidá 5 ml hydroxidu sodného 1 mol/l RS a 1,0 ml roztoku vnitřního standardu. Zkumavka se uzavře a intenzivně se 1 min třepe. V případě potřeby se odstředí a použije se vrchní vrstva.

Porovnávací roztok. K 50,0 mg dimethylanilinu R se přidají 2 ml kyseliny chlorovodíkové R a 20 ml vody R, třepe se do rozpuštění a zředí se vodou R na 50,0 ml. 5,0 ml tohoto roztoku se zředí vodou R na 250,0 ml. K 1,0 ml posledního roztoku ve zkumavce se zabroušenou zátkou se přidá 5 ml hydroxidu sodného 1 mol/l RS a 1,0 ml roztoku vnitřního standardu. Zkumavka se uzavře a intenzivně se 1 min třepe. V případě potřeby se odstředí a použije se vrchní vrstva.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

• skleněné kolony délky 2 m a vnitřního průměru 2 mm naplněné křemelinou silanizovanou pro plynovou chromatografii R, impregnovanou 3 % polymethylfenylsiloxanu R,

• dusíku pro chromatografii R jako nosného plynu při průtokové rychlosti 30 ml/min,

• plamenoionizačního detektoru.

Teplota kolony se udržuje na 120 °C a teplota nástřikového prostoru a detektoru na 150 °C. Nastřikuje se odděleně 1 μl zkoušeného roztoku a 1 μl porovnávacího roztoku.

Voda, semimikrostanovení (2.5.12) 4,0 % až 6,0 %, stanoví se s 0,200 g zkoušené látky.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,5 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29).

Zkoušený roztok. 50,0 mg se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 100,0 ml.

Porovnávací roztok (a). 50,0 mg cefadroxilu CRL se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 100,0 ml.

Porovnávací roztok (b). 5 mg cefadroxilu CRL a 50 mg amoxicilinu trihydrátu CRL se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 100,0 ml.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

• nerezové ocelové kolony délky 0,25 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem oktadecylsilanizovaným pro chromatografii R (5 μm nebo 10 μm),

• mobilní fáze, která je směsí objemových dílů acetonitrilu R a roztoku dihydrogenfosforečnanu draselného R (2,72 g/l) (4 + 96), s průtokovou rychlostí 1 ml/min,

• spektrofotometrického detektoru, 254 nm,

• injektorové smyčky 20 μl.

Nastříkne se porovnávací roztok (b) a nastaví se citlivost tak, aby výška píků odpovídala nejméně polovině rozsahu stupnice zapisovače. Zkoušku lze hodnotit, jestliže rozlišení mezi píky cefadroxilu a amoxicilinu je nejméně 5,0. Podle potřeby se nastaví obsah acetonitrilu v mobilní fázi. Porovnávací roztok (a) se vstříkne šestkrát. Zkoušku lze hodnotit, je-li relativní směrodatná odchylka plochy píku cefadroxilu nejvýše 1,0 %. Vstřikuje se střídavě zkoušený roztok a porovnávací roztok (a). Obsah cefadroxilu se vypočítá v procentech.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem, při teplotě nepřevyšující 30 °C.

Separandum.

† Cefalexinum monohydricum [image omitted]

Monohydrát cefalexinu

Synonymum. Cefalexinum

[image omitted]

C16H17N3O4S . H2O	Mr 365,40	CAS 23325-78-2

Je to monohydrát kyseliny (6R,7R)-7-[(R)-2-amino-2-fenylacetamido]-3-methyl-8-oxo-5-thia-1-azabicyklo[4,2,0]-2-okten-2-karboxylové. Počítáno na bezvodou látku, obsahuje 95,0 % až 101,0 % sloučeniny C16H17N3O4S.

Vlastnosti

Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek. Je rozpustný v asi 100 dílech vody, prakticky nerozpustný v lihu 96% a v etheru.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: A.

Alternativní sestava zkoušek: B a C, viz Obecné zásady (1.2).

A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem cefalexinu CRL.

B. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu HF254 silanizovaného R.

Zkoušený roztok. 20 mg se rozpustí v 5,0 ml směsi stejných objemových dílů methanolu R a tlumivého roztoku fosforečnanového o pH 7,0 (0,067 mol/l).

Porovnávací roztok (a). 20 mg cefalexinu CRL se rozpustí v 5,0 ml směsi stejných objemových dílů methanolu R a tlumivého roztoku fosforečnanového o pH 7,0 (0,067 mol/l).

Porovnávací roztok (b). 20 mg cefalexinu CRL a 20 mg cefradinu CRL se rozpustí v 5,0 ml směsi stejných objemových dílů methanolu R a tlumivého roztoku fosforečnanového o pH 7,0 (0,067 mol/l).

Na vrstvu se nanese odděleně po 1 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů acetonu R a roztoku octanu amonného R (154 g/l), jehož pH bylo upraveno kyselinou octovou R na 6,2, (15 + 85) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku se polohou a velikostí shoduje s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) jsou patrny dvě zřetelně od sebe oddělené skvrny.

C. Asi 2 mg se převedou do zkumavky asi 150 mm dlouhé a o průměru 15 mm, zvlhčí se 0,05 ml vody R a přidají se 2 ml formaldehydu v kyselině sírové RS. Obsah zkumavky se promíchá kroužením; roztok je světle žlutý. Zkumavka se na 1 min vloží do vodní lázně; vzniká tmavě žluté zbarvení.

Zkoušky na čistotu

Hodnota pH (2.2.4). 4,0 až 5,5. Měří se následující roztok: 50 mg se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředí se jí na 10 ml.

Specifická optická otáčivost (2.2.7). +149° až +158°, počítáno na bezvodou látku. Měří se roztok připravený rozpuštěním 0,125 g v tlumivém roztoku hydrogenftalanovém o pH 4,4 a zředěním stejným rozpouštědlem na 25,0 ml.

Absorbance (2.2.25). 50 mg se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 100,0 ml. Absorbance měřená při 330 nm není vyšší než 0,05. 2,0 ml roztoku se zředí vodou R na 50,0 ml. Měří se absorbance při 220 nm až 300 nm; roztok vykazuje absorpční maximum při 262 nm. Specifický absorpční koeficient v maximu je 220 až 245, počítáno na bezvodou látku.

Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu G R. Vrstva se impregnuje tak, že se vyvíjí směsí objemových dílů tetradekanu R a hexanu R (5 + 95). Po odpaření směsi se ve stejném směru provede chromatografie.

Zkoušený roztok. 0,25 g se rozpustí v kyselině chlorovodíkové zředěné RS a zředí se jí na 10 ml.

Porovnávací roztok (a). 1 ml zkoušeného roztoku se zředí kyselinou chlorovodíkovou zředěnou RS na 100 ml.

Porovnávací roztok (b). 25 mg kyseliny 7-aminodeacetoxycefalosporanové CRL se rozpustí v kyselině chlorovodíkové zředěné RS a zředí se jí na 10 ml (porovnávací roztok b). 1 ml tohoto roztoku se zředí kyselinou chlorovodíkovou zředěnou RS na 10 ml.

Porovnávací roztok (c). 25 mg α-fenylglycinu R se rozpustí v kyselině chlorovodíkové zředěné RS a zředí se jí na 10 ml (porovnávací roztok c). 1 ml tohoto roztoku se zředí kyselinou chlorovodíkovou zředěnou RS na 10 ml.