Vyhláška Ministerstva zdravotnictví, kterou se stanoví požadavky na jakost, postup při přípravě, zkoušení, uchovávání a dávkování léčiv (Český lékopis 1997)

Porovnávací roztok (d). 0,25 g zkoušené látky se rozpustí ve směsi 1 ml porovnávacího roztoku b' a 1 ml porovnávacího roztoku c' a zředí se kyselinou chlorovodíkovou zředěnou RS na 10 ml.

Na vrstvu se nanese odděleně po 5 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů acetonu R, roztoku hydrogenfosforečnanu sodného R (72 g/l) a roztoku kyseliny citronové R (21 g/l) (3 + 80 + 120) po dráze 15 cm. Vrstva se 3 min zahřívá při 90 °C a ještě za horka se postříká roztokem ninhydrinu R (1 g/l) v mobilní fázi. Vrstva se zahřívá 15 min při 90 °C a nechá se vychladnout. Na chromatogramu zkoušeného roztoku žádná skvrna odpovídající kyselině 7-aminodeacetoxycefalosporanové není intenzivnější než odpovídající skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (1,0 %); žádná skvrna odpovídající α -fenylglycinu (jejíž poloha se určí srovnáním s chromatogramem porovnávacího roztoku (d)) není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) (1,0 %); žádná skvrna, kromě hlavní skvrny a skvrn odpovídajících kyselině 7-aminodeacetoxycefalosporanové a α-fenylglycinu, není intenzivnější než hlavní skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (1,0 %). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (d) jsou patrny tři zřetelně od sebe oddělené skvrny.

Dimethylanilin. Nejvýše 20 μg/g; stanoví se plynovou chromatografií (2.2.28) za použití naftalenu R jako vnitřního standardu.

Roztok vnitřního standardu. 50,0 mg naftalenu R se rozpustí v cyklohexanu R a zředí se jím na 50,0 ml. 5,0 ml tohoto roztoku se zředí cyklohexanem R na 100,0 ml.

Zkoušený roztok. K 1,00 g ve zkumavce se zabroušenou zátkou se přidá 5 ml hydroxidu sodného 1 mol/l RS a 1,0 ml roztoku vnitřního standardu. Zkumavka se uzavře a intenzivně se 1 min třepe. V případě potřeby se odstředí a použije se vrchní vrstva.

Porovnávací roztok. K 50,0 mg dimethylanilinu R se přidají 2 ml kyseliny chlorovodíkové R a 20 ml vody R, třepe se do rozpuštění a zředí se vodou R na 50,0 ml. 5,0 ml tohoto roztoku se zředí vodou R na 250,0 ml. K 1,0 ml posledního roztoku ve zkumavce se zabroušenou zátkou se přidá 5 ml hydroxidu sodného 1 mol/l RS a 1,0 ml roztoku vnitřního standardu. Zkumavka se uzavře a intenzivně se 1 min třepe. V případě potřeby se odstředí a použije se vrchní vrstva.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

• skleněné kolony délky 2 m a vnitřního průměru 2 mm naplněné křemelinou silanizovanou pro plynovou chromatografii R, impregnovanou 3 % polymethylfenylsiloxanu R,

• dusíku pro chromatografii R jako nosného plynu při průtokové rychlosti 30 ml/min,

• plamenoionizačního detektoru.

Teplota kolony se udržuje na 120 °C a teplota nástřikového prostoru a detektoru na 150 °C. Nastřikuje se odděleně 1 μl zkoušeného roztoku a 1 μl porovnávacího roztoku.

Voda, semimikrostanovení (2.5.12). 4,0 % až 8,0 %; stanoví se s 0,300 g zkoušené látky.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,2 %, stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29).

Zkoušený roztok. 50,0 mg se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 100,0 ml.

Porovnávací roztok (a). 50,0 mg cefalexinu CRL se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 100,0 ml.

Porovnávací roztok (b). 10 mg cefalexinu CRL a 10 mg cefradinu CRL se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 100 ml.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

• kolony délky 0,25 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem oktadecylsilanizovaným pro chromatografii R (5 μm nebo 10 μm),

• mobilní fáze, která je směsí objemových dílů methanolu R, acetonitrilu R, roztoku dihydrogenfosforečnanu draselného R (13,6 g/l) a vody R (2 + 5 + 10 + 83); průtoková rychlost je 1,5 ml/min,

• spektrofotometrického detektoru, 254 nm,

• injektorové smyčky, 20 μl.

Nastříkne se porovnávací roztok (b) a nastaví se citlivost tak, aby výška píků odpovídala nejméně 50 % rozsahu celé stupnice zapisovače. Zkoušku lze hodnotit, jestliže rozlišení mezi píky cefalexinu a cefradinu je nejméně 4. Podle potřeby se upraví obsah acetonitrilu v mobilní fázi. Porovnávací roztok (a) se vstříkne šestkrát. Zkoušku lze hodnotit, jestliže relativní směrodatná odchylka plochy píku cefalexinu je nejvýše 1 %. Zkoušený roztok a porovnávací roztok (a) se vstřikují střídavě. Obsah cefalexinu se vypočítá v procentech.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem a při teplotě nepřevyšující 30 °C.

Separandum.

† Cefalotinum natricum [image omitted]

Sodná sůl cefalotinu

[image omitted]

C16H15N2NaO6S2	Mr 418,41	CAS 58-71-9

Je to sodná sůl kyseliny (6R,7R)-3-acetoxymethyl-8-oxo-7-[2-(2-thienyl)acetamido]-5-thia-1-azabicyklo[4,2,0]okt-2-en-2karboxylové. Počítáno na bezvodou látku, obsahuje 96,0 % až 101,0 % sloučeniny C16H15N2NaO6S.

Výroba

Pokud se vyrábí způsobem, který může v látce zanechat zbytky kyseliny 2-ethylhexanové, vyhovuje následující zkoušce:

Kyselina 2-ethylhexanová. Nejvýše 0,5 %; stanoví se plynovou chromatografií (2.2.28) za použití vhodné validované metody.

Vlastnosti

Bílý nebo téměř bílý prášek snadno rozpustný ve vodě. Je těžce rozpustná v ethanolu, prakticky nerozpustná v etheru.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: A a D.

Alternativní sestava zkoušek: B, C a D, viz Obecné zásady (1.2).

A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem sodné soli cefalotinu CRL.

B. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu HF254 silanizovaného R.

Zkoušený roztok. 20 mg zkoušené látky se rozpustí v 5 ml směsi stejných objemových dílů methanolu R a tlumivého roztoku fosforečnanového o pH 7,0 (0,067 mol/l).

Porovnávací roztok (a). 20 mg sodné soli cefalotinu CRL se rozpustí v 5 ml stejných objemových dílů methanolu R a tlumivého roztoku fosforečnanového o pH 7,0 (0,067 mol/l).

Porovnávací roztok (b). 20 mg sodné soli cefalotinu CRL a 20 mg cefaloridinu (alfa-forma nebo delta-forma) CRL se rozpustí v 5 ml směsi stejných objemových dílů methanolu R a tlumivého roztoku fosforečnanového o pH 7,0 (0,067 mol/l).

Na vrstvu se nanese odděleně po 1 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů acetonitrilu R, a roztoku octanu amonného R (154 g/l), jehož pH bylo upraveno na 6,2 kyselinou octovou R, (15 + 85) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší v proudu teplého vzduchu a hodnotí se v ultrafialovém světle při 254 nm. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku se shoduje svou polohou a velikostí s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) jsou dvě zřetelně od sebe oddělené skvrny.

C. Asi 2 mg se převedou do zkumavky asi 150 mm dlouhé a o průměru 15 mm, zvlhčí se 0,05 ml vody R a přidají se 2 ml formaldehydu v kyselině sírové RS. Obsah zkumavky se promíchá kroužením; roztok je hnědočervený. Zkumavka se na 1 min vloží do vodní lázně; vzniká červenohnědé zabarvení.

D. Vyhovuje zkoušce (a) na sodík (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Roztok S. 2,50 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředí se jí na 25,0 ml.

Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1). Absorbance (2.2.25) roztoku S měřená při 450 nm není vyšší než 0,20.

Hodnota pH (2.2.3). 4,5 až 7,0; měří se roztok S.

Specifická optická otáčivost (2.2.27). +124° až +134°, počítáno na bezvodou látku. Měří se roztok připravený rozpuštěním 1,25 g ve vodě R a zředěním stejným rozpouštědlem na 25,0 ml.

Příbuzné látky. Stanoví se kapalinovou chromatografií (2.2.29) způsobem popsaným ve Stanovení obsahu. Nastříkne se zkoušený roztok a porovnávací roztok (b). Chromatogram se zaznamenává po dobu odpovídající čtyřnásobku retenčního času hlavního píku. Na chromatogramu zkoušeného roztoku plocha žádného píku, kromě hlavního píku, není větší než plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (1 %) a součet ploch všech těchto píků není větší než trojnásobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (3 %). Nepřihlíží se k pikům, jejichž plocha je menší než 0,1násobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b).

Dimethylanilin. Nejvýše 20 μg/g; stanoví se plynovou chromatografií (2.2.28) za použití naftalenu R jako vnitřního standardu.

Roztok vnitřního standardu. 50,0 mg naftalenu R se rozpustí v cyklohexanu R a zředí se jím na 50,0 ml. 5,0 ml tohoto roztoku se zředí cyklohexanem R na 100,0 ml.

Zkoušený roztok. K 1,00 g zkoušené látky ve zkumavce se zabroušenou zátkou se přidá 5 ml hydroxidu sodného 1 mol/l RS a 1,0 ml roztoku vnitřního standardu. Zkumavka se uzavře a intenzivně se 1 min třepe. V případě potřeby se odstřeďuje a použije se vrchní vrstva.

Porovnávací roztok. K 50,0 mg dimethylanilinu R se přidají 2 ml kyseliny chlorovodíkové R a 20 ml vody R, třepe se do rozpuštění a zředí se vodou R na 50,0 ml. 5,0 ml tohoto roztoku se zředí vodou R na 250,0 ml. K 1,0 ml tohoto roztoku ve zkumavce se zabroušenou zátkou se přidá 5 ml hydroxidu sodného 1 mol/l RS a 1,0 ml roztoku vnitřního standardu. Zkumavka se uzavře a intenzivně se 1 min třepe. V případě potřeby se odstřeďuje a použije se vrchní vrstva.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

• skleněné kolony délky 2 m a vnitřního průměru 2 mm naplněné křemelinou silanizovanou pro plynovou chromatografií R, impregnovanou 3 % polymethylfenylsiloxanu R,

• dusíku pro chromatografií R jako nosného plynu při průtokové rychlosti 30 ml/min,

• plamenoionizačního detektoru.

Teplota kolony je 120 °C a teplota nástřikového prostoru a detektoru je 150 °C. Nastřikuje se odděleně 1 μl zkoušeného roztoku a 1 μl porovnávacího roztoku.

Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Nejvýše 1,5 %; stanoví se s 0,500 g zkoušené látky.

Sterilita (2.6.1). Pokud je látka určena k výrobě parenterálních přípravků bez dalšího vhodného sterilizačního postupu, vyhovuje zkoušce na sterilitu.

Bakteriální endotoxiny (2.6.24). Pokud je látka určena k výrobě parenterálních přípravků bez dalšího vhodného postupu odstraňujícího bakteriální endotoxiny, vyhovuje zkoušce na bakteriální endotoxiny, obsahuje-li nejvýše 0,13 m.j. endotoxinu v miligramu.

Stanovení obsahu

Stanovení se provede kapalinovou chromatografií (2.2.29).

Zkoušený roztok. 25,0 mg zkoušené látky se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 25,0 ml.

Porovnávací roztok (a). 25,0 mg sodné soli cefalotinu CRL se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 25,0 ml.

Porovnávací roztok (b). 1,0 ml porovnávacího roztoku (a) se zředí mobilní fází na 100,0 ml.

Porovnávací roztok (c). 5,0 ml porovnávacího roztoku (a) se 10 min zahřívá ve vodní lázni při 90 °C. Ochladí se a ihned se vstřikuje.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

• nerezové ocelové kolony délky 0,25 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem oktadecylsilanizovaným pro chromatografií R (5 μm),

• mobilní fáze s průtokovou rychlostí 1,0 ml/min připravenou takto: 17 g octanu sodného R se rozpustí v 790 ml vody R, přidá se 0,6 ml kyseliny octové ledové R, a pokud je to třeba, upraví se pH na 5,8 až 6,0 hydroxidem sodným zředěným RS nebo kyselinou octovou ledovou R, přidá se 150 ml acetonitrilu R a 70 ml ethanolu R a promíchá se,

• spektrofotometrického detektoru, 254 nm,

• injektorové smyčky, 10 μl.

Teplota kolony se udržuje na 40 °C. Nastříkne se porovnávací roztok (c) a nastaví se citlivost zapisovače tak, aby výška píků odpovídala nejméně polovině celé stupnice zapisovače. Na získaném chromatogramu jsou dva hlavní píky odpovídající cefalotinu a desacetylcefalotinu. Zkoušku lze hodnotit, jestliže rozlišení mezi těmito píky není menší než 9,0. Podle potřeby se přizpůsobí obsah acetonitrilu v mobilní fázi. Zkoušku lze hodnotit, je-li faktor symetrie píku cefalotinu nejvýše 1,8. Porovnávací roztok (a) se nastříkne šestkrát. Zkoušku lze hodnotit, je-li relativní směrodatná odchylka plochy píku cefalotinu nejvýše 1,0 %. V případě potřeby se nastaví parametry integrátoru. Nastříkne se střídavě zkoušený roztok a porovnávací roztok (a). Vypočítá se obsah sodné soli cefalotinu v procentech.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem, při teplotě nepřevyšující 30 °C. Jestliže je látka sterilní, uchovává se ve sterilních vzduchotěsných zabezpečených obalech.

Separandum.

Označování

V označení na obalu se uvede, zda je látka:

• sterilní,

• prostá bakteriálních endotoxinů.

Nečistoty

[image omitted]

A. kyselina (6R,7R)-3-methyl-8-oxo-7-{[2-(2-thienyl)acetyl]-amino}-5-thia-1-azabicyklo[4,2,0]-okt-2-en-2-karboxylová (deacetoxycefalotin).

† Cefazolinum natricum [image omitted]

Sodná sůl cefazolinu

[image omitted]

C14H13N8NaO4S3	Mr 476,48	CAS 27164-46-1

Je to sodná sůl kyseliny (6R,7R)-3-[(5-methyl-1,3,4-thiadiazol-2-yl)thiomethyl]-8-oxo-7-[2-(177-tetrazol-1-yl)acetamido]-5-thia-1-azabicyklo[4,2,0]-2-okten-2-karboxylové. Počítáno na bezvodou látku, obsahuje 95,0 % až 101,0 % sloučeniny C14H13N8NaO4S3.

Vlastnosti

Bílý nebo téměř bílý prášek, velmi hygroskopický. Je snadno rozpustná ve vodě, velmi těžce rozpustná v lihu 96%, prakticky nerozpustná v etheru.

Zkoušky totožnosti

A. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu HF254 silanizovaného R.

Zkoušený roztok. 20 mg se rozpustí v 5 ml směsi stejných objemových dílů methanolu R a tlumivého roztoku fosforečnanového o pH 7,0 (0,067 mol/l).

Porovnávací roztok (a). 20 mg sodné soli cefazolinu CRL se rozpustí v 5 ml směsi stejných objemových dílů methanolu R a tlumivého roztoku fosforečnanového o pH 7,0 (0,067 mol/l).

Porovnávací roztok (b). 20 mg sodné soli cefazolinu CRL a 20 mg sodné soli cefoxitinu CRL se rozpustí v 5 ml směsi stejných objemových dílů methanolu R a tlumivého roztoku fosforečnanového o pH 7,0 (0,067 mol/l).

Na vrstvu se nanese odděleně po 1 μl z každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů acetonitrilu R a roztoku octanu amonného R (150 g/l), jehož pH bylo předem upraveno kyselinou octovou ledovou R na hodnotu 6,2, (15 + 85) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší v proudu teplého vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku se polohou a velikostí shoduje s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) jsou patrny dvě zřetelně od sebe oddělené skvrny.

B. Asi 2 mg se převedou do zkumavky asi 150 mm dlouhé a o průměru 15 mm, zvlhčí se 0,05 ml vody R a přidají se 2 ml formaldehydu v kyselině sírové RS. Obsah zkumavky se promíchá krouživým pohybem, roztok je hnědočervený. Zkumavka se na 1 min vloží do vodní lázně, vzniká žluté zbarvení.

C. Vyhovuje zkoušce (a) na sodík (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Roztok S. 2,50 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředí se jí na 25,0 ml.

Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1). Absorbance (2.2.25) roztoku S měřená při 430 nm není větší než 0,15.

Hodnota pH (2.2.3). 4,0 až 6,0; měří se roztok S.

Specifická optická otáčivost (2.2.7). -15° až 24°, počítáno na bezvodou látku. Měří se roztok připravený rozpuštěním 1,25 g ve vodě R a zředěním stejným rozpouštědlem na 25,0 ml.

Absorbance (2.2.25). 0,100 g se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 100,0 ml. 2,0 ml tohoto roztoku se zředí hydrogenuhličitanem sodným RS na 100,0 ml. Měří se absorbance tohoto roztoku při 220 nm až 350 nm; roztok vykazuje absorpční maximum při 272 nm. Specifická absorbance v maximu je 260 až 300, počítáno na bezvodou látku.

Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu GF254 silanizovaného R.

Zkoušený roztok. 0,25 g se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 5 ml.

Porovnávací roztok. 1,0 ml zkoušeného roztoku se zředí vodou R na 100 ml.

Na vrstvu se nanese v proudu dusíku odděleně po 5 μl každého roztoku. Vyvíjí se směsí objemových dílů vody R, kyseliny octové ledové R, acetonu R a ethylacetatu R (10 + 10 + 20 + 50) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm, pak se vystaví působení jodových par v těsnící nádobě, dokud se neobjeví skvrny. Žádná skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku, kromě hlavní skvrny, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (1,0 %).

Dimethylanilin. Nejvýše 20 μg/g; provede se plynová chromatografie (2.2.28) za použití naftalenu R jako vnitřního standardu.

Roztok vnitřního standardu. 50,0 mg naftalenu R se rozpustí v cyklohexanu R a zředí se jím na 50,0 ml. 5,0 ml tohoto roztoku se zředí cyklohexanem R na 100,0 ml.

Zkoušený roztok. K 1,00 g se ve zkumavce se zábrusem přidá 5 ml hydroxidu sodného 1 mol/l RS a 1,0 ml roztoku vnitřního standardu. Zkumavka se uzavře zátkou a intenzivně se 1 min třepe. V případě potřeby se odstředí a použije se vrchní vrstva.

Porovnávací roztok. K 50,0 mg dimethylanilinu R se přidají 2 ml kyseliny chlorovodíkové R a 20 ml vody R, třepe se do rozpuštění a zředí se vodou R na 50,0 ml. 5,0 ml tohoto roztoku se zředí vodou R na 250,0 ml. K 1,0 ml posledního roztoku se ve zkumavce se zábrusem přidá 5 ml hydroxidu sodného 1 mol/l RS a 1,0 ml roztoku vnitřního standardu. Zkumavka se uzavře zátkou a intenzivně se 1 min třepe. V případě potřeby se odstředí a použije se vrchní vrstva.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

• skleněné kolony délky 2 m a vnitřního průměru 2 mm naplněné křemelinou silanizovanou pro plynovou chromatografii R, impregnovanou 3 % polymethylfenylsiloxanu R,

• dusíku pro chromatografii R jako nosného plynu s průtokovou rychlostí 30 ml/min,

• plamenoionizačního detektoru.

Teplota kolony se udržuje na 120 °C a teplota nástřikového prostoru a detektoru na 150 °C. Nastřikuje se odděleně 1 μl zkoušeného roztoku a 1 μl porovnávacího roztoku.

Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Nejvýše 6,0 %; stanoví s 0,300 g zkoušené látky.

Sterilita (2.6.1). Pokud je látka určena k výrobě parenterálních přípravků bez dalšího vhodného sterilizačního postupu, vyhovuje zkoušce na sterilitu.

Bakteriální endotoxiny (2.6.14). Pokud je látka určena k výrobě parenterálních přípravků bez dalšího vhodného postupu odstraňujícího bakteriální endotoxiny, vyhovuje zkoušce na bakteriální endotoxiny, obsahuje-li nejvýše 0,15 m.j. endotoxinu v miligramu.

Stanovení obsahu

Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29).

Zkoušený roztok. 25,0 mg se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 25,0 ml.

Porovnávací roztok (a). 25,0 mg sodné soli cefazolinu CRL se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 25,0 ml.

Porovnávací roztok (b). 5,0 mg sodné soli cefuroximu CRL se rozpustí v 10,0 ml porovnávacího roztoku (a) a zředí se vodou R na 100,0 ml.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

• kolony délky 0,25 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem oktadecylsilanizovaným pro chromatografii R (5 μm až 10 μm),

• mobilní fáze, která je směsí objemových dílů acetonitrilu R a směsi obsahující roztok hydrogenfosforečnanu sodného R (2,77 g/l) a roztok kyseliny citronové R (1,86 g/l) (10 + 90); průtoková rychlost je 1,0 ml/min,

• spektrofotometrického detektoru, 270 nm,

• injektorové smyčky, 20 μl.

Nastříkne se porovnávací roztok (b) a nastaví se citlivost tak, aby výška píků odpovídala nejméně polovině rozsahu celé stupnice zapisovače. Zkoušku lze hodnotit, jestliže rozlišení mezi píky cefazolinu a cefuroximu je nejméně 2,0. Podle potřeby se přizpůsobí obsah acetonitrilu v mobilní fázi. Porovnávací roztok (a) se nastříkne šestkrát. Zkoušku lze hodnotit, jestliže relativní směrodatná odchylka plochy píku cefazolinu je nejvýše 1,0 %. Zkoušený roztok a porovnávací roztok (a) se vstřikují střídavě.

Obsah sodné soli cefazolinu se vypočítá v procentech.

Uchovávání

Ve vzduchotěsných obalech, chráněna před světlem, při teplotě nepřevyšující 30 °C. Je-li látka sterilní, uchovává se ve sterilních vzduchotěsných zabezpečených obalech.

Separandum.

Označování

V označení na obalu se uvede, zda je látka:

• sterilní,

• prostá bakteriálních endotoxinů.

Nečistoty

[image omitted]

A. kyselina (6R,7R)-7-amino-3-[(5-methyl-1,3,4-thiadiazol-2-yl)thiomethyl]-8-oxo-5-thia-1-azabi-cyklo[4,2,0]okt-2-en-2-karboxylová,

[image omitted]

B. kyselina(6R,7R)-3-[(5-methyl-1,3,4-thiadiazol-2-yl)thiomethyl]-8-oxo-7-pivaloylamino-5-thia-1--azabicyklo[4,2,0]okt-2-en-2-karboxylová,

[image omitted]

C. lakton kyseliny (6R,7R)-3-hydroxymethyl-8-oxo-7-[2-(1H-tetrazol-1-yl)acetamido]-5-thia-1-aza-bicyklo[4,2,0]okt-2-en-2-karboxylové,

[image omitted]

D. kyselina(6R,7R)-3-acetoxymethyl-8-oxo-7-[2-(1H-tetrazol-1-yl)acetamido]-5-thia-1-azabicyklo[4,2,0]okt-2-en-2-karboxylová,

[image omitted]

E. 5-methyl-1,3,4-thiadiazol-2-thiol,

[image omitted]

F. kyselina 2-(1H-tetrazol-1-yl)octová,

[image omitted]

G. kyselina (6R,7R)-3-methyl-8-oxo-7-[2-(1H-tetrazol-1-yl)acetamido]-5-thia-1-azabicyklo[4,2,0]okt-2-en-2-karboxylová.

† Cefotaximum natricum [image omitted]

Sodná sůl cefotaximu

[image omitted]

C16H16N5NaO7S2	Mr 477,44	CAS 64485-93-1

Je to sodná sůl kyseliny (Z)-(6R,7R)-3-acetoxymethyl-7-[2-(2-amino-4-thiazolyl)-2-(methoxy-iminoacetamido]-8-oxo-5-thia-1-azabicyklo[4,2,0]-2-okten-2-karboxylové. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 96,0 % až 101,0 % sloučeniny C16H16N5NaO7S2.

Výroba

Pokud se vyrábí způsobem, který může v látce zanechat zbytky kyseliny 2-ethylhexanové, vyhovuje následující zkoušce:

Kyselina 2-ethylhexanová. Nejvýše 0,5 %, stanoví se plynovou chromatografií (2.2.28) za použití vhodné validované metody.

Vlastnosti

Bílý nebo slabě žlutý hygroskopický prášek. Je velmi snadno rozpustná ve vodě, mírně rozpustná v methanolu, prakticky nerozpustná v etheru.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: A a D.

Alternativní sestava zkoušek: B, C a D, viz Obecné zásady (1.2).

A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem sodné soli cefotaximu CRL.

B. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu silanizovaného HF254R.

Zkoušený roztok. 20 mg zkoušené látky se rozpustí v 5,0 ml směsi stejných objemových dílů methanolu R a tlumivého roztoku fosforečnanového o pH 7,0 (0,067 mol/l).

Porovnávací roztok (a). 20 mg sodné soli cefotaximu CRL se rozpustí v 5,0 ml směsi stejných objemových dílů methanolu R a tlumivého roztoku fosforečnanového o pH 7,0 (0,067 mol/l).

Porovnávací roztok (b). 20 mg sodné soli cefotaximu CRL a 20 mg sodné soli cefoxitinu CRL se rozpustí v 5,0 ml směsi stejných objemových dílů methanolu R a tlumivého roztoku fosforečnanového o pH 7,0 (0,067 mol/l).

Na vrstvu se nanese odděleně po 1 μl ze všech roztoků a vyvíjí se směsí objemových dílů acetonu R a roztoku octanu amonného R (154 g/l), jehož pH bylo dříve upraveno kyselinou octovou R na hodnotu 6,2 (15 + 85), po dráze 15 cm. Vrstva se nechá uschnout a hodnotí se v ultrafialovém světle při 254 nm. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídá svou polohou a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) jsou dvě zřetelně od sebe oddělené skvrny.

C. Asi 2 mg se přenesou do zkumavky asi 150 mm dlouhé a o průměru 15 mm, zvlhčí se 0,05 ml vody R a přidají se 2 ml formaldehydu v kyselině sírové RS a obsah zkumavky se promíchá krouživým pohybem; roztok je bezbarvý. Zkumavka se na 1 min vloží do vodní lázně; vzniká hnědé zbarvení.

D. Vyhovuje zkoušce (a) na sodík (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Roztok S. 2,50 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředí se jí na 25,0 ml.

Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1). K 10 ml roztoku S se přidá 1 ml kyseliny octové ledové R. Roztok hodnocený ihned je čirý. Absorbance (2.2.25) roztoku S měřená při 430 nm není větší než 0,20.

Hodnota pH (2.2.3). 4,5 až 6,5; měří se roztok S.

Specifická optická otáčivost (2.2.7). +58° až +64°, počítáno na vysušenou látku. Měří se roztok připravený takto: 0,100 g se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 10,0 ml.

Absorbance (2.2.25). 20,0 mg se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 100,0 ml. 10,0 ml tohoto roztoku se zředí vodou R na 100,0 ml. Specifická absorbance v maximu při 235 nm je 360 až 390, počítáno na vysušenou látku.

Příbuzné látky. Stanoví se kapalinovou chromatografií (2.2.29) způsobem popsaným ve stati Stanovení obsahu.

Nastřikuje se zkoušený roztok a porovnávací roztok (b). Chromatogram se zaznamenává po dobu odpovídající osminásobku retenčního času hlavního píku. Na chromatogramu zkoušeného roztoku není plocha žádného píku, kromě hlavního píku, větší než plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (1 %) a součet ploch všech těchto píků není větší než trojnásobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (3 %).

Dimethylanilin. Nejvýše 20 μg/g. Stanoví se plynovou chromatografií (2.2.28) za použití naftalenu R jako vnitřního standardu.

Roztok vnitřního standardu. 50,0 mg naftalenu R se rozpustí v cyklohexanu R a zředí se jím na 50,0 ml. 5,0 ml tohoto roztoku se zředí cyklohexanem R na 100,0 ml.

Zkoušený roztok. K 1,00 g zkoušené látky se ve zkumavce se zábrusem přidá 5 ml hydroxidu sodného (1 mol/l) RS a 1,0 ml roztoku vnitřního standardu. Zkumavka se uzavře a intenzivně se 1 min třepe. V případě potřeby se odstřeďuje a použije se vrchní vrstva.

Porovnávací roztok. K 50,0 mg dimethylanilinu R se přidají 2 ml kyseliny chlorovodíkové R a 20 ml vody R, třepe se do rozpuštění a zředí se vodou R na 50 ml. 5,0 ml tohoto roztoku se zředí vodou R na 250,0 ml. K 1,0 ml posledního roztoku se ve zkumavce se zábrusem přidá 5 ml hydroxidu sodného (1 mol/l) RS a 1,0 ml roztoku vnitřního standardu. Zkumavka se uzavře zátkou a intenzivně se 1 min třepe. V případě potřeby se odstřeďuje a použije se vrchní vrstva.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

• skleněné kolony délky 2 m a vnitřního průměru 2 mm naplněné křemelinou pro plynovou chromatografii silanizovanou R, napojenou 3 % polymethylfenylsiloxanu R,

• dusíku pro chromatografii R jako nosného plynu s průtokovou rychlostí 30 ml/min,

• plamenoionizačního detektoru.

Teplota kolony se udržuje na 120 °C a teplota nástřikového prostoru a detektoru na 150 °C. Nastřikuje se odděleně 1 μl zkoušeného roztoku a 1 μl porovnávacího roztoku.

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 3,0 %; 1,000 g se zahřívá v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Sterilita (2.6.1). Pokud je látka určena k výrobě parenterálních přípravků bez dalšího vhodného sterilizačního postupu, vyhovuje zkoušce na sterilitu.

Bakteriální endotoxiny (2.6.24). Pokud je látka určena k výrobě parenterálních přípravků bez dalšího vhodného postupu odstraňujícího bakteriální endotoxiny, vyhovuje zkoušce na bakteriální endotoxiny, obsahuje-li nejvýše 0,05 m.j. endotoxinu v miligramu.

Stanovení obsahu

Stanovení se provede kapalinovou chromatografii (2.2.29).

Zkoušený roztok. 25,0 mg se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 25,0 ml.

Porovnávací roztok (a). 25,0 mg sodné soli cefotaximu CRL se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 25,0 ml.

Porovnávací roztok (b). 1,0 ml porovnávacího roztoku (a) se zředí mobilní fází na 100,0 ml.

Porovnávací roztok (c). K 4,0 ml zkoušeného roztoku se přidá 1 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS. Roztok se 2 h zahřívá na 40 °C, přidá se 5,0 ml tlumivého roztoku o pH 6,6 a 1,0 ml hydroxidu sodného zředěného RS.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

• kolony délky 0,25 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem oktadecylsilanizovaným pro chromatografii R (5 μm),

• mobilní fáze s průtokovou rychlostí 1,0 ml/min, kterou je směs připravená takto: 3,5 g dihydrogenfosforečnanu draselného R a 11,6 g hydrogenfosforečnanu sodného R se rozpustí v 1000 ml vody R (pH 7,0) a přidá se 180 ml methanolu R,

• spektrofotometrického detektoru, 235 nm,

• pevné injektorové smyčky, 10 μl.

Nastříkne se porovnávací roztok (a) a porovnávací roztok (c). Nastaví se citlivost tak, aby se získaly hlavní píky porovnávacího roztoku (c) o výšce nejméně poloviny celé stupnice zapisovače. Zkoušku lze hodnotit, jestliže je cefotaxim eluován jako druhý z hlavních píků a rozlišení mezi dvěma hlavními píky je nejméně 3,5. V případě potřeby se použije jiná stacionární fáze nebo se upraví obsah methanolu v mobilní fázi. Zkoušku lze hodnotit, jestliže faktor symetrie píku cefotaximu je menší než 2,0. Porovnávací roztok (a) se nastříkne šestkrát. Zkoušku lze hodnotit, jestliže relativní směrodatná odchylka plochy píku cefotaximu je nejvýše 1,0 %. Zkoušený roztok a porovnávací roztok se vstřikují střídavě.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem, při teplotě nepřevyšující 30 °C. Jestliže je látka sterilní, obal je sterilní vzduchotěsný a zabezpečený.

Separandum.

Označování

V označení se uvede, zda je látka:

• sterilní,

• prosta bakteriálních endotoxinů.

Nečistoty

[image omitted]

A. kyselina (6R,7R)-7-[(Z)-2-(2-aminothiazol-4-yl)-2-methoxyiminoacetamido]-3-methyl-8-oxo-5-thia-1-azabicyklo[4,2,0]okt-2-en-2-karboxylová (deacetoxycefotaxim),

[image omitted]

B. kyselina(6R,7R)-7-[(Z)-2-(2-aminothiazol-4-yl)-2-methoxyimmoacetamido]-3-hydroxymethyl- 8--oxo-5-thia-1-azabicyklo[4,2,0]okt-2-en-2-karboxylová(deacetylcefotaxim),

[image omitted]

C. kyselina (6R,7R)-3-acetyloxymethyl-7- {(Z)-2-[2-(formylamino)thiazol-4-yl]-2-methoxyimino-acetamido}-8-oxo-5-thia-1-azabicyklo[4,2,0]okt-2-en-2-karboxylová(N-formylcefotaxim),

[image omitted]

D. kyselina (6R,7R)-3-acetyloxymethyl-7-[(E)-2-(2-aimnothiazol-4-yl)-2-methoxyiminoacetamido]8-oxo-5-thia-1-azabicyklo[4,2,0]okt-2-en-2-karboxylová(E-cefotaxim),

[image omitted]

E. (Z)-2-(2-aminothiazol-4-yl)-N-[5aR,GR)-1,4,6,7-tetrahydro-1,7-dioxo-3H,5aH-azeto[2,1-b]-furo[3,4-d][1,3]thiazin-6-yl-2(methoxyimino)acetamid (deacetylcefotaximlakton).

† Cefoxitinum natricum [image omitted]

Sodná sůl cefoxitinu

[image omitted]

C16H16N3NaO7S2	Mr 449,43	CAS 33564-30-6

Je to sodná sůl kyseliny (6R,7S)-3-karbamoyloxymethyl-7-methoxy-8-oxo-7-[2-(2-thienyl)acetamido]-5-thia-1-azabicyklo[4,2,0]-2-okten-2-karboxylové. Počítáno na bezvodou látku, obsahuje 97,5 % až 101,0 % sloučeniny C16H16N3NaO7S2.

Vlastnosti

Bílý nebo téměř bílý prášek, velmi hygroskopický. Je velmi snadno rozpustná ve vodě, mírně rozpustná v lihu 96%, prakticky nerozpustná v etheru.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: A a D.

Alternativní sestava zkoušek: B, C a D, viz Obecné zásady (1.2).

A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem sodné soli cefoxitinu CRL.

B. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu HF254 silanizovaného R.

Zkoušený roztok. 20 mg se rozpustí v 5 ml směsi stejných objemů methanolu R a tlumivého roztoku fosforečnanového o pH 7,0 (0,067 mol/l).

Porovnávací roztok (a). 20 mg sodné soli cefoxitinu CRL se rozpustí v 5 ml směsi stejných objemových dílů methanolu R a tlumivého roztoku fosforečnanového o pH 7,0 (0,067 mol/l).

Porovnávací roztok (b). 20 mg sodné soli cefoxitinu CRL a 20 mg sodné soli cefazolinu CRL se rozpustí v 5 ml směsi stejných objemových dílů methanolu R a tlumivého roztoku fosforečnanového o pH 7,0 (0,067 mol/l).

Na vrstvu se nanese odděleně po 1 μl každého roztoku a vyvíjí směsí objemových dílů tetrahydrofuranu R a roztoku octanu amonného R (154 g/l), jehož pH bylo předem upraveno na 6,2 kyselinou octovou RS, (10 + 90) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší v proudu teplého vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku se polohou a velikostí shoduje s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) jsou patrny dvě zřetelně od sebe oddělené skvrny.

C. Asi 2 mg se přenesou do zkumavky asi 150 mm dlouhé a o průměru 15 mm, zvlhčí se 0,05 ml vody R a přidají se 2 ml formaldehydu v kyselině sírové RS. Obsah zkumavky se promíchá kroužením; roztok je světlehnědý. Zkumavka se na 1 min vloží do vodní lázně; vzniká červenohnědé zbarvení.

D. Vyhovuje zkoušce (a) na sodík (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Roztok S. 2,50 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředí se jí na 25 ml.

Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a není zbarven intenzivněji než nejpodobnější porovnávací barevný roztok intenzity 5 (2.2.2, Metoda II).

Hodnota pH (2.2.3). 4,2 až 7,0; měří se roztok připravený zředěním 2 ml roztoku S vodou prostou oxidu uhličitého R na 20 ml.

Specifická optická otáčivost (2.2.7). +206° až +214°, počítáno na bezvodou látku; měří se roztok připravený rozpuštěním 0,250 g v methanolu R a zředěním methanolem R na 25,0 ml.

Absorbance (2.2.25). 0,100 g se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 100,0 ml. 2,0 ml tohoto roztoku se zředí hydrogenuhličitanem sodným RS na 100,0 ml. Měří se absorbance tohoto roztoku při 220 nm až 350 nm; roztok vykazuje absorpční maximum při 236 nm a široké absorpční maximum při 262 nm; specifická absorbance v širokém maximu je 190 až 210, počítáno na bezvodou látku.

Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu GF254R.

Zkoušený roztok. 0,25 g se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 10 ml.

Porovnávací roztok. 0,5 ml zkoušeného roztoku se zředí vodou R na 100 ml.

Na vrstvu se nanese odděleně po 5 μl každého roztoku. Vyvíjí se směsí objemových dílů vody R, kyseliny octové ledové R, acetonu R a ethylacetatu R (10 + 10 + 20 + 50) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Na chromatogramu zkoušeného roztoku žádná skvrna, kromě hlavní skvrny, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (0,5 %).

Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Nejvýše 1,0 %; stanoví se s 0,500 g zkoušené látky.

Sterilita (2.6.1). Pokud je látka určena k výrobě parenterálních přípravků bez dalšího vhodného sterilizačního postupu, vyhovuje zkoušce na sterilitu.

Bakteriální endotoxiny (2.6.14). Pokud je látka určena k výrobě parenterálních přípravků bez dalšího vhodného postupu odstraňujícího bakteriální endotoxiny, vyhovuje zkoušce na bakteriální endotoxiny, obsahuje-li nejvýše 0,13 m.j. endotoxinu v miligramu.

Stanovení obsahu

Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29).

Zkoušený roztok. 25,0 mg se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 25,0 ml.

Porovnávací roztok (a). 25,0 mg sodné soli cefoxitinu CRL se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 25,0 ml.

Porovnávací roztok (b). 20,0 mg kyseliny (2-(2-thienyl)octové) R se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 25,0 ml.

Porovnávací roztok (c). 1,0 ml porovnávacího roztoku (a) se smíchá s 5,0 ml porovnávacího roztoku (b).

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

• nerezové ocelové kolony délky 0,25 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem oktadecylsilanizovaným pro chromatografii R (5 μm až 10 μm),

• mobilní fáze s průtokovou rychlostí 1,0 ml/min, která je směsí objemových dílů kyseliny octové R, acetonitrilu R a vody R (1 + 19 + 81),

• spektrofotometrického detektoru, 254 nm,

• injektorové smyčky, 20 μl.

Nastříkne se porovnávací roztok (c) a nastaví se citlivost detektoru tak, aby výška píků odpovídala nejméně polovině celé stupnice zapisovače. Zkoušku lze hodnotit, jestliže rozlišení mezi dvěma hlavními píky je nejméně 3,5. Je-li třeba, upraví se koncentrace acetonitrilu v mobilní fázi. Porovnávací roztok (a) se nastříkne šestkrát. Zkoušku lze hodnotit, jestliže relativní směrodatná odchylka plochy píku cefoxitinu je nejméně 1,0 %. Zkoušený roztok a porovnávací roztok (a) se vstřikují střídavě.

Obsah sodné soli cefoxitinu se vypočítá v procentech.

Uchovávání

Ve vzduchotěsných obalech, při teplotě nepřevyšující 30 °C. Je-li látka sterilní, uchovává se ve sterilních vzduchotěsných zabezpečených obalech.

Separandum.

Označování

V označení na obalu se uvede, zda je látka:

• sterilní,

• prostá bakteriálních endotoxinů.

Nečistoty

A. bis(dicyklohexylamoniová) sůl kyseliny 3-karbamoyloxymethyl-7-(5-karbamoyl-5-tosyl-amino-pentanamido)-7-methoxy-8-oxo-5-thia-1-azabicyklo[4,2,0]okt-2-en-2-karboxylové,

B. kyselina(6R,7S)-7-methoxy-3-methoxykarbonylaminomethylkarbamoyloxymethyl-8-oxo-7-[2- (2--thienyl)acetamido]-5-thia-1-azabicyklo[4,2,0]okt-2-en-2-karboxylová,

C. kyselina(6R,7S)-3-karbamoyloxymethyl-7-methoxy-8-oxo-7-[2-(2-thienyl)acetamido]-5-thia-1-azabicyklo[4,2,0]okt-3-en-2-karboxylová,

D. kyselina 2-(2-thienyl)octová.

† Cefradinum [image omitted]

Cefradin

[image omitted]

C16H19N3O4S	Mr 349,40	CAS 38821-53-3

Je to kyselina (6R,7R)-7-[(-R)-2-amino-2-(cyklohexa-1,4-dienyl)acetamido]-3-methyl-8-oxo-5-thia-1-azabicyklo[4,2,0]-2-okten-2-karboxylová. Počítáno na bezvodou látku, obsahuje nejméně 90,0 % sloučeniny C16H19N3O4S. Součet obsahu C16H19N3O4S: a cefalexin (C16H19N3O4S; Mr 347,39) je 95,0 % až 102,0 %, počítáno na bezvodou látku.

Vlastnosti

Bílý nebo slabě žlutý hygroskopický prášek. Je mírně rozpustný ve vodě, prakticky nerozpustný v etheru a v lihu 96%.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: A.

Alternativní sestava zkoušek: B a C, viz Obecné zásady (1.2).

A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem cefradinu CRL. Pokud se spektra získaná v pevném stavu liší, rozpustí se odděleně 30 mg zkoušené látky a 30 mg referenční látky v 10 ml methanolu R, odpaří se do sucha při 40 °C při tlaku menším než 2 kPa a se získanými zbytky se zaznamenají nová spektra.

B. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu HF254 silanizovaného R.

Zkoušený roztok. 20 mg se rozpustí v 5 ml směsi stejných objemových dílů methanolu R a tlumivého roztoku fosforečnanového o pH 7,0 (0,067 mol/l).

Porovnávací roztok (a). 20 mg cefradinu CRL se rozpustí v 5 ml směsi stejných objemových dílů methanolu R a tlumivého roztoku fosforečnanového o pH 7,0 (0,067 mol/l).

Porovnávací roztok (b). 20 mg cefradinu CRL a 20 mg cefalexinu CRL se rozpustí v 5 ml směsi stejných objemových dílů methanolu R a tlumivého roztoku fosforečnanového o pH 7,0 (0,067 mol/l).

Na vrstvu se nanese odděleně po 1 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů acetonu R a roztoku octanu amonného R (150 g/l), jehož hodnota pH byla upravena na 6,2 kyselinou octovou ledovou R, (15 + 85) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku se svou polohou a velikostí shoduje s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) jsou patrny dvě zřetelně od sebe oddělené skvrny.

C. Asi 2 mg se přenesou do zkumavky asi 150 mm dlouhé a o průměru 15 mm, zvlhčí se 0,05 ml vody R a přidají se 2 ml formaldehydu v kyselině sírové RS. Obsah zkumavky se promíchá kroužením; roztok je světle žlutý. Zkumavka se na 1 min vloží do vodní lázně; vzniká tmavě žluté zbarvení.

Zkoušky na čistotu

Roztok S. 2,50 g se rozpustí v uhličitanu sodném RS a zředí se jím na 25,0 ml.

Vzhled roztoku. Roztok S neopalizuje intenzivněji než porovnávací suspenze II (2.2.1). Roztok S se nechá stát 5 min. Absorbance roztoku S měřená při 450 nm (2.2.25) není vyšší než 0,20.

Hodnota pH (2.2.3). 3,5 až 6,0; měří se roztok připravený rozpuštěním 0,100 g ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředěním stejným rozpouštědlem na 10 ml.

Specifická optická otáčivost (2.2.7). +80° až +90°, počítáno na bezvodou látku. Měří se roztok připravený rozpuštěním 0,250 g v tlumivém roztoku octanovém o pH 4,6 a zředěním stejným rozpouštědlem na 25,0 ml.

Absorbance (2.2.25). 50,0 mg se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 100,0 ml. Absorbance měřená při 330 nm není vyšší než 0,05. 2,0 ml tohoto roztoku se zředí vodou R na 50,0 ml. Měří se absorbance tohoto roztoku při 220 nm až 300 nm; roztok vykazuje absorpční maximum při 262 nm. Specifická absorbance v maximu je 215 až 240, počítáno na bezvodou látku.

Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu G R. Vrstva se impregnuje vyvíjením směsí objemových dílů tetradekanu R a hexanu R (5 + 95). Po odpaření se ve stejném směru provede chromatografie.

Zkoušený roztok. 0,25 g se rozpustí v kyselině chlorovodíkové zředěné RS a zředí se jí na 10 ml.

Porovnávací roztok (a). 1 ml zkoušeného roztoku se zředí na 100 ml kyselinou chlorovodíkovou zředěnou RS.

Porovnávací roztok (b). 25 mg kyseliny 7-aminodeacetoxycefalosporanové CRL se rozpustí v kyselině chlorovodíkové zředěné RS a zředí se jí na 10 ml (porovnávací roztok b'). 1 ml tohoto roztoku se zředí kyselinou chlorovodíkovou zředěnou RS na 10 ml.

Porovnávací roztok (c). 25 mg cyklohexa-1,4-dienylglycinu CRL se rozpustí v kyselině chlorovodíkové zředěné RS a zředí se jí na 10 ml (porovnávací roztok c'). 1 ml tohoto roztoku se zředí kyselinou chlorovodíkovou zředěnou RS na 10 ml.

Porovnávací roztok (d). 0,25 g zkoušené látky se rozpustí ve směsi 1 ml porovnávacího roztoku b' a 1 ml porovnávacího roztoku c' a zředí se kyselinou chlorovodíkovou zředěnou RS na 10 ml.

Na vrstvu se nanese odděleně po 5 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů acetonu R, roztoku hydrogenfosforečnanu sodného R (72 g/l) a roztoku kyseliny citrónové R (21 g/l) (3 + 80 + 120) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší zahříváním při 90 °C po dobu 3 min. Horká vrstva se postříká roztokem ninhydrinu R (1 g/l) v mobilní fázi. Vrstva se 15 min zahřívá při 90 °C a nechá se ochladit. Na chromatogramu zkoušeného roztoku: žádná skvrna odpovídající kyselině 7-aminodeacetoxycefalosporanové není intenzivnější než odpovídající skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (1,0 %); žádná skvrna odpovídající cyklohexa-1,4-dienylglycinu (její poloha se určí porovnáním s chromatogramem porovnávacího roztoku (d)) není intenzivnější než odpovídající skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) (1,0 %); žádná skvrna, kromě hlavní skvrny a skvrn odpovídajících kyselině 7-aminodeacetoxycefalosporanové a cyklohexa-1,4-dienylglycinu, není intenzivnější než hlavní skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (1,0 %). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (d) jsou patrny tři zřetelně od sebe oddělené skvrny.

Cefalexin. Nejvýše 5,0 %, počítáno na bezvodou látku. Stanoví se kapalinovou chromatografií (2.2.29) postupem uvedeným ve Stanovení obsahu. Nastříkne se odděleně zkoušený roztok a porovnávací roztok (b).

Dimethylanilin. Nejvýše 20 μg/g; stanoví se plynovou chromatografií (2.2.28) za použití naftalenu R jako vnitřního standardu.

Roztok vnitřního standardu. 50,0 mg naftalenu R se rozpustí v cyklohexanu R a zředí se jím na 50,0 ml. 5,0 ml tohoto roztoku se zředí cyklohexanem R na 100,0 ml.

Zkoušený roztok. K 1,00 g ve zkumavce se zabroušenou zátkou se přidá 5 ml hydroxidu sodného 1 mol/l RS a 1,0 ml roztoku vnitřního standardu. Zkumavka se uzavře a intenzivně se 1 min třepe. V případě potřeby se odstředí a použije se vrchní vrstva.

Porovnávací roztok. K 50,0 mg dimethylanilinu R se přidají 2 ml kyseliny chlorovodíkové R a 20 ml vody R, třepe se do rozpuštění a zředí se vodou R na 50,0 ml. 5,0 ml tohoto roztoku se zředí vodou R na 250,0 ml. K 1,0 ml posledního roztoku ve zkumavce se zabroušenou zátkou se přidá 5 ml hydroxidu sodného 1 mol/l RS a 1,0 ml roztoku vnitřního standardu. Zkumavka se uzavře a intenzivně se 1 min třepe. V případě potřeby se odstředí a použije se vrchní vrstva.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

• skleněné kolony délky 2 m a vnitřního průměru 2 mm naplněné křemelinou silanizovanou pro plynovou chromatografií R, impregnovanou 3 % polymethylfenylsiloxanu R,

• dusíku pro chromatografií R jako nosného plynu při průtokové rychlosti 30 ml/min,

• plamenoionizačního detektoru.

Teplota kolony se udržuje na 120 °C a teplota nástřikového prostoru a detektoru na 150 °C. Nastřikuje se odděleně 1 μl zkoušeného roztoku a 1 μl porovnávacího roztoku.

Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Nejvýše 6,0 %; stanoví se s 0,300 g zkoušené látky.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,2 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29).

Zkoušený roztok. 50,0 mg se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 100,0 ml.

Porovnávací roztok (a). 50,0 mg cefradinu CRL se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 100,0 ml.

Porovnávací roztok (b). 10,0 mg cefradinu CRL a 10,0 mg cefalexinu CRL se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 100,0 ml.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

• kolony délky 0,25 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem oktadecylsilanizovaným pro chromatografii R (5 μm nebo 10 μm),

• mobilní fáze, která je směsí objemových dílů kyseliny octové zředěné RS, roztoku octanu sodného R (36,2 g/l), methanolu R a vody R (1 + 17 + 200 + 782), s průtokovou rychlostí 1,0 ml/min,

• spektrofotometrického detektoru, 254 nm,

• injektorové smyčky, 20 μl.

Nastříkne se porovnávací roztok (b) a nastaví se citlivost detektoru tak, aby výška píku odpovídala nejméně polovině rozsahu celé stupnice zapisovače. Zkoušku lze hodnotit, jestliže rozlišení mezi píky cefalexinu a cefradinu je nejméně 4. Podle potřeby se upraví koncentrace methanolu v mobilní fázi. Porovnávací roztok (a) se vstříkne šestkrát. Zkoušku lze hodnotit, jestliže relativní směrodatná odchylka plochy píku cefradinu je nejvýše 1,0 %. Zkoušený roztok a porovnávací roztok (a) se vstřikují odděleně.

Obsah cefradinu a cefalexinu se vypočítá v procentech.

Uchovávání

Ve vzduchotěsných obalech, chráněn před světlem, při teplotě nepřevyšující 30 °C.

Separandum.

† Ceftriaxonum natricum [image omitted]

Sodná sůl ceftriaxonu

[image omitted]

C18H16N8Na2O7S3 . 3,5H2O	Mr 661,59	CAS 104376-79-6

Je to trihemihydrát disodné soli kyseliny (Z)-(6R,7R)-7-[2-(2-amino-4-thiazolyl)-2-(methoxy-imino)acetamido]-8-oxo-3-[2,5-dihydro-2-methyl-6-oxido-5-oxo-1,2,4-triazin-3-yl)thiometh]-5-thia-1-azabicyklo[4,2,0]-2-okten-2-karboxylové. Počítáno na bezvodou látku, obsahuje 96,0 % až 102,0 % sloučeniny C18H16N8Na2O7S3.

Vlastnosti

Téměř bílý nebo nažloutlý krystalický prášek, slabě hygroskopický. Je velmi snadno rozpustná ve vodě, mírně rozpustná v methanolu a velmi těžce rozpustná v ethanolu.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: A a D.

Alternativní sestava zkoušek: B, C a D, viz Obecné zásady (1.2).

A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem sodné soli ceftriaxonu CRL.

B. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu HF254 silanizovaného R.

Zkoušený roztok. 20 mg se rozpustí v 5 ml směsi stejných objemových dílů methanolu R a tlumivého roztoku fosforečnanového o pH 7,0 (0,067 mol/l).

Porovnávací roztok (a). 20 mg sodné soli ceftriaxonu CRL se rozpustí v 5 ml směsi stejných objemových dílů methanolu R a tlumivého roztoku fosforečnanového o pH 7,0 (0,067 mol/l).

Porovnávací roztok (b). 20 mg sodné soli ceftriaxonu CRL a 20 mg cefradinu CRL se rozpustí v 5 ml směsi stejných objemových dílů methanolu R a tlumivého roztoku fosforečnanového o pH 7,0 (0,067 mol/l).

Na vrstvu se nanese odděleně po 1 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí methylacetatu R a roztoku octanu amonného R (150 g/l), jehož hodnota pH byla upravena kyselinou octovou R na 6,2, (10 + 90) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší v proudu teplého vzduchu a hodnotí se v ultrafialovém světle při 254 nm. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídá svou polohou a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) jsou patrny dvě zřetelně od sebe oddělené skvrny.

C. Asi 2 mg se přenesou do zkumavky asi 150 mm dlouhé a o průměru 15 mm, zvlhčí se 0,05 ml vody R a přidají se 2 ml formaldehydu v kyselině sírové RS. Obsah zkumavky se promíchá krouživým pohybem; roztok je zelenožlutý. Zkumavka se na 1 min vloží do vodní lázně; vzniká žluté zbarvení.

D. Vyhovuje zkoušce (a) na sodík (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Roztok S. 2,40 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředí se jí na 20,0 ml.

Vzhled roztoku. 2 ml roztoku S se zředí vodou R na 20 ml. Roztok je čirý (2.2.1) a není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok Ž5 nebo HŽ5 (2.2.2).

Hodnota pH (2.2.3). 6,0 až 8,0; měří se roztok S.

Specifická optická otáčivost (2.2.7). -155° až -170°, počítáno na bezvodou látku. Měří se roztok připravený rozpuštěním 0,250 g ve vodě R a zředěním vodou R na 25,0 ml.

Příbuzné látky. Stanoví se kapalinovou chromatografií (2.2.29) způsobem popsaným ve stati Stanovení obsahu.

Nastřikuje se zkoušený roztok a porovnávací roztok (c). Chromatogram se nechá vyvíjet po dobu odpovídající nejméně dvojnásobku retenčního času hlavního píku. Na chromatogramu zkoušeného roztoku není plocha žádného píku, kromě hlavního píku, větší než plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) (1,0 %) a součet ploch všech těchto píků není větší než čtyřnásobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) (4,0 %). Nepřihlíží se k pikům, jejichž plocha je menší než 10 % plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (c).

Voda, semimikrostanovení (2.5.12). 8,0 % až 11,0 %, stanoví se s 0,100 g zkoušené látky.

Sterilita (2.6.1). Pokud je látka určena k výrobě parenterálních přípravků bez dalšího vhodného sterilizačního postupu, vyhovuje zkoušce na sterilitu.

Bakteriální endotoxiny (2.6.14). Pokud je látka určena k výrobě parenterálních přípravků bez dalšího vhodného postupu odstraňujícího bakteriální endotoxiny, vyhovuje zkoušce na bakteriální endotoxiny, obsahuje-li nejvýše 0,20 m.j. endotoxinu v miligramu.

Stanovení obsahu

Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29).

Zkoušený roztok. 30,0 mg se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 100,0 ml.

Porovnávací roztok (a). 30,0 mg sodné soli ceftriaxonu CRL se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 100,0 ml.

Porovnávací roztok (b). 5,0 mg sodné soli ceftriaxonu CRL a 5,0 mg ceftriaxonu nečistoty A CRL se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 100,0 ml.

Porovnávací roztok (c). 1,0 ml zkoušeného roztoku se zředí mobilní fází na 100,0 ml.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

• nerezové ocelové kolony délky 0,25 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem oktadecylsilanizovaným pro chromatografii R (5 μm),

• mobilní fáze s průtokovou rychlostí 1,5 ml/min, kterou je směs připravená takto: 2,0 g tetradecylamoniumbromidu R a 2,0 g tetraheptylamoniumbromidu R se rozpustí ve směsi objemových dílů vody R, tlumivého roztoku fosforečnanového o pH 7,0 (0,067 mol/l), tlumivého roztoku citronanového o pH 5,0 (který se připraví rozpuštěním 20,17 g kyseliny citronové R v 800 ml vody R, upravením hodnoty pH hydroxidem sodným koncentrovaným RS na 5,0 a zředěním vodou R na 1000,0 ml) a acetonitrilu R (440 + 55 + 5,0 + 500),

• spektrofotometrického detektoru, 254 nm,

• injektorové smyčky, 20 μl.

Nastříkne se porovnávací roztok (b) a nastaví se citlivost detektoru tak, aby výška píků odpovídala nejméně polovině celé stupnice zapisovače. Zkoušku lze hodnotit, jestliže rozlišení mezi dvěma hlavními píky je nejméně 3,0. Porovnávací roztok (a) se nastříkne šestkrát. Zkoušku lze hodnotit, jestliže relativní směrodatná odchylka plochy píku sodné soli ceftriaxonu je nejvýše 1,0 %. Zkoušený roztok a porovnávací roztok se nastřikují střídavě.

Obsah sodné soli ceftriaxonu se vypočítá v procentech.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, chráněna před světlem, při teplotě nepřevyšující 30 °C. Je-li látka sterilní, uchovává se ve sterilních vzduchotěsných zabezpečených obalech.

Separandum.

Označování

V označení na obalu se uvede, zda je látka:

• sterilní,

• prostá bakteriálních endotoxinů.

Nečistoty

A. disodná sůl kyseliny (E)-(6R,7R)-7-[(2-amino-1,3-thiazol-4-yl)(methoxyimino)acetamido]-3-{[(2,5-dihydro-2-methyl-6-oxido-5-oxo-1,2,4-triazin-3-yl)thio]methyl}-8-oxo-5-thia-1-azabicyklo[4,2,0]okt-2-en-2-karboxylové) (E-izomer),

B. (Z)-2-(2-amino-1,3-thiazol-4-yl)-N-[(5aR,6R)-1,7-dioxo-1,4,6,7-tetrahydro-3H,5aH-azeto[2,1-b]furo[3,4-d][1,3]thiazin-6-yl]-2-(methoxyimino)acetamid,

C. 6-hydroxy-2-methyl-3-merkapto-1,2,4-triazin-5(2H)-on,

D. S-(1,3-benzothiazol-2-yl)-(Z)-(2-amino-1,3-thiazol-4-yl)(methoxyimino)thioacetat,

E. kyselina (6R,7R)-7-amino-3-{[(2,5-dihydro-6-hydroxy-2-methyl-5-oxo-1,2,4-triazin-3-yl)thio]methyl}-8-oxo-5-thia-1-azabicyklo[4,2,0]okt-2-en-2-karboxylová.

† Cefuroximum natricum [image omitted]

Sodná sůl cefuroximu

[image omitted]

C16H15N4NaO8S	Mr 446,37	CAS 56238-63-2

Je to sodná sůl kyseliny (Z)-(6R,7R)-3-(karbamoyloxymethyl)-7-[2-(2-furyl)-2-(methoxyimino)acetamido]-8-oxo-5-thia-1-azabicyklo[4,2,0]-2-okten-2karboxylové. Počítáno na bezvodou látku, obsahuje 96,0 % až 101,0 % sloučeniny C16H15N4NaO8S.

Vlastnosti

Bílý nebo téměř bílý prášek, slabě hygroskopický. Je snadno rozpustná ve vodě, velmi těžce rozpustná v lihu 96%, prakticky nerozpustná v etheru.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: A a D.

Alternativní sestava zkoušek: B, C a D, viz Obecné zásady (1.2).

A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) se shoduje se spektrem sodné soli cefuroximu CRL.

B. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu HF254 silanizovaného R.

Zkoušený roztok. 20 mg se rozpustí v 5 ml směsi stejných objemových dílů methanolu R a tlumivého roztoku fosforečnanového o pH 7,0 (0,067 mol/l).

Porovnávací roztok (a). 20 mg sodné soli cefuroximu CRL se rozpustí v 5 ml směsi stejných objemových dílů methanolu R a tlumivého roztoku fosforečnanového o pH 7,0 (0,067 mol/l).

Porovnávací roztok (b). 20 mg sodné soli cefuroximu CRL a 20 mg sodné soli cefoxitinu CRL se rozpustí v 5 ml směsi stejných objemových dílů methanolu R a tlumivého roztoku fosforečnanového o pH 7,0 (0,067 mol/l).

Na vrstvu se nanese odděleně po 1 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů tetrahydrofuranu R a roztoku octanu amonného R (150 g/l), jehož hodnota pH byla předem upravena kyselinou octovou R na 6,2, (10 + 90) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší v proudu teplého vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídá polohou, barvou a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) jsou patrny dvě zřetelně od sebe oddělené skvrny.

C. Asi 2 mg se přenesou do zkumavky asi 150 mm dlouhé a o průměru 15 mm, zvlhčí se 0,05 ml vody R a přidají se 2 ml formaldehydu v kyselině sírové RS. Obsah zkumavky se promíchá krouživým pohybem; roztok je světle hnědý. Zkumavka se na 1 min vloží do vodní lázně; vzniká červenohnědé zbarvení.

D. Vyhovuje zkoušce (a) na sodík (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Roztok S. 2,0 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředí se jí na 20,0 ml.

Vzhled roztoku. Roztok S neopalizuje intenzivněji než porovnávací suspenze II (2.2.1). Absorbance (2.2.25) roztoku S měřená při 450 nm je nejvýše 0,25.

Hodnota pH (2.2.3). 5,5 až 8,5. Měří se roztok připravený zředěním 2 ml roztoku S vodou prostou oxidu uhličitého R na 20 ml.

Specifická optická otáčivost (2.2.7). +59° až +66°, počítáno na bezvodou látku. Měří se roztok připravený rozpuštěním 0,500 g v tlumivém roztoku octanovém o pH 4,6 a zředěním stejným rozpouštědlem na 25,0 ml.

Příbuzné látky. Stanoví se kapalinovou chromatografií (2.2.29) způsobem popsaným ve Stanovení obsahu.

Nastříkne se zkoušený roztok a porovnávací roztoky (b) a (c). Chromatogram se nechá vyvíjet po dobu odpovídající nejméně trojnásobku retenčního času hlavního píku. Na chromatogramu zkoušeného roztoku není plocha píku deskarbamoylcefuroximu (určená porovnáním s chromatogramem porovnávacího roztoku (b)) větší než plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) (1,0 %); plocha žádného píku, kromě hlavního píku a píku odpovídajícího deskarbamoylcefuroximu, není větší než plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) (1,0 %); součet ploch všech píků, kromě hlavního píku, není větší než trojnásobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) (3,0 %). Nepřihlíží se k píkům s plochou menší než 0,1násobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (c).

Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Nejvýše 3,5 %; stanoví se s 0,400 g zkoušené látky.

Sterilita (2.6.1). Pokud je látka určena k výrobě parenterálních přípravků bez dalšího vhodného sterilizačního postupu, vyhovuje zkoušce na sterilitu.

Bakteriální endotoxiny (2.6.14). Pokud je látka určena k výrobě parenterálních přípravků bez dalšího vhodného postupu odstraňujícího bakteriální endotoxiny, vyhovuje zkoušce na bakteriální endotoxiny, obsahuje-li nejvýše 0,10 m.j. endotoxinu v miligramu.

Stanovení obsahu

Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29).

Zkoušený roztok. 25,0 mg se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 25,0 ml.

Porovnávací roztok (a). 25,0 mg sodné soli cefuroximu CRL se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 25,0 ml.

Porovnávací roztok (b). 20 ml porovnávacího roztoku (a) se 10 min zahřívá ve vodní lázni při 60 °C. Ochladí se a ihned nastříkne.

Porovnávací roztok (c). 1,0 ml zkoušeného roztoku se zředí vodou R na 100,0 ml.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

• kolony délky 0,125 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem hexylsilanizovaným pro chromatografii R (5 μm),

• mobilní fáze s průtokovou rychlostí 1,5 ml/min, kterou je směs objemových dílů acetonitrilu R a tlumivého roztoku octanového o pH 3,4 (který se připraví rozpuštěním 6,01 g kyseliny octové ledové R a 0,68 g octanu sodného R ve vodě R a zředěním vodou R na 1000 ml) (1 + 99),

• spektrofotometrického detektoru, 273 nm,

• injektorové smyčky, 20 μl.

Nastříkne se porovnávací roztok (b); na chromatogramu jsou píky odpovídající cefuroximu a deskarbamoylcefuroximu. Zkoušku lze hodnotit, jestliže rozlišení mezi těmito píky je nejméně 2,0. Je-li třeba, upraví se koncentrace acetonitrilu v mobilní fázi. Nastříkne se porovnávací roztok (c) a nastaví se citlivost detektoru tak, aby výška hlavního píku byla nejméně čtvrtina celé stupnice zapisovače. Zkoušku lze hodnotit, jestliže faktor symetrie píku cefuroximu je nejvýše 1,5. Porovnávací roztok (a) se nastříkne šestkrát. Zkoušku lze hodnotit, jestliže relativní směrodatná odchylka plochy píku cefuroximu je nejvýše 1,0 %. Zkoušený roztok a porovnávací roztok (a) se nastřikují střídavě.

Obsah sodné soli cefuroximu se vypočítá v procentech.

Uchovávání

Ve vzduchotěsných obalech, při teplotě nepřevyšující 25 °C. Je-li látka sterilní, uchovává se ve sterilních vzduchotěsných zabezpečených obalech.

Separandum.

Označování

V označení na obalu se uvede, zda je látka:

• sterilní,

• prostá bakteriálních endotoxinů.

Nečistoty

A. kyselina (Z)-(6R,7R)-7-[2-(2-furyl)-2-(methoxyimino)acetamido]-3-hydroxymethyl-8-oxo-5- thia--1-azabicyklo[4,2,0]okt-2-en-2-karboxylová,

B. kyselina (Z)-(6R,7R)-3-acetoxymethyl-7-[2-(2-furyl)-2-(methoxyimino)acetamido]-8-oxo-5-thia--1-azabicyklo[4,2,0]okt-2-en-2-karboxylová (cefuracetim),

C. kyselina (Z)-(6R,7R)-7-[2-(2-furyl-2-(methoxiimino)acetamido]-3-methyl-8-oxo-5-thia-1- azabicyklo[4,2,0]okt-2-en-2-karboxylová,

D. kyselina (Z)-(6R,7R)-7-[2-(2-furyl)-2-(methoxyimino)acetamido]-8-oxo-3-trichloracetyl-karbamoyloxymethyl-5-thia-1-azabicyklo[4,2,0]okt-2-en-2-karboxylová,

E. kyselina (Z)-(6R,7R)-3-karbamoyloxymethyl-7-[2-(2-furyl)-2-(methoxyimino)acetamido]-8-oxo--5-thia-1-azabicyklo[4,2,0]okt-2-en-2-karboxylová (cefuroxim),

F. kyselina (E)-(6R,7R)-7-[2-(2-furyl)-2-(methoxyimino)acetamido]-3-hydroxymethyl-8-oxo-5- thia--1-azabicyklo[4,2,0]okt-2-en-2-karboxylová,

G. kyselina (E)-(6R,7R)-3-acetoxymethyl-7-[2-(2-furyl)-2-(methoxyimino)acetamido]-8-oxo-5- thia--1-azabicyklo[4,2,0]okt-2-en-2-karboxylová,

H. lakton kyseliny (Z)-(6R,7R)-7-[2-(2-furyl)-2-(methoxyimino)acetamido]-3-hydroxymethyl-8-oxo--5-thia-1-azabicyklo[4,2,0]okt-2-en-2-karboxylové,

I. kyselina (Z)-2-(2-furyl)-2-(methoxyimino)octová.

Cellacefatum [image omitted]

Celacefat

Synonyma. Cellulosi acetas phthalas, Cellacephatum, Celophthalum

Je to částečně O-acetylovaná a O-ftalylovaná celulosa. Obsahuje 30,0 % až 36,0 % hydrogenftaloylových skupin (C8H5O3; relativní hmotnost skupiny 149,13) a 21,5 % až 26,0 % acetylových skupin (C2H3O; relativní hmotnost skupiny 43,05), u obou počítáno na bezvodou a kyselin prostou látku.

Vlastnosti

Bílý sypký prášek nebo bezbarvé vločky, hygroskopický. Je prakticky nerozpustný ve vodě, snadno rozpustný v acetonu, dobře rozpustný v diethylenglykolu, prakticky nerozpustný v ethanolu a v dichlormethanu. Rozpouští se ve zředěných alkalických roztocích.

Zkoušky totožnosti

A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje s referenčním spektrem Ph. Eur. pro celacefat.

B. 150 mg se rozpustí v 1 ml acetonu R. Tento roztok se naleje na skleněnou desku a vysuší se; vznikne tenký průsvitný lesklý film.

Zkoušky na čistotu

Zdánlivá viskozita (2.2.8). 45 mPa.s až 90 mPa.s; měří se roztok při 25 °C připravený rozpuštěním 15 g (počítáno na bezvodou látku) v 85 g směsi objemových dílů vody R a acetonu R (1 + 249).

Volné kyseliny. Nejvýše 3,0 % (5), počítáno jako kyselina fialová na bezvodou látku. 3,0 g se třepou 2 h se 100 ml směsi objemových dílů vody R a methanolu R (35 + 65) a směs se zfiltruje. Baňka a filtr se promyjí dvakrát 10 ml stejné směsi a promývací tekutina se spojí s filtrátem. Takto připravený roztok se titruje hydroxidem sodným 0,1 mol/l VS za použití fenolftaleinu RS jako indikátoru do vzniku slabě růžového zbarvení. Provede se slepá zkouška.

1 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS odpovídá 8,3 mg volných kyselin, počítáno jako kyselina fialová.

Těžké kovy (2.4.8). 2,0 g vyhovují limitní zkoušce C na těžké kovy (10 μg/g). Porovnávací roztok se připraví za použití 2 ml základního roztoku olova (10 μg Pb/ml).

Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Nejvýše 5,0 %; stanoví se s 0,500 g zkoušené látky. Zkouška se provede v prostředí směsi objemových dílů dichlormethanu R a ethanolu R (2 + 3).

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

Ftaloylové skupiny. 1,000 g se rozpustí v 50 ml směsi objemových dílů acetonu R a lihu 96% R (2 + 3). Přidá se 0,1 ml fenolftaleinu RS a titruje se hydroxidem sodným 0,1 mol/l VS do slabě růžového zbarvení. Provede se slepá zkouška.

Obsah ftaloylových skupin vyjádřený v procentech (P) se vypočte podle vzorce:

149n100-am-1,795S,

v němž značí:

a - obsah vody v procentech, viz Zkoušky na čistotu,

m - navážku zkoušené látky v gramech,

n - spotřebu hydroxidu sodného 0,1 mol/l PS v mililitrech,

S - obsah volných kyselin v procentech, viz Zkoušky na čistotu.

Acetylové skupiny. K 0,100 g se přidá 25,0 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS a zahřívá se 30 min na vodní lázni pod zpětným chladičem. Po ochlazení se přidá 0,1 ml fenolftaleinu RS a titruje se kyselinou chlorovodíkovou 0,1 mol/l VS do odbarvení. Provede se slepá zkouška.

Obsah acetylových skupin vyjádřený v procentech se vypočítá podle vzorce:

43n2-n1100-am-0,578P+0,518S,

v němž značí:

a - obsah vody v procentech,

m - navážku zkoušené látky v gramech,

n1 - spotřebu kyseliny chlorovodíkové 0,1 mol/l PS v mililitrech,

n2 - spotřebu kyseliny chlorovodíkové 0,1 mol/l VS zjištěnou při slepé zkoušce v mililitrech,

P - obsah ftaloylových skupin v procentech,

S - obsah volných kyselin v procentech (viz Zkoušky na čistotu).

Uchovávání

Ve vzduchotěsných obalech.

Cellulosi acetas [image omitted]

Acetat celulosy

S

Je to částečně O-acetylovaná celulosa. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 29,0 % až 42,0 % acetylových skupin (C2H3O). Obsah acetylových skupin je 90,0 % až 110,0 % deklarovaného obsahu, počítáno na vysušenou látku.

Vlastnosti

Bílý nažloutlý nebo našedlý prášek nebo granule, hygroskopický. Je prakticky nerozpustný ve vodě, dobře rozpustný v kyselině mravenčí, v 2-methoxyethanolu a ve směsi stejných objemových dílů methanolu a dichlormethanu, prakticky nerozpustný v acetonu a lihu 96%.

Zkoušky totožnosti

A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje s referenčním spektrem Ph. Eur. pro acetat celulosy.

B. Vyhovuje zkoušce na acetyl (2.3.1). Směs se zahřívá pomalu k varu nad otevřeným plamenem.

Zkoušky na čistotu

Kysele reagující látky. K 5,00 g v 250ml kuželové baňce se přidá 150 ml vody prosté oxidu uhličitého R, baňka se uzavře, suspenze se opatrně zamíchá, nechá se 3 h stát a potom se zfiltruje. Baňka a filtr se promyjí vodou prostou oxidu uhličitého R, promývací tekutina se spojí s filtrátem a přidá se 0,1 ml fenolftaleinu RS1. Na změnu zbarvení indikátoru se spotřebují nejvýše 3,0 ml hydroxidu sodného 0,01 mol/l VS.

Těžké kovy (2.4.8). 1,0 g vyhovuje limitní zkoušce D na těžké kovy (20 Fg/g). Porovnávací roztok se připraví za použití 2 ml základního roztoku olova (10 μg Pb/ml).

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 5,0 %; 1,000 g se suší 3 h v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Celkový popel (2.4.16). Nejvýše 0,1 %.

Stanovení obsahu

Ke 2,000 g v 500ml kuželové baňce se přidá 100 ml acetonu R a 10 ml vody R. Baňka se uzavře a míchá se na magnetické míchačce do úplného rozpuštění. Přidá se 30,0 ml hydroxidu sodného 1 mol/l VS za stálého míchání. Baňka se uzavře a míchá se na magnetické míchačce 30 min. Potom se přidá 100 ml horké vody R, stěny baňky se opláchnou a míchá se ještě 2 min. Přidá se 0,1 ml fenolftaleinu RS jako indikátoru a titruje se kyselinou sírovou 0,5 mol/l VS. Provede se slepá zkouška.

Obsah acetylových skupin vyjádřený v procentech se vypočítá podle vzorce:

4,305n2-n1m,

v němž značí:

m - navážku zkoušené látky v gramech,

n1 - spotřebu kyseliny sírové 0,5 mol/l VS zjištěnou při titraci v mililitrech,

n2 - spotřebu kyseliny sírové 0,5 mol/l VS zjištěnou při slepé zkoušce v mililitrech.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech.

Označování

V označení na obalu se uvede obsah acetylových skupin v procentech.

Cellulosi pulvis [image omitted]

Celulosový prášek

[image omitted]

(C6H10O5)n	CAS 9004-34-6

Je to čištěná, mechanicky rozmělněná celulosa získaná zpracováním alfa-celulosy jako buničiny z vláknitého rostlinného materiálu.

Vlastnosti

Bílý nebo téměř bílý jemný nebo zrnitý prášek. Je prakticky nerozpustný ve vodě, v acetonu, v ethanolu, v toluenu, ve zředěných kyselinách a ve většině organických rozpouštědel, těžce rozpustný v roztoku hydroxidu sodného (50 g/l).

Zkoušky totožnosti

A. Asi 10 mg se umístí na hodinové sklíčko a disperguje se ve 2 ml chloridu zinečnatého s jodem RS; látka se zbarví fialovomodře.

B. 0,250 g se převede do 125ml kuželové baňky, přidá se 25,0 ml vody R a 25,0 ml hydroxidu di(ethylendiamin)měďnatého 1 mol/l RS. Obsah baňky se ihned probublá dusíkem R, baňka se uzavře a třepe se do úplného rozpuštění směsi. 7,0 ml se převede do vhodného kapilárního viskozimetru (2.2.9). Roztok se ustaluje při (25 ± 0,1) °C nejméně po dobu 5 min. Zaznamená se čas průtoku t1 v sekundách mezi dvěma značkami na viskozimetru. Vypočítá se kinematická viskozita v1 roztoku podle vzorce:

t1k1,

v němž značí:

k1 - konstantu viskozimetru.

Hydroxid di(ethylendiamin)měďnatý 1 mol/l RS se zředí na vhodný objem stejným objemovým dílem vody R a měří se průtokový čas t2 v sekundách za použití vhodného kapilárního viskozimetru. Vypočítá se kinematická viskozita v2 rozpouštědla podle vzorce:

t2k2,

v němž značí:

k2 - konstantu viskozimetru.

Stanoví se relativní viskozita ηrel zkoušené látky podle vzorce:

η1/η2.

Stanoví se vnitřní viskozita [η]c interpolací pomocí tabulky vnitřní viskozity. Vypočítá se stupeň polymerizace P pomocí vzorce:

95ηcm100-b/100,

v němž značí:

m - navážku zkoušené látky v gramech,

b - ztrátu sušením v procentech.

Stupeň polymerizace je nejméně 440.

Zkoušky na čistotu

Rozpustnost. 50 mg se rozpustí v 10 ml zkoumadla tetraaminměďnatého RS; látka se rozpustí beze zbytku.

Hodnota pH (2.2.3). 5,0 až 7,5; měří se supernatantní tekutina získaná smícháním 10 g s 90 ml vody prosté oxidu uhličitého R po 1 h stání za občasného zamíchání.

Látky rozpustné v etheru. Připraví se sloupec naplněním 10,0 g do trubice o vnitřním průměru 20 mm. Sloupcem se nechá prokapávat 50 ml etheru prostého peroxidických látek R. Eluát se odpaří do sucha. Zbytek váží nejvýše 15,0 mg (0,15 %).

Látky rozpustné ve vodě. 6,0 g se smíchá s 90 ml čerstvě převařené a ochlazené vody R, nechá se 10 min stát za občasného promíchání a zfiltruje se. Prvních 10 ml filtrátu se odstraní, což se opakuje za použití stejného filtru podle potřeby do získání čirého filtrátu. 15,0 ml se v předem zvážené odpařovací misce odpaří na vodní lázni do sucha a pak se 1 h suší při 100 °C až 105 °C. Zbytek váží nejvýše 15,0 mg (1,5 %).

Škrob. K 10 g se přidá 90 ml vody R, 5 min se vaří a ještě za horka se zfiltruje. Po ochlazení se přidá 0,1 ml jodu 0,05 mol/l RS; nevznikne modré zbarvení.

Těžké kovy (2.4.8). 2,0 g vyhovují limitní zkoušce C na těžké kovy (10 μg/g). Porovnávací roztok se připraví za použití 2 ml základního roztoku olova (10 μg Pb/ml).

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 6,5 %; 1,000 g se suší 3 h v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,3 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Mikrobiální znečištění (2.6.12). Nejvýše 103 živých aerobních mikroorganismů, z toho nejvýše 102 hub, v gramu; stanoví se plotnovou metodou. Vyhovuje zkoušce na nepřítomnost Escherichia coli, Pseudomonas aeruginosa, Staphylococcus aureus a Salmonella (2.6.13).

Tabulka vnitřní viskozity

Vnitřní viskozita [η]c, při rozdílných hodnotách relativní viskozity ηrel