Vyhláška Ministerstva zdravotnictví, kterou se stanoví požadavky na jakost, postup při přípravě, zkoušení, uchovávání a dávkování léčiv (Český lékopis 1997)

(E)-3-(2-chlor-9H-thioxanthen-9-yliden)propyl-N,N-dimethylamin,

C. R^1 = CH3; R^2 = H; R^3 = Cl;

(Z)-3-(4-chlor-9H-thioxanthen-9-yliden)propyl-N,N-dimethylamin,

D. R^1 = H; R^2 = Cl; R^3 = H;

(Z)-3-(2-chlor-9H-thioxanthen-9-yliden)propyl-N-methylamin,

E. R^1 = CH3; R^2 = H; R^3 = H

3-(9H-thioxanthen-9-yliden)propyl-N,N-dimethylamin.

† Chlortalidonum [image omitted]

Chlortalidon

[image omitted]

C14H11ClN2O4S	Mr 338,76	CAS 77-36-1

Je to 2-chlor-5-[(1RS)-2,3-dihydro-1-hydroxy-3-oxo-1H-isoindol-1-yl]benzensulfonamid. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 98,0 % až 102,0 % sloučeniny C14H11ClN2O4S.

Vlastnosti

Bílý nebo žlutobílý prášek. Je prakticky nerozpustný ve vodě, dobře rozpustný v acetonu a v methanolu, těžce rozpustný v lihu 96%, prakticky nerozpustný v dichlormethanu. Rozpouští se ve zředěných roztocích alkalických hydroxidů.

Taje při asi 220 °C, za rozkladu.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: B.

Alternativní sestava zkoušek: A, C, D a E, viz Obecné zásady (1.2).

A. 50,0 mg se rozpustí v lihu 96% R a zředí se jím na 50,0 ml. 10,0 ml tohoto roztoku se zředí lihem 96% R na 100,0 ml. Měří se absorbance (2.2.25) při 230 nm až 340 nm. Roztok vykazuje absorpční maxima při 275 nm a 284 nm. Poměr absorbance změřené v maximu při 284 nm k absorbanci změřené v maximu při 275 nm je 0,73 až 0,88.

B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem chlortalidonu CRL. Měří se tablety látek s bromidem draselným R.

C. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu GF254R.

Zkoušený roztok. 10 mg se rozpustí v acetonu R a zředí se jím na 10 ml.

Porovnávací roztok (a). 10 mg chlortalidonu CRL se rozpustí v acetonu R a zředí se jím na 10 ml.

Porovnávací roztok (b). 10 mg chlortalidonu CRL a 10 mg hydrochlorothiazidu CRL se rozpustí v acetonu R a zředí se jím na 10 ml.

Na vrstvu se odděleně nanese po 5 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů vody R a ethylacetatu R (1,5 + 98,5) po dráze 10 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku se polohou a velikostí shoduje s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) jsou dvě zřetelně od sebe oddělené skvrny.

D. Asi 10 mg se rozpustí v 1 ml kyseliny sírové R; vzniká intenzivní žluté zbarvení.

E. Zkouška Optická otáčivost, viz Zkoušky na čistotu, je současně zkouškou totožnosti.

Zkoušky na čistotu

Specifická optická otáčivost (2.2.7). -0,15° až +0,15°; měří se roztok připravený rozpuštěním 0,20 g v methanolu R a zředěním stejným rozpouštědlem na 20 ml.

Vzhled roztoku. 1,0 g se rozpustí v hydroxidu sodném zředěném RS a zředí se jím na 10 ml. Roztok je čirý (2.2.1) a není intenzivněji zbarven než stupeň zbarvení 6 porovnávacího roztoku nejpodobnějšího zbarvení (2.2.2, Metoda II).

Kysele reagující látky. 1,0 g se zahřátím rozpustí ve směsi 25 ml acetonu R a 25 ml vody prosté oxidu uhličitého R a ochladí se. Titruje se hydroxidem sodným 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20). Spotřeba hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS je nejvýše 0,75 ml.

Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy vhodného silikagelu s fluorescenčním indikátorem pro detekci 254 nm.

Zkoušený roztok. 0,2 g se rozpustí ve směsi objemových dílů vody R a acetonu R (1 + 4) a zředí se stejnou směsí na 5 ml.

Porovnávací roztok (a). Rozpustí se 20 mg chlortalidon nečistoty B CRL a 20 mg chlortalidonu CRL ve směsi objemových dílů vody R a acetonu R (1 + 4) a zředí se stejnou směsí na 50 ml.

Porovnávací roztok (b). 1 ml zkoušeného roztoku se zředí směsí objemových dílů vody R a acetonu R (1 + 4) na 200 ml.

Na vrstvu se odděleně nanese po 5 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů toluenu R xylenu R amoniaku 26% R, dioxanu R a 2-propanolu R (5 + 10 + 20 + 30 + 30) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší v proudu teplého vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Na chromatogramu zkoušeného roztoku není žádná skvrna odpovídající chlortalidon nečistotě B intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (1 %) a žádná skvrna, kromě hlavní skvrny a skvrny odpovídající chlortalidon nečistotě B, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,5 %). Zkoušku lze hodnotit, jsou-li na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) dvě zřetelně oddělené skvrny.

Chloridy (2.4.4). 0,3 g se rozetřou, přidá se 30 ml vody R, 5 min se třepe a zfiltruje se. 15 ml filtrátu vyhovuje limitní zkoušce na chloridy (350 μg/g). Porovnávací roztok se připraví za použití 10 ml základního roztoku na chloridy (5 μg Cl/ml).

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

0,200 g se rozpustí v 50 ml acetonu R a v atmosféře dusíku se titruje tetrabutylamoniumhydroxidem 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20). Provede se slepá zkouška.

1 ml tetrabutylamoniumhydroxidu 0,1 mol/l PS odpovídá 33,88 mg C14H11ClN2O4S.

Uchovávání

Separandum.

Nečistoty

[image omitted]

A. R = H, R´ = OH:

kyselina 2-(4-chlor-3-sulfobenzoyl)benzoová,

B. R = H, R´=NH2:

kyselina 2-(4-chlor-3-sulfamoylbenzoyl)benzoová,

C. R = CH2-CH3, R´ = NH2:

ethyl-[2-(4-chlor-3-sulfamoylbenzoyl)benzoat],

[image omitted]

D. R = O-CH2-CH3

2-chlor-5-[(1RS)-1-ethoxy-2,3-dihydro-3-oxo-1H-isoindol-1-yl]benzensuIfonamid,

E. R = H:

2-chlor-5 [(1RS)-2,3-dihydro-2-oxo-1H-isoindol-1-yl]benzensulfonamid,

[image omitted]

F. bis[2-chlor-5-(2,3-dihydro-1-hydroxy-3-oxo-1H-isoindol-1-yl)benzensulfonyl]amin.

† Chlortetracyclini hydrochloridum [image omitted]

Chlortetracykliniumchlorid

Synonymum. Chlortetracyclinium chloratum

[image omitted]

C22H24Cl2N2O8	r 515,35	CAS 64-72-2

Je to (4S,4aS,5aS,6S,12aS)-(7-chlor-1,4,4a,5,5a,6,11,12a-oktahydro-3,6,10,12,12a-pentahydroxy-2-karbamoyl-6-methyl-1,11-dioxo-4-naftacenyl)dimethylamoniumchlorid, který je produkován růstem určitých kmenů Streptomyces aureofaciens nebo se získává jiným způsobem. Obsah chlortetracykliniumchloridu je nejméně 89,5 % a součet obsahu chlortetracykliniumchloridu a tetracykliniumchloridu je 94,5 % až 100,5 %, počítáno na bezvodou látku.

Vlastnosti

Žlutý prášek. Je těžce rozpustný ve vodě a v lihu 96%. Rozpouští se v roztocích alkalických hydroxidů a uhličitanů.

Zkoušky totožnosti

A. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu H R. Vrstva se stejnoměrně postříká roztokem edetanu disodného R (100 g/l), jehož pH bylo upraveno hydroxidem sodným koncentrovaným RS na 8,0 (asi 10 ml na desku rozměrů 100 mm x 200 mm). Vrstva se suší nejméně 1 h ve vodorovné poloze. Před použitím se vrstva 1 h zahřívá v sušárně při 110 °C.

Zkoušený roztok. 5 mg zkoušené látky se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml.

Porovnávací roztok (a). 5 mg chlortetracykliniumchloridu CRL se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml.

Porovnávací roztok (b). 5 mg chlortetracykliniumchloridu CRL, 5 mg tetracykliniumchloridu CRL a 5 mg metacykliniumchloridu CRL se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml.

Na vrstvu se nanese odděleně po 1 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů vody R, methanolu R a dichlormethanu R (6 + 35 + 59) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší v proudu vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 365 nm. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídá svou polohou, zbarvením a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) jsou tři zřetelně od sebe oddělené skvrny.

B. K asi 2 mg se přidá 5 ml kyseliny sírové R; vznikne tmavě modré zbarvení, které přechází na modrozelené. Přidá se 2,5 ml vody R; zbarvení se změní v hnědavé.

C. Vyhovuje zkoušce (a) na chloridy (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Hodnota pH (2.2.3). 2,3 až 3,3; měří se následující roztok: 0,1 g se slabým zahřátím rozpustí v 10 ml vody prosté oxidu uhličitého R.

Specifická optická otáčivost (2.2.7). -235° až -250°, počítáno na bezvodou látku. Měří se roztok připravený rozpuštěním 0,125 g ve vodě R a zředěním stejným rozpouštědlem na 50,0 ml.

Absorbance (2.2.25). 0,125 g se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 25,0 ml. Absorbance měřená při 460 nm není vyšší než 0,40.

Příbuzné látky. Stanoví se kapalinovou chromatografií (2.2.29) způsobem popsaným ve zkoušce Stanovení obsahu. Nastříknou se zkoušený roztok a porovnávací roztoky (e) a (f). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (f) je pík hodnotitelný. Na chromatogramu zkoušeného roztoku plocha píku odpovídajícího 4-epichlortetracyklinu není větší než plocha píku odpovídajícího 4-epichlortetracyklinu na chromatogramu porovnávacího roztoku (e) (4,0 %). Celková plocha všech píků mezi píkem rozpouštědla a píkem chlortetracyklinu, kromě píku tetracyklinu a 4-epichlortetracyklinu, není větší než 25 % plochy píku 4-epichlortetracyklinu na chromatogramu porovnávacího roztoku (e) (1,0 %). Nepřihlíží se k píkům, jejichž plocha je menší než plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (f).

Tetracykliniumchlorid. Nejvýše 8,0 %, počítáno na bezvodou látku; stanoví se kapalinovou chromatografií (2.2.29) způsobem popsaným ve Stanovení obsahu. Nastříkne se odděleně zkoušený roztok a porovnávací roztok (e).

Těžké kovy (2.4.8). 0,5 g vyhovuje limitní zkoušce C na těžké kovy (50 μg/g). K přípravě porovnávacího roztoku se použije 2,5 ml základního roztoku olova (10 μg Pb/ml).

Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Nejvýše 2,0 %; stanoví se s 0,300 g zkoušené látky.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,5 %; stanoví se s 1,0 g zkoušené látky.

Sterilita (2.6.1). Pokud je látka určena k výrobě parenterálních přípravků bez dalšího vhodného sterilizačního postupu, vyhovuje zkoušce na sterilitu.

Bakteriální endotoxiny (2.6.14). Pokud je látka určena k výrobě parenterálních přípravků bez dalšího postupu odstraňujícího bakteriální endotoxiny, vyhovuje zkoušce na bakteriální endotoxiny, obsahuje-li nejvýše 1 m.j. endotoxinu v miligramu.

Stanovení obsahu

Stanoví se kapalinovou chromatografií (2.2.29).

Zkoušený roztok. 25,0 mg zkoušené látky se rozpustí v kyselině chlorovodíkové 0,01 mol/l RS a zředí se jí na 25,0 ml.

Porovnávací roztok (a). 25 mg chlortetracykliniumchloridu CRL se rozpustí v kyselině chlorovodíkové 0,01 mol/l RS a zředí se jí na 25,0 ml.

Porovnávací roztok (b). 10,0 mg 4-epichlortetracykliniumchloridu CRL se rozpustí v kyselině chlorovodíkové 0,01 mol/l RS a zředí se jí na 25,0 ml.

Porovnávací roztok (c). 20,0 mg tetracykliniumchloridu CRL se rozpustí v kyselině chlorovodíkové 0,01 mol/l RS a zředí se jí na 25,0 ml.

Porovnávací roztok (d). 5,0 ml porovnávacího roztoku (a) se smíchá s 10,0 ml porovnávacího roztoku (b) a zředí se kyselinou chlorovodíkovou 0,01 mol/l RS na 25,0 ml.

Porovnávací roztok (e). 5,0 ml porovnávacího roztoku (b) se smíchá s 5,0 ml porovnávacího roztoku (c) a zředí se kyselinou chlorovodíkovou 0,01 mol/l RS na 50,0 ml.

Porovnávací roztok (f). 1,0 ml porovnávacího roztoku (c) se zředí kyselinou chlorovodíkovou 0,01 mol/l RS na 20,0 ml. 5,0 ml tohoto roztoku se zředí kyselinou chlorovodíkovou 0,01 mol/l RS na 200,0 ml.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

• kolony délky 0,25 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem oktylsilanizovaným pro chromatografií R (5 μm nebo 10 μm) a udržované při 35 °C,

• mobilní fáze, která je směsí 50 ml kyseliny chloristé RS, 450 ml dimethylsulfoxidu R a 500 ml vody R, s průtokovou rychlostí 1 ml/min,

• spektrofotometrického detektoru, 280 nm,

• injektorové smyčky, 20 μl,

• elektronického integrátoru.

Nastříkne se porovnávací roztok (d). Nastaví se citlivost tak, aby výška píku byla nejméně 50 % celé stupnice zapisovače. Zkoušku lze hodnotit, jestliže rozlišení mezi prvním píkem (4-epichlortetracyklin) a druhým píkem (chlortetracyklin) je nejméně 2,0. Podle potřeby se přizpůsobí obsah dimethylsulfoxidu v mobilní fázi. Faktor symetrie druhého píku je nejvýše 1,3. Porovnávací roztok (a) se nastříkne šestkrát. Zkoušku lze hodnotit, je-li relativní směrodatná odchylka plochy píku pro chlortetracyklin nejvýše 1,0 %. Podle potřeby se nastaví parametry integrátoru. Nastřikuje se střídavě zkoušený roztok a porovnávací roztok (a).

Obsah chlortetracykliniumchloridu se vypočítá v procentech.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem. Je-li látka sterilní, uchovává se ve sterilních vzduchotěsných zabezpečených obalech.

Separandum.

Označování

V označení na obalu se uvede, zda je látka:

• sterilní,

• prostá bakteriálních endotoxinů.

Nečistoty

A. 4-epichlortetracyklin,

B. tetracyklin.

Cholesterolum [image omitted]

Cholesterol

[image omitted]

C27H46O	Mr 386,66	CAS 57-88-5

Je to 5-cholesten-3β-ol. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje nejméně 95,0 % sloučeniny C27H46O a celkový obsah sterolů je 97,0 % až 103,0 %.

Výroba

Je-li cholesterol získáván z tkání teplokrevných zvířat, např. z hovězího mozku, tuku z vlny nebo jiných materiálů, musí tato zvířata splňovat požadavky oprávněné autority, které se kladou na zvířata určená pro humánní konzumaci, nesmí mít hovězí spongiformní encefalopatii a nesmí být vystavena rizikovým faktorům, jako je krmení ruminantními bílkovinami. K zajištění těchto požadavků musí být použita zvířata z certifikovaných zdrojů. Při výběru zdroje použité zvířecí tkáně musí být vzata v úvahu její relativní infekčnost, tedy i potenciální rizika.

Různé rizikové kategorie jsou popsány v pravidlech Evropské unie pro zdravotnictví "Guidelines for minimising the risk of transmission agents causing spongiform encephalopathies via medicinal products" nebo v pravidlech Světové zdravotnické organizace.

Vlastnosti

Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek. Je prakticky nerozpustný ve vodě, dobře rozpustný v acetonu, mírně rozpustný v lihu 96%. Je citlivý na světlo.

Zkoušky totožnosti

A. Teplota tání (2.2.14). 147 °C až 150 °C.

B. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu G R. Roztoky se připraví těsně před použitím.

Zkoušený roztok. 10 mg se rozpustí v dichlorethanu R a zředí se jím na 5 ml.

Porovnávací roztok. 10 mg cholesterolu CRL se rozpustí v dichlorethanu R a zředí se jím na 5 ml.

Na vrstvu se odděleně nanese po 20 μl každého roztoku a vyvíjí se ihned za ochrany před světlem směsí objemových dílů ethylacetatu R a toluenu R (33 + 66) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a třikrát se postříká chloridem antimonitým RS. Chromatogramy se pozorují 3 min až 4 min po postřiku. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku se polohou, zbarvením a velikostí shoduje s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku.

C. Asi 5 mg se rozpustí ve 2 ml dichlormethanu R, přidá se 1 ml acetanhydridu R, 0,01 ml kyseliny sírové R a protřepe se; vznikne růžové zbarvení, které se rychle mění na červené, potom na modré a nakonec na jasně zelené.

Zkoušky na čistotu

Rozpustnost v lihu 96%. 0,5 g se v uzavřené nádobě rozpustí v 50 ml lihu 96% R při 50 °C a nechá se 2 h stát; netvoří se zákal ani usazenina.

Kysele reagující látky. 1,0 g se rozpustí v 10 ml etheru R, přidá se 10,0 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS a asi 1 min se třepe. Směs se opatrně zahřívá do odpaření etheru a 5 min se vaří. Po ochlazení se přidá 10 ml vody R, 0,1 ml fenolftaleinu RS a titruje se za stálého míchání kyselinou chlorovodíkovou 0,1 mol/l VS do vymizení růžového zbarvení. Provede se slepá zkouška. Rozdíl mezi spotřebou kyseliny chlorovodíkové 0,1 mol/l VS potřebnou ke změně zbarvení indikátoru u slepé zkoušky a vlastní titrace není větší než 0,3 ml.

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,3 %; 1,000 g se suší 4 h ve vakuu při 60 °C.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

Provede se plynová chromatografie (2.2.28) za použití pregnenolonisobutyratu CRL jako vnitřního standardu.

Roztok vnitřního standardu. 0,100 g pregnenolonisobutyratu CRL se rozpustí v heptanu R a zředí se jím na 100,0 ml.

Zkoušený roztok. 25,0 mg se rozpustí v roztoku vnitřního standardu a zředí se jím na 25,0 ml.

Porovnávací roztok. 25,0 mg cholesterolu CRL se rozpustí v roztoku vnitřního standardu a zředí se jím na 25,0 ml.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

• kolony z křemenného skla délky 30 m a vnitřního průměru 0,53 mm potažené polydimethylsiloxanem R (1,5 μm),

• helia pro chromatografii R s průtokovou rychlostí 6 ml/min,

• plamenoionizačního detektoru.

Teplota kolony se udržuje na 270 °C, teplota vstřikovacího prostoru na 280 °C a detektoru na 290 °C.

Nastříkne se odděleně po 0,5 μl každého roztoku. Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku rozlišení mezi píkem odpovídajícím pregnenolonisobutyratu a píkem odpovídajícím 5-cholesten-3β-olu je nejméně 3,5.

Vypočítá se procentuální obsah 5-cholesten-3β-olu za použití deklarovaného obsahu 5-cholesten-3β-olu v cholesterolu CRL.

Vypočítá se procentuální celkový obsah sterolů sečtením obsahu 5-cholesten-3β-olu a látek s retenčním časem stejným nebo menším, než je 1,5násobek retenčního času 5-cholesten-3 β-olu. Nepřihlíží se k píku roztoku vnitřního standardu a k píku rozpouštědla.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.

Nečistoty

[image omitted]

A. 7-cholesten-3β-ol (lathosterol),

[image omitted]

B. 5,24-cholestadien-3β-ol (desmosterol),

[image omitted]

C. 7,24-cholestadien-3β-ol.

Chymotrypsinum [image omitted]

Chymotrypsin

CAS 9004-07-3

Je to proteolytický enzym získaný aktivací chymotrypsinogenu extrahovaného z hovězích slinivek (Bos taurus L.). Jeho účinnost je nejméně 5,0 mikrokatalů v miligramu. Nejvyšší účinnost je v roztoku při hodnotě pH asi 8; při hodnotě pH 3 je účinnost reverzibilně snížena, ale látka je nejstabilnější.

Výroba

Vyrábí se za podmínek minimalizujících mikrobiální znečištění.

Vlastnosti

Bílý krystalický nebo amorfní prášek. Je těžce rozpustný ve vodě. Amorfní forma je hygroskopická.

Zkoušky totožnosti

A. 1 ml roztoku S, viz Zkoušky na čistotu, se zředí vodou R na 10 ml. Na bílé kapkovací destičce se smíchá v jamce 0,05 ml tohoto roztoku s 0,2 ml roztoku substrátu; vzniká fialově červené zbarvení.

Roztok substrátu pro zkoušky totožnosti. K 24,0 mg acetyltyrosinethylesteru R se přidá 0,2 ml lihu 96% R a míchá se až do rozpuštění. Přidají se 2,0 ml tlumivého roztoku fosforečnanového o pH 7,0 (0,067 mol/l), 1 ml červeně methylové směsného indikátoru RS a směs se zředí vodou R na 10,0 ml.

B. 0,5 ml roztoku S se zředí vodou R na 5 ml. Přidá se 0,10 ml roztoku tosylfenylalanylchlormethanu R (20 g/l) v lihu 96% R, upraví se pH na hodnotu 7,0 a 2 h se třepe. V jamce bílé kapkovací destičky se smíchá 0,05 ml tohoto roztoku s 0,2 ml roztoku substrátu, viz Zkouška totožnosti A; do 3 min nevznikne žádné zbarvení.

Zkoušky na čistotu

Roztok S. 0,10 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředí se jí na 10,0 ml.

Vzhled roztoku. Roztok S neopalizuje intenzivněji než porovnávací suspenze II (2.2.1).

Hodnota pH (2.2.3). 3,0 až 5,0; měří se roztok S.

Absorbance (2.2.25). 30,0 mg se rozpustí v kyselině chlorovodíkové 0,001 mol/l RS a zředí se jí na 100,0 ml. Roztok vykazuje absorpční maximum při 281 nm a minimum při 250 nm. Specifická absorbance v maximu je 18,5 až 22,5 a v minimu není větší než 8.

Trypsin. Do jamky bílé kapkovací destičky se přidá 0,05 ml tlumivého roztoku trometamolového o pH 8,1 a 0,1 ml roztoku S. Ke směsi se přidá 0,2 ml roztoku substrátu (zkoušený roztok). Současně a za stejných podmínek se připraví porovnávací roztok obsahující zkoušenou látku, ke které byl přidán trypsin BRP (nejvýše 10 g/l). Měří se čas; zkoušený roztok se během 3 min až 5 min po přidání roztoku substrátu nezbarví. Porovnávací roztok se zbarví fialově červeně.

Roztok substrátu. K 98,5 mg tosylargininiummethylesterchloridu R vhodného pro stanovení trypsinu se přidá 5 ml tlumivého roztoku trometamolového o pH 8,1 a míchá se do rozpuštění. Potom se přidá 2,5 ml červeně methylové směsného indikátoru RS a zředí se vodou R na 25,0 ml.

Histamin (2.6.10). Nejvýše 1 μg na 5 mikrokatalů chymotrypsinové účinnosti, počítáno jako histaminová báze. Před stanovením se zkoušený roztok zahřívá 30 min na vodní lázni.

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 5,0 %; 0,100 g se suší 2 h při 60 °C při tlaku nepřesahujícím 0,7 kPa.

Stanovení účinnosti

Účinnost se stanoví porovnáním rychlosti, s jakou hydrolyzuje zkoušená látka acetyltyrosinethylester R, s rychlostí, s jakou hydrolyzuje chymotrypsin BRP za stejných podmínek stejný substrát.

Přístrojové vybavení. Použije se reakční nádobka o objemu asi 30 ml vybavená:

• zařízením udržujícím teplotu při (25,0 ± 0,1) °C,

• míchadlem, např. elektromagnetickým,

• víkem s otvory pro elektrody, byretu, přívod dusíku a pro přidávání zkoumadel.

Lze použít manuální nebo automatické titrační zařízení. Při manuální titraci se použije byreta dělená po 0,005 ml a pH-metr s dostatečnou citlivostí se skleněnou a kalomelovou elektrodou.

Zkoušený roztok. 25,0 mg se rozpustí v kyselině chlorovodíkové 0,001 mol/l RS a zředí se jí na 250,0 ml.

Porovnávací roztok. 25,0 mg chymotrypsinu BRP se rozpustí v kyselině chlorovodíkové 0,001 mol/l RS a zředí se jí na 250,0 ml.

Roztoky se uchovávají při 0 °C až 5 °C. 1 ml každého roztoku se ohřeje na asi 25 °C a po 15 min se z každého roztoku použije 50 μl (odpovídá asi 25 nanokatalům) k titraci. Titrace se provádí v dusíkové atmosféře. Do reakční nádobky se přidá 10,0 ml roztoku chloridu vápenatého 0,01 mol/l RS a za míchání 0,35 ml acetyltyrosinethylesteru 0,2 mol/l RS. Když je teplota ustálena na (25,0 ± 0,1) °C (asi po 5 min), upraví se pH přesně na hodnotu 8,0 hydroxidem sodným 0,02 mol/l VS. Přidá se 50 μl zkoušeného roztoku (odpovídá asi 5 μg zkoušené látky) a měří se stopkami čas. Udržuje se pH na hodnotě 8,0 přidáváním hydroxidu sodného 0,02 mol/l VS a zaznamenává se objem přidaného roztoku po 30 s. Vypočítá se spotřeba hydroxidu sodného 0,02 mol/l VS za sekundu mezi 30. s a 210. s. Za stejných podmínek se provede titrace s porovnávacím roztokem a stanoví se spotřeba hydroxidu sodného 0,02 mol/l VS za sekundu.

Vypočítá se účinnost v mikrokatalech na mg podle vzorce:

m'.Vm.V'.A,

v němž značí:

m - navážku zkoušené látky v miligramech,

m´ - navážku chymotrypsinu BRP v miligramech,

V - spotřebu hydroxidu sodného 0,02 mol/l VS za sekundu u zkoušeného roztoku,

V´ - spotřebu hydroxidu sodného 0,02 mol/l VS za sekundu u porovnávacího roztoku,

A - účinnost chymotrypsinu BRP v mikrokatalech na miligram.

Uchovávání

Ve vzduchotěsných obalech při teplotě 2 °C až 8 °C, chráněn před světlem.

Označování

V označení na obalu se uvede:

• množství chymotrypsinu a celková účinnost v mikrokatalech na balení,

• že amorfní látka je hygroskopická.

† Ciclosporinum [image omitted]

Cyklosporin

[image omitted]

C62H111N11O12	Mr 1202,63	CAS 59865-13-3

Je to cyklo[[(E)-(2S,3R,4R)-3-hydroxy-4-methyl-2-(methylamino)-6-oktenoyl]-L-2-aminobutyryl--N-methylglycyl-N-methyl-L-leucyl-L-valyl-N-methyl-L-leucyl-L-alanyl-D-alanyl-N-methyl-L- leucyl--N-methyl-L-leucyl-N-methyl-L-valyl]. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 98,5 % až 101,5% sloučeniny C62H111N11O12. Cyklosporin je látka produkovaná mikroorganismem Beauveria nivea (= Tolypocladium inflatum Gams) nebo se získává jinými způsoby.

Vlastnosti

Bílý nebo téměř bílý prášek. Je prakticky nerozpustný ve vodě, snadno rozpustný v ethanolu a v dichlormethanu.

Zkoušky totožnosti

A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem cyklosporinu CRL.

B. Na chromatogramu zkoušeného roztoku ze zkoušky Stanovení obsahu je retenční čas hlavního píku shodný s retenčním časem hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (a).

Zkoušky na čistotu

Vzhled roztoku. 1,5 g se rozpustí v ethanolu R a zředí se jím na 15 ml. Roztok je čirý (2.2.1) a není intenzivněji zbarven než porovnávací barevný roztok Ž5, HŽ5 nebo Č7 (2.2.2, Metoda II).

Specifická optická otáčivost (2.2.7). -185° až 193°, počítáno na vysušenou látku. Měří se roztok připravený rozpuštěním 0,125 g v methanolu R a zředěním methanolem R na 25,0 ml.

Příbuzné látky. Stanoví se kapalinovou chromatografií (2.2.29) způsobem popsaným ve Stanovení obsahu. Nastříkne se odděleně zkoušený roztok a porovnávací roztok (b). Chromatogramy se zaznamenávají po dobu odpovídající 1,7násobku retenčního času hlavního píku. Na chromatogramu zkoušeného roztoku není plocha žádného píku, kromě hlavního píku, větší než 0,7násobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,7 %); součet ploch všech píků, kromě hlavního píku, není větší než 1,5násobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (1,5 %). Nepřihlíží se k píkům rozpouštědel a k píkům, jejichž plocha je menší než 0,05násobek hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b).

Těžké kovy (2.4.8). Zbytek získaný ve zkoušce Ztráta sušením vyhovuje limitní zkoušce C na těžké kovy (20 μg/g). Porovnávací roztok se připraví za použití 2 ml základního roztoku olova (10 μg Pb/ml).

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 2,0 %; 1,000 g se suší 3 h při 60 °C a při tlaku nepřevyšujícím 15 Pa.

Sterilita (2.6.1). Pokud je látka určena k výrobě parenterálních přípravků bez dalšího vhodného sterilizačního postupu, vyhovuje zkoušce na sterilitu.

Bakteriální endotoxiny (2.6.14). Pokud je látka určena k výrobě parenterálních přípravků bez dalšího postupu odstraňujícího bakteriální endotoxiny, vyhovuje zkoušce na bakteriální endotoxiny, obsahuje-li nejvýše 0,84 m.j. endotoxinů v miligramu. 50 mg zkoušené látky se rozpustí ve směsi 280 mg lihu 96% R a 650 mg ricinového oleje polyoxyethylenovaného R a zředí se vodou pro LAL na požadovanou koncentraci.

Stanovení obsahu

Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29).

Zkoušený roztok. 30,0 mg se rozpustí ve směsi stejných objemových dílů acetonitrilu R a vody R a zředí se touto směsí na 25,0 ml.

Porovnávací roztok (a). 30,0 mg cyklosporinu CRL se rozpustí ve směsi stejných objemových dílů acetonitrilu R a vody R a zředí se touto směsí na 25,0 ml.

Porovnávací roztok (b). 2,0 ml porovnávacího roztoku (a) se zředí směsí stejných objemových dílů acetonitrilu R a vody R na 200 ml.

Porovnávací roztok (c). 3 mg cyklosporinu U CRL se rozpustí ve 2,5 ml směsi stejných objemových dílů acetonitrilu R a vody R. Přidá se 2,5 ml porovnávacího roztoku (a).

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

• nerezové ocelové kolony délky 0,25 m a vnitřního průměru 4 mm naplněné silikagelem oktadecylsilanizovaným pro chromatografii R (3 μm až 5 μm); kolona je spojena s dávkovacím zařízením kovovou kapilárou asi 1 m dlouhou o vnitřním průměru 0,25 mm,

• mobilní fáze, která je směsí objemových dílů kyseliny fosforečné R terc. butylmethyletheru R, acetonitrilu R a vody R (1 + 50 + 430 + 520) s průtokovou rychlostí asi 1,5 ml/min,

• spektrofotometrického detektoru, 210 nm,

• injektorové smyčky, 20 μl.

Teplota kolony a kovové kapiláry se udržuje na 80 ° C.

Nastříkne se porovnávací roztok (c). Zkoušku lze hodnotit, jestliže rozlišení mezi dvěma hlavními píky je 1,0 až 1,8. Je-li třeba, upraví se poměr terc. butylmethyletheru k acetonitrilu v mobilní fázi. Zkoušku lze hodnotit, jestliže retenční čas hlavního píku je 25 min až 30 min. Je-li třeba, upraví se poměr acetonitrilu k vodě v mobilní fázi. Porovnávací roztok (a) se nastříkne šestkrát. Zkoušku lze hodnotit, je-li relativní směrodatná odchylka plochy hlavního píku nejvýše 1,0 %. Zkoušený roztok a porovnávací roztok (a) se nastřikují střídavě.

Obsah cyklosporinu se vypočítá v procentech.

Uchovávání

Ve vzduchotěsných obalech, chráněn před světlem. Je-li látka sterilní, uchovává se ve sterilních vzduchotěsných zabezpečených obalech.

Separandum.

Označování

V označení na obalu se uvede, zda je látka:

• sterilní,

• prostá bakteriálních endotoxinů.

Nečistoty

A. cyklosporiny B, C, D, E, G, H, L, T, U, V,

B. dihydrocyklosporin A,

C. isocyklosporin A.

† Cimetidinum [image omitted]

Cimetidin

[image omitted]

C10H16N6S	Mr 252,34	CAS 51481-61-9

Je to 2-kyano-1-methyl-3-[2-(5-methylimidazol-4-ylmethylthio)-ethyl]guanidin. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 98,5 % až 101,5 % sloučeniny C10H16N6S.

Vlastnosti

Bílý nebo téměř bílý prášek. Je těžce rozpustný ve vodě, dobře rozpustný v lihu 96%, prakticky nerozpustný v etheru a v dichlormethanu. Rozpouští se ve zředěných minerálních kyselinách.

Je polymorfní.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: B.

Alternativní sestava zkoušek: A, C a D, viz Obecné zásady (1.2).

A. Teplota tání (2.2.14). 139 °C až 144 °C; je-li třeba, rozpustí se zkoušená látka v 2-propanolu R, odpaří se do sucha a stanovení teploty tání se opakuje.

B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem cimetidinu CRL. Jestliže se spektra v pevném stavu liší, rozpustí se odděleně zkoušená látka a referenční látka v 2-propanolu R, odpaří se do sucha a se zbytky se zaznamenají nová spektra.

C. Hodnotí se chromatogramy získané ve zkoušce Příbuzné látky, viz Zkoušky na čistotu. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) se polohou, barvou a velikostí shoduje s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku (d).

D. Asi 1 mg se rozpustí ve směsi 1 ml ethanolu R a 5 ml čerstvě připraveného roztoku kyseliny citronové R (20 g/l) v acetanhydridu R. Směs se zahřívá 10 min až 15 min na vodní lázni; vzniká červenofialové zbarvení.

Zkoušky na čistotu

Vzhled roztoku. 3,0 g se rozpustí ve 12 ml kyseliny chlorovodíkové 1 mol/l RS a zředí se vodou R na 20 ml. Roztok je čirý (2.2.1) a není zbarven intenzívněli než porovnávací barevný roztok Ž5 (2.2.2, Metoda II).

Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu GF254R.

Zkoušený roztok (a). 0,50 g se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml.

Zkoušený roztok (b). 1 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí methanolem R na 10 ml.

Porovnávací roztok (a). 1 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí methanolem R na 100 ml. 20 ml tohoto roztoku se zředí methanolem R na 100 ml.

Porovnávací roztok (b). 5 ml porovnávacího roztoku (a) se zředí methanolem R na 10 ml.

Porovnávací roztok (c). 5 ml porovnávacího roztoku (b) se zředí methanolem R na 10 ml.

Porovnávací roztok (d). 10 mg cimetidinu CRL se rozpustí ve 2 ml methanolu R.

A. Na vrstvu se odděleně nanese po 4 μl každého roztoku a vrstva se nechá 15 min stát v komoře nasycené parami mobilní fáze, která je směsí objemových dílů amoniaku 26% R, methanolu R a ethylacetatu R (15 + 20 + 65), a ihned se vyvíjí stejnou směsí po dráze 15 cm.

Vrstva se usuší proudem studeného vzduchu a vystaví se účinku par jodu do získání kontrastních skvrn. Pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Žádná skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (a), kromě hlavní skvrny, není intenzivnější než hlavní skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (0,2 %) a nejvýše dvě takové skvrny jsou intenzivnější než hlavní skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,1 %). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) je zřetelně viditelná skvrna.

B. Na vrstvu se odděleně nanese po 4 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů amoniaku 26% R, methanolu R a ethylacetatu R (8 + 8 + 84) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší proudem studeného vzduchu a vystaví se účinku par jodu do získání kontrastních skvrn. Pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Žádná skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (a), kromě hlavní skvrny, není intenzivnější než hlavní skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (0,2 %) a nejvýše dvě takové skvrny jsou intenzivnější než hlavní skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,1 %). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) je zřetelně viditelná skvrna.

Těžké kovy (2.4.8). 1,0 g vyhovuje limitní zkoušce C na těžké kovy (20 μg/g). Porovnávací roztok se připraví za použití 2 ml základního roztoku olova (10 μg Pb/ml).

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,2 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

0,200 g se rozpustí v 60 ml kyseliny octové bezvodé R a titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace (2.2.20) bodu ekvivalence.

1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l VS odpovídá 25,23 mg C10H16N6S.

Uchovávání

Ve vzduchotěsných obalech, chráněn před světlem.

Separandum.

† Cinchocaini hydrochloridum [image omitted]

Cinchokainiumchlorid

Synonymum. Cinchocainium chloratum

[image omitted]

C20H30ClN3O2	Mr 379,93	CAS 61-12-1

Je to 2-{[4-(2-butoxy)chinolyl]karbamoyl}ethyl-N,N-diethylamoniumchlorid. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 98,5 % až 101,0 % sloučeniny C20H30ClN3O2.

Vlastnosti

Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek nebo bezbarvé krystaly, hygroskopický. Je velmi snadno rozpustný ve vodě, snadno rozpustný v acetonu, v lihu 96% a v dichlormethanu. Velmi snadno se sráží.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: B a E.

Alternativní sestava zkoušek: A, C, D a E, viz Obecné zásady (1.2).

A. 60,0 mg se rozpustí v kyselině chlorovodíkové 1 mol/l RS a zředí se jí na 100 ml. 2 ml tohoto roztoku se zředí stejným rozpouštědlem na 100 ml. Měří se absorbance (2.2.25) tohoto roztoku při 220 nm až 350 nm; roztok vykazuje dvě absorpční maxima, při 246 nm a při 319 nm. Poměr absorbance naměřené v maximu při 246 nm k absorbanci naměřené v maximu při 319 nm je 2,7 až 3,0.

B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) tablety zkoušené látky se shoduje se spektrem tablety cinchokainiumchloridu CRL. Tablety se připraví za použití chloridu draselného R.

C. Hodnotí se chromatogramy získané ve zkoušce Příbuzné látky, viz Zkoušky na čistotu. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) odpovídá polohou a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku (a).

D. 0,5 g se rozpustí v 5 ml vody R. Po přidání 1 ml amoniaku zředěného RS2 vznikne bílá sraženina. Sraženina se zfiltruje, promyje se pětkrát 10 ml vody R a vysuší se v exsikátoru. Taje při 64 °C až 66 °C (2.2.14).

E. Vyhovuje zkoušce (a) na chloridy (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Roztok S. 5,0 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R připravené z vody destilované R a zředí se jí na 50 ml.

Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok Ž6 (2.2.2, Metoda II).

Hodnota pH (2.2.3). 5,0 až 6,0; měří se roztok připravený zředěním 10 ml roztoku S vodou prostou oxidu uhličitého R na 50 ml.

Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy vhodného silikagelu s přísadou fluorescenčního indikátoru pro detekci při 254 nm.

Zkoušený roztok (a). 0,20 g se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 5 ml.

Zkoušený roztok (b). 1 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí methanolem R na 10 ml.

Porovnávací roztok (a). 20 mg cinchokainiumchloridu CRL se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 5 ml.

Porovnávací roztok (b). 1 ml zkoušeného roztoku (b) se zředí methanolem R na 20 ml.

Porovnávací roztok (c). 1 ml zkoušeného roztoku (b) se zředí methanolem R na 50 ml.

Porovnávací roztok (d). 20 mg benzokainu CRL se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 5 ml.

1 ml tohoto roztoku a 1 ml porovnávacího roztoku (a) se zředí methanolem R na 20 ml.

Na vrstvu se nanese odděleně po 5 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů amoniaku 17,5% R, methanolu R, acetonu R a toluenu R (1 + 5 + 30 + 50) po dráze 15 cm. Vrstva se suší 15 min v proudu teplého vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Na chromatogramu zkoušeného roztoku (a) žádná skvrna, kromě hlavní skvrny, není intenzivnější než hlavní skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,5 %) a nejvýše jedna skvrna je intenzivnější než odpovídající skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) (0,2 %). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (d) jsou patrny dvě zřetelně od sebe oddělené skvrny.

Těžké kovy (2.4.8). 12 ml roztoku S vyhovuje limitní zkoušce A na těžké kovy (20 μg/g). Porovnávací roztok se připraví za použití základního roztoku olova (2 μg Pb/ml).

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 2,0 %; 0,500 g se suší ve vakuu při 60 °C.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

0,300 g se rozpustí ve směsi 15,0 ml kyseliny chlorovodíkové 0,01 mol/l VS a 50 ml lihu 96% R a titruje se hydroxidem sodným 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace (2.2.20) bodu ekvivalence do druhé inflexe. Spotřeba se vypočítá z rozdílu mezi oběma inflexními body.

1 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS odpovídá 37,99 mg C20H30ClN3O2.

Uchovávání

Ve vzduchotěsných obalech, chráněn před světlem.

Separandum.

Nečistoty

[image omitted]

A. R^1 = Cl; R^2 = NH(CH2)2N(C2H5)2: 2-chlor-N-(2-diethylaminoethyl)-4-chinolinkarboxamid,

B. R^1 = OH; R^2 = OH: kyselina 2-4-hydroxy-4-chinolinkarboxylová,

C. R^1 = OH; R^2 = NH(CH2)2N(C2H5)2: 2-hydroxy-N-(2-diethylaminoethyl)-4-chinolin-karboxamid,

D. R^1 = O(CH2)3CH3; R^2 = OH: kyselina 2-butoxy-chinolinkarboxylová.

Cinchonae cortex [image omitted]

Chinovníková kůra

Synonyma. Cortex chinae, chinová kůra

Je to usušená kůra druhu Cinchona pubescens VAHL (Cinchona succirubra PAV.) nebo jeho odrůd a kříženců.

Obsahuje nejméně 6,5 % veškerých alkaloidů, z toho nejméně 30 % až 60 % alkaloidů chininového typu.

Vlastnosti

Droga intenzivně hořké, poněkud svíravé chuti.

Makroskopický a mikroskopický popis, viz Zkoušky totožnosti A a B.

Zkoušky totožnosti

A. Kůra kmenů a větví je tvořena rourkovitými nebo žlábkovitými, 2 mm až 6 mm silnými kusy. Zevní strana je matná, hnědošedá nebo šedá, na povrchu často s lišejníky. Je obvykle drsná, se zřetelnými příčnými prasklinami, podélně zbrázděná nebo vrásčitá a popraskaná. U některých odrůd je odštěpena primární kůra. Vnitřní strana je rýhovaná, tmavě červenohnědá. Lom je v zevní části krátký, ve vnitřní části vláknitý. Kůra kořene je nepravidelně žlábkovitá, svinutá nebo zkroucená. Na zevní straně je poněkud šupinovitá, na vnitřní straně více nebo méně rýhovaná. Barva na obou stranách je stejná jako u kůry kmene. Lom je vláknitý.

B. Droga se upráškuje (355). Prášek je červenohnědý. Pozoruje se pod mikroskopem v chloralhydrátu RS. Práškovaná droga je charakteristická těmito znaky: tenkostěnné buňky korku s červeno-hnědým obsahem; žlutá, vřetenovitě protáhlá lýková vlákna až 90 μm v průměru a až 1300 μm dlouhá, se silně ztlustlými stěnami, nestejným luminem a s nápadnými nálevkovitými tečkami. Parenchymatické idioblasty jsou vyplněny hranolovitými mikrokrystaly šťavelanu vápenatého. Pozoruje se v glycerolu R 50% (V/V). Jsou patrna škrobová zrna o průměru 6 μm až 10 μm.

C. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu G R.

Zkoušený roztok. 0,10 g práškované drogy (180) se ve zkumavce smíchá s 0,1 ml amoniaku 26% RS a 5 ml chloroformu R. Občas se silně protřepe a po 30 min se zfiltruje. Filtrát se odpaří na vodní lázni do sucha. Odparek se rozpustí v 1 ml lihu 96% R.

Porovnávací roztok. 17,5 mg chininu R, 0,5 mg chinidinu R, 10 mg cinchoninu R a 10 mg cinchonidinu R se rozpustí v 5 ml lihu 96% R.

Na vrstvu se nanese ve vzdálenosti 2 cm po 1 μl a 2 μl každého roztoku. Vyvíjí se směsí objemových dílů diethylaminu R a chloroformu R (10 + 90) po dráze 15 cm. Vrstva se suší při 100 °C až 105 °C do vymizení pachu diethylaminu R (asi 10 min). Po vychladnutí se postříká kyselinou mravenčí bezvodou R a pozoruje se v ultrafialovém světle při 365 nm. Skvrny odpovídající chininu a chinidinu fluoreskují intenzivně modře. Postříká se zkoumadlem jodoplatičitým R. Na chromatogramu porovnávacího roztoku jsou tři fialové skvrny, které se barví fialově šedě a odpovídají chininu (RF 0,2 - 0,3), chinidinu (RF 0,3 - 0,4) a cinchoninu (RF 0,4 - 0,5); těsně pod skvrnou odpovídající chinidinu je intenzivně tmavě modrá skvrna cinchonidinu. Na chromatogramu zkoušeného roztoku jsou skvrny, které svou polohou, zbarvením a intenzitou odpovídají skvrnám na chromatogramu porovnávacího roztoku při nanesení stejných objemů.

D. 0,5 g práškované drogy (180) se ve zkumavce opatrně zahřeje nad přímým plamenem. Na stěně zkumavky kondenzují krvavě červené kapky. Po ochlazení se tyto kapky rozpustí v 10 ml lihu R 70% (V/V). Roztok v ultrafialovém světle při 365 nm fluoreskuje intenzivně modře.

Zkoušky na čistotu

Cizí příměsi (2.8.2). Vyhovuje požadavkům zkoušky Cizí příměsi.

Celkový popel (2.4.16). Nejvýše 6,0 %.

Popel nerozpustný v kyselině chlorovodíkové (2.8.1). Nejvýše 1,0 %.

Stanovení obsahu

1,000 g práškované drogy (180) se v 250ml kuželové baňce smíchá s 10 ml vody R a 7 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS. Zahřívá se 30 min na vodní lázni. Po ochlazení se přidá 25 ml chloroformu R, 50 ml etheru R a 5 ml roztoku hydroxidu sodného R (200 g/l). Směs se 30 min protřepává, pak se přidají 3 g práškovaného tragantu R a protřepává se, dokud roztok není čirý.

Zfiltruje se chomáčkem vaty a baňka i vata se propláchnou pětkrát 20 ml směsi objemových dílů chloroformu R a etheru R (1 + 2). Spojené filtráty a promývací tekutiny se odpaří do sucha, odparek se rozpustí v 10,0 ml ethanolu R. 5,0 ml tohoto roztoku se odpaří do sucha, odparek se rozpustí v kyselině chlorovodíkové 0,1 mol/l RS a zředí sejí na 1000,0 ml.

Porovnávací roztok chininu. 30,0 mg chininu R se rozpustí v kyselině chlorovodíkové 0,1 mol/l RS a zředí se jí na 1000,0 ml.

Porovnávací roztok cinchoninu. 30,0 mg cinchoninu R se rozpustí v kyselině chlorovodíkové 0,1 mol/l RS a zředí se jí na 1000,0 ml.

Změří se absorbance (2.2.25) těchto roztoků při 316 nm a 348 nm a obsah alkaloidů v procentech se vypočítá podle vztahu:

x=A316.A348c-A316c.A348A316q.A348c-A316c.A348q.100m.21000,

y=A316.A348q-A316q.A348A316c.A348q-A316q.A348c.100m.21000,

v němž značí:

m - navážku drogy v gramech,

x - procentuální obsah alkaloidů chininového typu,

y - procentuální obsah alkaloidů cinchoninového typu,

A316 - absorbanci zkoušeného roztoku při 316 nm,

A348 - absorbanci zkoušeného roztoku při 348 nm,

A316c - absorbanci porovnávacího roztoku cinchoninu při 316 nm (počítáno na koncentraci 1 mg látky v 1000 ml roztoku),

A316q - absorbanci porovnávacího roztoku chininu při 316 nm (počítáno na koncentraci 1 mg látky v 1000 ml roztoku),

A348c - absorbanci porovnávacího roztoku cinchoninu při 348 nm (počítáno na koncentraci 1 mg látky v 1000 ml roztoku),

A348q - absorbanci porovnávacího roztoku chininu při 348 nm (počítáno na koncentraci 1 mg látky v 1000 ml roztoku).

Obsah veškerých alkaloidů (x + y) a relativní obsah alkaloidů chininového typu se vypočítá podle vztahu:

100.xx+y.

Uchovávání

Chráněna před světlem a vlhkostí.

Cinnamomi cortex [image omitted]

Kůra skořicovníku

Je to usušená kůra mladých větví druhu Cinnamomum ceylanicum NEES. zbavená zevní vrstvy korku a parenchymu kůry. Obsahuje nejméně 12 ml silice v 1 kilogramu drogy.

Vlastnosti

Droga charakteristického, aromatického pachu.

Makroskopický a mikroskopický popis, viz Zkoušky totožnosti A a B.

Zkoušky totožnosti

A. Kůra je asi 0,2 mm až 0,8 mm silná, po více kusech stočená do jednoduchých nebo dvojitých rourek. Svrchní strana hladká, žlutohnědá s nevýraznými jizvami po listech a postranních pupenech, s jemným bělavým podélným rýhováním. Vnitřní strana poněkud tmavší, podélně rýhovaná. Lom je krátký, vláknitý.

B. Droga se upráškuje (355). Prášek je nažloutlý až červenohnědý. Pozoruje se pod mikroskopem v chloralhydrátu RS. Práškovaná droga je charakteristická těmito znaky: skupiny okrouhlých sklereid s tečkovanými, žlábkovitými a mírně ztlustlými stěnami; četná, bezbarvá, jednoduchá vlákna, často celá, s úzkým luminem a se ztlustlými, zdřevnatělými, řídce tečkovanými stěnami; malé krystalky šťavelanu vápenatého. Pozoruje se v glycerolu R 50% (V/V); práškovaná droga obsahuje četná škrobová zrna. Úlomky korku chybějí nebo jsou patrné jen velmi zřídka.

C. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu GF254R.

Zkoušený roztok. 0,1 g práškované drogy (500) se protřepává 15 min se 2 ml dichlormethanu R.

Zfiltruje se a filtrát se opatrně odpaří na vodní lázni téměř do sucha. Zbytek se rozpustí v 0,4 ml toluenu R.

Porovnávací roztok. 50 μl cinnaldehydu R a 10 μl eugenolu R se rozpustí v toluenu R a zředí se jím na 10 ml.

Na vrstvu se nanese odděleně do pruhů (20 mm x 3 mm) po 10 μl každého roztoku. Vyvíjí se dichlormethanem R po dráze 10 cm. Vrstva se usuší volně na vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Na chromatogramech zkoušeného a porovnávacího roztoku je ve střední části patrna skvrna odpovídající cinnaldehydu, bezprostředně nad ní skvrna odpovídající eugenolu. Skvrny se označí. Pozoruje se v ultrafialovém světle při 365 nm. Na chromatogramu zkoušeného roztoku je světle modrá skvrna (o-methoxycinnaldehyd), bezprostředně pod ní skvrna odpovídající cinnaldehydu. Vrstva se postříká floroglucinem RS. Skvrna odpovídající cinnaldehydu je zbarvena žlutohnědě, skvrna o-methoxycinnaldehydu je zbarvena fialově.

Zkoušky na čistotu

Celkový popel (2.4.16). Nejvýše 6,0 %.

Stanovení obsahu

Provede se Stanovení silic v rostlinných drogách (2.8.12). 20,0 g drogy se upráškuje (710) bezprostředně před použitím. Destiluje se 3 h rychlostí 2,5 ml/min až 3,5 ml/min v 500ml baňce s 200 ml kyseliny chlorovodíkové 0,1 mol/l RS; do dělené trubice se přidá 0,50 ml xylenu R.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, chráněna před světlem.

† Cinnarizinum [image omitted]

Cinarizin

C26H28N2	Mr 368,52	CAS 298-57-7

Je to (E)-1-(difenylmethyl)-4-(3-fenyl-2-propenyl)piperazin.

Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 99,0 % až 101,0 % sloučeniny C26H28N2.

Vlastnosti

Bílý nebo téměř bílý prášek. Je prakticky nerozpustný ve vodě, snadno rozpustný v dichlormethanu, dobře rozpustný v acetonu, těžce rozpustný v lihu 96% a v methanolu.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: A a B.

Alternativní sestava zkoušek: A, C a D, viz Obecné zásady (1.2).

A. Teplota tání (2.2.14). 118 °C až 122 °C.

B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) tablety zkoušené látky se shoduje se spektrem tablety cinarizinu CRL.

C. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vhodného oktadecylsilanizovaného silikagelu s fluorescenčním indikátorem optimální intenzity při 254 nm.

Zkoušený roztok. 10 mg se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 20 ml.

Porovnávací roztok (a). 10 mg cinarizinu CRL se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 20 ml.

Porovnávací roztok (b). 10 mg cinarizinu CRL a 10 mg flunariziniumchloridu CRL se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 20 ml.

Na vrstvu se odděleně nanese po 5 μl každého roztoku. Vyvíjí se v nenasycené komoře směsí objemových dílů roztoku chloridu sodného R (1 mol/l), methanolu R a acetonu R (20 + 30 + 50) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku se shoduje polohou a velikostí s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztku (b) jsou dvě zřetelně oddělené skvrny.

D. 0,2 g kyseliny citronové bezvodé R se rozpustí v 10 ml acetanhydridu R ve vodní lázni při 80 °C a dále se zahřívá 10 min ve vodní lázni při 80 °C. Přidá se asi 20 mg zkoušené látky; vzniká fialově červené zbarvení.

Zkoušky na čistotu

Vzhled roztoku. 0,5 g se rozpustí v dichlormethanu R a zředí se jím na 20 ml. Roztok je čirý (2.2.1) a není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok HŽ7 (2.2.2, Metoda II).

Kysele nebo alkalicky reagující látky. 0,5 g se smíchá s 15 ml vody R, 2 min se vaří, ochladí se a zfiltruje. Filtrát se zředí vodou prostou oxidu uhličitého R na 20 ml. K 10 ml roztoku se přidá 0,1 ml fenolftaleinu RS a 0,25 ml hydroxidu sodného 0,01 mol/l VS; roztok je růžový. K dalším 10 ml roztoku se přidá 0,1 ml červeně methylové RS a 0,25 ml kyseliny chlorovodíkové 0,01 mol/l VS; roztok je červený.

Příbuzné látky. Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29).

Zkoušený roztok. 25,0 mg se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10,0 ml.

Porovnávací roztok (a). 12,5 mg cinarizinu CRL a 15,0 mg flunariziniumchloridu CRL se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 100,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí methanolem R na 20,0 ml.

Porovnávací roztok (b). 1,0 ml zkoušeného roztoku se zředí methanolem R na 100,0 ml. 5,0 ml tohoto roztoku se zředí methanolem R na 20,0 ml.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

• nerezové ocelové kolony délky 0,1 m a vnitřního průměru 4,0 mm naplněné silikagelem oktadecylsilanizovaným deaktivovaným pro chromatografii bazických látek R (3 μm),

• mobilní fáze o průtokové rychlosti 1,5 ml/min, gradientového programu za použití následujících podmínek:

• mobilní fáze A - roztok octanu amonného R (10 g/l),

• mobilní fáze B - roztok 0,2 % (V/V) kyseliny octové ledové R v acetonitrilu R;

Čas (min)	Mobilní fáze A % (V/V)	Mobilní fáze B % (V/V)	Poznámky
0 - 20	75 → 10	25 → 90	lineární gradient
20 - 25	10	90	izokratická eluce
25 - 30	75	25	přechod na počáteční eluční směs
30 = 0	75	25	nové spuštění gradientu

• spektrofotometrického detektoru, 230 nm.

Kolona se ustaluje nejméně 30 min počáteční eluční směsí.

Citlivost systému se nastaví tak, aby výška hlavního píku na chromatogramu zaznamenaného s 10 μl porovnávacího roztoku (b) byla nejméně 50 % celé stupnice zapisovače. V případě potřeby se upraví koncentrace kyseliny octové ledové v mobilní fázi B k dosažení horizontální základní linie na chromatogramu.

Nastříkne se 10 μl porovnávacího roztoku (a). Při zaznamenání chromatogramu za předepsaných podmínek jsou retenční časy: cinarizinu asi 11 min a flunarizinu asi 11,5 min. Zkoušku lze hodnotit, jestliže rozlišení mezi píky odpovídajícími cinarizinu a flunarizinu je nejméně 5,0. V případě potřeby se upraví časový program gradientové eluce.

Nastříkne se odděleně 10 μl methanolu R jako slepá zkouška, 10 μl zkoušeného roztoku a 10 μl porovnávacího roztoku (b). Na chromatogramu zkoušeného roztoku plocha žádného píku, kromě plochy hlavního píku, není větší než plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,25 %); součet ploch píků, kromě hlavního píku, není větší než dvojnásobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,5 %). Nepřihlíží se k píku zaznamenanému při slepé zkoušce a k píkům s plochou menší než 0,2násobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b).

Těžké kovy (2.4.8). 1,0 g se rozpustí ve směsi objemových dílů vody R a acetonu R (15 + 85). Přidává se kyselina chlorovodíková zředěná RS až do úplného rozpuštění a zředí se stejnou směsí vody R a acetonu R na 20 ml. 12 ml tohoto roztoku vyhovuje limitní zkoušce B na těžké kovy (20 μg/g). Porovnávací roztok se připraví za použití 10 ml základního roztoku olova (1 μg Pb/ml), který se připraví zředěním základního roztoku olova (100 μg Pb/ml) směsí vody R a acetonu R.

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se 4 h suší ve vakuu při 60 C.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

0,150 g se rozpustí v 50 ml směsi objemových dílů kyseliny octové ledové R a 2-butanonu R, přidá se 0,2 ml naftolbenzeinu RS jako indikátoru a titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS.

1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l VS odpovídá 18,43 mg C26H28N2.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.

Separandum.

Nečistoty

[image omitted]

A. 1-(difenylmethyl)piperazin,

[image omitted]

B. (Z)-1-difenylmethyl-4-(3-fenyl-2-propenyl)piperazin,

[image omitted]

C. (E)-1,1bis(3-fenyl-2-propenyl)-4-(difenylmethyl)piperaziniumchlorid,

[image omitted]

D. (E)-1-difenylmethyl-4-{4-fenyl-1-[(E)-2-fenylvinyl]-3-butenyl}piperazin,

[image omitted]

E. 1,4-bis(difenylmethyl)piperazin.

† Ciprofloxacinum [image omitted]

Ciprofloxacin

[image omitted]

C17H18FN3O3	Mr 331,35	CAS 85721-33-1

Je to kyselina 1-cyklopropyl-6-fluor-1,4-dihydro-4-oxo-7-(1-piperazinyl)-3-chinolinkarboxylová. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 98,5 % až 101,5 % sloučeniny C17H18FN3O3.

Vlastnosti

Světle žlutý krystalický prášek. Je prakticky nerozpustný ve vodě, velmi těžce rozpustný v ethanolu a v dichlormethanu. Rozpouští se ve zředěné kyselině octové.

Zkoušky totožnosti

Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem ciprofloxacinu CRL.

Zkoušky na čistotu

Vzhled roztoku. 0,25 g se rozpustí v kyselině chlorovodíkové 0,1 mol/l RS a zředí se jí na 20 ml. Roztok je čirý (2.2.1) a není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok ZŽ4 (2.2.2, Metoda II).

Kyselina fluorochinolová. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy vhodného silikagelu s přísadou fluorescenčního indikátoru pro detekci při 254 nm.

Zkoušený roztok. 50 mg se rozpustí v amoniaku zředěném RS1 a zředí se jím na 5 ml.

Porovnávací roztok. 10 mg kyseliny fluorochinolové CRL se rozpustí ve směsi složené z 0,1 ml amoniaku zředěného RS1 a 90 ml vody R a zředí se vodou R na 100 ml. 2 ml tohoto roztoku se zředí vodou R na 10 ml.

Na vrstvu se nanese odděleně po 5 μl každého roztoku. Na dno chromatografické komory se vloží odpařovací miska s 50 ml amoniaku 26% R, komora se uzavře a vrstva se vystaví na 15 min působení par amoniaku. Pak se deska vloží do druhé komory a vyvíjí se směsí objemových dílů acetonitrilu R, amoniaku 26% R methanolu R a dichlormethanu R (10 + 20 + 40 + 40) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Na chromatogramu zkoušeného roztoku žádná skvrna odpovídající kyselině fluorochinolové není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (0,2 %).

Příbuzné látky. Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29).

Zkoušený roztok (a). K 25 mg se přidá 0,2 ml kyseliny fosforečné zředěné RS, zředí se mobilní fází na 50,0 ml a nechá se v ultrazvukové lázni do získání čirého roztoku.

Zkoušený roztok (b). 0,1 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí mobilní fází na 50,0 ml.

Porovnávací roztok (a). 2,5 mg ciprofloxacinu nečistoty B CRL se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 50,0 ml. Tento roztok se použije i k přípravě porovnávacího roztoku (d). 1,0 ml roztoku se zředí mobilní fází na 50,0 ml.

Porovnávací roztok (b). 2,5 mg ciprofloxacinu nečistoty C CRL se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 50,0 ml. Tento roztok se použije i k přípravě porovnávacího roztoku (d). 1,0 ml roztoku se zředí mobilní fází na 50,0 ml.

Porovnávací roztok (c). 2,5 mg ciprofloxacinu nečistoty D CRL se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 50,0 ml. Tento roztok se použije i k přípravě porovnávacího roztoku (d). 1,0 ml roztoku se zředí mobilní fází na 50,0 ml.

Porovnávací roztok (d). 0,1 ml zkoušeného roztoku (a), 1,0 ml porovnávacího roztoku (a), 1,0 ml porovnávacího roztoku (b) a 1,0 ml porovnávacího roztoku (c) popsaných výše se smíchají a zředí se mobilní fází na 50,0 ml.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

• nerezové ocelové kolony délky 0,25 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem oktadecylsilanizovaným deaktivovaným pro chromatografii bazických látek R (5 μm),

• mobilní fáze, která je směsí objemových dílů acetonitrilu R a kyseliny fosforečné 0,025 mol/l RS (13 + 87) a jejíž pH bylo upraveno triethylaminem R na hodnotu 3,0; průtoková rychlost je 1,5 ml/min,

• spektrofotometrického detektoru, 278 nm.

Teplota kolony se udržuje na 40 °C.

Nastříkne se odděleně 50 μl zkoušeného roztoku (b) a po 50 μl porovnávacích roztoků (a), (b), (c) a (d). Při zaznamenání chromatogramu za předepsaných podmínek je retenční čas ciprofloxacinu asi 9 min. Nastaví se citlivost detektoru tak, aby výška píku ciprofloxacinu nečistoty C na chromatogramu porovnávacího roztoku (d) byla nejméně 40 % celé stupnice zapisovače. Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (d) je rozlišení mezi píky ciprofloxacinu nečistoty B a ciprofloxacinu nečistoty C nejméně 1,3 a rozlišení mezi píky ciprofloxacinu a ciprofloxacinu nečistoty D je nejméně 3,0.

Nastříkne se odděleně 50 μl zkoušeného roztoku (a) a po 50 μl porovnávacích roztoků (b) a (c) a chromatogramy se zaznamenávají po dobu odpovídající dvojnásobku retenčního času ciprofloxacinu.

Na chromatogramu zkoušeného roztoku (a) plochy píků odpovídající ciprofloxacinu nečistotě C a ciprofloxacinu nečistotě D nejsou větší než plochy odpovídajících píků na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) a (c) (0,2 %); plochy jiných vedlejších píků nejsou větší než plocha píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,2 %). Součet ploch všech píků, kromě hlavního píku, není větší než 2,5násobek plochy píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,5 %). Nepřihlíží se k píkům, jejichž plocha je menší než 0,25násobek plochy píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b).

Těžké kovy (2.4.8). 0,5 g se rozpustí v kyselině octové zředěné RS a zředí se jí na 30 ml. Přidají se 2 ml vody R místo 2 ml tlumivého roztoku o pH 3,5. Filtrát vyhovuje limitní zkoušce E na těžké kovy (20 μg/g). Porovnávací roztok se připraví za použití 5 ml základního roztoku olova (2 μg Pb/ml).

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 1,0 %; 1,000 g se suší ve vakuu při 120 °C.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

0,300 g se rozpustí v 80 ml kyseliny octové ledové R a titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace (2.2.20) bodu ekvivalence.

1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l VS odpovídá 33,14 mg C17H18FN3O3.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.

Separandum.

Nečistoty

[image omitted]

A. kyselina 1-cyklopropyl-6-fluor-1,4-dihydro-7-chlor-4-oxo-3-chinolinkarboxylová (kyselina fluorchinolonová),

[image omitted]

B. kyselina 1-cyklopropyl-1,4-dihydro-4-oxo-7-(1-piperazinyl)-3-chinolinkarboxylová (defluorovaná sloučenina),

[image omitted]

C. kyselina 7-[(2-aminoethyl)amino]-1-cyklopropyl-6-fluor-1,4-dihydro-4-oxo-3-chinolinkarboxylová (ethylendiaminová sloučenina),

[image omitted]

D. kyselina 1-cyklopropyl-1,4-dihydro-7-chlor-4-oxo-6-(1-piperazinyl)-3-chinolinkarboxylová (vedlejší sloučenina A),

[image omitted]

E. 1-cyklopropyl-6-fluor-1,4-dihydro-7-(1-piperazinyl)-4-chinolon (dekarboxylovaná sloučenina).

† Ciprofloxacinum hydrochloridum [image omitted]

Ciprofloxaciniumchlorid

[image omitted]

C17H19ClFN3O3 . H2O	Mr 385,82	CAS 86393-32-0

Je to monohydrát 1-{7[(1-cyklopropyl-6-fluor-1,4-dihydro-3-karboxy-4-oxo)chinolyl]}piperaziniumchloridu. Počítáno na bezvodou látku, obsahuje 98,0 % až 102,0 % sloučeniny C17H19ClFN3O3.

Vlastnosti

Světle žlutý krystalický prášek. Je dobře rozpustný ve vodě, těžce rozpustný v methanolu, velmi těžce rozpustný v ethanolu, prakticky nerozpustný v acetonu, v ethylacetatu a v dichlormethanu.

Zkoušky totožnosti

A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) tablety zkoušené látky se shoduje se spektrem tablety ciprofloxaciniumchloridu CRL.

B. 0,1 g vyhovuje zkoušce (b) na chloridy (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Roztok S. 0,5 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředí se jí na 20 ml.

Vzhled roztoku. 10 ml roztoku S se zředí vodou prostou oxidu uhličitého R na 20 ml. Roztok je čirý (2.2.1) a není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok ZŽ4 (2.2.2, Metoda II).

Hodnota pH (2.2.3). 3,0 až 4,5; měří se roztok S.

Kyselina fluorochinolonová (ciprofloxacin nečistota A). Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy vhodného silikagelu s fluorescenčním indikátorem pro detekci při 254 nm.

Zkoušený roztok. 50 mg se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 5 ml.

Porovnávací roztok. 10 mg kyseliny fluorochinolonové CRL se rozpustí ve směsi 0,1 ml amoniaku zředěného RS1 a 90 ml vody R a zředí se vodou R na 100 ml. 2 ml tohoto roztoku se ředí vodou R na 10 ml.

Na vrstvu se nanese odděleně po 5 µl každého roztoku. Na dno chromatografické komory se umístí odpařovací miska obsahující 50 ml amoniaku 26% R. Komora se uzavře a vrstva se na 15 min vystaví parám amoniaku. Pak se deska přenese do jiné chromatografické komory a vyvíjí se směsí objemových dílů acetonitrilu R, amoniaku 26% R, methanolu R a dichlormethanu R (10 + 20 + 40 + 40) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Na chromatogramu zkoušeného roztoku skvrna odpovídající kyselině fluorochinolonové není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (0,2 %).

Příbuzné látky. Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29) způsobem popsaným ve Stanovení obsahu. Nastříkne se 50 μl zkoušeného roztoku a 50 μl porovnávacího roztoku (e) a chromatogramy se zaznamenávají po dobu odpovídající dvojnásobku retenčního času ciprofloxacinu. Na chromatogramu zkoušeného roztoku: plocha žádného píku odpovídajícího ciprofloxacinu nečistotě C a ciprofloxacinu nečistotě D není větší než plocha odpovídajících píků na chromatogramu porovnávacího roztoku (e) (0,2 %); plochy žádných píků nejsou větší než plocha ciprofloxacinu nečistoty C na chromatogramu porovnávacího roztoku (e) (0,2 %); součet ploch všech píků, kromě hlavního píku, není větší než 2,5násobek plochy píku ciprofloxacinu nečistoty C na chromatogramu porovnávacího roztoku (e) (0,5 %). Nepřihlíží se k píkům s plochou menší než 0,25násobek plochy píku ciprofloxacinu nečistoty C na chromatogramu porovnávacího roztoku (e).

Těžké kovy (2.4.8). 0,25 g se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 30 ml a provede se předfiltrace. Filtrát vyhovuje limitní zkoušce E na těžké kovy (20 μg/g). Porovnávací roztok se připraví za použití 5 ml základního roztoku olova (1 μg Pb/ml).

Voda, semimikrostanovení (2.5.12). 4,7 % až 6,7 %; stanoví se s 0,200 g zkoušené látky.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29).

Zkoušený roztok. 25,0 mg se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 50,0 ml.

Porovnávací roztok (a). 25,0 mg ciprofloxaciniumchloridu CRL se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 50,0 ml.

Porovnávací roztok (b). 2,5 mg ciprofloxacinu nečistoty B CRL se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 50,0 ml.

Porovnávací roztok (c). 2,5 mg ciprofloxacinu nečistoty C CRL se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 50,0 ml.

Porovnávací roztok (d). 2,5 mg ciprofloxacinu nečistoty D CRL se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 50,0 ml.

Porovnávací roztok (e). Smíchá se 0,1 ml zkoušeného roztoku, 1,0 ml porovnávacího roztoku (b), 1,0 ml porovnávacího roztoku (c), 1,0 ml porovnávacího roztoku (d) a zředí se mobilní fází na 50,0 ml.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

• nerezové ocelové kolony délky 0,25 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem oktadecylsilanizovaným pro chromatografii R (5 µm),

• mobilní fáze s průtokovou rychlostí asi 1,5 ml/min, která je směsí objemových dílů acetonitrilu R a kyseliny fosforečné (2,45 g H3PO4/l) (13 + 87), jejíž pH bylo předem upraveno triethylenaminem R na hodnotu 3,0,

• spektrofotometrického detektoru, 278 nm,

Teplota kolony se udržuje na 40 °C.

Při průtoku mobilní fáze 1,5 ml/min se kolona ustaluje po dobu asi 30 min. Nastříkne se 50 μl porovnávacího roztoku (e). Při zaznamenání chromatogramu za předepsaných podmínek se látky eluují v tomto pořadí: ciprofloxacin nečistota B, ciprofloxacin nečistota C, ciprofloxacin a ciprofloxacin nečistota D; retenční čas ciprofloxacinu je asi 9 min. Citlivost systému se nastaví tak, aby výška píku ciprofloxacinu nečistoty C byla nejméně 40 % celé stupnice zapisovače. Zkoušku lze hodnotit, jestliže rozlišení mezi píky ciprofloxacinu nečistoty B a ciprofloxacinu nečistoty C je nejméně 1,3 a rozlišení mezi píky ciprofloxacinu a ciprofloxacinu nečistoty D je nejméně 3,0. Je-li třeba, upraví se složení mobilní fáze. Nastříkne se šestkrát 10 μl porovnávacího roztoku (a). Zkoušku lze hodnotit, je-li relativní směrodatná odchylka plochy píku ciprofloxacinu nejvýše 1,0 %. Vstřikuje se střídavě 10 μl zkoušeného roztoku a 10 μl porovnávacího roztoku (a).

Obsah ciprofloxaciniumchloridu se vypočítá v procentech.

Uchovávání

Ve vzduchotěsných obalech, chráněn před světlem.

Separandum.

Nečistoty

[image omitted]

A. kyselina 1-cyklopropyl-6-fluor-1,4-dihydro-7-chlor-4-oxo-3-chinolinkarboxylová (kyselina fluorchinolonová),

[image omitted]

B. kyselina 1-cyklopropyl-1,4-dihydro-4-oxo-7-(1-piperazinyl)-3-chinolinkarboxylová (defluorovaná sloučenina),

[image omitted]

C. kyselina 7-[(2-aminoethyl)amino]-1-cyklopropyl-6-fluor-1,4-dihydro-4-oxo-3-chinolinkarboxylová (ethylendiaminová sloučenina),

[image omitted]

D. kyselina 1-cyklopropyl-1,4-dihydro-7-chlor-4-oxo-6-(1-piperazinyl)-3-chinolinkarboxylová (vedlejší sloučenina A),

[image omitted]

E. 1-cyklopropyl-6-fluor-1,4-dihydro-4-oxo-7-(1-piperazinyl)chinolin(dekarboxylovaná sloučenina).

† Cisapridum [image omitted]

Cisaprid

[image omitted]

C23H29ClFN3O4 . H2O	Mr 483,97	CAS 81098-60-4

Je to monohydrát (±)-cis-4-amino-5-chlor-N- {1-[3-(4-fluorofenoxy)propyl]-3-methoxy-4-piperi-dyl}-2-methoxybenzamidu. Počítáno na bezvodou látku, obsahuje 99,0 % až 101,0 % sloučeniny C23H29ClFN3O4.

Vlastnosti

Bílý nebo téměř bílý prášek. Je prakticky nerozpustný ve vodě, snadno rozpustný v dimethylformamidu, dobře rozpustný v dichlormethanu a mírně rozpustný v methanolu.

Je polymorfní.

Zkoušky totožnosti

A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) tablety zkoušené látky se shoduje se spektrem tablety cisapridu CRL. Jestliže se získaná spektra liší, rozpustí se odděleně zkoušená látka a referenční látka v minimálním množství methanolu R, odpaří se do sucha v proudu vzduchu a se zbytky se zaznamenají nová spektra.

B. Asi 5 mg se smíchá se 45 mg oxidu horečnatého těžkého R a žíhá se v kelímku do získání téměř bílého zbytku (obvykle méně než 5 min). Po ochlazení se přidá 1 ml vody R, 0,05 ml fenolftaleinu RS1 a asi 1 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS do odbarvení roztoku a zfiltruje se. 1 ml filtrátu se přidá k čerstvě připravené směsi 0,1 ml alizarinu S RS a 0,1 ml dusičnan-oxidu zirkoničitého RS. Promíchá se, nechá se 5 min stát a porovná se zbarvení tohoto roztoku s barvou kontrolního roztoku připraveného stejným způsobem; zkoušený roztok je žlutý a kontrolní roztok je červený.

Zkoušky na čistotu

Roztok S. 0,20 g se rozpustí v dichlormethanu R a zředí se jím na 20,0 ml.

Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a není intenzivněji zbarven než porovnávací barevný roztok HŽ6 (2.2.2, Metoda II).

Optická otáčivost (2.2.7). -0,05° až +0,05°; měří se roztok S.

Příbuzné látky. Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29).

Zkoušený roztok. 0,100 g se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10,0 ml.

Porovnávací roztok (a). 5,0 mg cisapridu CRL a 40,0 mg haloperidolu CRL se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 100,0 ml.

Porovnávací roztok (b). 5,0 ml zkoušeného roztoku se zředí methanolem R na 100,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí methanolem R na 10,0 ml.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

• ocelové nerezové kolony délky 0,1 m a vnitřního průměru 4,0 mm naplněné silikagelem oktadecylsilanizovaným pro chromatografii R (3 µm),

• mobilní fáze, která je směsí objemových dílů methanolu R a roztoku tetrabutylamoniumhydrogensulfatu R (34 g/l) (2,5 + 7,5), s průtokovou rychlostí 1,5 ml/min. Složení mobilní fáze se mění pomocí lineárního gradientu na směs objemových dílů výše uvedených složek (5 + 5) během 15 min a následuje eluce methanolem R po dobu 10 min,

• spektrofotometrického detektoru, 275 nm.

Kolona se alespoň 30 min promývá methanolem R a potom se nejméně 5 min ustaluje promýváním mobilní fází o počátečním složení.

Nastříkne se 10 μl porovnávacího roztoku (b) a nastaví se citlivost systému tak, aby výška hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) byla nejméně 50 % celé stupnice zapisovače.

Nastříkne se 10 µl porovnávacího roztoku (a). Pokud se chromatogram zaznamenává za předepsaných podmínek, jsou retenční časy cisapridu asi 8 min a haloperidolu asi 9 min. Zkoušku lze hodnotit, jestliže rozlišení mezi píky haloperidolu a cisapridu není menší než 3,0. V případě potřeby se upraví množství methanolu v konečném složení mobilní fáze nebo časový program lineárního gradientu.

Nastříkne se odděleně 10 µl methanolu R jako kontrolní roztok, 10 µl zkoušeného roztoku a 10 µl porovnávacího roztoku (b). Na chromatogramu zkoušeného roztoku plocha žádného píku, kromě hlavního píku, není větší než plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,5 %); součet ploch všech píků, kromě hlavního píku, není větší než dvojnásobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (1,0 %). Nepřihlíží se k píkům odpovídajícím píkům na chromatogramu kontrolního roztoku a k píkům s plochou menší než 0,1násobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b).

Těžké kovy (2.4.8). 1,0 g vyhovuje limitní zkoušce D na těžké kovy (20 μg/g). Porovnávací roztok se připraví za použití 2 ml základního roztoku olova (10 μg Pb/ml).

Voda, semimikrostanovení (2.5.12). 3,4 % až 4,0 %; stanoví se s 0,500 g zkoušené látky.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

0,350 g se rozpustí v 70 ml směsi objemových dílů kyseliny octové ledové R a 2-butanonu R (1 + 7) a titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20).

1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l VS odpovídá 46,60 mg C23H29ClFN3O4.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.

Separandum.

Nečistoty

A. (±)-cis-4-amino-5-chlor-2-methoxy-N-[3-methoxy-1-(3-fenoxypropyl)-4-piperidyl]-benzamid,

B. 4-amino-5-chlor-N-{1-[3-(4-fluorfenoxy)propyl]-4-piperidyl}-2-methoxybenzamid,

C. (±)-trans-4-amino-5-chlor-N-{1-[3-(4-fluorfenoxy)propyl]-3-methoxy-4-piperidyl}-2-methoxybenzamid,

D. (±)-cis-4-amino-5-chlor-N- {2-chlor-4-[[1-[3-(4-fluorfenoxy)propyl]-3-methoxypiperidin-4- yl]aminokarbonyl]-5-methoxyfenyl}-2-methoxybenzamid,

E. (±)-cis-4-amino-5-chlor-N-{1-[3-(4-fluorfenoxy)propyl])-3-hydroxy-4-piperidyl}2-methoxybenzamid.

† Cisplatinum [image omitted]

Cisplatina