Vyhláška Ministerstva zdravotnictví, kterou se stanoví požadavky na jakost, postup při přípravě, zkoušení, uchovávání a dávkování léčiv (Český lékopis 1997)

Železo (2.4.9). V dělicí nálevce se rozpustí 0,50 g v 10 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS a vytřepává se třikrát po 3 min 10 ml isobutylmethylketonu R1. Ke spojeným organickým vrstvám se přidá 10 ml vody R a 3 min se třepe. Vodná vrstva vyhovuje limitní zkoušce na železo (20 μg/g).

Těžké kovy (2.4.8). 2,0 g se rozpustí ve vodě R, upraví se pH na hodnotu 3 až 4 amoniakem 26% R a zředí se vodou R na 20 ml. 12 ml tohoto roztoku vyhovuje limitní zkoušce A na těžké kovy (10 μg/g). Porovnávací roztok se připraví za použití základního roztoku olova (1 μg Pb/ml).

Ztráta sušením (2.2.32). 8,0 % až 12,0 %; 1,000 g se suší 24 h za tlaku nepřevyšujícího 0,7 kPa.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

V baňce se zabroušenou zátkou se rozpustí 0,300 g a 4 g jodidu draselného R ve 20 ml vody R. Roztok se ochladí ve vodě s ledem, přidají se 3 ml kyseliny chlorovodíkové RS a 25,0 ml jodu 0,05 mol/l VS. Baňka se uzavře a nechá se 20 min stát v temnu. Potom se titruje thiosíranem sodným 0,1 mol/l VS za použití 3 ml škrobu RS jako indikátoru, který se přidá před koncem titrace. Provede se slepá zkouška.

1 ml jodu 0,05 mol/l VS odpovídá 15,76 mg C3H8ClNO2S.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.

Separandum.

Cystinum

Cystin

[image omitted]

C6H12N2O4S2	Mr 240,29	CAS 56-89-3

Je to kyselina (R,R)-3,3 -dithiobis(2-aminopropionová). Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 98,5 % až 101,0 % sloučeniny C6H12N2O4S2.

Vlastnosti

Bílý krystalický prášek. Je prakticky nerozpustný ve vodě a v lihu 96%. Rozpouští se ve zředěných roztocích alkalických hydroxidů.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: A a B.

Alternativní sestava zkoušek: A, C a D, viz Obecné zásady (1.2).

A. Zkouška Specifická optická otáčivost, viz Zkoušky na čistotu, je zároveň zkouškou totožnosti.

B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) tablety zkoušené látky se shoduje se spektrem tablety cystinu CRL.

C. Hodnotí se chromatogramy získané ve zkoušce Látky reagující s ninhydrinem, viz Zkoušky na čistotu. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) se polohou, barvou a velikostí shoduje s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku (a).

D. K 0,1 g se opatrně přidá 1 ml peroxidu vodíku koncentrovaného R a 0,1 ml chloridu železitého RS1 a nechá se ochladit. Potom se přidá 1 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS a 5 ml vody R. Přidá se 1 ml chloridu barnatého RS1. Do 3 min vzniká zákal nebo bílá sraženina.

Zkoušky na čistotu

Vzhled roztoku. 1,0 g se rozpustí v kyselině chlorovodíkové zředěné RS a zředí se jí na 10 ml. Roztok je čirý (2.2.1) a není intenzivněji zbarven než porovnávací barevný roztok Ž7 (2.2.2, Metoda II).

Specifická optická otáčivost (2.2.7). -218° až -224°, počítáno na vysušenou látku; měří se roztok připravený rozpuštěním 0,50 g v kyselině chlorovodíkové 1 mol/l RS a zředěním stejnou kyselinou na 25,0 ml.

Látky reagující s ninhydrinem. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy vhodného silikagelu.

Zkoušený roztok (a). 0,10 g se rozpustí v kyselině chlorovodíkové 1 mol/l RS a zředí se jí na 10 ml.

Zkoušený roztok (b). 1,0 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí vodou R na 50 ml.

Porovnávací roztok (a). 10 mg cystinu CRL se rozpustí v 1 ml kyseliny chlorovodíkové 1 mol/l RS a zředí se vodou R na 50 ml.

Porovnávací roztok (b). 2 ml zkoušeného roztoku (b) se zředí vodou R na 20 ml.

Porovnávací roztok (c). 10 mg cystinu CRL a 10 mg argininiumchloridu CRL se rozpustí v 1 ml kyseliny chlorovodíkové 1 mol/l RS a zředí se vodou R na 25 ml.

Na vrstvu se nanese odděleně po 5 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů amoniaku 26% R a 2-propanolu R (30 + 70) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu, postříká ninhydrinem RS a potom se zahřívá 15 min při 100 °C až 105 °C. Žádná skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (a), kromě hlavní skvrny, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,2 %). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) jsou dvě zřetelně oddělené skvrny.

Chloridy (2.4.4). 0,25 g se rozpustí v 5 ml kyseliny dusičné zředěné RS a zředí se vodou R na 15 ml. Roztok vyhovuje limitní zkoušce na chloridy (200 μg/g), bez dalšího přidání kyseliny dusičné zředěné RS.

Sírany (2.4.13). 0,5 g se rozpustí v 5 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS a zředí se vodou destilovanou R na 15 ml. Roztok vyhovuje limitní zkoušce na sírany (300 μg/g).

Amonium (2.4.1). 0,10 g vyhovuje limitní zkoušce B na amonium (200 μg/g). Porovnávací roztok se připraví za použití 0,2 ml základního roztoku amonia (100 μg NH4/ml).

Těžké kovy (2.4.8). 2,0 g vyhovují limitní zkoušce D na těžké kovy (10 μg/g). Porovnávací roztok se připraví za použití 2 ml základního roztoku olova (10 μg Pb/ml).

Železo (2.4.9). V dělicí nálevce se rozpustí 1,0 g v 10 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS a vytřepává se třikrát po 3 min 10 ml isobutylmethylketonu R1. Ke spojeným organickým vrstvám se přidá 10 ml vody R a 3 min se třepe. Vodná vrstva vyhovuje limitní zkoušce na železo (10 μg/g).

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

0,100 g se rozpustí v baňce se zabroušenou zátkou ve směsi 2 ml hydroxidu sodného zředěného RS a 10 ml vody R. Přidá se 10 ml roztoku bromidu draselného R (200 g/l), 50,0 ml bromičnanu draselného 0,0167 mol/l VS a 15 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS. Baňka se uzavře, ochladí ve vodě s ledem a nechá se 10 min stát v temnu. Potom se přidá 1,5 g jodidu draselného R a po 1 min se titruje thiosíranem sodným 0,1 mol/l VS za použití 2 ml škrobu RS jako indikátoru, který se přidá před koncem titrace. Provede se slepá zkouška.

1 ml bromičnanu draselného 0,0167 mol/l VS odpovídá 2,403 mg C6H12N2O4S2.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.

† Cytarabinum

Cytarabin

[image omitted]

C9H13N3O5	Mr 243,22	CAS 147-94-4

Je to 4-amino-1-(β-D-arabinofuranosyl)-2(1H)-pyrimidinon. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 99,0 % až 100,5 % sloučeniny C9H13N3O5.

Vlastnosti

Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek. Je snadno rozpustný ve vodě, velmi těžce rozpustný v lihu 96% a v dichlormethanu.

Taje při asi 215 °C.

Zkoušky totožnosti

A. 20,0 mg se rozpustí v kyselině chlorovodíkové 0,1 mol/l RS a zředí se jí na 100,0 ml. 5,0 ml tohoto roztoku se zředí kyselinou chlorovodíkovou 0,1 mol/l RS na 100,0 ml. Měří se absorbance (2.2.25) při 230 nm až 350 nm. Roztok vykazuje absorpční maximum při 281 nm. Specifická absorbance v maximu je 540 až 570.

B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) tablety zkoušené látky se shoduje se spektrem tablety cytarabinu CRL.

C. Hodnotí se chromatogramy získané ve zkoušce Příbuzné látky, viz Zkoušky na čistotu, v ultrafialovém světle při 254 nm. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) se polohou a velikostí shoduje s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku (a).

Zkoušky na čistotu

Vzhled roztoku. 1,0 g se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 10 ml. Roztok je čirý (2.2.1) a není intenzivněji zbarven než porovnávací barevný roztok Ž5 (2.2.2, Metoda II).

Specifická optická otáčivost (2.2.7). +154° až +160°, počítáno na vysušenou látku. Měří se roztok připravený rozpuštěním 0,250 g ve vodě R a zředěním stejným rozpouštědlem na 25,0 ml.

Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu GF254R.

Zkoušený roztok (a). 0,25 g se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 5 ml.

Zkoušený roztok (b). 2 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí vodou R na 50 ml.

Porovnávací roztok (a). 10 mg cytarabinu CRL se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 5 ml.

Porovnávací roztok (b). 0,5 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí vodou R na 100 ml.

Porovnávací roztok (c). 20 mg uridinu R a 20 mg uracil-arabinosidu CRL se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml.

Na vrstvu se nanese po 5 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů vody R, acetonu R a 2-butanonu R (15 + 20 + 65) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Na chromatogramu zkoušeného roztoku (a) není žádná skvrna, kromě hlavní skvrny, intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,5 %). Zkoušku lze hodnotit, jsou-li na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) dvě zřetelně oddělené skvrny.

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 1,0 %; 0,250 g se suší 3 h nad oxidem fosforečným R při 60 °C a tlaku 0,2 kPa až 0,7 kPa.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,5 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

0,200 g se rozpustí, je-li třeba zahřátím, v 60 ml kyseliny octové bezvodé R a titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20).

1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l VS odpovídá 24,32 mg C9H13N3O5.

Uchovávání

Ve vzduchotěsných obalech, chráněn před světlem.

Separandum.

Nečistoty

A. uracil-arabinosid (1-β-D-arabinofuranosyluracil),

B. uridin (1-β-D-ribofuranosyluracil).

† Dacarbazinum [image omitted]

Dakarbazin

[image omitted]

C6H10N6O	Mr 182,18	CAS 4342-03-4

Je to 5-(3,3-dimethyl-1-triazeno)imidazol-4-karboxamid. Počítáno na bezvodou látku, obsahuje 98,0 % až 101,0 % sloučeniny C6H10N6O.

Vlastnosti

Bílý nebo slabě žlutý krystalický prášek. Je těžce rozpustný ve vodě a v lihu 96 %, prakticky nerozpustný v etheru. Rozpouští se ve zředěných roztocích kyselin a alkalických hydroxidů.

Taje při asi 205 °C až 215 °C, za rozkladu.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: A.

Alternativní sestava zkoušek: B a C, viz Obecné zásady (1.2).

A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem dakarbazinu CRL. Měří se tablety látek s bromidem draselným R.

B. 30,0 mg se rozpustí v kyselině chlorovodíkové 0,1 mol/l RS a zředí se jí na 100,0 ml. 2,0 ml tohoto roztoku se zředí kyselinou chlorovodíkovou 0,1 mol/l RS na 100,0 ml. Měří se absorbance (2.2.25) roztoku při 210 nm až 350 nm; roztok vykazuje absorpční maximum při 225 nm a 323 nm.

C. Hodnotí se chromatogramy získané ve zkoušce Příbuzné látky, viz Zkoušky na čistotu. Retenční čas hlavního píku na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídá retenčnímu času hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (a).

Zkoušky na čistotu

Vzhled roztoku. 0,200 g zkoušené látky, 0,200 g kyseliny citronové R a 0,100 g mannitolu R se rozpustí za ochrany před světlem ve 20 ml vody R. Tento roztok se použije také pro zkoušku Absorbance. Roztok hodnocený ihned po přípravě je čirý (2.2.1) a není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok HŽ6 (2.2.2, Metoda II).

Absorbance (2.2.25). Měří se absorbance roztoku připraveného ve zkoušce Vzhled roztoku při 500 nm ihned po přípravě a po 3h stání za ochrany před světlem; absorbance zjištěná ihned po přípravě roztoku je nejvýše 0,020 a po 3 h stání je nejvýše 0,050.

Příbuzné látky. Nejvýše 0,5 % 5-aminoimidazol-4-karboxamidhydrochloridu (dakarbazin nečistota A (AICA)) a nejvýše 1,0 % 2-azahypoxanthinu (dakarbazin nečistota C (AHX)). Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29).

Tlumivý roztok citronanový o pH 4,0. 42,0 g kyseliny citronové R a 9,5 g hydroxidu sodného R se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 1000,0 ml. V případě potřeby se upraví pH hydroxidem sodným 1 mol/l RS na hodnotu 4,0.

Rozpouštěcí směs. 5,0 g kyseliny citronové R a 2,5 g mannitolu R se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 500 ml.

Zkoušený roztok. 0,100 g se rozpustí v rozpouštěcí směsi a zředí se jí na 50,0 ml. Nastřikuje se ihned po přípravě.

Porovnávací roztok (a). 0,100 g dakarbazinu CRL se rozpustí v rozpouštěcí směsi a zředí se jí na 50,0 ml.

Porovnávací roztok (b). 10,0 mg 5-aminoimidazol-4-karboxamidhydrochloridu CRL se zředí rozpouštěcí směsí na 50,0 ml (základní roztok, použije se k přípravě porovnávacího roztoku (d)). 5,0 ml tohoto roztoku se zředí rozpouštěcí směsí na 50,0 ml.

Porovnávací roztok (c). 10,0 mg 2-azahypoxanthinu CRL se zředí rozpouštěcí směsí na 50,0 ml (základní roztok, použije se k přípravě porovnávacího roztoku (d)). 5,0 ml tohoto roztoku se zředí rozpouštěcí směsí na 50,0 ml.

Porovnávací roztok (d). 50 mg dakarbazinu CRL se rozpustí v rozpouštěcí směsi, přidá se 5 ml základního roztoku připraveného u porovnávacího roztoku (b) a 5 ml základního roztoku připraveného u porovnávacího roztoku (c) a zředí se rozpouštěcí směsí na 50 ml. Roztok se před použitím nechá 2 h stát na denním světle.

Chromatografický postup se obvykle provede za použití:

• kolony délky 0,25 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem oktadecylsilanizovaným deaktivovaným pro chromatografii bazických látek R,

• mobilní fáze, kterou je směs objemových dílů methanolu R a tlumivého roztoku citronanového o pH 4,0 (60 + 940), s průtokovou rychlostí 1,5 ml/min,

• spektrofotometrického detektoru, 254 nm,

• injektorové smyčky, 20 μl.

Nastříkne se 20 μl porovnávacího roztoku (d). Za dodržení předepsaných podmínek jsou relativní retenční časy látek vztažené k dakarbazinu: 5-aminoimidazol-4-karboxamidhydrochloridu asi 0,17, 2-azahypoxanthinu asi 0,22 a 5-diazoimidazol-4-karboxamidu asi 0,28 (dakarbazin nečistota B (DIAZO)), viz vzorový chromatogram. Nastříkne se 20 μl rozpouštěcí směsi.

Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (d) rozlišení mezi píkem 5-aminoimidazol-4-karboxamidhydrochloridu a píkem 2-azahypoxanthinu je nejméně 1,5 a rozlišení mezi píkem 2-azahypoxanthinu a píkem 5-diazoimidazol-4-karboxamidu je nejméně 1,5 a pík 5-aminoimidazol-4-karboxamidu je zřetelně oddělen od píků rozpouštěcí směsi. Pokud nebylo dosaženo předepsaných podmínek, sníží se obsah methanolu v mobilní fázi.

Nastřikuje se odděleně 20 μl zkoušeného roztoku, 20 μl porovnávacího roztoku (a), 20 μl porovnávacího roztoku (b), 20 μl porovnávacího roztoku (c) a 20 μl porovnávacího roztoku (d). Z ploch odpovídajících píků na chromatogramu zkoušeného roztoku a porovnávacího roztoku (b) a (c) a koncentrací příslušných roztoků se vypočítá obsah 5-aminoimidazol-4-karboxamidhydrochloridu (x1) a obsah 2-azahypoxanthinu (x2) v procentech jako průměr ze dvou nástřiků podle vzorce:

X12=S12.m12.b12.1-a12.10S1RL2RL.m,

v němž značí:

m	-	navážku zkoušené látky v miligramech,
m1(2)	-	navážku 5-aminoimidazol-4-karboxamidhydrochloridu CRL v porovnávacím roztoku (b) (2-azahypoxanthinu CRL v porovnávacím roztoku (c)) v miligramech,
a1(2)	-	hmotnostní zlomek vody v 5-aminoimidazol-4-karboxamidhydrochloridu CRL (2-aza-hypoxanthinu CRL),
b1(2)	-	hmotnostní zlomek 5-aminoimidazol-4-karboxamidhydrochloridu (2-azahypoxanthinu) v bezvodém 5-aminoimidazol-4-karboxamidhydrochloridu CRL (2-azahypoxanthinu CRL),
S1(2)	-	průměrnou plochu píku 5-aminoimidazol-4-karboxamidhydrochloridu (2-azahypoxanthinu) na chromatogramu zkoušeného roztoku,
S1RL(2RL)	-	průměrnou plochu píku 5-aminoimidazol-4-karboxamidhydrochloridu na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (2-azahypoxanthinu na chromatogramu porovnávacího roztoku (c)).

Potom se hodnotí na chromatogramu zkoušeného roztoku obsah 5-diazoimidazol-4-karboxamidu a jiných nečistot metodou vnitřní normalizace. Plocha píku odpovídajícího 5-diazoimidazol-4-karboxamidu je nejvýše 0,3 % celkové plochy všech píků a žádný pík, kromě píku dakarbazinu, píku 5-aminoimidazol-4-karboxamidhydrochloridu, 2-azahypoxanthinu a 5-diazoimidazol-4-karboxamidu, nepřevyšuje jednotlivě 0,1 % součtu ploch všech píků.

Součet všech nečistot je nejvýše 2,0 %

Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Nejvýše 0,5 %; stanoví se s 0,500 g zkoušené látky.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

0,100 g se rozpustí ve 30 ml kyseliny octové bezvodé R a titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20). Současně se provede slepá zkouška.

1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l VS odpovídá 18,22 mg C6H10N6O.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem, při teplotě 2 °C až 8 °C.

Separandum.

[image omitted]

Obr. 1. Vzorový chromatogram

Nečistoty

[image omitted]

A. 5-aminoimidazol-4-karboxamidhydrochlorid (AICA),

[image omitted]

B. 5-diazoimidazol-4-karboxamid (DIAZO),

[image omitted]

C. 2-azahypoxanthin (AHX).

† Dapsonum [image omitted]

Dapson

[image omitted]

C12H12N2O2S	Mr 248,30	CAS 80-08-0

Je to 4,4'-sulfonyldianilin. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 99,0 % až 101,0 % sloučeniny C12H12N2O2S.

Vlastnosti

Bílý nebo slabě žlutobílý krystalický prášek. Je velmi těžce rozpustný ve vodě, snadno rozpustný v acetonu, mírně rozpustný v lihu 96%. Rozpouští se snadno ve zředěných minerálních kyselinách.

Zkoušky totožnosti

A. Teplota tání (2.2.14). 175 °C až 181 °C.

B. 50,0 mg se rozpustí v methanolu, R a zředí se jím na 100,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí methanolem R na 100,0 ml. Měří se absorbance (2.2.25) při 230 nm až 350 nm. Roztok vykazuje dvě absorpční maxima, při 260 nm a při 295 nm. Specifická absorbance v maximu při 260 nm je 700 až 760 a v maximu při 295 nm je 1150 až 1250.

C. Hodnotí se chromatogramy získané ve zkoušce Příbuzné látky, viz Zkoušky na čistotu. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) se polohou, barvou a velikostí shoduje s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku (a).

Zkoušky na čistotu

Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu G R.

Zkoušený roztok (a). 0,10 g se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml.

Zkoušený roztok (b). 1 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí methanolem R na 10 ml.

Porovnávací roztok (a). 10 mg dapsonu CRL se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml.

Porovnávací roztok (b). 1 ml zkoušeného roztoku (b) se zředí methanolem R na 10 ml.

Porovnávací roztok (c). 2 ml porovnávacího roztoku (b) se zředí methanolem R na 10 ml.

Na vrstvu se odděleně nanese 1 μl zkoušeného roztoku (b), 1 μl porovnávacího roztoku (a), 10 μl zkoušeného roztoku (a), 10 μl porovnávacího roztoku (b) a 10 μl porovnávacího roztoku (c). Vyvíjí se v nenasycené komoře směsí objemových dílů amoniaku 26% R, methanolu R, ethylacetatu R a heptanu R (1 + 6 + 20 + 20) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu, postříká se roztokem dimethylaminocinnamáldehydu R (1 g/l) ve směsi objemových dílů kyseliny chlorovodíkové R a lihu 96% R (1 + 99) a pozoruje se v denním světle. Žádná skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (a), kromě hlavní skvrny, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (1,0 %) a nejvýše dvě takové skvrny jsou intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) (0,2%).

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 1,5 %; suší se 1,000 g v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

0,100 g se rozpustí v 50 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS a provede se stanovení dusíku v primárních aromatických aminech (2.5.8).

1 ml dusitanu sodného 0,1 mol/l VS odpovídá 12,42 mg C12H12N2O2S.

Uchovávání

Chráněn před světlem.

Separandum.

† Daunorubicini hydrochloridum [image omitted]

Daunorubiciniumchlorid

Synonymum. Daunorubicinium chloratum

[image omitted]

C27H30ClNO10	Mr 563,99	CAS 23541-50-6

Je to (8S,10S)-8-acetyl-10-[(3-amonio-2,3,6-trideoxy-α-L-lyxo-hexopyranosyl)oxy]-6,8,11-tri-hydroxy-1-methoxy-7,8,9,10-tetrahydronaftacen-5,12-dion-chlorid. Tato látka je produkována určitými kmeny Streptomyces coeruleorubidus nebo Streptomyces peucetius nebo se získává jinými způsoby. Počítáno na bezvodou látku prostou rozpouštědel, obsahuje 95,0 % až 103,0 % sloučeniny C27H30ClNO10.

Výroba

Připravuje se výrobními postupy určenými k vyloučení nebo omezení přítomnosti histaminu.

Vlastnosti

Oranžově červený krystalický hygroskopický prášek. Je snadno rozpustný ve vodě a v methanolu, těžce rozpustný v lihu 96%, prakticky nerozpustný v acetonu.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: B a D.

Alternativní sestava zkoušek: A a C, viz Obecné zásady (1.2).

A. 1 mg se rozpustí v lihu 96% R a zředí se jím na 100 ml. Měří se absorbance při 220 nm až 550 nm (2.2.25). Roztok vykazuje šest absorpčních maxim; při 234 nm, 252 nm, 288 nm, 475 nm, 495 nm a 530 nm.

B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem daunorubiciniumchloridu CRL.

C. Hodnotí se chromatogramy získané ve zkoušce Příbuzné látky, viz Zkoušky na čistotu. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) odpovídá polohou, zbarvením a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) a liší se polohou od hlavní skvrny na chromatogramu porovnávacího roztoku (b).

D. Asi 10 mg se rozpustí v 0,5 ml kyseliny dusičné R, přidá se 0,5 ml vody R a zahřívá se 2 min nad plamenem. Nechá se zchladnout a přidá se 0,5 ml dusičnanu stříbrného RS1; vzniká bílá sraženina.

Zkoušky na čistotu

Hodnota pH (2.2.3). 4,5 až 6,5; měří se roztok připravený rozpuštěním 50 mg ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředěním stejným rozpouštědlem na 10 ml.

Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu H R.

Zkoušený roztok (a). 50 mg se rozpustí ve směsi objemových dílů vody R a methanolu R (10 + 90) a zředí se stejnou směsí na 5 ml.

Zkoušený roztok (b). 1 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí směsí objemových dílů vody R a methanolu R (10 + 90) na 5 ml.

Porovnávací roztok (a). 10 mg daunorubiciniumchloridu CRL se rozpustí ve směsi objemových dílů vody R a methanolu R (10 + 90) a zředí se stejnou směsí na 5 ml.

Porovnávací roztok (b). 10 mg doxorubiciniumchloridu CRL se rozpustí ve směsi objemových dílů vody R a methanolu R (10 + 90) a zředí se stejnou směsí na 5 ml.

Porovnávací roztok (c). 5 mg aglykon daunorubicinu CRL se rozpustí v dichlormethanu R a zředí se jím na 100 ml.

Porovnávací roztok (d). 15 mg hydroxydaunorubiciniumchloridu CRL se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 100 ml.

Porovnávací roztok (e). K 10 ml porovnávacího roztoku (d) se přidá 20 ml methanolu R.

Na vrstvu se nanese odděleně po 10 μl z každého roztoku do 5mm proužků. Vyvíjí se v nenasycené chromatografické komoře směsí objemových dílů vody R, kyseliny mravenčí bezvodé R, methanolu R a dichlormethanu R (1 + 2 + 15 + 82) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a ihned se hodnotí. Na chromatogramu zkoušeného roztoku (a) není žádná skvrna odpovídající aglykonu daunorubicinu intenzivnější než hlavní skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) (0,5 %). Skvrna odpovídající hydroxydaunorubiciniumchloridu není intenzivnější než hlavní skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (d) (1,5 %). Žádná skvrna, kromě hlavní skvrny a skvrn odpovídajících aglykonu daunorubicinu a hydroxydaunorubiciniumchloridu, není intenzivnější než hlavní skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (e) (0,75 %).

Aceton a butanol. Nejvýše 0,5 % acetonu a 1,0 % butanolu. Stanoví se plynovou chromatografií (2.2.28) za použití dioxanu R jako vnitřního standardu.

Zkoušený roztok. 50,0 mg se rozpustí ve vodě R obsahující dioxan R (1 g/l) a zředí se stejným rozpouštědlem na 1,0 ml.

Porovnávací roztok. 0,50 g 1-butanolu R, 0,25 mg acetonu R a 1,0 g dioxanu R se smíchá a zředí se vodou R na 100 ml. 10 ml tohoto roztoku se zředí vodou R na 100 ml.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

• skleněné kolony délky 2 m a vnitřního průměru 3 mm naplněné křemelinou pro plynovou chromatografií R1 impregnovanou 10 % polyethylenglykolu 20 000 R,

• dusíku pro chromatografií R jako nosného plynu,

• plamenoionizačního detektoru,

• teplota kolony se udržuje na 70 °C.

Nastřikuje se 1 μl z obou roztoků.

Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Nejvýše 3,0 %; provede se s 0,100 g zkoušené látky.

Sterilita (2.6.1). Pokud je látka určena k výrobě parenterálních přípravků bez dalšího vhodného sterilizačního postupu, vyhovuje zkoušce na sterilitu.

Pyrogenní látky (2.6.8). Pokud je látka určena k výrobě parenterálních přípravků bez dalšího vhodného postupu odstraňujícího pyrogenní látky, vyhovuje zkoušce na pyrogenní látky, při níž se na kilogram hmotnosti králíka vstřikuje 1 ml roztoku zkoušené látky (2,5 mg/ml) ve vodě na injek-ci R. Vstříknutí se provádí rychlostí 1 ml/15 s. Použijí se králíci, kteří nebyli již dříve použiti u anthracyklinových derivátů ke zkoušce na pyrogenní látky.

Stanovení obsahu

Stanovení se provede kapalinovou chromatografií (2.2.29).

Zkoušený roztok. 25,0 mg se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 100,0 ml.

Porovnávací roztok (a). 25,0 mg daunorubiciniumchloridu CRL se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 100,0 ml.

Porovnávací roztok (b). 10,0 mg daunorubiciniumchloridu CRL a 10,0 mg hydroxydaunorubiciniumchloridu CRL se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 50,0 ml. 10,0 ml tohoto roztoku se zředí mobilní fází na 100,0 ml.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

• kolony délky 0,15 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem oktadecylsilanizovaným pro chromatografií R (5 μm),

• mobilní fáze s průtokovou rychlostí 0,8 ml/min, která je směsí objemových dílů methanolu R, acetonitrilu R, roztoku obsahujícího laurylsíran sodný R (2,88 g/l) a kyselinu fosforečnou R (2,30 g/l) (5 + 45 + 50),

• spektrofotometrického detektoru, 254 nm.

Nastříkne se šestkrát 20 μl porovnávacího roztoku (b). Zkoušku lze hodnotit, jestliže rozlišení mezi píky daunorubicinu a hydroxydaunorubicinu je nejméně 2,0 a žádný pík odpovídající daunorubicinu se neliší plochou více než o 2,0 % od průměrné plochy. Pokud tato kritéria nejsou splněna, upraví se pracovní podmínky. Nastřikuje se 20 μl zkoušeného roztoku a 20 μl porovnávacího roztoku (a) a vypočítá se obsah C27H30ClNO10 v procentech.

Uchovávání

Ve vzduchotěsných obalech, chráněn před světlem. Je-li látka sterilní, uchovává se ve sterilních vzduchotěsných zabezpečených obalech.

Separandum.

Označování

V označení na obalu se uvede, zda je látka:

• sterilní,

• prostá pyrogenních látek.

† Deferoxamini mesilas [image omitted]

Deferoxaminiummesilat

[image omitted]

C26H52N6O11S	Mr 656,79	CAS 138-14-7

Je to (3,14,25-trihydroxy-2,10,13,21,24-pentaoxy-3,9,14,20,25-penta-azatriakontan-30-yl)amo-niummethansulfonat. Počítáno na bezvodou látku, obsahuje 98,0 % až 102,0 % sloučeniny C26H52N6O11S.

Vlastnosti

Bílý nebo téměř bílý prášek. Je snadno rozpustný ve vodě, těžce rozpustný v methanolu, velmi těžce rozpustný v lihu 96%, prakticky nerozpustný v etheru.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: A a D.

Alternativní sestava zkoušek: B, C a D, viz Obecné zásady (1.2).

A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) tablety zkoušené látky se shoduje se spektrem tablety deferoxaminiummesilatu CRL. Pokud se získaná spektra Uší, rozpustí se odděleně zkoušená látka a referenční látka v lihu 96% R, odpaří se do sucha a změří se nová spektra.

B. Asi 5 mg se rozpustí v 5 ml vody R, přidají se 2 ml roztoku fosforečnanu sodného dodekahydrátu R (5 g/l) a 0,5 ml roztoku naftochinonsulfonanu sodného R (25 g/l); vzniká hnědočerné zbarvení.

C. Ztitrovaný roztok ze Stanovení obsahu (roztok (a)) je hnědočervený. K 10 ml roztoku (a) se přidají 3 ml etheru R a protřepe se; organická vrstva je bezbarvá. K 10 ml roztoku (a) se přidají 3 ml benzylalkoholu R a protřepe se; organická vrstva je hnědočervená.

D. 0,1 g se rozpustí v 5 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS a přidá se 1 ml chloridu barnatého RS2; roztok je čirý. V porcelánovém kelímku se smíchá 0,1 g s 1 g uhličitanu sodného bezvodého R, zahřeje se, vyžíhá se nad otevřeným plamenem a nechá se vychladnout. Zbytek po žíhání se rozpustí v 10 ml vody R, je-li třeba zahřátím, a zfiltruje. Filtrát vyhovuje zkoušce (a) na sírany (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Roztok S. 2,5 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R připravené z vody destilované R a zředí se jí na 25 ml.

Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a není intenzivněji zbarven než porovnávací barevný roztok Ž5 (2.2.2, Metoda II).

Hodnota pH (2.2.3). 3,7 až 5,5; měří se čerstvě připravený roztok S.

Příbuzné látky. Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29). Roztoky se připraví těsně před použitím, chráněny před světlem.

Zkoušený roztok. 50,0 mg se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 50,0 ml.

Porovnávací roztok (a). 10,0 mg deferoxaminiummesilatu CRL se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 10,0 ml.

Porovnávací roztok (b). 1,0 ml zkoušeného roztoku se zředí mobilní fází na 25,0 ml.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

• nerezové ocelové kolony 0,25 m dlouhé a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem oktadecylsilanizovaným pro chromatografii R (10 μm),

• mobilní fáze při průtokové rychlosti 2 ml/min, kterou je roztok připravený následovně: 1,32 g fosforečnanu amonného R a 0,37 g edetanu disodného R se rozpustí v 950 ml vody R, pH se upraví kyselinou fosforečnou R na hodnotu pH 2,8 (asi 3 ml až 4 ml) a přidá se 55 ml tetrahydrofuranu R,

• spektrofotometrického detektoru, 220 nm.

Nastříkne se 20 μl porovnávacího roztoku (a). Nastaví se citlivost detektoru tak, aby výška píku s relativním retenčním časem asi 0,8 nebyla menší než 15 % stupnice zapisovače. Zkoušku lze hodnotit, jestliže rozlišení mezi píkem s relativním retenčním časem asi 0,8 a hlavním píkem není menší než 1,0.

Nastříkne se 20 μl zkoušeného roztoku a 20 μl porovnávacího roztoku (b) a chromatogramy se zaznamenávají po dobu odpovídající 3násobku retenčního času deferoxaminu. Na chromatogramu zkoušeného roztoku plocha žádného píku, kromě hlavního píku, není větší než plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (4,0 %); součet ploch všech těchto píků není větší než 1,75násobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (7,0 %). Nepřihlíží se k píkům s plochou menší než 0,02násobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b).

Chloridy (2.4.4). 2 ml roztoku S se zředí vodou R na 20 ml. 15 ml tohoto roztoku vyhovuje limitní zkoušce na chloridy (330 μg/g).

Sírany (2.4.13). 5 ml roztoku S se zředí vodou destilovanou R na 20 ml. 15 ml tohoto roztoku vyhovuje limitní zkoušce na sírany (400 μg/g).

Těžké kovy (2.4.8). 2,0 g vyhovují limitní zkoušce C na těžké kovy (10 μg/g). Porovnávací roztok se připraví za použití 2,0 ml základního roztoku olova (10 μg Pb/ml).

Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Nejvýše 2,0 %; stanoví se s 1,000 g zkoušené látky.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Sterilita (2.6.1). Pokud je látka určena k výrobě parenterálních přípravků bez dalšího vhodného sterilizačního postupu, vyhovuje zkoušce na sterilitu.

Bakteriální endotoxiny (2.6.14). Pokud je látka určena k výrobě parenterálních přípravků bez dalšího postupu odstraňujícího bakteriální endotoxiny, vyhovuje zkoušce na bakteriální endotoxiny, obsahuje-li nejvýše 0,025 m.j. endotoxinu v miligramu.

Stanovení obsahu

0,500 g se rozpustí ve 25 ml vody R, přidají se 4 ml kyseliny sírové 0,05 mol/l RS a titruje se síranem amonno-železitým 0,1 mol/l VS; před koncem titrace se titruje stejnoměrně rychlostí asi 0,2 ml/min. Bod ekvivalence se stanoví potenciometricky (2.2.20) za použití platinové indikační a kalomelové srovnávací elektrody. Ztitrovaný roztok se použije ke zkoušce totožnosti C.

1 ml síranu amonno-železitého 0,1 mol/l VS odpovídá 65,68 mg C26H52N6O11S.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem, při teplotě 2 °C až 8 °C. Pokud je látka sterilní, uchovává se ve sterilních vzduchotěsných obalech.

Separandum.

Označování

V označení na obalu se uvede, zda je látka:

• sterilní,

• prostá bakteriálních endotoxinů.

Nečistoty

A. deferoxamin A1 (desferrioxamin A1),

B. jiné deferoxaminy (desferrioxaminy).

† Demeclocyclini hydrochloridum [image omitted]

Demeklocykliniumchlorid

[image omitted]

C21H22Cl2N2O8	Mr 501,32	CAS 64-73-3

Je to (4S,4aS,5aS,6S,12aS)-(7-chlor-1,4,4a,5,5a,6,11,12a-oktahydro-3,6,10,12,12a-pentahydroxy-2-karbomoyl-1,11-dioxo-4-naftacenyl)dimethylamoniumchlorid, který je produkován růstem určitých kmenů Streptomyces aureofaciens nebo získán jiným způsobem. Počítáno na bezvodou látku, obsahuje 89,5 % až 100,5 % sloučeniny C21H22Cl2N2O8.

Vlastnosti

Žlutý prášek. Je dobře rozpustný nebo mírně rozpustný ve vodě, těžce rozpustný v lihu 96%, velmi těžce rozpustný v acetonu, prakticky nerozpustný v etheru. Rozpouští se v roztocích alkalických hydroxidů a uhličitanů.

Zkoušky totožnosti

A. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu H R. Vrstva se stejnoměrně postříká roztokem edetanu disodného R (100 g/l), jehož pH bylo upraveno hydroxidem sodným koncentrovaným RS na 7,0, (asi 10 ml na desku rozměrů 100 mm x 200 mm). Vrstva se suší nejméně 1 h ve vodorovné poloze. Před použitím se vrstva 1 h zahřívá v sušárně při 110 °C.

Zkoušený roztok. 5 mg se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml.

Porovnávací roztok (a). 5 mg demeklocykliniumchloridu CRL se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml.

Porovnávací roztok (b). 5 mg demeklocykliniumchloridu CRL, 5 mg oxytetracykliniumchloridu CRL a 5 mg metacykliniumchloridu CRL se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml.

Na vrstvu se nanese odděleně po 1 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů vody R, methanolu R a dichlormethanu R (6 + 35 + 59) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší v proudu vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 365 nm. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídá svou polohou, zbarvením a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) jsou tři zřetelně oddělené skvrny.

B. K asi 2 mg se přidá 5 ml kyseliny sírové R; vznikne fialové zbarvení. Roztok se přidá k 2,5 ml vody R; zbarvení se změní ve žluté.

C. Vyhovuje zkoušce (a) na chloridy (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Hodnota pH (2.2.3). 2,0 až 3,0. Měří se následující roztok: 0,1 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředí se jí na 10 ml.

Specifická optická otáčivost (2.2.7). -248° až -263°, počítáno na bezvodou látku. Měří se roztok připravený rozpuštěním 0,250 g v kyselině chlorovodíkové 0,1 mol/l RS a zředěním stejným rozpouštědlem na 25,0 ml.

Absorbance (2.2.25). 10,0 mg se rozpustí v kyselině chlorovodíkové 0,01 mol/l RS a zředí se jí na 100,0 ml. K 10,0 ml tohoto roztoku se přidá 12 ml hydroxidu sodného zředěného RS a zředí se vodou R na 100,0 ml. Specifická absorbance při 385 nm je 340 až 370, počítáno na bezvodou látku.

Příbuzné látky. Stanoví se kapalinovou chromatografií (2.2.29) způsobem popsaným ve zkoušce Stanovení obsahu. Nastřikuje se zkoušený roztok a porovnávací roztok (d). Na chromatogramu zkoušeného roztoku není plocha žádného píku, kromě hlavního píku a píku rozpouštědla, větší než plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (d) (5 %). Nejvýše jeden takový pík má plochu větší než 0,8násobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (d) (4 %) a součet ploch všech těchto píků není větší než dvojnásobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (d) (10 %).

Těžké kovy (2.4.8). 0,5 g vyhovuje limitní zkoušce C na těžké kovy (50 μg/g). K přípravě porovnávacího roztoku se použije 2,5 ml základního roztoku olova (10 μg Pb/ml).

Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Nejvýše 2,0 %, provede se s 1,000 g zkoušené látky.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,5 %, stanoví se s 1,0 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29).

Zkoušený roztok. 25,0 mg zkoušené látky se rozpustí v kyselině chlorovodíkové 0,01 mol/l RS a zředí se jí na 25,0 ml.

Porovnávací roztok (a). 25,0 mg demeklocykliniumchloridu CRL se rozpustí v kyselině chlorovodíkové 0,01 mol/l RS a zředí se jí na 25,0 ml.

Porovnávací roztok (b). 5,0 mg 4-epidemeklocykliniumchloridu CRL se rozpustí v kyselině chlorovodíkové 0,01 mol/l RS a zředí se jí na 25,0 ml.

Porovnávací roztok (c). 1,0 ml porovnávacího roztoku (a) se smíchá s 5,0 ml porovnávacího roztoku (b) a zředí se kyselinou chlorovodíkovou 0,01 mol/l RS na 25,0 ml.

Porovnávací roztok (d). 5,0 ml porovnávacího roztoku (a) se zředí kyselinou chlorovodíkovou 0,01 mol/l RS na 100,0 ml.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

• kolony délky 0,25 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné styrendivinylbenzen-kopolymerem R (8 μm až 10 μm),

• mobilní fáze s průtokovou rychlostí 1 ml/min, která je roztokem připraveným takto: naváží se 80,0 g terc. butanolu R a přenese se do odměrné baňky na 1000 ml pomocí 200 ml vody R; přidá se 100 ml roztoku hydrogenfosforečnanu draselného R (35 g/l), jehož pH bylo upraveno kyselinou fosforečnou zředěnou RS na 9,0, 150 ml roztoku tetrabutylamoniumhydrogensulfatu R (10 g/l), jehož pH bylo upraveno hydroxidem sodným zředěným RS na 9,0, a 10 ml roztoku edetanu disodného R (40 g/l), jehož pH bylo upraveno hydroxidem sodným zředěným RS na 9,0; zředí se vodou R na 1000 ml,

• spektrofotometrického detektoru, 254 nm,

• injektorové smyčky, 20 μl,

• elektronického integrátoru.

Teplota kolony se udržuje na 60 °C. Nastříkne se porovnávací roztok (c) a citlivost detektoru se nastaví tak, aby výška píků byla nejméně polovina celé stupnice zapisovače. Zkoušku lze hodnotit, jestliže rozlišení mezi prvním píkem (4-epidemeklocyklin) a druhým píkem (demeklocyklin) je nejméně 3,0. Je-li třeba, upraví se obsah terc. butanolu v mobilní fázi. Faktor symetrie druhého píku je nejvýše 1,25. Porovnávací roztok (a) se nastříkne šestkrát. Zkoušku lze hodnotit, je-li relativní směrodatná odchylka plochy píku demeklocyklinu nejvýše 1,0 %. Je-li třeba, upraví se parametry integrátoru. Zkoušený roztok a porovnávací roztok (a) se nastřikují střídavě. Obsah demeklocykliniumchloridu se vypočítá v procentech.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.

Separandum.

Nečistoty

[image omitted]

A. demethyltetracyklin,

[image omitted]

B. 4-epidemeklocyklin.

† Desipramini hydrochloridum [image omitted]

Desipraminiumchlorid

[image omitted]

C18H23ClN2	Mr 302,85	CAS 58-28-6

Je to 3-(10,11-dihydro-5H-dibenz[b,f|azepin-5-yl)-N-methylpropylamoniumchlorid. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 99,0 % až 101,0 % sloučeniny C18H23ClN2.

Vlastnosti

Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek. Je dobře rozpustný ve vodě a v lihu 96%, prakticky nerozpustný v etheru.

Taje při asi 214 °C.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: B a E.

Alternativní sestava zkoušek: A, C, D a E, viz Obecné zásady (1.2).

A. 40,0 mg se rozpustí v kyselině chlorovodíkové 0,01 mol/l RS a zředí se jí na 100,0 ml. 5,0 ml tohoto roztoku se zředí kyselinou chlorovodíkovou 0,01 mol/l RS na 100,0 ml. Měří se absorbance (2.2.25) při 230 nm až 350 nm. Roztok vykazuje absorpční maximum při 251 nm a prodlevu při 270 nm. Specifická absorbance v maximu je 255 až 285.

B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem desipraminiumchloridu CRL.

C. Hodnotí se chromatogramy získané ve zkoušce Příbuzné látky, viz Zkoušky na čistotu. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) se polohou, barvou a velikostí shoduje s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku (a).

D. Asi 50 mg se rozpustí ve 3 ml vody R a přidá se 0,05 ml roztoku chinhydronu R (25 g/l) v methanolu R. Do 15 min vznikne intenzivní růžové zbarvení.

E. K 0,5 ml roztoku S, viz Zkoušky na čistotu, se přidá 1,5 ml vody R. Roztok vyhovuje zkoušce (a) na chloridy (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Roztok S. 1,25 g se rozpustí, v případě potřeby zahřátím nejvýše na 30 °C, ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředí se jí na 25 ml.

Vzhled roztoku. Čerstvě připravený roztok S není intenzivněji zbarven než porovnávací barevný roztok HŽ6 (2.2.2, Metoda II).

Kysele nebo zásaditě reagující látky. K 10 ml roztoku S se přidá 0,1 ml červeně methylové RS a 0,3 ml hydroxidu sodného 0,01 mol/l VS; roztok je žlutý. Ke změně zbarvení indikátoru na červené se spotřebuje nejvýše 0,5 ml kyseliny chlorovodíkové 0,01 mol/l VS.

Příbuzné látky. Zkouška se provede za chránění před přímým světlem. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu G R.

Zkoušený roztok (a). 0,10 g se rozpustí ve směsi stejných objemových dílů chloroformu R a ethanolu R a zředí se jí na 10 ml. Připravuje se v čas potřeby.

Zkoušený roztok (b). 1 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí směsí stejných objemových dílů chloroformu R a ethanolu R na 10 ml.

Porovnávací roztok (a). 25 mg desipraminiumchloridu CRL se rozpustí ve směsi stejných objemových dílů chloroformu R a ethanolu R a zředí se jí na 25 ml. Připravuje se v čas potřeby.

Porovnávací roztok (b). 1 ml porovnávacího roztoku (a) se zředí směsí stejných objemových dílů chloroformu R a ethanolu R na 50 ml.

Na vrstvu se nanese po 5 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů vody R, kyseliny octové bezvodé R a toluenu R (1 + 10 + 10) po dráze 7 cm. Vrstva se suší 10 min v proudu vzduchu, postříká se roztokem dichromanu draselného R (5 g/l) ve směsi objemových dílů vody R a kyseliny sírové R (4 + 1) a ihned se pozoruje. Žádná skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (a), kromě hlavní skvrny, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,2 %).

Těžké kovy (2.4.8). 2,0 g vyhovují limitní zkoušce C na těžké kovy (20 μg/g). Porovnávací roztok se připraví za použití 4 ml základního roztoku olova (10 μg Pb/ml).

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; suší se 1,000 g v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

0,2500 g se rozpustí ve směsi 5,0 ml kyseliny chlorovodíkové 0,01 mol/l VS a 50 ml lihu 96% R a titruje se hydroxidem sodným 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20). Odečte se spotřeba mezi dvěma inflexními body.

1 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS odpovídá 30,28 mg C18H23ClN2.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.

Separandum.

†† Deslanosidum [image omitted]

Deslanosid

[image omitted]

C47H74O19	Mr 943,09	CAS 17598-65-1

Je to 3β-[(O-β-D-glukopyranosyl-(1→4)-O-2,6-dideoxy-β-D-ribo-hexapyranosyl-(1→4)-O-2,6-di-deoxy-β-D-ribo-hexapyranosyl-2,6-dideoxy-β-D-ribo-hexapyranosyl)oxy]-12β,14-dihydroxy-5β,14β—kard-20(22)-enolid. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 95,0 % až 105,0 % sloučeniny C47H74O19.

Vlastnosti

Bílý krystalický nebo jemně krystalický hygroskopický prášek. Je prakticky nerozpustný ve vodě a v etheru, velmi těžce rozpustný v lihu 96%. Při nízké vzdušné relativní vlhkosti ztrácí vodu.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: A.

Alternativní sestava zkoušek: B, C a D, viz Obecné zásady (1.2).

A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) tablety zkoušené látky se shoduje se spektrem tablety deslanosidu CRL. Při porovnávání spektra je třeba věnovat zvláštní pozornost nepřítomnosti zřetelného absorpčního maxima při asi 1260 cm^-1 a intenzitě absorpčního maxima při asi 1740 cm^-1.

Tableta zkoušené látky a tableta referenční látky s bromidem draselným R se připraví následovně: 1 mg zkoušené látky a 1 mg referenční látky se odděleně rozpustí v 0,3 ml methanolu R a homogenizuje se s asi 0,4 g jemně upráškovaného a vysušeného bromidu draselného R tak dlouho, až je směs dokonale suchá.

B. Hodnotí se chromatogramy získané ve zkoušce Příbuzné látky, viz Zkoušky na čistotu. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) se polohou, barvou a velikostí shoduje s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku (a).

C. Asi 0,5 mg se suspenduje v 0,2 ml lihu 60% (V/V). Přidá se 0,1 ml kyseliny dinitrobenzoové RS a 0,1 ml hydroxidu sodného zředěného RS; vzniká fialové zbarvení.

D. Asi 5 mg se rozpustí v 5 ml kyseliny octové ledové R, přidá se 0,05 ml chloridu železitého RS1, na tento roztok se opatrně navrství 2 ml kyseliny sírové R tak, aby nedošlo k promíchání obou vrstev, a nechá se stát. Na styku obou tekutin vznikne hnědý prstenec, ne však načervenalý; stáním se horní vrstva zbarví zelenožlutě a potom modrozeleně.

Zkoušky na čistotu

Roztok S. 0,20 g se rozpustí ve směsi stejných objemových dílů chloroformu R a methanolu R a zředí se stejnou směsí na 10 ml.

Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a bezbarvý (2.2.2, Metoda II).

Specifická optická otáčivost (2.2.7). +6,5° až +8,5°, počítáno na vysušenou látku; měří se roztok připravený rozpuštěním 0,200 g v pyridinu bezvodém R a zředěním stejným rozpouštědlem na 10,0 ml.

Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu G R.

Zkoušený roztok (a). Použije se roztok S.

Zkoušený roztok (b). 1 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí směsí stejných objemových dílů chloroformu R a methanolu R na 10 ml.

Porovnávací roztok (a). 20 mg deslanosidu CRL se rozpustí ve směsi stejných objemových dílů chloroformu R a methanolu R a zředí se stejnou směsí na 10 ml.

Porovnávací roztok (b). 2,5 ml porovnávacího roztoku (a) se zředí směsí stejných objemových dílů chloroformu R a methanolu R na 10 ml.

Porovnávací roztok (c). 1 ml porovnávacího roztoku (a) se zředí směsí stejných objemových dílů chloroformu R a methanolu R na 10 ml.

Na vrstvu se odděleně nanese do 10mm proužků po 5 μl každého roztoku a ihned se vyvíjí směsí objemových dílů vody R, methanolu R a dichlormethanu R (3 + 36 + 130) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší v proudu teplého vzduchu, postříká se směsí objemových dílů kyseliny sírové R a lihu 96% R (5 + 95), 15 min se suší při 140 °C a pozoruje se v denním světle.

Na chromatogramu zkoušeného roztoku (a) žádná skvrna, kromě hlavní skvrny, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (2,5 %) a nejvýše dvě takové skvrny jsou intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) (1,0 %).

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 5,0 %; 0,500 g se suší ve vakuové sušárně při 100 °C až 105 °C.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se se zbytkem získaným ve zkoušce Ztráta sušením.

Stanovení obsahu

50,0 mg se rozpustí v lihu 96% R a zředí se jím na 50,0 ml. 5,0 ml tohoto roztoku se zředí lihem 96% R na 100,0 ml. Současně za stejných podmínek se připraví porovnávací roztok za použití 50,0 mg nevysušeného deslanosidu CRL. K 5,0 ml každého roztoku se přidají 3,0 ml trinitrofenolatu sodného RS a nechá se 40 min ve vodní lázni při (20 ± 1) °C za chránění před světlem. Měří se absorbance (2.2.25) obou roztoků v maximu při 484 nm proti současně připravenému kontrolnímu roztoku, kterým je směs 5,0 ml lihu 96% R a 3,0 ml trinitrofenolatu sodného RS.

Obsah C47H74O19 se vypočítá ze zjištěných absorbancí a koncentrací roztoků.

Uchovávání

Ve vzduchotěsných skleněných obalech, chráněn před světlem, při teplotě nepřesahující 10 °C.

Venenum.

† Desmopressinum [image omitted]

Desmopressin

[image omitted]

C46H64N14O12S2	Mr 1069,22	CAS 16679-58-6

Je to syntetický cyklický nonapeptid s antidiuretickým účinkem. Počítáno na bezvodou a kyseliny octové prostou látku, obsahuje 95,0 % až 105 % sloučeniny C46H64N14O12S2. Používá se ve formě acetatu.

Vlastnosti

Bílý sypký prášek. Je dobře rozpustný ve vodě, v lihu 96% a v kyselině octové ledové.

Zkouška totožnosti

Hodnotí se chromatogramy získané při Stanovení obsahu. Retenční čas a velikost hlavního píku na chromatogramu zkoušeného roztoku se shodují s retenčním časem a velikostí hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku.

Zkoušky na čistotu

Specifická optická otáčivost (2.2.7). -72° až -82°, počítáno na bezvodou a kyseliny octové prostou látku. Měří se roztok připravený rozpuštěním 10,0 mg v roztoku kyseliny octové ledové R 1% (V/V) a zředěním stejným rozpouštědlem na 5,0 ml.

Aminokyseliny. Stanoví se pomocí analyzátoru aminokyselin. Přístroj se kalibruje směsí obsahující ekvimolární množství amoniaku, glycinu a L-formy následujících aminokyselin:

lysin	threonin	alanin	leucin
histidin	serin	valin	tyrosin
arginin	kyselina glutamová	methionin	fenylalanin
kyselina asparagová	prolin	isoleucin

a polovinu ekvimolárního množství L-cystinu. K validaci postupu se použije vhodný vnitřní standard, např. DL-norleucin R.

Zkoušený roztok. 1,0 mg zkoušené látky se smíchá v pečlivě vymyté silnostěnné zkumavce délky 100 mm a vnitřního průměru 6 mm. Přidá se vhodné množství 50% (V/V) kyseliny chlorovodíkové R. Zkumavka se ponoří do chladicí směsi při -5 °C a sníží se tlak pod 133 Pa, těsně se uzavře a zahřívá 16 h při 110 °C až 115 °C. Po ochlazení se otevře a obsah se přenese do 10ml baňky pomocí pětkrát 0,2 ml vody R. Potom se obsah baňky odpaří do sucha za sníženého tlaku nad hydroxidem draselným R, zbytek se rozpustí ve vodě R, odpaří do sucha za sníženého tlaku nad hydroxidem draselným R; postup se opakuje ještě jednou. Odparek se převede do tlumivého roztoku vhodného pro analyzátor kyselin a zředí se jím na vhodný objem.

Přesně změřený vhodný objem zkoušeného roztoku se nastříkne do analyzátoru aminokyselin. Objem by měl být takový, aby výška píku nejvíce zastoupené aminokyseliny zaujímala větší část stupnice zapisovače.

Obsah každé aminokyseliny se vyjádří v molech. Relativní podíl jednotlivých aminokyselin se vypočte za předpokladu, že šestina součtu molárního množství kyseliny asparagová, kyseliny glutamové, prolinu, glycinu, argininu a fenylalaninu se rovná jedné. Relativní obsah jednotlivých aminokyselin je v rozmezí: kyselina asparagová 0,95 až 1,05; kyselina glutamová 0,95 až 1,05; prolin 0,95 až 1,05; glycin 0,95 až 1,05; arginin 0,95 až 1,05; fenylalanin 0,95 až 1,05; tyrosin 0,70 až 1,05; polovina cystinu 0,30 až 1,05. Lysin, isoleucin a leucin nejsou přítomny; ostatní aminokyseliny mohou být přítomny pouze ve stopovém množství.

Příbuzné peptidy. Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29) za použití postupu uvedeného ve Stanovení obsahu, v podmínkách eluce podle dále uvedené tabulky, při průtokové rychlosti 1,5 ml/min.

Čas (min)	Mobilní fáze A % (V/V)	Mobilní fáze B % (V/V)	Poznámky
0 - 4	76	24	izokraticky
4 - 18	76 → 58	24 → 42	lineární gradient
18 - 35	58 → 48	42 → 52	lineární gradient
35 - 40	48 → 76	52 → 24	návrat k původním podmínkám
40 - 50	76	24	izokraticky - znovuustalování

Nastříkne se 50 ml validačního roztoku, určí se píky desmopressinu a oxytocinu (první a druhý pík). Je-li třeba, upraví se koncentrace acetonitrilu v mobilní fázi, aby se dosáhl retenční čas pro pík desmopressinu asi 16 min. Zkoušku lze hodnotit, jestliže rozlišení mezi oběma píky je nejméně 1,5.

Nastříkne se 50 ml zkoušeného roztoku. Plocha žádného píku, kromě hlavního píku, není větší než 0,5 % celkové plochy píků. Součet ploch všech píků, kromě hlavního píku, je nejvýše 1,5 % celkové plochy píků. Nepřihlíží se k žádnému píku rozpouštědla a k žádnému píku, jehož plocha je menší než 0,05 % hlavního píku.

Kyselina octová. 3,0 až 8,0 %. Stanoví se plynovou chromatografií (2.2.28) za použití acetonitrilu R jako vnitřního standardu.

Roztok vnitřního standardu. 80 mg acetonitrilu R se zředí kyselinou chlorovodíkovou 0,2 mol/l RS na 100,0 ml.

Zkoušený roztok (a). 20,0 mg se rozpustí ve 400 μl kyseliny chlorovodíkové 0,2 mol/l RS a dobře se promíchá.

Zkoušený roztok (b). 20,0 mg se rozpustí ve 400 μl roztoku vnitřního standardu a dobře se promíchá.

Porovnávací roztok. 0,100 g kyseliny octové ledové R se zředí roztokem vnitřního standardu na 100,0 ml.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

• skleněné kolony délky 3 m a vnitřního průměru 2 mm naplněné ethylvinylbenzen-divinylbenzen kopolymerem R (125 μl až 180 μm),

• dusíku pro chromatografií R jako nosného plynu,

• plamenoionizačního detektoru.

Teplota kolony se udržuje na 180 °C, teplota detektoru na 250 °C a teplota nástřikového prostoru na 200 °C.

Nastříkne se odděleně 0,5 μl až 1,0 μl zkoušeného roztoku (a), zkoušeného roztoku (b) a porovnávacího roztoku.

Voda. Nejvýše 6,0 %. Stanoví se plynovou chromatografií (2.2.28) za použití methanolu bezvodého R jako vnitřního standardu. Použijí se suché skleněné nádoby, které mohou být silikonované.

Roztok vnitřního standardu. 15 μl methanolu bezvodého R se zředí 2-propanolem R1 na 100,0 ml.

Zkoušený roztok (a). 4,0 mg se rozpustí v 0,5 ml 2-propanolu R1.

Zkoušený roztok (b). 4,0 mg se rozpustí v 0,5 ml roztoku vnitřního standardu.

Porovnávací roztok. 10 μl vody R se smíchá s 50,0 ml roztoku vnitřního standardu (což odpovídá 2,5 % vody ve zkoušené látce).

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

• nerezové ocelové kolony délky 1 m a vnitřního průměru 2 mm naplněné styren-divinylbenzen kopolymerem R (180 μm až 250 μm),

• helia pro chromatografií R jako nosného plynu,

• tepelně vodivostního detektoru.

Teplota kolony se udržuje na 120 °C, teplota detektoru na 150 °C. Nastříkne se odděleně zvolené množství zkoušeného roztoku (a), zkoušeného roztoku (b) a porovnávacího roztoku. Vypočítá se obsah vody za použití předpokládané relativní hustoty vody (2.2.5) při 20 °C 0,9972 g/ml a nalezeného celkového obsahu vody v roztoku vnitřního standardu.

Sterilita (2.6.1). Pokud je látka určena k výrobě parenterálních přípravků bez dalšího vhodného sterilizačního postupu, vyhovuje zkoušce na sterilitu.

Bakteriální endotoxiny (2.6.14). Pokud je látka určena k výrobě parenterálních přípravků bez dalšího postupu odstraňujícího bakteriální endotoxiny, vyhovuje zkoušce na bakteriální endotoxiny, obsahuje-li nejvýše 500 m.j. endotoxinu v miligramu.

Stanovení obsahu

Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29).

Zkoušený roztok. 1,0 mg se rozpustí v 2,0 ml vody R.

Porovnávací roztok. Obsah lahvičky desmopressinu CRL se rozpustí ve vodě R na koncentraci 0,5 mg/ml.

Validační roztok. Obsah lahvičky oxytocinu CRL se rozpustí ve vodě R na koncentraci 0,5 mg/ml. Smíchají se stejné objemové díly tohoto roztoku a zkoušeného roztoku.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

• nerezové ocelové kolony délky 0,12 m a vnitřního průměru 4,0 mm naplněné silikagelem oktadecylsilanizovaným pro chromatografii R (5 μm),

• mobilní fáze při průtokové rychlosti 2,0 ml/min, kterou je směs objemových dílů mobilní fáze A a mobilní fáze B (60 + 40):

• mobilní fáze A - tlumivý roztok fosforečnanový o pH 7,0 (0,067 mol/l) se zfiltruje a odplyní,

• mobilní fáze B - smíchají se stejné objemové díly mobilní fáze A a acetonitrilu pro chromatografii R, zfiltruje se a odplyní,

• spektrofotometrického detektoru, 220 nm.

Nastříkne se 50 μl validačního roztoku, určí se píky desmopressinu a oxytocinu (první a druhý pík). Je-li třeba, upraví se koncentrace acetonitrilu v mobilní fázi tak, aby retenční čas píku desmopressinu byl asi 5 min. Zkoušku lze hodnotit, jestliže rozlišení mezi dvěma píky je nejméně 1,5. Nastříkne se 50 μl zkoušeného roztoku a 50 μl porovnávacího roztoku.

Vypočítá se obsah C46H64N14O12S2 z výšek nebo ploch hlavních píků na chromatogramu zkoušeného roztoku a chromatogramu porovnávacího roztoku za použití deklarovaného obsahu C46H64N14O12S2 v desmopressinu CRL.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem a před vlhkem, při teplotě 2 °C až 8 °C. Je-li látka sterilní, uchovává se ve sterilních vzduchotěsných zabezpečených obalech.

Separandum.

Označování

V označení na obalu se uvede:

• množství peptidu v obalu,

• zda je látka sterilní,

• zda je látka prostá bakteriálního endotoxinu.

† Desoxycortoni acetas [image omitted]

Desoxykortonacetat

Synonymum. Desoxycortonum aceticum

[image omitted]

C23H32O4	Mr 372,50	CAS 56-47-3

Je to 21-hydroxy-4-pregnen-3,20-dion-acetat. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 97,0 % až 103,0 % sloučeniny C23H32O4.

Vlastnosti

Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek nebo bezbarvé krystalky. Je prakticky nerozpustný ve vodě, snadno rozpustný v dichlormethanu, dobře rozpustný v acetonu, mírně rozpustný v lihu 96%, těžce rozpustný v propylenglykolu a v mastných olejích.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: B a C.

Alternativní sestava zkoušek: A, C, D a E, viz Obecné zásady (1.2).

A. Teplota tání (2.2.14). 157 °C až 161 °C.

B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem desoxykortonacetatu CRL.

C. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy vhodného silikagelu s fluorescenčním indikátorem pro detekci při 254 nm.

Zkoušený roztok. 10 mg se rozpustí ve směsi objemových dílů methanolu R a dichlormethanu R (1 + 9) a zředí se stejnou směsí na 10 ml.

Porovnávací roztok (a). 20 mg desoxykortonacetatu CRL se rozpustí ve směsi objemových dílů methanolu R a dichlormethanu R (1 + 9) a zředí se stejnou směsí na 20 ml.

Porovnávací roztok (b). 10 mg kortisonacetatu CRL se rozpustí v porovnávacím roztoku (a) a zředí se jím na 10 ml.

Na vrstvu se odděleně nanese po 5 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí připravenou přidáním směsi objemových dílů vody R a methanolu R (1,2 + 8) do směsi objemových dílů etheru R a dichlormethanu R (15 +77) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku se shoduje polohou a velikostí s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Vrstva se postříká kyselinou sírovou v lihu RS a zahřívá se 10 min nebo až do objevení skvrn při 120 °C. Po ochlazení se vrstva pozoruje v denním světle a v ultrafialovém světle při 365 nm. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku se polohou, barvou v denním světle, fluorescencí v ultrafialovém světle při 365 nm a velikostí shoduje s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) jsou patrny dvě zřetelně oddělené skvrny.

D. Asi 2 mg se přidají ke 2 ml kyseliny sírové R a třepe se do rozpuštění. Během 5 min se objeví žluté zabarvení. Roztok se přidá ke 2 ml vody R a protřepe se; výsledný roztok je intenzivně modrý a vykazuje červenou fluorescenci, která je výraznější v ultrafialovém světle při 365 nm.

E. Asi 10 mg vyhovuje zkoušce na acetyl (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Specifická optická otáčivost (2.2.7). +171 ° až +179°, počítáno na vysušenou látku. Měří se roztok připravený rozpuštěním 0,250 g v dioxanu R a zředěním stejným rozpouštědlem na 25,0 ml.

Příbuzné látky. Stanoví se kapalinovou chromatografií (2.2.29).

Zkoušený roztok. 25,0 mg se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 10,0 ml.

Porovnávací roztok (a). 2 mg desoxykortonacetatu CRL a 2 mg betamethason-17-valeratu CRL se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 200,0 ml.

Porovnávací roztok (b). 1,0 ml zkoušeného roztoku se zředí mobilní fází na 200,0 ml.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

• nerezové ocelové kolony délky 0,25 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem oktadecylsilanizovaným pro chromatografii R (5 μm),

• mobilní fáze při průtokové rychlosti 1 ml/min, která je směsí připravenou takto: v 1000ml odměrné baňce se smíchá 350 ml vody R s 600 ml acetonitrilu R, promíchá se a nechá se ustálit; doplní se vodou R na 1000 ml a znovu se promíchá,

• spektrofotometrického detektoru, 254 nm.

Při průtoku mobilní fáze 1 ml/min se kolona ustaluje po dobu asi 30 min. Nastaví se citlivost systému tak, aby výška hlavního píku na chromatogramu při nastříknutí 20 μ1 porovnávacího roztoku (b) nebyla menší než 50 % stupnice zapisovače.

Nastříkne se 20 μl porovnávacího roztoku (a). Při zaznamenání chromatogramu za předepsaných podmínek jsou retenční časy látek: betamethason-17-valeratu asi 7,5 min, desoxykortonacetatu asi 9,5 min.

Zkoušku lze hodnotit, jestliže rozlišení mezi píky betamethason-17-valeratu a desoxykortonacetatu je nejméně 4,5. V případě potřeby se upraví koncentrace acetonitrilu v mobilní fázi.

Nastříkne se odděleně 20 μl zkoušeného roztoku a 20 μl porovnávacího roztoku (b). Chromatogramy se zaznamenávají po dobu odpovídající 3násobku retenčního času hlavního píku. Na chromatogramu zkoušeného roztoku součet ploch všech píků, kromě hlavního píku, není větší než plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,5 %). Nepřihlíží se k píkům s plochou menší, než je 0,1násobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b).

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; suší se 0,500 g v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Stanovení obsahu

0,100 g se rozpustí v lihu 96% R a zředí se jím na 100,0 ml. 2,0 ml tohoto roztoku se zředí lihem 96% R na 100,0 ml. Měří se absorbance (2.2.25) v maximu při 240 nm.

Vypočítá se obsah C23H32O4 za použití specifické absorbance, která má hodnotu 450.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.

Separandum.

† Dexamethasoni acetas [image omitted]

Dexamethasonacetat

[image omitted]

C24H31FO6	Mr 434,50	CAS 1177-87-3

Je to 9-fluor-11β,17,21-trihydroxy-16α-methyl-1,4-pregnadien-3,20-dion-21-acetat. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 97,0 % až 103,0 % sloučeniny C24H31FO6.

Vlastnosti

Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek. Je prakticky nerozpustný ve vodě, snadno rozpustný v acetonu a v lihu 96%, těžce rozpustný v dichlormethanu.

Vykazuje polymorfismus.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: B a C.

Alternativní sestava zkoušek: A, C, D, E a F, viz Obecné zásady (1.2).

A. 10,0 mg se rozpustí v ethanolu R a zředí se jím na 100,0 ml. 2,0 ml tohoto roztoku se odměří do zkumavky se zabroušenou zátkou, přidá se 10,0 ml fenylhydrazinu v kyselině sírové RS, promíchá se, zahřívá 20 min ve vodní lázni při 60 °C a ihned se ochladí. Absorbance (2.2.25) tohoto roztoku v maximu při 419 nm není menší než 0,35.

B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem dexamethasonacetatu CRL. Jestliže spektra v pevném stavu jsou rozdílná, zaznamenají se spektra nasycených roztoků (asi 30 g/l) zkoušené látky a referenční látky v chloroformu R za použití 0,2mm kyvet.

C. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy vhodného silikagelu s fluorescenčním indikátorem pro detekci při 254 nm.

Zkoušený roztok. 10 mg se rozpustí ve směsi objemových dílů methanolu R a dichlormethanu R (1 + 9) a zředí se stejnou směsí na 10 ml.

Porovnávací roztok (a). 20 mg dexamethasonacetatu CRL se rozpustí ve směsi objemových dílů methanolu R a dichlormethanu R (1 + 9) a zředí se stejnou směsí na 20 ml.

Porovnávací roztok (b). 10 mg kortisonacetatu R se rozpustí v porovnávacím roztoku (a) a zředí se jím na 10 ml.

Na vrstvu se odděleně nanese po 5 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí připravenou přidáním směsi objemových dílů vody R a methanolu R (1,2 + 8) do směsi objemových dílů etheru R a dichlormethanu R (15 + 77) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku se shoduje s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Vrstva se postříká kyselinou sírovou v lihu RS a zahřívá se 10 min nebo až do objevení skvrn při 120 °C. Po ochlazení se vrstva pozoruje v denním světle a v ultrafialovém světle při 365 nm. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku se polohou, barvou v denním světle, fluorescencí v ultrafialovém světle při 365 nm a velikostí shoduje s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) jsou patrny dvě zřetelně oddělené skvrny.

D. Asi 2 mg se přidají ke 2 ml kyseliny sírové R a třepe se do rozpuštění. Během 5 min se objeví slabé červenohnědé zbarvení. Roztok se přidá k 10 ml vody R a promíchá se; zbarvení zmizí a roztok zůstane čirý.

E. Asi 5 mg se smíchá s 45 mg oxidu horečnatého těžkého R a žíhá se v kelímku do získání téměř bílého zbytku (obvykle méně než 5 min). Po ochlazení se přidá 1 ml vody R, 0,05 ml fenolftaleinu RS1 a asi 1 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS do získání bezbarvé směsi a zfiltruje se. K čerstvě připravené směsi 0,1 ml alizarinu S RS a 0,1 ml dusičnan-oxidu zirkoničitého RS se přidá 1,0 ml filtrátu, promíchá se a nechá se 5 min stát. Současně se stejným způsobem připraví slepá zkouška. Roztok získaný se zkoušenou látkou je žlutý, roztok získaný se slepou zkouškou je červený.

F. Asi 10 mg vyhovuje zkoušce na acetyl (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Specifická optická otáčivost (2.2.7). +84° až +90°, počítáno na vysušenou látku; měří se roztok připravený rozpuštěním 0,250 g v dioxanu R a zředěním stejným rozpouštědlem na 25,0 ml.

Příbuzné látky. Stanoví se kapalinovou chromatografií (2.2.29).

Zkoušený roztok. 25,0 mg se rozpustí v asi 4 ml acetonitrilu R a zředí se vodou R na 10,0 ml.

Porovnávací roztok (a). 2 mg dexamethasonacetatu CRL a 2 mg betamethasonacetatu CRL se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 100,0 ml.

Porovnávací roztok (b). 1,0 ml zkoušeného roztoku se zředí mobilní fází na 100,0 ml.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

• nerezové ocelové kolony délky 0,25 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem oktadecylsilanizovaným pro chromatografii R (5 μm),

• mobilní fáze při průtokové rychlosti 1 ml/min, která je směsí připravenou takto: v 1000ml odměrné baňce se smíchá 380 ml acetonitrilu R s 550 ml vody R promíchá se a nechá se ustálit; doplní se na 1000 ml vodou R a znovu se promíchá,

• spektrofotometrického detektoru, 254 nm.

Při průtoku mobilní fáze 1 ml/min se kolona ustaluje po dobu asi 30 min.

Nastaví se citlivost systému tak, aby výška hlavního píku na chromatogramu získaného nastříknutím 20 μl porovnávacího roztoku (b) nebyla menší než 50 % stupnice zapisovače.

Nastříkne se 20 μl porovnávacího roztoku (a). Při zaznamenání chromatogramu za předepsaných podmínek jsou retenční časy látek: betamethasonacetatu asi 19 min, dexamethasonacetatu asi 22 min. Zkoušku lze hodnotit, jestliže rozlišení mezi píky dexamethasonacetatu a betamethasonacetatu není menší než 3,3. V případě potřeby se upraví koncentrace acetonitrilu v mobilní fázi.

Nastříkne se odděleně 20 μl zkoušeného roztoku a 20 μl porovnávacího roztoku (b). Chromatogramy se zaznamenávají po dobu odpovídající 1,5násobku retenčního času hlavního píku. Na chromatogramu zkoušeného roztoku plocha žádného píku, kromě hlavního píku, není větší než polovina plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,5 %) a součet ploch všech píků, kromě hlavního píku, není větší než plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (1,0 %). Nepřihlíží se k píkům s plochou menší, než je 0,05násobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b).

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 0,500 g se suší ve vakuové sušárně při 100 °C až 105 °C.

Stanovení obsahu

0,100 g se rozpustí v lihu 96% R a zředí se jím na 100,0 ml. 2,0 ml tohoto roztoku se zředí lihem 96% R na 100,0 ml. Měří se absorbance (2.2.25) v maximu při 238,5 nm.

Vypočítá se obsah C24H31FO6 za použití specifické absorbance, která má hodnotu 357.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.

Separandum.

† Dexamethasoni natrii phosphas [image omitted]

Sodná sůl dexamethasonfosfatu

[image omitted]

C22H28FNa2O8P	Mr 516,41	CAS 2392-39-4

Je to disodná sůl 9-fluor-11β,17,21-trihydroxy-16α-methyl-1,4-pregnadien-3,20-dion-21-dihydrogenfosfatu. Počítáno na bezvodou a ethanolu prostou látku, obsahuje 97,0 % až 103,0 % sloučeniny C22H28FNa2O8P.

Vlastnosti

Bílý nebo téměř bílý velmi hygroskopický prášek. Je snadno rozpustná ve vodě, těžce rozpustná v lihu 96%, prakticky nerozpustná v etheru a v dichlormethanu.

Vykazuje polymorfismus.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: B a C.

Alternativní sestava zkoušek: A, C, D, E a F, viz Obecné zásady (1.2).

A. 10,0 mg se rozpustí v 5 ml vody R a zředí se ethanolem R na 100,0 ml. 2,0 ml tohoto roztoku se odměří do skleněné zkumavky se zabroušenou zátkou, přidá se 10,0 ml fenylhydrazinu v kyselině sírové RS, promíchá se a zahřívá se 20 min ve vodní lázni při 60 °C a pak se ihned ochladí. Absorbance (2.2.25) tohoto roztoku měřená při 419 nm není větší než 0,20.

B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem sodné soli dexamethasonfosfatu CRL. Pokud spektra získaná v pevném stavu vykazují rozdíly, odděleně se zkoušená látka a referenční látka rozpustí v co nejmenším objemu lihu 96% R, odpaří se na vodní lázni do sucha a znovu se zaznamenají spektra obou látek.

C. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy vhodného silikagelu s fluorescenčním indikátorem pro detekci při 254 nm.

Zkoušený roztok. 10 mg se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml.

Porovnávací roztok (a). 20 mg sodné soli dexamethasonfosfatu CRL se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 20 ml.

Porovnávací roztok (b). 10 mg sodné soli prednisolonfosfatu CRL se rozpustí v porovnávacím roztoku (a) a zředí se jím na 10 ml.

Na vrstvu se odděleně nanese po 5 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů kyseliny octové R vody R a 1-butanolu R (20 + 20 + 60) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídá polohou a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Pak se vrstva postříká kyselinou sírovou v lihu RS a 10 min se zahřívá při 120 °C nebo tak dlouho, až se objeví skvrny. Po vychladnutí se vrstva pozoruje v denním světle a v ultrafialovém světle při 365 nm. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku se polohou, zbarvením při denním světle, fluorescencí v ultrafialovém světle při 365 nm a velikostí shoduje s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) jsou patrny dvě skvrny, které nemusí být zcela odděleny.

D. K asi 2 mg se přidají 2 ml kyseliny sírové R a třepe se do rozpuštění; během 5 min vznikne slabé žlutohnědé zbarvení. K roztoku se přidá 10 ml vody R a promíchá se; zbarvení zmizí a zůstane čirý roztok.