Vyhláška Ministerstva zdravotnictví, kterou se stanoví požadavky na jakost, postup při přípravě, zkoušení, uchovávání a dávkování léčiv (Český lékopis 1997)

Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a není intenzivněji zbarven než porovnávací barevný roztok Ž5 nebo HŽ5 (2.2.2, Metoda II).

Hodnota pH (2.2.3). 3,6 až 4,4; měří se roztok S.

Specifická optická otáčivost (2.2.7) +50° až +56°, počítáno na vysušenou látku. Měří se roztok S.

Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu G R. Zkouška se provádí co nejrychleji, za ochrany před světlem. Zkoušené roztoky a porovnávací roztoky se připraví bezprostředně před použitím.

Zkoušený roztok (a). 50 mg se rozpustí ve směsi objemových dílů amoniaku 26% R a lihu 80% (V/V) R (1 + 9) a zředí se stejnou směsí na 5,0 ml.

Zkoušený roztok (b). 1,0 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí směsí objemových dílů amoniaku 26% R a lihu 80% (V/V) R (1 + 9) na 10,0 ml.

Porovnávací roztok (a). 10 mg ergometriniumhydrogenmaleinatu CRL se rozpustí ve směsi objemových dílů amoniaku 26% R a lihu 80% (V/V) R (1 + 9) a zředí se stejnou směsí na 10,0 ml.

Porovnávací roztok (b). 5,0 ml porovnávacího roztoku (a) se zředí směsí objemových dílů amoniaku 26% R a lihu 80% (V/V) R (1 + 9) na 50,0 ml.

Porovnávací roztok (c). Ke 2,0 ml porovnávacího roztoku (b) se přidají 2,0 ml směsi objemových dílů amoniaku 26% R a lihu 80% (V/V) R (1 + 9).

Na vrstvu se odděleně nanese po 5 μl každého roztoku a ihned se vyvíjí směsí objemových dílů vody R, methanolu R a chloroformu R (3 + 25 + 75) po dráze 14 cm. Vrstva se vysuší v proudu studeného vzduchu, postříká se dimethylaminobenzaldehydem RS7 a 2 min se suší v proudu teplého vzduchu. Žádná skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (a), kromě hlavní skvrny, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (1,0 %) a nejvýše jedna taková skvrna je intenzivnější než hlavní skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) (0,5 %).

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 2,0 %; 0,20 g se suší 2 h nad oxidem fosforečným R při 80 °C a tlaku nepřevyšujícím 2,7 kPa.

Stanovení obsahu

0,150 g se rozpustí ve 40 ml kyseliny octové bezvodé R a titruje se kyselinou chloristou 0,05 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20).

1 ml kyseliny chloristé 0,05 mol/l VS odpovídá 22,07 mg C23H27N3O6.

Uchovávání

Ve vzduchotěsných skleněných obalech, chráněn před světlem, při teplotě 2 °C až 8 °C.

Venenum.

†† Ergotamini tartras [image omitted]

Ergotaminiumtartarat

Synonyma. Ergotaminium tartaricum, vínan ergotaminia

[image omitted]

C70H78N10O16	Mr 1313,43	CAS 379-79-3

Je to bis[(5´S)-5´-benzyl-12´-hydroxy-2´-methyl-3´,6´,18-trioxoergotamonium]-(2R,3R)-tartarat. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 98,0 % až 101,0 % sloučeniny C70H76N10O16. Může krystalizovat se dvěma molekulami methanolu.

Vlastnosti

Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek nebo bezbarvé krystaly. Je slabě hygroskopický, těžce rozpustný v lihu 96% a prakticky nerozpustný v etheru. Vodné roztoky se pomalu kalí následkem hydrolýzy; tomu lze předejít přidáním kyseliny vinné.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: B a C.

Alternativní sestava zkoušek: A, C, D a E, viz Obecné zásady (1.2).

A. 50 mg se rozpustí v kyselině chlorovodíkové 0,01 mol/l RS a zředí se jí na 100,0 ml. 10,0 ml roztoku se zředí kyselinou chlorovodíkovou 0,01 mol/l RS na 100,0 ml a měří se absorbance (2.2.25) při 250 nm až 360 nm. Roztok vykazuje absorpční maximum při 311 nm až 321 nm a minimum při 265 nm až 275 nm. Specifická absorbance v maximu je 118 až 128, počítáno na vysušenou látku.

B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) tablety zkoušené látky se shoduje se spektrem tablety ergotaminiumtartaratu CRL. Zkoušená látka a referenční látka se rozetřou a odděleně se smíchají s 0,2 ml methanolu R a poté s bromidem draselným R způsobem popsaným v obecné stati.

C. Hodnotí se chromatogramy získané ve zkoušce Příbuzné látky. Vrstva se pozoruje nejvýše 1 min v ultrafialovém světle při 365 nm. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) odpovídá svou polohou a fluorescencí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Po postřiku dimethylaminobenzaldehydem RS7 se vrstva pozoruje v denním světle. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) odpovídá svou polohou, zbarvením a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku (a).

D. K 0,1 ml roztoku S, viz Zkoušky na čistotu, se přidá 1 ml kyseliny octové ledové R, 0,05 ml chloridu železitého RS1 a 1 ml kyseliny fosforečné R a zahřívá se ve vodní lázni při 80 °C. Asi po 10 min vzniká modré nebo fialové zbarvení, které se stáním stává intenzivnějším.

E. Asi 10 mg se rozpustí v 1,0 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l RS. Roztok se převede do dělicí nálevky a třepe se s 5 ml chloroformu R. Organická vrstva se odstraní a vodná vrstva se zneutralizuje několika kapkami kyseliny chlorovodíkové zředěné RS. 0,1 ml tohoto roztoku vyhovuje zkoušce (b) na vínany (2.3.1). Reakční směs se nalije do 1 ml vody R; vzniká červené nebo hnědavě červené zbarvení.

Zkoušky na čistotu

Zkoušky se provádějí co nejrychleji, za ochrany před světlem.

Roztok S. 30 mg se jemně rozetře s asi 15 mg kyseliny vinné R a rozpustí se třepáním v 6 ml vody R.

Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok Ž6 (2.2.2, Metoda II).

Hodnota pH. 4,0 až 5,5; měří se suspenze připravená takto: 10 mg se jemně upráškuje a třepe se se 4 ml vody prosté oxidu uhličitého R.

Specifická optická otáčivost (2.2.7). -154° až -165°, počítáno z úhlu otočení a koncentrace ergotaminové báze. Měří se následující roztok: 0,40 g se rozpustí ve 40 ml roztoku kyseliny vinné R (10 g/l). Přidá se 0,5 g hydrogenuhličitanu sodného R, opatrně v několika dávkách, a důkladně se promíchá. Třepe se čtyřikrát s 10 ml chloroformu R, který byl předem promyt pětkrát 50 ml vody R, na 100 ml chloroformu R. Organické vrstvy se spojí a zfiltrují přes malý filtr zvlhčený chloroformem R, promytým výše popsaným postupem. Filtrát se zředí chloroformem R, promytým výše uvedeným postupem, na 50,0 ml. Změří se úhel otočení roviny polarizovaného světla.

Množství ergotaminové báze v chloroformovém roztoku se stanoví takto: k 25,0 ml chloroformového roztoku se přidá 50 ml kyseliny octové bezvodé R a titruje se kyselinou chloristou 0,05 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20).

1 ml kyseliny chloristé 0,05 mol/l VS odpovídá 29,08 mg C33H35N5O5.

Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu G R. Zkoušené a porovnávací roztoky se připraví bezprostředně před použitím v dále uvedeném pořadí.

Porovnávací roztok (a). 10 mg ergotaminiumtartaratu CRL se rozpustí ve směsi objemových dílů methanolu R a chloroformu R (1 + 9) a zředí se stejnou směsí na 10,0 ml.

Porovnávací roztok (b). 7,5 ml porovnávacího roztoku (a) se zředí směsí objemových dílů methanolu R a chloroformu R (1 + 9) na 50,0 ml.

Porovnávací roztok (c). Ke 2,0 ml porovnávacího roztoku (b) se přidají 4,0 ml směsi objemových dílů methanolu R a chloroformu R (1 + 9).

Zkoušený roztok (a). 50 mg se rozpustí ve směsi objemových dílů methanolu R a chloroformu R (1 + 9) a zředí se stejnou směsí na 5,0 ml.

Zkoušený roztok (b). 1,0 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí směsí objemových dílů methanolu R a chloroformu R (1 + 9) na 10,0 ml.

Na vrstvu se ihned odděleně nanese po 5 μl porovnávacích roztoků a potom po 5 μl zkoušených roztoků. Nanesené body se ihned exponují přesně 20 s pohybem desky ze strany na stranu nad kádinkou vysokou 55 mm a 45 mm v průměru obsahující asi 20 ml amoniaku 26% R. Start desky se suší přesně 20 s proudem studeného vzduchu a vyvíjí se směsí objemových dílů ethanolu R, chloroformu R, dimethylformamidu R a etheru R (5 + 10 + 15 + 70) po dráze 17 cm. Vrstva se suší asi 2 min v proudu studeného vzduchu a pozoruje se nejvýše 1 min v ultrafialovém světle při 365 nm pro zkoušku totožnosti. Vrstva se postříká v nadbytku dimethylaminobenzaldehydem RS7 a asi 2 min se suší v proudu teplého vzduchu. Žádná skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (a), kromě hlavní skvrny, není intenzivnější než hlavní skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (1,5 %) a nejvýše jedna taková skvrna je intenzivnější než hlavní skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) (0,5 %).

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 6,0 %; 0,100 g se suší 6 h ve vakuové sušárně při 95 °C.

Stanovení obsahu

0,200 g se rozpustí ve 40 ml kyseliny octové bezvodé R a titruje se kyselinou chloristou 0,05 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20).

1 ml kyseliny chloristé 0,05 mol/l VS odpovídá 32,84 mg C70H76N10O16.

Uchovávání

Ve vzduchotěsných skleněných obalech, chráněn před světlem, při teplotě 2 °C až 8 °C.

Venenum.

† Erythromycini estolas [image omitted]

Erythromyciniumestolat

[image omitted]

C52H97NO18S	Mr 1056,39	CAS 3521-62-8

Je to (3R,4S,5S,6R,7R,9R,11R,12R,13S,14R)-4-(2,6-dideoxy-3-C-3-O-dimethyl-α-L-ribo-hexo-pyranosyloxy)-14-ethyl-7,12,13-trihydroxy-3,5,7,9,11,13-hexamethyl-6-(3,4,6-trideoxy-3-dimethylamonio-2-O-propionyl-β-D-xylo-hexopyranosyloxy)-2,10-dioxo-oxacyklotetradekan-dodecylsulfat. Účinnost je nejméně 610 m.j. v miligramu, počítáno na bezvodou látku.

Vlastnosti

Bílý krystalický prášek. Je prakticky nerozpustný ve vodě, snadno rozpustný v lihu 96%, dobře rozpustný v acetonu. Je prakticky nerozpustný ve zředěné kyselině chlorovodíkové.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: A a D.

Alternativní sestava zkoušek: B, C a D, viz Obecné zásady (1.2).

A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem erythromyciniumestolatu CRL.

B. Hodnotí se chromatogramy získané při zkoušce Příbuzné látky, viz Zkoušky na čistotu. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) odpovídá svou polohou a zbarvením hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) jsou patrny dvě zřetelně od sebe oddělené skvrny.

C. Asi 3 mg se suspendují ve 2 ml kyseliny sírové zředěné RS. Přidá se 0,1 ml roztoku modře methylenové R (0,1 g/l) a 2 ml chloroformu R a protřepe se; chloroformová vrstva je modrá.

D. Asi 10 mg se rozpustí v 5 ml kyseliny chlorovodíkové RS a 10 min až 20 min se nechá stát; vzniká žluté zbarvení.

Zkoušky na čistotu

Hodnota pH (2.2.3). 5,5 až 7,0. 0,4 g se 5 min protřepává v 10 ml vody prosté oxidu uhličitého R a nechá se ustát. Měří se pH čiré tekutiny.

Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu G R.

Zkoušený roztok (a). 40 mg se rozpustí v acetonu R a zředí se jím na 10 ml.

Zkoušený roztok (b). 2,5 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí acetonem R na 10 ml.

Porovnávací roztok (a). 10 mg erythromyciniumestolatu CRL se rozpustí v acetonu R a zředí se jím na 10 ml.

Porovnávací roztok (b). 10 mg erythromyciniumestolatu CRL a 10 mg erythromycin-ethylsukcinatu CRL se rozpustí v acetonu R a zředí se jím na 10 ml.

Porovnávací roztok (c). 8 mg erythromycinu CRL se rozpustí v acetonu R a zředí se jím na 100 ml.

Na vrstvu se nanese odděleně po 10 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů roztoku octanu amonného R (150 g/l), jehož pH bylo předem upraveno na 7,0, lihu 96% R a chloroformu R (1 + 15 + 85) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a postříká anisaldehydem RS. Zahřívá se 5 min na 110 °C a nechá se vychladnout. Žádná skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (a), kromě hlavní skvrny, není intenzivnější než skvrna porovnávacího roztoku (c) (2,0 %).

Dodecylsulfat. 23,0 % až 25,5 % C12H26O4S, počítáno na bezvodou pátku 0,500 g se rozpustí v 25 ml dimethylformamidu R a titruje se methoxidem sodným 0,1 mol/l VS za použití 0,05 ml roztoku modři thymolové R (3 g/l) v methanolu R jako indikátoru.

1 ml roztoku methoxidu sodného 0,1 mol/l VS odpovídá 26,64 mg C12H26O4S.

Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Nejvýše 4,0 %; provede se s 0,300 g zkoušené látky. Jako rozpouštědlo se použije roztok imidazolu R (100 g/l) v methanolu bezvodém R.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,5 %; stanoví se s 0,5 g zkoušené látky.

Stanovení účinnosti

40,0 mg se rozpustí ve 40 ml methanolu R, přidá se 20 ml tlumivého roztoku fosforečnanového o pH 7,0 a zředí se vodou R na 100,0 ml. Udržuje se 3 h při 60 °C a nechá se vychladnout. Provede se mikrobiologické stanovení účinnosti antibiotik (2.7.2) za použití erythromycinu CRL jako referenční látky.

Uchovávání

Ve vzduchotěsných obalech, chráněn před světlem, při teplotě nepřevyšující 30 °C.

Separandum.

† Erythromycini ethylsuccinas [image omitted]

Erythromycin-ethylsukcinat

Synonymum. Erythromycinium ethylsuccinicum

[image omitted]

C43H75NO16	Mr 862,02	CAS 1264-62-6

Je to (3R,4S,5S,6R,7R,9R,11R,12R,13S,14R)-4-(2,6-dideoxy-3-C-methyl-3-0-methyl-α-L-ribo-hexopyranosyloxy)-14-ethyl-7,12,13-trihydroxy-3,5,7,9,11,13-hexamethyl-6-{3,4,6-trideoxy-3-dimethylamino-2-0-[3-(ethoxycarbonyl)propionyl]-β-D-xylo-hexopyranosyloxy}-oxacyklotetradekan-2,10-dion.

Účinnost je nejméně 780 m.j. v miligramu, počítáno na bezvodou látku.

Vlastnosti

Bílý krystalický hygroskopický prášek. Je prakticky nerozpustný ve vodě, snadno rozpustný v acetonu, ethanolu a methanolu.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: A.

Alternativní sestava zkoušek: B, C a D, viz Obecné zásady (1.2).

A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem erythromycinu-ethylsukcinatu CRL.

B. Hodnotí se chromatogram získaný při zkoušce Příbuzné látky, viz Zkoušky na čistotu. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) odpovídá svou polohou a zbarvením hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) jsou patrny dvě zřetelně oddělené skvrny.

C. K asi 5 mg se přidá 5 ml roztoku xanthydrolu R (0,2 g/l) ve směsi objemových dílů kyseliny chlorovodíkové R a kyseliny octové R (1 + 99) a zahřeje se na vodní lázni. Vzniká červené zbarvení.

D. Asi 10 mg se rozpustí v 5 ml kyseliny chlorovodíkové RS a nechá se 10 min až 20 min stát: vzniká žluté zbarvení.

Zkoušky na čistotu

Vzhled roztoku. 1,0 g se rozpustí v 10 ml ethanolu R. Roztok je čirý (2.2.1) a není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok H6 (2.2.2, Metoda II.).

Hodnota pH (2.2.3). 6,0 až 8,5; měří se suspenze 1 g ve 100 ml vody prosté oxidu uhličitého R.

Specifická optická otáčivost (2.2.7). -70° až -82°, počítáno na bezvodou látku. Měří se roztok připravený rozpuštěním 0,100 g v acetonu R a zředěním stejným rozpouštědlem na 10,0 ml. Měří se nejdříve 30 min od přípravy roztoku.

Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu G R.

Zkoušený roztok (a). 40 mg se rozpustí v acetonu R a zředí se jím na 10 ml.

Zkoušený roztok (b). 2,5 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí acetonem R na 10 ml.

Porovnávací roztok (a). 10 mg erythromycin-ethylsukcinatu CRL se rozpustí v acetonu R a zředí se jím na 10 ml.

Porovnávací roztok (b). 10 mg erythromycin-ethylsukcinatu CRL a 10 mg erythromyciniumestolatu CRL se rozpustí v acetonu R a zředí se jím na 10 ml.

Porovnávací roztok (c). 10 mg erythromycinu CRL se rozpustí v acetonu R a zředí se jím na 50 ml.

Na vrstvu se nanese odděleně po 10 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů roztoku octanu amonného R (150 g/l), jehož pH bylo předem upraveno na 7,0, lihu 96% R a chloroformu R (1 + 15 + 85) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a postříká anisaldehydem RS. 5 min se zahřívá na 110 °C a nechá vychladnout. Na chromatogramu zkoušeného roztoku (a) nepřevyšuje žádná skvrna, kromě hlavní skvrny, intenzitou skvrnu na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) (5,0 %).

Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Nejvýše 3,0 %; provede se s 0,300 g zkoušené látky. Jako rozpouštědlo se použije roztok imidazolu R (100 g/l) v methanolu bezvodém R.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,3 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení účinnosti

0,100 g se rozpustí ve 40 ml methanolu R a zředí se tlumivým roztokem o pH 8,0 na 100,0 ml. Nechá se stát 16 h a provede se mikrobiologické stanovení účinnosti antibiotik (2.7.2) za použití erythromycinu CRL jako referenční látky.

Uchovávání

Ve vzduchotěsných obalech, chráněn před světlem, při teplotě nepřevyšující 30 °C.

Separandum.

† Erythromycini lactobionas [image omitted]

Elythromyciniumlaktobionat

[image omitted]

C49H89NO25	Mr 1092,23	CAS 3847-29-8

Je to směs laktobionatů makrolidových antibiotik. Hlavní složkou je 4-O-β-D-galaktopyranosyl-D-glukonová sůl (3R,4S,5S,6R,7R,9R,11R,12R,13S,14R)-4-[(2,6-dideoxy-3-C-methyl-3-O-methyl-α--L-ribo-hexopyranosyl)oxy]-14-ethyl-7,12,13-trihydroxy-3,5,7,9,11,13-hexamethyl-6-[(3,4,6-tri-deoxy-3--dimethylamino-β-D-xylo-hexopyranosyl)oxy]oxacyklotetradekan-2,10-dionu (erythromyciniumlaktobionat A). Počítáno na bezvodou látku, je součet obsahu erythromyciniumlaktobionatu A, erythromyciniumlaktobionatu B a erythromyciniumlaktobionatu C 93,0 % až 100,5 %.

Vlastnosti

Bílý nebo slabě žlutý hygroskopický prášek. Je dobře rozpustný ve vodě, snadno rozpustný v ethanolu a v methanolu, velmi těžce rozpustný v acetonu a dichlormethanu, prakticky nerozpustný v etheru.

Zkoušky totožnosti

A. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu H R.

Zkoušený roztok. 30 mg se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml.

Porovnávací roztok (a). 20 mg erythromycinu A CRL se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml.

Porovnávací roztok (b). 10 mg kyseliny laktobionové R se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 10 ml.

Na vrstvu se nanese odděleně po 5 μl z každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů kyseliny octové ledové R, vody R a methanolu R (3 + 10 + 90) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu, postříká se roztokem manganistanu draselného R (5 g/l) v hydroxidu sodném 1 mol/l RS a zahřívá se 5 min při 110 °C. Na chromatogramu zkoušeného roztoku jsou dvě skvrny, z nichž jedna svou polohou, zbarvením a velikostí odpovídá hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) a druhá hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku (b).

B. K asi 5 mg se přidá 5 ml roztoku xanthydrolu R (0,2 g/l) ve směsi objemových dílů kyseliny chlorovodíkové R a kyseliny octové R (1 + 99); vzniká červené zbarvení.

C. Asi 10 mg se rozpustí v 5 ml kyseliny chlorovodíkové RS; vzniká žlutavě zelené zbarvení.

Zkoušky na čistotu

Vzhled roztoku. 1,0 g se rozpustí ve 20 ml vody R. Roztok je čirý (2.2.1) a bezbarvý (2.2.2, Metoda II).

Hodnota pH (2.2.3). 6,5 až 7,5. Měří se roztok připravený rozpuštěním 0,50 g ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředěním stejným rozpouštědlem na 25 ml.

Příbuzné látky. Stanoví se kapalinovou chromatografií (2.2.29) způsobem popsaným ve Stanovení obsahu. Obsah erythromyciniumlaktobionatu B není větší než 5,0 % a obsah erythromyciniumlaktobionatu C není rovněž větší než 5,0 %. Nastříkne se porovnávací roztok (d). Nastříkne se zkoušený roztok a chromatogram se zaznamenává po dobu odpovídající pětinásobku retenčního času erythromycinu A. Na chromatogramu zkoušeného roztoku není plocha žádného píku, kromě píků odpovídajících erythromycinu A, erythromycinu B a erythromycinu C, větší než plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (d) (3,0 %).

Volná kyselina laktobionová. Nejvýše 1,0 % C12H22O12, počítáno na bezvodou látku. 0,400 g se rozpustí v 50 ml vody R a titruje se hydroxidem sodným 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20). Vypočítá se spotřeba hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS na gram zkoušené látky n1 ml). 0,500 g se rozpustí ve 40 ml kyseliny octové ledové R a titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20). Vypočítá se objem spotřeby kyseliny chloristé 0,1 mol/l VS na gram zkoušené látky (n2 ml). Obsah C12H22O12 v procentech se vypočítá ze vzorce:

3,580n1-n2.

Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Nejvýše 5,0 %; provede se s 0,200 g zkoušené látky. Jako rozpouštědlo se použije roztok imidazolu R (100 g/l) v methanolu bezvodém R.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,5 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Sterilita (2.6.1). Pokud je látka určena k výrobě parenterálních přípravků bez dalšího vhodného sterilizačního postupu, vyhovuje zkoušce na sterilitu.

Pyrogenní látky (2.6.8). Pokud je látka určena k výrobě parenterálních přípravků bez dalšího vhodného postupu odstraňujícího pyrogenní látky, vyhovuje zkoušce na pyrogenní látky, při níž se vstřikuje na 1 kg hmotnosti králíka 1 ml roztoku obsahujícího 7,4 mg zkoušené látky (odpovídá 5 mg erythromycinu) ve vodě na injekci R.

Stanovení obsahu

Stanovení se provede kapalinovou chromatografií (2.2.29).

Zkoušený roztok. 60,0 mg se rozpustí ve směsi objemových dílů methanolu R a tlumivého roztoku fosforečnanového o pH 7,0 (1 + 3) a zředí se touto směsí na 10,0 ml.

Porovnávací roztok (a). 40,0 mg erythromycinu A CRL se rozpustí ve směsi objemových dílů methanolu R a tlumivého roztoku fosforečnanového o pH 7,0 (1 + 3) a zředí se touto směsí na 10,0 ml.

Porovnávací roztok (b). 10,0 mg erythromycinu B CRL a 10,0 mg erythromycinu C CRL se rozpustí ve směsi objemových dílů methanolu R a tlumivého roztoku fosforečnanového o pH 7,0 (1 + 3) a zředí se touto směsí na 50,0 ml.

Porovnávací roztok (c). 5 mg N-demethylerythromycinu A CRL se rozpustí v porovnávacím roztoku (b). Přidá se 1,0 ml porovnávacího roztoku (a) a zředí se porovnávacím roztokem (b) na 25 ml.

Porovnávací roztok (d). 3,0 ml porovnávacího roztoku (a) se zředí směsí objemových dílů methanolu R a tlumivého roztoku fosforečnanového o pH 7,0 (1 + 3) na 100,0 ml.

Zkoušený roztok i porovnávací roztoky se mohou používat po dobu jednoho dne, pokud se uchovávají při 5 °C.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

• kolony délky 0,25 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné styrendivinylbenzen-kopolymerem R (8 μm až 10 μm) o velikosti pórů 100 nm,

• mobilní fáze s průtokovou rychlostí 2,0 ml/min připravené následujícím způsobem: k 50 ml roztoku hydrogenfosforečnanu draselného R (35 g/l), jehož pH bylo upraveno kyselinou fosforečnou zředěnou RS na hodnotu 9,0, se přidá 400 ml vody R, 165 ml terc.butanolu R a 30 ml acetonitrilu R a zředí se vodou R na 1000 ml,

• spektrofotometrického detektoru, 215 nm,

• injektoru, 100 μl,

• elektronického integrátoru.

Kolona se udržuje při 70 °C, nejlépe za použití vodní lázně. Nastříkne se porovnávací roztok (c) a nastaví se citlivost systému tak, aby výška píků byla nejméně 25 % rozsahu celé stupnice zapisovače. Látky se eluují v následujícím pořadí: N-demethylerythromycin A, erythromycin C, erythromycin A a erythromycin B. Zkoušku lze hodnotit pouze v případě, že rozlišení mezi píky N-demethylerythromycinu A a erythromycinu C je nejméně 0,8 a rozlišení mezi píky N-demethyl-erythromycinu A a erythromycinu A je nejméně 5,5. Je-li třeba, upraví se koncentrace terc.butanolu v mobilní fázi nebo se sníží průtoková rychlost na 1,5 ml/min nebo 1,0 ml/min. Nastříkne se šestkrát porovnávací roztok (a). Zkoušku lze hodnotit pouze tehdy, je-li relativní směrodatná odchylka plochy píku erythromycinu A nejvýše 2,0 %. Nastřikuje se střídavě zkoušený roztok a porovnávací roztoky (a) a (b).

Obsah erythromycinu A se vypočítá v procentech za použití chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Výsledek se vyjádří jako erythromyciniumlaktobionat A vynásobením procentuálního obsahu erythromycinu A faktorem 1,4877. Obsah erythromycinu B a erythromycinu C v procentech se vypočítá za použití chromatogramu porovnávacího roztoku (b).

Výsledek se vyjádří jako erythromyciniumlaktobionat B a erythromyciniumlaktobionat C vynásobením faktorem 1,4877.

Uchovávání

Ve vzduchotěsných obalech, při teplotě nepřevyšující 25 °C. Je-li látka sterilní, uchovává se ve sterilních vzduchotěsných zabezpečených obalech.

Separandum.

Označování

V označení se uvede, zda je látka:

• sterilní,

• prostá pyrogenních látek.

Nečistoty

[image omitted]

A. R^1 = OH; R^2 = OH; R^3 = H; R^4 = OCH3; R^5 = CH3: erythromycin F,

B. R^1 = OH; R^2 = H; R^3 = H; R^4 = OCH3; R^5 = H: N-demethylerythromycin A,

[image omitted]

C. erythromycin E,

[image omitted]

D. anhydroerythromycin A,

[image omitted]

E. enolether erythromycinu A,

[image omitted]

F. enolether pseudoerythromycinu A.

† Erythromycini stearas [image omitted]

Erythromyciniumstearat

Synonyma. Erythromycinium stearicum, stearan erythromycinia

[image omitted]

C55H103NO15	Mr 1018,42	CAS 643-22-1

Je to směs sloučeniny (3R,4S,5S,6R,7R,9R,11R,12R,13S,14R)-4-(2,6-dideoxy-3-C-3-O-dimethyl-α-L-ribo-hexopyranosyloxy)-14-ethyl-7,12,13-trihydroxy-3,5,7,9,11,13-hexamethyl-6-(3,4,6-trideoxy-3-dimethylamino-2-O-propionyl-β-D-xylo-hexopyranosyloxy)-2,10-dioxo-oxacyklotetradekan- -stearatu produkovaného růstem určitých kmenů mikroorganismu Streptomyces erythreus nebo získaného jiným způsobem a kyseliny stearové.

Účinnost je nejméně 600 m.j. v miligramu, počítáno na bezvodou látku.

Vlastnosti

Bílý krystalický prášek. Je prakticky nerozpustný ve vodě, dobře rozpustný v acetonu, ethanolu a methanolu. Roztoky v těchto čtyřech rozpouštědlech mohou opalizovat.

Zkoušky totožnosti

A. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu G R.

Zkoušený roztok. 28 mg se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml.

Porovnávací roztok (a). 20 mg erythromycinu CRL se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml.

Porovnávací roztok (b). 10 mg kyseliny stearové R se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml.

Na vrstvu se nanese odděleně po 5 μl každého roztoku. Vyvíjí se horní vrstvou směsi objemových dílů 2-propanolu R, roztoku octanu amonného R (150 g/l), jehož pH bylo předem upraveno amoniakem 17,5 R na 9,6, a ethylacetatu R (4 + 8 + 9) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a postříká se roztokem dichlorfluoresceinu R (0,2 g/l) a rhodaminu B R (0,1 g/l) v lihu 96% R. Vrstva se vystaví na několik sekund parám nad vodní lázní a pozoruje se v ultrafialovém světle při 365 nm. Na chromatogramu zkoušeného roztoku jsou dvě skvrny, z nichž jedna odpovídá polohou hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) a druhá hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku (b). Vrstva se postříká anisaldehydem RS1, zahřívá se 5 min při 110 °C a potom se pozoruje na denním světle. Barevná skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídá svou polohou, zbarvením a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku (a).

B. K asi 5 mg se přidá 5 ml roztoku xanthydrolu R (0,2 g/l) ve směsi objemových dílů kyseliny chlorovodíkové R a kyseliny octové R (1 + 99) a zahřívá se na vodní lázni; vzniká červené zbarvení.

C. 10 mg se suspenduje v 5 ml kyseliny chlorovodíkové RS a 10 min až 20 min se nechá stát; vzniká žluté zbarvení.

Zkoušky na čistotu

Hodnota pH (2.2.3). 7,0 až 10,5; měří se suspenze 1,0 g ve 100 ml vody prosté oxidu uhličitého R.

Erythromyciniumstearat. Nejméně 84,0 % C55H103NO15, počítáno na bezvodou látku. 0,500 g se rozpustí v 30 ml chloroformu R. Opalizuje-li roztok, zfiltruje se a zbytek se třikrát vytřepe, vždy dávkou 25 ml chloroformu R. Pokud je třeba, zfiltruje se a filtr se promyje chloroformem R. Spojené filtráty a chloroform z promývání filtru se odpaří na vodní lázni na objem 30 ml. Přidá se 50 ml kyseliny octové ledové R a titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20).

1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l VS odpovídá 0,1018 g C55H103NO15.

Volná kyselina stearová. Nejvýše 14,0 % C18H36O2, počítáno na bezvodou látku. 0,400 g se rozpustí v 50 ml methanolu R. Titruje se hydroxidem sodným 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20). Vypočítá se spotřeba hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS na 1 g zkoušené látky (n1 ml) a odečte se od něho objem spotřeby kyseliny chloristé 0,1 mol/l VS na 1 g zkoušené látky ze stanovení obsahu erythromyciniumstearatu (n2 ml).

Obsah C18H36O2 v procentech se vypočítá ze vzorce:

2,845.n1-n2.

Erythromyciniumstearat a volná kyselina stearová. 98,0 % až 103,0 %, počítáno na bezvodou látku. Sečtou se hodnoty ze zkoušek Erythromyciniumstearat a Volná kyselina stearová.

Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Nejvýše 4,0 %; provede se s 0,300 g zkoušené látky. Jako rozpouštědlo se použije roztok imidazolu R (100 g/l) v methanolu bezvodém R.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,5 %; stanoví se s 1,0 g zkoušené látky.

Stanovení účinnosti

50,0 mg se rozpustí ve 100,0 ml methanolu R a provede se mikrobiologické stanovení účinnosti antibiotik (2.7.2) za použití erythromycinu CRL jako referenční látky.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem, při teplotě nepřevyšující 30 °C.

Separandum.

† Erythromycinum [image omitted]

Erythromycin

[image omitted]

C37H67NO13	Mr 733,94	CAS 114-07-8

Je to směs makrolidových antibiotik produkovaných kmenem mikroorganismu Streptomyces erythreus. Hlavní složkou směsi je (3R,4S,5S,6R,7R,9R,11R,12R,13S,14R)-4-(2,6-dideoxy-3-C,3-O-dimethyl-α-L-ribo-hexopyranosyloxy)-14-ethyl-7,12,13-trihydroxy-3,5,7,9,11,13-hexamethyl-6-(3,4,6-trideoxy-3-dimethylamino-β-D-xylo-hexopyranosyloxy)oxacyklotetradekan-2,10-dion (erythromycin A). Celkový obsah erythromycinu A, erythromycinu B a erythromycinu C je 93,0 % až 100,5 %, počítáno na bezvodou látku.

Vlastnosti

Bílý až slabě žlutý prášek nebo bezbarvé až slabě žluté krystalky, slabě hygroskopické. Je těžce rozpustný ve vodě (rozpustnost se snižuje se vzestupem teploty), snadno rozpustný v lihu 96%, dobře rozpustný v methanolu. Rozpouští se ve zředěné kyselině chlorovodíkové.

Zkoušky totožnosti

A. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu G R.

Zkoušený roztok. 10 mg se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml.

Porovnávací roztok (a). 10 mg erythromycinu A CRL se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml.

Porovnávací roztok (b). 20 mg spiramycinu CRL se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml.

Na vrstvu se nanese odděleně po 10 μl každého roztoku a vyvíjí se horní vrstvou směsi objemových dílů 2-propanolu R, ethylacetatu R a roztoku octanu amonného R (150 g/l), jehož pH bylo předem upraveno amoniakem R na 9,6, (4 + 9 + 8) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu, postříká se anisaldehydem RS1 a 5 min se zahřívá na 110 °C. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídá svou polohou, zbarvením a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) a liší se polohou a zbarvením od skvrny na chromatogramu porovnávacího roztoku (b).

B. K asi 5 mg se přidá 5 ml roztoku xanthydrolu R (0,2 g/l) ve směsi objemových dílů kyseliny chlorovodíkové R a kyseliny octové R (1 + 99) a zahřeje se na vodní lázni. Vznikne červené zbarvení.

C. Asi 10 mg se rozpustí v 5 ml kyseliny chlorovodíkové RS. Za 10 min až 20 min vznikne žluté zbarvení.

Zkoušky na čistotu

Hodnota pH (2.2.3). 8,0 až 10,5; měří se roztok připravený rozpuštěním 0,1 g ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředěním stejným rozpouštědlem na 150 ml.

Specifická optická otáčivost (2.2.7). -71 ° až - 78°, počítáno na bezvodou látku. Měří se roztok připravený rozpuštěním 1,00 g v ethanolu R a zředěním stejným rozpouštědlem na 50,0 ml. Měří se nejdříve za 30 min od přípravy roztoku.

Příbuzné látky. Stanoví se kapalinovou chromatografií (2.2.29) způsobem popsaným ve Stanovení obsahu. Obsah erythromycinu B není větší než 5,0 % a obsah erythromycinu C není též větší než 5,0 %. Nastříkne se porovnávací roztok (d). Nastříkne se zkoušený roztok a chromatogram se zaznamenává po dobu odpovídající pětinásobku retenčního času erythromycinu A. Na chromatogramu zkoušeného roztoku není plocha žádného píku, kromě píků odpovídajících erythromycinu A, erythromycinu B a erythromycinu C, větší než plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (d) (3,0 %).

Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Nejvýše 6,5 %; provede se s 0,200 g zkoušené látky. Jako rozpouštědlo se použije roztok imidazolu R (100 g/l) v methanolu bezvodém R.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,2 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

Stanovení se provede kapalinovou chromatografií (2.2.29).

Zkoušený roztok. 40,0 mg se rozpustí ve směsi objemových dílů methanolu R a tlumivého roztoku fosforečnanového o pH 7,0 (1 + 3) a zředí se touto směsí na 10,0 ml.

Porovnávací roztok (a). 40,0 mg erythromycinu A CRL se rozpustí ve směsi objemových dílů methanolu R a tlumivého roztoku fosforečnanového o pH 7,0 (1 + 3) a zředí se touto směsí na 10,0 ml.

Porovnávací roztok (b). 10,0 mg erythromycinu B CRL a 10,0 mg erythromycinu C CRL se rozpustí ve směsi objemových dílů methanolu R a tlumivého roztoku fosforečnanového o pH 7,0 (1 + 3) a zředí se touto směsí na 50,0 ml.

Porovnávací roztok (c). 5 mg N-demethylerythromycinu A CRL se rozpustí v porovnávacím roztoku (b). Přidá se 1,0 ml porovnávacího roztoku (a) a zředí se porovnávacím roztokem (b) na 25 ml.

Porovnávací roztok (d). 3,0 ml porovnávacího roztoku (a) se zředí směsí objemových dílů methanolu R a tlumivého roztoku fosforečnanového o pH 7,0 (1 + 3) na 100,0 ml.

Zkoušený roztok i porovnávací roztoky se mohou požívat po dobu jednoho dne, pokud se uchovávají při 5 °C.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

• kolony délky 0,25 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné styrendivinylbenzen kopolymerem R (8 μm až 10 μm) o velikosti pórů 100 nm,

• mobilní fáze s průtokovou rychlostí 2,0 ml/min připravené následujícím způsobem: k 50,0 ml roztoku hydrogenfosforečnanu draselného R (35 g/l), jehož pH bylo upraveno kyselinou fosforečnou zředěnou RS na hodnotu 9,0, se přidá 400 ml vody R, 165 ml terc.butanolu R a 30 ml acetonitrilu R a zředí se vodou R na 1000 ml,

• spektrofotometrického detektoru, 215 nm,

• injektorové smyčky, 100 μl,

• elektronického integrátoru.

Kolona se udržuje při 70 °C, nejlépe za použití vodní lázně. Nastříkne se porovnávací roztok (c) a nastaví se citlivost detektoru tak, aby výšky píků byly nejméně 25 % rozsahu celé stupnice zapisovače. Látky se eluují v následujícím pořadí: N-demethylerythromycin A, erythromycin C, erythromycin A a erythromycin B. Zkoušku lze hodnotit, jestliže rozlišení mezi píky N-demethylerythromycinu A a erythromycinu C je nejméně 0,8 a rozlišení mezi píky N-demethylerythromycinu A a erythromycinu A je nejméně 5,5. Je-li třeba, upraví se koncentrace terc.butanolu v mobilní fázi nebo se sníží průtoková rychlost na 1,5 ml/min nebo 1,0 ml/min. Nastříkne se šestkrát porovnávací roztok (a). Zkoušku lze hodnotit, je-li relativní směrodatná odchylka plochy píku erythromycinu A nejvýše 2,0 %. Nastřikuje se střídavě zkoušený roztok a porovnávací roztoky (a) a (b).

Obsah erythromycinu A se vypočítá v procentech za použití chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Obsah erythromycinu B a C se vypočítá v procentech za použití chromatogramu porovnávacího roztoku (b).

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem, při teplotě nepřevyšující 30 °C.

Separandum.

Nečistoty

[image omitted]

A. R1 = OH; R2 = OH; R3 = H; R4 = OCH3; R5 = CH3: erythromycin F,

B. R1 = OH; R2 = H; R3 = H; R4 = OCH3; R5 = H: N-demethylerythromycin A,

[image omitted]

C. erythromycin E,

[image omitted]

D. anhydroerythromycin A,

[image omitted]

E. enolether erythromycinu A,

[image omitted]

F. enolether pseudoerythromycinu A.

† Estradioli benzoas [image omitted]

Estradiolbenzoat

Synonymum. Estradiolum benzoicum

[image omitted]

C25H28O3	Mr 376,49	CAS 50-50-0

Je to 1,3,5(10)-estratrien-3,17β-diol-3-benzoat. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 97,0 % až 103,0 % sloučeniny C25H25O3.

Vlastnosti

Téměř bílý krystalický prášek nebo bezbarvé krystaly. Je prakticky nerozpustný ve vodě, mírně rozpustný v acetonu, těžce rozpustný v lihu 96% a v olejích.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: B a C.

Alternativní sestava zkoušek: A, C a D, viz Obecné zásady (1.2).

A. Teplota tání (2.2.14). 191 °C až 198 °C.

B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem estradiolbenzoatu CRL. Projeví-li se rozdíly ve spektrech získaných v pevném stavu, zaznamenají se nová spektra roztoku zkoušené a roztoku referenční látky (50 g/l) v chloroformu R.

C. Chromatogramy získané ve zkoušce Příbuzné látky, viz Zkoušky na čistotu, se pozorují v denním světle a v ultrafialovém světle při 365 nm. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) odpovídá polohou, zbarvením, fluorescencí a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku (a).

D. K asi 1 mg se přidá 0,5 ml molybdenan-kyseliny sírové RS2; vzniká žlutozelené zbarvení, které v ultrafialovém světle při 365 nm intenzivně zeleně fluoreskuje. Přidá se 1 ml kyseliny sírové R a 9 ml vody R; zbarvení roztoku se změní na růžové s nažloutlou fluorescencí.

Zkoušky na čistotu

Specifická optická otáčivost (2.2.7). +57° až +63°, počítáno na vysušenou látku; měří se roztok připravený rozpuštěním 0,250 g v dioxanu R a zředěním stejným rozpouštědlem na 25,0 ml.

Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu G R.

Zkoušený roztok (a). 0,2 g se rozpustí ve směsi objemových dílů methanolu R a chloroformu R (1 + 9) a zředí se stejnou směsí na 10 ml.

Zkoušený roztok (b). 2,5 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí směsí objemových dílů methanolu R a chloroformu R (1 + 9) na 50 ml.

Porovnávací roztok (a). 25 mg estradiolbenzoatu CRL se rozpustí ve směsi objemových dílů methanolu R a chloroformu R (1 + 9) a zředí se stejnou směsí na 25 ml.

Porovnávací roztok (b). 2 ml zkoušeného roztoku (b) se zředí směsí objemových dílů methanolu R a chloroformu R (1 + 9) na 10 ml.

Na vrstvu se odděleně nanese po 5 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů lihu 96% R a toluenu R (10 + 90) po dráze 15 cm. Vrstva se suší na vzduchu do vymizení pachu rozpouštědel a zahřívá se 10 min při 110 °C. Horká vrstva se postříká kyselinou sírovou v lihu RS, znovu se zahřívá 10 min při 110 °C a pozoruje se v ultrafialovém světle při 365 nm. Žádná skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (a), kromě hlavní skvrny, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (1,0 %).

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 0,50 g se suší 3 h v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,2 %; stanoví se s 0,50 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

25,0 mg se rozpustí v lihu 96% R a zředí se jím na 250,0 ml. 10,0 ml tohoto roztoku se zředí lihem 96% R na 100,0 ml. Měří se absorbance (2.2.25) roztoku v maximu při 231 nm za použití lihu 96% R jako kontrolní tekutiny.

Obsah C25H28O3 se vypočítá za použití specifické absorbance, jejíž hodnota je 500.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.

Separandum.

† Estradiolum hemihydricum [image omitted]

Hemihydrát estradiolu

[image omitted]

C18H24O2 . 0,5H2O	Mr 281,39	CAS 50-28-2
	Mr bezvodého 272,39

Je to hemihydrát 1,3,5(10)-estratrien-3,17β-diolu. Počítáno na bezvodou látku, obsahuje 97,0 % až 103,0 % sloučeniny C18H24O2.

Vlastnosti

Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek nebo bezbarvé krystaly. Je prakticky nerozpustný ve vodě, dobře rozpustný v acetonu a mírně rozpustný v lihu 96%, těžce rozpustný v etheru a v dichlormethanu.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: B.

Alternativní sestava zkoušek: A, C, D a E, viz Obecné zásady (1.2).

A. Teplota tání (2.2.14). 175 °C až 180 °C.

B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem hemihydrátu estradiolu CRL.

C. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy vhodného silikagelu.

Zkoušený roztok. 50 mg se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 50 ml.

Porovnávací roztok (a). 50 mg hemihydrátu estradiolu CRL se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 50 ml.

Porovnávací roztok (b). 25 mg ethinylestradiolu CRL se rozpustí v porovnávacím roztoku (a) a zředí se jím na 25 ml.

Na vrstvu se odděleně nanese po 5 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů lihu 96% R a toluenu R (20 + 80) po dráze 15 cm. Vrstva se suší na vzduchu do vymizení pachu rozpouštědel, 10 min se zahřívá při 110 °C. Horká vrstva se postříká kyselinou sírovou v lihu RS a znovu se zahřívá 10 min při 110 °C. Po vychladnutí se pozoruje v denním světle a v ultrafialovém světle při 365 nm. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku se polohou, zbarvením v denním světle, fluorescencí v ultrafialovém světle a velikostí shoduje s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) jsou dvě skvrny, které nemusí být úplně oddělené.

D. K asi 1 mg se přidá 0,5 ml čerstvě připravené molybdenan-kyseliny sírové RS2; vzniká modré zbarvení, které v ultrafialovém světle při 365 nm intenzivně zeleně fluoreskuje. Přidá se 1 ml kyseliny sírové R a 9 ml vody R; zbarvení roztoku se změní na růžové s nažloutlou fluorescencí.

E. Zkouška Voda, semimikrostanovení, viz Zkoušky na čistotu, je zároveň zkouškou totožnosti.

Zkoušky na čistotu

Specifická optická otáčivost (2.2.7). +76° až +83°, počítáno na bezvodou látku; měří se roztok připravený rozpuštěním 0,250 g v lihu 96% R a zředěním stejným rozpouštědlem na 25,0 ml.

Příbuzné látky. Stanoví se kapalinovou chromatografií (2.2.29).

Zkoušený roztok. 25,0 mg se rozpustí v 10 ml acetonitrilu R a zředí se methanolem R na 25,0 ml.

Porovnávací roztok (a). 1,0 ml zkoušeného roztoku se zředí mobilní fází na 50,0 ml.

Porovnávací roztok (b). 12,5 mg 17α-estradiolu R se rozpustí ve 20 ml acetonitrilu R a zředí se methanolem R na 50,0 ml. 25,0 mg hemihydrátu estradiolu CRL se rozpustí v 10 ml acetonitrilu R, přidá se 0,5 ml roztoku 17α-estradiolu R a zředí se methanolem R na 25,0 ml.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

• nerezové ocelové kolony délky 0,25 m a vnitřního průměru 4 mm naplněné silikagelem oktade-cylsilanizovaným pro chromatografií R (5 μm),

• mobilní fáze připravené takto: k 400 ml acetonitrilu R se přidá 50 ml methanolu R a 400 ml vody R, 10 min se nechá stát, zředí se vodou R na 1000 ml a promíchá se. Průtoková rychlost je 1 ml/min,

• spektrofotometrického detektoru, 280 nm.

Kolona se asi 60 min ustaluje mobilní fází při průtokové rychlosti 1 ml/min.

Nastaví se citlivost systému tak, aby výška hlavního píku na chromatogramu při nastříknutí 20 μl porovnávacího roztoku (a) činila 70 % až 90 % celé stupnice zapisovače.

Nastříkne se 20 μl porovnávacího roztoku (b) a při zaznamenání chromatogramů za výše popsaných podmínek retenční časy látek jsou: hemihydrátu estradiolu asi 11 min a 17α-estradiolu asi 13 min. Měří se výška (A) nad základní linií píku 17α-estradiolu a výška (B) nad základní linií nejnižšího bodu křivky dělící tento pík od píku hemihydrátu estradiolu. Zkoušku lze hodnotit, jestli-že výška (A) je třikrát větší než výška (B). Je-li třeba, upraví se koncentrace acetonitrilu a vody v mobilní fázi.

Nastříkne se odděleně 20 μl zkoušeného roztoku, 20 μl porovnávacího roztoku (a), 20 μl porovnávacího roztoku (b) a chromatogram se zaznamenává po dobu odpovídající dvojnásobku retenčního času hlavního píku. Na chromatogramu zkoušeného roztoku plocha píku odpovídajícího 17α-estradiolu (bezprostředně následuje za hlavním píkem) není větší než plocha odpovídajícího píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,5 %); plocha žádného jiného píku, kromě hlavního píku, není větší než 0,25násobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (0,5 %); součet ploch všech vedlejších píků (včetně píku 17α-estradiolu) není větší než 0,5násobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (1,0 %). K žádnému píku rozpouštědla a k pikům, jejichž plocha je menší než 0,01 násobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (a), se nepřihlíží.

Voda, semimikrostanovení (2.5.12). 2,9 % až 3,5 %; stanoví se s 0,500 g zkoušené látky.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

20,0 mg se rozpustí v lihu 96% R a zředí se jím na 100,0 ml. 5,0 ml tohoto roztoku se zředí hydroxidem sodným 0,1 mol/l RS na 50,0 ml. Měří se absorbance (2.2.25) v maximu při 238 nm.

Vypočítá se obsah C18H24O2 za použití specifické absorbance, která má hodnotu 335.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.

Separandum.

† Ethambutoli hydrochloridum [image omitted]

Ethambutoliumdichlorid

Synonyma. Ethambutolium dichloratum, chlorid ethambutolia

[image omitted]

C10H26Cl2N2O2	Mr 277,23	CAS 1070-11-7

Je to N,N´-bis(1-hydroxy-2-butyl)ethylendiamoniumdichlorid. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 97,0 % až 101,0 % sloučeniny C10H26Cl2N2O2.

Vlastnosti

Bílý krystalický prášek. Je snadno rozpustný ve vodě, dobře rozpustný v lihu 96%, velmi těžce rozpustný v etheru.

Taje při teplotě asi 202 °C.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: A a D.

Alternativní sestava zkoušek: B, C a D, viz Obecné zásady (1.2).

A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) tablety zkoušené látky se shoduje se spektrem tablety ethambutoliumdichloridu CRL.

B. Hodnotí se chromatogramy získané ve zkoušce 2-Aminobutanol, viz Zkoušky na čistotu. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) se polohou, zbarvením a velikostí shoduje s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku (b).

C. 0,1 g se rozpustí v 10 ml vody R a přidá se 0,2 ml síranu měďnatého RS. Po přidání 0,5 ml hydroxidu sodného zředěného RS se roztok zbarví modře.

D. Vyhovuje zkoušce (a) na chloridy (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Hodnota pH (2.2.3). 3,7 až 4,0; měří se roztok připravený rozpuštěním 0,2 g v 10 ml vody prosté oxidu uhličitého R.

2-Aminobutanol. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu G R.

Zkoušený roztok (a). 0,50 g se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml.

Zkoušený roztok (b). 1 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí methanolem R na 10 ml.

Porovnávací roztok (a). 50 mg 2-aminobutanolu R se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml. 1 ml tohoto roztoku se zředí methanolem R na 10 ml.

Porovnávací roztok (b). 50 mg ethambutoliumdichloridu CRL se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml.

Na vrstvu se odděleně nanese po 2 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů amoniaku 26% R, vody R a methanolu R (10 + 15 + 75) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu, zahřívá se 10 min při 110 °C, po ochlazení se postříká ninhydrinem RS1 a zahřívá se 5 min při 110 °C. Skvrna odpovídající 2-aminobutanolu na chromatogramu zkoušeného roztoku (a) není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (1,0 %).

Těžké kovy (2.4.8). 2,0 g vyhovují limitní zkoušce C na těžké kovy (10 μg/g). Porovnávací roztok se připraví za použití 2 ml základního roztoku olova (10 μg Pb/ml).

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 0,500 g se suší 3 h v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %, stanoví se s 1,0 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

K 70 ml amoniaku zředěného RS2 se přidají 4,0 ml síranu měďnatého RS, promíchá se, přidá se 5,0 ml hydroxidu sodného zředěného RS a zředí se vodou R na 100 ml. 0,100 g zkoušené látky se rozpustí ve 20 ml takto připraveného roztoku a zředí se jím na 25,0 ml. Současně se stejným způsobem připraví porovnávací roztok za použití 0,100 g ethambutoliumdichloridu CRL. Měří se optická otáčivost (2.2.7) obou roztoků při 436 nm.

Obsah C10H26Cl2N2O2 se vypočítá z naměřených optických otáčivostí a koncentrací roztoků.

Uchovávání

Ve vzduchotěsných obalech.

Separandum.

Ether anestheticus [image omitted]

Ether k narkóze

Synonyma. Aether pro narcosi, Aether anaestheticus

C2H5-O-C2H5

C4H10O	Mr 74,12	CAS 60-29-7

Je to diethylether, který může obsahovat vhodnou netěkavou antioxidační přísadu v přiměřené koncentraci.

Vlastnosti

Čirá bezbarvá těkavá kapalina, velmi pohyblivá, snadno zápalná. Rozpouští se v 15 dílech vody, je mísitelný s lihem 96% a s mastnými oleji.

Zkoušky totožnosti

A. Zkouška Relativní hustota, viz Zkoušky na čistotu, je zároveň zkouškou totožnosti.

B. Zkouška Destilační rozmezí, viz Zkoušky na čistotu, je zároveň zkouškou totožnosti.

Zkoušky na čistotu

Relativní hustota (2.2.5). 0,714 až 0,716.

Destilační rozmezí (2.2.11). Pokud zkoušená látka nevyhověla zkoušce Peroxidické látky, zkouška se neprovádí.

Zkoušená látka úplně předestiluje v rozmezí 34,0 °C až 35,0 °C. Zkouška se provede za použití vhodného zahřívání a tak, aby nedošlo k přímému zahřívání baňky nad hladinou kapaliny.

Netěkavé látky. Zkouška se provede u zkoušené látky, u níž bylo zjištěno, že vyhovuje zkoušce na peroxidy.

50 ml se odpaří na vodní lázni do sucha a zbytek se suší při 100 °C až 105 °C; zbytek váží nejvýše 1 mg (20 μg/ml).

Látky s cizím pachem. Na filtrační papír o průměru 80 mm se nakape 5 ml zkoušené látky a nechá se odpařit. Ihned po odpaření není znatelný cizí pach.

Volné kyseliny. Ke 20 ml lihu 96% R se přidá 0,25 ml modři bromthymolové RS1 a po kapkách hydroxid sodný 0,02 mol/l VS do vzniku modrého zbarvení stálého 30 s. K tomuto roztoku se přidá 25 ml zkoušené látky, protřepe se a přidává se po kapkách hydroxid sodný 0,02 mol/l VS do vzniku modrého zbarvení stálého 30 s. Spotřeba hydroxidu sodného 0,02 mol/l VS je nejvýše 0,4 ml.

Aceton a aldehydy. K 10,0 ml v odměmém válečku se zabroušenou zátkou se přidá 1 ml tetrajodortuťnatanu draselného zásaditého RS a 10 s se protřepává. Směs se nechá 5 min stát chráněna před světlem; spodní vrstva může vykazovat pouze slabou opalescenci.

Nevyhoví-li zkoušená látka této zkoušce, postupuje se takto: Po ověření, že zkoušená látka vyhovuje zkoušce na peroxidické látky, se 40 ml zkoušené látky destiluje tak, aby zůstal zbytek pouze 5 ml. Destilát se jímá do předlohy chlazené vodou s ledem a zkouška se opakuje s 10,0 ml destilátu.

Peroxidické látky. Odměny váleček se zabroušenou zátkou na 12 ml o průměru 15 mm obsahující 8 ml škrobu s jodidem draselným RS se zcela naplní zkoušenou látkou, promíchá se a nechá se 30 min stát chráněn před světlem; roztok se nezbarví.

Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Nejvýše 2 g/l; stanoví se s 20,0 ml zkoušené látky.

Uchovávání

Ve vzduchotěsných obalech, chráněn před světlem, při teplotě 8 °C až 15 °C. Obsahy částečně naplněných obalů se mohou rychle znehodnotit.

Označování

V označení na obalu se uvede název a množství přítomného netěkavého antioxidantu, pokud byl přidán.

Ether solvens [image omitted]

Ether

Synonymum. Aether

H5C2-O-C2H5

C4H10O	Mr 74,12	CAS 60-29-7

Je to diethylether, který může obsahovat vhodnou netěkavou antioxidační přísadu v přiměřené koncentraci.

Vlastnosti

Čirá bezbarvá těkavá kapalina, snadno zápalná. Je dobře rozpustný ve vodě, je mísitelný s lihem 96%, s dichlormethanem a s mastnými oleji.

Zkoušky totožnosti

A. Zkouška Relativní hustota, viz Zkoušky na čistotu, je zároveň zkouškou totožnosti.

B. Zkouška Destilační rozmezí, viz Zkoušky na čistotu, je zároveň zkouškou totožnosti.

Zkoušky na čistotu

Volné kyseliny. Ke 20 ml lihu 96% R se přidá 0,25 ml modři bromthymolové RS1 a po kapkách hydroxid sodný 0,02 mol/l VS do vzniku modrého zbarvení stálého 30 s. K tomuto roztoku se přidá 25 ml zkoušené látky, protřepe se a přidává se po kapkách hydroxid sodný 0,02 mol/l VS do vzniku modrého zbarvení stálého 30 s. Spotřeba hydroxidu sodného 0,02 mol/l VS je nejvýše 0,4 ml.

Relativní hustota (2.2.5). 0,714 až 0,716.

Destilační rozmezí (2.2.11). Zkouška se provede u zkoušené látky, u níž bylo zjištěno, že vyhovuje zkoušce Peroxidické látky.

Zkoušená látka úplně předestiluje v rozmezí 34,0 °C až 35,0 °C. Zkouška se provede za použití vhodného zahřívání a tak, aby nedošlo k přímému zahřívání baňky nad hladinou kapaliny.

Netěkavé látky. Pokud zkoušená látka nevyhověla zkoušce Peroxidické látky, zkouška se neprovádí.

50 ml se odpaří na vodní lázni do sucha a zbytek se vysuší v sušárně při 100 °C až 105 °C; zbytek váží nejvýše 1 mg (20 mg/l).

Látky s cizím pachem. Filtrační papír o průměru 80 mm se navlhčí 5 ml zkoušené látky a nechá se odpařit. Ihned po odpaření není znatelný cizí pach.

Aldehydy. K 10,0 ml v odměmém válečku se zabroušenou zátkou se přidá 1 ml tetrajodortuťnatanu draselného zásaditého RS a 10 s se protřepává. Směs se nechá 5 min stát chráněna před světlem; spodní vrstva může opalizovat žlutě nebo červenavě hnědě, nikoliv šedě nebo černě.

Peroxidické látky. Odměmý váleček se zabroušenou zátkou na 12 ml o průměru 15 mm obsahující 8 ml škrobu s jodidem draselným RS se zcela naplní zkoušenou látkou, promíchá se a nechá se 5 min stát chráněn před světlem; roztok se nezbarví.

Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Nejvýše 2 g/l; stanoví se s 20,0 ml zkoušené látky.

Uchovávání

Ve vzduchotěsných obalech, chráněn před světlem, při teplotě 8 °C až 15 °C.

Označování

V označení na obalu se uvede název a množství přítomného netěkavého antioxidantu, pokud byl přidán.

† Ethinylestradiolum [image omitted]

Ethinylestradiol

[image omitted]

C20H24O2	Mr 296,41	CAS 57-63-6

Je to 19-nor-17α-pregna-1,3,5(10)-trien-20-in-3,17-diol. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 97,0 % až 102,0 % sloučeniny C20H24O2.

Vlastnosti

Bílý až slabě nažloutlý krystalický prášek. Je prakticky nerozpustný ve vodě, snadno rozpustný v lihu 96% a v etheru. Rozpouští se ve zředěných alkalických roztocích.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: B a C.

Alternativní sestava zkoušek: A, C a D, viz Obecné zásady (1.2).

A. Teplota tání (2.2.14). 181 °C až 185 °C.

B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem ethinylestradiolu CRL. Projeví-li se rozdíly ve spektrech získaných v pevném stavu, zaznamenávají se nová spektra roztoku zkoušené látky a roztoku referenční látky (30 g/l) v chloroformu R.

C. Chromatogramy získané ve zkoušce Příbuzné látky, viz Zkoušky na čistotu, se pozorují v denním světle a v ultrafialovém světle při 365 nm. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) odpovídá svou polohou, zbarvením, fluorescencí a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku (a).

D. Asi 1 mg se rozpustí v 1 ml kyseliny sírové R; vzniká oranžově červené zbarvení, které v ultrafialovém světle při 365 nm zelenavě fluoreskuje. Přidá se 10 ml vody R; zbarvení se mění na fialové a vzniká fialová sraženina.

Zkoušky na čistotu

Vzhled roztoku. 0,50 g se rozpustí v 10 ml ethanolu R. Roztok je čirý (2.2.1) a není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok HŽ6 (2.2.2, Metoda I).

Specifická optická otáčivost (2.2.7). -21° až -30°, počítáno na vysušenou látku. Měří se roztok připravený rozpuštěním 1,25 g v pyridinu R a zředěním stejným rozpouštědlem na 25,0 ml. Absorbance (2.2.25). 0,10 g se rozpustí v lihu 96% R a zředí se jím na 100,0 ml. 10,0 ml tohoto roztoku se zředí lihem 96% R na 100,0 ml; absorpční maximum roztoku je při 281 nm. Specifická absorbance v maximu je 69 až 73.

Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu G R.

Zkoušený roztok (a). 0,2 g se rozpustí ve směsi objemových dílů methanolu R a chloroformu R (1 + 9) a zředí se stejnou směsí na 10 ml.

Zkoušený roztok (b). 2,5 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí směsí objemových dílů methanolu R a chloroformu R (1 + 9) na 50 ml.

Porovnávací roztok (a). 25 mg ethinylestradiolu CRL se rozpustí ve směsi objemových dílů methanolu R a chloroformu R (1 + 9) a zředí se jí na 25 ml.

Porovnávací roztok (b). 10 mg estronu CRL se rozpustí ve směsi objemových dílů methanolu R a chloroformu R (1 + 9) a zředí se stejnou směsí na 10 ml. 2 ml tohoto roztoku se zředí stejnou směsí na 10 ml.

Porovnávací roztok (c). 1 ml zkoušeného roztoku (b) se zředí směsí objemových dílů methanolu R a chloroformu R (1 + 9) na 5 ml.

Na vrstvu se odděleně nanese po 5 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů lihu 96% R a toluenu R (10 + 90) po dráze 15 cm. Vrstva se suší na vzduchu do vymizení pachu rozpouštědel a pak se zahřívá 10 min při teplotě 110 °C. Horká vrstva se postříká kyselinou sírovou v lihu RS. Pak se vrstva opět zahřívá 10 min při 110 °C a pozoruje se v ultrafialovém světle při 365 nm. Na chromatogramu zkoušeného roztoku (a) není skvrna odpovídající estronu intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (1,0 %) a žádná skvrna, kromě hlavní skvrny a skvrny odpovídající estronu, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) (1 %).

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 1,0 %; 0,500 g se suší 3 h v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Stanovení obsahu

0,200 g se rozpustí ve 40 ml tetrahydrofuranu R přidá se 5 ml roztoku dusičnanu stříbrného R (100 g/l) a titruje se hydroxidem sodným 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20). Současně se provede slepá zkouška.

1 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS odpovídá 29,64 mg sloučeniny C20H24O2.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.

Separandum.

† Ethionamidum [image omitted]

Ethionamid

[image omitted]

C8H10N2S	Mr 166,24	CAS 536-33-1

Je to 2-ethylpyridin-4-karbothiamid. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 98,5 % až 101,0 % sloučeniny C8H10N2S.

Vlastnosti

Žlutý krystalický prášek nebo malé žluté krystaly. Je prakticky nerozpustný ve vodě, dobře rozpustný v methanolu, mírně rozpustný v lihu 96%, těžce rozpustný v etheru.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: A a C.

Alternativní sestava zkoušek: A, B a D, viz Obecné zásady (1.2).

A. Teplota tání (2.2.14). 158 °C až 164 °C.

B. 10,0 mg se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 100,0 ml. 10,0 ml tohoto roztoku se zředí methanolem R na 100,0 ml. Měří se absorbance (2.2.25) při 230 nm až 350 nm; absorpční maximum je při 290 nm. Specifická absorbance v maximu je 380 až 440.

C. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem ethionamidu CRL.

D. Asi 10 mg se rozpustí v 5 ml methanolu R, přidá se 5 ml dusičnanu stříbrného RS2; vznikne tmavě hnědá sraženina.

Zkoušky na čistotu

Vzhled roztoku. 0,5 g se rozpustí zahřátím asi na 50 °C v 10 ml methanolu R a nechá se ochladit na pokojovou teplotu. Roztok neopalizuje intenzivněji než porovnávací suspenze II (2.2.1).

Kysele reagující látky. 2,0 g se rozpustí zahřátím asi na 50 °C v 20 ml methanolu R, přidá se 20 ml vody R. Mírně se ochladí za protřepávání, až se začnou objevovat krystalky, a pak se nechá ochladit na pokojovou teplotu. Přidá se 60 ml vody R a 0,2 ml červeně kresolové RS. Ke změně zbarvení indikátoru na červené se spotřebuje nejvýše 0,2 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS.

Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu GF254R.

Zkoušený roztok. 0,2 g se rozpustí v acetonu R a zředí se jím na 10 ml.

Porovnávací roztok (a). 0,5 ml zkoušeného roztoku se zředí acetonem R na 100 ml.

Porovnávací roztok (b). 0,2 ml zkoušeného roztoku se zředí acetonem R na 100 ml.

Na vrstvu se odděleně nanese po 10 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů methanolu R a chloroformu R (10 + 90) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Žádná skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku, kromě hlavní skvrny, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (0,5 %) a nejvýše jedna taková skvrna je intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,2 %).

Těžké kovy (2.4.8). 1,0 g vyhovuje limitní zkoušce D na těžké kovy (20 μg/g). Porovnávací roztok se připraví za použití 2 ml základního roztoku olova (10 μg Pb/ml).

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší 3 h v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

0,150 g se rozpustí v 50 ml kyseliny octové bezvodé R a titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace (2.2.20) bodu ekvivalence.

1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l VS odpovídá 16,62 mg sloučeniny C8H10N2S.

Uchovávání

Separandum.

† Ethisteronum [image omitted]

Ethisteron

[image omitted]

C21H28O2	Mr 312,45	CAS 434-03-7

Je to 17-hydroxy-17α-pregn-4-en-20-in-3-on. Počítáno na látku předepsaným způsobem vysušenou, obsahuje 98,0 % až 102,0 % sloučeniny C21H28O28.

Vlastnosti

Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek. Je prakticky nerozpustný ve vodě, mírně rozpustný v pyridinu, velmi těžce rozpustný v lihu 96%.

Taje za slabého rozkladu při asi 274 °C.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: A, B a E.

Alternativní sestava zkoušek: B, C, D a E, viz Obecné zásady (1.2).

A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) tablety zkoušené látky se shoduje se spektrem tablety ethisteronu CRL. Pokud jsou získaná spektra v tuhém stavu rozdílná, rozpustí se odděleně zkoušená látka a referenční látka v chloroformu R, odpaří se do sucha na vodní lázni a se získanými zbytky se zaznamenají nová spektra.

B. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy křemeliny G R. Vrstva se impregnuje v chromatografické komoře obsahující takové množství směsi objemových dílů acetonu R a formamidu R (90 + 10), aby asi 5 mm desky bylo ponořeno do této směsi. Když čelo impregnační směsi dosáhne nejméně 1 cm nad vzdálenost předepsanou pro vyvíjení mobilní fází, deska se vyjme a ponechá volně při pokojové teplotě, dokud se rozpouštědlo zcela neodpaří (asi 2 min až 5 min). Impregnovaná vrstva se použije do dvou hodin po impregnaci a vyvíjení se provádí ve stejném směru jako impregnace.

Zkoušený roztok. 10 mg se rozpustí ve směsi objemových dílů ethanolu R a chloroformu R (1 + 3) a zředí se stejnou směsí na 10 ml.

Porovnávací roztok. 10 mg ethisteronu CRL se rozpustí ve směsi objemových dílů ethanolu R a chloroformu R (1 + 3) a zředí se stejnou směsí na 10 ml.

Na vrstvu se odděleně nanese po 2 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů hexanu R a dioxanu R (80 + 20) po dráze 15 cm. Vrstva se zahřívá 15 min při 120 °C, postříká se kyselinou sírovou v lihu RS a znovu se zahřívá 10 min až 15 min při 120 °C do objevení skvrn. Vrstva se nechá ochladit a pozoruje se v denním světle a v ultrafialovém světle při 365 nm. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku polohou, zbarvením, fluorescencí a velikostí odpovídá hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku.

C. Asi 2 mg se rozpustí ve 2 ml lihu 96% R. Přidá se 1 ml dusičnanu stříbrného amoniakálního RS a zahřívá se na vodní lázni; roztok se zakalí, vznikne bílá sraženina, která při zahřívání šedne. Na stěnách zkumavky se tvoří stříbrné zrcátko.

D. Asi 2 mg se rozpustí v ochlazené směsi 2 ml ethanolu R a 2 ml kyseliny sírové R a roztok se zahřeje na 70 °C. Výsledný roztok je dichroický, v procházejícím světle je modrofialový, v odraženém světle je červený. V ultrafialovém světle při 365 nm roztok vykazuje jasně červenou fluorescenci.

E. Asi 2 mg se rozpustí ve 2 ml lihu 96% R. Přidá se 1 ml roztoku butylhydroxytoluenu R (10 g/l) v lihu 96% R a 2 ml hydroxidu sodného 1 mol/l RS, zahřívá se 30 min ve vodní lázni při 80 °C a ochladí se na pokojovou teplotu; vzniká intenzivní modré zbarvení.

Zkoušky na čistotu

Specifická optická otáčivost (2.2.7). +29° až +33°, počítáno na vysušenou látku; měří se roztok připravený rozpuštěním 0,250 g v pyridinu R a zředěním stejným rozpouštědlem na 25,0 ml.

Absorbance (2.2.25). 10,0 mg se rozpustí v ethanolu R a zředí se jím na 100,0 ml. 10,0 ml tohoto roztoku se zředí ethanolem R na 100,0 ml. Roztok vykazuje maximum při 240 nm; specifická absorbance v maximu je 500 až 540, počítáno na vysušenou látku.

Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu H R.

Zkoušený roztok. 0,1 g se rozpustí ve směsi objemových dílů ethanolu R a chloroformu R (1 + 3) a zředí se stejnou směsí na 10 ml.

Porovnávací roztok. 0,1 ml zkoušeného roztoku se zředí směsí objemových dílů ethanolu R a chloroformu R (1+3) na 20 ml.

Na vrstvu se nanese odděleně po 5 μl a 10 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů methanolu R a chloroformu R (5 + 95) po dráze 15 cm. Vrstva se vysuší na vzduchu a postříká se kyselinou sírovou v lihu RS. Potom se zahřívá 15 min při 120 °C a pozoruje se v denním světle a v ultrafialovém světle při 365 nm. Žádná skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku, kromě hlavní skvrny, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (0,5 %).

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Stanovení obsahu

0,2000 g se rozpustí ve 40 ml tetrahydrofuranu R, přidá se 10 ml roztoku dusičnanu stříbrného R (100 g/l) a titruje se hydroxidem sodným 0,1 mol/l VS za použití 2 ml zeleně bromkresolové RS jako indikátoru do fialového zbarvení. Současně se provede slepá zkouška.

1 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS odpovídá 31,25 mg sloučeniny C21H28O2.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.

Separandum.

† Ethosuximidum [image omitted]

Ethosuximid

[image omitted]

C7H11NO2	Mr 141,17	CAS 77-67-8

Je to (RS)-3-ethyl-3-methyl-2,5-pyrrolidindion. Počítáno na bezvodou látku, obsahuje 98,5 % až 101,0 % sloučeniny C7H11NO2.

Vlastnosti

Bílý nebo téměř bílý prášek nebo vosková hmota. Je snadno rozpustný ve vodě, velmi snadno rozpustný v dichlormethanu, v etheru a v lihu 96%.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: A a C.

Alternativní sestava zkoušek: A, B, D a E, viz Obecné zásady (1.2).

A. Teplota tání (2.2.14). 45 °C až 50 °C.

B. 50,0 mg se rozpustí v lihu 96% R a zředí se jím na 50,0 ml. Změří se absorbance při 230 nm až 300 nm (2.2.25); absorpční maximum roztoku je při 248 nm. Specifická absorbance v maximu je 8 až 9.

C. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem ethosuximidu CRL. Roztaví se dostatečné množství látky při 50 °C a připraví se z ní film mezi dva nahřáté výlisky bromidu draselného R. Bezprostředně potom se zaznamená spektrum.

D. 0,1 g se rozpustí ve 3 ml methanolu R. K roztoku se postupně přidá 0,05 ml roztoku chloridu kobaltnatého R (100 g/l), 0,05 ml roztoku chloridu vápenatého R (100 g/l) a 0,1 ml hydroxidu sodného zředěného RS; vzniká fialově červené zbarvení a nevzniká sraženina.

E. Asi k 10 mg se přidá 10 mg resorcinolu R a 0,2 ml kyseliny sírové R. Směs se zahřívá 5 min při 140 °C. Po ochlazení se přidá 5 ml vody R a 2 ml amoniaku 32% R; vznikne hnědé zbarvení. Přidá se asi 100 ml vody R; roztok zeleně fluoreskuje.

Zkoušky na čistotu

Vzhled roztoku. 2,5 g se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 25 ml. Roztok je čirý (2.2.1) a bezbarvý (2.2.2, Metoda II).

Kyanidy. 1,0 g se rozpustí v 10,0 ml lihu 96% R, přidá se 0,5 ml síranu železnatého RS2, 1 ml hydroxidu sodného zředěného RS a 0,1 ml chloridu železitého RS1. Roztok se zahřeje k varu, ochladí se a okyselí se 3 ml kyseliny sírové zředěné RS. Po 15 min nevznikne modré zbarvení ani modrá sraženina.

Příbuzné látky. Provede se plynová chromatografie (2.2.28) za použití antracenu R jako vnitřního standardu.

Roztok vnitřního standardu. 10 mg anthracenu R se rozpustí v chloroformu R a zředí se jím na 100 ml.

Zkoušený roztok (a). 1,00 g se rozpustí v chloroformu R a zředí se jím na 10,0 ml.

Zkoušený roztok (b). 5,0 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí roztokem vnitřního standardu na 10,0 ml.

Porovnávací roztok (a). 10,0 mg kyseliny 2-ethyl-2-methyljantarové R se rozpustí v chloroformu R a zředí se jím na 10,0 ml.

Porovnávací roztok (b). 1,0 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí chloroformem R na 100,0 ml. K 1,0 ml tohoto roztoku se přidá 5,0 ml roztoku vnitřního standardu a zředí se chloroformem R na 10,0 ml.

Porovnávací roztok (c). 1,0 ml zkoušeného roztoku (b) se zředí chloroformem R na 50,0 ml. K 1,0 ml tohoto roztoku se přidá 1,0 ml porovnávacího roztoku (a) a 5,0 ml roztoku vnitřního standardu a zředí se chloroformem R na 10,0 ml.

Chromatografický postup se obvykle provede za použití:

• skleněné kolony délky 2 m a vnitřního průměru 2 mm naplněné křemelinou silanizovanou pro plynovou chromatografii R (150 μm až 200 μm), impregnovanou 3 % poly(kyanopropyl)(methyl-fenylmethyl)siloxanu R,

• dusíku pro chromatografii R jako nosného plynu s průtokovou rychlostí 30 ml/min,

• plamenoionizačního detektoru.

Teplota kolony se udržuje na 165 °C, teplota vstřikovacího prostoru a detektoru na 240 °C.

Nastříkne se 1 μl porovnávacího roztoku (c) a nastaví se citlivost detektoru tak, aby výšky třech píků, kromě píku rozpouštědla, činily nejméně 70 % celé stupnice zapisovače.

Látky se eluují v následujícím pořadí: kyselina 2-ethyl-2-methyljantarová, ethosuximid a anthracen. Zkoušku lze hodnotit, jestliže rozlišení mezi píky kyseliny 2-ethyl-2-methyljantarové a ethosuximidu je nejméně 4.

Nastříkne se 1 μl zkoušeného roztoku (a). Na získaném chromatogramu se ověří, že není přítomen žádný pík s retenčním časem shodným s retenčním časem píku vnitřního standardu.

Odděleně se nastříkne 1 μl zkoušeného roztoku (b) a 1 μl porovnávacího roztoku (b). Chromatogram se zaznamenává po dobu odpovídající dvojnásobku retenčního času píku ethosuximidu. Z chromatogramu porovnávacího roztoku (b) se vypočte poměr (R) plochy píku ethosuximidu k ploše píku vnitřního standardu. Z chromatogramu zkoušeného roztoku (b) se vypočítá poměr součtu ploch píků, kromě plochy hlavního píku, píku vnitřního standardu a píku rozpouštědla, k ploše píku vnitřního standardu: tento poměr není větší než R (0,1 %).

Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Nejvýše 0,5 %; stanoví se s 1,000 g zkoušené látky.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

K 20 ml dimethylformamidu R se přidá 0,2 ml roztoku thymolftaleinu R (5 g/l) v dimethylformamidu R a titruje se tetrabutylamoniumhydroxidem 0,1 mol/l VS do vzniku zřetelně modrého zbarvení. Bezprostředně potom se přidá 0,120 g zkoušené látky a titruje se tetrabutylamoniumhydroxidem 0,1 mol/l VS do opětovného vzniku zřetelně modrého zbarvení. Titrovaný roztok je třeba během titrace chránit před vlivem atmosférického oxidu uhličitého.

1 ml tetrabutylamoniumhydroxidu 0,1 mol/l VS spotřebovaného při druhé titraci odpovídá 14,12 mg C7H11NO2.

Uchovávání

Chráněn před světlem.

Separandum.

Nečistoty

A. kyselina 2-ethyl-2-methyljantarová.

Ethylcellulosum [image omitted]

Ethylcelulosa

CAS 9004-57-3

Je to částečně O-ethylovaná celulosa. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 44,0 % až 51,0 % ethoxy (-OC2H5) skupin.

Vlastnosti