Vyhláška Ministerstva zdravotnictví, kterou se stanoví požadavky na jakost, postup při přípravě, zkoušení, uchovávání a dávkování léčiv (Český lékopis 1997)

Bílý nebo žlutavě bílý prášek nebo granulovaný prášek, bez pachu nebo téměř bez pachu. Je prakticky nerozpustná ve vodě, dobře rozpustná v dichlormethanu a ve směsi 20 g lihu 96% a 80 g toluenu, těžce rozpustná v ethylacetatu a v methanolu, prakticky nerozpustná v glycerolu (85%) a v propylenglykolu. Roztoky mohou slabě opalizovat.

Zkoušky totožnosti

A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje s referenčním spektrem Ph. Eur. ethylcelulosy.

B. 0,2 g se nerozpustí v 10 ml vody R, ale rozpustí se v 10 ml toluenu R za vzniku slabě opalizujícího roztoku.

C. Rozmezí pro Stanovení obsahuje zároveň zkouškou totožnosti.

Zkoušky na čistotu

Kysele nebo zásaditě reagující látky. K 0,5 g se přidá 25 ml vody prosté oxidu uhličitého R, protřepává se 15 min a zfiltruje se filtrem ze slinutého skla (40). K 10 ml filtrátu se přidá 0,1 ml fenolftaleinu RS a 0,5 ml hydroxidu sodného 0,01 mol/l VS; roztok je růžový. K 10 ml filtrátu se přidá 0,1 ml červeně methylové RS a 0,5 ml kyseliny chlorovodíkové 0,01 mol/l VS; roztok je červený.

Viskozita (2.2.9). Množství odpovídající 5,00 g vysušené látky se protřepává s 95 g směsi 20 g lihu 96% R a 80 g toluenu R, až se látka rozpustí. Viskozita se stanoví za použití kapilárního viskozimetru. Viskozita stanovená při 25 °C a vyjádřená v milipascalsekundách je 90 % až 110 % hodnoty uvedené v označení pro nominální hodnotu 10 mPa.s nebo vyšší; 80 % až 120 % hodnoty uvedené v označení pro nominální hodnotu nižší než 10 mPa.s, ale nejméně 6 mPa.s; 75 % až 140 % hodnoty uvedené v označení pro nominální hodnotu 6 mPa.s nebo nižší.

Acetaldehyd. Do 250ml kuželové baňky se zabroušenou zátkou se odváží 3,0 g, přidá se 10 ml vody R a mechanicky se 1 h míchá. Nechá se stát 24 h, zfiltruje se a filtrát se zředí vodou R na 100,0 ml. 5,0 ml tohoto roztoku se převede do 25ml odměmé baňky, přidá se 5 ml roztoku methyl-benzothiazolonhydrazonhydrochloridu R (0,5 g/l) a zahřívá se 5 min ve vodní lázni při 60 °C. Přidají se 2 ml zkoumadla chlorid železitý-kyselina amidosírová R a znovu se zahřívá 5 min ve vodní lázni při 60 °C. Ochladí se a zředí se vodou R na 25,0 ml. Roztok není intenzivněji zbarven než porovnávací roztok připravený současně stejným způsobem za použití 5,0 ml roztoku (místo 5,0 ml filtrátu) připraveného zředěním 3,0 ml základního roztoku acetaldehydu (100 μg C2H4O/ml) vodou (l) na 100,0 ml (100 μg/g).

Chloridy (2.4.4). 0,250 g se disperguje v 50 ml vody R, zahřeje se k varu, nechá se zchladnout za občasného protřepání. Zfiltruje se a prvních 10 ml filtrátu se odstraní. 10 ml filtrátu se zředí vodou R na 15 ml; takto upravený vzorek vyhovuje limitní zkoušce na chloridy (0,1 %).

Těžké kovy (2.4.8). 1,0 g vyhovuje limitní zkoušce C na těžké kovy (20 μg/g). K přípravě porovnávacího roztoku se použijí 2 ml základního roztoku olova (10 μg Pb/ml).

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 3,0 %; 1,000 g se suší 2 h v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,5 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

Stanovení se provede plynovou chromatografií (2.2.28).

Roztok vnitřního standardu. 120 μl toluenu R se zředí o-xylenem R na 10 ml.

Varování. Kyselina jodovodíková a její reakční produkty jsou vysoce toxické. Všechny kroky přípravy zkoušeného roztoku a porovnávacího roztoku se provádějí za příslušných ochranných opatření.

Zkoušený roztok. 50,0 mg zkoušené látky, 50,0 mg kyseliny adipové R a 2,0 ml roztoku vnitřního standardu se přenesou do vhodné 5ml silnostěnné reakční lahvičky s pertlovacím těsnícím uzávěrem. Opatrně se přidají 2,0 ml kyseliny jodovodíkové R, lahvička se okamžitě těsně uzavře a přesně se i s obsahem zváží. Lahvičkou se 30 s třepe, 10 min se zahřívá při 125 °C, 2 min se nechá chladnout, znovu se 30 s třepe a 10 min se zahřívá při 125 °C. Potom se znovu 2 min nechá chladnout a třepání a zahřívání se po třetí opakuje. Lahvička se 45 min nechá chladit a znovu se zváží. Jestliže ztráta hmotnosti je větší než 10 mg, směs se odstraní a připraví se jiná. Použije se horní vrstva.

Porovnávací roztok. 100,0 mg kyseliny adipové R, 4,0 ml roztoku vnitřního standardu a 4,0 ml kyseliny jodovodíkové R se přenesou do vhodné 10ml silnostěnné lahvičky s pertlovacím těsnícím uzávěrem. Lahvička se uzavře a přesně se i s obsahem zváží. Potom se injekční stříkačkou vstříkne do lahvičky přes zátku 50 μl jodethanu R, lahvička se znovu zváží a z rozdílu hmotností se vypočítá hmotnost přidaného jodethanu. Dobře se protřepe a nechají se oddělit vrstvy.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

• nerezové ocelové kolony délky 5,0 m a vnitřního průměru 2 mm naplněné křemelinou pro plynovou chromatografií R (150 μm až 180 μm) impregnovanou 3 % polydimethylsiloxanu R,

• dusíku pro chromatografií R jako nosného plynu s průtokovou rychlostí 15 ml/min,

• plamenoionizačního detektoru.

Teplota kolony se udržuje na 80 °C, teplota nástřikového prostoru a detektoru se udržuje na 200 °C.

Nastříkne se odděleně po 1 µl horní vrstvy zkoušeného roztoku a horní vrstvy porovnávacího roztoku.

Relativní retenční časy látek jsou: jodethanu 0,6, toluenu 1,0 a o-xylenu 2,3. Nastaví se citlivost detektoru tak, aby výšky dvou hlavních píků nebyly menší než 50 % celé stupnice zapisovače. Zkoušku lze hodnotit, jestliže rozlišení mezi píky jodethanu a toluenu je nejméně 2,0.

Vypočítá se obsah jodethanu v procentech podle vzorce:

Q1.m2.45,1.100.1002.Q2.m.156,0.100-d,

v němž značí:

Q1 - poměr plochy píku jodethanu k ploše píku toluenu na chromatogramu zkoušeného roztoku,

Q2 - poměr plochy píku jodethanu k ploše píku toluenu na chromatogramu porovnávacího roztoku,

m1 - navážku zkoušené látky ve zkoušeném roztoku v miligramech,

m2 - navážku jodethanu v porovnávacím roztoku v miligramech,

d - ztrátu sušením v procentech.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech.

Označování

V označení na obalu se uvede nominální viskozita 5% roztoku v milipascalsekundách.

Ethylendiaminum [image omitted]

Ethylendiamin

H2N—CH2—CH2—NH2

C2H8N2	Mr 60,10	CAS 107-15-3

Je to 1,2-ethandiamin. Obsahuje 98,0 % až 101,0 % sloučeniny C2H8N2.

Vlastnosti

Čirá bezbarvá nebo slabě nažloutlá hygroskopická kapalina. Je mísitelný s vodou a s ethanolem, těžce rozpustný v etheru. Při styku se vzduchem se uvolňují bílé páry. Při zahřívání dochází k úplnému odpaření.

Zkoušky totožnosti

A. Relativní hustota (2.2.5). 0,895 až 0,905.

B. Teplota varu (2.2.12). 116 °C až 118 °C.

C. K 0,2 ml se přidá 0,5 ml acetanhydridu R a povaří se. Po ochlazení vznikne krystalická hmota, která se rozpustí zahřátím v 5 ml 2-propanolu R. Roztok se ochladí a přidá se 5 ml etheru R. V případě potřeby se krystalizace vyvolá třením skleněnou tyčinkou o stěnu zkumavky. Roztok se zfiltruje filtrem ze slinutého skla, promyje se několikrát etherem R a vysuší se při 100 °C až 105 °C. Zbytek taje (2.2.14) při 173 °C až 177 °C.

Zkoušky na čistotu

Roztok S. 10 g se smíchá s vodou prostou oxidu uhličitého R a zředí se jí na 100 ml.

Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok HŽ6 (2.2.2, Metoda II).

Uhličitany. Směs 4 ml roztoku S a 6 ml hydroxidu vápenatého RS neopalizuje intenzivněji než porovnávací suspenze II (2.2.1).

Chloridy (2.4.4). K 5 ml roztoku S se přidá 5 ml kyseliny dusičné zředěné RS a zředí se vodou R na 15 ml. Tento roztok vyhovuje limitní zkoušce na chloridy (100 μg/g).

Amonium a jiné báze. 1,2 g se rozpustí ve 20 ml lihu 96% R a přidá se po kapkách za stálého míchání 4,5 ml kyseliny chlorovodíkové R. Směs se odpaří do sucha na vodní lázni, zbytek se rozdrtí skleněnou tyčinkou a suší se 1 h při 100 °C až 105 °C.

1 g zbytku odpovídá 0,4518 g C2H8N2. Nalezený procentuální obsah C2H8N2 se neliší od nalezeného procentuálního obsahu ve Stanovení obsahu o více než 0,5 %.

Těžké kovy (2.4.8). 12 ml roztoku S vyhovuje limitní zkoušce A na těžké kovy (10 μg/g). Porovnávací roztok se připraví za použití základního roztoku olova (1 μg Pb/ml).

Železo (2.4.9). 10 ml roztoku S vyhovuje limitní zkoušce na železo (10 μg/g).

Zbytek po odpaření. 5,00 g se odpaří do sucha na vodní lázni a suší se 1 h při 100 °C až 105 °C. Zbytek váží nejvýše 15 mg (0,3 %).

Stanovení obsahu

25,0 ml kyseliny chlorovodíkové 1 mol/l VS a 0,2 ml červeně methylové směsného indikátoru RS se smíchá v baňce a přidá se 0,600 g zkoušené látky. Titruje se hydroxidem sodným 1 mol/l VS do změny fialově červeného zbarvení na zelené.

1 ml kyseliny chlorovodíkové 1 mol/l VS odpovídá 30,05 mg C2H8N2.

Uchovávání

Ve vzduchotěsných obalech, chráněn před světlem.

Ethylenglycoli monostearas [image omitted]

Ethylenglykolmonostearat

CAS 111-60-4

Je to směs ethylenglykolmono- a diesterů kyseliny stearové a palmitové. Obsahuje nejméně 50 % monoesterů připravených kondenzací ethylenglykolu a kyseliny stearové.

Výroba

Je-li ethylenglykolmonostearat vyráběn z loje, musí zvířata, ze kterých je lůj získáván, splňovat požadavky oprávněné autority na zdravá zvířata určená pro humánní konzumaci. Pokud jsou pro výrobu použity tkáně bovinního původu, má být zvířecí zdroj prostý bovinní spongiformní encefalopatie a neměl by být nikdy vystaven rizikovým faktorům, jako je výkrm bílkovinami přežvýkavců. K dosažení tohoto cíle mají zvířata pocházet z ověřených zdrojů. Při výběru zdroje zvířecí tkáně, jež se má použít, se má vzít v úvahu relativní nakažlivost a možné riziko spojené s různými tkáněmi. Různé kategorie rizika popisují platná pravidla Evropské unie Směrnice pro snížení na minimum rizika přenosu původců spongiformní encefalopatie prostřednictvím léčivých přípravků (Guidelines for minimising the risk of transmission of agents causing spongiform encephalopathies via medicinal products) a platné pokyny Světové zdravotnické organizace.

Vlastnosti

Bílá nebo téměř bílá voskovitá tuhá látka. Je prakticky nerozpustný ve vodě, dobře rozpustný v acetonu a v horkém lihu 96%.

Zkoušky totožnosti

A. Zkouška Teplota tání, viz Zkoušky na čistotu, je zároveň zkouškou totožnosti.

B. Provede se plynová chromatografie (2.2.28).

Zkoušený roztok. K 2,5 g se přidá 40 ml hydroxidu draselného v lihu RS a zahřívá se 30 min na vodní lázni pod zpětným chladičem. Přidá se 30 ml vody R, oddestiluje se líh, k horké směsi se přidá 15 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS, ochladí se a protřepe se s 50 ml etheru R. Horní vrstva se promyje třikrát 10 ml chloridu sodného RS, vysuší se síranem sodným bezvodým R a zfiltruje se. Rozpouštědlo se odpaří a zbytek se vysuší za sníženého tlaku.

K 0,1 g zbytku v baňce se přidá 5 ml roztoku fluoridu boritého R (140 g/l) v methanolu R a zahřívá se 15 min pod zpětným chladičem. Ochladí se a převede se do dělicí nálevky s 10 ml hexanu R. Přidá se 10 ml nasyceného roztoku chloridu sodného R a 10 ml vody R. Protřepe se, spodní vrstva se odstraní a horní vrstva se vysuší síranem sodným bezvodým R.

Porovnávací roztok. 0,25 g methylpalmitatu R a 0,25 g methylstearatu R se rozpustí v hexanu R a zředí se jím na 10,0 ml.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

• skleněné kolony délky 1,5 m a vnitřního průměru 4 mm naplněné křemelinou silanizovanou pro chromatografii R (100 μm až 115 μm), impregnovanoupolyethylenglykolsukcinatem R,

• dusíku pro chromatografii R jako nosného plynu s průtokovou rychlostí 30 ml/min,

• plamenoionizačního detektoru.

Teplota kolony je 170 °C, teplota nástřikového prostoru a detektoru je 220 °C. Nastříkne se 1 μl každého roztoku. Retenční časy a velikosti dvou hlavních píků na chromatogramu zkoušeného roztoku jsou přibližně shodné s retenčními časy a velikostmi hlavních píků na chromatogramu porovnávacího roztoku.

C. Zkouška Stanovení obsahu (obsah monoesterů) je zároveň zkouškou totožnosti.

Zkoušky na čistotu

Teplota tání (2.2.15). 54 °C až 60 °C.

Číslo kyselosti (2.5.1). Nejvýše 3,0 (IA); stanoví se s 10,0 g zkoušené látky.

Číslo jodové (2.5.4). Nejvýše 3,0.

Číslo zmýdelnění (2.5.6). 170 až 195; stanoví se s 2,0 g zkoušené látky.

Volný ethylenglykol. Nejvýše 5,0 %; stanoví se postupem popsaným ve zkoušce Stanovení obsahu.

Celkový popel (2.4.16). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 5,0 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

Stanoví se obsah volného ethylenglykolu a monoesterů vylučovací chromatografii (2.2.30).

Zkoušený roztok. Do 15ml baňky se naváží asi 0,2 g (m1) s přesností na 0,1 mg. Přidá se 5 ml tetra-hydrofuranu R a třepe se do rozpuštění, je-li třeba, mírně se zahřeje. Baňka se znovu zváží a vypočítá se celková hmotnost rozpouštědla a zkoušené látky (m2).

Porovnávací roztoky. Do čtyř 15ml baněk se postupně naváží s přesností na 0,1 mg asi 2,5 mg, 5,0 mg, 10,0 mg a 20,0 mg ethylenglykolu R. Přidá se 5 ml tetrahydrofuranu R a důkladně se protřepe. Baňky se znovu zváží a vypočítá se koncentrace ethylenglykolu v mg/g pro každý porovnávací roztok.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

• kolony pro gelovou chromatografií délky 0,6 m a vnitřního průměru 7 mm naplněné styrendivinylhenzen-kopolymerem R (5 μm, porozita 10 nm),

• mobilní fáze, kterou je tetrahydrofuran R, s průtokovou rychlostí 1 ml/min,

• diferenciálního refraktometrického detektoru.

Nastříkne se 40 μl zkoušeného roztoku a 40 μl každého porovnávacího roztoku. Koncentrace ethylenglykolu ve zkoušeném roztoku (c) se stanoví z kalibrační křivky získané za použití porovnávacích roztoků.

Vypočte se procentuální obsah volného ethylenglykolu P1 podle vzorce:

c.m2m1.10,

Z plochy píku monoesterů (s1) a diesterů (s2) se vypočte procentuální obsah monoesterů podle vzorce:

s1s1+s2.100-P1+P2,

v němž značí:

P1 - obsah volného ethylenglykolu v procentech,

P2 - obsah volných mastných kyselin v procentech, vypočte se podle vzorce:

P2=IA.270561,1,

v němž značí:

IA - číslo kyselosti.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.

Ethylis acetas [image omitted]

Ethylacetat

[image omitted]

C4H8O2	Mr 88,11	CAS 141-78-6

Je to ethylester kyseliny octové.

Vlastnosti

Čirá bezbarvá těkavá kapalina. Je dobře rozpustný ve vodě, mísitelný s acetonem, s lihem 96% a s dichlormethanem.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: B.

Alternativní sestava zkoušek: A, C a D, viz Obecné zásady (1.2).

A. Teplota varu (2.2.12). 76 °C až 78 °C.

B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje s referenčním spektrem Ph. Eur. ethylacetatu.

C. Vyhovuje zkoušce na acetyl (2.3.1).

D. Vyhovuje zkoušce na estery (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Vzhled roztoku. Směs 1 ml zkoušené látky a 15 ml vody R je čirá (2.2.1) a bezbarvá (2.2.2, Metoda II).

Kysele reagující látky. K 10 ml lihu 96% R se přidá 0,1 ml fenolftaleinu RS a tolik hydroxidu sodného 0,01 mol/l VS, aby vzniklo růžové zbarvení. Přidá se 5,5 ml zkoušené látky a 0,25 ml hydroxidu sodného 0,02 mol/l VS; roztok zůstane nejméně 15 s růžový.

Relativní hustota (2.2.5). 0,898 až 0,902.

Index lomu (2.2.6). 1,370 až 1,373.

Reakce s kyselinou sírovou. 2 ml se opatrně přidají k 10 ml kyseliny sírové R. Na styku obou kapalin do 15 min nevznikne zbarvení.

Příbuzné látky. Provede se plynová chromatografie (2.2.28).

Zkoušený roztok. Zkoušená látka.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

• skleněné kolony délky 2 m a vnitřního průměru 2 mm naplněné ethylvinylbenzen-divinylbenzen kopolymerem R (136 μm až 173 μm),

• dusíku pro chromatografii R s průtokovou rychlostí 30 ml/min,

• plamenoionizačního detektoru.

Teplota kolony se zvyšuje rychlostí 8 °C/min z 90 °C až na 240 °C, při níž se udržuje 8 min; teplota nástřikového prostoru a detektoru je 240 °C.

Nastříkne se 1 μl zkoušeného roztoku. Na chromatogramu zkoušeného roztoku není součet ploch všech píků, kromě hlavního píku, větší než 0,2 % plochy hlavního píku.

Odparek. 100,0 g se odpaří do sucha na vodní lázni a potom se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C. Zbytek váží nejvýše 3 mg (30 μg/g).

Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 10,0 ml zkoušené látky.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem, při teplotě do 30 °C.

Nečistoty

A. methylacetat,

B. ethanol,

C. methanol.

† Ethylis biscoumacetas [image omitted]

Ethylbiskumacetat

Synonymum. Ethylum biscumaceticum

[image omitted]

C22H16O8	Mr 408,36	CAS 548-00-5

Je to ethylester kyseliny bis(4-hydroxy-2-oxo-2H-1-benzopyran-3-yl)octové. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje nejméně 96,5 % sloučeniny C22H16O8. Celkový obsah počítaný na vysušenou látku a vyjádřený jako součet ethylbiskumacetatu, volné kyseliny bisoxykumarinyloctové a 4,4´-anhydroderivátu ethylbiskumacetatu je v rozmezí 98,5 % až 101,5 %.

Vlastnosti

Bílý až slabě nažloutlý prášek. Je velmi těžce rozpustný ve vodě, těžce rozpustný v lihu 96 %.

Rozpouští se v roztocích alkalických hydroxidů.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: C.

Alternativní sestava zkoušek: A,B a D, viz Obecné zásady (1.2).

A. Teplota tání (2.2.14). 178 °C až 182 °C.

B. 25,0 mg se rozpustí ve 25 ml methanolu R, přidá se 5 ml hydroxidu sodného zředěného RS a zředí se vodou R na 100,0 ml. K 1,0 ml tohoto roztoku se přidá 25 ml methanolu R, 5 ml hydroxidu sodného zředěného RS a zředí se vodou R na 50,0 ml. Měří se absorbance (2.2.25) tohoto roztoku při 200 nm až 350 nm; roztok vykazuje dvě absorpční maxima, při 222 nm a 310 nm, a dvě prodlevy, při 240 nm a 290 nm.

C. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) tablety zkoušené látky se shoduje se spektrem tablety ethylbiskumacetatu CRL.

D. Hodnotí se chromatogramy získané ve zkoušce Příbuzné látky, viz Zkoušky na čistotu. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku se polohou a velikostí shoduje s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku (a).

Zkoušky na čistotu

Vzhled roztoku. 2,0 g se rozpustí ve 20,0 ml chloroformu R, roztok se použije také ke zkoušce absorbance. Roztok je čirý (2.2.1) a není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok ZŽ7 (2.2.2, Metoda II).

Absorbance (2.2.25). Absorbance roztoku ze zkoušky Vzhled roztoku měřená v 50mm vrstvě při 420 nm za použití chloroformu R jako kontrolního roztoku je nejvýše 0,14.

Volná kyselina bisoxykumarinyloctová. Nejvýše 1,6 %, počítáno na vysušenou látku. 2,500 g se rozpustí v 60 ml acetonu R přidá se 24 ml vody R, 5,5 ml hydroxidu sodného 1 mol/l VS a 10 min se nechá roztokem probublávat dusík. Potom se titruje hydroxidem sodným 0,1 mol/l VS v atmosféře dusíku za potenciometrické indikace (skleněná a nasycená kalomelová elektroda, derivační křivka) (2.2.20) do druhého inflexního bodu. Odečte se spotřeba hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS mezi prvním a druhým inflexním bodem. Tato spotřeba se použije také ve zkoušce Stanovení obsahu.

1 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS odpovídá 38,03 mg kyseliny bisoxykumarinyloctové.

Jiné organické látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu GF254R.

Zkoušený roztok. 0,10 g se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml.

Porovnávací roztok (a). 0,10 g ethylbiskumacetatu CRL se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10,0 ml.

Porovnávací roztok (b). 1,0 ml porovnávacího roztoku (a) se zředí methanolem R na 100 ml. 1 ml tohoto roztoku se zředí methanolem R na 10 ml.

Na vrstvu se odděleně nanese po 20 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů kyseliny octové ledové R, chloroformu R a cyklohexanu R (2 + 5 + 5) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší v proudu teplého vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Na chromatogramu zkoušeného roztoku, kromě hlavní skvrny, jsou přítomny dvě skvrny odpovídající kyselině bisoxykumarinyloctové a 4,4´-anhydroderivátu ethylbiskumacetatu. Žádná další skvrna není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,1 %).

4,4´-Anhydroderivát ethylbiskumacetatu. Nejvýše 1,4 %. K 0,800 g se v baňce se zabroušenou zátkou přidá 50 ml roztoku uhličitanu sodného R (58 g/l) a 10 min se třepe. Nerozpuštěný zbytek se odfiltruje předem zváženým filtrem ze slinutého skla (4). Baňka i filtr se promyjí po malých dávkách asi 50 ml vody R, zbytek se suší 3 h při 105 °C a nechá se vychladnout v exsikátoru; zbytek váží nejvýše 0,011 g.

Těžké kovy (2.4.8). 1,0 g vyhovuje limitní zkoušce D na těžké kovy (10 μg/g). K přípravě porovnávacího roztoku se použije 1 ml základního roztoku olova (10 μg Pb/ml).

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,2 %; 1,000 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

0,3000 g (m) se rozpustí v 60 ml acetonu R, přidá se 24 ml vody R roztokem se nechá 10 min probublávat dusík a titruje se hydroxidem sodným 0,1 mol/l VS způsobem uvedeným ve zkoušce Volná kyselina bisoxykumarinyloctová, viz Zkoušky na čistotu.. Od nalezené spotřeby se odečte spotřeba zjištěná ve zkoušce Volná kyselina bisoxykumarinyloctová přepočtená na navážku (m).

1 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS odpovídá 40,84 mg C22H16O8.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.

Separandum.

Nečistoty

A. kyselina bisoxykumarinyloctová,

B. 4,4´-anhydroderivát ethylbiskumacetatu.

§§ Ethylmorphini hydrochloridum [image omitted]

Ethylmorfiniumchlorid

Synonyma. Ethylmorfínium chloratum, Aethylmorfinium chloratum

[image omitted]

C19H24ClNO3 . 2H2O	Mr 385,89	CAS 6746-59-4
	Mr bezvodého 349,86

Je to dihydrát (5R,6S)-4,5-epoxy-3-ethoxy-6-hydroxy-N-methyl-7-morfineniumchloridu. Počítáno na bezvodou látku, obsahuje 99,0 % až 100,5 % sloučeniny C19H24ClNO3.

Vlastnosti

Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek. Je dobře rozpustný ve vodě a v lihu 96%, prakticky nerozpustný v etheru.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: A a D.

Alternativní sestava zkoušek: B, C a D, viz Obecné zásady (1.2).

A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje s referenčním spektrem Ph. Eur. ethylmorfinumchloridu.

B. 0,5 g se rozpustí ve zkumavce v 6 ml vody R a přidá se 15 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l RS. Krystalizace se urychlí třením skleněnou tyčinkou o stěnu zkumavky. Bílá krystalická sraženina se odfiltruje, promyje se a rozpustí ve 20 ml vody R zahřáté na 80 °C. Zfiltruje se a ochladí se ve vodě s ledem. Krystaly 12 h sušené ve vakuu tají (2.2.14) při 85 °C až 89 °C.

C. K asi 10 mg se přidá 1 ml kyseliny sírové R, 0,05 ml chloridu železitého RS2 a zahřeje se na vodní lázni; vznikne modré zbarvení. Přidá se 0,05 ml kyseliny dusičné R; zbarvení se změní na červené.

D. Roztok S, viz Zkoušky na čistotu, vyhovuje zkoušce (a) na chloridy (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Roztok S. 0,500 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředí se jí na 25,0 ml.

Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a není intenzivněji zbarven než porovnávací barevný roztok HŽ6 (2.2.2, Metoda II).

Hodnota pH (2.2.3). 4,3 až 5,7; měří se roztok S.

Specifická optická otáčivost (2.2.7). -102° až -105°, počítáno na bezvodou látku; měří se roztok S.

Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu G R.

Zkoušený roztok. 0,25 g se rozpustí ve směsi stejných objemových dílů lihu 96% R a vody R a zředí se stejnou směsí na 10 ml.

Porovnávací roztok. 0,5 ml zkoušeného roztoku se zředí směsí stejných objemových dílů lihu 96% R a vody R na 100 ml.

Na vrstvu se nanese odděleně po 10 μl obou roztoků a vyvíjí se směsí objemových dílů amoniaku 26% R acetonu R lihu 96% R a toluenu R (2,5 + 32,5 + 35 + 35). Vrstva se usuší na vzduchu a postříká se jodobismutitanem draselným zředěným RS. Žádná skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku, kromě hlavní skvrny, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (0,5 %).

Voda, semimikrostanovení (2.5.12). 8,0 % až 10,0 %; stanoví se s 0,250 g zkoušené látky.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,0 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

0,300 g se rozpustí ve 30 ml kyseliny octové bezvodé R, přidá se 20 ml acetanhydridu R, 5 ml octanu rtuťnatého RS a titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20).

1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l VS odpovídá 34,99 mg C19H24ClNO3.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.

Omamná látka.

Ethylparabenum [image omitted]

Ethylparaben

Synonymum. Ethylis parahydroxybenzoas

[image omitted]

C9H10O3	Mr 166,18	CAS 120-47-8

Je to ethyl-4-hydroxybenzoat. Obsahuje 99,0 % až 100,5 % sloučeniny C9H10O3.

Vlastnosti

Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek nebo bezbarvé krystaly. Je velmi těžce rozpustný ve vodě, snadno rozpustný v etheru, v lihu 96% a v methanolu.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: A a B.

Alternativní sestava zkoušek: A, C a D, viz Obecné zásady (1.2).

A. Teplota tání (2.2.14). 115 °C až 118 °C.

B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem ethylparabenu CRL.

C. Hodnotí se chromatogramy získané při zkoušce Příbuzné látky, viz Zkoušky na čistotu. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) se polohou a velikostí shoduje s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku (b).

D. K asi 10 mg se ve zkumavce přidá 1 ml uhličitanu sodného RS, zahřeje se k varu na 30 s a ochladí (roztok a). K dalším asi 10 mg v podobné zkumavce se přidá 1 ml uhličitanu sodného RS; látka se částečně rozpustí (roztok b). K roztokům (a) a (b) se současně přidá 5 ml aminopyrazolonu RS a 1 ml hexakyanoželezitanu draselného RS a promíchá se; roztok (b) je žlutý nebo oranžově hnědý; roztok (a) je oranžový nebo červený a jeho zbarvení je zřetelně intenzivnější než zbarvení roztoku (b).

Zkoušky na čistotu

Roztok S. 1,0 g se rozpustí v lihu 96% R a zředí se jím na 10 ml.

Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok HŽ6 (2.2.2, Metoda II).

Kysele reagující látky. Ke 2 ml roztoku S se přidají 3 ml lihu 96% R, 5 ml vody prosté oxidu uhličitého R a 0,1 ml zeleně bromkresolové RS. Ke změně zbarvení indikátoru na modré se spotřebuje nejvýše 0,1 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS.

Příbuzné látky. Stanoví se tenkovrstvou chromatografií (2.2.27) za použití vrstvy vhodného silikagelu s fluorescenčním indikátorem pro detekci při 254 nm.

Zkoušený roztok (a). 0,10 g se rozpustí v acetonu R a zředí se jím na 10 ml.

Zkoušený roztok (b). 1 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí acetonem R na 10 ml.

Porovnávací roztok (a). 0,5 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí acetonem R na 100 ml.

Porovnávací roztok (b). 10 mg ethylparabenu CRL se rozpustí v acetonu R a zředí se jím na 10 ml.

Porovnávací roztok (c). 10 mg methylparabenu CRL se rozpustí v 1 ml zkoušeného roztoku (a) a zředí se acetonem R na 10 ml.

Na vrstvu se nanese odděleně po 2 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů kyseliny octové ledové R vody R a methanolu R (1 + 30 + 70) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Na chromatogramu zkoušeného roztoku (a) nepřevyšuje žádná skvrna, kromě hlavní skvrny, intenzitou skvrnu na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (0,5 %). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) jsou patrny dvě zřetelně oddělené skvrny.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,0 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

2,000 g se odváží do baňky se zabroušenou zátkou, přidá se 40,0 ml hydroxidu sodného 1 mol/l VS a vaří se 30 min pod zpětným chladičem. Po ochlazení se zpětný chladič propláchne 5 ml vody R a promývací tekutina se přidá do baňky. Nadbytek hydroxidu sodného se titruje kyselinou sírovou 0,5 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20). Současně se provede slepá zkouška.

1 ml hydroxidu sodného 1 mol/l VS odpovídá 166,2 mg C9H10O3.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech.

Nečistoty

A. 4-hydroxybenzoat,

B. methyl-4-hydroxybenzoat (methylparaben),

C. propyl-4-hydroxybenzoat (propylparaben),

D. butyl-4-hydroxybenzoat (butylparaben).

† Etofyllinum [image omitted]

Etofylin

Synonymum. Aethophyllinum

[image omitted]

C9H12N4O3	Mr 224,22	CAS 519-37-9

Je to 7-(2-hydroxyethyl)-1,3-dimethyl-2,6(1H,3H)-purindion. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 98,5 % až 101,0 % sloučeniny C9H12O3.

Vlastnosti

Bílý krystalický prášek. Je dobře rozpustný ve vodě a těžce rozpustný v lihu 96%.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: B a C.

Alternativní sestava zkoušek: A, C, D, viz Obecné zásady (1.2).

A. Teplota tání (2.2.14). 161 °C až 166 °C.

B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem etofylinu CRL. Měří se tablety připravené z 0,5 mg až 1 mg látek a 0,3 g bromidu draselného R.

C. 1 g se rozpustí v 5 ml acetanhydridu R a vaří se 15 min pod zpětným chladičem. Po ochlazení se přidá 100 ml směsi objemových dílů etheru R a etheru petrolejového R (20 + 80) a chladí se nejméně 20 min ve vodě s ledem za občasného protřepání. Zfiltruje se, sraženina se promyje směsí objemových dílů etheru R a etheru petrolejového R (20 + 80), rekrystalizuje se z lihu 96% R a vysuší se ve vakuu. Krystaly tají (2.2.14) při 101 °C až 105 °C.

D. Vyhovuje zkoušce na xanthiny (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Roztok S. 2,5 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředí se jí na 50 ml.

Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a bezbarvý (2.2.2, Metoda II).

Kysele nebo zásaditě reagující látky. K 10 ml roztoku S se přidá 0,25 ml modři bromthymolové RS1; roztok je žlutý nebo zelený. Přidáním nejvýše 0,4 ml hydroxidu sodného 0,01 mol/l VS se změní zbarvení indikátoru na modré.

Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu HF254R.

Zkoušený roztok. 0,3 g se rozpustí ve směsi objemových dílů vody R a methanolu R (20 + 30) a zředí se stejnou směsí na 10 ml. Připraví se bezprostředně před použitím.

Porovnávací roztok (a). 1 ml zkoušeného roztoku se zředí methanolem R na 100 ml.

Porovnávací roztok (b). 0,2 ml zkoušeného roztoku se zředí methanolem R na 100 ml.

Porovnávací roztok (c). 10 mg theofylinu R se rozpustí v methanolu R, přidá se 0,3 ml zkoušeného roztoku a zředí se methanolem R na 10 ml.

Na vrstvu se nanese odděleně po 10 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů amoniaku 26% R, ethanolu R a chloroformu R (1 + 10 + 90) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Žádná skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku, kromě hlavní skvrny, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (1 %) a nejvýše jedna taková skvrna je intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,2 %). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) jsou dvě zřetelně oddělené skvrny.

Chloridy (2.4.4). 2,5 ml roztoku S se zředí vodou R na 15 ml. Tento roztok vyhovuje limitní zkoušce na chloridy (400 μg/g).

Těžké kovy (2.4.8). 12 ml roztoku S vyhovuje limitní zkoušce A na těžké kovy (20 μg/g). K přípravě porovnávacího roztoku se použije základní roztok olova (1 μg Pb/ml).

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,0 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

Aby se předešlo přehřátí reakční směsi, promíchává se co nejdokonaleji a titrace se ukončí ihned, jakmile se dosáhne bodu ekvivalence.

0,200 g se rozpustí ve 3,0 ml kyseliny mravenčí bezvodé R, přidá se 50,0 ml acetanhydridu R a titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20).

1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l VS odpovídá 22,42 mg C9H12N4O3.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.

Separandum.

† Etoposidum [image omitted]

Etoposid

[image omitted]

C29H32O13	Mr 588,56	CAS 33419-42-0

Je to (5R,5aR,8aR,9S)-9-[(4,6-0-(R)-ethyliden-β-D-glukopyranosyl)oxy]-5-(4-hydroxy-3,5-di-methoxyfenyl)-5,8,8a,9-tetrahydro-isobenzofuro[5,6-f|[1,3]benzodioxol-6[5aH]-on. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 98,0 % až 102,0 % sloučeniny C29H32O13.

Vlastnosti

Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek. Je prakticky nerozpustný ve vodě, mírně rozpustný v methanolu, těžce rozpustný v dichlormethanu a v lihu 96%.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: A a B.

Alternativní sestava zkoušek: A, C a D, viz Obecné zásady (1.2).

A. Zkouška Specifická optická otáčivost, viz Zkoušky na čistotu, je zároveň zkouškou totožnosti.

B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem etoposidu CRL.

C. Hodnotí se chromatogramy získané ve zkoušce Příbuzné látky, viz Zkoušky na čistotu.

Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) se polohou, zbarvením a velikostí shoduje s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku (a).

D. Ve zkumavce se rozpustí asi 5 mg zkoušené látky v 5 ml kyseliny octové ledové R a přidá se 0,05 ml chloridu železitého RS1. Roztok se promíchá, opatrně se navrství 2 ml kyseliny sírové R tak, aby vznikly dvě vrstvy, a nechá se asi 30 min stát; vzniká růžové až červenohnědé zbarvení na styku obou vrstev a žluté zbarvení horní vrstvy.

Zkoušky na čistotu

Vzhled roztoku. 0,6 g se rozpustí ve směsi objemových dílů methanolu R a dichlormethanu R (1 + 9) a zředí se stejnou směsí na 20 ml. Roztok je čirý (2.2.1) a není intenzivněji zbarven než porovnávací barevný roztok stupně 6 nejpodobnějšího zbarvení (2.2.2, Metoda II).

Specifická optická otáčivost (2.2.7). -106° až -114°, počítáno na vysušenou látku; měří se roztok připravený rozpuštěním 50 mg ve směsi objemových dílů methanolu R a dichlormethanu R (1 + 9) a zředěním stejnou směsí na 10,0 ml.

Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu G R.

Zkoušený roztok (a). 0,10 g se rozpustí ve směsi objemových dílů methanolu R a dichlormethanu R (1 + 9) a zředí se jí na 2 ml.

Zkoušený roztok (b). 1 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí směsí objemových dílů methanolu R a dichlormethanu R (1 + 9) na 10 ml.

Porovnávací roztok (a). 10 mg etoposidu CRL se rozpustí ve směsi objemových dílů methanolu R a dichlormethanu R (1 + 9) a zředí se jí na 2 ml.

Porovnávací roztok (b). 1 ml zkoušeného roztoku (b) se zředí směsí objemových dílů methanolu R a dichlormethanu R (1 + 9) na 20 ml.

Porovnávací roztok (c). 4 ml porovnávacího roztoku (b) se zředí směsí objemových dílů methanolu R a dichlormethanu R (1 + 9) na 10 ml.

Na vrstvu se odděleně nanese do 10mm proužků po 5 μl každého roztoku. Zkoušený roztok (a) se nanáší jako poslední. Vyvíjí se ihned směsí objemových dílů vody R, kyseliny octové ledové R acetonu R a dichlormethanu R (1,5 + 8 + 20 + 100) po dráze 17 cm. Vrstva se suší 5 min v proudu teplého vzduchu, postříká se směsí objemových dílů kyseliny sírové R a lihu 96% R (1 + 9) a 15 min se zahřívá při 140 °C. Potom se vrstva ihned přikryje skleněnou deskou stejné velikosti a hodnotí se v denním světle. Žádná skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (a), kromě hlavní skvrny, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,5 %) a nejvýše dvě takové skvrny jsou intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) (0,2 %).

Těžké kovy (2.4.8). 1,0 g vyhovuje limitní zkoušce C na těžké kovy (20 μg/g). K přípravě porovnávacího roztoku se použijí 2 ml základního roztoku olova (10 μg Pb/ml).

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 3,0 %; 0,500 g se suší 4 h v sušárně při 100 °C až 105 °C pod vysokým vakuem.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29).

Zkoušený roztok. 50 mg se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 50,0 ml.

Porovnávací roztok (a). 50 mg etoposidu CRL se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 50,0 ml.

Porovnávací roztok (b). K 10 ml zkoušeného roztoku se přidá 0,1 ml roztoku kyseliny octové R (4% V/V) a 0,1 ml fenolftaleinu RS. Přidává se hydroxid sodný 1 mol/l VS do vzniku slabě růžového zbarvení (asi 0,15 ml). Po 15 min se přidá 0,1 ml roztoku kyseliny octové R (4% V/V).

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

• nerezové ocelové kolony délky 0,25 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem oktadecylsilanizovaným pro chromatografii R (10 μm),

• mobilní fáze, kterou je směs objemových dílů acetonitrilu R a roztoku kyseliny octové R (4% V/V) (24 + 76), průtoková rychlost je 2 ml/min,

• spektrofotometrického detektoru, 285 nm,

• injektorové smyčky.

Nastříkne se 10 μl porovnávacího roztoku (b) a zaznamenává se chromatogram, dokud není eluován pík fenolftaleinu. Relativní retenční čas píku fenolftaleinu vzhledem k etoposidu je asi 2,7.

Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu jsou dva hlavní píky a rozlišení mezi těmito píky je nejméně 1,5; nepřihlíží se k píku fenolftaleinu. K získání uvedeného rozlišení, je-li třeba, se sníží koncentrace acetonitrilu v mobilní fázi nebo se sníží průtoková rychlost mobilní fáze. Nastříkne se šestkrát 10 μl porovnávacího roztoku (a). Zkoušku lze hodnotit, je-li relativní směrodatná odchylka plochy píku etoposidu nejvýše 2,0 %. Nastříkne se 10 μl zkoušeného roztoku a 10 μl porovnávacího roztoku (a).

Obsah C29H32O13 v procentech se vypočítá z ploch píků a deklarovaného obsahu etoposidu CRL.

Uchovávání

Ve vzduchotěsných obalech.

Separandum.

Nečistoty

[image omitted]

A. 4´-karbobenzoxyethylidenlignan P,

[image omitted]

B. pikroethylidenlignan P,

[image omitted]

C. α-ethylidenlignan P,

[image omitted]

D. lignan P,

[image omitted]

E. 4´-demethyl-epipodofylotoxin.

Eucalypti ether oleum [image omitted]

Blahovičníková silice 1998

Synonyma. Eucalypti aetheroleum, Oleum eucalypti

Je to silice získaná destilací s vodní párou a následnou rektifikací z čerstvých listů nebo čerstvých koncových větévek různých druhů rodu Eucalyptus bohatých na cineol, jedná se zejména o Eucalyptus globulus LABILL., Eucalyptus fructicetorum MUELL.F.V. (Eucalyptus polybractea BAK.,R.T) a Eucalyptus smithii BAK., R.T.

Obsahuje nejméně 70,0 % cineolu (eukalyptolu).

Vlastnosti

Bezbarvá nebo světle žlutá kapalina aromatického kafrového pachu a pronikavé kafrové, později chladivé chuti.

Zkoušky totožnosti

Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy vhodného silikagelu.

Zkoušený roztok. 0,1 g zkoušené látky se rozpustí v toluenu R a zředí se jím na 10 ml.

Porovnávací roztok (a). 50 μl cineolu R se rozpustí v toluenu R a zředí se jím na 5 ml.

Porovnávací roztok (b). 10 μl citronellalu R se rozpustí v 5 ml toluenu R.

Na vrstvu se nanese odděleně do pruhů po 10 μl roztoků. Vyvíjí se směsí objemových dílů ethylacetatu R a toluenu R (10 + 90) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu, postříká se anisaldehydem RS, suší se 5 min až 10 min při 100 °C až 105 °C a pozoruje se v denním světle. Na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) je ve střední části skvrna cineolu. Na chromatogramu zkoušeného roztoku hlavní skvrna odpovídá polohou a zbarvením skvrně cineolu na chromatogramu porovnávacího roztoku (a); na chromatogramu zkoušeného roztoku mohou být patrné další, méně intenzivní skvrny.

Chromatogram se použije ke zkoušce na čistotu Jiné druhy rodu Eucalyptus.

Zkoušky na čistotu

Optická otáčivost (2.2.7). 0° až +10°.

Relativní hustota (2.2.5). 0,906 až 0,925.

Index lomu (2.2.6). 1,458 až 1,470.

Rozpustnost v lihu (2.8.10). Rozpouští se v pěti objemových dílech lihu R 70% (V/V).

Jiné druhy rodu Eucalyptus. Na chromatogramu zkoušeného roztoku ze Zkoušky totožnosti není v horní polovině patrná skvrna odpovídající skvrně citronellalu na chromatogramu porovnávacího roztoku (b).

Aldehydy. 10 ml zkoušené látky se převede do zkumavky o vnitřním průměru 25 mm a délky 150 mm se zabroušenou zátkou, přidá se 5 ml toluenu R a 4 ml hydroxylamoniumchloridu v lihu RS. Silně se protřepe a ihned se titruje hydroxidem draselným 0,5 mol/l v lihu 60% (V/V) VS do změny červeného zbarvení na žluté. V titraci se za protřepávání pokračuje; bod ekvivalence je dosažen, jestliže se žluté zbarvení spodní vrstvy nezmění do 2 min po důkladném protřepání a následném oddělení vrstev. Reakce je ukončena do asi 15 min.

Stanovení se opakuje s dalšími 10 ml zkoušené látky. Jako porovnávací roztok pro bod ekvivalence se použije z titrovaný roztok z prvního stanovení, k němuž se přidá 0,5 ml hydroxidu draselného 0,5 mol/l v lihu 60% (V/V) VS. Při druhé titraci se spotřebuje nejvýše 2,0 ml hydroxidu draselného 0,5 mol/l v lihu 60% (V/V) VS.

Felandren. 1 ml se smíchá se 2 ml kyseliny octové ledové R a 5 ml etheru petrolejového R1, přidají se 2 ml nasyceného roztoku dusitanu sodného R a mírně se protřepe; v horní vrstvě se do 1 h netvoří krystalická sraženina.

Stanovení obsahu

Provede se stanovení 1,8-cineoluv silicích (2.8.11).

Uchovávání

Ve zcela naplněných vzduchotěsných obalech, chráněna před teplem.

Eugenolum [image omitted]

Eugenol

[image omitted]

C10H12O2	Mr 164,20	CAS 97-53-0

Je to 2-methoxy-4-allylfenol.

Vlastnosti

Bezbarvá nebo světle žlutá čirá kapalina, na vzduchu tmavnoucí, výrazného pachu po hřebíčku. Je prakticky nerozpustný ve vodě, snadno rozpustný v lihu 70% ( V/V), prakticky nerozpustný v glycerolu, mísitelný s dichlormethanem, s etherem, s kyselinou octovou, s lihem 96% a s mastnými oleji.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: B.

Alternativní sestava zkoušek: A, C a D, viz Obecné zásady (1.2).

A. Zkouška Index lomu, viz Zkoušky na čistotu, je zároveň zkouškou totožnosti.

B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem eugenolu CRL.

C. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy vhodného silikagelu s přísadou fluorescenčního indikátoru pro detekci při 254 nm.

Zkoušený roztok. 50 μl zkoušené látky se rozpustí v lihu 96% R a zředí se jím na 25 ml.

Porovnávací roztok. 50 μl eugenolu CRL se rozpustí v lihu 96% R a zředí se jím na 25 ml.

Na vrstvu se nanese odděleně po 5 μl obou roztoků a vyvíjí se směsí objemových dílů ethylacetatu R a toluenu R (10 + 90) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší v proudu studeného vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídá polohou a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku. Vrstva se postříká anisaldehydem RS a suší se 10 min při 100 °C až 105 °C. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídá polohou, zbarvením a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku.

D. 0,05 ml zkoušené látky se rozpustí ve 2 ml lihu 96% R a přidá se 0,1 ml chloridu železitého RS1; vzniká tmavě zelené zbarvení, které se do 10 min změní na žlutavě zelené zbarvení.

Zkoušky na čistotu

Vzhled roztoku. Jeden objemový díl zkoušené látky se smíchá se dvěma objemovými díly lihu R 70% (V/V). Roztok je čirý (2.2.1) a není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok Ž4 (2.2.2, Metoda II).

Relativní hustota (2.2.5). 1,066 až 1,070.

Index lomu (2.2.6). 1,540 až 1,542.

Příbuzné látky. Nejvýše 2,0 %. Stanoví se plynovou chromatografií (2.2.28).

Zkoušený roztok. 0,10 ml zkoušené látky se rozpustí v lihu 96% R a zředí se jím na 10,0 ml.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

• skleněné kolony délky 1,8 m a vnitřního průměru 2 mm naplněné křemelinou silanizovanou pro plynovou chromatografií R impregnovanou 5 % makrogol 20 000 2-nitrotereftalatu R,

• dusíku pro chromatografií R jako nosného plynu při průtokové rychlosti 30 ml/min,

• plamenoionizačního detektoru.

Teplota kolony se 2 min udržuje na 80 °C, pak se zvyšuje rychlostí 8 °C/min, až se dosáhne teploty 240 °C, při níž se udržuje 15 min; teplota nástřikového prostoru je 250 °C a teplota detektoru 300 °C.

Nastříkne se 1 μl zkoušeného roztoku. Obsah příbuzných látek v procentech se vypočítá z ploch píků chromatogramu zkoušeného roztoku metodou vnitřní normalizace.

Uhlovodíky. 1 ml se ve zkumavce se zátkou rozpustí v 5 ml hydroxidu sodného zředěného RS, přidá se 30 ml vody R a ihned se pozoruje; roztok je žlutý a čirý (2.2.1) a na vzduchu se kalí.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,0 g.

Uchovávání

Ve zcela naplněných dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.

Nečistoty

[image omitted]

A. 2-methoxy-4-(1-propenyl)fenol(isoeugenol).

Fagi pix [image omitted]

Bukový dehet

Synonymum. Pix fagi

Je to dehet získaný suchou destilací dřeva druhu Fagus sylvatica L.

Vlastnosti

Viskózní hnědočerná tekutina, charakteristického pachu po kreosotu. Je prakticky nerozpustný ve vodě, mísitelný s vazelínou a tuky.

Zkoušky totožnosti

Roztok S. 1 g se smíchá s 20 ml vody R a protřepává se 10 min. Pak se zfiltruje.

A. Roztok S reaguje kysele na lakmusový papír.

B. K 5 ml roztoku S se přidává po kapkách roztok chloridu železitého R (1 g/l); vznikne hnědočervené zbarvení.

C. 5 ml roztoku S se smíchá s 0,1 ml bromové vody R; vznikne zákal.

D. 5 ml roztoku S se smíchá se 4 ml vínanu měďnatého RS a krátce se povaří; vznikne oranžová sraženina.

Zkoušky na čistotu

Hustota (2.2.5). 1,100 až 1,220 g/ml.

Dehet ze dřeva jehličnanů. 1 g se smíchá s 15 ml etheru petrolejového R protřepává se 5 min a pak se zfiltruje. 10 ml filtrátu se smíchá s 5 ml roztoku octanu měďnatého R (1 g/l) a protřepává se 5 min. Horní vrstva se nebarví zeleně; přidá se 10 ml etheru R; zbarvení se nemění.

Celkový popel (2.4.16). Nejvýše 0,3 %.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.

† Famotidinum [image omitted]

Famotidin

[image omitted]

C8H15N7O2S3	Mr 337,43	CAS 76824-35-6

Je to N^2-(aminosulfonyl)-3-[[[2-[(diaminomethylen)amino]-4-thiazolyl]methyl]thio] propanamidin. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 98,5 % až 101,5 % sloučeniny C8H15N7O2S3.

Vlastnosti

Bílý nebo nažloutle bílý krystalický prášek nebo krystaly. Je velmi těžce rozpustný ve vodě, snadno rozpustný v dimethylformamidu a v kyselině octové ledové, těžce rozpustný v methanolu, velmi těžce rozpustný v ethanolu, prakticky nerozpustný v etheru a ethylacetatu. Rozpouští se ve zředěných minerálních kyselinách.

Vyskytuje se ve dvou formách, které tají při asi 163 °C a při asi 169 °C, za rozkladu.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: B.

Alternativní sestava zkoušek: A, C a D, viz Obecné zásady (1.2).

A. 25,0 mg se rozpustí v tlumivém roztoku o pH 2,5 (1) a zředí se jím na 100,0 ml. 10,0 ml tohoto roztoku se zředí tlumivým roztokem o pH 2,5 (1) na 100,0 ml. Měří se absorbance roztoku (2.2.25) při 230 nm až 350 nm. Roztok vykazuje absorpční maximum při 265 nm. Specifická absorbance v maximu je 297 až 315, počítáno na vysušenou látku.

B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) tablety zkoušené látky se shoduje se spektrem tablety famotidinu CRL. Pokud spektra jsou rozdílná, suspenduje se 0,10 g zkoušené látky a porovnávací látky odděleně v 5 ml vody R. Zahřeje se k varu, nechá se vychladnout a třením skleněnou tyčinkou o stěnu zkumavky se urychlí krystalizace. Krystaly se odfiltrují, promyjí se 2 ml ledové vody R a 1 h se suší v sušárně při 80 °C při tlaku nepřekračujícím 670 Pa. Se zbytky se zaznamenají nová spektra.

C. Hodnotí se chromatogramy získané při zkoušce Příbuzné látky, viz Zkoušky na čistotu. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) se shoduje polohou a velikostí s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku (f).

D. Za třepání se rozpustí asi 5 mg zkoušené látky a asi 3 mg p-fenylendiamoniumdichloridu R v 5 ml roztoku kyseliny chlorovodíkové R (10 g/l). Přidá se asi 0,1 g zinku práškového R, zamíchá se a nechá se 2 min stát. Přidá se 5 ml síranu amonno železitého RS6 a zamíchá se. Vzniká modré nebo fialově modré zbarvení.

Zkoušky na čistotu

Vzhled roztoku. 0,20 g se rozpustí v roztoku kyseliny chlorovodíkové R (50 g/l), v případě potřeby se zahřeje na 40 °C a zředí se stejnou kyselinou na 20 ml. Roztok je čirý (2.2.1) a není intenzivněji zbarven než porovnávací barevný roztok HŽ7 (2.2.2, Metoda II).

Příbuzné látky. Zkouší se tenkovrstvou chromatografií (2.2.27) za použití vrstvy vhodného silikagelu (5 μm) s fluorescenčním indikátorem pro detekci při 254 nm.

Zkoušený roztok (a). 0,20 g se rozpustí v kyselině octové ledové R a zředí se jí na 10 ml.

Zkoušený roztok (b). 1 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí kyselinou octovou ledovou R na 10 ml.

Porovnávací roztok (a). 3 ml zkoušeného roztoku (b) se zředí kyselinou octovou ledovou R na 100 ml.

Porovnávací roztok (b). 1 ml zkoušeného roztoku (b) se zředí kyselinou octovou ledovou R na 100 ml.

Porovnávací roztok (c). 5 ml porovnávacího roztoku (b) se zředí kyselinou octovou ledovou R na 10 ml.

Porovnávací roztok (d). 4 mg famotidinu nečistoty A CRL se rozpustí v kyselině octové ledové R a zředí se jí na 10 ml. 1 ml tohoto roztoku se zředí kyselinou octovou ledovou R na 10 ml.

Porovnávací roztok (e). 4 mg famotidinu nečistoty B CRL se rozpustí v kyselině octové ledové R a zředí se jí na 10 ml. 1 ml tohoto roztoku se zředí porovnávacím roztokem (a) na 10 ml.

Porovnávací roztok (f). 20 mg famotidinu CRL se rozpustí v kyselině octové ledové R a zředí se jí na 10 ml.

Na vrstvu se nanese odděleně 5 μl každého roztoku tak, že se nanáší po 1 μl za sušení proudem dusíku R po každém nanesení. Deska s vrstvou se umístí do exsikátoru na 2 h a vyvíjí se čerstvě připravenou směsí objemových dílů amoniaku 26% R, toluenu R, methanolu R a ethylacetatu R (2 + 20 + 25 + 40). Vrstva se suší na vzduchu, dokud je patrný pach rozpouštědel, a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Na chromatogramu zkoušeného roztoku (a) žádná skvrna odpovídající famotidinu nečistotě A není intenzivnější než hlavní skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (d) (0,2 %); žádná skvrna, kromě hlavní skvrny a skvrny odpovídající famotidinu nečistotě A, není intenzivnější než hlavní skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (0,3 %); nejvýše tři takové skvrny jsou intenzivnější než hlavní skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,1 %). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (e) jsou patrny dvě zřetelně oddělené skvrny a na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) je viditelná skvrna.

Těžké kovy (2.4.8). 2,0 g vyhovují limitní zkoušce D na těžké kovy (10 μg/g). Připraví se porovnávací roztok za použití 2 ml základního roztoku olova (10 μg Pb/ml).

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se 5 h suší v sušárně při 80 °C a tlaku nepřekračujícím 670 Pa.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

0,120 g se rozpustí v 60 ml kyseliny octové bezvodé R a titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20).

1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l VS odpovídá 16,87 mg C8H15N7O2S3.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.

Separandum.

Nečistoty

[image omitted]

A. 3-{[2-(diaminomethylenamino)thiazol-4-yl]methylthio}propionamidin,

[image omitted]

B. 3,5-bis{[2-(diaminomethylenamino)thiazol-4-yl]methylthioethyl}-4H-1,2,4,6-thiatriazin-1,1--dioxid,

[image omitted]

C. N-(aminosulfonyl)-3-{[2-[(diaminomethylenamino)thiazol-4-yl]methylthio}propionamid,

[image omitted]

D. 3-{[2-(diaminomethylenamino)thiazol-4-yl]methylthio}propionamid.

Farfarae folium [image omitted]

Podbělový list

Synonymum. Folium farfarae

Je to usušená listová čepel druhu Tussilago farfara L.

Vlastnosti

Droga slabě medovitého pachu, chuti slizovité, poněkud nahořklé.

Makroskopický a mikroskopický popis, viz Zkoušky totožnosti A, B a C.

Zkoušky totožnosti

A. Čepel o průměru až 20 cm s krátkým zbytkem řapíku, srdčitě okrouhlá, mělce dlanitě laločnatá, tuhá, lámavá. Laloky mělce oddáleně zubaté, zuby černě hrotité. Čepel mladých listů na obou stranách hustě běloplstnatá, na svrchní straně záhy vločkovitě olysávající, tmavozelená až žlutozelená, svraskalá. Dlanitá žilnatina hrubá, na spodní straně silně vyniklá, často spolu s okrajem čepele červenofialově naběhlá.

B. Pozoruje se pod mikroskopem v chloralhydrátu. Na svrchní straně listu buňky pokožky 40 μm až 60 μm velké, mnohohranné nebo se stěnami mírně vlnitě zprohýbanými, tenkými. Kutikula výrazně zvrásněná, v okolí průduchů a báze chlupů vrásnění paprsčité. Na spodní straně listu buňky pokožky drobnější, se stěnami silně vlnitě zprohýbanými. Anomocytické průduchy (2.8.3) četnější na spodní straně listu. Krycí chlupy čtyřbuněčné až sedmibuněčné, jednořadé, 100 μm až 250 μm dlouhé, o průměru 10 μm až 12 μm, bazální buňky drobné, tenkostěnné, často kolabované, koncová buňka velmi dlouhá, ztlustlá, bičovitě zprohýbaná, na konci zaoblená, někdy se šroubovitou trhlinou. Na svrchní straně listu většinou zůstávají jen báze chlupů. List bifaciální. Palisádový parenchym dvouřadý až čtyřřadý, vnější vrstva z buněk krátkých s drobnými intercelulárami, ostatní vrstvy z dlouhých buněk s velkými intercelulárami. Houbový parenchym mnohořadý s velkými intercelulárami zejména na spodní straně listu. V mezofylu krystaly nebo hrudky inulinu.

C. Práškovaná droga. Prášek je šedozelený, plstnatý. Droga je charakteristická těmito znaky: úlomky pokožky s buňkami mnohohrannými, tenkostěnnými se zvrásněnou kutikulou; krycí chlupy nebo jejich úlomky, bazální buňky drobné, často kolabované, koncová buňka velmi dlouhá, ztlustlá, bičovitě zprohýbaná, na konci zaoblená, někdy se šroubovitou trhlinou; úlomky mezofylu s krystaly nebo hrudkami inulinu, s třířadým až čtyřřadým palisádovým parenchymem s jednou řadou buněk velmi krátkých a s ostatními řadami buněk dlouhých; úlomky houbového parenchymu s velkými intercelulárami.

D. 2,0 g práškované drogy (355) se smíchá s 20,0 ml vody R, vaří se 2 min a pak se zfíltruje. 10,0 ml filtrátu se smíchá s 10,0 ml lihu 96% R a po důkladném protřepání se zfíltruje. Sraženina na filtru se kvantitativně rozpustí v 10,0 ml vody R; případný zákal se odstraní opakovanou filtrací. 5,0 ml čirého filtrátu se smíchá s 5,0 ml lihu 96% R vznikne intenzivní bílá opalescence (slizy).

E. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu G R.

Zkoušený roztok. 0,5 g práškované drogy (355) se smíchá s 10,0 ml methanolu R a zahřívá se 5 min ve vodní lázni při 70 °C. Po ochlazení se zfiltruje.

Porovnávací roztok. 1,0 mg kyseliny kávové R, 2,5 mg hyperosidu R a 2,5 mg rutinu R se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10,0 ml.

Na vrstvu se nanese odděleně do pruhů (20 mm x 3 mm) 30 μl zkoušeného roztoku a 10 μl porovnávacího roztoku. Vyvíjí se směsí objemových dílů vody R, kyseliny mravenčí bezvodé R, 2-butanonu R a ethylacetatu R (10 + 10 + 30 + 50) po dráze 15 cm. Vrstva se suší na vzduchu a pak několik minut při 100 °C až 105 °C. Ještě horká vrstva se postříká roztokem difenylboryl-oxyethylaminu R (10 g/l) v methanolu R Pozoruje se v ultrafialovém světle při 365 nm. Na chromatogramu zkoušeného roztoku jsou v poloze vymezené skvrnami kyseliny kávové a hyperosidu na chromatogramu porovnávacího roztoku patrné nejméně čtyři žlutozelené až oranžové skvrny; v poloze vymezené skvrnami hyperosidu a rutinu jsou na chromatogramu zkoušeného roztoku patrny jedna nebo dvě modré skvrny.

Zkoušky na čistotu

Cizí příměsi (2.8.2). Nejvýše 2 %.

Druhy rodu Petasites L. a Arctium L. Nejsou přítomny listy srdčitě okrouhlé, tenké nebo až tuhé, kožovité, na svrchní straně olysalé, na spodní straně tence plstnaté až plstnaté s okrajem čepele zubatým až cípatě laločatým, zuby tupými až tupě chrupavčitými, oddálenými (Petasites sp.) nebo listy srdčitě okrouhlé, celokrajné až oddáleně zubaté, na svrchní straně lysé nebo pýřité, na spodní straně plstnaté (Arctium sp.). Při mikroskopickém pozorování nejsou v droze přítomny mnohobuněčné, jednořadé bičovitě zprohýbané krycí chlupy se stěnami ztlustlými; krycí chlupy mnohobuněčné, jednořadé, přímé nebo zakřivené se širokou bazální buňkou a s koncovou buňkou tupě kuželovitou; mnohobuněčné, jednořadé žláznaté chlupy s malou vejčitou hlavičkou (Petasites sp.) nebo krycí chlupy mnohobuněčné, jednořadé, až 500 μm dlouhé, často kolabované, s koncovou buňkou velmi dlouhou, bičovitou; žláznaté chlupy s krátkou dvoubuněčnou nohou a hlavičkou ze dvou řad buněk uzavřených v měchýřovité membráně, v mezofylu krystaly šťavelanu vápenatého (Arctium sp.).

Na chromatogramu zkoušeného roztoku ze zkoušky totožnosti E. není patrna skvrna odpovídající polohou skvrně rutinu na chromatogramu porovnávacího roztoku.

Petasiny, isopetasiny. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu GF254R.

Zkoušený roztok. 2,0 g práškované drogy (355) se smíchá se 40,0 ml etheru petrolejového R a zahřívá se 15 min na vodní lázni pod zpětným chladičem. Po ochlazení se zfiltruje, baňka i filtr se promyjí malým množstvím etheru petrolejového R. Spojené filtráty se odpaří na objem asi 1,0 ml.

Porovnávací roztok. 5 μl eugenolu R a 5 μl linalolu R se rozpustí v etheru petrolejovém R a zředí se jím na 10,0 ml.

Na vrstvu se nanese odděleně do pruhů (20 mm x 3 mm) po 20 μl obou roztoků. Vyvíjí se chloroformem R po dráze 12 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Na chromatogramu zkoušeného roztoku není v poloze odpovídající eugenolu na chromatogramu porovnávacího roztoku patrna žádná skvrna. Vrstva se postříká anisaldehydem RS1 a suší se 5 min až 10 min při 100 °C až 105 °C. Na chromatogramu zkoušeného roztoku není v poloze odpovídající linalolu na chromatogramu porovnávacího roztoku patrna žádná červenofialová skvrna. Vrstva se pozoruje v ultrafialovém světle při 365 nm. Na chromatogramu zkoušeného roztoku nejsou v poloze vymezené skvrnami eugenolu a linalolu na chromatogramu porovnávacího roztoku patrné jiné než načervenalé až červené skvrny.

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 12,0 %; 2,000 g práškované drogy (355) se suší 2 h v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Celkový popel (2.4.16). Nejvýše 19,0 %.

Popel nerozpustný v kyselině chlorovodíkové (2.8.1). Nejvýše 4,0 %.

Číslo bobtnavosti (2.8.4). Nejméně 10; stanoví se s 1,00 g práškované drogy (355).

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.

† Felodipinum [image omitted]

Felodipin

[image omitted]

C18H19Cl2NO4	Mr 384,26	CAS 86189-69-7

Je to ethyl-methylester kyseliny (RS)-4-(2,3-dichlorfenyl)-1,4-dihydro-2,6-dimethylpyridin-3,5-dikarboxylové. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 99,0 % až 101,0 % sloučeniny C18H19Cl2NO4.

Vlastnosti

Bílý nebo světle žlutý krystalický prášek. Je prakticky nerozpustný ve vodě, snadno rozpustný v acetonu, v dichlormethanu, v ethanolu a v methanolu.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: B.

Alternativní sestava zkoušek: A, C a D, viz Obecné zásady (1.2).

A. 50 mg se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 100 ml. 3 ml tohoto roztoku se zředí methanolem R na 100 ml. Měří se absorbance roztoku (2.2.25) při 220 nm až 400 nm. Roztok vykazuje absorpční maxima při 238 nm a 361 nm. Poměr absorbance naměřené v maximu při 361 nm k absorbanci naměřené v maximu při 238 nm je 0,34 až 0,36.

B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) tablety zkoušené látky se shoduje se spektrem tablety felodipinu CRL.

C. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy vhodného silikagelu s fluorescenčním indikátorem pro detekci při 254 nm.

Zkoušený roztok. 10 mg se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml.

Porovnávací roztok (a). 10 mg felodipinu CRL se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml.

Porovnávací roztok (b). 5 mg nifedipinu CRL se rozpustí v porovnávacím roztoku (a) a zředí se jím na 5 ml.

Na vrstvu se nanese oddělené po 5 μl každého roztoku. Vyvíjí se směsí objemových dílů ethylacetatu R a cyklohexanu R (40 + 60) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku se shoduje polohou, fluorescencí a velikostí se skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) jsou patrny dvě zřetelně oddělené skvrny.

D. 150 mg se rozpustí ve směsi 25 ml terc. butanolu R a 25 ml kyseliny chloristé RS. Přidá se 10 ml síranu ceričitého 0,1 mol/l RS, nechá se stát 15 min, přidá se 3,5 ml hydroxidu sodného koncentrovaného RS a neutralizuje se hydroxidem sodným zředěným RS. Protřepe se s 25 ml dichlormethanu R. Spodní vrstva se odpaří na vodní lázni pod dusíkem (zbytek se také použije pro zkoušku Příbuzné látky). Asi 20 mg zbytku se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 50 ml. 2 ml se zředí methanolem R na 50 ml. Měří se absorbance (2.2.25) tohoto roztoku při 220 nm až 400 nm; roztok vykazuje absorpční maximum při 273 nm.

Zkoušky na čistotu

Roztok S. 1,00 g se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 20,0 ml.

Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1).

Absorbance (2.2.25). Absorbance roztoku S měřená při 440 nm není vyšší než 0,10.

Příbuzné látky. Stanoví se kapalinovou chromatografii (2.2.29).

Zkoušený roztok. 25,0 mg se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 50,0 ml.

Porovnávací roztok (a). 1,0 ml zkoušeného roztoku se zředí mobilní fází na 100,0 ml.

Porovnávací roztok (b). 1,0 ml porovnávacího roztoku (a) se zředí mobilní fází na 10,0 ml.

Porovnávací roztok (c). 50,0 mg zbytku získaného při zkoušce totožnosti D (nečistota A) a 25,0 mg felodipinu CRL se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 50,0 ml. 1,0 ml se zředí mobilní fází na 100,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí mobilní fází na 10,0 ml.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

• nerezové ocelové kolony délky 0,125 m až 0,15 m a vnitřního průměru 4 mm naplněné silikagelem oktadecylsilanizovaným pro chromatografii R (5 μm),

• mobilní fáze, která je směsí objemových dílů methanolu R, acetonitrilu R, fosforečnanového tlumivého roztoku o pH 3,0, obsahujícího kyselinu fosforečnou R (0,8 g/l) a dihydrogenfosforečnan sodný R (8 g/l), (20 + 40 + 40). Průtoková rychlost je 1 ml/min,

• spektrofotometrického detektoru, 254 nm.

Nastříkne se 20 μl porovnávacího roztoku (c). Nastaví se citlivost systému tak, aby výšky dvou píků nebyly menší než 20 % celé stupnice zapisovače. Zkoušku lze hodnotit, jestliže rozlišení mezi prvním píkem (nečistota A) a druhým píkem (felodipin) je nejméně 2,5. Dva další možné píky odpovídají nečistotě B a nečistotě C. Látky se vymývají v následujícím pořadí: nečistota B, nečistota A, felodipin a nečistota C.

Nastříkne se odděleně 20 μl zkoušeného roztoku, 20 μl porovnávacího roztoku (a) a 20 μl porovnávacího roztoku (b). Chromatogramy se zaznamenávají po dobu odpovídající dvojnásobku retenčního času felodipinu, který je asi 12 min. Na chromatogramu zkoušeného roztoku není součet ploch píků odpovídajících nečistotě B a nečistotě C větší než plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (1,0 %); plocha žádného píku, kromě hlavního píku a píků odpovídajících nečistotě B a nečistotě C, není větší než plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,1 %) a součet jejich ploch není větší než trojnásobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,3 %). Nepřihlíží se k píkům s plochou menší než 0,2násobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b).

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší 3 h v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Síranový popel (2.2.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

0,160 g se rozpustí ve směsi 25 ml terc. butanolu R a 25 ml kyseliny chloristé RS. Přidá se 0,05 ml feroinu RS a titruje se síranem ceričitým 0,1 mol/l VS, dokud nevymizí růžové zbarvení. Před koncem titrace se titruje pomalu.

1 ml síranu ceričitého 0,1 mol/l VS odpovídá 19,21 mg C18H19Cl2NO4.

Uchovávání

Chráněn před světlem.

Separandum.

Nečistoty

A. ethyl-methyl-4-(2,3-dichlorfenyl)-2,6-dimethylpyridin-3,5-dikarboxylat,

B. dimethyl-4-(2,3-dichlorfenyl)-1,4-dihydro-2,6-dimethylpyridin-3,5-dikarboxylat,

C. diethyl-4-(2,3-dichlorfenyl)-1,4-dihydro-2,6-dimethylpyridin-3,5-dikarboxylat.

† Fenoteroli hydrobromidum [image omitted]

Fenoteroliumbromid

[image omitted]

C17H22BrNO4	Mr 384,27	CAS 1944-12-3

Je to N-{(RS)-[2-hydroxy-2-(3,5-dihydroxyfenyl)ethyl]}-N-[(RS)-1-(4-hydroxyfenyl)-2-propyl]--amoniumbromid. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 99,0 % až 101,0 % sloučeniny C17H22BrNO4.

Vlastnosti

Bílý krystalický prášek. Je dobře rozpustný ve vodě a v lihu 96%, prakticky nerozpustný v etheru.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: B a E.

Alternativní sestava zkoušek: A, C, D a E, viz Obecné zásady (1.2).

A. 50,0 mg se rozpustí v kyselině chlorovodíkové zředěné RS1 a zředí se jí na 50,0 ml. 5,0 ml tohoto roztoku se zředí kyselinou chlorovodíkovou zředěnou RS1 na 50,0 ml. Měří se absorbance (2.2.25) roztoku při 230 nm až 350 nm; roztok vykazuje absorpční maximum při 275 nm a prodlevu při asi 280 nm. Specifická absorbance v maximu je 80 až 86.

B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) tablety zkoušené látky se shoduje se spektrem tablety fenoteroliumbromidu CRL.

C. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu G R.

Zkoušený roztok. 10 mg se rozpustí v lihu 96% R a zředí se jím na 10 ml.

Porovnávací roztok. 10 mg fenoteroliumbromidu CRL se rozpustí v lihu 96% R a zředí se jím na 10 ml.

Na vrstvu se odděleně nanese po 2 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů amoniaku 26% R, vody R a methanolu prostého aldehydů R (1,5 + 10 + 90) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a postříká se roztokem manganistanu draselného R (10 g/l). Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku polohou, zbarvením a velikostí odpovídá hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku.

D. Asi 10 mg se rozpustí v roztoku tetraboritanu sodného R (20 g/l), zředí se jím na 50 ml, přidá se 1 ml roztoku aminopyrazolonu R (10 g/l), 10 ml roztoku hexakyanoželezitanu draselného R (2 g/l) a 10 ml dichlormethanu R. Po protřepání a oddělení vrstev se spodní vrstva zbarví červenohnědě.

E. Vyhovuje zkoušce (a) na bromidy (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Roztok S. 2,00 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředí se jí na 50,0 ml.

Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok Ž7 (2.2.2, Metoda II).

Hodnota pH (2.2.3). 4,2 až 5,2; měří se roztok S.

Fenon. Absorbance (2.2.25) roztoku S měřená při 330 nm není větší než 0,42 (0,2 %).

Diastereoizomery. Stanoví se kapalinovou chromatografií (2.2.29).

Zkoušený roztok. 25,0 mg se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 10,0 ml.

Porovnávací roztok. 25,0 mg fenoteroliumbromidu CRL (obsahujícího 4,0 % diastereoizomerů) se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 10,0 ml.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

• nerezové ocelové kolony délky 0,25 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem oktade-cylsilanizovaným pro chromatografií R (5 μm až 10 μm),

• mobilní fáze, kterou je roztok připravený následovně: ke směsi 1 objemového dílu roztoku dihydrogenfosforečnanu draselného R (9 g/l) a 69 objemových dílů roztoku hydrogenfosforečnanu sodného R (24 g/l), u níž bylo předem upraveno pH na hodnotu 8,5 pomocí kyseliny fosforečné R, se přidá 30 objemových dílů methanolu R. Průtoková rychlost je 1 ml/min,

• spektrofotometrického detektoru, 280 nm,

• injektorové smyčky.

Nastříkne se 20 μl porovnávacího roztoku. Nastaví se citlivost systému tak, aby výška píku diastereoizomerů eluovaných ihned po hlavním píku nebyla menší než 10 % celé stupnice zapisovače. Zkoušku lze hodnotit, jestliže výška minima oddělujícího pík diastereoizomerů od hlavního píku není menší než 4 % stupnice zapisovače; retenční čas hlavního píku je méně než 20 min.

Nastříkne se odděleně 20 μl zkoušeného roztoku a 20 μl porovnávacího roztoku. Změří se výška píku každého diastereoizomeru na obou chromatogramech spuštěním kolmice z vrcholu píku k čáře vedené od minima mezi oběma píky k základní linii. Na chromatogramu zkoušeného roztoku výška tohoto píku není větší než výška odpovídajícího píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (4,0 %).

Železo (2.4.9). Zbytek ze zkoušky Síranový popel se rozpustí ve 2,5 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS a zředí se vodou R na 10 ml. Takto připravený roztok vyhovuje limitní zkoušce na železo (5 μg/g).

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

0,600 g se rozpustí v 50 ml vody R, přidá se 5 ml kyseliny dusičné zředěné RS, 25,0 ml dusičnanu stříbrného 0,1 mol/l VS a 2 ml síranu amonno železitého RS2. Protřepe se a titruje se thiokyanatanem amonným 0,1 mol/l VS do oranžového zbarvení. Provede se slepá zkouška.

1 ml dusičnanu stříbrného 0,1 mol/l VS odpovídá 38,43 mg C17H22BrNO4.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.

Separandum.

Nečistoty

[image omitted]

A. (RS)-1-(3,5-dihydroxyfenyl)-2-{(SR)-1-[2-(4-hydroxyfenyl)isopropylamino]}ethanol,

[image omitted]

B. 1-(3,5-dihydroxyfenyl)-2-{(RS)-1-[2-(4-hydroxyfenyl)isopropylamino]}ethanon(fenon).

§§ Fentanyli dihydrogenocitras [image omitted]

Fentanyliumdihydrogencitrat

Synonymum. Fentanyli citras

[image omitted]

C28H36N2O8	Mr 528,60	CAS 990-73-8

Je to 4-(N-fenyl-N-propionyl)amino-1-fenethylpiperidiniumdihydrogencitrat. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 99,0 % až 101,0 % sloučeniny C28H36N2O8.

Vlastnosti

Bílý nebo téměř bílý prášek. Je dobře rozpustný ve vodě, snadno rozpustný v methanolu, mírně rozpustný v lihu 96%.

Taje při teplotě asi 152 °C, za rozkladu.

Zkoušky totožnosti

Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje s referenčním spektrem Ph. Eur. fentanyliumdihydrogencitratu.

Zkoušky na čistotu

Vzhled roztoku. 0,2 g se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 20 ml. Roztok je čirý (2.2.1) a bezbarvý (2.2.2, Metoda II).

Příbuzné látky. Stanoví se kapalinovou chromatografií (2.2.29).

Zkoušený roztok. 0,100 g se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10,0 ml.

Porovnávací roztok (a). Pro přípravu rozkladné sloučeniny (nečistota D) in situ se 10 mg zkoušené látky rozpustí v 10,0 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS a zahřívá se na vodní lázni 4 h pod zpětným chladičem. Pak se zneutralizuje 10,0 ml hydroxidu sodného zředěného RS a odpaří se na vodní lázni do sucha. Ochladí se, zbytek se rozpustí v 10 ml methanolu R a zfiltruje se.

Porovnávací roztok (b). 1,0 ml zkoušeného roztoku se zředí methanolem R na 100,0 ml. 5,0 ml tohoto roztoku se zředí methanolem R na 20,0 ml.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

• nerezové oceloové kolony délky 0,1 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem oktadecylsilanizovaným pro chromatografií R (3 μm),

• mobilní fáze s průtokovou rychlostí 1,5 ml/min s následujícím gradientovým programem: