Vyhláška Ministerstva zdravotnictví, kterou se stanoví požadavky na jakost, postup při přípravě, zkoušení, uchovávání a dávkování léčiv (Český lékopis 1997)

Čas (min)	Mobilní fáze A % (V/V)	Mobilní fáze B % (V/V)	Poznámka
0 → 15	90 → 40	10 → 60	lineární gradient
15 → 20	40	60	izokratická eluce
20 → 25	90	10	přepnutí na původní podmínky
25 = 0	90	10	začátek dalšího gradientu

• mobilní fáze A - roztok uhličitanu amonného R (5 g/l) ve směsi objemových dílů tetrahydrofuranu R a vody R (10 + 90),

• mobilní fáze B - acetonitril R,

• spektrofotometrického detektoru, 220 nm.

Kolona se promývá do ustavení rovnováhy nejméně 30 min acetonitrilem R a pak nejméně 5 min mobilní fází o počátečním složení. Citlivost detektoru se nastaví tak, aby výška hlavního píku na chromatogramu 10 μl porovnávacího roztoku (b) byla nejméně 50 % celé stupnice zapisovače.

Nastříkne se 10 μl porovnávacího roztoku (a). Při zaznamenání chromatogramů za předepsaných podmínek jsou retenční časy: fentanylu asi 10 min; nečistoty D asi 12 min. Zkoušku lze hodnotit, jestliže rozlišení mezi píkem fentanylu a píkem nečistoty D je nejméně 8,0; je-li třeba, upraví se koncentrace acetonitrilu v mobilní fázi nebo se upraví program lineárního gradientu.

Nastříkne se odděleně 10 μl methanolu R (slepá zkouška), 10 μl zkoušeného roztoku a 10 μl porovnávacího roztoku (b). Na chromatogramu zkoušeného roztoku plocha žádného píku, kromě hlavního píku, není větší než plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,25 %); součet ploch všech píků, kromě hlavního píku, není větší než dvojnásobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,5 %). Nepřihlíží se k žádnému píku získanému ve slepé zkoušce, k žádnému píku, jehož relativní retenční čas vzhledem k hlavnímu píku je 0,05 nebo méně, a k žádnému píku s plochou menší než 0,2násobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b).

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší ve vakuu při 60 °C.

Stanovení obsahu

0,300 g se rozpustí v 50 ml směsi objemových dílů kyseliny octové ledové R a 2-butanonu R (1 + 7). Titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS za použití 0,2 ml naftolbenzeinu RS jako indikátoru.

1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l VS odpovídá 52,86 mg C28H36N2O8.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.

Omamná látka.

Nečistoty

[image omitted]

A. N-oxid N-fenyl-N-[1(2-fenylethyl)piperidin-4-yl]propionamid,

[image omitted]

B. N-fenyl-N-(piperidin-4-yl)propionamid,

[image omitted]

C. N-fenyl-N-[1-(2-fenylethyl)piperidin-4-yl]acetamid,

[image omitted]

D. N-fenyl-1-(2-fenylethyl)piperidin-4-amin.

Ferrosi fumaras [image omitted]

Fumaran železnatý

Synonymum. Ferrum fumaricum

[image omitted]

C4H2FeO4	Mr 169,90	CAS 141-01-5

Je to železnatá sůl kyseliny (E)-butendiové. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje nejméně 93,0 % sloučeniny C4H2FeO4.

Vlastnosti

Jemný červenooranžový nebo červenohnědý prášek. Je těžce rozpustný ve vodě, velmi těžce rozpustný v lihu 96%.

Zkoušky totožnosti

A. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu GF254R.

Zkoušený roztok. K 1 g se přidá 25 ml směsi stejných objemových dílů kyseliny chlorovodíkové R a vody R a zahřívá se 15 min na vodní lázni. Po ochlazení se zfiltruje a filtrát se použije ve zkoušce C. Zbytek se promyje 50 ml směsi objemových dílů kyseliny chlorovodíkové zředěné RS a vody R (1 + 9) a promývací tekutina se odstraní. Zbytek se vysuší při 100 °C až 105 °C. 20 mg zbytku se rozpustí v acetonu R a zředí se jím na 10 ml.

Porovnávací roztok. 20 mg kyseliny fumarové CRL se rozpustí v acetonu R a zředí se jím na 10 ml.

Na vrstvu se odděleně nanese po 5 μl každého roztoku a vyvíjí se v nenasycené komoře směsí objemových dílů kyseliny mravenčí bezvodé R, dichlormethanu R, 1-butanolu R a heptanu R (12 + 16 + 32 + 44) po dráze 10 cm. Vrstva se suší 15 min při 105 °C a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídá polohou a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku.

B. 0,5 g se smíchá s 1 g resorcinolu R. K 0,5 g směsi v kelímku se přidá 0,15 ml kyseliny sírové R a opatrně se zahřívá; tvoří se tmavě červená polotuhá hmota. Tato hmota se opatrně převede do 100 ml vody R; vznikne oranžově žluté zbarvení a roztok nefluoreskuje.

C. Filtrát získaný ve zkoušce totožnosti A vyhovuje zkoušce (a) na železo (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Sírany (2.4.13). 0,15 g se zahřívá s 8 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS a 20 ml vody destilované R. Ochladí se ve vodě s ledem, zfiltruje se a zředí se vodou destilovanou R na 30 ml. 15 ml tohoto roztoku vyhovuje limitní zkoušce na sírany (0,2 %).

Arsen (2.4.2). 1,0 g se smíchá s 15 ml vody R a 15 ml kyseliny sírové R a zahřívá se do úplného vysrážení kyseliny fumarové. Ochladí se, přidá se 30 ml vody R, zfiltruje se a sraženina se promyje vodou R. Filtrát a promývací tekutina se spojí a zředí se vodou R na 125 ml. 25 ml tohoto roztoku vyhovuje limitní zkoušce A na arsen (5 μg/g).

Železo (Fe^3+). Nejvýše 2,0 %. 3,0 g se rozpustí v baňce se zabroušenou zátkou ve směsi 10 ml kyseliny chlorovodíkové R a 100 ml vody R a rychle se zahřeje k varu. 15 s se vaří, potom se rychle ochladí, přidají se 3 g jodidu draselného R, baňka se uzavře a nechá se 15 min stát chráněna před světlem. Přidají se 2 ml škrobu RS jako indikátoru a titruje se uvolněný jod thiosíranem sodným 0,1 mol/l VS. Provede se slepá zkouška. Rozdíl mezi spotřebami při těchto titracích odpovídá jodu uvolněnému železitým iontem.

1 ml thiosíranu sodného 0,1 mol/l VS odpovídá 5,585 mg Fe^3+.

Těžké kovy (2.4.8). 1,0 g se vaří opatrně s 10 ml kyseliny chlorovodíkové RS, ochladí se, zfiltruje se a promyje se malými množstvími vody R. Filtrát a promývací tekutiny se spojí, přidají se 2 ml peroxidu vodíku koncentrovaného R a vaří se do zmenšení objemu na 5 ml. Po ochlazení se přidají 3 ml vody R, 12 ml kyseliny chlorovodíkové R, roztok se převede do dělicí nálevky a protřepe se pětkrát 20 ml isobutylmethylketonu nasyceného kyselinou chlorovodíkovou (připraví se protřepáním 100 ml čerstvě předestilovaného isobutylmethylketonu R s 1 ml kyseliny chlorovodíkové RS). Spojené vodné vrstvy se vaří do zmenšení objemu asi na 10 ml, ochladí se, upraví se pH roztoku amoniakem zředěným RS1 na 4 a zředí se vodou R na 25 ml. 12 ml tohoto roztoku vyhovuje limitní zkoušce A na těžké kovy (50 μg/g). Porovnávací roztok se připraví za použití základního roztoku olova (2 μg Pb/ml).

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 1,0 %; 1,000 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Stanovení obsahu

0,150 g se mírným zahřátím rozpustí v 7,5 ml kyseliny sírové zředěné RS, ochladí se, přidá se 25 ml vody R a 0,1 ml feroinu RS. Ihned se titruje tetrasulfatoceričitanem amonným 0,1 mol/l VS do změny oranžového zbarvení na světle modrozelené.

1 ml tetrasulfatoceričitanu amonného 0,1 mol/l VS odpovídá 16,99 mg C4H2FeO4.

Uchovávání

Ve vzduchotěsných obalech, chráněn před světlem.

Ferrosi gluconas [image omitted]

Glukonan železnatý

[image omitted]

C12H22FeO14 . nH2O	Mr bezvodého 446,14	CAS 299-29-6

Je to hydratovaná železnatá sůl kyseliny D-glukonové. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 11,8 % až 12,5 % dvojmocného železa.

Vlastnosti

Zelenožlutý až šedý prášek nebo granule. Je snadno, ale pomalu rozpustný ve vodě na zelenohnědý roztok, snadněji je rozpustný v horké vodě, prakticky nerozpustný v lihu 96%.

Zkoušky totožnosti

A. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu G R.

Zkoušený roztok. 20 mg se rozpustí, je-li třeba zahřátím ve vodní lázni při 60 °C, ve 2 ml vody R.

Porovnávací roztok. 20 mg glukonanu železnatého CRL se rozpustí, je-li třeba zahřátím ve vodní lázni při 60 °C, ve 2 ml vody R.

Na vrstvu se odděleně nanese po 5 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů ethylacetatu R, amoniaku 26% R, vody R a lihu 96% (10 + 10 + 30 + 50) po dráze 10 cm. Vrstva se 20 min suší při 100 °C až 105 °C, nechá se zchladnout a postříká se roztokem dichromanu draselného R (50 g/l) ve 40% roztoku kyseliny sírové R. Po 5 min je hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku shodná polohou, barvou a velikostí s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku.

B. 1 ml roztoku S, viz Zkoušky na čistotu, vyhovuje zkoušce (a) na železo (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Roztok S. 5,0 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R připravené z vody destilované R, zahřeje se na 60 °C, ochladí se a zředí se stejným rozpouštědlem na 50 ml.

Vzhled roztoku. 2 ml roztoku S se zředí vodou R na 10 ml. Tento roztok pozorovaný proti světlu je čirý (2.2.1).

Hodnota pH (2.2.3). 4,0 až 5,5; měří se roztok S za 3 h až 4 h po jeho přípravě.

Sacharosa a redukující cukry. 0,5 g se rozpustí v 10 ml teplé vody R, přidá se 1 ml amoniaku zředěného RS1 a 30 min se nechá probublávat sirovodíkem R. Filtruje se, sraženina se promyje dvakrát 5 ml vody R. Filtrát a promývací tekutina se spojí, okyselí se kyselinou chlorovodíkovou zředěnou RS za použití papíru lakmusového modrého R a navíc se přidají 2 ml stejné kyseliny. Roztok se vaří, dokud unikající páry nezpůsobují další tmavnutí papíru s octanem olovnatým R, a dále se vaří, dokud se objem nezmenší asi na 10 ml. Ochladí se, přidá se 15 ml uhličitanu sodného RS a po 5 min stání se zfiltruje. Filtrát se zředí vodou R na 100 ml. K 5 ml tohoto roztoku se přidají 2 ml vínanu měďnatého RS, 1 min se vaří a nechá se 1 min stát; nevznikne červená sraženina.

Chloridy (2.4.4). 0,8 ml roztoku S se zředí vodou R na 15 ml. Tento roztok vyhovuje limitní zkoušce na chloridy (0,06 %).

Šťavelany. 5,0 g se rozpustí ve směsi 10 ml kyseliny sírové zředěné RS a přidá se 40 ml vody R. Roztok se třepe 5 min s 50 ml etheru R. Vodná vrstva se oddělí a třepe se 5 min s 20 ml etheru R. Spojené etherové vrstvy se odpaří do sucha, zbytek se rozpustí v 15 ml vody R a zfiltruje se. Filtrát se vaří, dokud se jeho objem nezmenší na 5 ml. Přidá se 1 ml kyseliny octové zředěné RS, 1,5 ml chloridu vápenatého RS a nechá se 30 min stát; nevznikne sraženina.

Sírany (2.4.13). Ke 3,0 ml roztoku S se přidají 3 ml kyseliny octové R a zředí se vodou destilovanou R na 15 ml. Tento roztok vyhovuje limitní zkoušce na sírany (500 μg/g). Roztoky se pozorují proti světlu.

Arsen (2.4.2). 0,5 g vyhovuje limitní zkoušce A na arsen (2 μg/g).

Baryum. 10 ml roztoku S se zředí vodou destilovanou R na 50 ml, přidá se 5 ml kyseliny sírové zředěné RS a nechá se 5 min stát. Tento roztok neopalizuje intenzivněji než směs 10 ml roztoku S a 45 ml vody destilované R. Roztoky se pozorují proti světlu.

Železo (Fe3+). Nejvýše 1,0 %. 5,00 g se v baňce se zabroušenou zátkou rozpustí ve směsi 10 ml kyseliny chlorovodíkové R a 100 ml vody prosté oxidu uhličitého R. Přidají se 3 g jodidu draselného R, baňka se uzavře a nechá se 5 min stát chráněna před světlem. Uvolněný jod se titruje thiosíranem sodným 0,1 mol/l VS za použití 0,5 ml škrobu RS přidaného před koncem titrace. Provede se slepá zkouška. Při titraci se spotřebuje nejvýše 9,0 ml thiosíranu sodného 0,1 mol/l VS.

Těžké kovy (2.4.8). 2,5 g se dokonale smíchá v křemenném kelímku s 0,5 g oxidu hořečnatého R1 a žíhá se do matné červeně, dokud se nezíská homogenní hmota. 1 h se žíhá při 800 °C a po ochlazení se ke zbytku přidá 20 ml horké kyseliny chlorovodíkové R. Po ochlazení se tekutina převede do dělicí nálevky a třepe se 3 min třikrát s 20 ml isobutylmethylketonu R nasyceného kyselinou chlorovodíkovou (připraví se protřepáním 100 ml čerstvě předestilovaného isobutylmethylketonu R s 1 ml kyseliny chlorovodíkové R). Nechají se oddělit vrstvy a vodná vrstva se varem odpaří na polovinu objemu, ochladí se a zředí se vodou R na 25 ml. 7,5 ml tohoto roztoku se neutralizuje za použití papíru lakmusového červeného R a amoniaku zředěného RS1 a zředí se vodou R na 15 ml. 12 ml tohoto roztoku vyhovuje limitní zkoušce A na těžké kovy (20 μg/g). Porovnávací roztok se připraví za použití základního roztoku olova (1 μg Pb/ml).

Ztráta sušením (2.2.32). 7,0 % až 10,5 %; 0,500 g se suší 5 h v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Mikrobiální znečištění (2.6.12). Nejvýše 103 živých mikroorganismů v 1 gramu. Stanoví se plotnovou metodou.

Stanovení obsahu

0,5 g hydrogenuhličitanu sodného R se rozpustí ve směsi 30 ml kyseliny sírové zředěné RS a 70 ml vody R. Když směs přestane šumět, přidá se 1,000 g zkoušené látky a opatrným mícháním se rozpustí. Přidá se 0,1 ml feroinu RS a titruje se hexanitratoceričitanem amonným 0,1 mol/l VS do vzniku červeného zbarvení.

1 ml hexanitratoceričitanu amonného 0,1 mol/l VS odpovídá 5,585 mg dvojmocného železa.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.

Ferrosi sulfas [image omitted]

Síran železnatý

FeSO4 . 7H2O	Mr 278,01	CAS 7782-63-0
	Mr bezvodého 151,90

Je to heptahydrát síranu železnatého. Obsahuje 98,0 % až 105,0 % sloučeniny FeSO4 . 7H2O.

Vlastnosti

Krystalický světle zelený prášek nebo modrozelené krystalky, na vzduchu větrající. Je snadno rozpustný ve vodě, velmi snadno rozpustný ve vroucí vodě, prakticky nerozpustný v lihu 96%. Oxidací na vlhkém vzduchu se barví do hněda.

Zkoušky totožnosti

A. Vyhovuje zkoušce na sírany (2.3.1).

B. Vyhovuje zkoušce (a) na železo (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Roztok S. 2,5 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R, přidá se 0,5 ml kyseliny sírové zředěné RS a zředí se vodou R na 50 ml.

Vzhled roztoku. Roztok S neopalizuje intenzivněji než porovnávací suspenze II (2.2.1).

Hodnota pH (2.2.3). 3,0 až 4,0; měří se roztok připravený rozpuštěním 0,5 g ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředěním stejným ropouštědlem na 10 ml.

Chloridy (2.4.4). 3,3 ml roztoku S se zředí vodou R na 10 ml a přidá se 5 ml kyseliny dusičné zředěné RS. Tento roztok vyhovuje limitní zkoušce na chloridy (300 μg/g). Porovnávací roztok se připraví za použití směsi 10 ml základního roztoku chloridu (5 μg Cl/ml) a 5 ml kyseliny dusičné zředěné RS. Pro tuto zkoušku se použije 0,15 ml dusičnanu stříbrného RS2.

Železo (Fe3+). Nejvýše 0,5 %. 5,00 g se v kuželové baňce se zabroušenou zátkou rozpustí ve směsi 10 ml kyseliny chlorovodíkové R a 100 ml vody prosté oxidu uhličitého R. Přidají se 3 g jodidu draselného R, baňka se uzavře a nechá se 5 min stát ve tmě. Uvolněný jod se titruje thiosíranem sodným 0,1 mol/l VS za použití 0,5 ml škrobu RS přidaného před koncem titrace. Za stejných podmínek se provede slepá zkouška. Při titraci se spotřebuje nejvýše 4,5 ml thiosíranu sodného 0,1 mol/l VS.

Těžké kovy (2.4.8). 1,0 g se rozpustí v 10 ml kyseliny chlorovodíkové RS, přidají se 2 ml peroxidu vodíku koncentrovaného R a vaří se do odpaření tekutiny na 5 ml. Ochladí se, zředí se kyselinou chlorovodíkovou RS na 20 ml, převede se do dělicí nálevky a třepe se 3 min třikrát s 20 ml isobutylmethylketonu nasyceného kyselinou chlorovodíkovou (připraví se protřepáním 100 ml čerstvě předestilovaného isobutylmethylketonu R s 1 ml kyseliny chlorovodíkové RS). Nechají se oddělit vrstvy a vodná vrstva se varem odpaří na polovinu objemu, ochladí se a zředí se vodou R na 25 ml (roztok a). 7,5 ml roztoku (a) se neutralizuje za použití papíru lakmusového R a amoniaku zředěného RS1 a zředí se vodou R na 15 ml. 12 ml tohoto roztoku vyhovuje limitní zkoušce A na těžké kovy (50 μg/g). Porovnávací roztok se připraví za použití základního roztoku olova (1 μg Pb/ml).

Mangan. Nejvýše 0,1 %. 1,0 g se rozpustí ve 40 ml vody R, přidá se 10 ml kyseliny dusičné R a vaří se, dokud vznikají červené plyny. Přidá se 0,5 g peroxodisíranu diamonného R a 10 min se vaří. Případné růžové zbarvení se odstraní přidáváním po kapkách roztoku siřičitanu sodného R (50 g/l) a varem se odstraní pach oxidu siřičitého. Přidá se 10 ml vody R, 5 ml kyseliny fosforečné R, 0,5 g jodistanu sodného R, vaří se 1 min a ochladí se. Roztok není intenzivněji zbarven než porovnávací roztok připravený současně stejným způsobem za použití 1,0 ml manganistanu draselného 0,02 mol/l VS, k němuž se přidají stejné objemy zkoumadel.

Zinek. Nejvýše 500 μg/g. K 5 ml roztoku (a) získaného ve zkoušce Těžké kovy se přidá 1 ml hexakyanoželeznatanu draselného RS a zředí se vodou R na 13 ml. Po 5 min vzniklý zákal není intenzivnější než porovnávací roztok připravený současně smícháním 10 ml základního roztoku zinku (10 μg Zn/ml), 2 ml kyseliny chlorovodíkové RS a 1 ml hexakyanoželeznatanu draselného RS.

Stanovení obsahu

2,5 g hydrogenuhličitanu sodného R se rozpustí ve směsi 150 ml vody R a 10 ml kyseliny sírové R. Když směs přestane šumět, přidá se 0,500 g zkoušené látky a opatrným mícháním se rozpustí. Přidá se 0,1 ml feroinu RS a titruje se hexanitratoceričitanem amonným 0,1 mol/l VS do vzniku červeného zbarvení.

1 ml hexanitratoceričitanu amonného 0,1 mol/l VS odpovídá 27,80 mg FeSO4 . 7H2O.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech.

Fibrini glutinum [image omitted]

Fibrinové lepidlo

Skládá se ze dvou základních složek: složka 1 (koncentrát fibrinogenu) je bílkovinná frakce obsahující lidský fibrinogen a lidský faktor XIII a složka 2 je přípravek obsahující lidský trombin. Tato druhá složka přeměňuje první na fibrin po rekonstituci a smíchání za přítomnosti iontů vápníku. Ostatní látky (např. lidský fibronektin a inhibitor plasminu jako aprotinin) a stabilizátory (např. lidský albumin) mohou být přidány před nebo v průběhu trombinem indukované tvorby fibrinu. Nepřidávají se protimikrobní konzervační látky.

Lidské složky se získávají z plazmy pro frakcionaci, která vyhovuje požadavkům článku Plasma humanum ad separationem. K použité plazmě se nepřidávají žádná antibiotika.

Po roztátí nebo rozpuštění v předepsaném objemu rozpouštědla obsahuje složka 1 nejméně 60 g srazitelné bílkoviny v litru a nejméně 10 jednotek faktoru XIII v mililitru. Účinnost trombinu ve složce 2 má široké rozmezí (přibližně od 4 m.j. do 500 m.j./ml).

Výroba

Metoda přípravy zahrnuje postup nebo postupy, které prokazatelně odstraňují nebo inaktivují známá infekční agens. Jsou-li k inaktivaci virů použity v průběhu výroby nějaké látky, následné čisticí postupy jsou validovány, aby se prokázalo, že koncentrace těchto látek je snížena na vyhovující úroveň a jejich zbytky neohrozí bezpečnost přípravku pro nemocné.

Složky nebo směsi složek se filtrují filtry zadržujícími bakterie a asepticky se rozplňují do sterilních nádob. Nádoby s lyofilizovanými složkami se uzavírají ve vakuu nebo se před uzavřením plní dusíkem prostým kyslíku nebo jiným vhodným inertním plynem. V každém případě se uzavírají tak, aby se vyloučila kontaminace mikroorganismy.

Vlastnosti

Lyofilizované složky jsou bílé nebo slabě žluté prášky nebo sypké hmoty. Zmražené složky jsou bezbarvé nebo slabě žluté neprůsvitné hmoty. Kapalné složky jsou bezbarvé nebo slabě žluté.

Lyofilizované a zmražené složky se předepsaným způsobem rozpustí nebo nechají roztát bezprostředně před provedením zkoušky totožnosti a dalších zkoušek s výjimkou zkoušky na rozpustnost a obsah vody.

I. Složka 1 (koncentrát fibrinogenu)

Zkoušky totožnosti

A. U zkoušeného přípravku se provedou precipitační zkoušky s vhodným rozsahem druhově specifických sér. Doporučuje se provést tyto zkoušky se specifickými séry proti plazmatickým bílkovinám všech druhů domácích zvířat obvykle používaných v příslušné zemi k přípravě látek biologického původu. Zkoušený přípravek obsahuje bílkoviny lidského původu a dává negativní reakce se specifickými séry proti plazmatickým bílkovinám jiných druhů.

B. Stanovení fibrinogenu přispívá k ověření totožnosti složky 1.

C. Stanovení faktoru XIII přispívá k ověření totožnosti složky 1.

Zkoušky na čistotu

Hodnota pH (2.2.3). 6,5 až 8,0.

Rozpustnost. Lyofilizované koncentráty se do 20 min rozpustí v předepsaném objemu rozpouštědla a při předepsané teplotě. Vznikne téměř bezbarvý, jasný nebo slabě zakalený roztok.

Stabilita roztoku. Do 120 min od rozpuštění nebo roztátí se nevytvoří gel.

Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Nejvýše 3,0 %; provede se u lyofilizovaných přípravků.

Sterilita (2.6.1). Vyhovuje zkoušce na sterilitu.

Stanovení obsahu a účinnosti

Fibrinogen (srazitelná bílkovina). Použije se metoda A nebo metoda B. Stanovený obsah srazitelné bílkoviny v miligramech je 70 % až 130 % deklarovaného množství.

A. Srazitelná bílkovina (stanovení dusíku mineralizací s kyselinou sírovou). K 0,2 ml rekonstituovaného zkoušeného přípravku se přidají 2 ml vhodného tlumivého roztoku (pH 6,6 až 6,8) obsahujícího dostatečné množství trombinu R (přibližně 3 m.j./ml) a vápníku (0,05 mol/l). Nechá se 20 min stát při 37 °C, sraženina se oddělí odstřeďováním (5000 gn, 20 min), důkladně se promyje roztokem chloridu sodného R (9 g/l) a stanoví se bílkovina jako dusík po mineralizací s kyselinou sírovou (2.5.9). Obsah bílkoviny se vypočítá násobením výsledku faktorem 6,0.

B. Zkouška srážlivosti. Rekonstituovaný zkoušený přípravek se zředí roztokem chloridu sodného R (9 g/l) tak, aby obsah fibrinogenu byl v rozmezí 0,1 mg/ml až 1 mg/ml. 0,2 ml zředěného přípravku se nechá stát 60 s při 37 °C a potom se přidají 0,2 ml vhodného roztoku trombinu R (přibližně 20 m.j./ml, který obsahuje nejméně 1 mmol vápníku/l). Vhodnou metodou se stanoví doba srážení. Postup se opakuje alespoň s třemi různými ředěními (ve výše uvedeném rozsahu) vhodného porovnávacího fibrinogenu (např. referenční lidská plazma). Referenční lidská plazma se kalibruje postupem podle této zkoušky proti smíšené čerstvé plazmě od více než 100 dárců. Ze vztahů naměřených časů srážení pro ředění porovnávacího přípravku a obsahu fíbrinogenu se na logaritmický papír sestrojí kalibrační křivka. Z této křivky se odečte obsah fibrinogenu ve zkoušeném přípravku.

Faktor XIII. Pro stanovení účinnosti (funkční faktor XIII) se připraví vhodná ředění rekonstituované složky 1 a referenční lidské plazmy smícháním s roztokem obsahujícím chlorid sodný R (9 g/l) a lidský albumin (4 g/l). Ke každému ředění se přidá takové množství roztoku hovězího fibrinogenu, který nemá aktivitu faktoru XIII (AF XIII), a přebytek vápníku a trombinu, aby došlo ke koagulaci fibrinogenu. Nechá se stát 1 h při 37 °C. Do každé zkumavky se přidá vhodné množství roztoku kyseliny chloroctové R (10 g/l), protřepe se každých 10 min a za 30 min se zaznamená pro každý vzorek nejvyšší ředicí faktor (D), při němž koagulát ještě není rozpuštěn. Účinnost faktoru XIII v jednotkách na mililitr se vypočítá ze vzorce:

AF XIII=Dcomp 1Dref.AF XIIIref.

Stanovená účinnost vyjádřená v jednotkách je nejméně 60 % a nejvýše 140 % udávané účinnosti.

II. Složka 2 (trombinový přípravek)

Zkoušky totožnosti

A. U zkoušeného přípravku se provedou precipitační zkoušky s vhodným rozsahem druhově specifických sér. Doporučuje se provést tyto zkoušky se specifickými séry proti plazmatickým bílkovinám všech druhů domácích zvířat obvykle používaných v příslušné zemi k přípravě látek biologického původu. Přípravek obsahuje bílkoviny lidského původu a dává negativní reakce se specifickými séry proti plazmatickým bílkovinám jiných druhů.

B. Stanovení trombinu přispívá k ověření totožnosti složky 2.

Zkoušky na čistotu

Hodnota pH (2.2.3). 6,0 až 8,0.

Rozpustnost. Lyofilizované přípravky se do 5 min rozpustí v předepsaném objemu rozpouštědla; vznikne bezbarvý, čirý nebo slabě zakalený roztok.

Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Nejvýše 3,0 %; provede se u lyofilizovaných přípravků.

Sterilita (2.6.1) Vyhovuje zkoušce na sterilitu.

Stanovení účinnosti

Trombin. Rekonstituovaný zkoušený přípravek se rozpustí v roztoku obsahujícím chlorid sodný R (9 g/l) a albumin hovězí R (10 g/l) a zředí se jím na přibližnou koncentraci 4 m.j. až 10 m.j. trombinu v mililitru. 0,1 ml zředěného roztoku se smíchá s 0,9 ml roztoku fibrinogenu (1 g/l srazitelné bílkoviny) zahřátého na 30 °C a okamžitě se začne měřit čas srážení.

Postup se opakuje nejméně s třemi ředěními referenčního přípravku trombinu (v rozmezí uvedeném výše), kalibrovaného v mezinárodních jednotkách. Ze vztahu naměřených časů srážení referenčního přípravku a obsahu jednotek trombinu se na logaritmický papír sestrojí kalibrační křivka. Z této křivky se odečte obsah trombinu ve zkoušeném přípravku v mezinárodních jednotkách.

Stanovená účinnost je nejméně 80 % a nejvýše 125 % udávané účinnosti.

Uchovávání

Chráněno před světlem.

Označování

V označení se uvede:

• množství fibrinogenu (v miligramech srazitelné bílkoviny), faktoru XIII (v jednotkách) a trombinu (v mezinárodních jednotkách) v příslušném obalu,

• kde je to vhodné, objem rozpouštědla na rozpuštění přípravku.

† Flucloxacillinum natricum [image omitted]

Sodná sůl flukloxacilinu

[image omitted]

C19H16ClFN3NaO5S . H2O	Mr 493,87	CAS 34214-51-2
	Mr bezvodé 475,85

Je to monohydrát sodné soli kyseliny (6R)-6-[3-(2-chlor-6-fluorfenyl)-5-methyl-4-isoxazolkar-boxamido]penicilanové. Počítáno na bezvodou látku, obsahuje 95,0 % až 101,0 % sloučeniny C19H16ClFN3NaO5S.

Výroba

Pokud se vyrábí způsobem, který může v látce zanechat zbytky kyseliny 2-ethylhexanové, vyhovuje následující zkoušce:

Kyselina 2-ethylhexanová. Nejvýše 0,8 %; stanoví se plynovou chromatografií (2.2.28) za použití vhodné validované metody.

Vlastnosti

Bílý nebo téměř bílý krystalický hygroskopický prášek. Je snadno rozpustná ve vodě a v methanolu, dobře rozpustná v lihu 96%.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: A a D.

Alternativní sestava zkoušek: B, C a D, viz Obecné zásady (1.2).

A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem sodné soli flukloxacilinu CRL.

B. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu silanizovaného HR.

Zkoušený roztok. 25 mg se rozpustí v 5 ml vody R.

Porovnávací roztok (a). 25 mg sodné soli flukloxacilinu CRL se rozpustí v 5 ml vody R.

Porovnávací roztok (b). 25 mg sodné soli kloxacilinu CRL, 25 mg sodné soli dikloxacilinu CRL a 25 mg sodné soli flukloxacilinu CRL se rozpustí v 5 ml vody R.

Na vrstvu se nanese odděleně po 1 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů acetonu R a roztoku octanu amonného R (154 g/l), jehož pH bylo upraveno kyselinou octovou ledovou R na 5,0, (30 + 70) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu, vystaví se působení par jodu do vzniku skvrn a hodnotí se na denním světle. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídá svou polohou, zbarvením a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) jsou tři zřetelně oddělené skvrny.

C. Asi 2 mg se převedou do zkumavky asi 150 mm dlouhé a o průměru 15 mm, zvlhčí se 0,05 ml vody R a přidají se 2 ml formaldehydu v kyselině sírové RS. Obsah zkumavky se promíchá kroužením; roztok je slabě zelenožlutý. Zkumavka se na 1 min vloží do vodní lázně; roztok zežloutne.

D. Vyhovuje zkoušce (a) na sodík (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Roztok S. 2,50 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředí se jí na 25,0 ml.

Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1). Absorbance roztoku S měřená při 430 nm (2.2.25) je nejvýše 0,04.

Hodnota pH (2.2.3). 5,0 až 7,0; měří se roztok S.

Specifická optická otáčivost (2.2.7). +158° až +168°, počítáno na bezvodou látku. Měří se roztok připravený rozpuštěním 0,250 g ve vodě R a zředěním stejným rozpouštědlem na 25,0 ml.

Příbuzné látky. Stanoví se kapalinovou chromatografií (2.2.29) postupem uvedeným ve Stanovení obsahu. Nastříkne se zkoušený roztok (a) a chromatogram se zaznamenává po dobu odpovídající 5násobku retenčního času hlavního píku. Nastříkne se porovnávací roztok (b). Na chromatogramu zkoušeného roztoku (a) plocha žádného píku, kromě hlavního píku, není větší než plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (1,0 %); součet ploch všech píků, kromě hlavního píku, není větší než 5násobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (5,0 %). Nepřihlíží se k píkům, jejichž plocha je menší než 0,05násobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b).

Dimethylanilin. Nejvýše 20 μg/g. Stanoví se plynovou chromatografií (2.2.28) za použití naftalenu R jako vnitřního standardu.

Roztok vnitřního standardu. 50,0 mg naftalenu R se rozpustí v cyklohexanu R a zředí se jím na 50,0 ml. 5,0 ml tohoto roztoku se zředí cyklohexanem R na 100,0 ml.

Zkoušený roztok. K 1,00 g ve zkumavce se zabroušenou zátkou se přidá 5 ml hydroxidu sodného 1 mol/l RS a 1,0 ml roztoku vnitřního standardu. Zkumavka se uzavře a intenzivně se 1 min třepe. V případě potřeby se odstřeďuje a použije se vrchní vrstva.

Porovnávací roztok. K 50,0 mg dimethylanilinu R se přidají 2 ml kyseliny chlorovodíkové R a 20 ml vody R, třepe se do rozpuštění a zředí se vodou R na 50,0 ml. 5,0 ml tohoto roztoku se zředí vodou R na 250,0 ml. K 1,0 ml posledního roztoku se ve zkumavce se zabroušenou zátkou přidá 5 ml hydroxidu sodného 1 mol/l RS a 1,0 ml roztoku vnitřního standardu. Zkumavka se uzavře a intenzivně se 1 min třepe. V případě potřeby se odstřeďuje a použije se vrchní vrstva.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

• skleněné kolony délky 2 m a vnitřního průměru 2 mm naplněné křemelinou silanizovanou pro plynovou chromatografií R, impregnovanou 3 % polyfenylmethylsiloxanu R,

• dusíku pro chromatografií R jako nosného plynu při průtokové rychlosti 30 ml/min,

• plamenoionizačního detektoru,

• teplota kolony se udržuje na 120 °C, teplota nástřikového prostoru a detektoru je 150 °C.

Nastřikuje se odděleně 1 μl zkoušeného roztoku a 1 μl porovnávacího roztoku.

Voda, semimikrostanovení (2.5.12). 3,0 % až 4,5 %; provede se s 0,300 g zkoušené látky.

Sterilita (2.6.1). Pokud je látka určena k výrobě parenterálních přípravků bez dalšího vhodného sterilizačního postupu, vyhovuje zkoušce na sterilitu.

Pyrogenní látky (2.6.8). Pokud je látka určena k výrobě parenterálních přípravků bez dalšího vhodného postupu odstraňujícího pyrogenní látky, vyhovuje zkoušce na pyrogenní látky, při níž se vstřikuje na 1 kg hmotnosti králíka 1,0 ml roztoku zkoušené látky (20 mg/ml) ve vodě na injekci R.

Stanovení obsahu

Stanoví se kapalinovou chromatografií (2.2.29).

Zkoušený roztok (a). 50,0 mg se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 50,0 ml.

Zkoušený roztok (b). 5,0 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí mobilní fází na 50,0 ml.

Porovnávací roztok (a). 50,0 mg sodné soli flukloxacilinu CRL se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 50,0 ml. 5,0 ml se zředí mobilní fází na 50,0 ml.

Porovnávací roztok (b). 5,0 ml porovnávacího roztoku (a) se zředí mobilní fází na 50,0 ml.

Porovnávací roztok (c). 5 mg sodné soli flukloxacilinu CRL a 5 mg sodné soli kloxacilinu CRL se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 50,0 ml.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

• nerezové ocelové kolony délky 0,25 m a vnitřního průměru 4 mm naplněné silikagelem oktadecylsilanizovaným pro chromatografií R (5 μm),

• mobilní fáze s průtokovou rychlostí 1,0 ml/min. Je to směs objemových dílů roztoku dihydrogenfosforečnanu sodného R (2,7 g/l), jehož pH bylo upraveno hydroxidem sodným zředěným RS na hodnotu 5,0, a acetonitrilu R (75 + 25),

• spektrofotometrického detektoru, 225 nm,

• injektorové smyčky, 20 μl.

Nastříkne se porovnávací roztok (c). Citlivost systému se nastaví tak, aby výška hlavních píků na chromatogramu byla nejméně 50 % celé stupnice zapisovače. Zkoušku lze hodnotit, jestliže rozlišení mezi prvním píkem (kloxacilin) a druhým píkem (flukloxacilin) je nejména 2,5. Porovnávací roztok (a) se nastříkne šestkrát. Zkoušku lze hodnotit, jestliže relativní směrodatná odchylka plochy píku flukloxacilinu je nejvýše 1,0 %. Zkoušený roztok (b) a porovnávací roztok (a) se nastřikují střídavě.

Uchovávání

Ve vzduchotěsných obalech, při teplotě nepřevyšující 25 °C. Je-li látka sterilní, uchovává se ve sterilním vzduchotěsném zabezpečeném obalu.

Separandum.

Označování

V označení na obalu se uvede, zda je látka:

• sterilní,

• prostá pyrogenních látek.

Nečistoty

[image omitted]

A. kyselina(4S)-2-{karboxy{[[3-(6-fluorfenyl-2-chlor)-5-methylisoxazol-4-yl]karbonyl]amino}--methyl}-5,5-dimethylthiazobdin-4-karboxylová (penicilové kyseliny flukloxacilinu),

[image omitted]

B. kyselina (2RS,4S)-2-{{[[3-(6-nuorfenyl-2-chlor)-5-methylisoxazol-4-yl]karbonyl]amino}-methyl}-5,5-dimethylthiazolidin-4-karboxylová (penilové kyseliny flukloxacilinu),

[image omitted]

C. kyselina (2S,5R,6R)-6-amino-3,3-dimethyl-7-oxo-4-thia-1-azabicyklo[3,2,0]heptan-2-karboxylová (kyselina 6-aminopenicilanová),

[image omitted]

D. kyselina 3-(6-fluorfenyl-2-chlor)-5-methylisoxazol-4-karboxylová.

† Flucytosinum [image omitted]

Flucytosin

[image omitted]

C4H4FN3O	Mr 129,09	CAS 2022-85-7

Je to 4-amino-5-fluor-2(1H)-pyrimidinon. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 98,5 % až 101,0 % sloučeniny C4H4FN3O.

Vlastnosti

Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek. Je mírně rozpustný ve vodě, těžce rozpustný v ethanolu, prakticky nerozpustný v etheru.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: A.

Alternativní sestava zkoušek: B, C a D, viz Obecné zásady (1.2).

A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem flucytosinu CRL.

B. Hodnotí se chromatogramy získané při zkoušce Příbuzné látky, viz Zkoušky na čistotu. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) odpovídá polohou a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku (a).

C. Asi 5 mg se smíchá s 45 mg oxidu horečnatého těžkého R a žíhá se v kelímku do téměř bílého zbytku (obvykle méně než 5 min). Nechá se zchladnout, přidá se 1 ml vody R 0,05 ml fenolftaleinu RS1 a asi 1 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS do vzniku bezbarvého roztoku. Zfiltruje se a k filtrátu se přidá čerstvě připravená směs 0,1 ml alizarinu SRS a 0,1 ml dusičnan-oxidu zirkoničitého RS. Promíchá se, nechá se 5 min stát a porovná se zbarvení roztoku s kontrolním roztokem připraveným současně stejným způsobem; červené zbarvení roztoku se změní na žluté.

D. K 5 ml roztoku S, viz Zkoušky na čistotu, se přidá 0,15 ml bromové vody R a protřepe se; roztok se odbarví.

Zkoušky na čistotu

Roztok S. 0,5 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředí se jí na 50 ml.

Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok HŽ7 nebo Ž7 (2.2.2, Metoda II).

Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy vhodného silikagelu.

Zkoušený roztok (a). 50 mg se rozpustí ve směsi objemových dílů vody R a methanolu R (10 + 15) a zředí se stejnou směsí na 5 ml.

Zkoušený roztok (b). 1 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí směsí objemových dílů vody R a methanolu R (10 + 15) na 10 ml.

Porovnávací roztok (a). 10 mg flucytosinu CRL se rozpustí ve směsi objemových dílů vody R a methanolu R (10 + 15) a zředí se stejnou směsí na 10 ml.

Porovnávací roztok (b). 1 ml zkoušeného roztoku (b) se zředí směsí objemových dílů vody R a methanolu R (10 + 15) na 100 ml.

Porovnávací roztok (c). 5 mg fluorouracilu CRL se rozpustí v 5 ml porovnávacího roztoku (a).

Na vrstvu se odděleně nanese po 10 μl každého roztoku a vyvíjí se v nenasycené komoře směsí objemových dílů kyseliny mravenčí bezvodé R, vody R, methanolu R a ethylacetatu R (1 + 15 + 25 + 60) po dráze 12 cm. Po vytěkání rozpouštědel volně na vzduchu se vrstva vystaví na 5 min parám chloru v uzavřené komoře, do které byla předem na 15 min vložena miska se směsí objemových dílů roztoku manganistanu draselného R (15 g/l), kyseliny chlorovodíkové RS1 a vody R (2 + 1 + 1). Vrstva se suší v proudu studeného vzduchu do odstranění přebytku chloru; vrstva pod nanesenými body na startu nedává s kapkou škrobu s jodidem draselným RS modré zbarvení. Vrstva se rovnoměrně postříká roztokem škrobu s jodidem draselným R a pozoruje se v denním světle. Žádná skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (a), kromě hlavní skvrny, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,1 %). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) jsou dvě zřetelně oddělené skvrny.

Fluoridy. Nejvýše 200 μg/g. Provede se potenciometrické stanovení fluoridů za použití fluoridové selektivní indikační elektrody a srovnávací argentchloridové elektrody. Všechny roztoky se připravují a uchovávají v nádobách z plastů.

Tlumivý roztok. 58 g chloridu sodného R se rozpustí v 500 ml vody R, přidá se 57 ml kyseliny octové ledové R a 200 ml roztoku kyseliny cyklohexylendinitriltetraoctové R (100 g/l) v roztoku hydroxidu sodného 1 mol/l RS. Hodnota pH se upraví roztokem hydroxidu sodného R (200 g/l) na 5,0 až 5,5 a zředí se vodou R na 1000,0 ml.

Zkoušený roztok. 1,00 g se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 100,0 ml.

Porovnávací roztoky. 4,42 g fluoridu sodného R, předem 2 h sušeného při 120 °C, se rozpustí v 300 ml vody R a zředí se jí na 1000,0 ml (roztok (a), 1,90 g/l fluoridů). Připraví se tři porovnávací roztoky ředěním roztoku (a) 1 ve 100, 1 v 1000 a 1 v 10 000.

K 20,0 ml každého porovnávacího roztoku se přidá 10,0 ml tlumivého roztoku a magneticky se míchá. Elektrody se zavedou do roztoku, 5 min se roztok nechá stát za stálého míchání a změří se rozdíl potenciálů mezi elektrodami. Hodnota potenciálu každého porovnávacího roztoku se nanese na semilogaritmický papír jako funkce koncentrace fluoridů. Za přesně stejných podmínek se zjistí rozdíl potenciálu u zkoušeného roztoku a vypočítá se obsah fluoridů.

Těžké kovy (2.4.8). 1,0 g vyhovuje limitní zkoušce C na těžké kovy (20 μg/g). Použije se platinový kelímek. Porovnávací roztok se připraví za použití 2 ml základního roztoku olova (10 μg Pb/ml).

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 1,0 %; 1,000 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky v platinovém kelímku.

Stanovení obsahu

0,100 g se rozpustí ve 40 ml kyseliny octové bezvodé R, přidá se 100 ml acetanhydridu R a titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20).

1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l VS odpovídá 12,91 mg C4H4FN3O.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.

Separandum.

† Fludrocortisoni acetas [image omitted]

Fludrokortisonacetat

Synonymum. Fludrocortisonum aceticum

[image omitted]

C23H31FO6	Mr 422,49	CAS 514-36-3

Je to 9-fluor-11β,17,21-trihydroxy-4-pregnen-3,20-dion-21-acetat. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 97,0 % až 103,0 % sloučeniny C23H31FO6.

Vlastnosti

Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek. Je prakticky nerozpustný ve vodě, mírně rozpustný v ethanolu, těžce rozpustný v etheru.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: A a B.

Alternativní sestava zkoušek: C, D a E, viz Obecné zásady (1.2).

A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem fludrokortisonacetatu CRL. Pokud spektra získaná se vzorky v tuhém stavu jsou rozdílná, rozpustí se odděleně zkoušená i referenční látka v minimálním objemu acetonu R, odpaří se do sucha a se zbytky se znovu zaznamenají spektra látek.

B. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy vhodného silikagelu s fluorescenčním indikátorem pro detekci při 254 nm.

Zkoušený roztok. 10 mg se rozpustí ve směsi objemových dílů methanolu R a dichlormethanu R (1 + 9) a zředí se stejnou směsí na 10 ml.

Porovnávací roztok (a). 10 mg fludrokortisonacetatu CRL se rozpustí ve směsi objemových dílů methanolu R a dichlormethanu R (1 + 9) a zředí se stejnou směsí na 10 ml.

Porovnávací roztok (b). 5 mg kortisonacetatu CRL se rozpustí v 5 ml porovnávacího roztoku (a).

Na vrstvu se odděleně nanese po 5 μl každého roztoku a vyvíjí se mobilní fází připravenou přidáním směsi objemových dílů vody R a methanolu R (1,2 + 8) do směsi objemových dílů etheru R a dichlormethanu R (15 + 77) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku se polohou a velikostí shoduje s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Vrstva se postříká kyselinou sírovou v lihu RS a zahřívá se 10 min nebo do objevení skvrn při 120 °C. Po ochlazení se vrstva pozoruje v denním světle a v ultrafialovém světle při 365 nm. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídá na denním světle polohou a barvou, v ultrafialovém světle při 365 nm fluorescencí a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) jsou dvě zřetelně oddělené skvrny.

C. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy vhodného silikagelu s fluorescenčním indikátorem pro detekci při 254 nm.

Zkoušený roztok (a). 25 mg se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 5 ml (tento roztok se použije také k přípravě zkoušeného roztoku (b)). 2 ml tohoto roztoku se zředí dichlormethanem R na 10 ml.

Zkoušený roztok (b). 2 ml roztoku získaného při přípravě zkoušeného roztoku (a) se přenesou do 15ml skleněné zkumavky se skleněnou nebo polytetrafluoroethylenovou zátkou, přidá se 10 ml hydrogenuhličitanu draselného nasyceného v methanolu RS a ihned se do roztoku zavede proud dusíku R a probublává se 5 min. Pak se zkumavka uzavře a zahřívá se 2 h 30 min ve vodní lázni při 45 °C chráněna před světlem. Nechá se zchladnout.

Porovnávací roztok (a). 25 mg fludrokortisonacetatu CRL se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 5 ml (tento roztok se použije také k přípravě porovnávacího roztoku (b)). 2 ml tohoto roztoku se zředí dichlormethanem R na 10 ml.

Porovnávací roztok (b). 2 ml roztoku získaného při přípravě porovnávacího roztoku (a) se přenesou do 15ml skleněné zkumavky se skleněnou nebo polytetrafluoroethylenovou zátkou, přidá se 10 ml hydrogenuhličitanu draselného nasyceného v methanolu RS a ihned se do roztoku zavede proud dusíku R a probublává se 5 min. Pak se zkumavka uzavře a zahřívá se 2 h 30 min ve vodní lázni při 45 °C chráněna před světlem. Nechá se zchladnout.

Na vrstvu se odděleně nanese po 5 μl každého roztoku a vyvíjí se mobilní fází připravenou přidáním směsi objemových dílů vody R a methanolu, R (1,2 + 8) do směsi objemových dílů etheru R a dichlormethanu R (15 + 77) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Hlavní skvrna na chromatogramech zkoušených roztoků odpovídá polohou a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu odpovídajícího porovnávacího roztoku. Vrstva se postříká kyselinou sírovou v lihu RS a zahřívá se 10 min nebo do objevení skvrn při 120 °C. Po ochlazení se vrstva pozoruje v denním světle a v ultrafialovém světle při 365 nm. Hlavní skvrna na chromatogramech zkoušených roztoků odpovídá na denním světle polohou a barvou, v ultrafialovém světle při 365 nm fluorescencí a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu odpovídajícího porovnávacího roztoku. Hlavní skvrny na chromatogramech zkoušeného roztoku (b) a porovnávacího roztoku (b) mají hodnotu RF zřetelně nižší než hlavní skvrny na chromatogramech zkoušeného roztoku (a) a porovnávacího roztoku (a).

D. Asi 5 mg se smíchá s 45 mg oxidu horečnatého těžkého R a žíhá se v kelímku až do získání téměř bílého zbytku (obvykle méně než 5 min). Nechá se zchladnout, přidá se 1 ml vody R, 0,05 ml fenolftaleinu RS1 a asi 1 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS do vzniku bezbarvého roztoku. Zfiltruje se a k filtrátu se přidá čerstvě připravená směs 0,1 ml alizarinu S RS a 0,1 ml dusičnan-oxidu zirkoničitého RS. Promíchá se, nechá se 5 min stát a porovná se zbarvením roztoku s kontrolním roztokem připraveným současně stejným způsobem; červené zbarvení roztoku se změní na žluté.

E. Asi 10 mg vyhovuje zkoušce na acetyl (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Specifická optická otáčivost (2.2.7). +148° až +156°, počítáno na vysušenou látku. Měří se roztok připravený rozpuštěním 0,250 g v dioxanu R a zředěním stejným rozpouštědlem na 25,0 ml.

Příbuzné látky. Stanoví se kapalinovou chromatografií (2.2.29).

Zkoušený roztok. 20,0 mg se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 10,0 ml.

Porovnávací roztok (a). 2,0 mg fludrokortisonacetatu CRL a 2,0 mg hydrokortisonacetatu CRL se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 50,0 ml.

Porovnávací roztok (b). 1,0 ml zkoušeného roztoku se zředí mobilní fází na 50,0 ml.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

• nerezové ocelové kolony délky 0,2 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem oktadecylsilanizovaným pro chromatografii R,

• mobilní fáze, kterou je směs objemových dílů tetrahydrofuranu R a vody R (35 + 65), s průtokovou rychlostí 1 ml/min,

• spektrofotometrického detektoru, 254 nm.

Nastříkne se porovnávací roztok (b) a nastaví se citlivost systému tak, aby výška hlavního píku činila 70 % až 90 % celé stupnice zapisovače.

Kolona se ustálí promýváním mobilní fází po dobu asi 30 min při průtokové rychlosti 1 ml/min. Nastříkne se 20 μl porovnávacího roztoku (a). Jsou-li chromatogramy zaznamenány za popsaných podmínek, retenční časy jsou: hydrokortisonacetatu asi 8,5 min a fludrokortisonacetatu asi 10 min. Zkoušku lze hodnotit, jestliže rozlišení mezi píky hydrokortisonacetatu a fludrokortisonacetatu není menší než 1,0. Není-li dosaženo tohoto rozlišení, upraví se koncentrace tetrahydrofuranu v mobilní fázi. Zvýšením koncentrace tetrahydrofuranu se zkrátí retenční čas.

Nastříkne se odděleně 20 μl zkoušeného roztoku a 20 μl porovnávacího roztoku (b) a chromatografie se nechá probíhat po dobu odpovídající dvojnásobku retenčního času hlavního píku. Na chromatogramu zkoušeného roztoku plocha žádného píku, kromě hlavního píku, není větší než polovina plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (1,0 %); součet ploch všech píků, kromě hlavního píku, není větší než 0,75násobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (1,5 %). Nepřihlíží se k píku rozpouštědla a k píkům, jejichž plocha je menší než 0,025násobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b).

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 1,0 %; 0,500 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Stanovení obsahu

10,0 mg se rozpustí v lihu 96% R a zředí se jím na 100,0 ml. 5,0 ml tohoto roztoku se zředí lihem 96% R na 50,0 ml. Měří se absorbance (2.2.25) v maximu při 238 nm.

Obsah C23H31FO6 se vypočítá za použití specifické absorbance, která má hodnotu 405.

Uchovávání

Separandum.

§ Flunitrazepamum [image omitted]

Flunitrazepam

[image omitted]

C6H12FN3O3	Mr 313,29	CAS 1622-62-4

Je to 5-(2-fluorfenyl)-1-methyl-7-nitro-1H-1,4-benzodiazepin-2(3H)-on. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 98,5 % až 101,5 % sloučeniny C16H12FN3O3.

Vlastnosti

Bílý nebo nažloutlý krystalický prášek. Je prakticky nerozpustný ve vodě, dobře rozpustný v acetonu, těžce rozpustný v etheru a v lihu 96%.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: A a B.

Alternativní sestava zkoušek: A, C, D a E, viz Obecné zásady (1.2).

A. Teplota tání (2.2.14). 168 °C až 172 °C.

B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem flunitrazepamu CRL.

C. Chromatogramy získané při zkoušce Příbuzné látky, viz Zkoušky na čistotu, se pozorují v ultrafialovém světle při 254 nm. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) odpovídá polohou a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku (b).

D. Asi 10 mg se rozpustí, je-li třeba zahřátím, ve 2 ml methanolu R. Přidá se 0,05 ml hydroxidu sodného zředěného RS; vznikne intenzivní žluté zbarvení.

E. Asi 5 mg se smíchá s 45 mg oxidu horečnatého těžkého R a žíhá se v kelímku až do získání téměř bílého zbytku (obvykle méně než 5 min). Nechá se zchladnout, přidá se 1 ml vody R, 0,05 ml fenolftaleinu RS1 a asi 1 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS do vzniku bezbarvého roztoku. Zfiltruje se a k filtrátu se přidá čerstvě připravená směs 0,1 ml alizarinu S RS a 0,1 ml dusičnan-oxidu zirkoničitého RS. Promíchá se, nechá se 5 min stát a porovná se barva roztoku s kontrolním roztokem připraveným současně stejným způsobem; červené zbarvení roztoku se změní na žluté.

Zkoušky na čistotu

Příbuzné látky. Zkouška se provede za ochrany před světlem. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu GF254R.

Zkoušený roztok (a). 0,20 g se rozpustí v acetonu R a zředí se jím na 5 ml. Připraví se bezprostředně před použitím.

Zkoušený roztok (b). 1 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí acetonem R na 50 ml.

Porovnávací roztok (a). 1 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí acetonem R na 20 ml. 3 ml tohoto roztoku se zředí acetonem R na 50 ml.

Porovnávací roztok (b). 8 mg flunitrazepamu CRL se rozpustí v acetonu R a zředí se jím na 10 ml.

Porovnávací roztok (c). 8 mg flunitrazepamu CRL a 8 mg nitrazepamu CRL se rozpustí v acetonu R a zředí se jím na 10 ml.

Na vrstvu se nanese po 5 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů ethylacetatu R a nitromethanu R (15 + 85) po dráze 12 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Na chromatogramu zkoušeného roztoku (a) žádná skvrna, kromě hlavní skvrny, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (0,3 %). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) jsou dvě zřetelně oddělené hlavní skvrny.

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

0,250 g se rozpustí ve 20 ml kyseliny octové bezvodé R, přidá se 50 ml acetanhydridu R a titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20).

1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l VS odpovídá 31,33 mg C16H12FN3O3.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.

Psychotropní látka.

† Fluocinoloni acetonidum [image omitted]

Fluocinolonacetonid

Synonymum. Acetonid fluocinolonu

[image omitted]

C24H30F2O6	Mr 452,49	CAS 67-73-2

Je to 6α,9-difluor-11β,21-dihydroxy-16α,17-isopropylidendioxy-1,4-pregnadien-3,20-dion. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 96,0 % až 104,0 % sloučeniny C24H30F2O6.

Vlastnosti

Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek. Je prakticky nerozpustný ve vodě a v petroletheru, dobře rozpustný v acetonu a v ethanolu.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: A a B.

Alternativní sestava zkoušek: B, C a D, viz Obecné zásady (1.2).

A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem fluocinolonacetonidu CRL.

B. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití impregnované vrstvy křemeliny G R. Deska se vloží do komory obsahující potřebné množství směsi objemových dílů formamidu R a acetonu R (10 + 90) tak, aby byla deska ponořena ve směsi do výšky asi 5 mm. Vrstva se impregnuje vyvíjením směsí po dráze dosahující 1 cm nad předepsanou dráhu, potom se vyjme z komory a nechá se stát (asi 2 min až 5 min) do vymizení pachu rozpouštědel. Vrstva se použije do 2 h po impregnaci a vyvíjí se ve směru vyvíjení při impregnaci.

Zkoušený roztok. 25 mg se rozpustí ve směsi objemových dílů methanolu R a chloroformu R (1 + 9) a zředí se stejnou směsí na 10 ml.

Porovnávací roztok. 25 mg fluocinolonacetonidu CRL se rozpustí ve směsi objemových dílů methanolu R a chloroformu R (1 + 9) a zředí se stejnou směsí na 10 ml.

Na vrstvu se odděleně nanese po 5 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů toluenu R, chloroformu R a cyklohexanu R (14,5 + 28 + 57,5) po dráze 15 cm. Vrstva se zahřívá 15 min při 120 °C a potom se postříká kyselinou sírovou v lihu RS. Pak se znovu zahřívá 15 min při 120 °C nebo až do vzniku skvrn. Po ochlazení se vrstva pozoruje v denním světle a v ultrafialovém světle při 365 nm. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídá na denním světle polohou, zbarvením a velikostí a v ultrafialovém světle při 365 nm polohou, velikostí a fluorescencí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku.

C. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy křemeliny G R, která se impregnuje způsobem uvedeným ve zkoušce B. Vrstva se použije do 2 h po impregnaci a vyvíjí se ve směru stejném jako při impregnaci.

Zkoušený roztok. 10 mg se v dělicí nálevce rozpustí v 1,5 ml kyseliny octové ledové R, přidá se 0,5 ml roztoku oxidu chromového R (20 g/l) a roztok se nechá 30 min stát. Pak se přidá 5 ml vody R a 2 ml dichlormethanu R a intenzivně se 2 min protřepává. Po oddělení se použije dolní vrstva.

Porovnávací roztok. 10 mg fluocinolonacetonidu CRL se v dělicí nálevce rozpustí v 1,5 ml kyseliny octové ledové R, přidá se 0,5 ml roztoku oxidu chromového R (20 g/l) a roztok se nechá 30 min stát. Pak se přidá 5 ml vody R a 2 ml dichlormethanu R a intenzivně se 2 min protřepává. Po oddělení se použije dolní vrstva.

Na vrstvu se odděleně nanese po 5 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů toluenu R, chloroformu R a cyklohexanu R (14,5 + 28 + 57,5) po dráze 15 cm. Vrstva se zahřívá 15 min při 120 °C a potom se postříká kyselinou sírovou v lihu RS. Pak se znovu zahřívá 15 min při 120 °C nebo až do vzniku skvrn. Po ochlazení se vrstva pozoruje v denním světle a v ultrafialovém světle při 365 nm. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídá na denním světle polohou, zbarvením a velikostí a v ultrafialovém světle při 365 nm polohou, velikostí a fluorescencí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku.

D. 0,5 ml nasyceného roztoku oxidu chromového R v kyselině sírové R se ve zkumavce zahřívá na přímém plameni až do vzniku bílého dýmu v horní části zkumavky. Roztok smáčí stěny zkumavky a nemá mastný vzhled. Přidají se asi 2 mg zkoušené látky a zahřívá se opět do vzniku bílého dýmu. Roztok nesmáčí stěny zkumavky a nedá se snadno vylít ze zkumavky.

Zkoušky na čistotu

Specifická optická otáčivost (2.2.7). +92° až +96°, počítáno na vysušenou látku. Měří se roztok připravený rozpuštěním 0,100 g v dioxanu R a zředěním stejným rozpouštědlem na 10,0 ml.

Absorbance (2.2.25). 15,0 mg se rozpustí v ethanolu R a zředí se jím na 100,0 ml. 10,0 ml tohoto roztoku se zředí ethanolem R na 100,0 ml a měří se absorbance při 225 nm až 320 nm. Roztok vykazuje absorpční maximum při 239 nm. Specifická absorbance v maximu je 345 až 375, počítáno na vysušenou látku.

Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu GF254R.

Zkoušený roztok. 50 mg se rozpustí v chloroformu R a zředí se jím na 5 ml. Připraví se bezprostředně před použitím.

Porovnávací roztok (a). 1 ml zkoušeného roztoku se zředí chloroformem R na 50 ml.

Porovnávací roztok (a). 5 ml porovnávacího roztoku (a) se zředí chloroformem R na 10 ml.

Na vrstvu se odděleně nanese po 5 μl každého roztoku a vyvíjí se mobilní fází připravenou přidáním směsi objemových dílů vody R a methanolu R (1,2 + 8) ke směsi objemových dílů etheru R a dichlormethanu R (15 + 77) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Žádná skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku, kromě hlavní skvrny, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (2,0 %) a nejvýše jedna taková skvrna je intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (1,0 %).

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 1,0 %; 1,000 g látky se suší 3 h v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Stanovení obsahu

V průběhu stanovení se roztoky chrání před světlem.

Barevné reakční produkty mají schopnost se absorbovat na povrch skleněného nádobí, což vede k nižším výsledkům. Skleněné nádoby ošetřené barevnými reakčními produkty se vyhradí pouze pro toto stanovení a mezi stanoveními se umývají pouze vodou R.

V odměrné baňce na 25 ml se rozpustí přesná navážka zkoušené látky v lihu prostém aldehydů R tak, aby 10,0 ml tohoto roztoku obsahovalo 300 μg až 350 μg zkoušené látky. Stejným způsobem se současně připraví porovnávací roztok rozpuštěním fluocinolonacetonidu CRL. Do třetí odměrné baňky na 25 ml (kontrolní roztok) se převede 10 ml lihu prostého aldehydů R Do každé baňky se přidají 2,0 ml trifenyltetrazoliumchloridu RS. Vzduch nad roztokem se vytěsní proudem dusíku prostého kyslíku R, rychle se přidají 2,0 ml tetramethylamoniumhydroxidu zředěného RS a pokračuje se v zavádění dusíku prostého kyslíku R. Baňky se uzavřou a obsah se opatrně promíchá a zahřívá 1 h ve vodní lázni při 30 °C. Roztoky se rychle ochladí, zředí lihem prostým aldehydů R na 25,0 ml a ihned se měří absorbance (2.2.25) roztoků v uzavřených lem kyvetách proti kontrolnímu roztoku v maximu při 485 nm. Práce se provádí tak, aby doba od přidání tetramethylamoniumhydroxidu zředěného RS do měření absorbance byla u obou roztoků stejná.

Obsah C24H30F2O6 se vypočítá ze změřených absorbancí a koncentrací roztoků.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.

Separandum.

Fluoresceinum natricum [image omitted]

Sodná sůl fluoresceinu

[image omitted]

C20H10Na2O5	Mr 376,27	CAS 518-17-8

Je to disodná sůl kyseliny 2-(3-oxo-6-oxido-3H-xanthen-9-yl)benzoové. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 95,0 % až 103,0 % sloučeniny C20H10Na2O5.

Vlastnosti

Oranžově červený jemný hygroskopický prášek. Je snadno rozpustná ve vodě, dobře rozpustná v lihu 96%, prakticky nerozpustná v hexanu a v dichlormethanu.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: B a D.

Alternativní sestava zkoušek: A, C a D, viz Obecné zásady (1.2).

A. 0,1 ml roztoku S, viz Zkoušky na čistotu, se zředí vodou R na 10 ml; roztok vykazuje žlutozelenou fluorescenci. Přidá se 0,1 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS; fluorescence zmizí a po přidání 0,2 ml hydroxidu sodného zředěného RS se fluorescence opět objeví.

B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) tablety zkoušené látky se shoduje s referenčním spektrem Ph. Eur. sodné soli fluoresceinu.

C. Filtrační papír se povlhčí 0,05 ml roztoku připraveného pro zkoušku totožnosti A (před přidáním kyseliny chlorovodíkové zředěné RS); papír se zbarví žlutě. Vlhký papír se vystaví na 1 min parám bromu a pak parám amoniaku; žluté zbarvení se změní na tmavě růžové.

D. 0,1 g se žíhá v porcelánovém kelímku. Zbytek se rozpustí v 5 ml vody R a zfiltruje se. 2 ml filtrátu vyhovují zkoušce (a) na sodík (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Roztok S. 1,0 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R připravené z vody destilované R a zředí se stejným rozpouštědlem na 50 ml.

Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1), oranžově žlutý a vykazuje žlutozelenou fluorescenci.

Hodnota pH. 7,0 až 9,0; měří se roztok S.

Příbuzné látky a resorcinol. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy vhodného silikagelu.

Zkoušený roztok (a). 0,10 g se rozpustí v roztoku kyseliny chlorovodíkové R (10 g/l) v methanolu R a zředí se tímto roztokem na 10 ml.

Zkoušený roztok (b). 0,250 g se rozpustí v 5 ml vody R a pomocí 3 ml vody R se převede do dělicí nálevky, přidají se 2 ml tlumivého roztoku o pH 8 a 2,5 g chloridu sodného R. Protřepává se do rozpuštění chloridu sodného a pak se protřepává dvakrát s 25 ml etheru prostého peroxidických látek R. Etherová vrstva se vysuší síranem sodným bezvodým R a odpaří se do sucha za sníženého tlaku na rotační vakuové odparce. Zbytek se rozpustí v 10 ml roztoku kyseliny chlorovodíkové R (10 g/l) v methanolu R.

Porovnávací roztok (a). 0,5 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí roztokem kyseliny chlorovodíkové R (10 g/l) v methanolu R na 100 ml.

Porovnávací roztok (b). 1 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí roztokem kyseliny chlorovodíkové R (10 g/l) v methanolu R na 50 ml. 1 ml tohoto roztoku se zředí roztokem kyseliny chlorovodíkové R (10 g/l) v methanolu R na 10 ml.

Porovnávací roztok (c). 25 mg resorcinolu R se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 100 ml.

Porovnávací roztok (d). 10 ml porovnávacího roztoku (c) se zředí vodou R na 20 ml.

Porovnávací roztok (e). 5 ml porovnávacího roztoku (c) se smíchá s 1 ml zkoušeného roztoku (a) a roztok se zředí methanolem R na 10 ml.

Na vrstvu se nanese odděleně 5 μl zkoušeného roztoku (a) a (b) a porovnávacích roztoků (a), (b), (d) a (e) a vyvíjí se směsí objemových dílů methanolu R a dichlormethanu R (10 + 90) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 365 nm. Pak se vystaví na 30 min působení par jodu a pozoruje se v denním světle.

Na chromatogramu zkoušeného roztoku (a) žádná skvrna, kromě hlavní skvrny, není intenzivnější než hlavní skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (0,5 %) a nejvýše jedna taková skvrna je intenzivnější než hlavní skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,2 %).

Na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) skvrna odpovídající resorcinolu není intenzivnější než hlavní skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (d) (0,5 %).

Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (e) jsou dvě zřetelně oddělené skvrny. Skvrny odpovídající resorcinolu jsou viditelné pouze po detekci parami jodu.

Dimethylformamid. Provede se plynová chromatografie (2.2.28) za použití dimethylacetamidu R jako vnitřního standardu.

Roztok vnitřního standardu. 20 μl dimethylacetamidu R se zředí vodou R na 100 ml.

Zkoušený roztok (a). 1,0 g se rozpustí v 10 ml vody R a za opatrného míchání se přidá 10 ml roztoku kyseliny chlorovodíkové R (60 g/l). Nechá se 15 min stát a potom se odstřeďuje. V 5 ml supernatantní tekutiny se rozpustí 0,10 g fosforečnanu sodného dodekahydrátu R.

Zkoušený roztok (b). 1,0 g se rozpustí v 10 ml roztoku vnitřního standardu a za opatrného míchání se přidá 10 ml roztoku kyseliny chlorovodíkové R (60 g/l). Nechá se 15 min stát a potom se odstřeďuje. V 5 ml supernatantní tekutiny se rozpustí 0,10 g fosforečnanu sodného dodekahydrátu R

Porovnávací roztok. 20 μl dimethylformamidu R se zředí vodou R na 10 ml. 1 ml tohoto roztoku se zředí vodou R na 10 ml, přidá se 10 ml roztoku vnitřního standardu a promíchá se.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

• skleněné kolony délky 1,5 m a vnitřního průměru 4 mm naplněné křemelinou silanizovanou pro plynovou chromatografii R (135 μm až 175 μm), impregnovanou 10 % makrogolu 1000 R,

• dusíku pro chromatografii R jako nosného plynu při průtokové rychlosti 40 ml/min,

• plamenoionizačního detektoru.

Teplota kolony se udržuje na 120 °C, teplota nástřikového prostoru a detektoru na 170 °C. Nastříkne se po 2 μl každého roztoku.

Na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) se vypočítá poměr plochy píku dimethylformamidu k ploše píku vnitřního standardu; tento poměr není větší než odpovídající poměr na chromatogramu porovnávacího roztoku (0,2 %).

Chloridy (2.4.4). 10 ml roztoku S se smíchá s 90 ml vody R a 1 ml kyseliny dusičné zředěné RS a po 10 min se zfiltruje. 10 ml filtrátu se zředí vodou R na 15 ml; roztok vyhovuje limitní zkoušce na chloridy (0,25 %).

Sírany (2.4.13). 5 ml roztoku S se smíchá s 90 ml vody destilované R, 2,5 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS, zředí se vodou destilovanou R na 100 ml a zfiltruje se. 15 ml filtrátu vyhovuje limitní zkoušce na sírany (1,0 %).

Zinek. 5 ml roztoku S se zředí vodou R na 10 ml, přidají se 2 ml kyseliny chlorovodíkové RS a zfiltruje se. Filtrát se smíchá s 0,1 ml kyanoželeznatanu draselného RS; nevznikne zákal ani sraženina.

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 10,0 %; 1,000 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Stanovení obsahu

50,0 mg se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 500,0 ml.

5,0 ml tohoto roztoku se zředí tlumivým roztokem o pH 8,0 na 200,0 ml a měří se absorbance (2.2.25) v maximu při 492 nm.

Vypočítá se obsah C20H10Na2O5 za použití specifické absorbance, která má hodnotu 2050.

Uchovávání

Ve vzduchotěsných obalech, chráněna před světlem.

Nečistoty

[image omitted]

A. resorcinol.

†† Fluorouracilum [image omitted]

Fluoruracil

[image omitted]

C4H3FN2O2	Mr 130,08	CAS 51-21-8

Je to 5-fluor-2,4(1H,3H)-pyrimidindion. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 98,5 % až 101,0 % sloučeniny C4H3FN2O2.

Vlastnosti

Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek. Je mírně rozpustný ve vodě, těžce rozpustný v lihu 96%, prakticky nerozpustný v etheru.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: A.

Alternativní sestava zkoušek: B a C, viz Obecné zásady (1.2).

A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem fluorouracilu CRL.

B. Chromatogramy získané při zkoušce Příbuzné látky, viz Zkoušky na čistotu, se pozorují v ultrafialovém světle při 254 nm. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) odpovídá polohou a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku (a).

C. 0,5 ml nasyceného roztoku oxidu chromového R v kyselině sírové R se ve zkumavce zahřívá na přímém plameni do vzniku bílého dýmu v horní části zkumavky. Roztok smáčí stěnu zkumavky a nemá mastný vzhled. Přidají se asi 2 mg zkoušené látky a zahřívá se opět do vzniku bílého dýmu; roztok nesmáčí stěny zkumavky.

Zkoušky na čistotu

Roztok S. 0,5 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředí se jí na 50 ml.

Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a není intenzivněji zbarven než porovnávací barevný roztok HŽ7 nebo Ž7 (2.2.2, Metoda II).

Hodnota pH (2.2.3). 4,5 až 5,0; měří se roztok S.

Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití silikagelu GF254R.

Zkoušený roztok (a). 0,10 g se rozpustí ve směsi stejných objemových dílů methanolu R a vody R a zředí se stejnou směsí na 10,0 ml.

Zkoušený roztok (b). 2 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí směsí stejných objemových dílů methanolu R a vody R na 10,0 ml.

Porovnávací roztok (a). 20 mg fluorouracilu CRL se rozpustí ve směsi stejných objemových dílů methanolu R a vody R a zředí se stejnou směsí na 10 ml.

Porovnávací roztok (b). 2,5 ml porovnávacího roztoku (a) se zředí směsí stejných objemových dílů methanolu R a vody R na 200 ml.

Porovnávací roztok (c). 5 mg 5-hydroxyuracilu R se rozpustí ve směsi stejných objemových dílů methanolu R a vody R a zředí se stejnou směsí na 200 ml.

Na vrstvu se nanese odděleně po 10 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů methanolu R, vody R a ethylacetatu R (15 + 15 + 70) po dráze 12 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Žádná skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku, kromě hlavní skvrny, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,25 %). Vrstva se postříká čerstvě připraveným roztokem modři pravé B R (5,0 g/l) a potom hydroxidem sodným 0,1 mol/l RS. Žádná skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (a) odpovídající 5-hydroxyuracilu není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) (0,25 %).

Těžké kovy (2.4.8). Použije se platinový kelímek. 1,0 g vyhovuje limitní zkoušce C na těžké kovy (20 μg/g). Připraví se porovnávací roztok za použití 2 ml základního roztoku olova (10 μg Pb/ml).

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se 4 h suší ve vakuu při 80 °C.

Síranový popel (2.4.14). Použije se platinový kelímek. Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

0,1000 g se rozpustí za mírného zahřátí v 80 ml dimethylformamidu R. Po ochlazení se titruje tetrabutylamoniumhydroxidem 0,1 mol/l VS za použití 0,25 ml roztoku modři thymolové R (10 g/l) v dimethylformamidu R jako indikátoru. Provede se slepá zkouška.

1 ml tetrabutylamoniumhydroxidu 0,1 mol/l VS odpovídá 13,01 mg C4H3FN2O2.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.

Venenum.

† Fluoxetini hydrochloridum [image omitted]

Fluoxetiniumchlorid

[image omitted]

C17H19CIF3NO	Mr 345,79	CAS 59333-67-4

Je to (RS)-N-methyl-3-fenyl-3-(4-trifluormethylfenoxy)propylamoniumchlorid. Počítáno na bezvodou a acetonitrilu prostou látku, obsahuje 98,0 % až 101,5 % sloučeniny C17H19ClF3O.

Vlastnosti

Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek. Je mírně rozpustný ve vodě a v dichlormethanu, snadno rozpustný v methanolu.

Zkoušky totožnosti

A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) tablety zkoušené látky se shoduje se spektrem tablety fluoxetiniumchloridu CRL.

B. Vyhovuje zkoušce (a) na chloridy (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Roztok S. 2,0 g se rozpustí ve směsi objemových dílů vody R a methanolu R (15 + 85) a zředí se touto směsí na 100 ml.

Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a bezbarvý (2.2.2, Metoda II).

Hodnota pH (2.2.3). 4,5 až 6,5; měří se roztok připravený rozpuštěním 0,2 g ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředěním stejným rozpouštědlem na 20 ml.

Optická otáčivost (2.2.7). -0,05° až +0,05°; měří se roztok S.

Příbuzné látky. Stanoví se kapalinovou chromatografií (2.2.29) způsobem popsaným ve zkoušce Stanovení obsahu, při 215 nm.

Zkoušený roztok (a). 55,0 mg se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 10,0 ml.

Zkoušený roztok (b). 2,0 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí mobilní fází na 10,0 ml.

Porovnávací roztok. 22,0 mg fluoxetiniumchloridu CRL se rozpustí v 10,0 ml kyseliny sírové 0,5 mol/l RS. Roztok se zahřívá 3 h při teplotě asi 85 °C a pak se nechá zchladnout. Takto získaný roztok obsahuje fluoxetin nečistotu A a 4-trifluormethylfenol. K 0,4 ml tohoto roztoku se přidá 28,0 mg fluoxetiniumchloridu CRL a asi 1 mg fluoxetinu nečistoty B CRL a asi 1 mg fluoxetinu nečistoty C CRL a zředí se mobilní fází na 25,0 ml.

Při zaznamenání chromatogramů za předepsaných podmínek jsou relativní retenční časy vztažené k fluoxetiniumchloridu: fluoxetinu nečistoty A asi 0,24, fluoxetinu nečistoty B asi 0,27 a fluoxetinu nečistoty C asi 0,94.

Nastříkne se 10 μl porovnávacího roztoku.

Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramů porovnávacího roztoku je retenční čas píku fluoxetiniumchloridu 10 min až 18 min; retenční čas píku 4-fluormethylfenolu není větší než 35 min; poměr h/v není větší než 1,1 (h je vzdálenost mezi vrcholem píku fluoxetinu nečistoty C a základnou; v je vzdálenost mezi vrcholem píku fluoxetinu nečistoty C a nejnižším bodem křivky mezi píkem fluoxetinu nečistoty C a píkem fluoxetiniumchloridu). Jestliže je hodnota poměru větší než 1,1, sníží se objem methanolu a zvýší se objem roztoku triethylaminu v mobilní fázi.

Odděleně se nastříkne 10 μl zkoušeného roztoku (a) a 10 μl zkoušeného roztoku (b). Chromatogramy se zaznamenávají po dobu odpovídající trojnásobku retenčního času fluoxetiniumchloridu.

Na chromatogramů zkoušeného roztoku (a) plocha žádného píku odpovídajícího fluoxetinu nečistotě C není větší než 0,0015násobek plochy hlavního píku na chromatogramů zkoušeného roztoku (a) (0,15 %).