Vyhláška Ministerstva zdravotnictví, kterou se stanoví požadavky na jakost, postup při přípravě, zkoušení, uchovávání a dávkování léčiv (Český lékopis 1997)

Na chromatogramů zkoušeného roztoku (a) plochy píků odpovídajících fluoxetinu nečistotě A a fluoxetinu nečistotě B nejsou větší než 0,0125násobek plochy hlavního píku na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) (0,25 %); plocha žádného píku, kromě hlavního píku a píků odpovídajících fluoxetinu nečistotě A a B, není větší než 0,005násobek plochy hlavního píku na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) (0,1 %); součet ploch všech píků, kromě hlavního píku, není větší než 0,025násobek plochy hlavního píku na chromatogramů zkoušeného roztoku (b) (0,5 %). Nepřihlíží se k píkům s plochou menší než 0,0025násobek plochy hlavního píku na chromatogramů zkoušeného roztoku (b).

Acetonitril. Nejvýše 0,1 %; stanoví se plynovou chromatografií (2.2.28).

Zkoušený roztok. 50 mg se rozpustí v dimethylformamidu R a zředí se jím na 5,0 ml.

Porovnávací roztok. K 1,0 g acetonitrilu R se přidá dimethylformamid R promíchá se a zředí se dimethylformamidem R na 100,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí dimethylformamidem R na 1000,0 ml.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

• kapilární kolony z křemenného skla délky 30 m a vnitřního průměru asi 0,53 mm s vnitřní stěnou potaženou filmem makrogolu 20 000 R (tloušťky 1 μm),

• helia pro chromatografií R jako nosného plynu s průtokovou rychlostí 10 ml/min,

• plamenoionizačního detektoru.

Teplota kolony se 2 min udržuje na 35 °C, potom se zvyšuje rychlostí 15 °C/min až na 220 °C, při níž se udržuje 10 min; teplota nástřikového prostoru a detektoru je 250 °C.

Nastříkne se odděleně 1 μl zkoušeného roztoku, 1 pl porovnávacího roztoku a 1 μl rozpouštědla.

Na chromatogramu porovnávacího roztoku se zaznamená retenční čas acetonitrilu.

Na chromatogramu rozpouštědla se ověří, že zde není pík s retenčním časem odpovídajícím acetonitrilu.

Plocha píku acetonitrilu na chromatogramu zkoušeného roztoku není větší než plocha píku na chromatogramu porovnávacího roztoku.

Těžké kovy (2.4.8). 1,0 g vyhovuje limitní zkoušce C na těžké kovy (20 μg/g). K přípravě porovnávacího roztoku se použijí 2 ml základního roztoku olova (10 μg/ml Pb).

Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Nejvýše 0,5 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29).

Zkoušený roztok. 55,0 mg se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 50,0 ml. 10,0 ml tohoto roztoku se zředí mobilní fází na 100,0 ml.

Porovnávací roztok. 55,0 mg fluoxetiniumchloridu CRL se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 50,0 ml. 10,0 ml tohoto roztoku se zředí mobilní fází na 100,0 ml.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

• nerezové ocelové kolony délky 0,25 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem oktylsilanizovaným pro chromatografii R (5 μm),

• mobilní fáze o průtokové rychlosti 1 ml/min složené z objemových dílů methanolu R, tetrahydrofuranu R a roztoku triethylaminu R (8 + 30 + 62); roztok triethylaminu R se připraví takto: k 10 ml triethylaminu R se přidá 980 ml vody R, hodnota pH roztoku se upraví na 6,0 kyselinou fosforečnou R (asi 4,5 ml) a roztok se zředí vodou R na 1000 ml,

• spektrofotometrického detektoru, 227 nm.

Nastaví se citlivost detektoru tak, aby výška hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku nebyla menší než 50 % celé stupnice zapisovače.

Objemy methanolu a roztoku triethylaminu v mobilní fázi se upraví tak, aby retenční čas fluoxetiniumchoridu byl 10 min až 18 min.

Zkoušku lze hodnotit, jestliže faktor symetrie počítaný v 10 % výšky píku fluoxetiniumchloridu není větší než 2,0.

Odděleně se nastříkne 10 μl zkoušeného roztoku a 10 pl porovnávacího roztoku.

Obsah fluoxetiniumchloridu (C17H19ClF3NO) se vypočítá z ploch píků na chromatogramech zkoušeného roztoku a porovnávacího roztoku a za použití udaného obsahu C17H19ClF3NO ve fluoxetiniumchloridu CRL upraveného s přihlédnutím k obsahu vody a acetonitrilu ve zkoušené látce.

Uchovávání

V dobře uzavřeném obalu.

Separandum.

Nečistoty

[image omitted]

A. (RS)-3-methylamino-1-fenyl-1-propanol,

[image omitted]

B. methyl(3-fenylpropyl)amin,

[image omitted]

C. (RS)-methyl-[3-fenyl-3(3-trifluormethylfenoxy)propyl]amin.

† Fluphenazini decanoas [image omitted]

Flufenazindekanoat

Synonymum. Fluphenazinum decanoicum

[image omitted]

C32H44F3N3O2S	Mr 591,77	CAS 5002-47-1

Je to 2-{4-[3-(2-trifluormethyl-10-fenothiazinyl)propyl]-1-piperazinyl}ethyldekanoat. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 98,5 % až 101,5 % sloučeniny C32H44F3N3O2S.

Vlastnosti

Světle žlutá viskózní kapalina nebo žlutá hmota. Je prakticky nerozpustný ve vodě, velmi snadno rozpustný v dichlormethanu, v ethanolu a v etheru, snadno rozpustný v methanolu.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: B a C.

Alternativní sestava zkoušek: A, C, D a E, viz Obecné zásady (1.2).

A. 50,0 mg se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 100,0 ml. 1,0 ml roztoku se zředí methanolem R na 50,0 ml. Měří se absorbance (2.2.25) tohoto roztoku při 230 nm až 350 nm. Roztok vykazuje absorpční maximum při 260 nm a ploché absorpční maximum při asi 310 nm. Specifická absorbance v maximu při 260 nm je 570 až 630.

B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem flufenazindekanoatu CRL. Měří se tablety připravené odděleně nanesením 50 μl roztoků látek (25 g/l) v dichlormethanu R na tablety bromidu draselného R. Tablety se suší před zkouškou 1 h při 60 °C.

C. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu GF254R. Suchá vrstva se celá impregnuje v komoře vyvíjením roztokem tetradekanu R 5% (V/V) v heptanu R a nechá se usušit.

Zkoušený roztok. 20 mg se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml.

Porovnávací roztok (a). 20 mg flufenazindekanoatu CRL se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml.

Porovnávací roztok (b). 10 mg flufenazinenantatu CRL se rozpustí v porovnávacím roztoku (a) a zředí se jím na 5 ml.

Na vrstvu se odděleně nanese po 2 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů vody R a methanolu R (10 + 90) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídá polohou a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) jsou dvě zřetelně oddělené skvrny.

D. Asi 5 mg se smíchá s 45 mg oxidu horečnatého těžkého R a žíhá se v kelímku do téměř bílého zbytku (obvykle méně než 5 min). Nechá se zchladnout, přidá se 1 ml vody R 0,05 ml fenolftaleinu RS1 a asi 1 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS do vzniku bezbarvého roztoku. Zfiltruje se a k filtrátu se přidá čerstvě připravená směs 0,1 ml alizarinu S RS a 0,1 ml dusičnan-oxidu zirkoničitého RS. Promíchá se, nechá se 5 min stát a porovná se zbarvení roztoku s kontrolním roztokem připraveným současně stejným způsobem; zkoušený roztok je žlutý a kontrolní roztok je červený.

E. Nevyhovuje zkoušce (a) na chloridy (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Příbuzné látky. Zkouška se provádí za ochrany před světlem a roztoky se připravují bezprostředně před použitím.

Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu GF254R.

Zkoušený roztok. 0,20 g se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml.

Porovnávací roztok (a). 1 ml zkoušeného roztoku se zředí methanolem R na 100 ml.

Porovnávací roztok (b). 5 ml porovnávacího roztoku (a) se zředí methanolem R na 10 ml.

Na vrstvu se odděleně nanese po 10 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů amoniaku 26% R cyklohexanu R a acetonu R (5 + 30 + 80) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Potom se vrstva postříká roztokem kyseliny sírové R 50% (V/V) a zahřívá se 15 min při 100 °C. Hodnoceno při obou detekcích, žádná skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku, kromě hlavní skvrny, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (1,0 %) a nejvýše jedna taková skvrna je intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,5 %).

Těžké kovy (2.4.8). 1,0 g vyhovuje limitní zkoušce C na těžké kovy (20 μg/g). Porovnávací roztok se připraví za použití 2 ml základního roztoku olova (10 μg Pb/ml).

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 1,0 %; 1,000 g se suší 3 h v sušárně při 60 °C a tlaku nepřevyšujícím 0,7 kPa.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

0,250 g se rozpustí ve 30 ml kyseliny octové ledové R a titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS za použití 0,05 ml violeti krystalové RS jako indikátoru do změny fialového zbarvení na zelené.

1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l VS odpovídá 29,59 mg C32H44F3N3O2S.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.

Separandum.

Nečistoty

A. flufenazin,

B. flufenazin-S-oxid.

† Fluphenazini dihydrochloridum [image omitted]

Flufenaziniumdichlorid

Synonymum. Fluphenazini hydrochloridum

[image omitted]

C22H28Cl2F3N3OS	Mr 510,44	CAS 146-56-5

Je to {4-[3-(2-trifluormethyl-10-fenothiazinyl)propyl]-1-(2-hydroxyethyl)piperaziniumchlorid. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 98,5 % až 101,0 % sloučeniny C22H28Cl2F3N3OS.

Vlastnosti

Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek. Je snadno rozpustný ve vodě, těžce rozpustný v dichlormethanu a v lihu 96% a prakticky nerozpustný v etheru.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: B a E.

Alternativní sestava zkoušek: A, C, D a E, viz Obecné zásady (1.2).

A. 50,0 mg se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 100,0 ml. 2,0 ml roztoku se zředí methanolem R na 100,0 ml. Měří se absorbance (2.2.25) tohoto roztoku při 230 nm až 350 nm. Roztok vykazuje absorpční maximum při 260 nm a ploché absorpční maximum při asi 310 nm. Specifická absorbance v maximu při 260 nm je 630 až 700.

B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem flufenaziniumdichloridu CRL.

C. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu GF254R.

Zkoušený roztok. 20 mg se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml.

Porovnávací roztok (a). 20 mg flufenaziniumdichloridu CRL se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml.

Porovnávací roztok (b). 10 mg perfenazinu CRL se rozpustí v porovnávacím roztoku (a) a zředí se jím na 5 ml.

Na vrstvu se odděleně nanese po 2 μl každého roztoku a vyvíjí se dvakrát směsí objemových dílů vody R diethylaminu R a 2-butanonu R (1 + 4 + 95) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídá polohou a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) jsou dvě zřetelně oddělené hlavní skvrny.

D. Asi 5 mg se smíchá s 45 mg oxidu horečnatého těžkého R a žíhá se v kelímku do téměř bílého zbytku (obvykle méně než 5 min). Nechá se zchladnout, přidá se 1 ml vody R 0,05 ml fenolftaleinu RS1 a asi 1 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS do vzniku bezbarvého roztoku. Zfiltruje se a k filtrátu se přidá čerstvě připravená směs 0,1 ml alizarinu S RS a 0,1 ml dusičnan-oxidu zirkoničitého RS. Promíchá se, nechá se 5 min stát a porovná se zbarvení roztoku s kontrolním roztokem připraveným současně stejným způsobem; zkoušený roztok je žlutý a kontrolní roztok je červený.

E. Vyhovuje zkoušce (a) na chloridy (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Hodnota pH (2.2.3). 1,9 až 2,4; měří se roztok připravený rozpuštěním 0,5 g v 10 ml vody prosté oxidu uhličitého R.

Příbuzné látky. Zkouška se provádí za ochrany před světlem a roztoky se připravují bezprostředně před použitím.

Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu GF254R.

Zkoušený roztok. 0,20 g se rozpustí ve směsi objemových dílů diethylaminu R a methanolu R (5 + 95) a zředí se stejnou směsí na 10 ml.

Porovnávací roztok (a). 1 ml zkoušeného roztoku se zředí směsí objemových dílů diethylaminu R a methanolu R (5 + 95) na 100 ml.

Porovnávací roztok (b). 5 ml porovnávacího roztoku (a) se zředí směsí objemových dílů diethylaminu R a methanolu R (5 + 95) na 10 ml.

Na vrstvu se odděleně nanese po 10 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů acetonu R, diethylaminu R a cyklohexanu R (10 + 10 + 80) po dráze 12 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Na chromatogramu zkoušeného roztoku žádná skvrna, kromě hlavní skvrny, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (1,0 %) a nejvýše jedna taková skvrna je intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,5 %).

Těžké kovy (2.4.8). 1,0 g vyhovuje limitní zkoušce C na těžké kovy (20 μg/g). Porovnávací roztok se připraví za použití 2 ml základního roztoku olova (10 μg Pb/ml).

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 1,0 %; 0,500 g se suší 3 h v sušárně při 65 °C.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

0,220 g se rozpustí ve směsi 10 ml kyseliny mravenčí bezvodé R a 40 ml acetanhydridu R a titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20).

1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l VS odpovídá 25,52 mg C22H28Cl2F3N3OS.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.

Separandum.

Nečistoty

A. flufenazin-S-oxid.

† Fluphenazini enantas [image omitted]

Flufenazinenantat

[image omitted]

C29H38F3N3O2S	Mr 549,69	CAS 2746-81-8

Je to 2-{4-[3-(2-trifluormethyl-10-fenothiazinyl)propyl]-1-piperazinyl}ethylheptanoat. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 98,5 % až 101,5 % sloučeniny C29H38F3N3O2S.

Vlastnosti

Světle žlutá viskózní kapalina nebo žlutá hmota. Je prakticky nerozpustný ve vodě, velmi snadno rozpustný v dichlormethanu, v ethanolu a v etheru, snadno rozpustný v methanolu.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: B a C.

Alternativní sestava zkoušek: A, C, D a E, viz Obecné zásady (1.2).

A. 50,0 mg se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 100,0 ml. 1,0 ml roztoku se zředí methanolem R na 50,0 ml. Měří se absorbance (2.2.25) tohoto roztoku při 230 nm až 350 nm. Roztok vykazuje absorpční maximum při 260 nm a ploché absorpční maximum při asi 310 nm. Specifická absorbance v maximu při 260 nm je 610 až 670.

B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem flufenazinenantatu CRL. Měří se tablety připravené odděleně nanesením 50 μl roztoků látek (25 g/l) v dichlormethanu R na tablety bromidu draselného R. Tablety se suší před zkouškou 1 h při 60 °C.

C. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu GF254 R. Suchá vrstva se celá impregnuje v komoře vyvíjením roztokem tetradekanu R 5% (V/V) v heptanu R a nechá se usušit.

Zkoušený roztok. 20 mg se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml.

Porovnávací roztok (a). 20 mg flufenazinenantatu CRL se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml.

Porovnávací roztok (b). 10 mg flufenazindekanoatu CRL se rozpustí v porovnávacím roztoku (a) a zředí se jím na 5 ml.

Na vrstvu se odděleně nanese po 2 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů vody R a methanolu R (10 + 90) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídá polohou a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku (a).

Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) jsou dvě zřetelně oddělené skvrny.

D. Asi 5 mg se smíchá s 45 mg oxidu horečnatého těžkého R a žíhá se v kelímku do téměř bílého zbytku (obvykle méně než 5 min). Nechá se zchladnout, přidá se 1 ml vody R 0,05 ml fenolftaleinu RS1 a asi 1 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS do vzniku bezbarvého roztoku. Zfiltruje se a k filtrátu se přidá čerstvě připravená směs 0,1 ml alizarinu S RS a 0,1 ml dusičnan-oxidu zirkoničitého RS. Promíchá se, nechá se 5 min stát a porovná se zbarvení roztoku s kontrolním roztokem připraveným současně stejným způsobem; zkoušený roztok je žlutý a kontrolní roztok je červený.

E. Nevyhovuje zkoušce (a) na chloridy (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Příbuzné látky. Zkouška se provádí za ochrany před světlem a roztoky se připravují bezprostředně před použitím.

Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu GF254R.

Zkoušený roztok. 0,20 g se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml.

Porovnávací roztok (a). 1 ml zkoušeného roztoku se zředí methanolem R na 100 ml.

Porovnávací roztok (b). 5 ml porovnávacího roztoku (a) se zředí methanolem R na 10 ml.

Na vrstvu se odděleně nanese po 10 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů amoniaku 26% R cyklohexanu R a acetonu R (5 + 30 + 80) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Potom se vrstva postříká roztokem kyseliny sírové R 50% (V/V) a zahřívá se 15 min při 100 °C. Hodnoceno při obou detekcích, žádná skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku, kromě hlavní skvrny, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (1,0 %) a nejvýše jedna taková skvrna je intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,5 %).

Těžké kovy (2.4.8). 1,0 g vyhovuje limitní zkoušce C na těžké kovy (20 μg/g). Porovnávací roztok se připraví za použití 2 ml základního roztoku olova (10 μg Pb/ml).

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 1,0 %; 1,000 g se suší 3 h v sušárně při 60 °C a tlaku nepřevyšujícím 0,7 kPa.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

0,250 g se rozpustí ve 30 ml kyseliny octové ledové R a titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS za použití 0,05 ml violeti krystalové RS jako indikátoru do změny fialového zbarvení na zelené.

1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l VS odpovídá 27,49 mg C29H38F3N3O2S.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.

Separandum.

Nečistoty

A. flufenazin,

B. flufenazin-S-oxid.

§ Flurazepami hydrochloridum [image omitted]

Flurazepamiumchlorid

Synonymum. Flurazepami hydrochloridum

[image omitted]

C21H24Cl2FN3O	Mr 424,34	CAS 36105-20-1

Je to N,N-diethyl-N-{2-[5-(2-fluorfenyl)-2,3-dihydro-7-chlor-2-oxo-1H-1,4-benzodiazepinyl]--ethyl}amoniumchlorid. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 99,0 % až 101,0 % sloučeniny C21H24Cl2FN3O.

Vlastnosti

Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek. Je velmi snadno rozpustný ve vodě, snadno rozpustný v lihu 96%, prakticky nerozpustný v etheru.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: C a F.

Alternativní sestava zkoušek: A, B, D, E a F, viz Obecné zásady (1.2).

A. Zkouška Hodnota pH, viz Zkoušky na čistotu, je zároveň zkouškou totožnosti.

B. 0,10 g se rozpustí v roztoku kyseliny sírové R 2,7% (V/V) v methanolu bezvodém R a zředí se stejným rozpouštědlem na 100 ml. 1 ml tohoto roztoku se zředí stejným rozpouštědlem na 100 ml a měří se absorbance (2.2.25) tohoto roztoku při 220 nm až 350 nm; roztok vykazuje dvě absorpční maxima, při 240 nm a 284 nm. Poměr absorbance naměřené v maximu při 240 nm k absorbanci naměřené při 284 nm je 2,15 až 2,25.

C. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) tablety zkoušené látky se shoduje se spektrem tablety flurazepamiumchloridu CRL.

D. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu GF254R.

Zkoušený roztok. 10 mg se rozpustí v lihu 96% R a zředí se jím na 10 ml.

Porovnávací roztok (a). 10 mg flurazepamiumchloridu CRL se rozpustí v lihu 96% R a zředí se jím na 10 ml.

Porovnávací roztok (b). 10 mg flurazepamiumchloridu CRL a 10 mg diazepamu CRL se rozpustí v lihu 96% R a zředí se jím na 10 ml.

Na vrstvu se odděleně nanese po 5 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů diethylaminu R a etheru R (10 + 90) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší v proudu vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídá polohou a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) jsou dvě zřetelně oddělené skvrny.

E. Asi 5 mg se smíchá se 45 mg oxidu horečnatého těžkého R a žíhá se v kelímku do téměř bílého zbytku (obvykle méně než 5 min). Nechá se zchladnout, přidá se 1 ml vody R 0,05 ml fenolftaleinu RS1 a tolik kyseliny chlorovodíkové zředěné RS (asi 1 ml), až vznikne bezbarvý roztoku. Zfiltruje se a 1,0 ml filtrátu se přidá k čerstvě připravené směsi 0,1 ml alizarinu RS a 0,1 ml dusičnan-oxidu zirkoničitého RS. Promíchá se, nechá se 5 min stát a porovná se zbarvení roztoku s kontrolním roztokem připraveným stejným způsobem. Zkoušený roztok je žlutý a kontrolní roztok je oranžově červený.

F. Vyhovuje zkoušce (a) na chloridy (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Hodnota pH (2.2.3). 5,0 až 6,0; měří se roztok připravený rozpuštěním 0,50 g ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředěním stejným rozpouštědlem na 10 ml.

Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu GF254R.

Zkoušený roztok. 0,50 g se rozpustí ve směsi objemových dílů amoniaku 26% R a methanolu R (2 + 98) a zředí se stejnou směsí na 10 ml.

Porovnávací roztok. 1 ml zkoušeného roztoku se zředí směsí objemových dílů amoniaku 26% R a methanolu R (2 + 98) na 50 ml. 1 ml tohoto roztoku se zředí stejnou směsí na 10 ml.

Na vrstvu se nanese odděleně 10 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů diethylaminu R a etheru R (2,5 + 97,5) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší v proudu vzduchu a pak se pozoruje v ultrafialovém světle při 254 nm. Žádná skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku, kromě hlavní skvrny, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (0,2 %).

Fluoridy (2.4.5). 0,10 g vyhovuje limitní zkoušce na fluoridy (500 μg/g).

Těžké kovy (2.4.8). 2,0 g se rozpustí ve 20 ml vody R. 12 ml tohoto roztoku vyhovuje limitní zkoušce A na těžké kovy (20 μg/g). Porovnávací roztok se připraví za použití základního roztoku olova (2 μg Pb/ml).

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší 4 h v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

0,350 g se rozpustí ve směsi 1,0 ml kyseliny chlorovodíkové 0,1 mol/l VS a 50 ml lihu 96% R a titruje se hydroxidem sodným 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20). Odečte se spotřeba mezi dvěma inflexními body.

1 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS odpovídá 42,43 mg C21H24Cl2FN3O.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.

Psychotropní látka.

Nečistoty

[image omitted]

A. 5-chlor-2-(2-diethylaminoethylamino)-2'-fluorbenzofenon,

[image omitted]

B. 7-chlor-5-(2-fluorfenyl)-2,3-dihydro-1H-1,4-benzodiazepin-2-on.

Foeniculi amari fructus [image omitted]

Fenyklový plod hořký

Synonymum. Fructus foeniculi amari

Je to usušená dvojnažka a nažka druhu Foeniculum vulgare MILLER subsp. vulgare, var. vulgare.

Obsahuje nejméně 40 ml silice v kilogramu drogy, počítáno na sušinu. Silice obsahuje nejméně 60,0 % anetholu a nejméně 15,0 % fenchonu.

Vlastnosti

Droga ostré chuti.

Makroskopický a mikroskopický popis, viz Zkoušky totožnosti A a B.

Zkoušky totožnosti

A. Jsou to dvojnažky téměř válcovitého tvaru s okrouhlou bází a užším vrcholem, s velkým stylopodiem. Většinou jsou 3 mm až 12 mm dlouhé a 3 mm až 4 mm široké. Nažky, obvykle jednotlivé, jsou lysé. Každá má pět vyčnívajících, lehce rýhovaných žeber. Na příčném řezu mohou být pod lupou patrny čtyři kanálky na straně dorzální a dva na straně poutcové.

B. Droga se upráškuje (355). Prášek je šedohnědý až šedožlutý. Pozoruje se pod mikroskopem v chloralhydrátu RS. Práškovaná droga je charakteristická těmito znaky: žluté úlomky širokých sekrečních kanálků, tvořené mnohohrannými sekrečními buňkami se žlutohnědými stěnami často provázenými vrstvou tenkostěnných, mnohohranných, příčně protáhlých buněk 2 μm až 9 μm širokých, které jsou parketovitě uspořádány. Síťovitý parenchym mezokarpu; četné svazky vláken ze žeber často provázené úzkými šroubovitě ztlustlými cévami; velmi četné úlomky endospermu obsahující aleuronová zrna a velmi malé drúzy šťavelanu vápenatého, někdy také svazky vláken karpoforu.

C. Provede se tenkovrstvá chromatogafie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu GF254R.

Zkoušený roztok. 0,3 g čerstvě práškované drogy (1400) se protřepává 15 min s 5,0 ml dichlormethanu R. Zfiltruje se, filtrát se opatrně odpaří do sucha na vodní lázni při 60 °C a zbytek se rozpustí v 0,5 ml toluenu R.

Porovnávací roztok. 50 μl anetholu R a 10 μl fenchonu R se rozpustí v 5,0 ml hexanu R.

Na vrstvu se nanese odděleně do pruhů (20 mm x 3 mm) po 10 μl obou roztoků. Vyvíjí se směsí objemových dílů hexanu R a toluenu R (20 + 80) po dráze 10 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Na chromatogramech zkoušeného i porovnávacího roztoku je ve střední části patrna skvrna odpovídající anetholu. Vrstva se postříká kyselinou sírovou R a suší se 5 min až 10 min při 140 °C, dokud se v dolní třetině chromatogramů neobjeví žlutá skvrna odpovídající fenchonu. Skvrna anetholu je zbarvena fialově. Na chromatogramu zkoušeného roztoku je v horní třetině červenohnědá skvrna (terpeny).

Zkoušky na čistotu

Estragol. Silice ze zkoušky Stanovení obsahu obsahuje nejvýše 5,0 % estragolu. Provede se způsobem uvedeným ve zkoušce Stanovení obsahu anetholu a fenchonu.

Porovnávací roztok. 5 mg estragolu R se rozpustí v 0,5 ml xylenu R.

Obsah estragolu v procentech se vypočítá metodou vnitřní normalizace.

Cizí příměsi (2.8.2). Nejvýše 1,5 % stopek a nejvýše 1,5 % ostatních cizích příměsí.

Voda, stanovení destilací (2.2.13). Nejvýše 8,0 %; stanoví se s 20,0 g práškované drogy (710).

Celkový popel (2.4.16). Nejvýše 10,0 %.

Stanovení obsahu

Silice. Provede se Stanovení silic v rostlinných drogách (2.8.12). Droga se rozdrtí na hrubý prach (1400), 5,0 g se ihned použije ke stanovení. Destiluje se 2 h rychlostí 2 ml/min až 3 ml/min v baňce na 500 ml s 200 ml vody R; do dělené trubice se přidá 0,50 ml xylenu R.

Anethol a fenchon. Stanoví se plynovou chromatografií (2.2.28).

Zkoušený roztok. Směs silice a xylenu R ze zkoušky Stanovení silic v rostlinných drogách se zředí xylenem R na 5,0 ml a roztok se vypustí z přístroje pro stanovení silic.

Porovnávací roztok. 5 mg fenchonu R a 5 mg anetholu R se rozpustí v 0,5 ml xylenu R.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

• kapilární kolony délky 30 m až 60 m a vnitřního průměru 0,3 mm s vnitřní stěnou pokrytou makrogolem 20 000 R,

• dusíku pro chromatografii R jako nosného plynu při průtokové rychlosti 0,40 ml/min,

• dělicího poměru 1/200,

• plamenoionizačního detektoru,

• programované teploty; teplota kolony se udržuje po dobu 4 min na 60 °C, pak se zvyšuje rychlostí 5 °C/min až na 170 °C, při níž se udržuje 15 min. Teplota nástřikového prostoru se udržuje na 220 °C a detektoru na 270 °C.

Nastříkne se 1 μl porovnávacího roztoku. Při dodržení předepsaných podmínek se eluují jednotlivé látky v pořadí uvedeném ve složení porovnávacího roztoku. Zaznamenají se retenční časy těchto látek.

Nastříkne se 1 μl zkoušeného roztoku. Obsah anetholu a fenchonu v procentech se vypočítá metodou vnitřní normalizace.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem a vlhkostí.

Foeniculi dulcis fructus [image omitted]

Fenyklový plod sladký

Synonymum. Fructus foeniculi dulcis

Je to usušená dvojnažka a nažka druhu Foeniculum vulgare MILLER, spp. vulgare var. dulce (MILLER) THELLUNG. Obsahuje nejméně 20 ml silice v 1 kilogramu drogy, počítáno na sušinu. Silice obsahuje nejméně 80,0 % anetholu.

Vlastnosti

Droga má sladkou chuť.

Makroskopický a mikroskopický popis, viz Zkoušky totožnosti A a B.

Zkoušky totožnosti

A. Jsou to dvojnažky téměř válcovitého tvaru s okrouhlou bází a užším vrcholem, s velkým stylopodiem. Většinou jsou 3 mm až 12 mm dlouhé a 3 mm až 4 mm široké. Nažky, obvykle jednotlivé, jsou lysé. Každá má pět vyčnívajících, lehce rýhovaných žeber. Na příčném řezu mohou být pod lupou patrny čtyři kanálky na straně dorzální a dva na straně poutcové.

B. Droga se upráškuje (355). Prášek je šedohnědý až šedožlutý. Pozoruje se pod mikroskopem v chloralhydrátu RS. Práškovaná droga je charakteristická těmito znaky: žluté úlomky širokých sekrečních kanálků, tvořené mnohohrannými sekrečními buňkami se žlutohnědými stěnami, často provázenými vrstvou tenkostěnných, mnohohranných, příčně protáhlých buněk 2 μm až 9 μm širokých, které jsou parketovitě uspořádány. Síťovitý parenchym mezokarpu; četné svazky vláken ze žeber často provázené úzkými šroubovitě ztlustlými cévami; velmi četné úlomky endospermu obsahující aleuronová zrna a velmi malé drúzy šťavelanu vápenatého, někdy také svazky vláken karpoforu.

C. Provede se tenkovrstvá chromatogafie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu GF254R.

Zkoušený roztok. 0,3 g čerstvě práškované drogy (1400) se 15 min protřepává s 5,0 ml dichlormethanu R. Zfiltruje se a filtrát se opatrně odpaří do sucha na vodní lázni při 60 °C. Zbytek se rozpustí v 0,5 ml toluenu R.

Porovnávací roztok. 60 μl anetholu R se rozpustí v 5,0 ml hexanu R.

Na vrstvu se nanese odděleně do pruhů (20 mm x 3 mm) po 10 μl obou roztoků. Vyvíjí se směsí objemových dílů hexanu R a toluenu R (20 + 80) po dráze 10 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Na chromatogramech zkoušeného i porovnávacího roztoku je ve střední části patrna skvrna odpovídající anetholu. Vrstva se postříká kyselinou sírovou R suší se 5 min při 140 °C a pozoruje se v denním světle. Skvrna anetholu je zbarvena fialově. Na chromatogramu zkoušeného roztoku je v horní třetině patrna červenohnědá skvrna (terpeny).

Zkoušky na čistotu

Estragol a fenchon. Silice ze zkoušky Stanovení obsahu obsahuje nejvýše 10,0 % estragolu a nejvýše 7,5 % fenchonu. Provede se způsobem uvedeným ve zkoušce Stanovení obsahu anetholu.

Porovnávací roztok. 5 mg estragolu R a 5 mg fenchonu R se rozpustí v 0,5 ml xylenu R.

Obsah estragolu a fenchonu v procentech se vypočítá metodou vnitřní normalizace.

Cizí příměsi (2.8.2). Nejvýše 1,5 % stopek a nejvýše 1,5 % ostatních cizích příměsí.

Voda, stanovení destilací (2.2.13). Nejvýše 8,0 %; stanoví se s 20,0 g práškované drogy (710).

Celkový popel (2.4.16). Nejvýše 10,0 %.

Stanovení obsahu

Silice. Provede se Stanovení silic v rostlinných drogách (2.8.12). Droga se rozdrtí na hrubý prach (1400), 10,0 g se ihned použije ke stanovení. Destiluje se 2 h rychlostí 2 ml/min až 3 ml/min v baňce na 500 ml s 200 ml vody R; do dělené trubice se přidá 0,50 ml xylenu R.

Anethol. Stanoví se plynovou chromatografií (2.2.28).

Zkoušený roztok. Směs silice a xylenu R ze zkoušky Stanovení silic v rostlinných drogách se zředí xylenem R na 5,0 ml a roztok se vypustí z přístroje pro stanovení silic.

Porovnávací roztok. 5 mg anetholu R se rozpustí v 0,5 ml xylenu R.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

• kapilární kolony délky 30 m až 60 m a vnitřního průměru 0,3 mm s vnitřní stěnou pokrytou makrogolem 20 000 R,

• dusíku pro chromatografii R jako nosného plynu při průtokové rychlosti 0,40 ml/min,

• dělicího poměru 1/200,

• plamenoionizačního detektoru,

• programované teploty; teplota kolony se udržuje po dobu 4 min na 60 °C, pak se zvyšuje rychlostí 5 °C/min až na 170 °C, při níž se udržuje 15 min. Teplota nástřikového prostoru se udržuje na 220 °C a detektoru na 270 °C.

Nastříkne se po 1 μl obou roztoků. Obsah anetholu v procentech se vypočítá metodou vnitřní normalizace.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem a vlhkostí.

Foeniculi etheroleum [image omitted]

Fenyklová silice

Synonyma: Foeniculi aetheroleum, Oleum foeniculi

Je to silice získaná ze zralých plodů druhu Foeniculum vulgare MILL. var. vulgare destilací s vodní parou.

Vlastnosti

Bezbarvá až slabě nažloutlá čirá kapalina, charakteristického pachu, zprvu nasládlé, později hořké chuti. Je velmi těžce rozpustná ve vodě, mísitelná s ethanolem, etherem a mastnými oleji.

Zkoušky totožnosti

Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu G R.

Zkoušený roztok. 0,1 g se rozpustí v lihu 96% R a zředí se jím na 10 ml.

Porovnávací roztok. 50 mg anetholu R, 0,1 g anisaldehydu R a 50 mg fenchonu R se rozpustí v lihu 96% R a zředí se jím na 10 ml.

Na vrstvu se nanese odděleně po 10 μl obou roztoků a vyvíjí se směsí objemových dílů ethylacetatu R a toluenu R (5 + 95) po dráze 12 cm. Vrstva se usuší na vzduchu, postříká se roztokem kyseliny fosfomolybdenové R (200 g/l) v lihu 96% R a suší se 5 min při 100 °C až 105 °C. Ještě horká vrstva se postříká roztokem manganistanu draselného R (35 g/l) v kyselině sírové R a suší se 5 min při 100 °C až 105 °C. Hlavní skvrny na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídají polohou a zbarvením skvrnám na chromatogramu porovnávacího roztoku. Na chromatogramu zkoušeného roztoku mohou být i další méně intenzivní skvrny.

Zkoušky na čistotu

Hustota (2.2.5). 0,961 až 0,972 g/ml.

Index lomu (2.2.6). 1,528 až 1,548.

Optická otáčivost (2.2.7). +11° až +24°.

Teplota tuhnutí (2.2.18). +5 °C až +10 °C.

Voda v silicích (2.8.5). Vyhovuje požadavkům zkoušky Voda v silicích.

Mastné oleje a zpryskyřičnatělé silice (2.8.7). Vyhovuje požadavkům zkoušky Mastné oleje a zpryskyřičnatělé silice.

Pach a chuť silic (2.8.8). Vyhovuje požadavkům zkoušky Pach a chuť silic.

Zbytek po odpaření silic (2.8.9). Nejvýše 8,0 %.

Rozpustnost v lihu (2.8.10). Je rozpustná v jednom objemovém dílu lihu R 90% (V/V).

Fenoly. 1 ml se rozpustí v 1 ml lihu 96% R, přidá se 0,1 ml chloridu železitého RS1; nevznikne modrofialové zbarvení.

Uchovávání

Ve zcela naplněných, vzduchotěsných obalech, chráněna před světlem.

Formaldehydi solutio 35% [image omitted]

Roztok formaldehydu 35%

Synonyma. Solutio formaldehydi, Formaldehydum solutum

Je to roztok formaldehydu (CH2O; Mr 30,03) stabilizovaný přísadou methanolu. Obsahuje 34,5 % až 38,0 % sloučeniny CH2O.

Vlastnosti

Čirá bezbarvá kapalina. Je mísitelný s vodou a s lihem 96%. Při uchovávání se může zakalit.

Zkoušky totožnosti

A. 1 ml roztoku S, viz Zkoušky na čistotu, se zředí vodou R na 10 ml. K 0,05 ml roztoku se přidá 1 ml roztoku kyseliny chromotropové sodné soli R (15 g/l), 2 ml vody R a 8 ml kyseliny sírové R; do 5 min vznikne fialově modré nebo fialově červené zbarvení.

B. K 0,1 ml roztoku S se přidá 10 ml vody R a 2 ml čerstvě připraveného roztoku fenylhydraziniumchloridu R (10 g/l), 1 ml hexakyanoželezitanu draselného RS a 5 ml kyseliny chlorovodíkové R; vznikne intenzivní červené zbarvení.

C. 0,5 ml se ve zkumavce smíchá s 2 ml vody R přidají se 2 ml dusičnanu stříbrného RS2 a amoniak zředěný RS2 do slabě alkalické reakce. Zahřeje se na vodní lázni; vznikne šedá sraženina nebo stříbrné zrcátko na stěnách zkumavky.

D. Zkouška stanovení obsahu je zároveň zkouškou totožnosti.

Zkoušky na čistotu

Roztok S. 10 ml, pokud je potřeba, se zfiltruje a zředí vodou prostou oxidu uhličitého R na 50 ml.

Vzhled roztoku. Roztok S je bezbarvý (2.2.2, Metoda II).

Kysele reagující látky. K 10 ml roztoku S se přidá 1 ml fenolftaleinu RS. Ke změně zbarvení indikátoru na červené se spotřebuje nejvýše 0,4 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS.

Methanol. 9,0 % až 15,0 % (V/V); stanoví se plynovou chromatografií (2.2.28) za použití ethanolu R1 jako vnitřního standardu.

Roztok vnitřního standardu. 10 ml ethanolu R1 se zředí vodou R na 100 ml.

Zkoušený roztok. K 10,0 ml se přidá 10,0 ml roztoku vnitřního standardu a zředí se vodou R na 100,0 ml.

Porovnávací roztok. K 1,0 ml methanolu R se přidá 10,0 ml roztoku vnitřního standardu a zředí se vodou R na 100,0 ml.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

• skleněné kolony délky 1,5 m až 2,0 m a vnitřního průměru 2 mm až 4 mm naplněné ethylvinylbenzen-divinylbenzen kopolymerem R (150 μm až 180 μm),

• dusíku pro chromatografii R jako nosného plynu při průtokové rychlosti 30 ml až 40 ml/min,

• plamenoionizačního detektoru.

Teplota kolony se udržuje na 120 °C, teplota vstřikovacího prostoru a detektoru na 150 °C. Nastříkne se 1 μl porovnávacího roztoku. Upraví se citlivost detektoru tak, aby výška píků na chromatogramu nebyla menší než 50 % rozsahu celé stupnice zapisovače. Zkoušku lze hodnotit, jestliže rozlišení mezi píky odpovídajícími methanolu a ethanolu není menší než 2,0. Odděleně se nastříkne 1 μl zkoušeného roztoku a 1 μl porovnávacího roztoku. Obsah methanolu se vypočítá v procentech.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

Do odměrné baňky na 100 ml obsahující 2,5 ml vody R a 1 ml hydroxidu sodného zředěného RS se odváží 1,000 g zkoušené látky, promíchá se a zředí vodou R na 100,0 ml. K 10,0 ml roztoku se přidá 30,0 ml jodu 0,05 mol/l VS, 10 ml hydroxidu sodného zředěného RS a promíchá se. Po 15 min se přidá 25 ml kyseliny sírové zředěné RS, 2 ml škrobu RS a titruje se thiosíranem sodným 0,1 mol/l VS.

1 ml jodu 0,05 mol/l VS odpovídá 1,501 mg CH2O.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem, při 15 °C až 25 °C.

† Framycetini sulfas[image omitted]

Framycetiniumsulfat

Synonymum. Neomycin B-sulfat

[image omitted]

C23H46N6O13 . nH2SO4	Mr 614,65 (báze)	CAS 28002-70-2

Je to O-2,6-diamino-2,6-dideoxy-α-D-glukopyranosyl-(1 →4)-O-[O-2,6-diamino-2,6-dideoxy-β--L-idopyranosyl-(1→)-β-D-ribofuranosyl-(1 →5]-2-deoxy-D-streptamoniumsulfat, produkovaný vybranými kmeny Streptomyces fradiae nebo Streptomyces decaris nebo se získává jiným způsobem. Počítáno na vysušenou látku, účinnost je nejméně 630 m.j v miligramu.

Vlastnosti

Bílý nebo žlutavě bílý hygroskopický prášek. Je snadno rozpusný ve vodě, velmi těžce rozpustný v lihu 96% a prakticky nerozpustný v acetonu a v etheru.

Zkoušky totožnosti

A. Zkouška Neomycin C, viz Zkoušky na čistotu, je zároveň zkouškou totožnosti.

B. Vyhovuje zkoušce (a) na sírany (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Hodnota pH (2.2.3). 6,0 až 7,0. Měří se roztok připravený rozpuštěním 0,1 g ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředěním stejným rozpouštědlem na 10 ml.

Specifická optická otáčivost (2.2.7). +52,5° až +55,5°, počítáno na vysušenou látku. Měří se roztok připravený rozpuštěním 1,00 g ve vodě R a zředěním stejným rozpouštědlem na 10,0 ml.

Obsah alkoholů. Nejvýše 2 %, počítáno jako methanol. 0,200 g (m g) se převede do malého destilačního přístroje. Rozpustí se v 5 ml vody R a přidá se 0,05 ml kyseliny sírové 0,05 mol/l RS. Destiluje se a do 10ml odměrného válečku se zachytí asi 2,5 ml destilátu. Přelije se do kuželové baňky a váleček se vypláchne dvakrát 1 ml vody R. Přidá se 25,0 ml dichromanu draselného 0,0167 mol/l VS obsahujícího 40 % (V/V) kyseliny sírové R. Zahřívá se 30 min na vodní lázni, zchladí se, převede do kuželové baňky na 750 ml a zředí vodou R na 500 ml. Přidá se 10 ml roztoku jodidu draselného R (100 g/l). Po 5 min se titruje thiosíranem sodným 0,1 mol/l VS za přidání škrobu RS ke konci titrace. Titruje se z tmavě modrého zbarvení do bledě zeleného (spotřeba n, ml thiosíranu sodného 0,1 mol/l VS). Současně se provede slepá zkouška s 5 ml vody R (spotřeba n2ml thiosíranu sodného 0,1 mol/l VS).

Obsah alkoholů v procentech vyjádřený jako CH3OH se vypočítá ze vzorce:

0,0534n2-n1m.

Neamin. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu H R.

Zkoušený roztok. 0,250 g se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 10,0 ml.

Porovnávací roztok (a). 0,5 mg neaminu CRL se rozpustí ve 2,0 ml vody R

Porovnávací roztok (b). Smíchá se 0,5 ml zkoušeného roztoku s 0,5 ml porovnávacího roztoku (a).

Na vrstvu se nanese odděleně v 5mm proužcích po 5 μl každého roztoku. Proužky se vysuší a vyvíjí se směsí objemových dílů dichlormethanu R amoniaku 26 % R a methanolu R (10 + 20 + 30) po dráze nejméně 8 cm. Vrstva se suší 10 min při 100 °C až 105 °C, postříká se zkoumadlem ninhydrinovým s chloridem cínatým R a 15 min se zahřívá při 110 °C. Potom se vrstva znovu postříká stejným zkoumadlem a zahřívá se 15 min při 110 °C. Na chromatogramu zkoušeného roztoku není žádná skvrna intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (1 %).

Zkoušku lze hodnotit, jestliže jsou na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) dvě zřetelně oddělené hlavní skvrny.

Neomycin C. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy vhodného silikagelu.

Zkoušený roztok. 40 mg se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 5,0 ml.

Porovnávací roztok (a). 40 mg framycetiniumsulfatu CRL se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 5,0 ml.

Porovnávací roztok (b). 30 mg framycetiniumsulfatu CRL se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 25,0 ml. 5,0 ml tohoto roztoku se zředí vodou R na 25,0 ml.

Porovnávací roztok (c). 40 mg neomyciniumsulfatu CRL se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 5,0 ml.

Na vrstvu se nanese odděleně v 5mm proužcích po 5 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů methanolu R a roztoku chloridu sodného R (200 g/l) (20 + 80) po dráze nejméně 12 cm. Vrstva se suší 10 min při 100 °C až 105 °C, postříká se ninhydrinem RS1 a zahřívá se 10 min při 100 °C až 105 °C. Na chromatogramu zkoušeného roztoku hlavní skvrna odpovídá polohou, barvou a velikostí hlavní skvrně získané na porovnávacím roztoku (a); skvrna neomycinu C s hodnotou RF o málo nižší, než je hodnota RF hlavní skvrny, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (3 %). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) je patrná skvrna s hodnotou RF o málo nižší, než je hodnota RF hlavní skvrny.

Sírany. 27,0 % až 31,0 % (SO4), počítáno na vysušenou látku. 0,250 g se rozpustí ve 100 ml vody R a amoniakem 26% R se upraví pH roztoku na 1 l. Přidá se 10,0 ml chloridu barnatého 0,1 mol/l VS a asi 0,5 mg ftaleinpurpuru R a titruje se edetanem disodným 0,1 mol/l VS. Když se začíná barva roztoku měnit, přidá se 50 ml lihu 96% R a pokračuje se v titraci, dokud nezmizí fialově modré zbarvení.

1 ml chloridu barnatého 0,1 mol/l VS odpovídá 9,606 mg síranů (SO4).

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 8,0 %; 1,00 g se suší 3 h nad oxidem fosforečným R při 60 °C a tlaku nepřesahujícím 0,7 kPa.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 1,0 %; stanoví se s 1,0 g zkoušené látky.

Sterilita (2.6.1). Pokud je látka určena k zavádění do tělních dutin bez dalšího vhodného sterilizačního postupu, vyhovuje zkoušce na sterilitu.

Pyrogenní látky (2.6.8). Pokud je látka určena k zavádění do tělních dutin bez dalšího vhodného postupu odstraňujícího pyrogeny, vyhovuje zkoušce na pyrogenní látky, při níž se vstřikuje na 1 kg hmotnosti králíka 16 mg zkoušené látky rozpuštěné v 5 ml vody na injekci R.

Stanovení účinnosti

Provede se mikrobiologické stanovení účinnosti antibiotik (2.7.2) za použití framycetiniumsulfatu CRL.

Uchovávání

Ve vzduchotěsných obalech, chráněn před světlem. Pokud je látka určena k podání do tělních dutin, uchovává se ve vzduchotěsných sterilních zabezpečených obalech.

Separandum.

Označování

V označení na obalu se uvede, zdaje látka určena do tělních dutin.

[image omitted]

A. neomycin C,

[image omitted]

B. neamin.

Frangulae cortex[image omitted]

Krušinová kůra

Synonyma. Cortex frangulae, Cortex rhamni frangulae

Je to usušená kůra nebo její úlomky z kmenů a větví Rhamnus frangula L. (Frangula alnus MILL.).

Obsahuje nejméně 7,0 % glukofrangulinů, počítáno jako glukofrangulin A (C27H30O14 . Mr 578,5), vztaženo na vysušenou drogu.

Vlastnosti

Makroskopický a mikroskopický popis, viz Zkoušky totožnosti A a B.

Zkoušky totožnosti

A. Zprohýbané, většinou ploché nebo svinuté úlomky nebo jednoduché až dvojité rourkovité kousky obvykle 0,5 mm až 2 mm silné, proměnlivé délky a šířky. Na zevní straně šedohnědé nebo tmavohnědé, podélně svraštělé, s četnými našedlými, příčně protáhlými lenticelami, po odstranění zevních vrstev je kůra tmavě červená. Vnitřní strana oranžově hnědá až červenohnědá, hladká, s jemným podélným rýhováním. Alkalickými roztoky se barví červeně. Lom krátký, na vnitřní straně vláknitý.

B. Droga se upráškuje (355). Prášek je nažloutlý až červenohnědý. Pozoruje se pod mikroskopem v chloralhydrátu RS. Práškovaná droga je charakteristická těmito znaky: četné svazky lýkových vláken, částečně zdřevnatělých, provázených komůrkovými vlákny s krystaly šťavelanu vápenatého; červenohnědé úlomky korku; úlomky parenchymu obsahující drúzy šťavelanu vápenatého. Sklereidy chybějí.

C. Zkouška Jiné druhy rodu Rhamnus, anthrony, viz Zkoušky na čistotu, je zároveň zkouškou totožnosti. Chromatogram se pozoruje v denním světle. Na chromatogramu zkoušeného roztoku jsou v dolní třetině dvě oranžově hnědé skvrny (glukofranguliny) a v horní třetině dvě až čtyři skvrny (franguliny, skvrny nejsou vždy zřetelně oddělené a nad nimi frangulaemodin).

D. Asi 50 mg práškované drogy (180) se smíchá s 25 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS a směs se zahřívá 15 min na vodní lázni. Po ochlazení se protřepe 20 ml etheru R, vodná vrstva se odstraní. Etherová vrstva se protřepe 10 ml amoniaku zředěného RS1; vodná vrstva se zbarví červenofialově.

Zkoušky na čistotu

Jiné druhy rodu Rhamnus, anthrony. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy vhodného silikagelu.

Zkoušený roztok. K 0,5 g práškované drogy (180) se přidá 5 ml lihu R 70% (V/V) a zahřeje se k varu. Po ochlazení se odstřeďuje. Supernatantní tekutina se ihned slije a použije se nejpozději do 30 min.

Porovnávací roztok. 20 mg aloinu R se rozpustí v lihu R 70% (V/V) a zředí se jím na 10 ml.

Na vrstvu se nanese odděleně do pruhů po 10 μl obou roztoků. Vyvíjí se směsí objemových dílů vody R, methanolu R a ethylacetatu R (13 + 17 + 100) po dráze 10 cm. Vrstva se suší 5 min a pak se postříká roztokem hydroxidu draselného R (50 g/l) v lihu R 50% (V/V) a suší se 15 min při 100 °C až 105 °C. Pozoruje se v ultrafialovém světle při 365 nm. Na chromatogramu porovnávacího roztoku je ve střední části patrna hnědožlutá skvrna odpovídající aloinu. Na chromatogramu zkoušeného roztoku není patrna žádná skvrna fluoreskující intenzivně žlutě nebo skvrna odpovídající polohou skvrně aloinu na chromatogramu porovnávacího roztoku a fluoreskující oranžově až načervenale.

Na další vrstvu se nanese do pruhu 10 μl zkoušeného roztoku a postupuje se výše uvedeným způsobem. Vrstva se suší nejvýše 5 min, ihned se postříká roztokem modři nitrotetrazoliové R (5 g/l) v methanolu R a chromatogram se ihned pozoruje. Na chromatogramu nejsou žádné fialové nebo šedomodré skvrny.

Cizí příměsi (2.8.2). Nejvýše 1 %.

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 10,0 %; 1,000 g práškované drogy (355) se suší 2 h v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Celkový popel (2.4.16). Nejvýše 6,0 %.

Stanovení obsahu

Zkouška se provádí za ochrany před světlem.

0,250 g práškované drogy (180) se odváží do předem zvážené baňky s kulatým dnem a se zábrusovou zátkou. Přidá se 25,0 ml methanolu R 70% (V/V), promíchá se, a znovu se zváží. Zahřívá se 15 min ve vodní lázni pod zpětným chladičem, po ochlazení se zváží a doplní se methanolem R 70% (V/V) na původní hmotnost. Pak se zfiltruje, 5,0 ml filtrátu se převede do dělicí nálevky, přidá se 50 ml vody R a 0,1 ml kyseliny chlorovodíkové R. Protřepe se pětkrát 20 ml etheru petrolejového R. Po oddělení vrstev se vodná vrstva převede do 100ml odměrné baňky. Spojené vrchní vrstvy se promyjí dvakrát 15 ml vody R. Promývací tekutina se spojí s vodnou vrstvou v odměrné baňce. Přidá se 5 ml roztoku uhličitanu sodného R (50 g/l) a zředí se vodou R na 100 ml. Vrstva petrolejového etheru se odstraní. 40,0 ml vodného roztoku se převede do 200ml baňky s kulatým dnem a se zábrusovou zátkou. Přidá se 20 ml roztoku chloridu železitého R (200 g/l) a zahřívá se 20 min pod zpětným chladičem ve vodní lázni tak, aby hladina vody přesahovala hladinu tekutiny v baňce. Přidají se 2 ml kyseliny chlorovodíkové R a zahřívá se dalších 20 min za častého protřepávání, až do rozpuštění sraženiny. Po ochlazení se směs převede do dělicí nálevky a protřepe se třikrát 25 ml etheru R, ether se vždy nejprve použije k promytí baňky. Spojené etherové vrstvy se promyjí dvakrát 15 ml vody R převedou se do odměrné baňky a zředí se etherem R na 100,0 ml. 20,0 ml tohoto roztoku se opatrně odpaří do sucha a zbytek se rozpustí v 10,0 ml roztoku octanu horečnatého R (5 g/l) v methanolu R.

Změří se absorbance (2.2.25) tohoto roztoku v maximu při 515 nm za použití methanolu R jako kontrolní tekutiny a vypočítá se procentuální obsah glukofrangulinů, počítáno jako glukofrangulin A (C27H30O14), podle vztahu:

A.3,06m,

v němž značí:

A - absorbanci zkoušeného roztoku při 515 nm,

m - navážku drogy v gramech.

Specifická absorbance glukofrangulinu A má hodnotu 204.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, chráněna před světlem.

Fructosum[image omitted]

Fruktosa

[image omitted]

C6H12O6	Mr 180,16	CAS 57-48-7

Je to β-D-fruktopyranosa. Látka popsaná v tomto článku není nutně vhodná pro parenterální použití.

Vlastnosti

Bílý krystalický prášek, intenzivně sladké chuti. Je velmi snadno rozpustná ve vodě, dobře rozpustná v lihu 96%.

Zkoušky totožnosti

A. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu G R.

Zkoušený roztok. 10 mg se rozpustí ve směsi objemových dílů vody R a methanolu R (2 + 3) a zředí se stejnou směsí na 20 ml.

Porovnávací roztok (a). 10 mg fruktosy CRL se rozpustí ve směsi objemových dílů vody R a methanolu R (2 + 3) a zředí se stejnou směsí na 20 ml.

Porovnávací roztok (b). 10 mg fruktosy CRL, 10 mg glukosy CRL, 10 mg laktosy CRL a 10 mg sacharosy CRL se rozpustí ve směsi objemových dílů vody R a methanolu R (2 + 3) a zředí se stejnou směsí na 20 ml.

Na vrstvu se nanese odděleně po 2 μl každého roztoku a nanesené body se důkladně usuší. Vyvíjí se směsí objemových dílů vody R, methanolu R, kyseliny octové bezvodé R a dichlorethanu R (10 + 15+ 25 + 50) po dráze 15 cm. Rozpouštědla musí být odměřena přesně, i malý přebytek vody může způsobit zákal. Vrstva se usuší v proudu teplého vzduchu a vyvíjení se ihned opakuje v čerstvě připravené směsi rozpouštědel. Vrstva se usuší v proudu teplého vzduchu, rovnoměrně se postříká roztokem 0,5 g thymolu R ve směsi 5 ml kyseliny sírové R a 95 ml lihu 96% R a zahřívá se 10 min při 130 °C. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídá polohou, zbarvením a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) jsou čtyři zřetelně oddělené skvrny.

B. 0,1 g se rozpustí ve 10 ml vody R, přidají se 3 ml vínanu měďnatého RS a zahřeje se; vznikne červená sraženina.

C. 1 ml roztoku S viz, Zkoušky na čistotu, se smíchá s 9 ml vody R. K 1 ml tohoto roztoku se přidá 5 ml kyseliny chlorovodíkové R a zahřeje se na 70 °C; vzniká hnědé zbarvení.

D. 5 g se rozpustí ve vodě R a zředí sejí na 10 ml. 0,5 ml tohoto roztoku se smíchá s 0,2 g resorcinolu R a 9 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné R a zahřívá se 2 min na vodní lázni; vzniká červené zbarvení.

Zkoušky na čistotu

Roztok S. 10,0 g se rozpustí ve vodě destilované R a zředí se jí na 100 ml.

Vzhled roztoku. 5,0 g se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 10 ml. Roztok je čirý (2.2.1) a po přidání 10 ml vody R je bezbarvý (2.2.2, Metoda II.

Kysele nebo zásaditě reagující látky. 6,0 g se rozpustí ve 25 ml vody prosté oxidu uhličitého R, přidá se 0,3 ml fenolftaleinu RS; roztok je bezbarvý. Ke změně zbarvení indikátoru na růžové se spotřebuje nejvýše 0,15 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS.

Specifická optická otáčivost (2.2.7). -91,0° až -93,5°, počítáno na bezvodou látku. Měří se roztok připravený takto: 10,0 g se rozpustí v 80 ml vody R a přidá se 0,2 ml amoniaku zředěného RS1, 30 min se nechá stát a zředí se vodou R na 100,0 ml.

Cizí cukry. 5,0 g se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 10 ml. 1 ml roztoku se smíchá s 9 ml lihu 96% R, případně vzniklá opalescence není intenzivnější než opalescence směsi 1 ml původního roztoku a 9 ml vody R.

5-Hydroxymethylfurfural a příbuzné látky. 5 ml roztoku S se smíchá s 5 ml vody R. Absorbance (2.2.25) roztoku měřená v maximu při 284 nm není vyšší než 0,32.

Baryum. 10 ml roztoku S se smíchá s 1 ml kyseliny sírové zředěné RS. Pozoruje se ihned a pak po 1 h. Roztok vyhovuje zkoušce, jestliže není případně vzniklá opalescence intenzivnější než opalescence směsi 1 ml vody destilované R a 10 ml roztoku S.

Olovo v cukrech (2.4.10). Vyhovuje limitní zkoušce na olovo v cukrech (0,5 μg/g).

Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Nejvýše 0,5 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %. 5,0 g se rozpustí v 10 ml vody R, přidají se 2 ml kyseliny sírové R, odpaří se na vodní lázni do sucha a vyžíhá se do konstantní hmotnosti.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech.

† Furosemidum[image omitted]

Furosemid

[image omitted]

C12H11ClN2O5S	Mr 330,74	CAS 54-31-9

Je to kyselina 4-chlor-N-surfuryl-5-sulfamoylanthranilová. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 98,5 % až 101,0 % sloučeniny C12H11ClN2O5S.

Vlastnosti

Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek. Je prakticky nerozpustný ve vodě, dobře rozpustný v acetonu, mírně rozpustný v lihu 96%, těžce rozpustný v etheru a prakticky nerozpustný v dichlormethanu. Rozpouští se ve zředěných roztocích alkalických hydroxidů.

Taje při teplotě asi 210 °C, za rozkladu.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: B.

Alternativní sestava zkoušek: A a C, viz Obecné zásady (1.2).

A. 50 mg se rozpustí v roztoku hydroxidu sodného R (4 g/l) a zředí se jím na 100 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí roztokem hydroxidu sodného R (4 g/l) na 100 ml. Měří se absorbance roztoku (2.2.25) při 220 nm až 350 nm; roztok vykazuje tři absorpční maxima: při 228 nm, 270 nm a 333 nm. Poměr absorbance naměřené v maximu při 270 nm k absorbanci naměřené v maximu při 228 nm je 0,52 až 0,57.

B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem furosemidu CRL.

C. Asi 25 mg se rozpustí v 10 ml lihu 96% R. K 5 ml roztoku se přidá 10 ml vody R. K 0,2 ml tohoto roztoku se přidá 10 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS a vaří se 15 min pod zpětným chladičem. Nechá se zchladnout a přidá se 18 ml hydroxidu sodného 1 mol/l RS a 1 ml roztoku dusitanu sodného R (5 g/l). Nechá se stát 3 min, přidají se 2 ml roztoku kyseliny amidosírové R (25 g/l) a promíchá se. Přidá se 1 ml roztoku naftylethylendiamoniumdichloridu R (5 g/l); vzniká fialově červené zbarvení.

Zkoušky na čistotu

Příbuzné látky. Stanoví se kapalinovou chromatografií (2.2.29). Roztoky se připraví bezprostředně před použitím a chrání se před světlem.

Zkoušený roztok. 50,0 mg se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 50,0 ml.

Porovnávací roztok (a). 20,0 mg furosemidu nečistoty A CRL se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 20,0 ml.

Porovnávací roztok (b). 1,0 ml zkoušeného roztoku a 1,0 ml porovnávacího roztoku (a) se smíchají a zředí se mobilní fází na 20,0 ml. 1 ml tohoto roztoku se zředí mobilní fází na 20,0 ml.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

• nerezové ocelové kolony délky 0,25 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem oktylsilanizovaným pro chromatografií R (5 μm),

• mobilní fáze, kterou je roztok připravený následovně: 0,2 g dihydrogenfosforečnanu draselného R a 0,25 g cetrimidu R se rozpustí v 70 ml vody R, pH se upraví amoniakem 17,5% R na hodnotu pH 7,0 a přidá se 30 ml 1-propanolu R. Průtoková rychlost je 1 ml/min,

• spektrofotometrického detektoru, 238 nm.

Nastříkne se 20 μl porovnávacího roztoku (b). Nastaví se citlivost systému tak, aby výšky dvou píků nebyly menší než 20 % celé stupnice zapisovače. Zkoušku lze hodnotit, jestliže rozlišení mezi prvním píkem (furosemid nečistota A) a druhým píkem (furosemid) je nejméně 4.

Nastříkne se 20 μl zkoušeného roztoku a zaznamenává se chromatogram po dobu odpovídající trojnásobku retenčního času hlavního píku. Na chromatogramu zkoušeného roztoku plocha žádného píku, kromě hlavního píku, není větší než plocha prvního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,25 %); součet ploch všech těchto píků, kromě hlavního píku, není větší než 2násobek plochy prvního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,5 %). Nepřihlíží se k píkům, jejichž plocha je menší než 0,1násobek plochy prvního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b).

Chloridy (2.4.4). K 0,5 g se přidá směs 0,2 ml kyseliny dusičné R a 30 ml vody R, třepe se 5 min, nechá se 15 min stát a potom se zfiltruje. 15 ml filtrátu vyhovuje limitní zkoušce na chloridy (200 Mg/g).

Sírany (2.4.13). K 1,0 g se přidá směs 0,2 ml kyseliny octové R a 30 ml vody destilované R třepe se 5 min, nechá se 15 min stát a zfiltruje se. 15 ml filtrátu vyhovuje limitní zkoušce na sírany (300 μg/g).

Těžké kovy (2.4.8). 1,0 g vyhovuje limitní zkoušce C na těžké kovy (20 μg/g). Porovnávací roztok se připraví za použití 2 ml základního roztoku olova (10 μg Pb/ml).

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se zahřívá v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

0,250 g se rozpustí v 20 ml dimethylformamidu R, přidá se 0,2 ml modři bromthymolové RS2 a titruje se hydroxidem sodným 0,1 mol/l VS. Provede se slepá zkouška.

1 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS odpovídá 33,07 mg C12H11ClN2O5S.

Uchovávání

Chráněn před světlem.

Separandum.

Nečistoty

A. kyselina 2-chlor-4-(furfurylamino)-5-sulfamoylbenzoová,

B. kyselina 2,4-dichlor-5-sulfamoylbenzoová,

C. kyselina 2-amino-4-chlor-5-sulfamoylbenzoová,

D. kyselina 2,4-bis(furfurylamino)-5-sulfamolybenzoová.

Galla[image omitted]

Duběnka

Je to usušená hálka tvořící se na pupenech druhu Quercus infectoria OLIVIER po bodnutí a uložení vajíček Cynips tinctoria HARTG. Obsahuje nejméně 20,0 % tříslovin.

Vlastnosti

Droga bez pachu.

Makroskopický a mikroskopický popis, viz Zkoušky totožnosti A a B.

Zkoušky totožnosti

A. Hálka kulovitá až hruškovitá, o průměru až 2,5 cm, naspodu zúžená v krátkou silnou stopku, nahoře nepravidelně hrbolatá, lysá, šedozelená, hnědá nebo nažloutlá, velmi tvrdá a poměrně těžká. Uprostřed hálky je zpravidla dutina kulovitého tvaru, o průměru 5 mm až 7 mm, v níž mohou být zbytky mrtvého hmyzu. Je-li dutina prázdná, je spojena s povrchem hálky asi 3 mm dlouhou chodbičkou. Lom zrnitý až paprsčitý.

B. Droga se upráškuje (355). Prášek je šedohnědý až žlutohnědý. Pozoruje se pod mikroskopem v chloralhydrátu RS. Práškovaná droga je charakteristická těmito znaky: úlomky parenchymu; krystaly a drúzy šťavelanu vápenatého; hrudky tříslovin a hroznovité útvary ligninu; škrobová zrna, hnědě zbarvené sférokrystaly; úlomky sklerenchymu s buňkami silně ztlustlými, hrubě tečkovanými; zřídka cévy jednotlivé nebo ve skupinách.

C. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu H R.

Zkoušený roztok. 1 g práškované drogy (710) se smíchá s 10 ml lihu R 60% (V/V) a zahřívá se 30 min na vodní lázni pod zpětným chladičem. Po ochlazení se zfiltruje.

Porovnávací roztok. 30 mg taninu R a 10 mg kyseliny gallové R se rozpustí v 10,0 ml acetonu R.

Na vrstvu se nanese odděleně do pruhů po 20 μl obou roztoků. Vyvíjí se směsí objemových dílů kyseliny mravenčí bezvodé R, vody R a ethylacetatu R (10 + 10 + 80) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší v proudu horkého vzduchu a ještě horká se postříká roztokem difenylboryloxyethylaminu R (10 g/l) v methanolu R. Pozoruje se v ultrafialovém světle při 365 nm. Na chromatogramu porovnávacího roztoku jsou patrné dvě modré skvrny, v dolní části (tanin) a v horní části (kyselina gallová). Na chromatogramu zkoušeného roztoku je patrná řada modrých skvrn; v dolní části chromatogramu dvě skvrny, v poloze vymezené skvrnou taninu na chromatogramu porovnávacího roztoku další dvě, v horní části chromatogramu jedna skvrna odpovídá polohou a zbarvením skvrně kyseliny gallové na chromatogramu porovnávacího roztoku a těsně nad ní je další modrá skvrna.

D. 0,1 ml zkoušeného roztoku ze Zkoušky totožnosti C se smíchá se 100 ml vody R a 0,1 ml roztoku chloridu železitého R (100 g/l) v lihu 96% R; vznikne tmavě modré zbarvení.

E. 1 ml zkoušeného roztoku ze Zkoušky totožnosti C se smíchá se 2 ml roztoku vanilinu R (10 g/l) v kyselině chlorovodíkové R; vznikne žlutohnědé zbarvení.

Zkoušky na čistotu

Cizí příměsi (2.8.2). Nejvýše 1 %.

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 12,0 %. 2,000 g práškované drogy se suší 2 h v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Celkový popel (2.4.16). Nejvýše 1,0 %.

Stanovení obsahu

Zkouška se provádí za ochrany před světlem.

0,100 g práškované drogy (710) se v kuželové baňce smíchá se 150 ml vody R. Zahřeje se k varu a zahřívá se dalších 30 min ve vodní lázni. Ochladí se pod tekoucí vodou, směs se převede do odměrné baňky a zředí se vodou R na 250 ml. Po usazení částic drogy se roztok zfiltruje filtračním papírem o průměru 12 cm. Prvních 50 ml filtrátu se odstraní.

Celkové polyfenoly. 5,0 ml filtrátu se zředí vodou R na 25,0 ml. 2,0 ml tohoto roztoku se smíchá s 1,0 ml kyseliny fosfowolframové RS a 17,0 ml roztoku uhličitanu sodného R (380 g/l). Přesně po 2 min po přidání posledního roztoku se měří absorbance (2.2.25) v maximu při 750 nm (A1) za použití vody R jako kontrolní tekutiny.

Polyfenoly neadsorbovatelné na kožní prášek. K 10,0 ml filtrátu se přidá 0,10 g kožního prášku CRL a 60 min se intenzivně protřepává, pak se zfiltruje. 2,0 ml filtrátu se smíchá s 1,0 ml kyseliny fosfowolframové RS a 17,0 ml roztoku uhličitanu sodného R (380 g/l). Přesně po 2 min po přidání posledního roztoku se měří absorbance (2.2.25) v maximu při 750 nm (A2)za použití vody R jako kontrolní tekutiny.

Porovnávací roztok. 50,0 mg pyrogallolu R se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 100,0 ml. 5,0 ml tohoto roztoku se smíchá s 1,0 ml kyseliny fosfowolframové RS a 17,0 ml roztoku uhličitanu sodného R (380 g/l). Přesně 2 min po přidání posledního roztoku a do 15 min po rozpuštění pyrogallolu se měří absorbance (2.2.25) roztoku v maximu při 750 nm (A3) za použití vody R jako kontrolní tekutiny.

Obsah tříslovin v procentech se vypočítá podle vzorce:

3,125.A1-A2A3.m,

v němž značí:

m - navážku drogy v gramech.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, chráněna před světlem.

† Gallamini triethiodidum[image omitted]

Gallaminiumtriethojodid

Synonyma. Gallaminium triethoiodatum, Gallaminium triaethoiodatum, triethojodid gallaminia

[image omitted]

C30H60I3N3O3	Mr 891,54	CAS 65-29-2

Je to N,N´,N´´-(1,2,3-benzentriyltrioxytriethylen)tris(triethylamonium)trijodid. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 98,0 % až 101,0 % sloučeniny C30H60I3N3O3.

Vlastnosti

Bílý nebo téměř bílý hygroskopický prášek. Je velmi snadno rozpustný ve vodě, těžce rozpustný v lihu 96%, prakticky nerozpustný v etheru a v dichlormethanu.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: B a D.

Alternativní sestava zkoušek: A, C a D, viz Obecné zásady (1.2).

A. 50 mg se rozpustí v kyselině chlorovodíkové 0,01 mol/l RS a zředí se jí na 50,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí kyselinou chlorovodíkovou 0,01 mol/l RS. Měří se absorbance (2.2.25) roztoku při 220 nm až 350 nm; roztok vykazuje absorpční maximum při 225 nm. Specifická absorbance naměřená v maximu je 500 až 550.

B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) látky se shoduje se spektrem gallaminiumtriethojodidu CRL.

C. K 5,0 ml roztoku S, viz Zkoušky na čistotu, se přidá 1 ml tetrajodortuťnatanu draselného RS; vznikne žlutá sraženina.

D. 0,5 ml roztoku S se zředí vodou R na 2 ml a přidá se 0,2 ml kyseliny dusičné zředěné RS. Tento roztok vyhovuje zkoušce (a) na jodidy (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Roztok S. 0,6 g se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 30 ml.

Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a ihned po přípravě není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok Ž7 (2.2.2, Metoda II).

Kysele nebo zásaditě reagující látky. K 50 ml vody R se přidá 0,2 ml červeně methylové RS. Přidává se buď kyselina sírová 0,01 mol/l VS, nebo hydroxid sodný 0,02 mol/l VS do vzniku oranžově žlutého zabarvení roztoku. Potom se přidá 1,0 g zkoušené látky a protřepáním se rozpustí.

Ke vzniku původního oranžově žlutého zbarvení se spotřebuje nejvýše 0,2 ml kyseliny sírové 0,01 ml/l VS nebo 0,2 ml hydroxidu sodného 0,02 mol/l VS.

Příbuzné látky. Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29).

Zkoušený roztok. 30,0 mg se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 50,0 ml.

Porovnávací roztok. 1,0 ml zkoušeného roztoku se zředí mobilní fází na 100,0 ml.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

• nerezové ocelové kolony 0,25 m dlouhé a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem oktadecylsilanizovaným pro chromatografii R (5 μm),

• mobilní fáze, kterou je roztok připravený následovně: 14 g chloristanu sodného R se rozpustí v 850 ml tlumivého roztoku o pH 3,0 a přidá se 150 ml methanolu R. Průtoková rychlost je 1 ml/min,

• spektrofotometrického detektoru, 205 nm.

Když jsou chromatogramy zaznamenány za předepsaných podmínek, jsou relativní retenční časy vztažené ke gallaminu jako chloristanu (asi 40 min) následující: gallamin nečistota A asi 0,45; gallamin nečistota B asi 0,50; gallamin nečistota C asi 0,65; gallamin nečistota D asi 0,75; gallamin nečistota E asi 0,85 a gallamin nečistota F asi 0,90, viz obrázek vzorového chromatogramu.

[image omitted]

Obr. 1. Vzorový chromatogram

Nastříkne se 20 μl zkoušeného roztoku a 20 μl porovnávacího roztoku. Chromatogramy se zaznamenávají po dobu odpovídající 1,5násobku retenčního času gallaminu jako chloristanu. Na chromatogramu zkoušeného roztoku plocha žádného píku, kromě hlavního píku, není větší než plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (1,0 %); součet ploch všech těchto píků není větší než dvojnásobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (2,0 %). Nepřihlíží se k píku jodidu s retenčním časem 0.

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 1,5 %; 1,000 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

0,270 g se rozpustí ve směsi 15 ml octanu rtuťnatého RS a 40 ml acetonu R a titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20).

1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l VS odpovídá 29,72 mg C30H60I3N3O3.

Uchovávání

Ve vzduchotěsných obalech, chráněn před světlem.

Separandum.

Nečistoty

A. 1,2,3-tris[2-(diethylamino)ethoxy]benzen(báze gallaminu),

B. 1,3-bis[2-(triethylamonio)ethoxy]-2-[2-(triethylmethylamonio)ethyl]benzentrijodid,

C. 1,3-bis[2-(triethylamonio)ethoxy]-2-[2-(diethylmethylamonio)ethoxy]benzentrijodid,

D. 1,2-bis[2-(triethylamonio)ethoxy]-3-[2-(diethylmethylamonio)ethoxy]benzentrijodid,

E. 1,2-bis[2-(triethylamonio)ethoxy]-3-[2-(diethylamino)ethoxy]benzendijodid,

F. 1,2,3-tris[2-(triethylamonio)ethoxy]-4-[2-(triethylamonio)ethyl]benzentetrajodid.

Gelatina [image omitted]

Želatina

Je to čištěná bílkovina získaná z živočišného kolagenu buď částečnou kyselou hydrolýzou (typ A), nebo částečnou zásaditou hydrolýzou (typ B); může to být i směs obou typů. Látka popsaná v tomto článku není zcela vhodná k přípravě parenterálních lékových forem nebo pro některé další účely.

Vlastnosti

Nažloutlá až světle jantarová pevná látka, bez chuti, obyčejně ve formě lístků, útržků, zrn nebo prášku. Je prakticky nerozpustná v běžných organických rozpouštědlech; ve studené vodě bobtná, po zahřátí tvoří koloidní roztok, který po ochlazení přechází ve více nebo méně pevný gel. Izoelektrický bod želatiny typu A je mezi pH 6,3 a 9,2, želatiny typu B mezi pH 4,7 a 5,2.

Zkoušky totožnosti

A. 2 ml roztoku S, viz Zkoušky na čistotu, se smíchají s 0,05 ml síranu měďnatého RS a přidá se 0,5 ml hydroxidu sodného zředěného RS; vznikne fialové zbarvení.

B. 0,5 g zkoušené látky se ve zkumavce smíchá s 10 ml vody R. Nechá se stát 10 min, pak se zahřívá 15 min při 60 °C a zkumavka se nechá stát 6 h při 0 °C v kolmé poloze. Při otočení zkumavky obsah okamžitě nevyteče.

Zkoušky na čistotu

Roztok S. 1 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R při teplotě asi 55 °C a zředí se stejným rozpouštědlem na 100 ml. Roztok se uchovává při této teplotě k dalším zkouškám.

Vzhled roztoku. Roztok S není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok Ž4 (2.2.2, Metoda II). Roztok S připravený ze želatiny typu A nebo typu B neopalizuje intenzivněji než porovnávací suspenze IV (2.2.1). Směsi želatiny typu A a typu B mohou tvořit opalizující roztoky, jejichž opalescence je vyvolána tvorbou koacervátů, v širokém rozmezí hodnot pH v závislosti na koncentraci.

Hodnota pH (2.2.3). 3,8 až 7,6; měří se roztok S.

Fenolické konzervační látky. Provádí se za ochrany před světlem. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu GF 254R.

Zkoušený roztok. 1 g se smíchá s 20 ml methanolu R a 2 ml amoniaku 17,5% RS a nechá se 20 h stát. Pak se čirý roztok slije, odpaří se do sucha a zbytek se rozpustí v 0,5 ml methanolu R.

Porovnávací roztok. 2 mg ethylparabenu R nebo methylparabenu R nebo propylparabenu R a 2 mg naftylaminu R se rozpustí v 10 ml methanolu R.

Na vrstvu se nanese odděleně do pruhů (20 mm x 3 mm) po 10 μl obou roztoků. Na každý nanesený pruh se po vysušení nanese ještě 10 μl roztoku dimethylaminonaftalensulfonylchloridu R (1 g/l) v acetonu R. Odděleně se nanese do pruhu (20 mm x 3 mm) 10 μl roztoku dimethylaminonaftalensulfonylchloridu R (1 g/l) v acetonu R. Nanesené pruhy se postříkají roztokem tetraboritanu sodného R (50 g/l). Vrstva se suší 15 min při 60 °C. Vyvíjí se směsí objemových dílů ethanolu R a toluenu R (8 + 92) po dráze 12 cm. Vysuší se na vzduchu a pozoruje se ihned v ultrafialovém světle při 365 nm. Na chromatogramu porovnávacího roztoku je patrna intenzivní žlutě fluoreskující skvrna s hodnotou RF 0,4 až 0,6 (derivát dimethylaminonaftalensulfonylchloridu). Na chromatogramu roztoku dimethylaminonaftalensulfonylchloridu jsou patrné modře fluoreskující skvrny na startu a v blízkosti čela chromatogramu. Na chromatogramu zkoušeného roztoku není ve střední části patrna žlutě až oranžově nebo modře fluoreskující skvrna nebo skvrny modře fluoreskující s vyšší hodnotou RF (deriváty aminokyselin). Vrstva se pozoruje v ultrafialovém světle při 254 nm. Na chromatogramu porovnávacího roztoku jsou patrny skvrny zhášející fluorescenci s hodnotou RF 0,3 až 0,5 (estery kyseliny 4-hydroxybenzoové). Na chromatogramu zkoušeného roztoku nejsou patrné skvrny s hodnotou RF 0,3 až 0,5 (pentachlorofenol nebo estery kyseliny 4-hydroxybenzoové).