Vyhláška Ministerstva zdravotnictví, kterou se stanoví požadavky na jakost, postup při přípravě, zkoušení, uchovávání a dávkování léčiv (Český lékopis 1997)

Oxid siřičitý. Nejvýše 200 μg/g. 150 ml vody R se převede do baňky (A) (viz obrázek) a celý systém se promývá 15 min oxidem uhličitým R při průtoku 100 ml/min. Do zkumavky (D) se převede 10 ml peroxidu vodíku zředěného RS zneutralizovaného na roztok modři bromfenolové R (1 g/l) v lihu R 20% (V/V). Bez přerušení průtoku oxidu uhličitého se odstraní nálevka (B) a do baňky se otvorem převede pomocí 100 ml vody R 25,0 g zkoušené látky. Nálevkou se přidá 80 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS a vaří se 1 h. Pak se otevře uzávěr nálevky, uzavře se přívod oxidu uhličitého, ukončí se zahřívání a chlazení vodou. Obsah zkumavky se převede pomocí malého množství vody R do kuželové baňky na 200 ml se širokým hrdlem, zahřívá se 15 min na vodní lázni a pak se ochladí. Přidá se 0,1 ml roztoku modři bromfenolové R (1 g/l) v lihu R 20% (V/V) a titruje se hydroxidem sodným 0,1 mol/l VS do změny žlutého zbarvení na fialovomodré.

Obsah oxidu siřičitého v μg/g se vypočítá podle vztahu:

128a,

v němž značí:

α - spotřebu hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS v mililitrech.

[image omitted]

Obr. 1. Přístroj pro stanovení oxidu siřičitého

Rozměry v milimetrech

Peroxidy. 1,0 g se rozpustí zahřátím v 10 ml vody R a smíchá se s oxidem vanadičným v kyselině sírové RS. Roztok není zbarven intenzivněji oranžově žlutě než porovnávací roztok složený ze směsi 1 ml roztoku peroxidu vodíku R (0,1 g/l) a 9 ml vody R (100 μg H2O2/g).

Mohutnost gelu. Pokud je látka určena pro přípravu globulí, čípků a zinkové želatiny, mohutnost gelu je 150 g až 250 g.

Mohutnost gelu se vyjadřuje jako množství v gramech potřebné ke vzniku síly, která vtlačí píst o průměru 12,7 mm do gelu o koncentraci 6,67 % při 10 °C do hloubky 4 mm.

Přístroj. Popis gelometru:

• válcovitý píst o průměru (12,7 ± 0,1) mm s rovnou dolní stranou a s okrouhlým okrajem o poloměru 0,5 mm,

• zařízení pro nastavení výšky baňky obsahující gel tak, aby se povrch pístu dotýkal hladiny gelu bez použití vnějšího tlaku,

• zařízení na vnější zatížení pístu s konstantní rychlostí 40 g/s,

• zařízení na svislý pohyb pístu, který může být přerušen v jedné čtyřicetině sekundy, při poklesu o (4 ± 0,1) mm,

• měřicí zařízení (váhy) pro měření finálního zatížení s přesností na ±0,5 g,

• baňka o vnitřním průměru (59 ± 1) mm a výšce 85 mm.

Postup. 7,5 g zkoušené látky se v baňce smíchá se 105 ml vody R, hrdlo baňky se překryje hodinovým sklíčkem a nechá se 3 h stát. Pak se zahřívá 15 min ve vodní lázni při 65 °C. Během zahřívání se míchá obsah skleněnou tyčinkou tak, aby roztok byl homogenní a na vnitřních stěnách baňky se netvořily kapky vody. Ochladí se na pokojovou teplotu a po 15 min se baňka vloží do vodní lázně opatřené termostatem nastavitelným na (10 ± 0,1) °C. Baňka se uzavře gumovou zátkou a nechá se stát 16 h až 18 h ve svislé poloze. Pak se ihned vloží do gelometru tak, že hladina gelu se dotýká pístu bez použití vnějšího tlaku. Zátěž pístu se zvýší rychlostí 40 g/s tak, aby píst poklesl o (4 ± 0,1) mm. Vnější síla vyvinutá na píst v tomto okamžiku měřená v gramech vyjadřuje mohutnost gelu. Stanovení se provede nejméně třikrát, ze stanovení se vypočítá průměrná hodnota.

Arsen (2.4.2). Vyhovuje limitní zkoušce A na arsen (1 μg/g). 1,0 g se smíchá se směsí 10 ml vody R, 2,5 ml kyseliny sírové R, 2,5 ml kyseliny dusičné R a malým nadbytkem bromové vody R. Po 30 min stání se vaří 1 h pod zpětným chladičem.

Těžké kovy (2.4.8). 2,0 g vyhovují limitní zkoušce C na těžké kovy (50 μg/g). K přípravě porovnávacího roztoku se použije 10 ml základního roztoku olova R (10 μg Pb/ml).

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 15,0 %; 1,000 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Celkový popel (2.4.16). Nejvýše 2,0 %.

Mikrobiální znečištění (2.6.12). Nejvýše 103 mikroorganismů v gramu; stanoví se plotnovou metodou. Vyhovuje zkoušce (2.6.13) na nepřítomnost Escherichia coli a Salmonella.

Uchovávání

Ve vzduchotěsných obalech.

Označování

V označení na obalu se uvede:

• je-li látka vhodná pro přípravu globulí, čípků nebo zinkové želatiny, a je-li tomu tak, ještě mohutnost gelu.

† Gentamicini sulfas[image omitted]

Gentamiciniumsulfat

Synonymum. Gentamycinium sulfuricum, síran gentamycinia

CAS 1405-41-0

Je to směs síranů látek s antibiotickou účinností produkovaných mikroorganismem Micromonospora purpurea. Počítáno na bezvodou látku, účinnost je nejméně 590 m.j. v miligramu.

Vlastnosti

Bílý nebo téměř bílý prášek. Je snadno rozpustný ve vodě, prakticky nerozpustný v etheru a v lihu 96%.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: C a D.

Alternativní sestava zkoušek: A, B a D, viz Obecné zásady (1.2).

A. Asi 10 mg se rozpustí v 1 ml vody R a přidá se 5 ml roztoku kyseliny sírové R (400 g/l). 100 min se zahřívá na vodní lázni, ochladí se a zředí vodou R na 25 ml. Měří se absorbance tohoto roztoku při 240 nm až 330 nm (2.2.25); roztok nevykazuje žádné absorpční maximum.

B. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu G R.

Zkoušený roztok. 25 mg se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 5 ml.

Porovnávací roztok. 25 mg gentamiciniumsulfatu CRL se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 5 ml.

Na vrstvu se nanese odděleně po 10 μl obou roztoků a vyvíjí se spodní vrstvou směsi stejných objemových dílů chloroformu R, methanolu R a amoniaku 26% R po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu, postříká ninhydrinem RS1 a 5 min se zahřívá při 110 °C. Tři hlavní skvrny na chromatogramu zkoušeného roztoku se shodují polohou, barvou a velikostí se třemi hlavními skvrnami na chromatogramu porovnávacího roztoku.

C. Hodnotí se chromatogramy získané při zkoušce Složení. Chromatogram zkoušeného roztoku vykazuje čtyři hlavní píky se stejnými retenčními časy jako čtyři hlavní píky na chromatogramu porovnávacího roztoku.

D. Vyhovuje zkoušce (a) na sírany (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Roztok S. 0,8 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředí se jí na 20 ml.

Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a není zbarven intenzivněji než 6. stupeň porovnávacího barevného roztoku nejpodobnější barvy (2.2.2, Metoda II).

Hodnota pH (2.2.3). 3,5 až 5,5; měří se roztok S.

Specifická optická otáčivost (2.2.7). +107° až +121°, počítáno na bezvodou látku. Měří se roztok připravený rozpuštěním 2,50 g ve vodě R a zředěním vodou R na 25,0 ml.

Methanol. Nejvýše 1,0 %; stanoví se plynovou chromatografií (2.2.28) za použití 1-propanolu R jako vnitřního standardu.

Roztok vnitřního standardu. 2,5 ml 1-propanolu R se zředí vodou R na 500,0 ml.

Zkoušený roztok (a). 0,50 g se rozpustí ve 2,0 ml vody R.

Zkoušený roztok (b). 0,50 g se rozpustí v 1,0 ml roztoku vnitřního standardu a přidá se 1,0 ml vody R.

Porovnávací roztok. 1,25 ml methanolu R se smíchá s 1,25 ml propanolu R a zředí se vodou R na 500,0 ml.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

• kolony délky 1,5 m až 2,0 m a vnitřního průměru 2 mm až 4 mm naplněné ethylvinylbenzendivinylbenzenem kopolymerem R (150 μm až 180 μm),

• dusíku pro chromatografií R jako nosného plynu s konstantní průtokovou rychlostí od 30 ml do 40 ml/min,

• plamenoionizačního detektoru.

Teplota kolony se udržuje na konstantní hodnotě v rozmezí 120 °C až 140°C, teplota nástřikového prostoru a detektoru je nejméně o 50 °C vyšší než teplota kolony. Nastříknou se zvolené objemy zkoušených roztoků a porovnávacího roztoku. Obsah methanolu se vypočítá za použití hustoty, která je při teplotě 20 °C 0,792 g/cm^3.

Složení. Stanoví se kapalinovou chromatografií (2.2.29).

Zkoušený roztok. 0,10 g se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 100,0 ml. K 10,0 ml tohoto roztoku se přidá 5 ml methanolu R a 4 ml zkoumadla ftaldialdehydového R, promíchá se a zředí methanolem R na 25,0 ml. Zahřívá se 15 min ve vodní lázni při 60 °C a ochladí se na pokojovou teplotu. Jestliže se roztok nepoužije ihned, ochladí se na 0 °C a použije se do 4 h.

Porovnávací roztok. Připraví se stejně jako zkoušený roztok, místo zkoušené látky se použije gentamiciniumsulfat CRL.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

• nerezové ocelové kolony délky 0,10 m až 0,125 m a vnitřního průměru 4,6 mm až 5 mm naplněné silikagelem oktadecylsilanizovaným pro chromatografií R (5 μm),

• mobilní fáze, která je roztokem 5,5 g heptansulfonanu sodného R ve směsi 50 ml kyseliny octové ledové R, 250 ml vody R a 700 ml methanolu R1. Průtoková rychlost je 1,5 ml/min,

• spektrofotometrického detektoru s asi 10μl průtokovou kyvetou a možnostmi měření při 330 nm (pro detektor s nastavitelnou vlnovou délkou) nebo 340 nm (pro detektor s filtrem).

Zaznamenají se chromatogramy za podmínek shora uvedených. Retenční čas složky C2 je 10 min až 20 min, velmi dobře jsou odděleny píky s relativními retenčními časy asi 0,13 (zkoumadlo), 0,27 (složka C1), 0,65 (složka C1a), 0,85 (složka C2a) a 1,00 (složka C2). Nastříkne se 5 μl porovnávacího roztoku. Zkoušku lze hodnotit, pokud rozlišení mezi píky složek C2a a C2 není menší než 1,3. V případě potřeby se upraví obsah methanolu v mobilní fázi tak, aby se toho dosáhlo.

Nastříkne se 5 μl porovnávacího roztoku. Nastaví se citlivost zesilovače tak, aby výška píku složky C, byla asi 75 % stupnice zapisovače. Na chromatogramu se vyznačí základní vodorovná linie od rovné části křivky těsně před píkem zkoumadla a od ní se změří výšky píků všech složek.

Pro každou složku se vypočítá odezvový faktor Rx ze vzorce:

Rx=HxFx,

v němž značí:

Fx - deklarovaný podíl složky Cx v gentamiciniumsulfatu CRL,

Hx - výšku píku složky Cx na chromatogramu porovnávacího roztoku.

Nastříkne se 5 μl zkoušeného roztoku. Nastaví se citlivost zesilovače tak, aby výška píku složky C, byla asi 75 % stupnice zapisovače. Na chromatogramu se vyznačí základní vodorovná linie od rovné části křivky těsně před píkem zkoumadla a od ní se změří výšky píků všech složek. Relativní podíly složek C1, C1a, C2 a C2a ve zkoušené látce vyjádřené v procentech se vypočítají ze vzorce:

Cx=H,xRx.100H,1R1+H,1aR1a+H,2aR2a+H,2R2,

v němž značí:

Hx - výšku píku pro složku Cx na chromatogramu zkoušeného roztoku.

Relativní podíly složek jsou v těchto rozmezích: C, 25,0 % až 50,0 %, C1a 10,0 % až 35,0 %, C2 a C2a 25,0 % až 55,0 %.

Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Nejvýše 15,0 %; stanoví se s 0,300 g zkoušené látky.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 1 %; stanoví se s 0,50 g zkoušené látky.

Sírany. 32,0 % až 35,0 %, počítáno na bezvodou látku. 0,250 g se rozpustí ve 100 ml vody destilované R a amoniakem 26% R se upraví pH roztoku na 1 l. Přidá se 10,0 ml chloridu barnatého 0,1 mol/l VS a asi 0,5 mg ftaleinpurpuru R a titruje se edetanem disodným 0,1 mol/l VS. Když se začíná barva roztoku měnit, přidá se 50 ml lihu 96% R a pokračuje se v titraci, dokud nezmizí fialově modrá barva.

1 ml chloridu barnatého 0,1 mol/l VS odpovídá 9,606 mg síranů (SO4).

Sterilita (2.6.1). Pokud je látka určena k výrobě parenterálních nebo očních přípravků bez dalšího vhodného sterilizačního postupu, vyhovuje zkoušce na sterilitu.

Bakteriální endotoxiny (2.6.14). Pokud je látka určena k výrobě parenterálních přípravků bez dalšího postupu odstraňujícího bakteriální endotoxiny, vyhovuje zkoušce na bakteriální endotoxiny, obsahuje-li nejvýše 1,67 m.j. endotoxinu v miligramu.

Stanovení účinnosti

Provede se mikrobiologické stanovení účinnosti antibiotik (2.7.2).

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech. Je-li látka sterilní, uchovává se ve sterilních vzduchotěsných zabezpečených obalech.

Separandum.

Označování

V označení na obalu se uvede, zda je látka:

• sterilní,

• prostá pyrogenních látek.

Gentianae radix [image omitted]

Hořcový kořen

Synonymum. Radix gentianae

Jsou to usušené úlomky kořenů a oddenků druhu Gentiana lutea L.

Vlastnosti

Droga má charakteristický pach a přetrvávající, intenzivně hořkou chuť.

Droga je tvořena jednoduchými nebo rozvětvenými válcovitými kusy kořenů a oddenků různé délky, zpravidla o průměru 10 mm až 40 mm, v oblasti kořenové hlavy až 80 mm.

Makroskopický a mikroskopický popis, viz Zkoušky totožnosti A a B.

Zkoušky totožnosti

A. Droga na povrchu hnědošedá, na lomu nažloutlá až červenožlutá, ne však červenohnědá. Kořen je podélně vrásčitý, obyčejně s jizvami po postranních kořenech. Rozvětvený oddenek s kruhovitými, hustě uspořádanými listovými jizvami, často i s terminálním pupenem. Oddenek a kořen se sušením stávají drobivé s krátkým lomem. Snadno vlhnou a dají se pak ohýbat.

Na povrchu hladkého příčného řezu je patrna kůra zasahující přibližně až do jedné třetiny průměru kořene. Od nevýrazně paprsčitého, převážně parenchymatózního dřeva je oddělena zřetelně patrným kambiem.

B. Droga se upráškuje (355). Prášek je světle hnědý nebo žlutohnědý. Pozoruje se pod mikroskopem v chloralhydrátu RS. Práškovaná droga je charakteristická těmito znaky: úlomky korku tvořeného tenkostěnnými žlutohnědými buňkami a ztlustlými kolenchymatickými buňkami (feloderm); úlomky parenchymatických buněk kůry a dřeva s mírně ztlustlými stěnami, obsahující kapky oleje a malé hranolovité a jehlicovité krystaly šťavelanu vápenatého; úlomky zdřevnatělých cév šroubovitě nebo síťovitě ztlustlých.

C. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy vhodného silikagelu s přísadou fluorescenčního indikátoru pro detekci při 254 nm.

Zkoušený roztok. 2,0 g práškované drogy (355) se míchá 20 min s 50 ml methanolu R a pak se rychle zfiltruje tak, aby docházelo k co nejnižším ztrátám rozpouštědla. 25 ml filtrátu se odpaří za sníženého tlaku do sucha při teplotě nepřesahující 50 °C. Odparek se rozpustí v malém množství methanolu R, tak aby se získalo 5 ml roztoku; v roztoku může zůstat usazenina.

Porovnávací roztok. 50 mg fenazonu R se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10,0 ml.

Na vrstvu se nanese odděleně do pruhů (30 mm x 8 mm) 50 μl zkoušeného roztoku a 10 μl porovnávacího roztoku. Vyvíjí se směsí objemových dílů vody R, chloroformu R a acetonu R (2 + 30 + 70) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm.

Na chromatogramu zkoušeného roztoku jsou skvrny zhášející fluorescenci v dolní a obvykle i v horní části chromatogramu; skvrna ve střední části chromatogramu (amarogentin) odpovídá svojí polohou skvrně fenazonu na chromatogramu porovnávacího roztoku. Skvrna odpovídající fenazonu se označí. Vrstva se postříká čerstvě připraveným roztokem červeně pravé B R (2 g/l). Pozoruje se po 10 min v denním světle. Skvrna odpovídající amarogentinu je oranžová, po vystavení vrstvy působení amoniaku se barví červeně. Kromě toho jsou vidět na chromatogramu zkoušeného roztoku v dolní a horní části i další zbarvené skvrny. Zejména v horní části chromatogramu je obvykle velmi intenzivní skvrna s vysokým RF odpovídající zbarvením skvrně amarogentinu.

Zkoušky na čistotu

Chromatografie. Hodnotí se chromatogramy ze Zkoušky totožnosti C. Po alkalizaci parami amoniaku nejsou na chromatogramu zkoušeného roztoku patrny těsně nad skvrnou amarogentinu žádné fialově zbarvené skvrny (jiné druhy rodu Gentiana).

Číslo hořkosti. Nejméně 10 000. Provádí se srovnáním s chininiumchloridem, jehož číslo hořkosti je 200 000. Číslo hořkosti je definováno jako reciproká hodnota zředění, které chutná ještě hořce.

Základní roztok chininiumchloridu. 0,100 g chininiumchloridu R se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 100,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí vodou R na 100,0 ml.

Zkoušený roztok. 1,0 g práškované drogy (710) se přelije 1000 ml vařící vody R a za nepřetržitého míchání se zahřívá 30 min na vodní lázni. Po ochlazení se zředí vodou R na 1000 ml. Důkladně se promíchá a pak se zfiltruje, prvních 20 ml filtrátu se odstraní.

Připraví se řada porovnávacích roztoků tak, že v první zkumavce je 4,2 ml základního roztoku chininiumchloridu a v každé následující zkumavce se objem tohoto roztoku zvyšuje o 0,2 ml až do konečného objemu 5,8 ml. Objem každé zkumavky se zředí vodou R na 10,0 ml. Určí se roztok nejnižší koncentrace, který chutná ještě hořce. 10,0 ml roztoku nejnižší koncentrace se převaluje 30 s v ústech tak, aby roztok přišel do styku s kořenem jazyka. Jestliže roztok nechutná hořce, vyplivne se a po 1 min se ústa vypláchnou vodou. Po 10 min se zkouší stejným způsobem roztok následující vyšší koncentrace.

Korekční faktor k se vypočítá ze vztahu:

5,00n,

v němž značí:

n - počet ml základního roztoku chininiumchloridu, který chutnal ještě hořce.

10/k ml zkoušeného roztoku se zředí vodou R na 100,0 ml. 10,0 ml tohoto roztoku chutná hořce.

Vodný extrakt. 5,0 g práškované drogy (710) se smíchá s 200 ml vroucí vody R a nechá se stát 10 min za občasného protřepávání. Po ochlazení se zředí vodou R na 200 ml a zfiltruje se. 20,0 ml filtrátu se odpaří na vodní lázni do sucha. Odparek se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C. Zbytek váží nejméně 0,165 g (33 %).

Celkový popel (2.4.16). Nejvýše 6,0 %.

Uchovávání

Chráněn před světlem a vlhkostí.

Geranii etheroleum[image omitted]

Geraniová silice

Synonyma. Geranii aetheroleum, Oleum geranii

Je to silice získaná z listů různých druhů rodu Pelargonium destilací s vodní parou. Obsahuje 65,0 % až 75,0 % alkoholů, počítáno jako geraniol (C10H18O; Mr 154,25).

Vlastnosti

Bezbarvá až nažloutlá nebo nazelenalá čirá kapalina, charakteristického pachu. Je velmi těžce rozpustná ve vodě, mísitelná s ethanolem, etherem a mastnými oleji.

Zkoušky totožnosti

Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu G R.

Zkoušený roztok. 0,1 g se rozpustí v lihu 96% R a zředí se jím na 10 ml.

Porovnávací roztok. 50 mg geraniolu R se rozpustí v lihu 96% R a zředí se jím na 10 ml.

Na vrstvu se nanese odděleně po 10 μl obou roztoků a vyvíjí se směsí objemových dílů ethylacetatu R a toluenu R (5 + 95) po dráze 12 cm. Vrstva se usuší na vzduchu, postříká se anisaldehydem RS a suší se 5 min až 10 min při 100 °C až 105 °C. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídá polohou a zbarvením skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku. Na chromatogramu zkoušeného roztoku mohou být i další méně intenzivní skvrny.

Zkoušky na čistotu

Hustota (2.2.5). 0,884 až 0,905 g/ml.

Index lomu (2.2.6). 1,462 až 1,474.

Optická otáčivost (2.2.7). -5° až -14°.

Číslo kyselosti (2.5.1). Nejvýše 5,0; 5,0 g zkoušené látky se rozpustí v 50 ml předepsané směsi rozpouštědel.

Voda v silicích (2.8.5). Vyhovuje požadavkům zkoušky Voda v silicích.

Mastné oleje a zpryskyřičnatělé silice (2.8.7). Vyhovuje požadavkům zkoušky Mastné oleje a zpryskyřičnatělé silice.

Pach a chuť silic (2.8.8). Vyhovuje požadavkům zkoušky Pach a chuť silic.

Zbytek po odpaření silic (2.8.9). Zbytek po odpaření silice je nejvýše 0,150 g.

Rozpustnost v lihu (2.8.10). Je rozpustná ve třech objemových dílech lihu R 70% (V/V).

Stanovení obsahu

5,0 ml se smíchá v acetylační baňce se 7,5 ml acetanhydridu R a 1,0 g octanu sodného bezvodého R a vaří se 2 h. Pak se přidá 20,0 ml vody R a zahřívá se 15 min na vodní lázní pod zpětným chladičem za častého protřepávání. Po ochlazení se acetylovaná silice převede do dělicí nálevky, vodná vrstva se odstraní. Acetylovaná silice se protřepává vodou R, až vodná vrstva reaguje na povlhčený papír lakmusový modrý R jen slabě kysele, vodná vrstva se vždy odstraní. Acetylovaná silice se vysuší síranem sodným bezvodým R a zfiltruje se.

1,500 g acetylované silice se smíchá se 3 ml lihu 96% R a 0,1 ml fenolftaleinu RS a po kapkách se přidává hydroxid draselný v lihu 0,5 mol/l VS do trvalého zbarvení. Pak se přidá 20,0 ml hydroxidu draselného v lihu 0,5 mol/l VS a vaří se 2 h pod zpětným chladičem. Po ochlazení se přidá 0,5 ml fenolftaleinu RS a titruje se kyselinou chlorovodíkovou 0,5 mol/l VS do změny zbarvení. Provede se slepá zkouška.

Obsah acetylovatelných složek v procentech, vyjádřeno jako geraniol (C10H18O), se vypočítá podle vzorce:

x=a.7,712m-a.0,021,

v němž značí:

a - rozdíl spotřeb hydroxidu draselného v lihu 0,5 mol/l VS ve zkoušce a slepé zkoušce v mililitrech,

m - navážku acetylované silice v gramech.

Uchovávání

Ve zcela naplněných vzduchotěsných obalech, chráněna před světlem.

† Glibenclamidum [image omitted]

Glibenklamid

[image omitted]

C23H28ClN3O5S	Mr 494,00	CAS 10238-21-8

Je to 1-{4-[2-(5-chlor-2-methoxybenzamido)ethyl]fenylsulfonyl}-3-cyklohexylmočovina. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 99,0 % až 101,0 % sloučeniny C23H28ClN3O5S.

Vlastnosti

Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek. Je prakticky nerozpustný ve vodě, mírně rozpustný v dichlormethanu, těžce rozpustný v lihu 96% a v methanolu, prakticky nerozpustný v etheru. Rozpouští se ve zředěných roztocích alkalických hydroxidů.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: A a C.

Alternativní sestava zkoušek: A, B, D a E, viz Obecné zásady (1.2).

A. Teplota tání (2.2.14). 169 °C až 174 °C.

B. 50,0 mg se rozpustí v methanolu R, je-li potřeba, použije se ultrazvuková lázeň a zředí se methanolem R na 50,0 ml. K 10,0 ml se přidá 1,0 ml kyseliny chlorovodíkové 1 mol/l RS a zředí se methanolem R na 100,0 ml. Měří se absorbance při 230 nm až 350 nm (2.2.25); roztok vykazuje maximum při 300 nm a méně intenzivní maximum při 275 nm. Specifická absorbance v maximu při 300 nm je 61 až 65 a v maximu při 275 nm je 27 až 32.

C. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) tablety zkoušené látky s bromidem draselným R se shoduje se spektrem glibenklamidu CRL. Vykazují-li spektra rozdíly, navlhčí se zkoušená látka a referenční látka methanolem R, rozetře se, vysuší se při 100 °C až 105 °C a spektra se zaznamenají znovu.

D. Hodnotí se chromatogramy získané ve zkoušce Příbuzné látky v ultrafialovém světle při 254 nm. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) je polohou a velikostí shodná s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku (a).

E. 20 mg se rozpustí ve 2 ml kyseliny sírové R. Roztok je bezbarvý a vykazuje modrou fluorescenci v ultrafialovém světle při 365 nm. V roztoku se rozpustí 0,1 g chloralhydrátu R; během 5 min se zbarvení změní na sytě žluté a asi za 20 min vznikne hnědavý odstín.

Zkoušky na čistotu

Vzhled roztoku. 0,1 g se rozpustí v 10 ml lihu 96% R. Roztok je čirý (2.2.1) a bezbarvý (2.2.2, Metoda II).

Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu GF254R. Roztoky se připraví rozpouštěním látek v rozpouštědlové směsi, kterou jsou stejné objemové díly methanolu R a dichlormethanu R.

Zkoušený roztok (a). 0,20 g se rozpustí v rozpouštědlové směsi a zředí se jí na 10 ml.

Zkoušený roztok (b). 0,5 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí rozpouštědlovou směsí na 10 ml.

Porovnávací roztok (a). 10 mg glibenklamidu CRL se rozpustí v rozpouštědlové směsi a zředí se jí na 10 ml.

Porovnávací roztok (b). 8 mg 4-[2-(5-chlor-2-methoxybenzamido)ethyl]benzensulfonamidu CRL (glibenklamidu nečistoty A CRL) se rozpustí v rozpouštědlové směsi a zředí se jí na 100 ml.

Porovnávací roztok (c). 5 ml porovnávacího roztoku (b) se zředí rozpouštědlovou směsí na 10 ml.

Porovnávací roztok (d). 0,2 g glibenklamidu CRL se rozpustí v 10 ml methanolu R a vaří se 10 min pod zpětným chladičem.

Na vrstvu se nanese odděleně po 10 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů lihu 96% R, kyseliny octové, ledové R, chloroformu R a cyklohexanu R (5 + 5 + 45 + 45) po dráze 10 cm. Vrstva se vysuší na vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Na chromatogramu zkoušeného roztoku (a) není skvrna odpovídající glibenklamidu nečistotě A CRL intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,4 %); žádná skvrna, kromě hlavní skvrny a skvrny odpovídající glibenklamidu nečistotě A, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) (0,2 %). Zkoušku lze hodnotit, jestliže porovnávací roztok (d) vykazuje dvě zřetelně oddělené skvrny.

Těžké kovy (2.4.8). 1,0 g vyhovuje limitní zkoušce D na těžké kovy (20 μg/g). Porovnávací roztok se připraví za použití 2 ml základního roztoku olova (10 μg Pb/ml).

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 1,0 %; suší se 1,000 g v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

0,400 g se rozpustí zahřátím ve 100 ml lihu 96% R, přidá se 1,0 ml fenolftaleinu RS jako indikátoru a titruje se hydroxidem sodným 0,1 mol/l VS do vzniku červeného zbarvení.

1 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS odpovídá 49,40 mg C23H2ClN3O5S.

Uchovávání

Separandum.

Nečistoty

A. 4-[2-(5-chlor-methoxybenzamido)ethyl]benzensulfonamid.

† Glipizidum [image omitted]

Glipizid

[image omitted]

C21H27N5O4S	Mr 445,54	CAS 29094-61-9

Je to 1-cyklohexyl-3-{4-[2-(5-methylpyrazin-2-karboxamido)ethyl]-benzensulfonyl}močovina. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 98,0 % až 102,0 % sloučeniny C21H27N5O4S.

Vlastnosti

Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek. Je prakticky nerozpustný ve vodě, dobře rozpustný v dichlormethanu, mírně rozpustný v acetonu, prakticky nerozpustný v lihu 96%. Rozpouští se ve zředěných roztocích alkalických hydroxidů.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: B.

Alternativní sestava zkoušek: A, C a D, viz Obecné zásady (1.2).

A. Asi 2 mg se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 100,0 ml. Měří se absorbance (2.2.25) roztoku při 220 nm až 350 nm; roztok vykazuje dvě absorpční maxima, při 226 nm a 274 nm. Poměr absorbance naměřené v maximu při 226 nm k absorbanci naměřené při 274 nm je 2,0 až 2,4.

B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) tablety zkoušené látky se shoduje se spektrem tablety glipizidu CRL.

C. Chromatogramy získané ve zkoušce Příbuzné látky, viz Zkoušky na čistotu, se pozorují v ultrafialovém světle při 254 nm. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) se polohou a velikostí shoduje s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku (a).

D. 50 mg se rozpustí v 5 ml dioxanu R. Přidá se 1 ml roztoku fluordinitrobenzenu R (5 g/l) v dioxanu R a vaří se 2 min až 3 min; vznikne žluté zbarvení.

Zkoušky na čistotu

Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu GF254R.

Zkoušený roztok (a). 0,20 g se rozpustí ve směsi stejných objemových dílů methanolu R a dichlormethanu R a zředí se stejnou směsí na 10 ml.

Zkoušený roztok (b). 1 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí směsí stejných objemových dílů methanolu R a dichlormethanu R na 20 ml.

Porovnávací roztok (a). 10 mg glipizidu CRL se rozpustí ve směsi stejných objemových dílů methanolu R a dichlormethanu R a zředí se stejnou směsí na 10 ml.

Porovnávací roztok (b). 5 mg glipizidu nečistoty A CRL se rozpustí ve směsi stejných objemových dílů methanolu R a dichlormethanu R a zředí se stejnou směsí na 50 ml.

Porovnávací roztok (c). 0,5 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí směsí stejných objemových dílů methanolu R a dichlormethanu R na 100 ml.

Porovnávací roztok (d). 4 ml porovnávacího roztoku (c) se zředí směsí stejných objemových dílů methanolu R a dichlormethanu R na 10 ml.

Porovnávací roztok (e). 5 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí porovnávacím roztokem (b) na 10 ml.

Na vrstvu se odděleně nanese po 10 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů kyseliny mravenčí bezvodé R ethylacetatu R a dichlormethanu R (25 + 25 + 50) po dráze 15 cm.

Vrstva se usuší na vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Na chromatogramu zkoušeného roztoku (a) žádná skvrna odpovídající glipizidu nečistoty A není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,5 %); žádná skvrna, kromě hlavní skvrny a skvrny odpovídající glipizidu nečistoty A, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) (0,5 %) a nejvýše dvě takové skvrny jsou intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (d) (0,2 %). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (e) jsou dvě zřetelně oddělené skvrny.

Cyklohexylamin. Nejvýše 100 μg/g; stanoví se plynovou chromatografií (2.2.28) za použití dekanu R jako vnitřního standardu.

Roztok vnitřního standardu. 25 mg dekanu R se rozpustí v hexanu R a zředí se jím na 100 ml. 5 ml tohoto roztoku se zředí hexanem R na 50 ml.

Zkoušený roztok (a). 3,0 g se rozpustí v 50 ml roztoku hydroxidu sodného R (12 g/l) a vytřepe se dvakrát 5,0 ml hexanu R. Použijí se spojené vrchní vrstvy.

Zkoušený roztok (b). 3,0 g se rozpustí v 50 ml roztoku hydroxidu sodného R (12 g/l) a vytřepe se dvakrát 5,0 ml roztoku vnitřního standardu. Použijí se spojené vrchní vrstvy.

Porovnávací roztok. 30,0 mg cyklohexylaminu R se rozpustí v roztoku kyseliny chlorovodíkové R (17,5 g/l) a zředí se jím na 100,0 ml. K 1,0 ml tohoto roztoku se přidá 50 ml roztoku hydroxidu sodného R (12 g/l) a vytřepe se dvakrát 5,0 ml roztoku vnitřního standardu. Použijí se spojené vrchní vrstvy.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

• skleněné kolony délky 1,5 m a vnitřního průměru 4 mm naplněné křemelinou pro plynovou chromatografii R impregnovanou 10 % makrogolu 20 000 R a 4 % hydroxidu draselného R,

• dusíku pro chromatografii R s průtokovou rychlostí 30 ml/min,

• plamenoionizačního detektoru.

Teplota kolony se udržuje na 80 °C a teplota vstřikovacího prostoru a detektoru na 120 °C.

Nastříkne se 1 μl porovnávacího roztoku. Citlivost detektoru se nastaví tak, aby výška prvního píku (dekanu) a druhého píku (cyklohexylaminu) byly nejméně 50 % celé stupnice zapisovače.

Zkoušku lze hodnotit, jestliže rozlišení mezi těmito dvěma píky není menší než 2. Nastříkne se 1 μl zkoušeného roztoku (a). Na získaném chromatogramu se ověří, že zde není přítomen žádný pík se stejným retenčním časem odpovídajícím retenčnímu času vnitřního standardu. Nastříkne se odděleně 1 μl zkoušeného roztoku (b) a 1 μl porovnávacího roztoku. Z chromatogramu porovnávacího roztoku se vypočítá poměr (R) plochy píku odpovídajícího cyklohexylaminu k ploše píku odpovídajícího vnitřnímu standardu. Z chromatogramu zkoušeného roztoku (b) se vypočítá poměr plochy píku odpovídajícího cyklohexylaminu k ploše píku odpovídajícího vnitřnímu standardu. Tento poměr není větší než R.

Těžké kovy (2.4.8). 2,0 g vyhovují limitní zkoušce C na těžké kovy (20 μg/g). Porovnávací roztok se připraví za použití 4 ml základního roztoku olova (10 μg Pb/ml).

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší v sušárně při 100 C až 105 C.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,2 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

0,400 g se rozpustí v 50 ml dimethylformamidu R a titruje se methoxidem lithným 0,1 mol/l VS za použití 0,2 ml červeně chinaldinové RS jako indikátoru do odbarvení červeného zbarvení.

1 ml methoxidu lithného 0,1 mol/l VS odpovídá 44,55 mg C21H27N5O4S.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech.

Separandum.

Nečistoty

[image omitted]

A. 4-[2-(5-methyl-2-pyrazinkarboxamido)ethyl]benzensulfonamid,

[image omitted]

B. cyklohexylamin.

† Glucagonum [image omitted]

Glukagon

[image omitted]

C153H225N43O49S	Mr 3482,78	CAS 16941-32-5

Je to polypeptidický hormon získaný z hovězí nebo prasečí slinivky. Podporuje štěpení glykogenu v játrech a tím zvyšuje koncentraci glukosy v krvi. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje v miligramu nejméně 1 m.j.

Glukagon se připravuje za podmínek, které zajišťují minimální mikrobiální kontaminaci.

Vlastnosti

Bílý nebo téměř bílý prášek. Je prakticky nerozpustný ve vodě a ve většině organických rozpouštědel. Je rozpustný ve zředěných minerálních kyselinách a ve zředěných roztocích alkalických hydroxidů.

Zkoušky totožnosti

A. Způsobuje zvýšení koncentrace glukosy v krvi ve zkoušce na zvířatech, je-li podán způsobem popsaným ve zkoušce Stanovení obsahu.

B. Hodnotí se elektroforeogramy získané ve zkoušce Příbuzné látky, viz Zkoušky na čistotu. Hlavní zóna na elektroforeogramu zkoušeného roztoku (a) se shoduje polohou s hlavní zónou na elektroforeogramu porovnávacího roztoku (a).

Zkoušky na čistotu

Absorbance. 2,5 mg se rozpustí v kyselině chlorovodíkové 0,01 mol/l RS a zředí se jí na 10,0 ml. Specifická absorbance (2.2.25) měřená v maximu při 276 nm je 21 až 25, počítáno na vysušenou látku.

Příbuzné látky. Stanoví se gelovou elektroforézou na polyakrylamidu (2.2.31) za použití tyčinkového gelu délky 75 mm, průměru 5 mm a tlumivého roztoku trometamol-glycinového o pH 8,3. Elektroda v horní nádobě je katoda a v dolní nádobě anoda.

Použije se následující gelová směs: 1 objemový díl roztoku obsahujícího ve 100 ml 36,6 mg trometamolu R, 0,23 ml tetramethylethylendiaminu R a 48,0 ml kyseliny chlorovodíkové 1 mol/l RS a 2 objemové díly roztoku obsahujícího ve 100 ml 0,735 g methylenbisakrylamidu R a 30,0 g akryl-amidu R. Přidá se takové množství močoviny R, aby její koncentrace v konečném roztoku byla 480 g/l, a pak se roztok zředí na 7 objemových dílů vodou R. Jestliže je to nutné, zahřeje se nejvýše na 40 °C, aby se rozpustila močovina R. Po odplynění se přidá 1 objemový díl roztoku peroxodisíranu diamonného R (5,6 g/l).

Zkoušený roztok (a). 10 mg se rozpustí v 0,5 ml hydroxidu sodného 0,01 mol/l RS.

Zkoušený roztok (b). 0,25 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí hydroxidem sodným 0,01 mol/l RS na 5 ml.

Porovnávací roztok (a). Množství glukagonu BRP odpovídající 5 m.j. se rozpustí v hydroxidu sodném 0,01 mol/l RS a zředí se jím na 25 ml.

Porovnávací roztok (b). 8 ml porovnávacího roztoku (a) se zředí hydroxidem sodným 0,01 mol/l RS na 10 ml.

Porovnávací roztok (c). 6 ml porovnávacího roztoku (a) se zředí hydroxidem sodným 0,01 mol/l RS na 10 ml.

Porovnávací roztok (d). 4 ml porovnávacího roztoku (a) se zředí hydroxidem sodným 0,01 mol/l RS na 10 ml.

Porovnávací roztok (e). 2 ml porovnávacího roztoku (a) se zředí hydroxidem sodným 0,01 mol/l RS na 10 ml.

Na povrch gelu se nanese odděleně po 100 μl každého roztoku, přidá se tlumivý roztok a 0,2 ml modři bromfenolové RS. Elektroforéza probíhá při konstantním proudu 1 mA na trubici po dobu 30 min a pak se proud zvýší na 3 mA na trubici. Po skončení se gely ponoří do roztoku kyseliny trichloroctové R (125 g/l) nejméně na 1 h. Na každých 10 ml roztoku kyseliny trichloroctové se přidá 0,5 ml roztoku modři kyselé 90 R (2,5 g/l) a nechá se stát 12 h. Po odstranění barvicího roztoku se gely promyjí dvakrát směsí objemových dílů kyseliny octové R a vody R (1 + 4), která se vždy odstraní. Gely se uchovávají ve stejné směsi kyseliny octové R a vody R. Elektroforeogramy se pozorují za použití zdroje studeného světla. Na elektroforeogramech zkoušeného roztoku (a) žádná zóna, kromě zóny modři bromfenolové migrující v dvoj- až trojnásobku vzdálenosti hlavní zóny, není intenzivnější než hlavní zóna na elektroforeogramu porovnávacího roztok (e). Na elektroforeogramu zkoušeného roztoku (b) není žádná zóna migrující těsně před hlavní zónou intenzivnější než hlavní zóna na elektroforeogramu porovnávacího roztoku (a). Zkoušku lze hodnotit, jestliže je patrna zóna na elektroforeogramu porovnávacího roztoku (e) a je zřejmé odstupňování intenzity zbarvení na elektroforeogramech porovnávacích roztoků (a) až (e).

Dusík. 16,0 % až 18,5 %, počítáno na vysušenou látku; stanoví se mineralizací s kyselinou sírovou (2.5.9).

Zinek. Nejvýše 0,15 % Zn; stanoví se atomovou absorpční spektrometrií (2.2.23, Metoda I).

Zkoušený roztok. 50,0 mg se rozpustí v kyselině chlorovodíkové 0,01 mol/l RS a zředí se jí na 25,0 ml. Je-li třeba, zředí se kyselinou chlorovodíkovou 0,01 mol/l RS tak, aby koncentrace zinku byla 0,4 μg/ml až 1,6 μg/ml.

Porovnávací roztoky. Použijí se čerstvě připravené roztoky obsahující 0,10 μg, 0,40 μg, 0,80 μg, 1,00 μg, 1,20 μg a 1,60 μg Zn v mililitru. K přípravě porovnávacích roztoků se použije základní roztok zinku (5 mg Zn/ml), který se ředí kyselinou chlorovodíkovou 0,01 mol/l RS.

Měří se absorbance při 213,9 nm za použití zinkové lampy s dutou katodou jako zdroje záření a vzduch-acetylenového plamene vhodného složení (např. 2 l acetylenu a 11 l vzduchu za min).

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 10,0 %; 50,0 mg se suší 24 h v sušárně při 105 °C.

Sterilita (2.6.1). Pokud je látka určena pro výrobu parenterálních přípravků bez dalšího vhodného sterilizačního postupu, vyhovuje zkoušce na sterilitu.

Stanovení účinnosti

Účinnost se stanoví hodnocením vyvolaného hyperglykemického účinku za daných podmínek v porovnání s účinkem mezinárodního standardu nebo referenčního přípravku kalibrovaného v mezinárodních jednotkách.

Mezinárodní jednotka je specifická hyperglykemická účinnost obsažená v deklarovaném množství mezinárodního standardu, kterým je lyofilizovaný glukagon s přídavkem laktosy a chloridu sodného. Hodnotu účinnosti mezinárodního standardu v mezinárodních jednotkách vyhlašuje Světová zdravotnická organizace.

Stanovená účinnost je 80 % až 125 % deklarované účinnosti. Interval spolehlivosti (P = 0,95) stanovené účinnosti je v rozmezí 64 % až 156 % deklarované účinnosti.

Porovnávací roztok. Celý obsah ampule standardu se rozpustí ve 2 ml roztoku chloridu sodného R (9 g/l), pH se upraví na hodnotu 3,0 kyselinou chlorovodíkovou R a zředí se stejným rozpouštědlem tak, aby roztok obsahoval např. 0,1 m.j. v mililitru. Roztok se uchovává při 2 °C až 8 °C a použije se do 2 dnů.

Ke zkoušce se použijí zdraví králíci, jejichž rozdíl hmotnosti mezi nejlehčím a nejtěžším není větší než 1,2 kg (např. se použijí králíci o hmotnosti v rozmezí 1,8 kg až 2,8 kg). Zvířata se chovají v laboratoři v jednotných podmínkách a při jednotné dietě nejméně 1 týden před zkouškou. Vyžadují opatrné zacházení, aby se předešlo nežádoucímu vzrušení.

Každému králíkovi se 48 h před zkouškou nitrosvalově vstříkne 1 ml roztoku kortisonacetatu (25 g/l). Strava, kromě vody, se zvířatům nepodává 16 h před začátkem zkoušky, v čase zkoušky až do posledního odběru krve. Králíci se rozdělí náhodně do čtyř stejných skupin po nejméně čtyřech králících.

Připraví se dvě ředění porovnávacího roztoku s koncentrací v poměru 1 : 4, např. 0,006 m.j./ml (ředění porovnávacího roztoku 1) a 0,024 m.j./ml (ředění porovnávacího roztoku 2). Jako rozpouštědlo se použije roztok chloridu sodného R (9 g/l), jehož pH bylo upraveno na hodnotu 3,0 kyselinou chlorovodíkovou R. Pro rozpuštění zkoušené látky se použije stejného rozpouštědla a připraví se dvě ředění. U ředění zkoušeného roztoku 1 se na základě deklarované účinnosti předpokládá, že obsahuje stejný počet m.j. v mililitru jako ředění porovnávacího roztoku 1. U ředění zkoušeného roztoku 2 se předpokládá, že obsahuje stejný počet m.j./ml jako ředění porovnávacího roztoku 2. 1,0 ml každého ředění se vstříkne podkožně v pořadí uvedeném v následující tabulce. Druhá injekce se podává přibližně 24 h po první injekci.

| | Skupina králíků | | | | | 1 | 2 | 3 | 4 | | | --- | --- | --- | --- | --- | | 1. injekce | porovnávací | porovnávací | zkoušený roztok | zkoušený roztok | | | roztok | roztok | - ředění 1 | - ředění 2 | | 2. injekce | - ředění 1 | - ředění 2 | porovnávací roztok | porovnávací roztok | | | zkoušený roztok | zkoušený roztok | - ředění 1 | | | | - ředění 2 | - ředění 1 | - ředění 2 | |

Vzorky krve se odebírají z marginální ušní žíly každého králíka. 1 h po každé injekci se odebere vhodný vzorek krve a v každém vzorku se stanoví koncentrace glukosy. Optimální doba odběru závisí na chovu. Důležité při zkoušce je, aby byl pro každého králíka zachován stejný časový interval.

Účinnost se vypočítá běžnou statistickou metodou pro párový křížový pokus.

Uchovávání

Ve vzduchotěsných obalech, při teplotě pod 8 °C, přednostně při -20 °C.

Separandum.

Označování

V označení na obalu se uvede:

• počet mezinárodních jednotek v obalu,

• počet mezinárodních jednotek na miligram,

• podmínky uchovávání,

• zda je látka sterilní.

Glucosum [image omitted]

Glukosa

Synonyma. Glucosum anhydricum, Dextrosum anhydricum, Saccharum amylaceum

[image omitted]

C6H12O6	Mr 180,16	CAS 50-99-7

Je to α-D-glukopyranosa.

Vlastnosti

Bílý krystalický prášek, sladké chuti. Je snadno rozpustná ve vodě, mírně rozpustná v lihu 96%.

Zkoušky totožnosti

A. Specifická optická otáčivost, viz Zkoušky na čistotu, je zároveň zkouškou totožnosti.

B. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu G R.

Zkoušený roztok. 10 mg se rozpustí ve směsi objemových dílů vody R a methanolu R (2 + 3) a zředí se stejnou směsí na 20 ml.

Porovnávací roztok (a). 10 mg glukosy CRL se rozpustí ve směsi objemových dílů vody R a methanolu R (2 + 3) a zředí se stejnou směsí na 20 ml.

Porovnávací roztok (b). 10 mg glukosy CRL, 10 mg laktosy CRL, 10 mg fruktosy CRL a 10 mg sacharosy CRL se rozpustí ve směsi objemových dílů vody R a methanolu R (2 + 3) a zředí se stejnou směsí na 20 ml.

Na vrstvu se nanese odděleně po 2 μl každého roztoku a nanesené skvrny se důkladně usuší. Vyvíjí se směsí objemových dílů vody R, methanolu R, kyseliny octové bezvodé R a dichlorethanu R (10 + 15 + 25 + 50) po dráze 15 cm. Rozpouštědla mají být odměřena přesně, i malý přebytek vody může způsobit zákal. Vrstva se usuší v proudu teplého vzduchu. Vyvíjení se ihned opakuje v čerstvě připravené směsi rozpouštědel. Vrstva se usuší v proudu teplého vzduchu, rovnoměrně se postříká roztokem 0,5 g thymolu R ve směsi složené z 5 ml kyseliny sírové R a 95 ml lihu 96% R a zahřívá se 10 min při 130 °C. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídá polohou, zbarvením a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku (a).

Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) jsou čtyři zřetelně oddělené skvrny.

C. 0,1 g se rozpustí v 10 ml vody R, přidají se 3 ml vínanu měďnatého RS a zahřeje se; vznikne červená sraženina.

Zkoušky na čistotu

Roztok S. 10,0 g se rozpustí ve vodě destilované R a zředí se jí na 100 ml.

Vzhled roztoku. 10,0 g se rozpustí v 15 ml vody R. Roztok je čirý (2.2.1), bez pachu a není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok HŽ7 (2.2.2, Metoda II).

Kysele nebo zásaditě reagující látky. 6,0 g se rozpustí ve 25 ml vody prosté oxidu uhličitého R, přidá se 0,3 ml fenolftaleinu RS; roztok je bezbarvý. Ke změně zbarvení roztoku na růžové se spotřebuje nejvýše 0,15 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS.

Specifická optická otáčivost (2.2.7). +52,5° až +53,3°, počítáno na bezvodou látku. Měří se roztok připravený takto: 10,0 g se rozpustí v 80 ml vody R a smíchá se s 0,2 ml amoniaku zředěného RS1. 30 min se nechá stát a zředí se vodou R na 100,0 ml.

Cizí cukry, rozpustný škrob, dextriny. 1,0 g se za varu rozpustí ve 30 ml lihu R 90% (V/V); vzhled roztoku se po ochlazení nemění.

Siřičitany.

Zkoušený roztok. 5,0 g se rozpustí ve 40 ml vody R, přidají se 2,0 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS a zředí se vodou R na 50,0 ml. K 10,0 ml tohoto roztoku se přidá 1 ml roztoku kyseliny chlorovodíkové R (310 g/l), 2,0 ml fuchsinu RS1 a 2,0 ml roztoku formaldehydu R 0,5% (V/V) a 30 min se nechá stát.

Porovnávací roztok. 76 mg disiřičitanu sodného R se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 50,0 ml. 5,0 ml roztoku se zředí vodou R na 100,0 ml. Ke 3,0 ml tohoto roztoku se přidají 4,0 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS a zředí se vodou R na 100,0 ml. K 10,0 ml tohoto roztoku se ihned přidá 1 ml roztoku kyseliny chlorovodíkové R (310 g/l), 2,0 ml fuchsinu RS1 a 2,0 ml roztoku formaldehydu R 0,5% (V/V) a 30 min se nechá stát.

Měří se absorbance (2.2.25) zkoušeného roztoku a porovnávacího roztoku v maximu při 583 nm proti kontrolnímu roztoku připravenému současně stejným způsobem za použití 10,0 ml vody R. Absorbance zkoušeného roztoku není větší než absorbance porovnávacího roztoku (15 μg SO2/ g).

Chloridy (2.4.4). 4 ml roztoku S zředěného vodou R na 15 ml vyhovují limitní zkoušce na chloridy (125 μg/g).

Sírany (2.4.13). 7,5 ml roztoku S zředěného vodou R na 15 ml vyhovuje limitní zkoušce na sírany (200 μg/g).

Arsen (2.4.2). 1,0 g vyhovuje limitní zkoušce A na arsen (1 μg/g).

Baryum. 10 ml roztoku S se smíchá s 1 ml kyseliny sírové zředěné RS. Pozoruje se ihned a pak po 1 h. Roztok vyhovuje zkoušce, jestliže není případně vzniklá opalescence intenzivnější než opalescence směsi 1 ml vody destilované R a 10 ml roztoku S.

Vápník (2.4.3). 5 ml roztoku S zředěného vodou destilovanou R na 15 ml vyhovuje limitní zkoušce na vápník (200 μg/g).

Olovo v cukrech (2.4.10). Vyhovuje limitní zkoušce na olovo v cukrech (0,5 μg/g).

Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Nejvýše 1,0 %; stanoví se s 0,50 g zkoušené látky.

Síranový popel. Nejvýše 0,1 %. 5,0 g se rozpustí v 5 ml vody R, přidají se 2 ml kyseliny sírové R, odpaří se na vodní lázni do sucha a vyžíhá se do konstantní hmotnosti. Je-li třeba, zahřívání s kyselinou sírovou R se opakuje.

Pyrogenní látky (2.6.8). Pokud je látka určena k přípravě velkoobjemových parenterálních přípravků, vyhovuje zkoušce na pyrogenní látky, při níž se na 1 kg hmotnosti králíka vstřikuje nitrožilně 10 ml roztoku zkoušené látky (50 g/l) ve vodě na injekci R.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech.

Označování

V označení na obalu se uvede, zda je látka prostá pyrogenních látek.

Glucosum monohydricum [image omitted]

Monohydrát glukosy

[image omitted]

C6H12O6 . H2O	Mr 198,17	CAS 5996-10-1

Je to monohydrát α-D-glukopyranosy.

Vlastnosti

Bílý krystalický prášek, sladké chuti. Je snadno rozpustný ve vodě, mírně rozpustný v lihu 96%.

Zkoušky totožnosti

A. Specifická optická otáčivost, viz Zkoušky na čistotu, je zároveň zkouškou totožnosti.

B. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu G R.

Zkoušený roztok. 10 mg se rozpustí ve směsi objemových dílů vody R a methanolu R (2 + 3) a zředí se stejnou směsí na 20 ml.

Porovnávací roztok (a). 10 mg glukosy CRL se rozpustí ve směsi objemových dílů vody R a methanolu R (2 + 3) a zředí se stejnou směsí na 20 ml.

Porovnávací roztok (b). 10 mg glukosy CRL, 10 mg laktosy CRL, 10 mg fruktosy CRL a 10 mg sacharosy CRL se rozpustí ve směsi objemových dílů vody R a methanolu R (2 + 3) a zředí se stejnou směsí na 20 ml.

Na vrstvu se nanese odděleně po 2 μl každého roztoku a nanesené skvrny se důkladně usuší.

Vyvíjí se směsí objemových dílů vody R, methanolu R, kyseliny octové bezvodé R a dichlorethanu R (10 + 15 + 25 + 50) po dráze 15 cm. Rozpouštědla mají být odměřena přesně, i malý přebytek vody může způsobit zákal. Vrstva se usuší v proudu teplého vzduchu. Vyvíjení se ihned opakuje v čerstvě připravené směsi rozpouštědel. Vrstva se usuší v proudu teplého vzduchu, rovnoměrně se postříká roztokem 0,5 g thymolu R ve směsi složené z 5 ml kyseliny sírové R a 95 ml lihu 96% R a zahřívá se 10 min při 130 °C. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídá polohou, zbarvením a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku (a).

Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) jsou čtyři zřetelně oddělené skvrny.

C. 0,1 g se rozpustí v 10 ml vody R, přidá se 3 ml vínanu měďnatého RS a zahřeje se; vznikne červená sraženina.

Zkoušky na čistotu

Roztok S. 10,0 g se rozpustí ve vodě destilované R a zředí se jí na 100 ml.

Vzhled roztoku. 10,0 g se rozpustí v 15 ml vody R. Roztok je čirý (2.2.1), bez pachu a není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok HŽ7 (2.2.2, Metoda II).

Kysele nebo zásaditě reagující látky. 6,0 g se rozpustí ve 25 ml vody prosté oxidu uhličitého R, přidá se 0,3 ml fenolftaleinu RS; roztok je bezbarvý. Ke změně zbarvení roztoku na růžové se spotřebuje nejvýše 0,15 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS.

Specifická optická otáčivost (2.2.7). +52,5° až +53,3°, počítáno na bezvodou látku. Měří se roztok připravený takto: 10,0 g se rozpustí v 80 ml vody R a smíchá se s 0,2 ml amoniaku zředěného RS1. 30 min se nechá stát a zředí se vodou R na 100,0 ml.

Cizí cukry, rozpustný škrob, dextriny. 1,0 g se za varu rozpustí ve 30 ml lihu 90% (V/V) RS; vzhled roztoku se po ochlazení nemění.

Siřičitany.

Zkoušený roztok. 5,0 g se rozpustí ve 40 ml vody R, přidají se 2,0 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS a zředí se vodou R na 50,0 ml. K 10,0 ml tohoto roztoku se přidá 1 ml roztoku kyseliny chlorovodíkové R (310 g/l), 2,0 ml fuchsinu RS1 a 2,0 ml roztoku formaldehydu R 0,5% (V/V) a 30 min se nechá stát.

Porovnávací roztok. 76 mg disiřičitanu sodného R se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 50,0 ml. 5,0 ml roztoku se zředí vodou R na 100,0 ml. Ke 3,0 ml tohoto roztoku se přidají 4,0 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS a zředí se vodou R na 100,0 ml. K 10,0 ml tohoto roztoku se ihned přidá 1 ml roztoku kyseliny chlorovodíkové R (310 g/l), 2,0 ml fuchsinu RS1 a 2,0 ml roztoku formaldehydu R 0,5% (V/V) a 30 min se nechá stát.

Měří se absorbance (2.2.25) zkoušeného roztoku a porovnávacího roztoku v maximu při 583 nm proti kontrolnímu roztoku připravenému současně stejným způsobem za použití 10,0 ml vody R. Absorbance zkoušeného roztoku není větší než absorbance porovnávacího roztoku (15 μg SO2/g).

Chloridy (2.4.4). 4 ml roztoku S zředěného vodou R na 15 ml vyhovují limitní zkoušce na chloridy (125 μg/g).

Sírany (2.4.13). 7,5 ml roztoku S zředěného vodou R na 15 ml vyhovuje limitní zkoušce na sírany (200 μg/g).

Arsen (2.4.2). 1,0 g vyhovuje limitní zkoušce A na arsen (1 μg/g).

Baryum. 10 ml roztoku S se smíchá s 1 ml kyseliny sírové zředěné RS. Pozoruje se ihned a pak po 1 h. Roztok vyhovuje zkoušce, jestliže není případně vzniklá opalescence intenzivnější než opalescence směsi 1 ml vody destilované R a 10 ml roztoku S.

Vápník (2.4.3). 5 ml roztoku S zředěného vodou destilovanou R na 15 ml vyhovuje limitní zkoušce na vápník (200 mg/g).

Olovo v cukrech (2.4.10). Vyhovuje limitní zkoušce na olovo v cukrech (0,5 μg/g).

Voda, semimikrostanovení (2.5.12). 7,0 % až 9,5 %; stanoví se s 0,50 g zkoušené látky.

Síranový popel. Nejvýše 0,1 %. 5,0 g se rozpustí v 5 ml vody R, přidají se 2 ml kyseliny sírové R, odpaří se na vodní lázni do sucha a vyžíhá se do konstantní hmotnosti. Je-li třeba, zahřívání s kyselinou sírovou R se opakuje.

Pyrogenní látky (2.6.8). Pokud je látka určena k přípravě velkoobjemových parenterálních přípravků, vyhovuje zkoušce na pyrogenní látky, při níž se na 1 kg hmotnosti králíka vstřikuje nitrožilně 10,0 ml roztoku zkoušené látky (55 g/l) ve vodě na injekci R.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech.

Označování

V označení na obalu se uvede, zda je látka prostá pyrogenních látek.

§ Glutethimidum [image omitted]

Glutethimid

[image omitted]

C13H15NO2	Mr 217,27	CAS 77-21-4

Je to (RS)-3-ethyl-3-fenyl-2,6-piperidindion. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 98,0 % až 101,0 % sloučeniny C13H15NO2.

Vlastnosti

Bílý nebo téměř bílý prášek nebo bezbarvé krystaly. Je prakticky nerozpustný ve vodě, velmi snadno rozpustný v dichlormethanu, snadno rozpustný v lihu 96%, dobře rozpustný v etheru.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: A a B.

Alternativní sestava zkoušek: A, C, viz Obecné zásady (1.2).

A. Teplota tání (2.2.14). 86 °C až 89 °C.

B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) tablety zkoušené látky se shoduje se spektrem glutethimidu CRL.

C. 2 mg se rozpustí v 1 ml methanolu R, přidá se 5 ml ochlazené směsi 1 ml formaldehydu R a 9 ml kyseliny sírové R a 15 min se zahřívá na vodní lázni; roztok je světle červený a v ultrafialovém světle při 365 nm vykazuje intenzivní modrou fluorescenci.

Zkoušky na čistotu

Roztok S. 1,25 g se rozpustí ve směsi objemových dílů vody R a lihu 96% R (10 + 90) a zředí se stejnou směsí na 25 ml.

Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a bezbarvý (2.2.2, Metoda II).

Kysele nebo zásaditě reagující látky. K 10 ml roztoku S se přidá 0,20 ml modři bromthymolové RS1; roztok je žlutý. Ke změně zbarvení indikátoru se spotřebuje nejvýše 0,2 ml hydroxidu sodného 0,01 mol/l VS. Vzniklé modré zbarvení nemusí být stálé, k další změně zbarvení se nepřihlíží.

Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu HR.

Zkoušený roztok. 0,5 g se rozpustí v ethanolu R a zředí se jím na 10 ml.

Porovnávací roztok. 0,5 ml zkoušeného roztoku se zředí ethanolem R na 100 ml.

Na vrstvu se nanese odděleně po 10 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů kyseliny mravenčí bezvodé R, methanolu R a chloroformu R (5 + 10 + 85) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a vloží se na 1 min do komory obsahující chlor připravený přidáním kyseliny chlorovodíkové R k roztoku manganistanu draselného R (50 g/l). Po vyjmutí z komory se vrstva nechá 2 min stát a potom se postříká škrobem s jodidem draselným RS. Žádná skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku, kromě hlavní skvrny, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (0,5 %).

Těžké kovy (2.4.8). 12 ml roztoku S vyhovuje limitní zkoušce B na těžké kovy (20 μg/g). Použije se porovnávací roztok olova (1 μg Pb/ml) připravený zředěním základního roztoku olova (100 μg Pb/ml) směsí objemových dílů vody R a lihu 96% R (10 + 90).

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; suší se 1,000 g ve vakuu po dobu 4 h.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

0,150 g se rozpustí v 10 ml ethanolu R, přidá se 5 ml dusičnanu stříbrného v pyridinu RS a titruje se hydroxidem sodným v ethanolu 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20) za použití indikační stříbrné elektrody a srovnávací argentchloridové elektrody.

1 ml hydroxidu sodného v ethanolu 0,1 mol/l VS odpovídá 21,73 mg C13H15NO2.

Uchovávání

Chráněn před světlem.

Psychotropní látka.

Glyceroli monostearas 40 – 50 [image omitted]

Glycerolmonostearat 40% až 50%

CAS 31566-31-1

Je to směs monoacylglycerolů vyšších mastných kyselin, převážně kyseliny stearové a palmitové, s proměnným množstvím di- a triacylglycerolů vyšších mastných kyselin.

Obsahuje 40,0 % až 50,0 % monoacylglycerolů, počítáno jako 2,3-dihydroxypropyloktadekanoat (C21H42O4; Mr 358,56).

Výroba

Vyrábí se z loje získaného ze zvířat, která musí splňovat požadavky oprávněné autority na zdravá zvířata určená pro humánní konzumaci. Pokud se pro výrobu použije tkáň bovinního původu, má být zvířecí zdroj prostý bovinní spongiformní encefalopatie a neměl být nikdy vystaven rizikovým faktorům, jako je výkrm bílkovinami přežvýkavců. K dosažení tohoto cíle mají zvířata pocházet z ověřených zdrojů. Při výběru zdroje zvířecí tkáně, jež se má použít, se má vzít v úvahu relativní nakažlivost a možné riziko spojené s různými tkáněmi. Různé kategorie rizika popisují platná pravidla Evropské unie "Směrnice pro snížení na minimum rizika přenosu původců spongiformní encefalopatie prostřednictvím léčivých přípravků" (Guidelines for minimising the risk of transmission of agents causing spongiform encephalopathies via medicinal products) a platné pokyny Světové zdravotnické organizace.

Vlastnosti

Tuhá voskovitá hmota, prášek nebo vločky. Na dotyk je mastný, bílý až téměř bílý. Je prakticky nerozpustný ve vodě, dobře rozpustný v lihu 96% při 60 °C a v etheru.

Zkoušky totožnosti

A. Teplota tání (2.2.15). 54 °C až 64 °C. Předem roztavená zkoušená látka se naplní do kapiláry a nechá se stát 24 h v uzavřené nádobě.

B. 1 g se zahřívá na odpařovací misce s 2 g hydrogensíranu draselného R. Vznikají štiplavé, k slzám dráždící páry, které působí tmavnutí filtračního papim napuštěného tetrajodortuťnatanem draselným zásaditým RS.

C. K 2,5 g se přidá 40 ml hydroxidu draselného v lihu RS a 30 min se zahřívá pod zpětným chladičem na vodní lázni. Přidá se 30 ml vody R, líh se odpaří, k horkému roztoku se přidá 15 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS, ochladí se a protřepe 50 ml etheru R. Etherová vrstva se promyje 3krát 10 ml chloridu sodného RS, vysuší síranem sodným bezvodým R a zfiltruje se. Rozpouštědlo se odpaří a zbytek se vysuší ve vakuu, roztaví, naplní do kapiláry a nechá stát 24 hod v uzavřené nádobě. Teplota tání (2.2.15) je nejméně 53 °C.

Zkoušky na čistotu

Číslo kyselosti (2.5.1). Nejvýše 3,0; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Číslo jodové (2.5.4). Nejvýše 3,0.

Číslo zmýdelnění (2.5.6), 158 až 177; stanoví se s 2,00 g zkoušené látky.

Volný glycerol. Nejvýše 6,0 %; do 500ml kuželové baňky se zábrusem se odměří 50,0 ml vodného roztoku získaného ve zkoušce Stanovení obsahu. Přidá se 25,0 ml zkoumadla jodistanového R, opatrně se protřepe a nechá se stát 30 min při 25 °C až 30 °C. Pak se přidá 12 ml jodidu draselného RS a 100 ml vody R. Uvolněný jod se titruje thiosíranem sodným 0,1 mol/l VS za použití 1 ml škrobu RS jako indikátoru. Provede se slepá zkouška za použití 50 ml vody R.

1 ml thiosíranu sodného 0,1 mol/l VS odpovídá 2,3 mg glycerolu.

Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Nejvýše 2,0 %; stanoví se s 0,500 g. Jako rozpouštědlo se použije směs stejných objemových dílů chloroformu R a methanolu bezvodého R.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky. Ke stanovení se použije kyselina sírová R.

Stanovení obsahu

0,400 g se rozpustí v 50 ml dichlormethanu R v dělicí nálevce se zábrusem. Je-li potřeba, ochladí se. Přidá se 25 ml vody R, 1 min se intenzivně protřepává a nechá se stát do úplného oddělení vrstev. Tvoří-li se emulze, přidá se několik kapek kyseliny octové ledové R. Vytřepávání se opakuje s 25 ml, s 20 ml a s 20 ml vody R. Vodné vrstvy se zfiltrují přes předem vodou R zvlhčeným filtrem. Filtr se promyje 2krát 5 ml vody R. Filtráty a promývací tekutina se spojí a zředí se vodou R na 100,0 ml. Tento roztok se použije ke zkoušce Volný glycerol. Organická vrstva se zfiltruje přes vatu. Dělicí nálevka a filtr se promyjí 3krát 5 ml dichlormethanu R. Filtrát a promývací tekutina se spojí, zředí se dichlormethanem R na 100,0 ml a promíchá se (zkoušený roztok). K 50,0 ml zkoušeného roztoku v 500ml kuželové baňce se zábrusem se přidá za opatrného protřepávání 25,0 ml zkoumadla jodistanového R. Nechá se 30 min stát při 25 °C až 30 °C, přidá se 12 ml jodidu draselného RS a 100 ml vody R. Uvolněný jod se titruje thiosíranem sodným 0,1 mol/l VS za použití 1 ml škrobu RS. Provede se slepá zkouška za použití 50 ml dichlormethanu R místo zkoušeného roztoku. Spotřeba thiosíranu sodného 0,1 mol/l VS činí nejméně 85 % objemu spotřebovaného při slepé zkoušce.

1 ml thiosíranu sodného 0,1 mol/l VS odpovídá 17,9 mg C21H42O4.

Uchovávání

Ve vzduchotěsných obalech, chráněn před světlem.

Glycerolum [image omitted]

Glycerol

[image omitted]

C3H8O3	Mr 92,09	CAS 56-81-5

Je to 1,2,3-propantriol. Počítáno na bezvodou látku, obsahuje 98,0 % až 101,0 % sloučeniny C3H8O3.

Vlastnosti

Sirupovitá kapalina, na omak kluzká, bezbarvá nebo téměř bezbarvá, čirá, silně hygroskopická. Je mísitelný s vodou a s lihem 96%, těžce rozpustný v acetonu, prakticky nerozpustný v etheru, v mastných olejích a v silicích.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: A a B.

Alternativní sestava zkoušek: A, C a D, viz Obecné zásady (1.2).

A. Zkouška Index lomu, viz Zkoušky na čistotu, je zároveň zkouškou totožnosti.

B. K 5 ml se přidá 1 ml vody R a opatrně se promíchá. Roztok se zkouší infračervenou spektrometrií (2.2.24). Infračervené absorpční spektrum zkoušené látky se shoduje s referenčním spektrem Ph. Eur. glycerolu (85%).

C. 1 ml se smíchá s 0,5 ml kyseliny dusičné R a směs se převrství 0,5 ml dichromanu draselného RS. Na styku obou vrstev vznikne modrý prstenec, který do 10 min nedifunduje do spodní vrstvy.

D. 1 ml se na odpařovací misce zahřívá s 2 g hydrogensíranu draselného R. Vyvíjejí se štiplavé, k slzám dráždící páry, které způsobí zčernání filtračního papíru napuštěného tetrajodortuťnatanem draselným zásaditým RS.

Zkoušky na čistotu

Roztok S. 50,0 g se zředí vodou prostou oxidu uhličitého R na 100,0 ml.

Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1). 10 ml roztoku S se zředí vodou R na 25 ml; tento roztok je bezbarvý (2.2.2, Metoda II).

Kysele nebo zásaditě reagující látky. K 50 ml roztoku S se přidá 0,5 ml fenolftaleinu RS; roztok je bezbarvý. Na změnu barvy indikátoru do růžova se spotřebuje nejvýše 0,2 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS. Ztitrovaný roztok se použije ke zkoušce Estery.

Index lomu (2.2.6). 1,470 až 1,475.

Aldehydy a redukující látky. K 7,5 ml roztoku S se v baňce se zabroušenou zátkou přidá 7,5 ml vody R a 1,0 ml fuchsinu RS. Baňka se uzavře a nechá se stát 1 h. Roztok není zbarven intenzivněji i než současně stejným způsobem připravený porovnávací roztok obsahující 7,5 ml základního roztoku formaldehydu (5 μl CH2O/ml) a 7,5 ml vody R. Zkouška nelze hodnotit, jestliže porovnávací roztok není růžový.

Estery. Ke ztitrovanému roztoku ze zkoušky Kysele nebo zásaditě reagující látky se přidá hydroxid sodný 0,1 mol/l VS tak, aby jeho celkově přidaný objem byl 10,0 ml. Vaří se 5 min pod zpětným chladičem, ochladí se, přidá se 0,5 ml fenolftaleinu RS a titruje se kyselinou chlorovodíkovou 0,1 mol/l VS. Na změnu zbarvení indikátoru se spotřebuje nejvýše 8,0 ml kyseliny chlorovodíkové 0,1 mol/l VS.

Halogenované sloučeniny. K 10 ml roztoku S se přidá 1 ml hydroxidu sodného zředěného RS, 5 ml vody R a 50 mg niklu Raneyova R. Zahřívá se 10 min na vodní lázni, nechá se vychladnout a zfiltruje se. Baňka a filtr se oplachují vodou R, až objem filtrátu činí 25 ml. K 5 ml filtrátu se přidají 4 ml lihu 96% R, 2,5 ml vody R, 0,5 ml kyseliny dusičné R a 0,05 ml dusičnanu stříbrného RS2, promíchá se a nechá se 2 min stát. Roztok neopalizuje intenzivněji než současně připravený porovnávací roztok připravený smícháním 7,0 ml základního roztoku chloridů (5 μg Cl/ml), 4 ml lihu 96% R, 0,5 ml vody R, 0,5 ml kyseliny dusičné R a 0,05 ml dusičnanu stříbrného RS2 (35 μg/g).

Cukry. K 10 ml roztoku S se přidá 1 ml kyseliny sírové zředěné RS a zahřívá se 5 min na vodní lázni. Přidají se 3 ml hydroxidu sodného zředěného RS prostého uhličitanů (připraví se postupem popsaným pro hydroxid sodný 1 mol/l VS prostý uhličitanů (4.2.2)), promíchá se a po kapkách se přidá 1 ml čerstvě připraveného síranu měďnatého RS; vznikne čirý modrý roztok, který se během zahřívání na vodní lázni po dobu 5 min neodbarví ani nevznikne sraženina.

Chloridy (2.4.4). 1 ml roztoku S se zředí vodou R na 15 ml; tento roztok vyhovuje limitní zkoušce na chloridy (10 μg/g). Připraví se porovnávací roztok za použití 1 ml základního roztoku chloridů (5 μg Cl/ml).

Těžké kovy (2.4.8). 6 ml roztoku S se zředí vodou R na 15 ml. 12 ml tohoto roztoku vyhovuje zkoušce A na těžké kovy (5 μg/g). Porovnávací roztok se připraví za použití 1 ml základního roztoku olova (1 μg Pb/ml).

Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Nejvýše 2,0 %; stanoví se s 1,500 g zkoušené látky.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,01 %; 5,00 g se zahřeje k varu a vyžíhá se.

Stanovení obsahu

Asi 0,1000 g se dobře promíchá se 45 ml vody R. Přidá se 25,0 ml roztoku jodistanu sodného R (21,4 g/l) a nechá se 15 min stát za chránění před světlem. Pak se přidá 5,0 ml roztoku ethylenglykolu R (500 g/l) a nechá se stát 20 min za chránění před světlem. Po přidání 0,5 ml fenolftaleinu RS jako indikátoru se titruje hydroxidem sodným 0,1 mol/l VS. Provede se slepá zkouška.

1 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS odpovídá 9,21 mg C3H8O3.

Uchovávání

Ve vzduchotěsných obalech.

Glycerolum 85% [image omitted]

Glycerol 85%

Je to vodný roztok, který obsahuje 83,5 % až 88,5 % 1,2,3-propantriolu (C3HgO3; Mr 92,09).

Vlastnosti

Sirupovitá kapalina, na omak kluzká, bezbarvá nebo téměř bezbarvá, čirá, silně hygroskopická. Je mísitelný s vodou a s lihem 96%, těžce rozpustný v acetonu, prakticky nerozpustný v etheru, v mastných olejích a v silicích.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: A a B.

Alternativní sestava zkoušek: A, C a D, viz Obecné zásady (1.2).

A. Zkouška Index lomu, viz Zkoušky na čistotu, je zároveň zkouškou totožnosti.

B. Infračervené absorpční spektrum zkoušené látky se shoduje s referenčním spektrem Ph. Eur. glycerolu (85%).

C. 1 ml se smíchá s 0,5 ml kyseliny dusičné R a směs se převrství 0,5 ml dichromanu draselného RS. Na styku obou vrstev vznikne modrý prstenec, který do 10 min nedifunduje do spodní vrstvy.

D. 1 ml se na odpařovací misce zahřívá s 2 g hydrogensíranu draselného R. Vyvíjejí se štiplavé, k slzám dráždící páry, které způsobí zčernání filtračního papim napuštěného tetrajodortuťnatanem draselným zásaditým RS.

Zkoušky na čistotu

Roztok S. 58,0 g se zředí vodou prostou oxidu uhličitého R na 100,0 ml.

Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1). 10 ml roztoku S se zředí vodou R na 25 ml; tento roztok je bezbarvý (2.2.2, Metoda II).

Kysele nebo zásaditě reagující látky. K 50 ml roztoku S se přidá 0,5 ml fenolftaleinu RS; roztok je bezbarvý. Na změnu zbarvení indikátoru do růžova se spotřebuje nejvýše 0,2 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS. Ztitrovaný roztok se použije ke zkoušce Estery.

Index lomu (2.2.6). 1,449 až 1,455.

Aldehydy a redukující látky. K 7,5 ml roztoku S se v baňce se zabroušenou zátkou přidá 7,5 ml vody R a 1,0 ml fuchsinu RS. Baňka se uzavře a nechá se stát 1 h. Roztok není zbarven intenzivněji než současně stejným způsobem připravený porovnávací roztok obsahující 7,5 ml základního roztoku formaldehydu (5 μl CH2O/ml) a 7,5 ml vody R. Zkouška nelze hodnotit, jestliže porovnávací roztok není růžový.

Estery. Ke ztitrovanému roztoku ze zkoušky Kysele nebo zásaditě reagující látky se přidá hydroxid sodný 0,1 mol/l VS tak, aby jeho celkově přidaný objem byl 10,0 ml. Vaří se 5 min pod zpětným chladičem, ochladí se, přidá se 0,5 ml fenolftaleinu RS a titruje se kyselinou chlorovodíkovou 0,1 mol/l VS. Na změnu zbarvení indikátoru se spotřebuje nejvýše 8,0 ml kyseliny chlorovodíkové 0,1 mol/l VS.

Halogenované sloučeniny. K 10 ml roztoku S se přidá 1 ml hydroxidu sodného zředěného RS, 5 ml vody R a 50 mg niklu Raneyova R. Zahřívá se 10 min na vodní lázni, nechá se vychladnout a zfiltruje se. Baňka a filtr se oplachují vodou R, až objem filtrátu činí 25 ml. K 5 ml filtrátu se přidají 4 ml lihu 96% R, 2,5 ml vody R, 0,5 ml kyseliny dusičné R a 0,05 ml dusičnanu stříbrného RS2, promíchá se a nechá se 2 min stát. Roztok neopalizuje intenzivněji než současně připravený porovnávací roztok připravený smícháním 7,0 ml základního roztoku chloridů (5 μg Cl/ml), 4 ml lihu 96% R, 0,5 ml vody R, 0,5 ml kyseliny dusičné R a 0,05 ml dusičnanu stříbrného RS2 (30 μg/g).

Cukry. K 10 ml roztoku S se přidá 1 ml kyseliny sírové zředěné RS a zahřívá se 5 min na vodní lázni. Přidají se 3 ml hydroxidu sodného zředěného RS prostého uhličitanů (připraví se postupem popsaným pro hydroxid sodný 1 mol/l VS prostý uhličitanů (4.2.2)), promíchá se a po kapkách se přidá 1 ml čerstvě připraveného síranu měďnatého RS; vznikne čirý modrý roztok, který se během zahřívání na vodní lázni po dobu 5 min neodbarví ani nevznikne sraženina.

Chloridy (2.4.4). 1 ml roztoku S se zředí vodou R na 15 ml; tento roztok vyhovuje limitní zkoušce na chloridy (10 μg/g). Připraví se porovnávací roztok za použití 1 ml základního roztoku chloridů (5 μg Cl/ml).

Těžké kovy (2.4.8). 6 ml roztoku S se zředí vodou R na 15 ml. 12 ml tohoto roztoku vyhovuje zkoušce A na těžké kovy (5 μg/g). Porovnávací roztok se připraví za použití 1 ml základního roztoku olova (1 μg Pb/ml).

Voda, semimikrostanovení (2.5.12). 12,0 % až 16,0 %; stanoví se s 0,200 g zkoušené látky.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,01 %; 5,00 g se zahřeje k varu a vyžíhá se.

Stanovení obsahu

Asi 0,1000 g se dobře promíchá se 45 ml vody R. Přidá se 25,0 ml roztoku jodistanu sodného R (21,4 g/l) a nechá se 15 min stát za chránění před světlem. Pak se přidá 5,0 ml roztoku ethylenglykolu R (500 g/l) a nechá se stát 20 min za chránění před světlem. Přidá se 0,5 ml fenolftaleinu RS jako indikátoru a titruje se hydroxidem sodným 0,1 mol/l VS. Provede se slepá zkouška.

1 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS odpovídá 9,21 mg C3H8O3.

Uchovávání

Ve vzduchotěsných obalech.

Glyceromacrogoli 350 cocoas[image omitted]

Glyceromakrogol-350-kokoat

Synonymum. Macrogoli 7 glyceroli cocoas

Je to směs mono-, di- a triesterů oxyethylenovaného glycerolu s mastnými kyselinami rostlinného původu obsažených v oleji extrahovaném z tvrdé usušené části endospermu druhu Cocos nucifera L. Průměrný obsah oxyethylenových jednotek je 7 jednotek na molekulu.

Vlastnosti

Čirá nažloutlá olejovitá kapalina. Je dobře rozpustný ve vodě, v lihu 96% a v petroletheru. Relativní hustota je asi 1,05.

Zkoušky totožnosti

A. 1,0 g se rozpustí v 99 g směsi objemových dílů 2-propanolu R a vody R (10 + 90). Čirý roztok se zahřeje na asi 65 °C; vznikne zákal. Pak se ochlazuje až na teplotu, kdy zákal zmizí. Teplota zákalu je 35 °C až 54 °C.

B. Zkouška Číslo jodové, viz Zkoušky na čistotu, je zároveň zkouškou totožnosti.

C. Zkouška Číslo zmýdelnění, viz Zkoušky na čistotu, je zároveň zkouškou totožnosti.

Zkoušky na čistotu

Vzhled roztoku. Zkoušená látka je čirá (2.2.1) a není zbarvena intenzivněji než porovnávací barevný roztok Ž2 (2.2.2, Metoda I).

Zásaditě reagující látky. 2,0 g se rozpustí v horké směsi 10 ml vody R a 10 ml lihu 96% R a přidá se 0,1 ml modři bromthymolové RS1. Ke změně zbarvení indikátoru na žluté se spotřebuje nejvýše 0,5 ml kyseliny chlorovodíkové 0,1 mol/l VS.

Číslo kyselosti (2.5.1). Nejvýše 5,0; stanoví se s 5,0 g zkoušené látky.

Číslo hydroxylové (2.5.3, Metoda A). 170 až 210.

Číslo jodové (2.5.4). Nejvýše 5,0.

Číslo zmýdelnění (2.5.6). 85 až 105; stanoví se s 2,0 g zkoušené látky.

Složení mastných kyselin. Provede se zkouška na Cizí oleje v mastných olejích plynovou chromatografií (2.4.22). Složení mastných kyselin olejového podílu je následující:

• kyselina kapronová: nejvýše 1,0 %,

• kyselina kaprylová: 5,0 % až 10,0 %,

• kyselina kaprinová: 4,0 % až 10,0 %,

• kyselina laurová: 40,0 % až 55,0 %,

• kyselina myristová: 14,0 % až 23,0 %,

• kyselina palmitová: 8,0 % až 12,0 %,

• kyselina stearová: 1,0 % až 5,0 %,

• kyselina olejová: 5,0 % až 10,0 %,

• kyselina linolová: nejvýše 3,0 %.

1,4-Dioxan. Nejvýše 10 μg/g. Stanoví se postupem uvedeným ve stati Zbytková rozpouštědla (2.4.24).

Ethylenoxid. Nejvýše 1 μg/g; stanoví se head-space plynovou chromatografií (2.2.28).

Zkoušený roztok. 1,00 g zkoušené látky (mT) se přenese do vhodné lahvičky, přidá se 1,0 ml vody R, a je-li třeba, zahřívá se 10 min při 50 °C.

Porovnávací roztok (a). 1,00 g (mR) zkoušené látky se přenese do vhodné lahvičky, přidá se 0,20 g ochlazeného ethylenoxidu RS a 0,8 ml vody R. Je-li třeba, zahřívá se asi 10 min při 50 °C.

Porovnávací roztok (b). K 0,1 g ethylenoxidu RS v lahvičce vhodné velikosti se přidá 0,1 ml čerstvě připraveného roztoku acetaldehydu R (0,01 g/l).

Lahvičky se ihned uzavřou zátkou s butyl-kaučukovou membránou a zátka se upevní hliníkovým nebo teflonovým uzávěrem. Obsah lahviček se homogenizuje protřepáním.

Nástřik statického head-space postupu se obvykle provádí za použití:

• rovnovážné teploty: nejméně 70 °C,

• doby ohřevu: 45 min,

• teploty převodové kapiláry: 75 °C,

• nosného plynu: helia pro chromatografii R nebo dusíku pro chromatografii R,

• doby tlakování: 30 s,

• objemu nástřiku: 1 ml.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití: