Vyhláška Ministerstva zdravotnictví, kterou se stanoví požadavky na jakost, postup při přípravě, zkoušení, uchovávání a dávkování léčiv (Český lékopis 1997)

• kapilární skleněné kolony nebo kolony z křemenného skla délky 30 m a vnitřního průměru 0,32 mm s vnitřním povrchem potaženým 1,0 μm vrstvou polydimethylsiloxanu R,

• helia pro chromatografii R nebo dusíku pro chromatografii R jako nosného plynu při průtokové lineární rychlosti asi 20 cm/s a dělicím poměru 1 : 20,

• plamenoionizačního detektoru.

Teplota kolony se udržuje 5 min na 50 °C, pak se zvyšuje rychlostí 30 °C/min do 230 °C a 5 min se udržuje na 230 °C, přičemž teplota nástřikového prostoru se udržuje na 150 °C a teplota detektoru na 250 °C.

Nastříkne se 1 ml plynné fáze porovnávacího roztoku (b) a nastaví se citlivost systému tak, aby výšky dvou hlavních píků na chromatogramu nebyly menší než 15 % stupnice zapisovače. Zkoušku lze hodnotit, jestliže rozlišení mezi píky ethylenoxidu a acetaldehydu na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) je nejméně 2,0 a jestliže poměr signálu píku ethylenoxidu na stejném chromatogramu k signálu šumu je nejméně 10.

Nastříkne se odděleně vhodný objem (např. 1 ml) plynné fáze zkoušeného roztoku a porovnávacího roztoku (a). Postup se opakuje ještě dvakrát. Na chromatogramu zkoušeného roztoku průměrná plocha píku odpovídajícího ethylenoxidu není větší než polovina průměrné plochy píku odpovídajícího ethylenoxidu na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Zkoušku lze hodnotit, jestliže relativní směrodatná odchylka ploch píků tří nástřiků porovnávacího roztoku (a) je nejvýše 15 %.

Obsah ethylenoxidu v μg/g se vypočítá podle vztahu:

ATAR.mT-AT.mR,

v němž značí:

AT - plochu píku odpovídajícího ethylenoxidu na chromatogramu zkoušeného roztoku,

AR - plochu píku odpovídajícího ethylenoxidu na chromatogramu porovnávacího roztoku (a).

Těžké kovy (2.4.8). 2,5 g se rozpustí v 25 ml vody R. 12 ml tohoto roztoku vyhovuje limitní zkoušce A na těžké kovy (10 μg/g). Porovnávací roztok se připraví za použití 1 ml základního roztoku olova (10 μg Pb/ml).

Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Nejvýše 1,0 %; stanoví se s 2,00 g zkoušené látky.

Celkový popel (2.4.16). Nejvýše 0,3 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Uchovávání

V dobře uzavřených, zcela naplněných obalech.

Glyceromacrogoli hydroxystearas [image omitted]

Glyceromakrogolhydroxystearat

Synonymum. Macrogolglyceroli hydroxystearas

Je to polyoxyethylenovaný hydrogenovaný ricinový olej obsahující hlavně trihydroxystearylglycerol, oxyethylenovaný 7 až 60 molekulami ethylenoxidu (jmenovitá hodnota). Může obsahovat malá množství makrogolhydroxystearatu a odpovídající množství volných glykolů. Vzniká při reakci hydrogenovaného ricinového oleje s ethylenoxidem.

Vlastnosti

Glyceromakrogolhydroxystearat s menším počtem oxyethylenových jednotek na molekulu než 10 je nažloutlá, zakalená, viskózní kapalina. Je prakticky nerozpustný ve vodě, dobře rozpustný v acetonu a dispergovatelný v lihu 96%.

Glyceromakrogolhydroxystearat s větším počtem oxyethylenových jednotek na molekulu než 20 je bílá nebo nažloutlá hmota polotekuté nebo pastovité konzistence, snadno rozpustná ve vodě, v lihu 96%, v acetonu a prakticky nerozpustná v petroletheru.

Zkoušky totožnosti

A. Zkouška Číslo jodové, viz Zkoušky na čistotu, je zároveň zkouškou totožnosti.

B. Zkouška Číslo zmýdelnění, viz Zkoušky na čistotu, je zároveň zkouškou totožnosti.

C. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy vhodného oktadecylsilanizovaného silikagelu.

Zkoušený roztok. K 1 g se přidá 100 ml roztoku hydroxidu draselného R (100 g/l) a vaří se 30 min pod zpětným chladičem. Nechá se ochladit a roztok se okyselí 20 ml kyseliny chlorovodíkové R. Směs se pak protřepe s 50 ml etheru R a po rozdělení vrstev se 10 ml čiré horní vrstvy převede do vhodné zkumavky a odpaří se na vodní lázni do sucha. Zbytek se rozpustí v 1,0 ml etheru R.

Porovnávací roztok. 40,0 mg kyseliny 12-hydroxystearové R se rozpustí v dichlormethanu R a zředí se jím na 2 ml.

Na vrstvu se odděleně nanese po 2 μl zkoušeného roztoku a porovnávacího roztoku. Vyvíjí se směsí objemových dílů dichlormethanu R kyseliny octové ledové R a acetonu R (10 + 40 + 50) po dráze 8 cm. Pak se vrstva usuší v proudu studeného vzduchu, postříká roztokem kyseliny fosfomolybdenové R (200 g/l) v lihu 96% R a zahřívá asi 10 min při 120 °C. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku se shoduje polohou a zbarvením s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku.

D. 2 g se přenesou do zkumavky, přidá se 0,2 ml kyseliny sírové R a zkumavka se uzavře zátkou opatřenou skleněnou trubičkou dvakrát ohnutou do pravého úhlu. Zkumavka se zahřívá až do tvorby par, které se zavádějí do 1 ml chloridu rtuťnatého RS; tvoří se bílá sraženina. Páry mění zbarvení papíru impregnovaného tetrajodortuťnatanem draselným zásaditým RS do černa.

Zkoušky na čistotu

Roztok S. 5,0 g glyceromakrogolhydroxystearatu s počtem ethylenoxidových jednotek v molekule menším než 10 se rozpustí ve směsi objemových dílů acetonu R a ethanolu R (50 + 50) a zředí se touto směsí na 50 ml.

5,0 g glyceromakrogolhydroxystearatu s počtem ethylenoxidových jednotek v molekule větším než 20 se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředí se jí na 50 ml.

Vzhled roztoku. Roztok S neopalizuje intenzivněji než porovnávací suspenze III (2.2.1) a není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok HŽ6 (2.2.2, Metoda II).

Zásaditě reagující látky. Ke 2 ml roztoku S se přidá 0,5 ml modři bromthymolové RS1; roztok není modrý.

Číslo kyselosti (2.5.1). Nejvýše 2,0; stanoví se s 5,0 g zkoušené látky.

Číslo hydroxylové (2.5.3, Metoda A). Vyhovuje hodnotám uvedeným v následující tabulce.

Číslo jodové (2.5.4). Nejvýše 5.

Číslo zmýdelnění (2.5.6). Vyhovuje hodnotám uvedeným v následující tabulce.

Počet oxyethylenových jednotek na molekulu (jmenovitá hodnota)	Číslo hydroxylové	Číslo zmýdelnění
7	115 až 135	125 až 140
25	70 až 90	70 až 90
40	60 až 80	45 až 69
60	45 až 67	40 až 51

1,4-Dioxan. Nejvýše 10 μg/g. Stanoví se postupem uvedeným ve stati Zbytková rozpouštědla (2.4.24).

Volný ethylenoxid. Nejvýše 1 μg/g; stanoví se head-space plynovou chromatografií (2.2.28).

Zkoušený roztok. 1,00 g zkoušené látky (MT) se přenese do vhodné lahvičky přidá se 1,0 ml vody R, a je-li třeba, zahřívá se asi 10 min při 50 °C.

Porovnávací roztok (a). 1,00 g (MR) zkoušené látky se přenese do lahvičky vhodného objemu, přidá se 0,20 g ochlazeného ethylenoxidu RS a 0,8 ml vody R. Je-li třeba, zahřívá se asi 10 min při 50 °C. Porovnávací roztok (b). K 0,1 g ethylenoxidu RS v lahvičce vhodné velikosti se přidá 0,1 ml čerstvě připraveného roztoku acetaldehydu R (0,01 g/l).

Lahvičky se ihned uzavřou zátkou s butyl-kaučukovou membránou a zátka se upevní hliníkovým nebo teflonovým uzávěrem. Obsah lahviček se homogenizuje protřepáním.

Nástřik statického head-space postupu se obvykle provádí za použití:

• rovnovážné teploty: nejméně 70 °C,

• doby ohřevu: 45 min,

• teploty převodové kapiláry: 75 °C,

• nosného plynu: helia pro chromatografii R nebo dusíku pro chromatografii R,

• doby tlakování: 30 s,

• objemu nástřiku: 1 ml.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

• kapilární skleněné kolony nebo kolony z křemenného skla délky 30 m a vnitřního průměru 0,32 mm s vnitřním povrchem potaženým 1,0μm vrstvou polydimethylsiloxanu R,

• helia pro chromatografii R nebo dusíku pro chromatografii R jako nosného plynu při průtokové lineární rychlosti asi 20 cm/s a dělicím poměru 1 : 20,

• plamenoionizačního detektoru.

Teplota kolony se udržuje 5 min na 50 °C, pak se zvyšuje rychlostí 30 °C/min do 230 °C a 5 min se udržuje na 230 °C, přičemž teplota nástřikového prostoru se udržuje na 150 °C a teplota detektoru na 250 °C.

Nastříkne se 1 ml plynné fáze porovnávacího roztoku (b) a nastaví se citlivost systému tak, aby výšky dvou hlavních píků na chromatogramu nebyly menší než 15 % stupnice zapisovače. Zkoušku lze hodnotit, jestliže rozlišení mezi píky ethylenoxidu a acetaldehydu na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) je nejméně 2,0 a jestliže poměr signálu píku ethylenoxidu na stejném chromatogramu k signálu šumu je nejméně 10.

Nastříkne se odděleně vhodný objem (např. 1 ml) plynné fáze zkoušeného roztoku a porovnávacího roztoku (a). Postup se opakuje ještě dvakrát. Na chromatogramu zkoušeného roztoku průměrná plocha píku odpovídajícího ethylenoxidu není větší než polovina průměrné plochy píku odpovídajícího ethylenoxidu na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Zkoušku lze hodnotit, jestliže relativní standardní odchylka ploch tří nástřiků porovnávacího roztoku (a) není větší než 15%. Obsah ethylenoxidu v μg/g se vypočítá podle vztahu:

ATAR.MT-AT.MR,

v němž značí:

AT - plochu píku odpovídajícího ethylenoxidu na chromatogramu zkoušeného roztoku,

AR - plochu píku odpovídajícího ethylenoxidu na chromatogramu porovnávacího roztoku (a).

Těžké kovy (2.4.8). 5,0 g se rozpustí ve směsi stejných objemových dílů acetonu R a ethanolu R a zředí se stejnou směsí na 50 ml. 12 ml tohoto roztoku vyhovuje limitní zkoušce A na těžké kovy (10 μg/g). Porovnávací roztok se připraví za použití základní roztoku olova (2 μg Pb/ml).

Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Nejvýše 3,0 %; stanoví se s 2,00 g zkoušené látky.

Celkový popel (2.4.16). Nejvýše 0,3 %; stanoví se s 2,00 g zkoušené látky.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech.

Označování

V označení na obalu se uvede počet oxyethylenových jednotek na molekulu hydrogenovaného ricinového oleje (jmenovitá hodnota).

Glyceromacrogoli ricinoleas [image omitted]

Glyceromakrogolricinoleat

Synonymum. Macrogolglyceroli ricinoleas

Je to polyoxyethylenovaný ricinový olej obsahující většinou ricinoleylglycerol oxyethylenovaný 30 až 50 molekulami ethylenoxidu (jmenovitá hodnota), s malým množstvím makrogolricinoleatu a odpovídajících volných glykolů. Vzniká při reakci ricinového oleje s ethylenoxidem.

Vlastnosti

Čirá žlutá viskózní kapalina. Je snadno rozpustný ve vodě, velmi snadno rozpustný v dichlormethanu a snadno rozpustný v lihu 96%.

Relativní hustota je asi 1,05 a viskozita při 25 °C je 500 mPa.s až 800 mPa.s.

Zkoušky totožnosti

A. Zkouška Číslo jodové, viz Zkoušky na čistotu, je zároveň zkouškou totožnosti.

B. Zkouška Číslo zmýdelnění, viz Zkoušky na čistotu, je zároveň zkouškou totožnosti.

C. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy vhodného oktadecylsilanizovaného silikagelu.

Zkoušený roztok. K 1 g se přidá 100 ml roztoku hydroxidu draselného R (100 g/l) a vaří se 30 min pod zpětným chladičem. Nechá se ochladit a roztok se okyselí 20 ml kyseliny chlorovodíkové R. Směs se pak protřepe s 50 ml etheru R a po rozdělení vrstev se 10 ml čiré horní vrstvy převede do vhodné zkumavky a odpaří se na vodní lázni do sucha. Zbytek se rozpustí v 1,0 ml etheru R.

Porovnávací roztok. 40,0 mg kyseliny ricinolejové R se rozpustí v dichlormethanu R a zředí se jím na 2 ml.

Na vrstvu se odděleně nanese po 2 μl zkoušeného roztoku a porovnávacího roztoku. Vyvíjí se směsí objemových dílů dichlormethanu R, kyseliny octové ledové R a acetonu R (10 + 40 + 50) po dráze 8 cm. Pak se vrstva usuší v proudu studeného vzduchu, postříká roztokem kyseliny fosfomolybdenové R (200 g/l) v lihu 96% R a zahřívá asi 10 min při 120 °C. Skvrny na chromatogramu zkoušeného roztoku se shodují polohou a zbarvením se skvrnami na chromatogramu porovnávacího roztoku.

D. 2 g se přenesou do zkumavky, přidá se 0,2 ml kyseliny sírové R a zkumavka se uzavře zátkou opatřenou skleněnou trubičkou dvakrát ohnutou do pravého úhlu. Zkumavka se zahřívá až do tvorby par, které se zavádějí do 1 ml chloridu rtuťnatého RS; tvoří se bílá sraženina. Páry mění zbarvení papim impregnovaného tetrajodortuťnatanem draselným zásaditým RS do černa.

Zkoušky na čistotu

Roztok S. 5,0 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředí se jí na 50 ml.

Vzhled roztoku. Roztok S neopalizuje intenzivněji než porovnávací suspenze III (2.2.1) a není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok HŽ6 (2.2.2, Metoda II).

Zásaditě reagující látky. 2,0 g se rozpustí v horké směsi 10 ml vody R a 10 ml lihu 96% R a přidá se 0,1 ml modři bromthymolové RS1. Ke změně zbarvení indikátoru na žluté se spotřebuje nejvýše 0,5 ml kyseliny chlorovodíkové 0,1 mol/l VS.

Číslo kyselosti (2.5.1). Nejvýše 2,0; stanoví se s 5,0 g zkoušené látky.

Číslo hydroxylové (2.5.3, Metoda A). Vyhovuje hodnotám uvedeným v následující tabulce.

Číslo jodové (2.5.4). 25 až 35.

Číslo zmýdelnění (2.5.6). Vyhovuje hodnotám uvedeným v následující tabulce.

Počet oxyethylenových jednotek na molekulu (jmenovitá hodnota)	Číslo hydroxylové	Číslo zmýdelnění
30 až 35	65 až 82	60 až 75
50	48 až 68	38 až 52

1,4-Dioxan. Nejvýše 10 μg/g. Stanoví se postupem uvedeným ve stati Zbytková rozpouštědla (2.4.24).

Volný ethylenoxid. Nejvýše 1 μg/g; stanoví se head-space plynovou chromatografií (2.2.28).

Zkoušený roztok. 1,00 g zkoušené látky (MT) se přenese do vhodné lahvičky přidá se 1,0 ml vody R, a je-li třeba, zahřívá se asi 10 min při 50 °C.

Porovnávací roztok (a). 1,00 g (MR) zkoušené látky se přenese do vhodné lahvičky, přidá se 0,20 g ochlazeného ethylenoxidu RS a 0,8 ml vody R. Je-li třeba, zahřívá se asi 10 min při 50 °C.

Porovnávací roztok (b). K 0,1 g ethylenoxidu RS v lahvičce vhodné velikosti se přidá 0,1 ml čerstvě připraveného roztoku acetaldehydu R (0,01 g/l).

Lahvičky se ihned uzavřou zátkou s butyl-kaučukovou membránou a zátka se upevní hliníkovým nebo teflonovým uzávěrem. Obsah lahviček se homogenizuje protřepáním.

Nástřik statického head-space postupu se obvykle provádí za použití:

• rovnovážné teploty: nejméně 70 °C,

• doby ohřevu: 45 min,

• teploty převodové kapiláry: 75 °C,

• nosného plynu: helia pro chromatografii R nebo dusíku pro chromatografii R,

• doby tlakování: 30 s,

• objemu nástřiku: 1 ml.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

• kapilární skleněné kolony nebo kolony z křemenného skla délky 30 m a vnitřního průměru 0,32 mm s vnitřním povrchem potaženým 1,0 μm vrstvou polydimethylsiloxanu R,

• helia pro chromatografii R nebo dusíku pro chromatografii R jako nosného plynu při průtokové lineární rychlosti asi 20 cm/s a dělicím poměru 1 : 20,

• plamenoionizačního detektoru.

Teplota kolony se udržuje 5 min na 50 °C, pak se zvyšuje rychlostí 30 °C/min do 230 °C a 5 min se udržuje na 230 °C, přičemž teplota nástřikového prostoru se udržuje na 150 °C a teplota detektoru na 250 °C.

Nastříkne se 1 ml plynné fáze porovnávacího roztoku (b) a nastaví se citlivost systému tak, aby výšky dvou hlavních píků na chromatogramu nebyly menší než 15 % stupnice zapisovače. Zkoušku lze hodnotit, jestliže rozlišení mezi píky ethylenoxidu a acetaldehydu na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) je nejméně 2,0 a jestliže poměr signálu píku ethylenoxidu na stejném chromatogramu k signálu šumu je nejméně 10.

Nastříkne se odděleně vhodný objem (např. 1 ml) plynné fáze zkoušeného roztoku a porovnávacího roztoku (a). Postup se opakuje ještě dvakrát. Na chromatogramu zkoušeného roztoku průměrná plocha píku odpovídajícího ethylenoxidu není větší než polovina průměrné plochy píku odpovídajícího ethylenoxidu na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Zkoušku lze hodnotit, jestliže relativní směrodatná odchylka ploch píků tří nástřiků porovnávacího roztoku (a) není větší než 15 %.

Obsah ethylenoxidu v μg/g se vypočítá podle vztahu:

ATAR.MT-AT.MR,

v němž značí:

AT - plochu píku odpovídajícího ethylenoxidu na chromatogramu zkoušeného roztoku,

AR - plochu píku odpovídajícího ethylenoxidu na chromatogramu porovnávacího roztoku (a).

Těžké kovy (2.4.8). 12 ml roztoku S, je-li třeba zfiltrovaného, vyhovuje limitní zkoušce A na těžké kovy (10 μg/g). Porovnávací roztok se připraví za použití základní roztoku olova (2 μg Pb/ml).

Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Nejvýše 3,0 %; stanoví se s 2,00 g zkoušené látky.

Celkový popel (2.4.16). Nejvýše 0,3 %; stanoví se s 2,00 g zkoušené látky.

Uchovávání

V dobře uzavřeném obalu, chráněn před světlem.

Označování

V označení na obalu se uvede počet oxyethylenových jednotek na molekulu ricinového oleje (jmenovitá hodnota).

Glycinum[image omitted]

Glycin

Synonyma. Acidum aminoaceticum, Glycocolum, kyselina aminooctová

H2N—CH2—COOH

C2H5NO2	Mr 75,07	CAS 56-40-6

Je to kyselina 2-aminoethanová. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 98,5 % až 101,0 % sloučeniny C2H5NO2.

Vlastnosti

Bílý krystalický prášek, snadno rozpustný ve vodě, velmi těžce rozpustný v lihu 96%, prakticky nerozpustný v etheru.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: A a C.

Alternativní sestava zkoušek: B a C, viz Obecné zásady (1.2).

A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem glycinu CRL. Zkouší se tablety připravené za použití asi 1 mg látek na 0,4 g bromidu draselného R. Pokud se získaná spektra liší, rozpustí se odděleně zkoušená látka a referenční látka v co nejmenším množství lihu R 60% (V/V), odpaří se do sucha a zaznamenají se nová spektra.

B. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu G R.

Zkoušený roztok. 25 mg se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 10 ml.

Porovnávací roztok. 25 mg glycinu CRL se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 10 ml.

Na vrstvu se odděleně nanese po 2 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů amoniaku 26% R a 1-propanolu R (30 + 70) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší 10 min při 100 °C až 105 °C, potom se postříká roztokem ninhydrinu R (2 g/l) ve směsi objemových dílů kyseliny octové zředěné RS a 1-butanolu R (5 + 95) a 2 min se zahřívá při 100 °C až 105 °C. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku polohou, zbarvením a velikostí odpovídá hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku.

C. 50 mg se rozpustí v 5 ml vody R, přidá se 1 ml chlornanu sodného RS a 2 min se vaří. Pak se přidá 1 ml kyseliny chlorovodíkové R a vaří se 4 min až 5 min. Dále se přidají 2 ml kyseliny chlorovodíkové R a 1 ml roztoku resorcinolu R (20 g/l), vaří se 1 min, ochladí se, přidá se 10 ml vody R a promíchá se. K 5 ml tohoto roztoku se přidá 6 ml hydroxidu sodného zředěného RS; roztok je fialový se zelenožlutou fluorescencí. Po několika minutách se barva mění na oranžovou a pak žlutou. Intenzivní fluorescence zůstává.

Zkoušky na čistotu

Roztok S. 5 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředí se jí na 50 ml.

Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok Ž7 (2.2.2, Metoda II).

Hodnota pH (2.2.3). 5,9 až 6,4; měří se 10 ml roztoku S zředěného vodou prostou oxidu uhličitého R na 20 ml.

Chloridy (2.4.4). 0,67 g se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 15 ml. Tento roztok vyhovuje limitní zkoušce na chloridy (75 μg/g).

Těžké kovy (2.4.8). 12 ml roztoku S vyhovuje limitní zkoušce A na těžké kovy (10 μg/g). Porovnávací roztok se připraví za použití základního roztoku olova (1 μg Pb/ml).

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší 2 h v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

70,0 mg se rozpustí ve 3 ml kyseliny mravenčí bezvodé R a přidá se 30 ml kyseliny octové ledové R. Ihned po rozpuštění se titruje kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20).

1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l VS odpovídá 7,51 mg C2H5NO2.

† Gonadorelinum [image omitted]

Gonadorelin

[image omitted]

C55H75N17O13	Mr 1182,30	CAS 33515-09-2

Je to peptid hypotalamu povzbuzující uvolnění hormonu stimulujícího folikuly a luteinizačního hormonu z hypofýzy. Počítáno na bezvodou látku, obsahuje 88,0 % až 98,0 % peptidu C55H75N17O13. Získává se syntézou a je používán také ve formě octanu nebo chloridu.

Vlastnosti

Bílý nebo slabě nažloutle bílý prášek. Je rozpustný ve vodě a v 1% ( V/V) roztoku kyseliny octové ledové, mírně rozpustný v methanolu.

Zkoušky totožnosti

A. Hodnotí se chromatogramy ze zkoušky Stanovení obsahu. Poloha hlavního píku na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídá hlavnímu píku na chromatogramu porovnávacího roztoku.

B. Hodnotí se chromatogramy ze zkoušek A a B na Příbuzné peptidy. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) odpovídá polohou a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku (b).

Zkoušky na čistotu

Vzhled roztoku. Roztok (10 g/l) je čirý (2.2.1) a není intenzivněji zbarven než porovnávací barevný roztok Ž5 (2.2.2, Metoda II).

Specifická optická otáčivost (2.2.7). -54° až -63°, přepočteno na stanovený obsah peptidu. Měří se roztok připravený rozpuštěním 10 mg v 1,0 ml roztoku kyseliny octové ledové R 1% (V/V).

Absorbance. 10 mg se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 100,0 ml. Absorbance (2.2.25) měřená v maximu při 278 nm je 0,55 až 0,59, přepočteno na stanovený obsah peptidu.

Aminokyseliny. Stanoví se analyzátorem aminokyselin za použití DL-norleucinu R jako vnitřního standardu. Přístroj se nastaví směsí obsahující ekvimolární množství amoniaku, glycinu a L-forem následujících aminokyselin: lysin, histidin, arginin, kyselina asparagová, threonin, serin, kyselina glutamová, prolin, alanin, valin, methionin, isoleucin, leucin, tyrosin a fenylalanin, a polovinu ekvimolárního množství L-cystinu.

Roztok vnitřního standardu. 30 mg DL-norleucinu R se rozpustí ve směsi stejných objemových dílů kyseliny chlorovodíkové R a vody R a zředí se touto směsí na 100,0 ml.

Zkoušený roztok. 1,0 mg se naváží do pečlivě vymyté zkumavky z tvrzeného skla délky 100 mm a vnitřního průměru 6 mm. Přidá se přesně odměřený objem roztoku vnitřního standardu obsahující takové množství DL-norleucinu R, které odpovídá polovičnímu očekávanému množství molů gonadorelinu. Zkumavka se vloží do mrazicí směsi při -5 °C, tlak se sníží pod 0,133 kPa a zkumavka se těsně uzavře. Poté se 16 h zahřívá na 110 °C až 115 °C. Zkumavka se po ochlazení otevře a její obsah se převede do 10ml odměrné baňky pomocí pěti dávek vody R každé po 0,2 ml. Vysuší se za sníženého tlaku nad hydroxidem draselným R, zbytek se rozpustí ve vodě R a znovu se vysuší za sníženého tlaku nad hydroxidem draselným R a potom se tento postup ještě jednou opakuje. Zbytek se rozpustí ve vhodném tlumivém roztoku o pH 2,2 a zředí se jím na vhodný objem.

Do analyzátoru aminokyselin se přesně odměří vhodné množství zkoušeného roztoku tak, aby píky aminokyselin přítomných ve větších množstvích zaujímaly většinu stupnice záznamu.

Obsah jednotlivých aminokyselin se vyjádří v molech. Relativní zastoupení aminokyselin se vypočítá z předpokladu, že jedna sedmina součtu molů histidinu, kyseliny glutamové, leucinu, prolinu, glycinu a argininu se rovná 1. Hodnoty pro jednotlivé aminokyseliny jsou v těchto rozmezích: serin 0,7 až 1,05; kyselina glutamová 0,95 až 1,05; prolin 0,95 až 1,05; glycin 1,9 až 2,1; leucin 0,9 až 1,1; tyrosin 0,7 až 1,05; histidin 0,95 až 1,05; arginin 0,95 až 1,05. Lysin a isoleucin nejsou přítomny, ostatní aminokyseliny jsou přítomny jen ve stopách.

Stanovení lze hodnotit, neliší-li se nalezený počet molů norleucinu po opravě na množství použitého roztoku o více než ±5 % od množství přidaného ke zkoušené látce před hydrolýzou.

Příbuzné peptidy.

A. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu G R.

Zkoušený roztok (a). 5,0 mg se rozpustí v 0,5 ml vody R.

Zkoušený roztok (b). 100 μl zkoušeného roztoku (a) se zředí vodou R na 1,0 ml.

Porovnávací roztok (a). 20 μl zkoušeného roztoku (a) se zředí vodou R na 1,0 ml.

Porovnávací roztok (b). 1,0 mg gonadorelinu CRL se rozpustí v 1,0 ml vody R.

Na vrstvu se nanese po 10 μl z každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů chloroformu R, methanolu R, vody R a kyseliny octové ledové R (60 + 45 + 14 + 6) po dráze 15 cm. Vrstva se 5 min suší. Na dno chromatografické komory se vloží odpařovací miska se směsí 10 ml roztoku manganistanu draselného R (50 g/l) a 3 ml kyseliny chlorovodíkové R, komora se uzavře a nechá se stát. Do komory se vloží suchá vrstva a komora se uzavře. Za 2 min působení chloru se vyjme a vloží se do proudu chladného vzduchu na tak dlouho, dokud se neodstraní přebytek chloru a plocha pod místy nanesení roztoků nedává již modré zbarvení s 0,05 ml škrobu s jodidem draselným RS. Vrstva se postříká škrobem s jodidem draselným RS. Žádná skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (a), kromě hlavní skvrny, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (2,0 %).

B. Provádí se shodně jako postup A, ale za použití jiné mobilní fáze, jíž je směs objemových dílů amoniaku 26% RS, methanolu R a chloroformu R (20 + 45 + 60). Žádná skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (a), kromě hlavní skvrny, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (2,0 %).

Voda. Nejvýše 7,0 %. Stanoví se plynovou chromatografií (2.2.28), za použití methanolu bezvodého R jako vnitřního standardu. Použije se suché sklo, které se může ošetřit silikonem.

Roztok vnitřního standardu. 50 μl methanolu bezvodého R se smíchá s 2-propanolem R1 a zředí se jím na 100 ml.

Zkoušený roztok (a). 4,0 mg se rozpustí v 1,0 ml 2-propanolu R1.

Zkoušený roztok (b). 4,0 mg se rozpustí v 1,0 ml roztoku vnitřního standardu.

Porovnávací roztok. K 50 ml roztoku vnitřního standardu se přidá 10 μl vody R.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

• nerezové ocelové kolony délky 1 m a vnitřního průměru 2 mm naplněné styrendivinylbenzenkopolymerem R (180 μm až 250 μm),

• helia pro chromatografií R jako nosného plynu,

• tepelně vodivostního detektoru,

Teplota kolony se udržuje při 120 °C a detektoru při 150 °C.

Nastříkne se vhodné množství každého roztoku. Obsah vody se vypočítá za předpokladu, že hustota vody (2.2.5) při 20 °C je 0,9972 g/ml a odečte se množství vody stanovené v roztoku vnitřního standardu.

Kyselina octová. Je-li přípravek ve formě octanu, vyhovuje následující dodatečné zkoušce.

Nejvýše 7,5 %. Stanoví se plynovou chromatografií (2.2.28) za použití dioxanu R jako vnitřního standardu.

Zkoušený roztok (a). 20,0 mg se rozpustí v 1,0 ml vody R.

Zkoušený roztok (b). 20,0 mg se rozpustí v 1,0 ml vody R a přidá se 10 μl dioxanu R.

Porovnávací roztok. 1,0 mg kyseliny octové ledové R se zředí 1,0 ml vody R a přidá se 10 μl dioxanu R.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

• skleněné kolony délky 2 m a vnitřního průměru 2 mm naplněné ethylvinylbenzendivinylbenzen kopolymerem R (125 μm až 180 μm),

• dusíku pro chromatografií R jako nosného plynu,

• plamenoionizačního detektoru.

Teplota kolony se udržuje při 150 °C.

Chloridy (2.4.4). Je-li přípravek ve formě hydrochloridu, vyhovuje následující dodatečné zkoušce.

Nejvýše 6 %. 0,83 mg se rozpustí v 15 ml vody R. Roztok vyhovuje limitní zkoušce na chloridy.

Stanovení obsahu

Stanovení se provede kapalinovou chromatografií (2.2.29).

Zkoušený roztok. 1,0 mg se rozpustí ve směsi objemových dílů acetonitrilu R a roztoku kyseliny fosforečné (10 g/l), jejíž pH bylo triethylaminem R upraveno na 3,0, (15 + 85) a zředí se stejnou směsí na 10,0 ml.

Porovnávací roztok. 1,0 mg gonadorelinu CRL se rozpustí ve směsi objemových dílů acetonitrilu R a roztoku kyseliny fosforečné (10 g/l), jejíž pH bylo triethylaminem R upraveno na 3,0, (15 + 85) a zředí se stejnou směsí na 10,0 ml,

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

• nerezové ocelové kolony délky 0,15 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem oktadecylsilanizovaným pro chromatografií R (5 μm),

• mobilní fáze s průtokovou rychlostí 1,0 ml/min, která je směsí objemových dílů roztoku kyseliny fosforečné (10 g/l), jejíž pH bylo triethylaminem R upraveno na 3,0, a acetonitrilu R (75 + 25); poměr složek směsi se upraví tak, aby retenční čas gonadorelinu byl asi 10 min,

• spektrofotometrického detektoru, 220 nm.

Nastřikuje se odděleně 20 μl každého roztoku.

Obsah peptidu C55H75N17O13 se vypočítá porovnáním s deklarovaným obsahem C55H5N7O3 v gonadorelinu CRL. Zkoušku lze hodnotit, dosahuje-li počet teoretických pater hodnoty nejméně 20 000 na metr.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem, při teplotě 2 °C až 8 °C.

Separandum.

Označování

V označení na obalu se uvede:

• množství peptidů v obalu,

• podmínky uchovávání,

• zda je látka ve formě octanu nebo chloridu.

† Gonadotropinum chorionicum [image omitted]

Choriový gonadotropin

CAS 9002-61-3

Je to suchý přípravek, který obsahuje placentární glykoproteiny s luteinizačním účinkem. Účinnost je nejméně 2500 m.j. v miligramu.

Výroba

Extrahuje se z moči těhotných žen vhodnými frakcionačními postupy a suší se v podtlaku nebo se lyofilizuje. Připravuje se v podmínkách, které omezují nebo vylučují bakteriální a virovou kontaminaci. Výrobní postup prokazatelně snižuje jakoukoli virovou kontaminaci, jako virem hepatitidy nebo HIV, vhodnými validovanými metodami.

Vlastnosti

Bílý nebo žlutavě bílý amorfní prášek. Je rozpustný ve vodě.

Zkouška totožnosti

Podá-li se infantilním potkanům, jak je předepsáno v odstavci Stanovení účinnosti, vyvolá zvýšení hmotnosti semenných váčků a prostaty.

Zkoušky na čistotu

Voda. Nejvýše 5 %. Stanoví se plynovou chromatografií (2.2.28) za použití methanolu bezvodého R jako vnitřního standardu. Použije se suché sklo, které se může ošetřit silikonem.

Roztok vnitřního standardu. 15 μl methanolu bezvodého R se zředí 2-propanolem R1 na 100 ml.

Zkoušený roztok (a). 4 mg se rozpustí v 0,5 ml 2-propanolu R1.

Zkoušený roztok (b). 4 mg se rozpustí v 0,5 ml roztoku vnitřního standardu.

Porovnávací roztok. 10 μl vody R se přidá k 50 ml roztoku vnitřního standardu.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

• nerezové ocelové kolony délky 1 m a vnitřního průměru 2 mm naplněné styrendivinylbenzen kopolymerem R (180 μm až 250 μm),

• helia pro chromatografií R jako nosného plynu,

• tepelně vodivostního detektoru.

Teplota kolony je 120 °C a teplota detektoru 150 °C.

Nastříkne se zvolené množství každého roztoku. Obsah vody se vypočítá za předpokladu, že hustota vody (2.2.5) při 20 °C je 0,9972 g/ml a odečte se množství vody stanovené v roztoku vnitřního standardu.

Sterilita (2.6.1). Pokud je látka určena k výrobě parenterálních přípravků bez dalšího vhodného sterilizačního postupu, vyhovuje zkoušce na sterilitu.

Pyrogenní látky (2.6.8). Pokud je látka určena k výrobě parenterálních přípravků bez dalšího vhodného postupu odstraňujícího pyrogenní látky, vyhovuje zkoušce na pyrogenní látky, při níž se na 1 kg hmotnosti králíka vstříkne nitrožilně množství odpovídající 300 m.j. rozpuštěné nejvýše v 1 ml sterilního roztoku chloridu sodného (9 g/l) prostého pyrogenních látek.

Stanovení účinnosti

Účinnost se stanoví za daných podmínek porovnáváním účinku zkoušené látky na zvýšení hmotnosti semenných váčků (nebo prostaty) infantilních potkanů se stejným účinkem mezinárodního standardu choriového gonadotropinu nebo referenčního přípravku kalibrovaného v mezinárodních jednotkách.

Mezinárodní jednotka je účinnost obsažená v deklarovaném množství mezinárodního standardu, který obsahuje směs lyofilizovaného extraktu choriového gonadotropinu z moči těhotných žen s lak tosou. Hodnotu účinnosti mezinárodního standardu v mezinárodních jednotkách vyhlašuje Světová zdravotnická organizace.

Použijí se infantilní samci stejného kmene potkana ve stáří 19 až 28 dní, jejichž rozdíl ve stáří činí nejvýše 3 dny a největší rozdíl v hmotnosti nejtěžšího a nejlehčího potkana je 10 g. Potkani se náhodně rozdělí do šesti stejných skupin po nejméně pěti zvířatech. Pokud je dosažitelný vrh o šesti zvířatech, rozdělí se tato zvířata do všech skupin a označí se.

Zvolí se tři dávky referenčního přípravku a tři dávky zkoušeného přípravku tak, aby nejnižší dávka postačovala k vyvolání pozitivní odpovědi u některých potkanů a nejvyšší dávka k vyvolání největší odpovědi u celé skupiny potkanů. Použijí se dávky v geometrické řadě. V předběžné zkoušce se použije přibližná výchozí hodnota celkových dávek 4 m.j., 8 m.j. a 16 m.j. Použité dávky budou závislé na citlivosti použitých zvířat, která může značně kolísat.

Celková množství zkoušeného přípravku a referenčního přípravku, která odpovídají denním dávkám, se odděleně rozpustí v tlumivém roztoku fosforečnan-albuminovém o pH 7,2 R tak, aby denní dávka byla podávána v objemu asi 0,5 ml. Přidá se vhodná protimikrobní konzervační látka, jako např. fenol (4 g/l) nebo thiomersal (0,02 g/l). Roztoky se uchovávají při teplotě (5 ± 3) °C.

Během následujících 4 dnů se každému zvířeti příslušné skupiny vstřikuje podkožně v pravidelném čase denní dávka. Pátý den za 24 h po posledním podání se potkani usmrtí a vyjmou se semenné váčky. Cizí tekutiny a tkáně se odstraní a váčky se ihned zváží. Výsledky se vypočítají běžnými statistickými metodami. Jako odpověď se použije hmotnost váčků. (K přesnosti zkoušky se může použít vhodné srovnání hmotnosti orgánu s hmotností zvířete a může být použita kovarianční analýza).

Zjištěná účinnost je nejméně 80 % a nejvýše 125 % deklarované účinnosti. Interval spolehlivosti (P = 0,95) zjištěné účinnosti je nejméně 64 % a nejvýše 156 % deklarované účinnosti.

Uchovávání

Ve vzduchotěsných, zabezpečených obalech, chráněn před světlem a při teplotě 2 °C až 8 °C. Je-li látka sterilní, uchovává se ve sterilních vzduchotěsných zabezpečených obalech.

Separandum.

Označování

V označení na obalu se uvede:

• počet mezinárodních jednotek v obalu,

• účinnost v mezinárodních jednotkách na miligram,

• zda je látka sterilní.

† Gonadotropinum sericum equinum ad usum veterinarium [image omitted]

Koňský sérový gonadotropin pro veterinární použití

Je to suchý přípravek glykoproteinové frakce získaný ze séra nebo plazmy březích klisen s luteinizačním a folikuly stimulujícím účinkem. Může být připraven srážením ethanolem (70 % V/V) a dalším čištěním vhodným chromatografickým postupem. Počítáno na bezvodou látku, je gonadotropinová účinnost nejméně 1000 m.j. v miligramu. Koňský sérový gonadotropin se připravuje v podmínkách, které omezují mikrobiální kontaminaci.

Vlastnosti

Bílý až světle šedý amorfní prášek. Je rozpustný ve vodě.

Zkouška totožnosti

Podá-li se infantilním samicím potkana, jak je předepsáno v odstavci Stanovení účinnosti, vyvolá zvětšení hmotnosti vaječníků.

Zkoušky na čistotu

Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Nejvýše 10,0 %, provede se s 80 mg zkoušené látky.

Sterilita (2.6.1). Pokud je látka určena k výrobě parenterálních přípravků bez dalšího vhodného sterilizačního postupu, vyhovuje zkoušce na sterilitu.

Pyrogenní látky (2.6.8). Pokud je látka určena k výrobě parenterálních přípravků bez dalšího vhodného postupu odstraňujícího pyrogenní látky, vyhovuje zkoušce na pyrogenní látky, při níž se vstřikuje na 1 kg hmotnosti králíka 1,0 ml roztoku obsahujícího v mililitru sterilního roztoku chloridu sodného R (9 g/l) 500 m.j.

Stanovení účinnosti

Účinnost se stanoví za daných podmínek porovnáním účinku zkoušené látky na zvýšení hmotnosti vaječníků infantilních potkaních samic se stejným účinkem mezinárodního standardu koňského sérového gonadotropinu nebo referenčního přípravku, kalibrovaného v mezinárodních jednotkách.

Mezinárodní jednotka je účinnost obsažená v deklarovaném množství mezinárodního standardu, který obsahuje směs lyofilizovaného extraktu gonadotropinu ze séra březích klisen s laktosou. Hodnotu účinnosti mezinárodního standardu v mezinárodních jednotkách vyhlašuje Světová zdravotnická organizace.

Použijí se infantilní samice stejného kmene potkana 21 až 28 dní staré, jejichž rozdíly ve stáří jsou nejvýše 3 dny a největší rozdíl v hmotnosti nejtěžší a nejlehčí samice je 10 g. Samice se náhodně rozdělí do šesti stejných skupin po nejméně pěti zvířatech. Pokud je dosažitelný vrh o šesti zvířatech, rozdělí se tato zvířata do všech skupin a označí.

Zvolí se tři dávky referenčního přípravku a tři dávky zkoušeného přípravku tak, aby nejnižší dávka postačovala k vyvolání pozitivní odpovědi u některých samic a nejvyšší dávka k vyvolání největší odpovědi u celé skupiny. Použijí se dávky v geometrické řadě; v předpokusu se použijí dávky s celkovým obsahem 8 m.j., 12 m.j. a 18 m.j.; dávky jsou závislé na citlivosti zvířat, která může velmi kolísat.

Celková množství zkoušeného přípravku a referenčního přípravku, která odpovídají denním dávkám, se odděleně rozpustí v takovém množství sterilního roztoku chloridu sodného R (9 g/l) obsahujícího v každém mililitru 1 mg albuminu hovězího R tak, aby jednotlivé dávky byly obsaženy v objemu asi 0,2 ml. Roztoky se uchovávají při teplotě (5 ± 3) °C.

Všem zvířatům v příslušné skupině se podkožně vstříkne určená dávka. Podání se opakuje za 18 h, 21 h, 24 h, 42 h a 48 h po první injekci. Nejdříve za 40 h a nejdéle za 72 h po poslední injekci se zvířata usmrtí a vyjmou se vaječníky. Odstraní se cizí tekutina a cizí tkáň a vaječníky se ihned zváží. Výsledky se vypočítají běžnými statistickými metodami na základě hmotnosti obou vaječníků každého zvířete jako odpovědi.

Zjištěná účinnost je nejméně 80 % a nejvýše 125 % deklarované účinnosti. Interval spolehlivosti (P = 0,95) zjištěné účinnosti je nejméně 64 % a nejvýše 156 % deklarované účinnosti.

Uchovávání

Ve vzduchotěsných obalech, chráněn před světlem, při teplotě nepřevyšující 8 °C. Je-li látka sterilní, uchovává se ve sterilním, vzduchotěsném, zabezpečeném obale.

Separandum.

Označování

V označení na obalu se uvede:

• počet mezinárodních jednotek v miligramu,

• zda je přípravek sterilní,

• zda je přípravek prostý pyrogenních látek.

† Gramicidinum [image omitted]

Gramicidin

CAS 1405-97-6

Je to směs obsahující hlavně tři páry lineárních polypeptidů, obvykle získaných extrakcí z tyrothricinu, komplexu izolovaného z fermentační živné půdy mikroorganismu Bacillus brevis Dubos. Hlavní složkou gramicidinu je L-valin v páru s protějškem L-tryptofanem (gramicidin A 1). Počítáno na vysušenou látku, účinnost je nejméně 900 m.j. v miligramu.

Vlastnosti

Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek, slabě hygroskopický, prakticky nerozpustný ve vodě, mírně rozpustný v lihu 96%, prakticky nerozpustný v cyklohexanu.

Taje při teplotě asi 230 °C.

Zkoušky totožnosti

A. 0,100 g se rozpustí v lihu 96% R a zředí se jím na 100,0 ml. 5,0 ml tohoto roztoku se zředí lihem 96% R na 100,0 ml. Měří se absorbance roztoku v rozmezí 240 nm až 320 nm (2.2.25). Roztok vykazuje dvě absorpční maxima, při 282 nm a 290 nm, prodlevu při asi 275 nm a absorpční minimum při 247 nm. Specifická absorbance v maximu při 282 nm je 105 až 125.

B. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy vhodného silikagelu.

Zkoušený roztok. 5 mg se rozpustí ve 2,0 ml lihu 96% R.

Porovnávací roztok (a). 5 mg gramicidinu CRL se rozpustí ve 2,0 ml lihu 96% R.

Porovnávací roztok (b). 5 mg tyrothricinu CRL se rozpustí ve 2,0 ml lihu 96% R.

Na vrstvu se nanese odděleně po 0,5 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů methanolu R, 1-butanolu R, vody R, kyseliny octové R a butylacetatu R (2,5 + 7,5 + 12 + 20 + 40) po dráze 5 cm. Vrstva se suší 15 min při 125 °C a pak se ponoří do dimethylaminobenzaldehydu RS2. Vrstva se zahřívá při 90 °C do objevení skvrn. Hlavní skvrna nebo skupina hlavních skvrn na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídá svou polohou, zbarvením a velikostí hlavní skvrně nebo skupině hlavních skvrn na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) a skvrně nebo skupině skvrn s nejvyšší hodnotou RF na chromatogramu porovnávacího roztoku (b). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) jsou patrny dvě zřetelně od sebe oddělené skvrny nebo dvě zřetelně od sebe oddělené skupiny skvrn.

Zkoušky na čistotu

Absorbance. 0,100 g se rozpustí v lihu 96% R a zředí se jím na 100,0 ml. 5,0 ml tohoto roztoku se zředí lihem 96% R na 100,0 ml. Stejně se připraví roztok gramicidinu CRL. Měří se absorbance obou roztoků v rozmezí 240 nm až 320 nm (2.2.25) a vyhodnotí se absorbance v maximu při 282 nm a v minimu při 247 nm. Pro každý roztok se vypočítá rozdíl absorbancí v maximu a v minimu. Počítáno na vysušenou látku, rozdíl vypočítaný u zkoušené látky se neliší o více než 4,0 % od rozdílu vypočítaného pro gramicidin CRL.

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 3,0 %. 1,000 g se 3 h zahřívá při 60 °C ve vakuu nad oxidem fosforečným R při tlaku nepřesahujícím 0,1 kPa.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 1,0 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení účinnosti

Provede se mikrobiologické stanovení účinnosti antibiotik (2.7.2) za použití turbidimetrické metody a gramicidinu CRL.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech.

Separandum.

† Griseofulvinum [image omitted]

Griseofulvin

[image omitted]

C17H17ClO6	Mr 352,77	CAS 126-07-8

Je to (1´S,6´R)-7-chlor-2´,4,6-trimethoxy-6´-methylspiro[benzofuran-2(3H´),1´-[2]cyklohexen]--3,4´-dion, který je produkován určitými kmeny Penicillium griseofulvum nebo připravován jinými způsoby. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 97,0 % až 102,0 % sloučeniny C17H17ClO6.

Vlastnosti

Bílý nebo žlutavě bílý, velmi jemný prášek, o velikosti částic většinou do 5 μm, jen ojediněle přesahujících 30 μm, bez chuti. Je prakticky nerozpustný ve vodě, snadno rozpustný v dimethylformamidu a chloridu uhličitém, těžce rozpustný v ethanolu a methanolu.

Taje při teplotě asi 220 °C.

Zkoušky totožnosti

A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem griseofulvinu CRL.

B. Asi 5 mg se rozpustí v 1 ml kyseliny sírové R a přidá se asi 5 mg práškovaného dichromanu draselného R; vzniká vínově červené zbarvení.

Zkoušky na čistotu

Vzhled roztoku. 0,75 g se rozpustí v dimethylformamidu R a zředí se jím na 10 ml. Roztok je čirý (2.2.1) a není zbarven intenzivněji než barevný porovnávací roztok Ž4 (2.2.2, Metoda II).

Kysele reagující látky. 0,25 g se suspenduje ve 20 ml lihu 96% R a přidá se 0,1 ml fenolftaleinu RS. Ke změně zbarvení indikátoru se spotřebuje nejvýše 1,0 ml hydroxidu sodného 0,02 mol/l VS.

Specifická optická otáčivost (2.2.7). +354° až +364°, počítáno na vysušenou látku. Měří se roztok připravený rozpuštěním 0,250 g v dimethylformamidu R a zředěním stejným rozpouštědlem na 25,0 ml.

Příbuzné látky. Stanoví se plynovou chromatografií (2.2.28) za použití difenylanthracenu R jako vnitřního standardu.

Roztok vnitřního standardu. 0,2 g difenylanthracenu R se rozpustí v acetonu R a zředí se jím na 100,0 ml.

Zkoušený roztok (a). 0,10 g se rozpustí v acetonu R a zředí se jím na 10,0 ml.

Zkoušený roztok (b). 0,10 g se rozpustí v acetonu R, přidá se 1,0 ml roztoku vnitřního standardu a zředí se acetonem R na 10,0 ml.

Porovnávací roztok. 5,0 mg griseofulvinu CRL se rozpustí v acetonu R, přidá se 1,0 ml roztoku vnitřního standardu a zředí se acetonem R na 10,0 ml.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

• skleněné kolony délky 1 m a vnitřního průměru 4 mm naplněné křemelinou pro plynovou chromatografii R impregnovanou 1 % poly(kyanopropyl)(methylfenylmethyl)siloxanu R,

• dusíku pro chromatografii R jako nosného plynu při průtokové rychlosti 50 ml až 60 ml/min,

• plamenoionizačního detektoru.

Teplota kolony se udržuje na 250 °C, teplota nástřikového prostoru na 270 °C a teplota detektoru na 300 °C.

Chromatogramy se vyvíjejí po dobu odpovídající trojnásobku retenčního času píku odpovídajícího griseofulvinu, který je asi 11 min. Na chromatogramu porovnávacího roztoku se stanoví poměr plochy píku odpovídajícího griseofulvinu k píku odpovídajícímu vnitřnímu standardu. Na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) se stanoví poměr plochy píku odpovídajícího dechlorgriseofulvinu (relativní retenční čas vztažený ke griseofulvinu asi 0,6) k ploše píku vnitřního standardu. Právě tak se stanoví poměr plochy píku odpovídajícího dehydrogriseofulvinu (relativní retenční čas vztažený ke griseofulvinu asi 1,4) k ploše píku vnitřního standardu.

Poměry vypočítané z chromatogramu zkoušeného roztoku (b) dělené poměrem vypočítaným z chromatogramu porovnávacího roztoku jsou nejvýše 0,6 pro dechlorgriseofulvin a nejvýše 0,15 pro dehydrogriseofulvin.

Látky rozpustné v etheru petrolejovém. Nejvýše 0,2 %; 1,0 g se protřepe s 20 ml etheru petrolejového R a zahřívá se 10 min pod zpětným chladičem. Po ochlazení se zfíltruje a zbytek se třikrát promyje 15 ml etheru petrolejového R. Filtrát a promývací tekutina se spojí a na vodní lázni odpaří do sucha. Zbytek se suší 1 h při 100 °C až 105 °C a váží nejvýše 2 mg.

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 1,0 %; 1,00 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,2 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Neškodnost. Použije se 5 zdravých myší o hmotnosti 17 g až 22 g. Každé myši se podá orálně suspenze 0,1 g zkoušené látky v 0,5 ml až 1 ml vody R. Do 48 h po podání suspenze neuhyne žádná myš.

Stanovení obsahu

80,0 mg se rozpustí v ethanolu R a zředí se jím na 200,0 ml. 2,0 ml tohoto roztoku se zředí ethanolem R na 100,0 ml a změří se absorbance (2.2.25) v maximu při 291 nm.

Vypočítá se obsah C17H17ClO6 za použití specifické absorbance, která má hodnotu 686.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech.

Separandum.

† Guaifenesinum [image omitted]

Guaifenesin

Synonymum. Aether glycerinoguaiacolicus

[image omitted]

C10H14O4	Mr 198,22	CAS 93-14-1

Je to (RS)-3-(2-methoxyfenoxy)-1,2-propandiol. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 98,0 % až 101,5 % sloučeniny C10H14O4.

Vlastnosti

Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek. Je mírně rozpustný ve vodě, dobře rozpustný v lihu 96%, těžce rozpustný v etheru.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: B.

Alternativní sestava zkoušek: A a C, viz Obecné zásady (1.2).

A. Teplota tání (2.2.14). 79 °C až 83 °C.

B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem guaifenesinu CRL.

C. Hodnotí se chromatogramy získané ve zkoušce Příbuzné látky, viz Zkoušky na čistotu. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) je polohou, zbarvením a velikostí shodná s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku (a).

Zkoušky na čistotu

Roztok S. 1,0 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R, je-li třeba mírným zahřátím, a zředí se stejným rozpouštědlem na 50 ml.

Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a bezbarvý (2.2.2, Metoda II).

Kysele nebo zásaditě reagující látky. K 10 ml roztoku S se přidá 0,05 ml fenolftaleinu RS1; ke změně zbarvení indikátoru se spotřebuje nejvýše 0,1 ml hydroxidu sodného 0,01 mol/l VS. K 10 ml roztoku S se přidá 0,15 ml červeně methylové RS; ke změně zbarvení indikátoru na červené se spotřebuje nejvýše 0,1 ml kyseliny chlorovodíkové 0,01 mol/l VS.

Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy o tloušťce 0,75 mm připravené následovně: 0,3 g karbomeru R se smíchá s 240 ml vody R a nechá se 1 h stát za mírného míchání. Postupným přidáváním hydroxidu sodného zředěného RS za míchání se upraví pH na hodnotu 7 a přidá se 30 g silikagelu H R. Po vysušení na vzduchu po dobu 16 h se zahřívá 1 h při 100 °C až 105 °C, ochladí se a ihned se použije.

Zkoušený roztok (a). 0,20 g se rozpustí v dichlormethanu R a zředí se jím na 10 ml.

Zkoušený roztok (b). 1 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí dichlormethanem R na 10 ml.

Porovnávací roztok (a). 20 mg guaifenesinu CRL se rozpustí v dichlormethanu R a zředí se jím na 10 ml.

Porovnávací roztok (b). 0,5 ml zkoušeného roztoku (b) se zředí dichlormethanem R na 10 ml.

Na vrstvu se nanese odděleně po 5 µl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů lihu 96% R a chloridu uhličitého R (20 + 80) po dráze 15 cm. Vrstva se vysuší na vzduchu a postříká se směsí stejných objemových dílů roztoku hexakyanoželezitanu draselného R (10 g/l), roztoku chloridu železitého R (200 g/l) a lihu 96% R. Na chromatogramu zkoušeného roztoku (a) žádná skvrna, kromě hlavní skvrny, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,5 %).

Guajakol. Nejvýše 500 μg/g. K 10 ml roztoku S se přidá 0,1 ml směsi stejných objemových dílů chloridu železitého RS1, vody R a nechá se 5 min stát. Roztok není intenzivněji zbarven (2.2.2, Metoda II) než směs připravená z 0,5 ml základního modrého roztoku, 1,5 ml základního žlutého roztoku, 3,5 ml základního červeného roztoku a 4,5 ml kyseliny chlorovodíkové R (10 g HCl/l).

Chloridy a monochlorhydriny. K 10 ml roztoku S se přidají 2 ml hydroxidu sodného zředěného RS a 5 min se zahřívá na vodní lázni. Po ochlazení se přidají 3 ml kyseliny dusičné zředěné RS. Tento roztok vyhovuje limitní zkoušce na chloridy (2.4.4) (250 μg/g).

Těžké kovy (2.4.8). 2,0 g se rozpustí ve směsi objemových dílů vody R a lihu 96% R (1 + 9) a zředí se stejnou směsí na 25 ml. 12 ml tohoto roztoku vyhovuje limitní zkoušce B na těžké kovy (25 μg/g). Připraví se porovnávací roztok za použití roztoku olova (2 μg Pb/ml) získaného zředěním základního roztoku olova (100 μg Pb/ml) směsí objemových dílů vody R a lihu 96% R (1 + 9).

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší 3 h ve vakuu při 60 °C.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

50,0 mg se rozpustí v 10 ml vody R, přidá se 20,0 ml jodistanu sodného RS, promíchá se a nechá se 10 min stát. Přidá se 25,0 ml arsenitanu sodného RS, 1 ml jodidu draselného RS a nechá se 10 min stát. Titruje se jodem 0,05 mol/l VS za použití 2 ml škrobu RS jako indikátoru. Provede se slepá zkouška.

1 ml jodu 0,05 mol/l VS odpovídá 9,911 mg C10H14O4.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech.

Separandum.

† Guanethidini sulfas [image omitted]

Guanethidiniumsulfat

Synonyma. Guanethidinium sulfuricum, Guanethidini monosulfas

[image omitted]

C10H24N4O4S	Mr 296,38	CAS 645-3-2

Je to 1-(2-guanidinioethyl)perhydroazociniumsulfat. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 99,0 % až 101,0 % sloučeniny C10H24N4O4S.

Vlastnosti

Bezbarvý krystalický prášek. Je snadno rozpustný ve vodě, prakticky nerozpustný v lihu 96% a v etheru.

Taje při asi 250 °C, za rozkladu.

Zkoušky totožnosti

A. Asi 25 mg se rozpustí ve 25 ml vody R, přidá se 20 ml trinitrofenolu RS a zfiltruje se. Sraženina promytá vodou R a vysušená při 100 °C až 105 °C taje (2.2.14) při asi 154 °C.

B. Asi 25 mg se rozpustí v 5 ml vody R, přidá se 1 ml hydroxidu sodného koncentrovaného RS, 1 ml 1-naftolu RS a po kapkách za třepání se přidá 0,5 ml chlornanu sodného RS; vznikne světle růžová sraženina, která se změní stáním na fialově červenou.

C. Vyhovuje zkouškám na sírany (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Roztok S. 0,4 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředí se jí na 20 ml.

Vzhled roztoku. Roztok S není intenzivněji zabarven než porovnávací barevný roztok ZŽ6 (2.2.2, Metoda II).

Hodnota pH (2.2.3). 4,7 až 5,5; měří se roztok S.

Redukující látky. V kuželové baňce se zabroušenou zátkou se rozpustí 1,0 g v 25 ml vody R, přidá se 25 ml hydroxidu sodného zředěného RS a nechá se 10 min stát. Potom se přidá 1 g bromidu draselného R a 1 ml bromičnanu draselného 0,0083 mol/l VS, okyselí se 30 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS, promíchá se a nechá se stát 5 min ve tmě. Přidají se 2 g jodidu draselného R, protřepe se, nechá se 2 min stát a titruje se uvolněný jod thiosíranem sodným 0,05 mol/l VS za použití škrobu RS jako indikátoru. K odbarvení roztoku se spotřebuje nejméně 0,3 ml thiosíranu sodného 0,05 mol/l VS.

Těžké kovy (2.4.8). 2,0 g vyhovují limitní zkoušce C na těžké kovy (10 μg/g). Porovnávací roztok se připraví za použití 2 ml základního roztoku olova (10 μg Pb/ml).

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

0,250 g se rozpustí, je-li třeba zahřátím, v 30 ml kyseliny octové bezvodé R, přidá se 15 ml acetanhydridu R a titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS (2.2.20) za použití 0,1 ml zeleně malachitové RS jako indikátoru do vzniku žlutozeleného zbarvení.

1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l VS odpovídá 29,64 mg C10H24N4O4S.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.

Separandum.

Guar galactomannanum[image omitted]

Galaktomanan guar

CAS 9000-30-0

Získává se parciální hydrolýzou rozemletého endospermu semen druhu Cyamopsis tetragonolobus (L.) Taub.

Hlavní složky jsou polysacharidy složené z D-galaktosy a D-mannosy v molekulárním poměru 1 : 1,4 až 1 : 2. Molekuly obsahují lineární hlavní řetězec β-(1→4)-glykosidicky vázaných mannopyranos a jednoduchých α-(1→6)-glykosidicky vázaných galaktopyranos.

Vlastnosti

Žlutobílý prášek. Je dobře rozpustný ve studené i horké vodě, prakticky nerozpustný v organických rozpouštědlech.

Zkoušky totožnosti

A. 5 g roztoku S, viz Zkoušky na čistotu, se smíchá s 0,5 ml roztoku tetraboritanu sodného R (10 g/l); rychle se vytvoří gel.

B. 20 g roztoku S se zahřívá 10 min ve vodní lázni. Po ochlazení se doplní na původní hmotnost vodou R; netvoří se gel.

C. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu G R.

Zkoušený roztok. 10 mg se v silnostěnné odstřeďovací zkumavce smíchá se 2 ml roztoku kyseliny trifluoroctové R (230 g/l), intenzivně se protřepává až do rozpuštění vzniklého gelu a po uzavření zkumavky se zahřívá 1 h při 120 °C. Hydrolyzát se odstřeďuje, čirá supernatantní kapalina se opatrně převede do baňky na 50 ml, přidá se 10 ml vody R a roztok se odpaří za sníženého tlaku do sucha. Odparek se rozpustí v 10 ml vody R a znovu se odpaří za sníženého tlaku do sucha. K čirému odparku, který nepáchne po kyselině octové, se přidá 0,1 ml vody R a 1 ml methanolu, R. Odstřeďováním se oddělí amorfní sraženina. Je-li třeba, supernatantní tekutina se zředí methanolem R na 1 ml.

Porovnávací roztok. 10 mg galaktosy R a 10 mg mannosy R se rozpustí ve 2 ml vody R a zředí se methanolem R na 10 ml.

Na vrstvu se nanese odděleně do pruhů (20 mm x 3 mm) po 5 μl obou roztoků. Vyvíjí se směsí objemových dílů vody R a acetonitrilu R (15 + 85) po dráze 15 cm. Vrstva se postříká zkoumadlem aminohippurovým R a zahřívá se 5 min při 120 °C.

Dvě zřetelně oddělené hnědavé skvrny v dolní části chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídají polohou a zbarvením skvrnám na chromatogramu porovnávacího roztoku (galaktosa a mannosa podle vzestupných hodnot RF).

Zkoušky na čistotu

Roztok S. 1,0 g se navlhčí 2 ml 2-propanolu R. Za stálého míchání se přidá voda R do celkové hmotnosti 100 g a míchá se, dokud není látka stejnoměrně dispergována. Pak se nechá stát nejméně 1 h. Je-li viskozita nižší než 200 mPa.s, použije se navážka 3,0 g zkoušené látky.

Hodnota pH (2.2.3). 5,5 až 7,5; měří se roztok S.

Zdánlivá viskozita (2.2.8). Nejméně 75 % a nejvýše 140 % hodnoty uvedené na obalu. Množství odpovídající 2,00 g vysušené látky se navlhčí 2,5 ml 2-propanolu R a za stálého míchání se zředí vodou R na 100,0 ml. Po 1 h se měří viskozita rotačním viskozimetrem při 20 °C a smykovém poměru 100.s^-1.

Nerozpustné látky. Do baňky na 250 ml se za stálého míchání převede 1,50 g zkoušené látky do směsi 1,6 ml kyseliny sírové R, 150 ml vody R a zváží se. Baňka se ponoří do vodní lázně a zahřívá se 6 h pod zpětným chladičem a pak se doplní na původní hmotnost vodou R. Ještě horký roztok se filtruje předem zváženým filtrem ze slinutého skla (160). Filtr se promyje horkou vodou R a vysuší se při 100 °C až 105 °C. Zbytek váží nejvýše 105 mg (7,0 %).

Bílkovina. Nejvýše 5,0 %; provede se stanovení dusíku mineralizací s kyselinou sírovou (2.5.9) s 0,400 g zkoušené látky. Výsledek se násobí hodnotou 6,25.

Tragant, slizy z rostlin rodu Sterculia, gelosa, algináty, karragenany. Malé množství zkoušené látky se smíchá s 0,2 ml čerstvě připravené červeně rutheniové RS. Při pozorování pod mikroskopem nejsou patrny žádné červeně zbarvené útvary.

Ztráta sušením. (2.2.32). Nejvýše 15,0 %; 1,000 g se suší 5 h v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Celkový popel. (2.4.16). Nejvýše 1,8 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky, navlhčené 10 ml vody R.

Mikrobiální znečištění. Nejvýše 103 živých mikroorganismů v gramu; stanoví se plotnovou metodou (2.6.12). Vyhovuje zkoušce na nepřítomnost Escherichia coli a Salmonella (2.6.13).

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech.

Označování

V označení na obalu se uvede zdánlivá viskozita roztoku (20 g/l) v milipascalsekundách.

† Haloperidolum[image omitted]

Haloperidol

[image omitted]

C21H23ClFNO2	Mr 375,87	CAS 52-86-8

Je to 4-[4-(4-chlorfenyl)-4-hydroxypiperidin-1-yl]-1-(4-fluorfenyl)-1-butanon. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 99,0 % až 101,0 % C21H23ClFNO2.

Vlastnosti

Bílý nebo téměř bílý prášek. Je prakticky nerozpustný ve vodě, těžce rozpustný v lihu 96%, v methanolu a v dichlormethanu.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: B a E.

Alternativní sestava zkoušek: A, C, D a E, viz Obecné zásady (1.2).

A. Teplota tání (2.2.14): 150 °C až 153 °C.

B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) tablety zkoušené látky se shoduje se spektrem tablety haloperidolu CRL.

C. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vhodného silikagelu oktadecylsilanizovaného.

Zkoušený roztok. 10 mg se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml.

Porovnávací roztok (a). 10 mg haloperidolu CRL se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml.

Porovnávací roztok (b). 10 mg haloperidolu CRL a 10 mg bromperidolu CRL se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml.

Na vrstvu se odděleně nanese po 1 μl každého roztoku a vyvíjí se v nenasycené komoře směsí objemových dílů tetrahydrofuranu R methanolu R a roztoku chloridu sodného (58 g/l) (10 + 45 + 45) po dráze 15 cm. Vrstva se nechá usušit na vzduchu a pozoruje se v ultra-fialovém světle při 245 nm. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku se shoduj e polohou a velikostí s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) jsou dvě skvrny, které nemusí být zcela odděleny.

D. Asi 10 mg se rozpustí v 5 ml ethanolu R, přidá se 0,5 ml dinitrobenzenu RS a 0,5 ml hydroxidu draselného v lihu 2 mol/l RS; vznikne fialové zbarvení, které po 20 min přechází na hnědočervené.

E. K 0,1 g v porcelánovém kelímku se přidá 0,5 g uhličitanu sodného bezvodého R, 10 min se zahřívá nad otevřeným plamenem a nechá se ochladit. Zbytek se převede do 5 ml kyseliny dusičné zředěné RS a zfiltruje se. K 1 ml filtrátu se přidá 1 ml vody R. Roztok vyhovuje zkoušce (a) na chloridy (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Vzhled roztoku. 0,2 g se rozpustí ve 20 ml roztoku kyseliny mléčné R 1% (V/V). Roztok je čirý (2.2.1) a není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok Ž7 (2.2.2, Metoda II).

Příbuzné látky. Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29).

Zkoušený roztok. 0,100 g se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10,0 ml.

Porovnávací roztok (a). 5,0 mg haloperidolu CRL a 2,5 mg bromperidolu CRL se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 50,0 ml.

Porovnávací roztok (b). 5,0 ml zkoušeného roztoku se zředí methanolem R na 100,0 ml. 1,0 tohoto roztoku se zředí methanolem R na 10,0 ml.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

• nerezové ocelové kolony délky 0,1 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem oktadecylsilanizovaným deaktivovaným pro chromatografii bazických látek R (3 μm),

• mobilní fáze s průtokovou rychlostí 1,5 ml/min:

• mobilní fáze A - roztok tetrabutylamoniumhydrogensulfatu R (17 g/l),

• mobilní fáze B - acetonitril R.

Čas (min)	Mobilní fáze A % (V/V)	Mobilní fáze B % (V/V)	Poznámka
0 - 15	90 → 50	10 → 50	lineární gradient
15 - 20	50	50	izokratická eluce
20 - 25	90	10	původní složení eluentu
25 = 0	90	10	znovuspuštění gradientu

• spektrofotometrického detektoru, 230 nm.

Kolona se nejméně 30 min ustaluje promýváním acetonitrilem A při průtokové rychlosti 1,5 ml/min a potom nejméně 5 min eluentem počátečního složení.

Nastaví se citlivost systému tak, aby výška hlavního píku na chromatogramu získaném s 10 μl porovnávacího roztoku (b) byla nejméně 50 % rozsahu celé stupnice zapisovače.

Nastříkne se 10 μl porovnávacího roztoku (a). Při zaznamenání chromatogramu za předepsaných podmínek jsou retenční časy haloperidolu asi 5,5 min a bromperidolu asi 6 min. Zkoušku lze hodnotit, jestliže je rozlišení mezi píky haloperidolu a bromperidolu nejméně 3,0. Je-li třeba, upraví se koncentrace acetonitrilu v mobilní fázi nebo se upraví doba programu pro lineární gradientovou eluci.

Nastříkne se odděleně 10 μl methanolu A jako slepá zkouška, 10 μl zkoušeného roztoku a 10 μl porovnávacího roztoku (b). Na chromatogramu zkoušeného roztoku plocha žádného píku, kromě hlavního píku, není větší než plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,5 %); součet ploch všech píku, kromě hlavního píku, není větší než dvojnásobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (1 %). Nepřihlíží se k píkům získaným ve slepé zkoušce a k píkům s plochou menší než je 0,1 násobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b).

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky v platinovém kelímku.

Stanovení obsahu

0,300 g se rozpustí v 50 ml směsi objemových dílů kyseliny octové ledové R a 2-butanonu R (1 + 7) a titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS za použití 0,2 ml naftolbenzeinu RS jako indikátoru.

1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l VS odpovídá 37,59 mg C21H23ClFNO2.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.

Separandum.

Nečistoty

[image omitted]

A. 4-(4-fenyl-4-hydroxy-piperidin-1-yl)-1-(4-fluorfenyl)butan-1-on,

[image omitted]

B. 1-(2-fluorfenyl)-4-[4-hydroxy-4-(4-chlorfenyl)-piperidin-1-yl]butan-1-on,

[image omitted]

C. 1-(3-ethyl-4-fluorfenyl)-4-[4-hydroxy-4-(4-chlorfenyl)-piperidin-1-yl]butan-1-on,

[image omitted]

D. 4-[4-hydroxy-4-(4-chlorfenyl)-piperidin-1-yl]-1-{4-[4-hydroxy-4-(4-chlorfenyl)-piperidin-1--yl]fenyl}butan-1-on,

[image omitted]

E. 1-(4-fluorfenyl)-4-[4-hydroxy-4-(4ʹ-chlorbifenyl-4-yl)-piperidin-1-yl]butan-1-on,

[image omitted]

F. 1-(4-fluorfenyl)-4-[4-hydroxy-4-(3ʹ-chlorbifenyl-4-yl)-piperidin-1-yljbutan-1-on.

Halothanum[image omitted]

Halotan

[image omitted]

C2HBrClF3	Mr 197,38	CAS 151-67-7

Je to (RS)-2-brom-1,1,1-trifluor-2-chlorethan stabilizovaný 0,01 % thymolu.

Vlastnosti

Čirá bezbarvá těkavá těžká nehořlavá kapalina. Je těžce rozpustný ve vodě, mísitelný s ethanolem, s etherem a s trichlorethylenem.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: B.

Alternativní sestava zkoušek: A a C, viz Obecné zásady (1.2).

A. Zkouška Destilační rozmezí, viz Zkoušky na čistotu, je zároveň zkouškou totožnosti.

B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje s referenčním spektrem Ph. Eur. halotanu. Měří se v 0,1mm kyvetě.

C. K 0,1 ml se přidají ve zkumavce 2 ml terc.butanolu R. Přidá se 1 ml edetanu měďnatého RS, 0,5 ml amoniaku 26% R a směs 0,4 ml peroxidu vodíku koncentrovaného R a 1,6 ml vody R (roztok a). Současně se připraví kontrolní roztok (roztok b). Obě zkumavky se ponoří na 15 min do vodní lázně při 50 °C, ochladí se a přidá se 0,3 ml kyseliny octové ledové R. K 1 ml každého roztoku (a) a (b) se přidá 0,5 ml stejných objemových dílů čerstvě připraveného roztoku alizarinu RS a dusičnan-oxidu zirkoničitého RS. Roztok (a) je žlutý, roztok (b) je červený.

K 1 ml každého roztoku (a) a (b) se přidá 1 ml tlumivého roztoku o pH 5, 2, 1 ml červeně fenolové RS zředěné vodou R 1 : 10 a 0,1 ml chloraminu T RS. Roztok (a) je modrofialový, roztok (b) je žlutý.

Ke 2 ml každého roztoku (a) a (b) se přidá 0,5 ml směsi objemových dílů kyseliny sírové R a vody R (25 + 75), 0,5 ml acetonu R a 0,2 ml roztoku bromičnanu draselného R (50 g/l) a protřepe se. Zkumavky se zahřívají 2 min ve vodní lázni při 50 °C, ochladí se a přidá se 0,5 ml směsi stejných objemových dílů kyseliny dusičné R a vody R a dále 0,5 ml dusičnanu stříbrné-ho RS2. Roztok (a) opalizuje a po několika minutách vznikne bílá sraženina, roztok (b) zůstane čirý.

Zkoušky na čistotu

Kysele nebo zásaditě reagující látky. K 20 ml se přidá 20 ml vody prosté oxidu uhličitého R, 3 min se třepe a nechá se stát. Oddělí se vodná vrstva a přidá se 0,2 ml červeně bromkresolové RS. Ke změně zbarvení indikátoru se spotřebuje nejvýše 0,1 ml hydroxidu sodného 0,01 mol/l VS nebo 0,6 ml kyseliny chlorovodíkové 0,01 mol/l VS.

Relativní hustota (2.2.5). 1,872 až 1,877.

Destilační rozmezí (2.2.11). 49,0 °C až 51,0 °C; 95 % předestiluje v rozmezí 1,0 °C.

Těkavé příbuzné látky. Provede se plynová chromatografie (2.2.28) za použití trichlortrifluorethanu R jako vnitřního standardu.

Zkoušený roztok (a). Použije se zkoušená látka.

Zkoušený roztok (b). 5,0 ml trichlortrifluorethanu R se zředí zkoušenou látkou na 100,0 ml. 1,0 ml roztoku se zředí zkoušenou látkou na 100,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se dále zředí zkoušenou látkou na 10,0 ml.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

• kolony délky 2,75 m a vnitřního průměru 5 mm naplněné kremelinou silanizovanou pro chromatografii R1 (180 μm až 250 μm), impregnovanou 30 % makrogolu 400 R v prvních 1,8 m délky kolony a 30 % dinonylftalatu R ve zbytku délky kolony,

• dusíku pro chromatografii R jako nosného plynu při průtokové rychlosti 30 ml/min,

• plamenoionizaěního detektoru.

Teplota kolony se udržuje na 50 °C. Nastřikuje se po 5 μl zkoušeného roztoku (a) a (b).

Na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) součet ploch všech píků, kromě hlavního píku a píku odpovídajícího vnitřnímu standardu, není větší než plocha píku vnitřního standardu korigovaná, je-li třeba, na nečistoty se stejným retenčním časem jako má vnitřní standard (0,005 %).

Bromidy a chloridy. K 10 ml se přidá 20 ml vody R a 3 min se třepe. K 5 ml vodné vrstvy se přidá 5 ml vody R, 0,05 ml kyseliny dusičné R a 0,2 ml dusičnanu stříbrného RS1. Roztok neopalizuje intenzivněji než směs 5 ml vodné vrstvy a 5 ml vody R.

Brom a chlor. K 10 ml vodné vrstvy získané ve zkoušce Bromidy a chloridy se přidá 1 ml škrobu s jodidem draselným RS; nevznikne modré zbarvení.

Thymol. Provede se plynová chromatografie (2.2.28) za použití mentholu R jako vnitřního standardu.

Roztok vnitřního standardu. 0,10 g mentholu R se rozpustí v dichlormethanu R a zředí se jím na 100,0 ml.

Zkoušený roztok. K 20,0 ml se přidá 5,0 ml roztoku vnitřního standardu.

Porovnávací roztok. 20,0 mg thymolu R se rozpustí v dichlormethanu R a zředí se jím na 100,0 ml. K 20,0 ml se přidá 5,0 ml roztoku vnitřního standardu.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

• kapilární kolony z křemenného skla délky 15 m a vnitřního průměru 0,53 mm pokryté filmem 1,5 μm polydimethylsiloxanu R,

• dusíku pro chromatografii R jako nosného plynu při průtokové rychlosti 15 ml/min,

• plamenoionizačního detektoru.

Teplota kolony se udržuje na 150 °C, teplota nástřikového prostoru na 170 °C a teplota detektoru na 200 °C.

Nastřikuje se odděleně po 1,0 μl roztoku vnitřního standardu, zkoušeného roztoku a porovnávacího roztoku. Na chromatogramu zkoušeného roztoku je plocha píku odpovídajícího thymolu nejméně 75 % a nejvýše 115 % plochy odpovídajícího píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (0,008 % až 0,012 %).

Netěkavé látky. 50 ml se odpaří na vodní lázni do sucha. Zbytek sušený 2 h při 100 °C až 105 °C váží nejvýše 1 mg (20 mg/l).

Uchovávání

Ve vzduchotěsných obalech, chráněn před světlem při teplotě nepřesahující 25 °C. Při výběru materiálu, ze kterého je vyroben obal, se bere v úvahu reaktivita halothanu s některými kovy.

Nečistoty

A. 1,1,1,4,4,4-hexafluor-2-buten,

B. 1,1,1,4,4,4-hexafluor-2-chlor-2-buten (cis a trans),

C. 1,1,1,4,4,4-hexafluor-2,3-dichlor-2-buten (cis a trans),

D. 2-brom-1,1,1,4,4,4-hexafluor-2-buten (trans),

E. 1,1,1-trifluor-2-chlorethan,

F. 1,2,2-trifluor-1,1,2-trichlorethan,

G. 1-brom-2,2-difluor-1-chlorethylen,

H. 1,1,1-trifluor-2,2-dichlorethan,

I. 1-brom-2,2,2-trifluor-1,1-dichlorethan,

J. 1,1-difluor-1,2-dichlorethan.

Hamamelidis folium[image omitted]

Vilínový list

Synonymum. Folium hamamelidis

Je to usušený list druhu Hamamelis virginiana L. Obsahuje nejméně 7,0 % tříslovin, vztaženo na vysušenou drogu.

Vlastnosti

Makroskopický a mikroskopický popis, viz Zkoušky totožnosti A a B.

Zkoušky totožnosti

A. Čepel listu je 5 cm až 12 cm dlouhá a 3 cm až 8 cm široká, široce vejčitá až obvejčitá, na bázi šikmá, nesouměrná, na konci zašpičatělá, zřídka tupá. List je zelený nebo zelenohnědý, často rozlámaný, zmačkaný nebo slisovaný ve více nebo méně kompaktní hmotu. Okraje čepele hrubě pilovité nebo zubaté. Žilnatina zpeřená, na spodní straně listu vyniklá. Obvykle čtyři až šest párů postranních žilek svírá s hlavní žilkou ostrý úhel, na okraji čepele se ohýbají, jemné žilky tak často svírají s postranními žilkami pravý úhel

B. Droga se upráškuje (355). Prášek je hnědozelený. Pozoruje se pod mikroskopem v chloral-hydrátu RS. Práškovaná droga je charakteristická těmito znaky: úlomky svrchní pokožky s buňkami se stěnami vlnitě zprohýbanými; spodní pokožka s průduchy zčásti paracytickými (2.8.3), ostatní jsou atypické; hvězdovité krycí chlupy buď celé, nebo polámané jsou tvořeny čtyřmi až dvanácti jednobuněčnými větvemi na bázi srostlými, buňky jsou protáhlé, kuželovité, zakřivené, obvykle až 250 μm dlouhé, se ztlustlými stěnami, s dobře patrným luminem, často s hnědě zbarveným obsahem; průvodní vlákna zdřevnatělá, se stěnami ztlustlými, jednotlivá nebo ve skupinách, provázená komůrkovými vlákny s krystaly šťavelanu vápenatého; malé válcovité parenchymatické buňky palisádového parenchymu; nepravidelně tvarované buňky houbového parenchymu; sklereidy často protáhlé na jednom nebo obou koncích, 150 μm až 180 μm dlouhé, celé nebo jejich úlomky; úlomky prstencovitě nebo šroubovitě ztlustlých cév; jednotlivé krystaly šťavelanu vápenatého.

C. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu G R.

Zkoušený roztok. 1,0 g práškované drogy (355) se protřepává 15 min s 10 ml lihu R 60% (V/V) a pak se zfiltruje.

Porovnávací roztok (a). 30 mg taninu R se rozpustí v 5 ml lihu R 60% (V/V).

Porovnávací roztok (b). 5 mg kyseliny gallové R se rozpustí v 5 ml lihu R 60% (V/V).

Na vrstvu se nanese odděleně do pruhů po 10 μl každého roztoku. Vyvíjí se směsí objemových dílů vody R, kyseliny mravenčí bezvodé R a ethylformiatu R(10 + 10 + 80) po dráze 10 cm. Vrstva se suší 10 min při 100 °C až 105 °C. Po ochlazení se postříká chloridem železitým RS2 tak, aby byly patrny modrošedé skvrny (fenolické sloučeniny).