Vyhláška Ministerstva zdravotnictví, kterou se stanoví požadavky na jakost, postup při přípravě, zkoušení, uchovávání a dávkování léčiv (Český lékopis 1997)

Hodnota pH (2.2.3). 5,0 až 8,5; měří se roztok S.

Zdánlivá viskozita. 75 % až 140 % deklarované hodnoty. Množství odpovídající 6,00 g vysušené zkoušené látky se za promíchávání přenese do 150 g vody R zahřáté na 90 °C. 10 min se míchá vrtulovou míchačkou, potom se vloží na 40 min do lázně obsahující vodu s ledem a promíchává se do úplného rozpuštění. Hmotnost roztoku se upraví na 300 g a odstřeďuje se do odstranění vzduchu. Roztok se vytemperuje na (20 ± 1) °C a stanoví se viskozita (2.2.10) pomocí rotačního viskozimetru při 20 °C a smykové rychlosti 10^s-1.

Pro látku s nízkou viskozitou se použije k přípravě roztoku množství v koncentraci uvedené v označení.

Oxid křemičitý. Nejvýše 0,6 %. Zbytek získaný ve zkoušce Síranový popel se zvlhčí dostatečným množstvím lihu 96% R a po malých dávkách se přidá 6 ml kyseliny fluorovodíkové R

Odpaří se do sucha při 95 °C až 105 °C tak, aby nevznikly ztráty prskáním. Ochladí se, stěny platinového kelímku se opláchnou 6 ml kyseliny fluorovodíkové R přidá se 0,5 ml kyseliny sírové R a odpaří se do sucha. Za postupného zvyšování teploty se vyžíhá při 900 °C, nechá se ochladit v exsikátoru a zváží se. Rozdíl hmotnosti síranového popela a hmotností konečného zbytku odpovídá množství oxidu křemičitého ve zkoušené látce.

Chloridy (2.4.4). 1 ml roztoku S zředěného vodou R na 15 ml vyhovuje limitní zkoušce na chloridy (0,5 %).

Těžké kovy (2.4.8). 1,0 g vyhovuje limitní zkoušce C na těžké kovy (20 μg/g). Porovnávací roztok se připraví za použití 2 ml základního roztoku olova (10 μg Pb/ml).

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 7,0 %; 1,000 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 1,6 %; stanoví se s 1,00 g za použití platinového kelímku.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech.

Označování

V označení na obalu se uvede:

• zdánlivá viskozita 2% roztoku v milipascalsekundách,

• pro látku s nižší viskozitou koncentrace zkoušeného roztoku a zdánlivá viskozita v milipascalsekundách,

• kde je to vhodné, obsah oxidu křemičitého.

Hydroxypropylmethylcellulosi phthalas[image omitted]

Ftalat hydroxypropylmethylcelulosy

Synonyma. Methylhydroxypropylcellulosi phthalas, Hypromellosi phthalas

CAS 9050-31-1

Je to monoester kyseliny ftalové s hydroxypropylmethylcelulosou. Obsahuje methoxy- (-OCH3) a 2-hydroxypropoxy- (-OCH2CHOHCH3) skupiny a 21,0 % až 35,0 % ftalyl(o-karboxybenzoyl CgH5O3) skupin, počítáno na bezvodou látku.

Vlastnosti

Bílé až lehce bělavé sypké vločky nebo zrnitý prášek. Je prakticky nerozpustný ve vodě, dobře rozpustný ve směsi stejných objemových dílů acetonu a methanolu a ve směsi stejných objemových dílů methanolu a dichlormethanu, velmi těžce rozpustný v acetonu a v toluenu, prakticky nerozpustný v ethanolu.

Zkoušky totožnosti

A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje s referenčním spektrem Ph. Eur. ftalatu hydroxypropylmethylcelulosy.

B. Asi 40 mg se rozpustí ve směsi 1 ml směsi stejných objemových dílů acetonu R a methanolu R. Roztok se naleje na skleněnou desku a vysuší se; vznikne bezbarvý průhledný film.

Zkoušky na čistotu

Volná kyselina ftalová. Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29).

Zkoušený roztok. 0,20 g se rozpustí za použití ultrazvukové lázně asi v 50 ml acetonitrilu R, přidá se 10 ml vody R ochladí se na pokojovou teplotu a zředí se acetonitrilem R na 100,0 ml. Porovnávací roztok. 5,0 mg kyseliny ftalové R se rozpustí ve 125 ml acetonitrilu R, přidá se 25 ml vody R a zředí se acetonitrilem R na 250,0 ml.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

• kolony 0,25 m dlouhé a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné oktadecylsilanem chemicky vázaným na porézní oxid křemičitý nebo keramické mikročástice (5 μm až 10 μm),

• mobilní fáze, kterou je směs objemových dílů acetonitrilu R a roztok kyseliny kyanoctové R (8,5 g/l) (15 + 85), průtoková rychlost je 2 ml/min,

• spektrofotometrického detektoru, 235 nm.

Nastříkne se 20 μl porovnávacího roztoku. Nastaví se citlivost systému tak, aby výška hlavního píku, kromě píku rozpouštědla, nebyla menší než 50 % celé stupnice zapisovače.

Nastříkne se 20 μl zkoušeného roztoku. Na chromatogramu zkoušeného roztoku plocha píku odpovídajícího kyselině ftalové není větší než plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (1,0 %).

Chloridy. 1,0 g se rozpustí ve 40,0 ml hydroxidu sodného 0,2 mol/l RS, přidá se 0,05 ml fenolftaleinu RS a po kapkách a za stálého míchání kyselina dusičná zředěná RS do odbarvení roztoku.

Přidá se za stálého míchání 20,0 ml kyseliny dusičné zředěné RS a zahřívá se na vodní lázni za míchání, dokud granulát nepřejde na gelovitou sraženinu. Ochladí se a odstřeďuje se. Oddělí se kapalná fáze a zbytek se promyje třikrát 20 ml vody R, promývací tekutiny se oddělí a odstřeďuje se. Kapalné fáze se spojí, přidá se 5,0 ml dusičnanu stříbrného 0,1 mol/l VS, zředí se na 200,0 ml vodou R, promíchá se a zfiltruje se. 50,0 ml filtrátu neopalizuje intenzivněji než porovnávací roztok připravený za použití 0,5 ml kyseliny chlorovodíkové 0,01 mol/l RS, 10,0 ml hydroxidu sodného 0,2 mol/l RS, 1 ml kyseliny dusičné zředěné RS, 5,0 ml dusičnanu stříbrného 0,1 mol/l VS a zředěním na 50,0 ml vodou R (0,07 %).

Těžké kovy (2.4.8). 2,0 g vyhovují limitní zkoušce C na těžké kovy (10 μg/g). Porovnávací roztok se připraví za použití 2,0 ml základního roztoku olova (10 μg Pb/ml).

Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Nejvýše 5,0 %; stanoví se s 0,500 g zkoušené látky za použití 50 ml methanolu bezvodého R jako rozpouštědla.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,2 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

1,000 g se rozpustí v 50 ml směsi objemových dílů vody R, acetonu R a lihu 96% R (1 + 2 + + 2), přidá se 0,1 ml fenolftaleinu RS a titruje se hydroxidem sodným 0,1 mol/l VS až do slabě růžového zbarvení. Provede se slepá zkouška.

Obsah ftaloylových skupin (P) vyjádřený v procentech se vypočte podle vztahu:

149n100-am-1,795S,

v němž značí:

a - obsah vody v procentech,

m - navážku zkoušené látky v gramech,

n - spotřebu hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS v mililitrech,

S - obsah volné kyseliny ftalové v procentech (viz Zkoušky na čistotu).

Uchovávání

Ve vzduchotěsných obalech.

Hydroxypropylmethylcellulosum[image omitted]

Hydroxypropylmethylcelulosa

Synonyma. Methylhydroxypropylcellulosum, Hypromellosum

CAS 9004-65-3

Je to částečně O-methylovaná a O-(2-hydroxypropylovaná) celulosa.

Vlastnosti

Bílý, nažloutle bílý nebo šedobílý prášek nebo granule. Ve vysušeném stavu je hygroskopická, prakticky nerozpustná v horké vodě, v acetonu, v ethanolu, v etheru a v toluenu. Látka se rozpouští ve studené vodě za vzniku koloidního roztoku.

Zkoušky totožnosti

A. 10 ml roztoku S, viz Zkoušky na čistotu, se zahřeje za občasného promíchávání ve vodní lázni. Při teplotě nad 50 °C vzniká zákal nebo vločkovitá sraženina. Po ochlazení je roztok opět čirý.

B. K 10 ml roztoku S se přidá 0,3 ml kyseliny octové zředěné RS a 2,5 ml roztoku taninu R (100 g/l); vznikne nažloutle bílá vločkovitá sraženina, která se rozpouští v amoniaku zředěném RS1.

C. 1 g se ve zkumavce asi 160 mm dlouhé pečlivě smíchá se 2 g jemně upráškovaného síranu manganatého R. Do horní části zkumavky 2 cm hluboko se vloží proužek filtračního papíru, který je napuštěn čerstvě připravenou směsí objemových dílů roztoku diethanolaminu R 20% (V/V) a roztoku nitroprussidu sodného R (50 g/l) (1 + 11), jejíž pH bylo upraveno kyselinou chlorovodíkovou 1 mol/l RS na hodnotu asi 9,8. Zkumavka se ponoří 8 cm hluboko do lázně se silikonovým olejem vyhřáté na 190 °C až 200 °C; proužek filtračního papim se během 10 min zbarví modře. Současně se provede slepá zkouška.

D. 0,2 g se bez zahřátí úplně rozpustí v 15 ml roztoku kyseliny sírové R (70%). Roztok se za promíchávání vleje do 100 ml ledové vody R a zředí se jí na 250 ml. K 1 ml tohoto roztoku se ve zkumavce za opatrného promíchávání a chlazení ve vodě s ledem přidá po kapkách 8 ml kyseliny sírové R. Poté se roztok zahřívá přesně 3 min ve vodní lázni a ihned se ochladí ve vodě s ledem. K ochlazené směsi se opatrně přidá 0,6 ml ninhydrinu RS2, dobře se promíchá a nechá se stát při 25 °C; ihned vznikne růžové zbarvení, které se během 100 min změní na fialové.

E. 1 ml roztoku S se naleje na skleněnou desku. Po odpaření vody vznikne tenký film.

F. 0,2 g látky se nerozpustí v 10 ml toluenu R, ani v 10 ml ethanolu R.

Zkoušky na čistotu

Roztok S. Množství odpovídající 1,0 g vysušené látky se za promíchávání přenese do 50 g vody prosté oxidu uhličitého R zahřáté na 90 °C. Po ochlazení se upraví hmotnost vodou prostou oxidu uhličitého R na 100 g a míchá se do úplného rozpuštění.

Vzhled roztoku. Roztok S neopalizuje intenzivněji než porovnávací suspenze III (2.2.1) a není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok Ž6 (2.2.2, Metoda II).

Hodnota pH (2.2.3). 5,5 až 8,0; měří se roztok S.

Zdánlivá viskozita. 75 % až 140 % deklarované hodnoty. Množství odpovídající 6,00 g vysušené zkoušené látky se za promíchávání přenese do 150 g vody R zahřáté na 90 °C. 10 min se míchá vrtulovou míchačkou, potom se vloží na 40 min do lázně obsahující vodu s ledem a promíchává se do úplného rozpuštění. Hmotnost roztoku se upraví na 300 g a odstřeďuje se do odstranění vzduchu. Roztok se vytemperuje na (20 ± 1) °C a stanoví se viskozita (2.2.10) pomocí rotačního viskozimetru při 20 °C a smykové rychlosti 10 ^s-1.

Chloridy (2.4.4). 1 ml roztoku S zředěného vodou R na 15 ml vyhovuje limitní zkoušce na chloridy (0,5 %).

Těžké kovy (2.4.8). 1,0 g vyhovuje limitní zkoušce C na těžké kovy (20 μg/g). Porovnávací roztok se připraví za použití 2 ml základního roztoku olova (10 μg Pb/ml).

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 10,0 %; 1,000 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 1,0 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech.

Označování

V označení na obalu se uvede zdánlivá viskozita 2% roztoku v milipascalsekundách.

† Hydroxyzini dihydrochloridum[image omitted]

Hydroxyziniumdichlorid

Synonymum. Hydroxyzini hydrochloridum

[image omitted]

C21H29Cl3N2O2	Mr 447,83	CAS 2192-20-3

Je to (RS)-1-(4-chlorfenyl)fenylmethyl-4-[-1-(1-hydroxyethyl)oxyethyl]piperaziniumdichlorid. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 99,0 % až 101,0 % sloučeniny C21H29Cl3N2O2.

Vlastnosti

Bílý nebo téměř bílý krystalický hygroskopický prášek. Je snadno rozpustný ve vodě a v lihu 96%, těžce rozpustný v acetonu, prakticky nerozpustný v etheru.

Taje při asi 200 °C, za rozkladu.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: A a D.

Alternativní sestava zkoušek: B, C a D, viz Obecné zásady (1.2).

A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) tablety zkoušené látky se shoduje se spektrem tablety hydroxyziniumdichloridu CRL.

B. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu G R.

Zkoušený roztok. 0,50 g se rozpustí ve směsi stejných objemových dílů methanolu R a dichlormethanu R a zředí se stejnou směsí na 10 ml.

Porovnávací roztok (a). 0,50 g hydroxyziniumdichloridu CRL se rozpustí ve směsi stejných objemových dílů methanolu R a dichlormethanu R a zředí se stejnou směsí na 10 ml.

Porovnávací roztok (b). 0,50 g mekloziniumchloridu R se rozpustí ve směsi stejných objemových dílů methanolu R a dichlormethanu R a zředí se stejnou směsí na 10 ml. 1 ml tohoto roztoku se smíchá s 1 ml porovnávacího roztoku (a).

Na vrstvu se nanese odděleně po 2 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů amoniaku 26% R, lihu 96% R a toluenu R (1 + 24 + 75) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a postříká se jodobismutitanem draselným RS2. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku se shoduje polohou, velikostí a zbarvením s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) jsou dvě zřetelně oddělené hlavní skvrny.

C. 0,1 g se rozpustí v lihu 96% R a zředí se jím na 15 ml. Přidá se 15 ml nasyceného roztoku trinitrofenolu R v lihu 96% R a nechá se 15 min stát. Vzniklá sraženina se odfiltruje a rekrystali-zuje z lihu 96% R Pro začátek krystalizace je nezbytné třít stěny zkumavky skleněnou tyčinkou. Krystaly tají (2.2.14) při 189 °C až 192 °C.

D. Vyhovuje zkoušce (a) na chloridy (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Roztok S. 2,0 g se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 20 ml.

Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a není intenzivněji zbarven než porovnávací barevný roztok Ž7 (2.2.2, Metoda II).

Příbuzné látky. Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29).

Zkoušený roztok. 10,0 mg se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 10,0 ml.

Porovnávací roztok (a). 5,0 mg hydroxyziniumdichloridu CRL a 5,0 mg hydroxizinu nečistoty A CRL se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 25,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí mobilní fází na 100,0 ml.

Porovnávací roztok (b). 3,0 ml zkoušeného roztoku se zředí mobilní fází na 200,0 ml. 5,0 ml tohoto roztoku se zředí mobilní fází na 25,0 ml.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

• nerezové ocelové kolony 0,12 m dlouhé a vnitřního průměru 4 mm naplněné silikagelem pro chromatografii R (5 μm),

• mobilní fáze, kterou je směs objemových dílů kyseliny sírové zředěné RS, vody R a acetonitrilu R (0,6 + 9,4 + 90). Průtoková rychlost je 1 ml/min,

• spektrofotometrického detektoru, 230 nm,

• injektorové smyčky.

Nastříkne se 20 μl porovnávacího roztoku (a). Nastaví se citlivost detektoru tak, aby výšky dvou píků nebyly menší než 50 % celé stupnice zapisovače. Zkoušku lze hodnotit, jestliže rozlišení mezi prvním píkem (hydroxyzin nečistota A) a druhým píkem (hydroxyzin) je nejméně 1,5.

Nastříkne se 20 μl zkoušeného roztoku a 20 μl porovnávacího roztoku (b) a chromatogramy se zaznamenávají po dobu odpovídající 2násobku retenčního času hlavního píku. Na chromatogramu zkoušeného roztoku plocha žádného píku, kromě hlavního píku, není větší než plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,3 %); součet ploch všech píků, kromě hlavního píku, není větší než 5násobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (1,5 %). Nepřihlíží se k píkům s plochou menší než 0,1násobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b).

Těžké kovy (2.4.8). 12 ml roztoku S vyhovuje limitní zkoušce A na těžké kovy (10 μg/g). Porovnávací roztok se připraví za použití základního roztoku olova (1 μg Pb/ml).

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 5,0 %; 1,000 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

0,200 g se rozpustí v 10 ml kyseliny octové ledové R, přidá se 40 ml acetanhydridu R a titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20).

1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l VS odpovídá 22,39 mg C21H29Cl3N2O2.

Uchovávání

Ve vzduchtěsných obalech, chráněn před světlem.

Separandum.

Nečistoty

[image omitted]

A. 1-[(4-chlorfenyl)fenylmethyl]piperazin,

[image omitted]

B. 4-dechlorhydroxyzin (dekloxizin).

† Hymecromonum[image omitted]

Hymechromon

[image omitted]

C10H8O3	Mr 176,17	CAS 90-33-5

Je to 7-hydroxy-4-methyl-2H-1-benzopyran-2-on. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 98,5 % až 101,5 % sloučeniny C10H8O3.

Vlastnosti

Bílý až slabě nažloutlý krystalický prášek. Je prakticky nerozpustný ve vodě a mírně rozpustný v lihu 96 %.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: B.

Alternativní sestava zkoušek: A, C a D, viz Obecné zásady (1.2).

A. Teplota tání (2.2.14). 186 °C až 191 °C.

B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) tablety zkoušené látky se shoduje se spektrem tablety hymechromonu CRL.

C. Chromatogramy získané ve zkoušce Příbuzné látky, resorcinol, viz Zkoušky na čistotu, se pozorují v ultrafialovém světle při 254 nm. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku se polohou a velikostí shoduje s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku (a).

D. Asi 0,5 mg se rozpustí v 1 ml lihu 96% R, přidá se 1 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l RS a 8 ml vody R; vznikne intenzivně modrá fluorescence.

Zkoušky na čistotu

Vzhled roztoku. 0,250 g se rozpustí mírným zahřátím v 10 ml lihu R 70% (V/V). Roztok neopalizuje intenzivněji než porovnávací suspenze II (2.2.1) a není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok Ž7 (2.2.2, Metoda II).

Hodnota pH (2.2.3). 5,5 až 6,5; měří se následující roztok: 1,0 g se 5 min třepe s 20 ml vody prosté oxidu uhličitého R a zfiltruje se.

Příbuzné látky, resorcinol. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu GF254R. Zkouška se provede za chránění před světlem. Nanášejí se čerstvě připravené roztoky.

Zkoušený roztok. 0,20 g se rozpustí v lihu 96% R a zředí se jím na 10 ml.

Porovnávací roztok (a). 0,20 g hymechromonu CRL se rozpustí v lihu 96% R a zředí se jím na 10 ml.

Porovnávací roztok (b). 1 ml zkoušeného roztoku se zředí lihem 96% R na 100 ml. 1 ml tohoto roztoku se zředí lihem 96% R na 10 ml.

Porovnávací roztok (c). 20 mg resorcinolu R se rozpustí v lihu 96% R a zředí se jím na 100 ml. 0,5 ml tohoto roztoku se zředí lihem 96% R na 10 ml.

Na vrstvu se odděleně nanese po 25 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů kyseliny mravenčí bezvodé R, methanolu R a chloroformu R (5 + 10 + 90) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší v proudu studeného vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm a při 366 nm.

Na chromatogramu zkoušeného roztoku žádná skvrna, kromě hlavní skvrny, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,1 %). Potom se vrstva postříká směsí stejných objemových dílů chloridu železitého RS1 a roztoku hexakyanoželezitanu draselného R (10 g/l) a pozoruje se v denním světle. Na chromatogramu zkoušeného roztoku případně přítomná skvrna odpovídající resorcinolu nepřevyšuje velikostí a intenzitou zbarvení skvrnu na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) (0,05 %).

Těžké kovy (2.4.8). 1,0 g vyhovuje limitní zkoušce D na těžké kovy (20 μg/g). K přípravě porovnávacího roztoku se použijí 2 ml základního roztoku olova (10 μg Pb/ml).

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 0,500 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

0,100 g se rozpustí v 5 ml dimethylformamidu R, přidá se 20 ml lihu 96% R, 10 min se probublává proudem dusíku R a za stálého probublávání dusíkem se titruje hydroxidem sodným 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20). Provede se slepá zkouška.

1 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS odpovídá 17,62 mg C10H8O3.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.

Separandum.

Nečistoty

A. resorcinol.

† Hyoscyami folium[image omitted]

Blínový list

Synonymum. Folium hyoscyami

Je to usušený list nebo usušený list spolu s kvetoucími a někdy i plodonosnými vrcholky druhu Hyoscyamus niger L.

Obsahuje nejméně 0,05 % alkaloidů, počítáno jako hyoscyamin (C17H23NO3; Mr 289,4), vztaženo na vysušenou drogu. Alkaloidy tvoří zejména hyoscyamin provázený proměnlivým množstvím hyoscinu (skopolaminu).

Vlastnosti

Droga má nepříjemný pach nutkající ke zvracení.

Makroskopický a mikroskopický popis, viz Zkoušky totožnosti A a B.

Zkoušky totožnosti

A. Listy žlutozelené až hnědozelené, křehké, často rozdrcené. Báze přízemních listů srdčitá, řapíkatých listů špičatá. Čepel zašpičatělá, okraj laloků čepele nepravidelně zubatý. Listy na obou stranách hustě chlupaté a lepkavé. Střední žilka je široká, zřetelně vyniklá, postranní žilky s ní svírají široký úhel a končí ve hrotech zubů listové čepele. Stonky jsou duté, válcovité. Květní vrcholky hustě chlupaté, kompaktní. Květy jsou nahloučené, hustě chlupaté, kryté velkými listeny. Květy mají srostloplátečný, široce zvonkovitý kalich s pěti trojúhelníkovitými, zašpičatělými ušty. Koruna pěticípá, krátce nálevkovitá, nažloutlá s hnědou žilnatinou. Plod je tobolka, v době zralosti asi 1,5 cm dlouhá, uzavřená v přirostlém vytrvalém lepkavém kalichu. Semena četná, hnědošedá se zprohýbaným, síťovitým osemením.

B. Droga se upráškuje (355). Prášek je šedozelený. Pozoruje se pod mikroskopem v chloralhydrátu RS. Práškovaná droga je charakteristická těmito znaky: úlomky čepele s buňkami pokožky se zvlněnými stěnami a hladkou kutikulou; anizocytické a anomocytické průduchy (2.8.3) četnější na spodní straně listu. Mnohobuněčné, jednořadé krycí chlupy a žláznaté chlupy s tenkými hladkými stěnami; žláznaté chlupy mají dlouhé mnohobuněčné nohy nebo krátké jednobuněčné nohy a dvoubuněčné nebo mnohobuněčné kyjovité hlavičky. Dorziventrální mezofyl s jednořadým parenchymem a houbovým parenchymem obsahujícím jednoduché nebo zdvojené krystaly šťavelanu vápenatého; kruhovitě a šroubovité ztlustlé cévy. V práškované droze mohou být patrna: vlákna a síťovitě ztlustlé cévy stonku; kulovitá pylová zrna o průměru až 60 μm, se třemi klíčními póry, s téměř hladkou exinou, úlomky koruny s papilózní pokožkou; úlomky semen obsahující žlutohnědé, zprohýbané, ztlustlé sklereidy osemení; občas drúzy nebo písek šťavelanu vápenatého.

C. Hodnotí se chromatogramy ze zkoušky Chromatografie, viz Zkoušky na čistotu. Hlavní skvrny na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídají polohou, zbarvením a velikostí skvrnám na chromatogramu porovnávacího roztoku při nanášce shodných objemů.

D. 1 g práškované drogy (180) se protřepává 2 min s 10 ml kyseliny sírové 0,05 mol/l RS. Zfiltruje se, k filtrátu se přidá 1 ml amoniaku 26% R a 5 ml vody R. Protřepává se opatrně s 15 ml etheru prostého peroxidických látek R tak, aby se netvořila emulze. Etherová vrstva se vysuší síranem sodným bezvodým R a pak se zfiltruje. Ether se odpaří na porcelánové misce, přidá se 0,5 ml kyseliny dusičné R a odpaří se na vodní lázni do sucha. Přidá se 10 ml acetonu R a po kapkách roztok hydroxidu draselného (30 g/l) v lihu 96% R; vznikne tmavě fialové zbarvení.

Zkoušky na čistotu

Chromatografie. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu G R.

Zkoušený roztok. 2,0 g práškované drogy (180) se protřepává 15 min s 20 ml kyseliny sírové 0,05 mol/l RS a pak se zfiltruje. Filtr se promývá kyselinou sírovou 0,05 mol/l RS až do konečného objemu 25 ml filtrátu. K filtrátu se přidá 1 ml amoniaku 26% R a protřepe se dvakrát 10 ml etheru prostého peroxidických látek R. Je-li třeba, oddělí se vrstvy odstřeďováním. Spojené etherové výtřepky se vysuší síranem sodným bezvodým R, zfiltrují se a odpaří na vodní lázni do sucha. Zbytek se rozpustí v 0,5 ml methanolu R.

Porovnávací roztok. 50 mg hyoscyaminiumsulfatu R se rozpustí v 9 ml methanolu R. 15 mg skopolaminiumbromidu R se rozpustí v 10 ml methanolu R. 3,8 ml roztoku hyoscyaminiumsulfatu a 4,2 ml skopolaminiumbromidu se zředí methanolem R na 10 ml.

Nanese se odděleně do pruhů (20 mm x 3 mm) po 10 μl a 20 μl obou roztoků; vzdálenost mezi jednotlivými pruhy je 1 cm. Vyvíjí se směsí objemových dílů amoniaku 26% R, vody R a acetonu R (3 + 7 + 90) po dráze 10 cm. Vrstva se suší 15 min při 100 °C až 105 °C. Po ochlazení se postříká jodobismutitanem draselným RS2 do vzniku oranžových nebo hnědých skvrn na žlutém pozadí. Skvrny na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídají polohou (hyoscyamin v dolní třetině, skopolamin v horní třetině chromatogramu) a zbarvením skvrnám na chromatogramu porovnávacího roztoku. Skvrny na chromatogramu zkoušeného roztoku nepřevyšují velikostí skvrny na chromatogramu porovnávacího roztoku při nanášce shodných objemů. Na chromatogramu zkoušeného roztoku mohou být patrné i další skvrny; při nanášce 20 μl ve střední ěásti chromatogramu, při nanášce 10 μl v blízkosti startu. Vrstva se postříká dusitanem sodným RS tak, aby byla průsvitná. Pozoruje se po 15 min. Skvrny odpovídající hyoscyaminu na chromatogramech zkoušeného i porovnávacího roztoku se zbarví červenohnědě, nejsou však šedomodré (atropin), další skvrny již nejsou patrné.

Cizí příměsi (2.8.2). Nejvýše 2,5 % stonků o průměru větším než 7 mm.

Celkový popel (2.4.16). Nejvýše 30,0 %.

Popel nerozpustný v kyselině chlorovodíkové (2.8.1). Nejvýše 12,0 %.

Stanovení obsahu

Asi 100 g dobře zhomogenizované drogy se upráškuje (180). Práškovaná droga se použije ke zkouškám Ztráta sušením a Celkové alkaloidy.

• a) Ztráta sušením (2.2.32). 2,000 g práškované drogy (180) se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C.

• b) Celkové alkaloidy. 40,0 g práškované drogy (180) se povlhčí směsí složenou z 8 ml amoniaku 17,5% RS, 10 ml lihu 96% R a 30 ml etheru prostého peroxidických látek R a důkladně se promíchá. Směs se převede do vhodného perkolátoru, je-li třeba pomocí extrakční směsi a nechá se 4 h stát. Pak se perkoluje směsí složenou z objemových dílů chloroformu R a etheru prostého peroxidických látek R (1 + 3) tak dlouho, dokud vytékající perkolát nereaguje pozitivně na přítomnost alkaloidů. Několik mililitrů perkolátu se odpaří do sucha, zbytek se rozpustí v kyselině sírové 0,25 mol/l RS a přítomnost alkaloidů se ověří tetrajodortuťnatanem draselným RS. Perkolát se zahustí na vodní lázni na objem asi 50 ml a pomocí etheru prostého peroxidických látek R se převede do dělicí nálevky. Přidá se ether prostý peroxidických látek R tak, aby jeho objem tvořil nejméně 2,1násobek objemu perkolátu a aby tekutina měla hustotu zřetelně nižší než voda. Protřepává se nejméně třikrát 20 ml kyseliny sírové 0,25 mol/l RS, je-li třeba, oddělí se vrstvy odstřeďováním. Spojené spodní vrstvy se převedou do druhé dělicí nálevky, zalkalizují se amoniakem 17,5% RS a protřepávají se třikrát 30 ml chloroformu R. Ke spojeným chloroformovým výtřepkům se přidají 4 g síranu sodného bezvodého R, nechá se stát 30 min za občasného protřepávání. Chloroform se slije a síran sodný se promyje třikrát 10 ml chloroformu R. Spojené chloroformové roztoky se odpaří na vodní lázni do sucha a odparek se suší 15 min v sušárně při 100 °C až 105 °C. Odparek se rozpustí v několika mililitrech chloroformu R, přidá se 20,0 ml kyseliny sírové 0,01 mol/l RS; chloroform se odstraní zahřátím na vodní lázni. Přidá se červeň methylová směsný indikátor R a nadbytek kyseliny se titruje hydroxidem sodným 0,02 mol/l VS.

Celkový obsah alkaloidů v procentech, počítáno jako hyoscyamin (C17H23NO3), se vypočítá ze vztahu:

57,88 . 20-n100-d . m ,

v němž značí:

d - ztrátu sušením v procentech,

n - spotřebu hydroxidu sodného 0,02 mol/l VS v mililitrech,

m - navážku drogy v gramech.

Uchovávání

Chráněn před světlem a vlhkem.

Separandum.

†† Hyoscyamini sulfas[image omitted]

Hyoscyaminiumsulfat

[image omitted]

C34H48N2O10S . 2H2O	Mr 712,85 Mr bezvodého 676,82	CAS 6835-16-1

Je to dihydrát bis[3α-(S)-tropoyloxy-1αH,5αH-tropanium] sulfatu. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 98,0 % až 100,5 % sloučeniny C34H48N2O10S.

Vlastnosti

Bílý krystalický prášek nebo bezbarvé jehličkovité krystaly. Je velmi snadno rozpustný ve vodě, mírně rozpustný v lihu 96%, prakticky nerozpustný v etheru.

Taje při asi 203 °C, za rozkladu.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: A, B a E.

Alternativní sestava zkoušek: C, D a E, viz Obecné zásady (1.2).

A. Zkouška Specifická optická otáčivost, viz Zkoušky na čistotu, je zároveň zkouškou totožnosti.

B. Infračervené absorpční spektrum zkoušené látky (2.2.24) se shoduje se spektrem hyoscyaminiumsulfatu CRL.

C. K 0,5 ml roztoku S, viz Zkoušky na čistotu, se přidají 2 ml kyseliny octové zředěné RS a zahřeje se. K horkému roztoku se přidají 4 ml trinitrofenolu RS a ochladí se za občasného protřepání. Vzniklé krystaly se promyjí dvakrát 3 ml ledové vody R a vysuší se při 100 °C až 105 °C. Krystaly tají (2.2.14) při 164 °C až 168 °C.

D. K asi 1 mg se přidá 0,2 ml kyseliny dusičné dýmové R a odpaří se na vodní lázni do sucha. Zbytek se rozpustí ve 2 ml roztoku hydroxidu draselného R (30 g/l) v methanolu R; vzniká fialové zbarvení.

E. Vyhovuje zkoušce (a) na sírany (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Roztok S. 2,50 g se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 50,0 ml.

Vzhled roztoku. Roztok S není intenzivněji zbarven než porovnávací barevný roztok HŽ6 (2.2.2, Metoda II).

Hodnota pH (2.2.3). 4,5 až 6,2; měří se roztok připravený rozpuštěním 0,5 g ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředěním stejným rozpouštědlem na 25 ml.

Specifická optická otáčivost (2.2.7). -24° až -29°, počítáno na vysušenou látku; měří se roztok S.

Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu G R.

Zkoušený roztok. 0,2 g se rozpustí ve 2 ml methanolu R.

Porovnávací roztok. 0,5 ml zkoušeného roztoku se zředí methanolem R na 100 ml.

Na vrstvu se nanese odděleně po 2 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů methanolu R a chloroformu R (15 + 85) po dráze 10 cm v komoře předem nasycené amoniakem 26% R tak, že se do komory umístí válec s 10 ml amoniaku 26% R. Po vyjmutí z komory se vrstva suší 15 min při 100 °C až 105 °C a po ochlazení se stříká jodobismutitanem draselným zředěným RS do objevení se skvrn. Žádná skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku, kromě hlavní skvrny, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (0,5 %).

Apoatropin. 0,100 g se rozpustí v kyselině chlorovodíkové 0,01 mol/l RS a zředí se jí na 100,0 ml. Měří se absorbance tohoto roztoku (2.2.25) při 254 nm. Specifická absorbance v maximu není větší než 4,0, počítáno na vysušenou látku (asi 0,5 % apoatropinu).

Ztráta sušením (2.2.32). 2,0 % až 5,5 %; 0,500 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C po dobu 20 h.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

0,500 g se rozpustí v kyselině octové bezvodé R a titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20).

1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l VS odpovídá 67,7 mg C34H48N2O10S.

Uchovávání

Ve vzduchotěsných obalech, chráněn před světlem.

Venenum.

Hyperici herba[image omitted]

Třezalková nať

Synonymum. Herba hyperici

Jsou to usušené kvetoucí vrcholky druhu Hypericum perforatum L. Obsahuje nejméně 0,05 % hypericinu (C30H16Og; Mr 504,5).

Vlastnosti

Droga slabého, charakteristického pachu.

Makroskopický a mikroskopický popis, viz Zkoušky totožnosti A a B.

Zkoušky totožnosti

A. Stonek jen nahoře větvený, oblý, se dvěma podélnými tenkými lištami, lysý. Listy vstřícné, vejčitě oválné, přisedlé, 15 mm až 20 mm dlouhé, celokrajné. Na okrajích listů černé, žláznaté chlupy, čepel s četnými malými olejovými nádržkami, prosvítavě tečkovaná. Květy pětičetné pravidelné, uspořádané v širokém vrcholíku vidlanů. Kališní lístky zelené, s ušty kopinatými, na okrajích s černými, žláznatými chlupy; korunní lístky zlatožluté na okrajích s černými, žláznatými chlupy; četné zlatožluté tyčinky uspořádané ve třech svazečcích. Semeník svrchní, třípouzdrý, blizna trojčetná, červená.

B. Droga se upráškuje (355). Prášek je zelenožlutý. Pozoruje se pod mikroskopem v chloralhydrátu RS. Práškovaná droga je charakteristická těmito znaky: úlomky pokožky s anizocytickými průduchy (2.8.3); úlomky žebříčkovitě ztlustlých cév; červené olejové nádržky nebo jejich úlomky; četná jednotlivá nebo shlučená pylová zrna s třemi klíčními póry.

C. Práškovaná droga (355) se rozmačká mezi krycím a podložním sklíčkem. Pozoruje se ve vodě R; barví červenorůžově.

Zkoušky na čistotu

Cizí příměsi (2.8.2). Nejvýše 2 %.

Chromatografie. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu GF254 R.

Zkoušený roztok. 10 g práškované drogy (355) se protřepává 15 min se 100 ml methanolu R a pak se zfiltruje.

Porovnávací roztok. 5 mg hyperosidu R se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml.

Před nanášením roztoků se vrstva promyje methanolem R a usuší se na vzduchu. Na vrstvu se pak nanese odděleně do pruhů (20 mm x 3 mm) 20 μl zkoušeného roztoku a 5 μl porovnávacího roztoku. Vyvíjí se směsí objemových dílů kyseliny octové ledové R, kyseliny mravenčí bezvodé R, vody R a ethylacetatu R (10 + 10 + 20 + 100) po dráze 12 cm. Vrstva se suší nejprve na vzduchu a pak 2 min v proudu horkého vzduchu. Ještě horká vrstva se postříká roztokem difenylboryloxyethylaminu R (10 g/l) v methanolu R Pozoruje se v ultrafialovém světle při 365 nm. Na chromatogramu zkoušeného roztoku je několik oranžových skvrn, z nichž jedna odpovídá polohou, velikostí a intenzitou skvrně hyperosidu na chromatogramu porovnávacího roztoku; dvě červené skvrny s hodnotou RF asi 0,85 (hypericin) a RF asi 0,80 (pseudohypericin); pod skvrnou odpovídající hyperosidu jsou patrné dvě světle modré skvrny (kyselina chlorogenová).

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 10,0 %; 1,000 g práškované drogy (355) se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Celkový popel (2.4.16). Nejvýše 10,0 %; stanoví se s 1,00 g práškované drogy (355).

Stanovení obsahu

1,00 g práškované drogy (710) se extrahuje v Soxhletově přístroji chloroformem R tak dlouho, až zpět stéká bezbarvý chloroform. Tekutina se odstraní a droga se usuší volně na vzduchu. Pak se znovu extrahuje v Soxhletově přístroji acetonem R tak dlouho, až zpět stéká bezbarvý aceton. Tekutina se odpaří za sníženého tlaku do sucha, zbytek se rozpustí v methanolu R, převede se do odměrné baňky a zředí se methanolem R na 25,0 ml. Tekutina se zfiltruje, první 2 ml filtrátu se odstraní. 5,0 ml tohoto roztoku se zředí methanolem R na 25,0 ml.

Změří se absorbance (2.2.25) tohoto roztoku v maximu při 590 nm za použití methanolu R jako kontrolní tekutiny a vypočítá se obsah hypericinu (C30H16O8) v procentech, podle vztahu:

A . 0,174m ,

v němž značí:

A - absorbanci zkoušeného roztoku při 590 nm,

m - navážku drogy v gramech.

Specifická absorbance hypericinu je 718.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, chráněna před světlem.

Ibuprofenum[image omitted]

Ibuprofen

[image omitted]

C13H18O2	Mr 206,28	CAS 15687-27-1

Je to kyselina (RS)-2-(4-isobutylfenyl)propionová. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 98,5 % až 101,0 % sloučeniny C13H18O2.

Vlastnosti

Bílý krystalický prášek nebo bezbarvé krystaly. Je prakticky nerozpustný ve vodě, snadno rozpustný v acetonu, v etheru, v methanolu a v dichlormethanu. Rozpouští se ve zředěných roztocích alkalických hydroxidů a uhličitanů.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: A a C.

Alternativní sestava zkoušek: A, B a D, viz Obecné zásady (1.2).

A. Teplota tání (2.2.14). 75 °C až 78 °C.

B. 50,0 mg se rozpustí v roztoku hydroxidu sodného R (4 g/l) a zředí se jím na 100,0 ml. Měří se absorbance roztoku (2.2.25) při 240 nm až 300 nm za použití spektrofotometru s šířkou pásu 1,0 nm a rychlostí záznamu nejvýše 50 nm/min. Roztok vykazuje prodlevu při 258 nm a dvě absorpční maxima: při 264 nm a při 272 nm. Poměr absorbance změřené v maximu při 264 nm k absorbanci změřené v prodlevě při 258 nm je 1,20 až 1,30. Poměr absorbance změřené v maximu při 272 nm k absorbanci změřené v prodlevě při 258 nm je 1,00 až 1,10.

C. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) tablety zkoušené látky se shoduje se spektrem tablety ibuprofenu CRL.

D. Provede se tenkovrstvá chromatografíe (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu H R.

Zkoušený roztok. 50 mg se rozpustí v dichlormethanu R a zředí se jím na 10 ml.

Porovnávací roztok. 50 mg ibuprofenu CRL se rozpustí v dichlormethanu R a zředí se jím na 10 ml.

Na vrstvu se odděleně nanese po 5 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů kyseliny octové bezvodé R, ethylacetatu R a hexanu R (5 + 25 + 75) po dráze 10 cm. Vrstva se suší 30 min při 120 °C a potom se lehce postříká roztokem manganistanu draselného R (10 g/l) v kyselině sírové zředěné RS a zahřívá se 20 min při 120 °C. Pozoruje se v ultrafialovém světle při 365 nm. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku se polohou, barvou a velikostí shoduje s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku.

Zkoušky na čistotu

Roztok S. 2,0 g se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 20 ml.

Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a bezbarvý (2.2.2, Metoda II).

Optická otáčivost (2.2.7). -0,05° až +0,05°; měří se roztok připravený rozpuštěním 0,50 g v methanolu R a zředěním stejným rozpouštědlem na 20,0 ml.

Příbuzné látky. Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29).

Zkoušený roztok. 20 mg se rozpustí ve 2 ml acetonitrilu R a zředí se mobilní fázi na 10,0 ml.

Porovnávací roztok (a). 1,0 ml zkoušeného roztoku se zředí mobilní fází na 100,0 ml.

Porovnávací roztok (b). 20 mg ibuprofenu CRL se rozpustí ve 2 ml acetonitrilu R, přidá se 1 ml roztoku kyseliny 2-(4-butylfenyl)propionové CRL (0,06 g/l) v acetonitrilu R a zředí se mobilní fázi na 10,0 ml.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

• nerezové ocelové kolony délky 0,15 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem oktadecylsilanizovaným pro chromatografii R (5 μm),

• mobilní fáze, kterou je roztok připravený takto: smíchají se objemové díly kyseliny fosforečné R, acetonitrilu R a vody R (0,5 + 340 + 600), nechá se ustálit a zředí se vodou R na 1000 objemových dílů, průtoková rychlost je 2 ml/min,

• spektrofotometrického detektoru, 214 nm.

Kolona se ustaluje promýváním mobilní fází rychlostí 2 ml/min po dobu 45 min.

Nastříkne se 20 μl porovnávacího roztoku (a). Nastaví se citlivost systému tak, aby výška hlavního píku na chromatogramu byla 70 % až 90 % celého rozsahu stupnice zapisovače.

Při zaznamenání chromatogramu za předepsaných podmínek je retenční čas ibuprofenu asi 20 min. Nastříkne se 20 μl porovnávacího roztoku (b) a na získaném chromatogramu se měří výš-ka (A) píku kyseliny 2-(4-butylfenyl)-propionové a výška (B) nejnižšího bodu křivky mezi tímto píkem a píkem ibuprofenu od základní linie. Zkoušku lze hodnotit, jestliže výška A je 1,5krát větší než výška B. V případě potřeby se upraví koncentrace acetonitrilu v mobilní fázi tak, aby bylo dosaženo požadovaného rozlišení.

Nastříkne se 20 μ zkoušeného roztoku a 20 μ porovnávacího roztoku (a). Chromatogramy se zaznamenávají po dobu odpovídající 1,5násobku retenčního času hlavního píku. Na chromatogramu zkoušeného roztoku není plocha píku odpovídajícího kyselině 2-(4-butylfenyl)-propionové větší než plocha píku kyseliny 2-(4-butylfenyl)-propionové na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,3 %); plocha žádného píku, kromě hlavního píku a píku odpovídajícího kyselině 2-(4-butylfenyl)-propionové, není větší než 0,3násobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (0,3 %) a součet ploch takových píků není větší než 0,7násobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (0,7 %). Nepřihlíží se k píku rozpouštědla a k píkům s plochou menší, než je 0,1 násobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b).

Těžké kovy (2.4.8). 12 ml roztoku S vyhovuje limitní zkoušce B na těžké kovy (10 μg/g). Porovnávací roztok se připraví za použití roztoku olova (1 μg Pb/ml) připraveného zředěním základního roztoku olova (100 μg Pb/ml) methanolem R.

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší ve vakuu nad oxidem fosforečným R.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

0,450 g se rozpustí v 50 ml methanolu, R, přidá se 0,4 ml fenolftaleinu RS1 a titruje se hydroxidem sodným 0,1 mol/l VS do červeného zbarvení. Současně se provede slepá zkouška.

1 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS odpovídá 20,63 mg C13H18O2.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech.

Nečistoty

A. kyselina 2-(3-isobutylfenyl)propionová,

B. kyselina 2-(4-butylfenyl)propionová,

C. 2-(4-isobutylfenyl)propionamid,

D. kyselina 2-(4-methylfenyl)propionová,

E. 4-isobutylacetofenon.

Ichthammolum[image omitted]

Ichthamol

Synonymum. Ichthamolum

CAS 8029-68-3

Je to produkt, který se získává destilací určitých živičných krystalických břidlic, následnou sulfonací získaného destilátu a jeho neutralizací amoniakem.

Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 50,0 % až 56,0 % sušiny, 4,5 % až 7,0 % celkového amoniaku (NH3; Mr 17,03), nejméně 10,5 % organicky vázané síry a nejvýše 20,0 % celkové síry ve formě síranu.

Vlastnosti

Hustá černohnědá kapalina, mísitelná s vodou a s glycerolem. Je těžce rozpustný v lihu 96%, v etheru, v mastných olejích a v tekutém parafinu. Tvoří homogenní směsi s voskem z ovčí vlny a s vazelínou.

Zkoušky totožnosti

A. 1,5 g se rozpustí v 15 ml vody R (roztok A). Ke 2 ml roztoku A se přidají 2 ml kyseliny chlorovodíkové R; vznikne pryskyřičná sraženina. Tekutina nad sraženinou se slije. Sraženina je částečně rozpustná v etheru R.

B. 2 ml roztoku A ze zkoušky A, vyhovují zkoušce na amonné soli a soli těkavých bází (2.3.1).

C. Směs roztoku A a hydroxidu sodného zředěného RS získaná ve zkoušce B se odpaří a vyžíhá. Zbytek se smíchá s 5 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS; uvolňující se páry barví papír s octanem olovnatým R hnědě nebo černě. Roztok se zfiltruje; filtrát vyhovuje zkoušce (a) na sírany (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Kysele nebo zásaditě reagující látky. K 10,0 ml čirého filtrátu získaného ve zkoušce Celkový amoniak se přidá 0,05 ml červeně methylové RS. Ke změně zbarvení indikátoru se spotřebuje nejvýše 0,2 ml kyseliny chlorovodíkové 0,02 mol/l VS nebo hydroxidu sodného 0,02 mol/l VS.

Relativní hustota (2.2.5). 1,040 až 1,085; stanoví se se směsí stejných objemových dílů zkoušené látky a vody R.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,3 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

Sušina. Do odvážené váženky obsahující 2 g písku R předem vysušeného do konstantní hmotnosti se přenese 1,000 g zkoušené látky a malá skleněná tyčinka. Zahřívá se 2 h na vodní lázni za častého míchání a suší se v sušárně při 100 °C až 105 °C tak dlouho, dokud rozdíl dvou po sobě následujících vážení není větší než 2,0 mg. Druhé vážení následuje po opakovaném hodinovém sušení.

Celkový amoniak. 2,50 g se rozpustí ve 25 ml teplé vody R, převede se do 250ml odměrné baňky, přidá se 200 ml chloridu sodného RS a zředí se vodou R na 250,0 ml. Roztok se zfiltruje a prvních 20 ml filtrátu se odstraní. Ke 100,0 ml čirého filtrátu se přidá 25 ml formaldehydu RS předem zneutralizovaného na fenolftalein RS1 a titruje se hydroxidem sodným 0,1 mol/l VS do slabě růžového zabarvení.

1 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS odpovídá 1,703 mg NH3.

Organicky vázaná síra. 0,500 g se v asi 50ml porcelánové misce smíchá se 4 g uhličitanu sodného bezvodého R a s 3 ml dichlormethanu R a zahřívá se za stálého míchání, dokud se všechen dichlormethan neodpaří. Potom se přidá 10 g hrubě práškovaného dusičnanu měďnatého R, důkladně se promíchá a směs se velmi opatrně zahřívá nad malým plamenem. Po proběhnutí reakce se zvýší teplota a zahřívá se tak dlouho, až reakční směs zčerná. Po vychladnutí se miska umístí do velké kádinky a přidá se 20 ml kyseliny chlorovodíkové R Po proběhnutí reakce se přidá 100 ml vody R zahřeje se k varu a zahřívá se, dokud se všechen oxid měďnatý nerozpustí. Roztok se zfiltruje, filtrát se zředí 400 ml vody R zahřeje se k varu a přidá se 20 ml chloridu barnatého RS1. Nechá se stát 2 h a zfiltruje se. Filtr se sraženinou se po promytí vodou R usuší a žíhá při asi 600 °C, dokud se dvě následující vážení neliší o více než 0,2 % hmotnosti zbytku.

1 g zbytku odpovídá 0,1374 g celkové síry.

Vypočítá se obsah síry v procentech a odečte se procentuální obsah síry ve formě síranu.

Síra ve formě síranu. 2,000 g se rozpustí ve 100 ml vody R, přidají se 2 g chloridu měďnatého R rozpuštěné v 80 ml vody R zředí se vodou R na 200,0 ml, promíchá se a zfiltruje. 100,0 ml filtrátu se zahřeje téměř k varu, přidá se 1 ml kyseliny chlorovodíkové R a po kapkách 5 ml chloridu barnatého RS1 a zahřeje se na vodní lázni. Zfiltruje se, sraženina se promyje vodou R, vysuší se a žíhá při teplotě asi 600 °C, dokud se dvě následující vážení neliší o více než 0,2 % hmotnosti zbytku.

1 g zbytku odpovídá 0,1374 g síry ve formě síranů.

Vypočítá se obsah síry ve formě síranů v procentech.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech.

† Idoxuridinum[image omitted]

Idoxuridin

[image omitted]

C9H11IN2O5	Mr 354,10	CAS 54-42-2

Je to l-(2-deoxy-β-D-erythro-pentofuranosyl)-5-jod-2,4(1H,3H)pyrimidindion. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 98,0 % až 101,0 % sloučeniny C9H11IN2O5.

Vlastnosti

Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek. Je těžce rozpustný ve vodě a v lihu 96%, prakticky nerozpustný v etheru. Rozpouští se ve zředěných roztocích alkalických hydroxidů.

Taje při asi 180 °C za rozkladu.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: A.

Alternativní sestava zkoušek: B, C a D, viz Obecné zásady (1.2).

A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) tablety zkoušené látky se shoduje se spektrem tablety idoxuridinu CRL. Tablety se připraví odděleně za použití 1 mg zkoušené látky a 1 mg referenční látky a po 0,3 g bromidu draselného R

B. Hodnotí se chromatogramy ze zkoušky Příbuzné látky, viz Zkoušky na čistotu. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) se polohou a velikostí shoduje s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku (c).

C. Asi 5 mg se zahřívá ve zkumavce nad plamenem; vyvíjejí se fialové páry.

D. Asi 2 mg se disperguje v 1 ml vody R, přidají se 2 ml difenylaminu RS2 a 10 min se zahřívá ve vodní lázni; vzniká trvalé světle modré zbarvení.

Zkoušky na čistotu

Roztok S. 0,500 g se rozpustí v hydroxidu sodném 1 mol/l RS a zředí se jím na 50,0 ml.

Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a bezbarvý (2.2.2, Metoda II).

Hodnota pH (2.2.3). 5,5 až 6,5; měří se roztok připravený rozpuštěním 0,10 g ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředěním stejným rozpouštědlem na 100 ml.

Specifická optická otáčivost (2.2.7). +28° až +32°, počítáno na vysušenou látku; měří se roztok S.

Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy vhodného silikagelu s fluorescenčním indikátorem pro detekci při 254 nm.

Zkoušený roztok (a). 0,20 g se rozpustí ve směsi objemových dílů amoniaku 26% R a methanolu R (1 + 5) a zředí se stejnou směsí na 5 ml.

Zkoušený roztok (b). 1 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí směsí objemových dílů amoniaku 26% R a methanolu R (1 + 5) na 10 ml.

Porovnávací roztok (a). 20 mg 5-jodouracilu R, 20 mg 2ʹ-deoxyuridinu R a 20 mg 5-brom-2ʹ-de-oxyuridinu R se rozpustí ve směsi objemových dílů amoniaku 26% R a methanolu R (1 + 5) a zředí se stejnou směsí na 100 ml.

Porovnávací roztok (b). 0,20 g zkoušené látky se rozpustí v 5 ml porovnávacího roztoku (a).

Porovnávací roztok (c). 20 mg idoxuridinu CRL se rozpustí ve směsi objemových dílů amoniaku 26% R a methanolu R (1 + 5) a zředí se stejnou směsí na 5 ml.

Porovnávací roztok (d). 1 ml zkoušeného roztoku (b) se zředí směsí objemových dílů amoniaku 26% R a methanolu R (1 + 5) na 20 ml.

Na vrstvu se odděleně nanese po 5 μl každého roztoku a vyvíjí se dvakrát směsí objemových dílů amoniaku 26% R, chloroformu R a 2-propanolu R (10 + 40 + 50) po dráze 15 cm. Vrstva se po každém vyvíjení usuší v proudu studeného vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Na chromatogramu zkoušeného roztoku (a) žádné skvrny odpovídající 5-jodouracilu, 2ʹ-deoxyuridinu a 5-brom-2ʹ-deoxyuridinu nejsou intenzivnější než odpovídající skvrny na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (0,5 %); žádná skvrna, kromě hlavní skvrny a skvrn odpovídajících 5-jodouracilu, 2ʹ-deoxyuridinu a 5-brom-2ʹ-deoxyuridinu, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (d) (0,5 %). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) jsou čtyři zřetelně oddělené skvrny.

Jodidy. 0,25 g se rozpustí ve 25 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l RS, přidá se 5 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS a zředí se vodou R na 50 ml. Nechá se stát 10 min a zfiltruje se. K 25 ml filtrátu se přidá 5 ml peroxidu vodíku zředěného RS a 10 ml chloroformu R a protřepe se. Růžové zbarvení chloroformové vrstvy není intenzivnější než zbarvení chloroformové vrstvy porovnávacího roztoku připraveného současně stejným způsobem za použití 1 ml roztoku jodidu draselného R (0,33 g/l) místo zkoušené látky (0,1 %).

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 1,0 %; 1,000 g se suší ve vakuu při 60 °C.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

0,3000 g se rozpustí ve 20 ml dimethylformamidu R a titruje se tetrabutylamoniumhydroxidem 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20).

1 ml tetrabutylamoniumhydroxidu 0,1 mol/l VS odpovídá 35,41 mg C9H11IN2O5.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.

Separandum.

† Imipramini hydrochloridum[image omitted]

Imipraminiumchlorid

Synonymum. Imipraminium chloratum

[image omitted]

C19H25ClN2	Mr 316,87	CAS 113-52-0

Je to {3-[5-(10,11-dihydro-5H-dibenz[b,f]azepinyl)]propyl}dimethylamoniumchlorid. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 98,5 % až 101,0 % sloučeniny C19H25ClN2.

Vlastnosti

Bílý až slabě žlutý krystalický prášek. Je snadno rozpustný ve vodě a v lihu 96%, prakticky nerozpustný v etheru.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: A, C a F.

Alternativní sestava zkoušek: A, B, D, E a F, viz Obecné zásady (1.2).

A. Teplota tání (2.2.14). 170 °C až 174 °C.

B. 20 mg se rozpustí v kyselině chlorovodíkové 0,01 mol/l RS a zředí se jí na 100,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí kyselinou chlorovodíkovou 0,01 mol/l RS na 10,0 ml. Měří se absorbance (2.2.25) při 230 nm až 350 nm; roztok vykazuje absorpční maximum při 251 nm a prodlevu při 270 nm. Specifická absorbance v maximu je asi 260.

C. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) tablety zkoušené látky se shoduje se spektrem tablety imipraminiumchloridu CRL.

D. Asi 5 mg se rozpustí ve 2 ml kyseliny dusičné R; vzniká intenzivně modré zbarvení.

E. Asi 50 mg se rozpustí ve 3 ml vody R a přidá se 0,05 ml roztoku hydrochinonu R (25 g/l) v methanolu R; během 15 min nevzniká červené zbarvení.

F. Asi 20 mg vyhovuje zkoušce (a) na chloridy (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Roztok S. Ke 3,0 g se přidá 20 ml vody prosté oxidu uhličitého R, rychle se rozpustí třepáním a rozmělněním skleněnou tyčinkou a zředí se stejným rozpuštědlem na 30 ml.

Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1). Ihned po přípravě se zředí stejným objemem vody R. Tento roztok není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok HŽ6 (2.2.2, Metoda II).

Hodnota pH (2.2.3). 3,6 až 5,0; měří se roztok S ihned po přípravě.

Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu G R.

Zkoušený roztok. 0,25 g se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml. Připravuje se v čas potřeby.

Porovnávací roztok (a). 1 ml zkoušeného roztoku se zředí methanolem R na 10 ml. 1 ml tohoto roztoku se zředí methanolem R na 50 ml.

Porovnávací roztok (b). 5 mg iminodibenzylu R se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 100 ml. Připravuje se v čas potřeby.

Na vrstvu se odděleně nanese po 10 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů kyseliny chlorovodíkové R, vody R, kyseliny octové ledové R a ethylacetatu R (5 + 5 + 35 + 55) po dráze 12 cm. Vrstva se nechá 5 min sušit a potom se postříká roztokem dichromanu draselného R (5 g/l) ve směsi objemových dílů kyseliny sírové R a vody R (1 + 4) a ihned se pozoruje. Na chromatogramu zkoušeného roztoku je modrá hlavní skvrna. Žádná skvrna odpovídající iminodibenzylu na chromatogramu zkoušeného roztoku není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,2 %). Žádná skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku, kromě hlavní skvrny a skvrny odpovídající iminodibenzylu, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (0,2 %).

Těžké kovy (2.4.8). 2,0 g vyhovují limitní zkoušce C na těžké kovy (20 μg/g). Porovnávací roztok se připraví za použití 4 ml základního roztoku olova (10 μg Pb/ml).

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

0,300 g se rozpustí v 50 ml chloroformu R a přidá se 10 ml octanu rtuťnatého RS a titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS za použití 0,5 ml žlutí, metanilové RS jako indikátoru.

1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l VS odpovídá 31,69 mg C19H25ClN2.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.

Separandum.

† Indapamidum[image omitted]

Indapamid

[image omitted]

C16H16ClN3O3S	Mr 365,83	CAS 26807-65-8

Je to (RS)-4-chlor-3-sulfamoyl-N-(2,3-dihydro-2-methyl-1H-indol-1-yl)benzamid. Počítáno na bezvodou látku, obsahuje 98,0 % až 102,0 % sloučeninyC16H16ClN3O3S.

Vlastnosti

Bílý nebo téměř bílý prášek. Je prakticky nerozpustný ve vodě, dobře rozpustný v lihu 96%, těžce rozpustný v etheru.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: B.

Alternativní sestava zkoušek: A a C, viz Obecné zásady (1.2).

A. 50,0 mg se rozpustí v lihu 96% R a zředí se jím na 100,0 ml. 2,0 ml tohoto roztoku se zředí lihem 96% R na 100,0 ml. Měří se absorbance roztoku (2.2.25) při 220 nm až 350 nm; roztok vykazuje absorpční maximum při 242 nm a dvě ramena, při 279 nm a při 287 nm. Specifická absorbance v maximu je 590 až 630.

B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) tablety zkoušené látky se shoduje se spektrem tablety indapamidu CRL. Tablety se připraví za použití bromidu draselného R

C. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu GF254R.

Zkoušený roztok. 20 mg se rozpustí v lihu 96% R a zředí se jím na 10 ml.

Porovnávací roztok (a). 20 mg indapamidu CRL se rozpustí v lihu 96% R a zředí se jím na 10 ml.

Porovnávací roztok (b). 10 mg indometacinu CRL se rozpustí v 5 ml porovnávacího roztoku (a) a zředí se lihem 96% R na 10 ml.

Na vrstvu se nanese 10 μl každého roztoku. Vyvíjí se směsí objemových dílů kyseliny octové ledové R, acetonu R a toluenu R (1 + 20 + 79) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídá polohou a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) jsou dvě zřetelně od sebe oddělené skvrny.

Zkoušky na čistotu

Optická otáčivost (2.2.7). -0,02° až +0,02°. 0,250 g se rozpustí v ethanolu R a zředí se jím na 25,0 ml.

Příbuzné látky. Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29) způsobem popsaným ve Stanovení obsahu.

Nastaví se citlivost systému tak, aby výška hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) nebyla menší než 15 % rozsahu celé stupnice zapisovače.

Nastříkne se po 10 μl každého roztoku a chromatogramy se zaznamenávají po dobu odpovídající 2,5násobku retenčního času hlavního píku. Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (d) je rozlišení mezi píkem indapamidu a píkem methylnitrosoindolinu nejméně 4,0 a na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) je poměr signálu hlavního píku k šumu nejméně 6.

Na chromatogramu zkoušeného roztoku není plocha žádného píku indapamidu nečistoty B větší než plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (0,3 %); plocha žádného píku, kromě hlavního píku a píku indapamidu nečistoty B, není větší než plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,1 %); součet ploch všech píku, kromě hlavního píku, není větší než 5násobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,5 %). Nepřihlíží se k píkům s plochou menší než 0,5násobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b).

Methylnitrosoindolin. Nejvýše 5 μg/g; provede se kapalinová chromatografie (2.2.29). Zkouška se provede za ochrany před světlem.

Zkoušený roztok. 25,0 mg se rozpustí v 1 ml acetonitrilu R a zředí se vodou R na 10,0 ml. Protřepává se 15 min, nechá se stát 1 h při 4 °C a pak se zfiltruje.

Porovnávací roztok. 25,0 mg se rozpustí v 1,0 ml roztoku methylnitrosoindolinu CRL (0,125 mg/l) v acetonitrilu R a zředí se vodou R na 10,0 ml. Protřepává se 15 min, nechá se stát 1 h při 4 °C a pak se zfiltruje.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

• nerezové ocelové kolony délky 0,15 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem oktadecysilanizovaným pro chromatografii R (5 μm),

• mobilní fáze, která je směsí objemových dílů acetonitrilu R tetrahydrofuranu R a roztoku triethanolaminu R (1,5 g/l), jehož hodnota pH byla upravena na 2,8 kyselinou fosforečnou R, (7 + 20 + 73). Průtoková rychlost je 1,4 ml/min,

• spektrofotometrického detektoru, 305 nm,

Teplota kolony se udržuje na 30 °C.

Nastřikuje se po 0,1 ml roztoků.

Na chromatogramu porovnávacího roztoku se změří od základny výška A píku methylnitrosoindolinu, který je těsně před hlavním píkem, a výška B nejnižšího bodu křivky mezi píkem methylnitrosoindolinu a hlavního píku. Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku rozdíl mezi A a B je nejméně 85 % výšky A a poměr signálu píku methylnitrosoindolinu, který je těsně před hlavním píkem, k šumu je nejméně 3.

Na chromatogramu zkoušeného roztoku plocha žádného píku odpovídajícího methylnitrosoindolinu není větší než rozdíl mezi plochami píků methylnitrosoindolinu na chromatogramech porovnávacího roztoku a zkoušeného roztoku.

Těžké kovy (2.4.8). 2,0 g vyhovují limitní zkoušce C na těžké kovy (10 μg/g). Porovnávací roztok se připraví za použití 2 ml základního roztoku olova (10 μg Pb/ml).

Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Nejvýše 3,0 %; stanoví se s 0,10 g zkoušené látky.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %, stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29).

Zkouška se provede za ochrany před světlem a roztoky se připravují v čas potřeby nebo se uchovávají při teplotě do 4 °C.

Zkoušený roztok. 20,0 mg se rozpustí v 7 ml směsi stejných objemových dílů acetonitrilu R a methanolu R a zředí se roztokem edetanu disodného R (0,2 g/l) na 20,0 ml.

Porovnávací roztok (a). 30,0 mg indapamidu nečistoty B CRL se rozpustí ve 35 ml směsi stejných objemových dílů acetonitrilu R a methanolu R a zředí se roztokem edetanu disodného R (0,2 g/l) na 100,0 ml. K 1,0 ml tohoto roztoku se přidá 35 ml stejných objemových dílů acetonitrilu R a methanolu R a zředí se roztokem edetanu disodného R (0,2 g/ml) na 100,0 ml.

Porovnávací roztok (b). 1,0 ml zkoušeného roztoku se zředí směsí objemových dílů acetonitrilu R methanolu R a roztoku edetanu disodného R (0,2 g/l) (17,5 + 17,5 + 65) na 50,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí směsí objemových dílů acetonitrilu R methanolu R a roztoku edetanu disodného R (0,2 g/ml) (17,5 + 17,5 + 65) na 20,0 ml.

Porovnávací roztok (c). 20,0 mg indapamidu CRL se rozpustí v 7 ml směsi stejných objemových dílů acetonitrilu R a methanolu R a zředí se roztokem edetanu disodného R (0,2 g/l) na 20,0 ml. Porovnávací roztok (d). 25,0 mg indapamidu CRL a 45,0 mg methylnitrosoindolinu CRL se rozpustí v 17,5 ml směsi stejných objemových dílů acetonitrilu R a methanolu R a zředí se roztokem edetanu disodného R (0,2 g/l) na 50,0 ml.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

• nerezové ocelové kolony délky 0,20 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem oktadecylsilanizovaným pro chromatografii R (5 μm),

• mobilní fáze, která je směsí objemových dílů kyseliny octové ledové R acetonitrilu R methanolu R a roztoku edetanu disodného R (0,2 g/l) (0,1 + 17,5 + 17,5 + 65). Průtoková rychlost je 2 ml/min,

• spektrofotometrického detektoru, 254 nm.

Teplota kolony se udržuje na 40 °C.

Při zaznamenání chromatogramů za předepsaných podmínek je retenční čas hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) asi 11 min. Porovnávací roztok (c) se nastříkne šestkrát. Zkoušku lze hodnotit, jestliže relativní směrodatná odchylka plochy píku indapamidu je nejvýše 1,0 %. V případě potřeby se upraví parametry integrátoru. Nastřikuje se střídavě zkoušený roztok a porovnávací roztok (c).

Obsah bezvodé látky se vypočítá v procentech.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.

Separandum.

Nečistoty

[image omitted]

A. 2-methyl-1-nitrosoindolin,

[image omitted]

B. 4-chlor-3-(sulfamoyl)-N-(2-methyl-1H-indol-1-yl)benzamid.

† Indometacinum[image omitted]

Indometacin

Synonymum. Indomethacinum

[image omitted]

C19H16ClNO4	Mr 357,79	CAS 53-86-1

Je to kyselina [1-(4-chlorbenzoyl)-5-methoxy-2-methyl-3-indolyl]octová. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 98,5 % až 100,5 % sloučeniny C19H16ClNO4.

Vlastnosti

Bílý nebo nažloutlý krystalický prášek. Je prakticky nerozpustný ve vodě, mírně rozpustný v lihu 96%.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: A a C.

Alternativní sestava zkoušek: A, B, D a E, viz Obecné zásady (1.2).

A. Teplota tání (2.2.14). 158 °C až 162 °C.

B. 25 mg se rozpustí ve směsi objemových dílů kyseliny chlorovodíkové 1 mol/l RS a methanolu R (1 + 9) a zředí se stejnou směsí na 100,0 ml. 10,0 ml tohoto roztoku se zředí stejnou směsí na 100,0 ml. Měří se absorbance (2.2.25) při 300 nm až 350 nm; roztok vykazuje absorpční maximum při 318 nm. Specifická absorbance v maximu je asi 170 až 190.

C. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem indometaci-nu CRL. Zkouší se látky v pevném stavu bez rekrystalizace.

D. 0,1 g se rozpustí, je-li třeba zahřátím, v 10 ml lihu 96% R. K 0,1 ml tohoto roztoku se přidají 2 ml čerstvě připravené směsi objemových dílů roztoku hydroxylamoniumchloridu R (250 g/l) a hydroxidu sodného zředěného RS (1 + 3), přidají se 2 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS a 1 ml chloridu železitého RS2 a promíchá se; vzniká fialovorůžové zbarvení.

E. K 0,5 ml lihového roztoku ze zkoušky D se přidá 0,5 ml dimethylaminobenzaldehydu RS2; vznikne sraženina, která se po protřepání rozpustí. Zahřeje se na vodní lázni; roztok se zbarví modrozeleně. Pokračuje se v zahřívání po dobu 5 min a potom se 2 min chladí v ledové vodě; vznikne sraženina a barva roztoku se změní na světle šedozelenou. Přidají se 3 ml lihu 96% R; roztok je čirý a fialovorůžového zbarvení.

Zkoušky na čistotu

Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu HF254R. Vrstva se připraví za použití roztoku dihydrogenfosforečnanu sodného R (46,8 g/l).

Zkoušený roztok. 0,2 g se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml. Připravuje se v čas potřeby.

Porovnávací roztok. 1 ml zkoušeného roztoku se zředí methanolem R na 200 ml.

Na vrstvu se odděleně nanese po 10 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů etheru petrolejového R a etheru R (30 + 70) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a pozoruj e se v ultrafialovém světle při 254 nm. Žádná skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku, kromě hlavní skvrny, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (0,5 %).

Těžké kovy (2.4.8). 2,0 g vyhovují limitní zkoušce C na těžké kovy (20 μg/g). Porovnávací roztok se připraví za použití 4 ml základního roztoku olova (10 μg Pb/ml).

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

0,300 g se rozpustí v 75 ml acetonu R, který byl 15 min probubláván dusíkem R prostým oxidu uhličitého a za stálého probublávání konstantním proudem dusíku se titruje hydroxidem sodným 0,1 mol/l VS za použití 0,1 ml fenolftaleinu RS jako indikátoru. Současně se provede slepá zkouška.

1 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS odpovídá 35,78 mg C19H16ClNO4.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.

Separandum.

Nečistoty

[image omitted]

A. kyselina 4-chlorbenzoová.

† Insulinum[image omitted]

Insulin

C256H381N65O76S6 (prasečí)	Mr 5777,58	CAS 12584-58-6
C254H377N65O75S6 (hovězí)	Mr 5733,52

Je to čištěná přírodní antidiabetická látka získaná z hovězí nebo prasečí slinivky břišní. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 95,0 % až 105,0 % prasečího insulinu C256H381N65O76S6 nebo hovězího insulinu C254H377N65O75S6.

1 m.j. insulinu odpovídá 0,035 mg bezvodého insulinu.

Výroba

Insulin je vyráběn za podmínek minimalizujících mikrobiální znečištění.

Vlastnosti

Bílý nebo téměř bílý prášek. Je prakticky nerozpustný ve vodě, v ethanolu a v etheru. Rozpouští se ve zředěných minerálních kyselinách a za rozkladu ve zředěných alkalických hydroxidech.

Zkoušky totožnosti

A. Hodnotí se chromatogramy získané ve zkoušce Stanovení obsahu. Retenční čas hlavního píku na chromatogramu zkoušeného roztoku se shoduje s retenčním časem hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku.

B. Hodnotí se chromatogramy získané ve zkoušce Nečistoty s molekulovou hmotností větší než insulin, viz Zkoušky na čistotu. Retenční čas hlavního píku na chromatogramu zkoušeného roztoku se shoduje s retenčním časem hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b).

Zkoušky na čistotu

Absorbance (2.2.25). 5,0 mg se rozpustí v kyselině chlorovodíkové 0,01 mol/l RS a zředí se jí na 10,0 ml. Specifická absorbance v maximu při 276 nm je 9,6 až 11,2, počítáno na vysušenou látku.

Nečistoty s molekulovou hmotností větší než insulin. Provede se vylučovací chromatografie (2.2.30).

Zkoušený roztok. 10 mg se rozpustí v 1,0 ml mobilní fáze.

Porovnávací roztok (a). 100 μl zkoušeného roztoku se zředí mobilní fází na 10,0 ml.

Porovnávací roztok (b). Rozpustí se obsah lahvičky prasečího insulinu CRL nebo hovězího insulinu CRL v mobilní fázi tak, aby byla získána koncentrace 10 mg/ml.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

• kolony délky 0,6 m a vnitřního průměru nejméně 7,5 mm naplněné silikagelem pro chromatografii R (10 μm; velikost pórů asi 13 nm),

• mobilní fáze, kterou je zfiltrovaná a odplyněná směs připravená takto: 20 objemových dílů kyseliny octové ledové R se smíchá s 50 objemovými díly vody R, nastaví se pH na hodnotu 3,0 roztokem amoniaku R (25% V/V), přidá se 30 objemových dílů acetonitrilu R a promíchá. Průtoková rychlost je 0,5 ml/min,

• spektrofotometrického detektoru, 276 nm.

Nastříkne se odděleně po 50 μl každého roztoku. Citlivost detektoru se nastaví tak, aby velikost hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) byla 50 % až 70 % rozsahu celé stupnice zapisovače. Na chromatogramu zkoušeného roztoku součet ploch píků eluovaných před hlavním píkem není větší než plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (1,0%).

Příbuzné bílkoviny. Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29).

Zkoušený roztok. 40,0 mg se rozpustí v 10,0 ml kyseliny chlorovodíkové 0,01 mol/l RS.

Porovnávací roztok (a). Obsah lahvičky prasečího insulinu CRL se rozpustí v kyselině chlorovodíkové 0,01 mol/l RS tak, aby výsledný roztok obsahoval 4,0 mg/ml.

Porovnávací roztok (b). Obsah lahvičky lidského insulinu CRL se rozpustí v kyselině chlorovodíkové 0,01 mol/l RS tak, aby výsledný roztok obsahoval 4,0 mg/ml.

Porovnávací roztok (c). Je-li třeba použít hovězí insulin, rozpustí se 40,0 mg hovězího insulinu CRL v 10,0 ml kyseliny chlorovodíkové 0,01 mol/l RS.

Porovnávací roztok (d). 1,0 ml porovnávacího roztoku (a) se smíchá s 1,0 ml porovnávacího roztoku (b).

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

• ocelové nerezové kolony délky 0,25 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem oktadecylsilanizovaným pro chromatografii R (5 μm),

• mobilní fáze s průtokovou rychlostí 1 ml/min, kterou jsou následující roztoky připravené a uchováné při teplotě nepřevyšující 20 °C:

• mobilní fáze A - 28,4 g síranu sodného bezvodého R se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 1000 ml. Přidá se 2,7 ml kyseliny fosforečné R, a je-li třeba, upraví se pH na hodnotu 2,3 ethanolaminem R, zfiltruje se a roztok se odvzdušní probubláváním helia pro chromatografii R,

• mobilní fáze B - smíchá se 500 ml mobilní fáze A s 500 ml acetonitrilu R Zfiltruje se a roztok se odvzdušní probubláváním helia pro chromatografii R,

Čas (min)	Mobilní fáze A % (V/V)	Mobilní fáze B % (V/V)	Poznámka
0 až 30	48	52	izokraticky
30 až 44	48 až 20	52 až 80	lineární gradient
44 až 50	20	80	izokraticky

• spektrofotometrického detektoru, 214 nm.

Teplota kolony se udržuje na 40 °C.

Nastříkne se 20 μl porovnávacího roztoku (d) a 20 μl porovnávacího roztoku (a). Zaznamená se chromatogram porovnávacího roztoku (d), dokud pík odpovídající hlavnímu píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) je zřetelně viditelný. Zkoušku lze hodnotit, jestliže rozlišení mezi píky odpovídajícími lidskému insulinu a prasečímu insulinu není menší než 1,2. Je-li třeba, upraví se koncentrace acetonitrilu v mobilní fázi, aby bylo dosaženo požadovaného rozlišení.

Nastříkne se 20 μl porovnávacího roztoku (a) nebo, je-li třeba, porovnávacího roztoku (c) a 20 μl zkoušeného roztoku. Na chromatogramu porovnávacího roztoku se objeví desamidoinsulin jako malý pík za hlavním píkem a jeho relativní retenční čas vzhledem k hlavnímu píku je asi 1,3. Na chromatogramu zkoušeného roztoku plocha píku odpovídajícího desamidoinsulinu není větší než 3,0 % celkové plochy všech píků; součet ploch všech píků, kromě píku insulinu a desamidoinsulinu, není větší než 3,0 % celkové plochy všech píků.

Imunoreaktivita proinsulinu (PLI). Nejvýše 10 μg/g; počítáno na vysušenou látku. Imunoreaktivita proinsulinu se zkouší vhodnou imunochemickou metodou (2.7.1), jako je radioimunoanalýza za použití mezinárodního referenčního prasečího nebo hovězího proinsulinu ke kalibraci metody.

Zinek. Nejvýše 1,0 %, počítáno na vysušenou látku; stanoví se atomovou absorpční spektrometrií (2.2.23, Metoda I).

Zkoušený roztok. 50,0 mg se rozpustí v kyselině chlorovodíkové 0,01 mol/l RS a zředí se jí na 25,0 ml. Je-li třeba, zředí se kyselinou chlorovodíkovou 0,01 mol/l RS na koncentraci např. 0,4 μg Zn/ml až 1,6 μg Zn/ml.

Porovnávací roztoky. Připraví se roztoky obsahující 0,40 μg Zn/ml, 0,80 μg Zn/ml, 1,00 μg Zn/ml, 1,20 μg Zn/ml, 1,60 μg Zn/ml za použití čerstvě připraveného základního roztoku zinku (5 mg Zn/ml) zředěním kyselinou chlorovodíkovou 0,01 mol/l RS.

Měří se absorbance při 213,9 nm za použití zinkové lampy s dutou katodou jako zdroje záření a plamene vzduch-acetylen vhodného složení (např. 2 l acetylenu a 11 l vzduchu/min).

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 10,0 %; 0,200 g se suší 24 h při 100 °C až 105 °C.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 2,5 %, počítáno na vysušenou látku; stanoví se s 0,20 g zkoušené látky.

Bakteriální endotoxiny (2.6.14). Pokud je látka určena k výrobě parenterálních přípravků bez dalšího vhodného postupu odstraňujícího bakteriální endotoxiny, vyhovuje zkoušce na bakteriální endotoxiny, obsahuje-li nejvýše 10 m.j. endotoxinu v miligramu.

Stanovení obsahu

Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29).