Vyhláška Ministerstva zdravotnictví, kterou se stanoví požadavky na jakost, postup při přípravě, zkoušení, uchovávání a dávkování léčiv (Český lékopis 1997)

Hodnota pH (2.2.3). 7,5 až 9,0; měří se roztok připravený rozpuštěním 0,125 g v 10 ml vody prosté oxidu uhličitého R.

Příbuzné látky. Stanoví se kapalinovou chromatografií (2.2.29).

Zkoušený roztok. 50 mg se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 10,0 ml.

Porovnávací roztok (a). 5 mg kyseliny 3-ketofusidové CRL se rozpustí v 5 ml mobilní fáze. K 1,0 ml tohoto roztoku se přidá 0,20 ml zkoušeného roztoku a zředí se mobilní fází na 20,0 ml.

Porovnávací roztok (b). 20 μl zkoušeného roztoku se zředí mobilní fází na 100,0 ml.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

• nerezové ocelové kolony délky 0,125 m až 0,15 m a vnitřního průměru 4 mm až 5 mm naplněné silikagelem oktadecylsilanizovaným pro chromatografii R (5 μm),

• mobilní fáze, kterou je směs objemových dílů methanolu R, roztoku kyseliny fosforečné R (10 g/l), vody R a acetonitrilu R (10 + 20 + 20 + 50),

• průtokové rychlosti 2 ml/min,

• spektrofotometrického detektoru, 235 nm,

• injektorové smyčky, 20 μl.

Chromatogram se zaznamenává po dobu odpovídající 3,5násobku retenčního času hlavního píku. Na chromatogramu zkoušeného roztoku součet ploch píků, kromě hlavního píku a píku rozpouštědla, není větší než dvojnásobek plochy píku odpovídajícího sodné soli kyseliny fusidové na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (2,0 %). K píkům, jejichž plocha je menší než plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b), se nepřihlíží. Zkoušku lze hodnotit, jestliže rozlišení mezi pikem kyseliny 3-ketofusidové a píkem sodné soli kyseliny fusidové na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) je nejméně 2,5 a poměr signálu hlavního píku na chromatogramu po rovnávacího roztoku (b) k sumu je nejméně 3.

Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Nejvýše 2,0 %; stanoví se s 0,500 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

0,500 g se rozpustí ve 30 ml vody R, přidá se 40 ml lihu 96% R a titruje se kyselinou chlorovodíkovou 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20).

1 ml kyseliny chlorovodíkové 0,1 mol/l VS odpovídá 53,87 mg C31H47NaO6.

Uchovávání

Ve vzduchotěsných obalech, chráněna před světlem, při teplotě 2 °C až 8 °C.

Separandum.

Natrii hydrogenocarbonas [image omitted]

Hydrogenuhličitan sodný

NaHCO3	Mr 84,01	CAS 144-55-8

Obsahuje 99,0 % až 101,0 % sloučeniny NaHCO3.

Vlastnosti

Bílý krystalický prášek. Je dobře rozpustný ve vodě, prakticky nerozpustný v lihu 96%. Zahřátím v suchém stavu nebo v roztoku se postupně mění na uhličitan sodný.

Zkoušky totožnosti

A. K 5 ml roztoku S, viz Zkoušky na čistotu, se přidá 0,1 ml fenolftaleinu RS; vznikne slabě růžové zbarvení. Zahřátím se uvolňuje plyn a roztok se zbarví červeně.

B. Vyhovuje zkoušce na uhličitany a hydrogenuhličitany (2.3.1).

C. Roztok S vyhovuje zkouškám na sodík (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Roztok S. 5,0 g se rozpustí v 90 ml vody prosté oxidu uhličitého R a zředí se jí na 100,0 ml.

Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a bezbarvý (2.2.2, Metoda II).

Uhličitany. Hodnota pH (2.2.3) čerstvě připraveného roztoku S není vyšší než 8,6.

Chloridy (2.4.4). K 7 ml roztoku S se přidají 2 ml kyseliny dusičné R a zředí se vodou R na 15 ml. Tento roztok vyhovuje limitní zkoušce na chloridy (150 μg/g).

Sírany (2.4.13). K suspenzi připravené z 1,0 g a 10 ml vody destilované R se přidává kyselina chlorovodíková R do neutrální reakce a 1 ml se přidá navíc a zředí se vodou destilovanou R na 15 ml. Tento roztok vyhovuje limitní zkoušce na sírany (150 μg/g).

Amonium (2.4.1). 10 ml roztoku S se zředí vodou R na 15 ml. Tento roztok vyhovuje limitní zkoušce na amonium (20 μg/g). Porovnávací roztok se připraví za použití směsi 5 ml vody R a 10 ml základního roztoku amonia (1 μg NH4/ml).

Arsen (2.4.2). 0,5 g vyhovuje limitní zkoušce A na arsen (2 μg/g).

Vápník (2.4.3). K suspenzi připravené rozpuštěním 1,0 g v 10 ml vody destilované R se přidává kyselina chlorovodíková R až do neutrální reakce a zředí se vodou destilovanou R na 15 ml. Tento roztok vyhovuje limitní zkoušce na vápník (100 μg/g).

Těžké kovy (2.4.8). 2,0 g se rozpustí ve směsi 2 ml kyseliny chlorovodíkové R a 18 ml vody R. 12 ml tohoto roztoku vyhovuje limitní zkoušce A na těžké kovy (10 μg/g). K přípravě porovnávacího roztoku se použije základní roztok olova (1 μg Pb/ml).

Železo (2.4.9). 0,5 g se rozpustí v 5 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS a zředí se vodou R na 10 ml. Tento roztok vyhovuje limitní zkoušce na železo (20 μg/g).

Stanovení obsahu

1,500 g se rozpustí v 50 ml vody prosté oxidu uhličitého R přidá se 0,2 ml oranže methylové RS jako indikátoru a titruje se kyselinou chlorovodíkovou 1 mol/l VS.

1 ml kyseliny chlorovodíkové 1 mol/l VS odpovídá 84,0 mg NaHCO3.

Natrii hydrogenophosphas dihydricus [image omitted]

Dihydrát hydrogenfosforečnanu sodného

Synonymum. Dinatrii phosphas dihydricus

Na2HPO4 . 2H2O	Mr 177,99	CAS 10028-24-7

Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 98,0 % až 101,0 % sloučeniny Na2HPO4.

Vlastnosti

Bílý nebo téměř bílý prášek nebo bezbarvé krystalky. Je dobře rozpustný ve vodě, prakticky nerozpustný v lihu 96%.

Zkoušky totožnosti

A. Roztok S, viz Zkoušky na čistotu, je slabě alkalický (2.2.4).

B. Zkouška Ztráta sušením, viz Zkoušky na čistotu, je zároveň zkouškou totožnosti.

C. Roztok S vyhovuje zkoušce (b) na fosforečnany (2.3.1).

D. Roztok S vyhovuje zkoušce (a) na sodík (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Roztok S. 5,0 g se rozpustí ve vodě destilované R a zředí se jí na 100 ml.

Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a bezbarvý (2.2.2, Metoda II).

Redukující látky. K 5 ml roztoku S se přidá 5 ml kyseliny sírové zředěné RS a 0,25 ml manganistanu draselného 0,02 mol/l RS a zahřívá se 5 min na vodní lázni; zbarvení roztoku zůstane slabě červené.

Dihydrogenfosforečnan sodný. Ze spotřeby kyseliny chlorovodíkové 1 mol/l VS (25 ml) a spotřeby hydroxidu sodného 1 mol/l VS (n1 ml a n2 ml) ze zkoušky Stanovení obsahu se vypočítá poměr:

n2-2525-n1,

který je nejvýše 0,025.

Chloridy (2.4.4). K 2,5 ml roztoku S se přidá 10 ml kyseliny dusičné zředěné RS a zředí se vodou R na 15 ml. Roztok vyhovuje limitní zkoušce na chloridy (400 μg/g).

Sírany (2.4.13). K 3 ml roztoku S se přidají 2 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS a zředí se vodou destilovanou R na 15 ml. Roztok vyhovuje limitní zkoušce na sírany (0,1 %).

Arsen (2.4.2). 5 ml roztoku S vyhovuje limitní zkoušce A na arsen (4 μg/g).

Těžké kovy (2.4.8). 12 ml roztoku S vyhovuje limitní zkoušce A na těžké kovy (20 μg/g). K přípravě porovnávacího roztoku se použije základní roztok olova (1 μg Pb/ml).

Železo (2.4.9). 5 ml roztoku S se zředí vodou R na 10 ml. Tento roztok vyhovuje limitní zkoušce na železo (40 μg/g).

Ztráta sušením (2.2.32). 19,5 % až 21,0 %; 1,000 g se suší v sušárně při 130 °C.

Stanovení obsahu

2,000 g (m g) se rozpustí v 50 ml vody R a přidá se 25,0 ml kyseliny chlorovodíkové 1 mol/l VS. Titruje se hydroxidem sodným 1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20) k prvnímu inflexnímu bodu pH křivky (n1 ml). Pokračuje se v titraci do druhého inflexního bodu křivky (celková spotřeba hydroxidu sodného 1 mol/l VS, n2 ml).

Obsah Na2HPO4 v procentech se vypočítá ze vzorce:

142025-n1m100-d,

v němž značí:

d - ztrátu sušením v procentech.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech.

Natrii hydrogenophosphas dodecahydricus [image omitted]

Dodekahydrát hydrogenfosforečnanu sodného

Synonyma. Dinatrii phosphas dodecahydricus, Natrium hydrogenphosphoricum

Na2HPO4 . 12H2O	Mr 358,14	CAS 10039-32-4

Počítáno na bezvodou látku, obsahuje 98,0 % až 101,0 % sloučeniny Na2HPO4.

Vlastnosti

Bezbarvé průsvitné krystalky, na vzduchu větrající. Je velmi snadno rozpustný ve vodě, prakticky nerozpustný v lihu 96%.

Zkoušky totožnosti

A. Roztok S, viz Zkoušky na čistotu, vyhovuje zkouškám na fosforečnany (2.3.1).

B. Roztok S vyhovuje zkouškám na sodík (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Roztok S. 5,0 g se rozpustí ve vodě destilované R a zředí se jí na 50 ml.

Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a bezbarvý (2.2.2, Metoda II).

Redukující látky. K 5 ml roztoku S se přidá 5 ml kyseliny sírové zředěné RS a 0,25 ml manganistanu draselného 0,02 mol/l VS a zahřívá se 5 min na vodní lázni; zbarvení roztoku zůstane slabě červené.

Dihydrogenfosforečnan sodný. Ze spotřeby kyseliny chlorovodíkové 1 mol/l VS (25 ml) a spotřeby hydroxidu sodného 1 mol/l VS (n1 ml a n2 ml) ze zkoušky Stanovení obsahu se vypočítá poměr:

n2-2525-n1,

který je nejvýše 0,025.

Chloridy (2.4.4). K 2,5 ml roztoku S se přidá 10 ml kyseliny dusičné zředěné RS a zředí se vodou R na 15 ml. Roztok vyhovuje limitní zkoušce na chloridy (200 μg/g).

Sírany (2.4.13). K 3 ml roztoku S se přidají 2 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS a zředí se vodou destilovanou R na 15 ml. Roztok vyhovuje limitní zkoušce na sírany (500 μg/g).

Arsen (2.4.2). 5 ml roztoku S vyhovuje limitní zkoušce A na arsen (2 μg/g).

Těžké kovy (2.4.8). 12 ml roztoku S vyhovuje limitní zkoušce A na těžké kovy (10 μg/g). K přípravě porovnávacího roztoku se použije základní roztok olova (1 μg Pb/ml).

Železo (2.4.9). 5 ml roztoku S se zředí vodou R na 10 ml. Tento roztok vyhovuje limitní zkoušce na železo (20 μg/g).

Voda, semimikrostanovení (2.5.12). 57,0 % až 61,0 %; stanoví se s 0,100 g zkoušené látky. Jako rozpouštědlo se použije směs objemových dílů methanolu R a dimethylformamidu R (10 + 40).

Stanovení obsahu

4,00 g (m g) se rozpustí ve 25 ml vody R, přidá se 25,0 ml kyseliny chlorovodíkové 1 mol/l VS a titruje se hydroxidem sodným 1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20) k prvnímu inflexnímu bodu titrační křivky (n1 ml). Pokračuje se v titraci do druhého inflexního bodu křivky (celková spotřeba hydroxidu sodného 1 mol/l VS, n2 ml).

Obsah Na2HPO4 v procentech se vypočítá ze vzorce:

142025-n1m100-d,

v němž značí:

d - obsah vody v procentech.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech.

† Natrii hydroxidum [image omitted]

Hydroxid sodný

NaOH	Mr 40,00	CAS 1310-73-2

Obsahuje 97,0 % až 100,5 % celkových alkálií, počítáno jako NaOH.

Vlastnosti

Bílá krystalická hmota ve formě čoček, tyčinek nebo destiček. Na vzduchu zvětrává, snadno absorbuje oxid uhličitý. Je velmi snadno rozpustný ve vodě, snadno rozpustný v lihu 96%.

Zkoušky totožnosti

A. 0,1 g se rozpustí v 10 ml vody R. 1 ml tohoto roztoku se zředí vodou R na 100 ml. Hodnota pH (2.2.3) tohoto roztoku není nižší než 11,0.

B. 2 ml roztoku S, viz Zkoušky na čistotu, vyhovují zkoušce (a) na sodík (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Roztok S. Dále uvedený postup se provede opatrně.

5,0 g se rozpustí ve 12 ml vody destilované R, přidá se 17 ml kyseliny chlorovodíkové RS1, upraví se pH roztoku na 7 kyselinou chlorovodíkovou 1 mol/l RS a zředí se vodou destilovanou R na 50 ml.

Vzhled roztoku. 1,0 g se rozpustí v 10 ml vody R. Roztok je čirý (2.2.1) a bezbarvý (2.2.2, Metoda II).

Uhličitany. Nejvýše 2,0 %, počítáno jako Na2CO3; stanoví se při stanovení obsahu.

Chloridy (2.4.4). 1,0 g se rozpustí v 5 ml vody R, okyselí se 4 ml kyseliny dusičné R a zředí se vodou R na 15 ml. Tento roztok, do něhož se již kyselina dusičná zředěná RS nepřidává, vyhovuje limitní zkoušce na chloridy (50 μg/g).

Sírany (2.4.13). 3,0 g se rozpustí v 6 ml vody destilované R, pH roztoku se upraví na hodnotu 7 kyselinou chlorovodíkovou R (asi 7,5 ml) a zředí se vodou destilovanou R na 15 ml. Roztok vyhovuje limitní zkoušce na sírany (50 μg/g).

Těžké kovy (2.4.8). 12 ml roztoku S vyhovuje limitní zkoušce A na těžké kovy (20 μg/g). K přípravě porovnávacího roztoku se použije základní roztok olova (2 μg Pb/ml).

Železo (2.4.9). 10 ml roztoku S vyhovuje limitní zkoušce na železo (10 μg/g).

Stanovení obsahu

• 2,000 g se rozpustí v asi 80 ml vody prosté oxidu uhličitého R, přidá se 0,3 ml fenolftaleinu RS a titruje se kyselinou chlorovodíkovou 1 mol/l VS. Potom se přidá 0,3 ml oranže methylové RS a pokračuje se v titraci kyselinou chlorovodíkovou 1 mol/l VS.

• 1 ml kyseliny chlorovodíkové 1 mol/l VS spotřebované při druhé části titrace odpovídá 0,1060 g Na2CO3.

• 1 ml kyseliny chlorovodíkové 1 mol/l VS spotřebované při spojené titraci odpovídá 40,00 mg NaOH.

Uchovávání

• Ve vzduchotěsných nekovových obalech.

• Separandum.

Natrii iodidum [image omitted]

Jodid sodný

Synonymum. Natrium iodatum

NaI	Mr 149,89	CAS 7681-82-5

Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 99,0 % až 100,5 % sloučeniny NaI.

Vlastnosti

Bílý krystalický prášek nebo bezbarvé krystaly. Je hygroskopický, velmi snadno rozpustný ve vodě a snadno rozpustný v lihu 96%.

Zkoušky totožnosti

A. Roztok S, viz Zkoušky na čistotu, vyhovuje zkouškám na jodidy (2.3.1).

B. Roztok S vyhovuje zkouškám na sodík (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Roztok S. 10,0 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R připravené z vody destilované R a zředí se stejným rozpouštědlem na 100 ml.

Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a bezbarvý (2.2.2, Metoda II).

Zásaditě reagující látky. K 12,5 ml roztoku S se přidá 0,1 ml modři bromthymolové RS1. Ke změně zbarvení indikátoru se spotřebuje nejvýše 0,7 ml kyseliny chlorovodíkové 0,01 mol/l VS.

Jodičnany. K 10 ml roztoku S se přidá 0,25 ml škrobu prostého jodidu RS a 0,2 ml kyseliny sírové zředěné RS a nechá se 2 min stát chráněn před světlem; nevzniká modré zbarvení.

Sírany (2.4.13). 10 ml roztoku S se zředí vodou destilovanou R na 15 ml. Tento roztok vyhovuje limitní zkoušce na sírany (150 μg/g).

Thiosírany. K 10 ml roztoku S se přidá 0,1 ml škrobu RS a 0,1 ml jodu 0,005 mol/l VS; vznikne modré zbarvení.

Těžké kovy (2.4.8). 12 ml roztoku S vyhovuje limitní zkoušce A na těžké kovy (10 μg/g). K přípravě porovnávacího roztoku se použije základní roztok olova (1 μg Pb/ml).

Železo (2.4.9). 5 ml roztoku S se zředí vodou R na 10 ml. Tento roztok vyhovuje limitní zkoušce na železo (20 μg/g).

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 3,0 %; 1,000 g se suší 3 h při 100 °C až 105 °C.

Stanovení obsahu

1,300 g se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 100,0 ml. K 20,0 ml tohoto roztoku se přidá 40 ml kyseliny chlorovodíkové R a titruje se jodičnanem draselným 0,05 mol/l VS do změny červeného zbarvení na žluté. Přidá se 5 ml chloroformu R a pokračuje se v titraci za silného protřepávání do odbarvení chloroformové vrstvy.

1 ml jodičnanu draselného 0,05 mol/l VS odpovídá 14,99 mg NaI.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.

Natrii lactatis solutio [image omitted]

Roztok mléčnanu sodného

Je to roztok obsahující směs enanciomerů. Obvykle je to racemát, ale (+)-(S) izomer může převládat. Obsahuje nejméně 50,0 % sodné soli kyseliny 2-hydroxypropionové (C3H5NaO3; Mr 112,06; CAS 72-17-3) a 96,0 % až 104,0 % deklarovaného množství mléčnanu sodného (uvedeno v označení).

Vlastnosti

Čirá bezbarvá slabě sirupovitá kapalina. Je mísitelný s vodou a s lihem 96%.

Zkoušky totožnosti

A. K 0,1 ml se přidá 10 ml vody R. 5 ml tohoto roztoku vyhovuje zkoušce na mléčnany (2.3.1).

B. Vyhovuje zkoušce (a) na sodík (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Roztok S. Množství zkoušeného přípravku odpovídající 40,0 g mléčnanu sodného se zředí vodou destilovanou R na 200,0 ml.

Vzhled roztoku. Zkoušený přípravek je čirý (2.2.1) a není zbarven intenzivněji než porovnávací barvený roztok HŽ7 (2.2.2, Metoda II).

Hodnota pH (2.2.3). 6,5 až 9,0, měří se zkoušený přípravek.

Redukující cukry a sacharosa. K 5 ml zkoušeného přípravku se přidají 2 ml hydroxidu sodného zředěného RS a 0,2 ml síranu měďnatého RS. Roztok je čirý a modrý a zůstane takový i po povaření. K horkému roztoku se přidají 4 ml kyseliny chlorovodíkové R a 1 min se vaří. Přidá se 6 ml hydroxidu sodného koncentrovaného RS a znovu se zahřeje k varu. Roztok je čirý a modrý.

Zbytková rozpouštědla (2.4.24). Provede se head-space plynová chromatografie (2.2.28).

Roztok rozpouštědel. 0,5 g methanolu R a 1,0 g ethanolu R se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 1000,0 ml. 5,0 ml tohoto roztoku se zředí vodou R na 100,0 ml.

Roztok zkoušeného přípravku. Množství zkoušeného přípravku odpovídající 0,500 g mléčnanu sodného se zředí vodou R na 10,0 ml.

Zkoušený roztok. 2,0 ml roztoku zkoušeného přípravku a 1,0 ml vody R se převedou do injekční nádobky.

Porovnávací roztok. 2,0 ml roztoku zkoušeného přípravku a 1,0 ml roztoku rozpouštědel se převedou do injekční nádobky.

Nádobky se ochladí v ledové lázni a do každé se přidají 3,0 ml roztoku hydroxidu sodného R (500 g/l).

Nastříkne se 1 ml plynné fáze zkoušeného roztoku a 1 ml plynné fáze porovnávacího roztoku. Plocha píku odpovídajícího methanolu a plocha píku odpovídajícího ethanolu na chromatogramu zkoušeného roztoku není větší než poloviny ploch odpovídajících píků na chromatogramu porovnávacího roztoku (250 μg methanolu/g a 500 μg ethanolu/g, počítáno jako mléčnan sodný).

Pokud je přípravek určen k výrobě parenterálních přípravků, dialyzačních roztoků, hemodialyzačních roztoků nebo hemofiltračních roztoků, obsahuje nejvýše 50 μg methanolu/g, počítáno jako mléčnan sodný.

Chloridy (2.2.4). 5 ml roztoku S se zředí vodou R na 15 ml. Tento roztok vyhovuje limitní zkoušce na chloridy (50 μg/g, počítáno jako mléčnan sodný).

Šťavelany a fosforečnany. K 1 ml zkoušeného přípravku se přidá 15 ml lihu 96% R a 2 ml chloridu vápenatého RS a zahřívá se 5 min při 75 °C. Opalescence roztoku není intenzivnější než opalescence porovnávacího roztoku připraveného současně stejným způsobem za použití 1 ml zkoušeného přípravku, 15 ml lihu 96% R a 2 ml vody R.

Sírany (2.4.13). 7,5 ml roztoku S se zředí vodou destilovanou R na 15 ml. Tento roztok vyhovuje limitní zkoušce na sírany (100 μg/g, počítáno jako mléčnan sodný).

Hliník. Pokud je přípravek určen k výrobě parenterálních přípravků, dialyzačních roztoků, hemodialyzačních roztoků nebo hemofiltračních roztoků, obsahuje nejvýše 0,1 μg Al/g, stanoveno atomovou absorpční spektrometrií (2.2.23, Metoda I). Pro přípravu roztoků se použije zařízení prosté hliníku nebo takové, které za podmínek použití neuvolňuje hliník (sklo, polyethylen atd.).

Roztok modifikátoru. 100,0 g dusičnanu amonného R se rozpustí ve směsi 50 ml vody R a 4 ml kyseliny dusičné R a zředí se vodou R na 200 ml.

Kontrolní roztok. 2,0 ml roztoku modifikátoru se zředí vodou R na 25,0 ml.

Zkoušený roztok. K 1,25 g se přidají 2,0 ml roztoku modifikátoru a zředí se vodou R na 25,0 ml.

Porovnávací roztoky. Připraví se těsně před použitím (0,010 μg Al/ml až 0,050 μg Al/ml) za použití základního roztoku hliníku (200 μg Al/ml).

Změří se absorbance při 309,3 nm za použití hliníkové lampy s dutou katodou jako zdroje záření, grafitové pícky jako atomizéru a argonu R jako nosného plynu. Přístroj je vybaven nespecifickým korekčním systémem absorpce. Pícka se zahřívá na 120 °C po tolik sekund, pokud jsou zaváděny mikrolitry roztoku do přístroje, pak se 30 s zahřívá na 1000 °C a nakonec 6 s na 2700 °C.

Baryum. K 10 ml roztoku S se přidá 10 ml síranu vápenatého RS a nechá se 30 min stát. Opalescence (2.2.1) roztoku není intenzivnější než opalescence porovnávacího roztoku připraveného současně a za stejných podmínek za použití směsi 10 ml roztoku S a 10 ml vody destilované R

Těžké kovy (2.4.8). 12 ml roztoku S vyhovuje limitní zkoušce A na těžké kovy (10 μg/g, počítáno jako mléčnan sodný). K přípravě porovnávacího roztoku se použije základní roztok olova (2 μg Pb/ml).

Železo (2.4.9). 5 ml roztoku S se zředí vodou R na 10 ml. Tento roztok vyhovuje limitní zkoušce na železo (10 μg/g, počítáno jako mléčnan sodný).

Bakteriální endotoxiny (2.6.14). Pokud je přípravek určen k výrobě parenterálních přípravků bez dalšího vhodného postupu odstraňujícího bakteriální endotoxiny, vyhovuje zkoušce na bakteriální endotoxiny, obsahuje-li nejvýše 5 m.j. endotoxinu v gramu.

Stanovení obsahu

Množství zkoušeného přípravku odpovídající 75,0 mg mléčnanu sodného se rozpustí ve směsi 10 ml kyseliny octové ledové R a 20 ml acetanhydridu R Nechá se stát 15 min, potom se přidá 1 ml naftolbenzeinu RS a titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS.

1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l VS odpovídá 11,21 mg C3H5NaO3.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech.

Označování

V označení na obalu se uvede:

• zda je látka vhodná pro výrobu dialyzačních roztoků, hemodialyzačních roztoků a hemodialyzačních roztoků,

• zda je látka vhodná pro výrobu parenterálních přípravků,

• deklarovaný obsah mléčnanu sodného.

Natrii laurilsulfas[image omitted]

Laurylsíran sodný

Synonyma. Natrium laurylsulfuricum, Natrii laurylsulfas

CAS 151-21-3

Je to směs sodných solí alkylsíranů, která obsahuje hlavně sodnou sůl kyseliny dodecylsírové (C12H25NaO4S; Mr 288,38). Látka obsahuje nejméně 85,0 % sodných solí alkylsíranů, počítaných jako C12H25NaO4S.

Vlastnosti

Bílý nebo slabě žlutý prášek nebo krystaly. Je dobře rozpustný ve vodě za vzniku opalizujícího roztoku, částečně rozpustný v lihu 96%.

Zkoušky totožnosti

A. 0,1 g se rozpustí v 10 ml vody R a protřepe se; vytvoří se bohatá pěna.

B. K 0,1 ml roztoku připraveného ve zkoušce A se přidá 0,1 ml roztoku modře methylenové R (1 g/l), 2 ml kyseliny sírové zředěné RS, 2 ml dichlormethanu R a protřepe se; dichlormethanová vrstva se zbarví intenzivně modře.

C. Asi 10 mg se smíchá s 10 ml ethanolu R. Zahřeje se k varu na vodní lázni, intenzivně se protřepe, okamžitě se zfiltruje a odpaří se ethanol. Zbytek se rozpustí v 8 ml vody R, přidají se 3 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS, roztok se odpaří na polovinu objemu a ochladí. Ztuhlé mastné alkoholy se odfiltrují a k filtrátu se přidá 1 ml chloridu barnatého RS1; vytvoří se bílá krystalická sraženina.

D. 0,5 g se vyžíhá; zbytek vyhovuje zkoušce (a) na sodík (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Zásaditě reagující látky. 1,0 g se rozpustí ve 100 ml vody prosté oxidu uhličitého R a přidá se 0,1 ml červeně fenolové RS. Ke změně zbarvení indikátoru se spotřebuje nejvýše 0,5 ml kyseliny chlorovodíkové 0,1 mol/l VS.

Neesterifikované alkoholy. 10 g se rozpustí ve 100 ml vody R, přidá se 100 ml lihu 96% R a třikrát se protřepe s 50 ml pentanu R. Přidá se chlorid sodný R, pokud je to třeba pro lepší oddělení vrstev. Spojené organické vrstvy se třikrát promyjí vždy 50 ml vody R, vysuší se síranem sodným bezvodým R, zfiltrují a odpaří na vodní lázni, až rozpouštědlo není již zřetelně cítit. Zbytek se zahřívá 15 min při 105 °C a ochladí se. Odparek váží nejvýše 0,4 g (4 %).

Chlorid sodný a síran sodný. Nejvýše celkem 8,0 % NaCl a Na2SO4.

Chlorid sodný. 5,00 g se rozpustí v 50 ml vody R, po kapkách se přidává kyselina dusičná zředěná RS, až je roztok neutrální na papír lakmusový modrý R přidají se 2 ml chromanu draselného RS a titruje se dusičnanem stříbrným 0,1 mol/l VS.

1 ml dusičnanu stříbrného 0,1 mol/l VS odpovídá 5,844 mg NaCl.

Síran sodný. 0,500 g se rozpustí ve 20 ml vody R, je-li třeba za mírného zahřátí, a přidá se 1 ml roztoku dithizonu R1 (dithizon R obsahující 98,0 % C13H12N4S) (0,5 g/l) v acetonu R. Pokud má roztok červené zbarvení, přidává se po kapkách kyselina dusičná 1 mol/l VS, dokud se roztok nezbarví modrozeleně. Přidají se 2,0 ml kyseliny dichloroctové RS, 80 ml acetonu R a titruje se dusičnanem olovnatým 0,01 mol/l VS do stálého oranžovočerveného zbarvení. Provede se slepá zkouška.

1 ml dusičnanu olovnatého 0,01 mol/l VS odpovídá 1,420 mg Na2SO4.

Stanovení obsahu

1,15 g se rozpustí ve vodě R, je-li třeba mírným zahřátím, a zředí se vodou R na 1000,0 ml. Ke 20,0 ml tohoto roztoku se přidá 15 ml chloroformu R a 10 ml dimidiumbromidu se sulfanovou modří RS a titruje se benzethoniumchloridem 0,004 mol/l VS za intenzivního protřepávání. Před každým přidáním odměrného roztoku se nechají vrstvy oddělit a titruje se do změny růžového zbarvení chloroformové vrstvy na šedomodré.

1 ml benzethoniumchloridu 0,004 mol/l VS odpovídá 1,154 mg sodných solí alkylsíranů, počítaných jako C12H25NaO4S.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech.

Natrii nitroprussias[image omitted]

Nitroprussid sodný

Na2[Fe(CN)5NO] . 2H2O	Mr 297,95 Mr bezvodého 261,92	CAS 13755-38-9

Je to dihydrát pentakyano-nitrosylželezitanu sodného. Počítáno na bezvodou látku, obsahuje 99,0 % až 100,5 % sloučeniny Na2[Fe(CN)5NO].

Vlastnosti

Červenohnědý prášek nebo krystaly. Je snadno rozpustný ve vodě, těžce rozpustný v lihu 96%.

Zkoušky totožnosti

A. 0,700 g se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 100,0 ml. Měří se absorbance (2.2.25) při 350 nm až 600 nm ihned po přípravě roztoku. Roztok vykazuje absorpční maximum při 395 nm, prodlevu asi při 510 nm a minimum při 370 nm. Specifická absorbance v maximuje 0,65 až 0,80.

B. 20 mg se rozpustí ve 2 ml vody R, přidá se 0,1 ml sulfidu sodného RS; vznikne tmavě fialovočervené zbarvení.

C. 50 mg se rozpustí v 1 ml vody R a okyselí se přidáním kyseliny chlorovodíkové R. Kapka tohoto roztoku barví oxidační plamen trvale žlutě.

Zkoušky na čistotu

Nerozpustné látky. 10 g se rozpustí bez zahřívání v 50 ml vody R a nechá se 30 min stát. Potom se zfiltruje přes filtr ze slinutého skla (16). Filtr se promývá studenou vodou R, dokud není filtrát bezbarvý. Zbytek na filtru se vysuší při 105 °C; zbytek neváží více než 1 mg (100 μg/g).

Chloridy (2.4.4). 1,0 g se smíchá v kovovém (niklovém) kelímku s 8 ml roztoku hydroxidu sodného R (200 g/l). Pomalu se zahřívá a opatrně se odpaří do sucha nad mírným plamenem, pak se 30 min žíhá do temně červeného žáru a nechá se ochladit. Pevný zbytek se převede třemi dávkami kyseliny sírové zředěné RS po 8 ml a spojené kyselinové podíly se zfiltrují přes papírový filtr. Filtrát se okyselí na papír lakmusový R přidáním několika kapek kyseliny sírové zředěné RS, je-li třeba. Kelímek i filtrační papír se promyjí třikrát 10 ml vody R, promývací vody se přidají k roztoku kyseliny sírové a zředí se vodou R na 60 ml. 15 ml tohoto roztoku vyhovuje limitní zkoušce na chloridy (200 μg/g).

Hexakyanoželezitany. 1,25 g se rozpustí v tlumivém roztoku octanovém o pH 4,6 a zředí se jím na 50,0 ml (zkoušený roztok). Použijí se tři 50ml odměrné baňky (A, B, C). Do baňky B se dá 1,0 ml základního roztoku hexakyanoželezitanu (50 μg Fe(CN) (ml). Do baňky A a B se dá po 1 ml roztoku síranu amonno-železnatého R (5 g/l). Do všech baněk se odměří 10,0 ml zkoušeného roztoku, zředí se vodou R na 50,0 ml a nechá se 30 min stát. Absorbance (2.2.25) roztoku A měřená při 720 nm proti roztoku C jako kontrolní tekutině není větší než absorbance roztoku B měřená při 720 nm proti roztoku A jako kontrolní tekutině (200 μg/g).

Hexakyanoželeznatany. 4,0 g se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 100,0 ml (zkoušený roztok). Použijí se tři 50ml odměrné baňky (A, B, C). Do baňky B se dají 2,0 ml základního roztoku hexakyanoželeznatanu (100 μg Fe(CN)6/ml). Do baňky A a B se dá po 1 ml chloridu železitého RS2. Do všech baněk se odměří 25,0 ml zkoušeného roztoku, zředí se vodou R na 50,0 ml a nechá se 30 min stát. Absorbance (2.2.25) roztoku A měřená při 695 nm proti roztoku C jako kontrolní tekutině není větší než absorbance roztoku B měřená při 695 nm proti roztoku A jako kontrolní tekutině (200 μg/g).

Sírany. Pro přípravu a ředění roztoků se použije voda destilovaná R.

Zkoušený roztok. 3,6 g se rozpustí ve 120 ml vody R, přidá se směs 4 ml základního roztoku síranů (10 μg SO4/ml) a 20 ml roztoku chloridu měďnatého R (250 g/l), zředí se vodou R na 150,0 ml a nechá se 16 h stát. Potom se zfiltruje nebo odstředí do získání čirého světle modrého roztoku. Porovnávací roztok. Ke 40 ml základního roztoku síranů (10 μg SO4/ml) se přidá 80 ml vody R a 12 ml až 13 ml roztoku chloridu měďnatého R (250 g/l) a zředí se vodou R na 150,0 ml. Přidaný objem roztoku chloridu měďnatého má být takový, aby zbarvení konečného roztoku bylo shodné se zbarvením zkoušeného roztoku.

Roztoky se nechají stát, potom se oba roztoky zfiltrují a prvních 25 ml filtrátu se odstraní. Ke 100 ml filtrátu obou roztoků se přidá po 0,5 ml kyseliny octové R, promíchá se, přidají se 2 ml roztoku chloridu barnatého R (250 g/l) a znovu se promíchá. Opalescence zkoušeného roztoku není intenzivnější než opalescence porovnávacího roztoku (100 μg/g).

Voda, semimikrostanovení (2.5.12). 9,0 % až 15,0 %; stanoví se s 0,250 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

0,250 g se rozpustí ve 100 ml vody R, přidá se 0,1 ml kyseliny sírové zředěné RS a titruje se dusičnanem stříbrným 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20) za použití stříbrné elektrody jako indikační a merkurosulfatové elektrody jako srovnávací.

1 ml dusičnanu stříbrného 0,1 mol/l VS odpovídá 13,10 mg Na2[Fe(CN)5NO].

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.

Natrii perboras[image omitted]

Perboritan sodný

NaBO2.H2O2 . 3H2O	Mr 153,86	CAS 10042-94-1

Obsahuje 96,0 % až 103,0 % sloučeniny NaBO2. H2O2 . 3H2O.

Vlastnosti

Bezbarvé hranolovité krystaly nebo bílý prášek. Je mírně rozpustný ve vodě za mírného rozkladu.

Zkoušky totožnosti

A. Vodný roztok reaguje zásaditě na papír lakmusový červený R.

B. 1 ml nasyceného roztoku zkoušené látky se smíchá s 1 ml kyseliny sírové 1 mol/l RS a s 0,2 ml roztoku dichromanu draselného R (70 g/l). Roztok se protřepe se 2 ml etheru R; etherová vrstva se barví modře.

C. 1 g se v porcelánovém kelímku smíchá s 0,2 ml kyseliny sírové R a 0,5 ml methanolu R; po zapálení hoří směs nazelenalým plamenem.

D. Vyhovuje zkouškám na sodík (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Arsen (2.4.2). 0,38 g se zahřívá na porcelánové misce se 2 ml kyseliny sírové R a 2 ml vody R, dokud se vyvíjejí bílé páry. Po ochlazení se přidají 2 ml vody R a znovu se zahřívá, dokud se vyvíjejí bílé páry. Po ochlazení se přidá 50 ml vody R a 5 ml roztoku chloridu cínatého (připraví se zředěním 1 ml chloridu cínatého RS kyselinou chlorovodíkovou R na 100 ml) a zředí se vodou R na 75 ml. 25 ml tohoto roztoku vyhovuje limitní zkoušce na arsen (8 μg/g).

Těžké kovy (2.4.8). 2,0 g se rozpustí zahřátím v 10 ml kyseliny chlorovodíkové 2 mol/l RS a odpaří se za stálého míchání do sucha. Odparek se rozpustí ve 20 ml horké vody R. 12 ml tohoto roztoku vyhovuje limitní zkoušce A na těžké kovy (10 μg/g). K přípravě porovnávacího roztoku se použij e základní roztok olova (1 μg Pb/ml).

Železo (2.4.9). 6 ml roztoku pro zkoušku Těžké kovy se zředí vodou R na 10 ml; roztok vyhovuje limitní zkoušce na železo (80 μg/g).

Chloridy (2.4.4). 0,15 g vyhovuje limitní zkoušce na chloridy (330 μg/g).

Sírany (2.4.13). 0,13 g se rozpustí ve 150 ml vody destilované R; 15 ml tohoto roztoku vyhovuje limitní zkoušce na sírany (1,2 %).

Stanovení obsahu

0,300 g se rozpustí v 50 ml vody R, přidá se 10 ml kyseliny sírové 1 mol/l RS a titruje se manganistanem draselným 0,02 mol/l VS.

1 ml manganistanu draselného 0,02 mol/l VS odpovídá 7,693 mg NaBO2 . H2O2 . 3H2O

Uchovávání

Ve vzduchotěsných obalech, chráněn před světlem.

† Natrii picosulfas[image omitted]

Pikosíran sodný

Synonymum. Natrium picosulfuricum

[image omitted]

C18H13NNa2O8S2 . H2O	Mr 499,42	CAS 10040-45-6

Je to monohydrát disodné soli kyseliny 4,4´-(2-pyridylmethylen)bis(fenylsírové). Počítáno na bezvodou látku, obsahuje 98,5 % až 100,5 % sloučeniny C18H13NNa2O8S2.

Vlastnosti

Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek. Je snadno rozpustný ve vodě, těžce rozpustný v lihu 96%, prakticky nerozpustný v etheru.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: A a E.

Alternativní sestava zkoušek: B, C, D a E, viz Obecné zásady (1.2).

A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) tablety zkoušené látky se shoduje se spektrem tablety pikosíranu sodného CRL.

B. Chromatogramy získané při zkoušce Příbuzné látky, viz Zkoušky na čistotu, se pozorují v ultrafialovém světle při 254 nm. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) odpovídá polohou a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku (a).

C. K 5 ml roztoku S, viz Zkoušky na čistotu, se přidá 1 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS a zahřeje se k varu. Přidá se 1 ml chloridu barnatého RS1; vznikne bílá sraženina.

D. K asi 10 mg se přidají 3 ml kyseliny sírové R a 0,1 ml dichromanu draselného RS1; vzniká fialové zbarvení.

E. Roztok S vyhovuje zkoušce (a) na sodík (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Roztok S. 2,5 g se rozpustí v destilované vodě R a zředí se jí na 50 ml.

Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a není intenzivněji zbarven než porovnávací barevný roztok ZŽ7 (2.2.2, Metoda II).

Kysele nebo zásaditě reagující látky. K 10 ml roztoku S se přidá 0,05 ml fenolftaleinu RS; roztok je bezbarvý. Ke změně zbarvení indikátoru na růžové se spotřebuje nejvýše 0,25 ml hydroxidu sodného 0,01 mol/l VS.

Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu GF254 R.

Zkoušený roztok (a). 0,20 g se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 5 ml.

Zkoušený roztok (b). 1 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí methanolem R na 10 ml.

Porovnávací roztok (a). 20 mg pikosíranu sodného CRL se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 5 ml.

Porovnávací roztok (b). 2 ml zkoušeného roztoku (b) se zředí methanolem R na 100 ml.

Porovnávací roztok (c). 0,20 g zkoušené látky se rozpustí ve 2 ml roztoku kyseliny chlorovodíkové R (103 g/l). Směs se zahřeje rychle k varu a vaří se 10 s. Potom se ochladí ve vodě s ledem a zředí se methanolem R na 10 ml.

Na vrstvu se nanese odděleně po 5 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů kyseliny mravenčí bezvodé R, vody R, methanolu R a ethylacetatu R (2,5 + 12,5 + 25 + 60) po dráze 10 cm. Vrstva se suší 15 min v proudu horkého vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Potom se vrstva postříká roztokem kyseliny chlorovodíkové R (200 g/l) v methanolu R a zahřívá se 10 min při 110 °C. Horká vrstva se postříká čerstvě připraveným roztokem obsahujícím chlorid železitý R (50 g/l) a hexakyanoželezitan draselný R (1 g/l) a pozoruje se vlhká vrstva. Žádná skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (a), kromě hlavní skvrny, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,2 %). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) jsou patrny tři zřetelně oddělené skvrny. Čtvrtá skvrna může být na startu.

Chloridy (2.4.4). 5 ml roztoku S se zředí vodou R na 15 ml. Roztok vyhovuje limitní zkoušce na chloridy (200 μg/g).

Sírany (2.4.13). 7,5 ml roztoku S se zředí vodou destilovanou R na 15 ml. Roztok vyhovuje limitní zkoušce na sírany (400 μg/g).

Těžké kovy (2.4.8). 12 ml roztoku S vyhovuje limitní zkoušce A na těžké kovy (20 μg/g). K přípravě porovnávacího roztoku se použije 10 ml základního roztoku olova (1 μg Pb/ml). Voda, semimikrostanovení (2.5.12). 3,0 % až 5,0 %; stanoví se s 0,500 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

0,400 g se rozpustí v 80 ml methanolu R a titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace (2.2.20) bodu ekvivalence.

1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l VS odpovídá 48,14 mg C18H13NNa2O8S2.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech.

Separandum.

Nečistoty

A. natrium-4-[(2-pyridyl)(4-hydroxyfenyl)methyl]fenyl-sulfat,

B. 4,4՛-[(2-pyridyl)methylen]bisfenol.

Natrii salicylas[image omitted]

Salicylan sodný

Synonymum. Natrium salicylicum

[image omitted]

C7H5NaO3	Mr 160,10	CAS 54-21-7

Je to sodná sůl kyseliny 2-hydroxybenzoové. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 99,0 % až 101,0 % sloučeniny C7H5NaO3.

Vlastnosti

Bílý krystalický prášek nebo malé bezbarvé krystalky nebo lesklé šupinky. Je snadno rozpustný ve vodě, mírně rozpustný v lihu 96% a prakticky nerozpustný v etheru.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: A a C.

Alternativní sestava zkoušek: B a C, viz Obecné zásady (1.2).

A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem salicylanu sodného CRL.

B. Roztok S, viz Zkoušky na čistotu, vyhovuje zkoušce na salicylany (2.3.1).

C. Vyhovuje zkoušce (b) na sodík (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Roztok S. 5,0 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R připravené z vody destilované R a zředí se stejným rozpouštědlem na 50 ml.

Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a není intenzivněji zbarven než porovnávací barevný roztok HŽ6 (2.2.2, Metoda II).

Kysele reagující látky. K 20 ml roztoku S se přidá 0,1 ml červeně fenolové RS; roztok je žlutý. Ke změně zbarvení indikátoru na červenofialové se spotřebují nejvýše 2,0 ml hydroxidu sodného 0,01 mol/l VS.

Chloridy (2.4.4). K 5 ml roztoku S se přidá 5 ml vody R a 10 ml kyseliny dusičné zředěné RS a zfíltruje se. 10 ml filtrátu se zředí vodou R na 15 ml. Tento roztok vyhovuje limitní zkoušce na chloridy (200 μg/g).

Sírany (2.4.13). 2,5 ml roztoku S se zředí vodou destilovanou R na 15 ml. Tento roztok vyhovuje limitní zkoušce na sírany (600 μg/g).

Těžké kovy (2.4.8). 1,5 g se rozpustí v 15 ml směsi objemových dílů vody R a lihu 96% R (5 + 10). 12 ml tohoto roztoku vyhovuje limitní zkoušce B na těžké kovy (20 μg/g). Porovnávací roztok se připraví zředěním základního roztoku olova (2 μg Pb/ml) připraveného zředěním základního roztoku olova (100 μg Pb/ml) směsí objemových dílů vody R a lihu 96% R (5 + 10).

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Stanovení obsahu

0,130 g se rozpustí ve 30 ml kyseliny octové bezvodé R a titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20).

1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l VS odpovídá 16,01 mg C7H5NaO3.

Uchovávání

Ve vzduchotěsných obalech, chráněn před světlem.

Natrii sulfas[image omitted]

Síran sodný

Synonyma. Natrium sulfuricum siccum, Natrii sulfas anhydricus

Na2SO4	Mr 142,04	CAS 7757-82-6

Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 99,0 % až 100,5 % Na2SO4.

Vlastnosti

Bílý hygroskopický prášek. Je snadno rozpustný ve vodě.

Zkoušky totožnosti

A. Vyhovuje zkouškám na sírany (2.3.1).

B. Vyhovuje zkouškám na sodík (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Roztok S. 2,2 g se rozpustí ve vodě destilované R a zředí se jí na 100 ml.

Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a bezbarvý (2.2.2, Metoda II).

Kysele nebo zásaditě reagující látky. K 10 ml roztoku S se přidá 0,1 ml modři bromthymolové RS1. Ke změně zbarvení indikátoru se spotřebuje nejvýše 0,5 ml hydroxidu sodného 0,01 mol/l VS nebo 0,5 ml kyseliny chlorovodíkové 0,01 mol/l VS.

Chloridy (2.4.4). 5 ml roztoku S se zředí vodou R na 15 ml. Tento roztok vyhovuje limitní zkoušce na chloridy (450 μg/g).

Arsen (2.4.2). 10 ml roztoku S vyhovuje limitní zkoušce A na arsen (5 μg/g).

Vápník (2.4.3). 10 ml roztoku S se zředí vodou destilovanou R na 15 ml. Tento roztok vyhovuje limitní zkoušce na vápník (450 μg/g).

Těžké kovy (2.4.8). 12 ml roztoku S vyhovuje limitní zkoušce A na těžké kovy (45 μg/g). K přípravě porovnávacího roztoku se použije základní roztok olova (1 μg Pb/ml).

Železo (2.4.9). 5 ml roztoku S se zředí vodou R na 10 ml. Tento roztok vyhovuje limitní zkoušce na železo (90 μg/g).

Hořčík. K 10 ml roztoku S se přidá 1 ml glycerolu 85% R 0,15 ml žluti titanové RS, 0,25 ml šťavelanu amonného RS, 5 ml hydroxidu sodného zředěného RS a protřepe se. Růžové zbarvení zkoušeného roztoku není intenzivnější než zbarvení porovnávacího roztoku připraveného současně stejným způsobem za použití směsi 5 ml základního roztoku hořčíku (10 μg Mg/ml) a 5 ml vody R (200 μg/g).

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 5,0 %; 1,000 g se suší v sušárně při 130 °C.

Stanovení obsahu

1,300 g se rozpustí v 50 ml vody R a tento roztok se nechá projít sloupcem katexu silně kyselého R rychlostí 4 ml/min. Sloupec se promyje vodou R (asi 300 ml), až se na neutralizaci 50 ml promývací tekutiny spotřebuje nejvýše 0,05 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS. K eluátu se přidá 0,1 ml oranže methylové RS jako indikátoru a titruje se hydroxidem sodným 1 mol/l VS.

1 ml hydroxidu sodného 1 mol/l VS odpovídá 71,0 mg Na2SO4.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech.

Natrii sulfas decahydricus[image omitted]

Dekahydrát síranu sodného

Synonymum. Natrium sulfuricum

Na2SO4 . 10H2O	Mr 322,19 Mr bezvodého 142,04	CAS 7727-73-3

Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 99,0 % až 100,5 % Na2SO4.

Vlastnosti

Bílý krystalický prášek nebo bezbarvé průsvitné krystaly. Je snadno rozpustný ve vodě, prakticky nerozpustný v lihu 96%, částečně se rozpouští ve vlastní krystalické vodě při asi 33 °C.

Zkoušky totožnosti

A. Vyhovuje zkouškám na sírany (2.3.1).

B. Vyhovuje zkouškám na sodík (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Roztok S. 5,0 g se rozpustí ve vodě destilované R a zředí se jí na 100 ml.

Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a bezbarvý (2.2.2, Metoda II).

Kysele nebo zásaditě reagující látky. K 10 ml roztoku S se přidá 0,1 ml modři bromthymolové RS1. Ke změně zbarvení indikátoru se spotřebuje nejvýše 0,5 ml hydroxidu sodného 0,01 mol/l VS nebo 0,5 ml kyseliny chlorovodíkové 0,01 mol/l VS.

Chloridy (2.4.4). 5 ml roztoku S se zředí vodou R na 15 ml. Tento roztok vyhovuje limitní zkoušce na chloridy (200 μg/g).

Arsen (2.4.2). 10 ml roztoku S vyhovuje limitní zkoušce A na arsen (2 μg/g).

Vápník (2.4.3). 10 ml roztoku S se zředí vodou destilovanou R na 15 ml. Tento roztok vyhovuje limitní zkoušce na vápník (200 μg/g).

Těžké kovy (2.4.8). 12 ml roztoku S vyhovuje limitní zkoušce A na těžké kovy (20 μg/g). K přípravě porovnávacího roztoku se použije základní roztok olova (1 μg Pb/ml).

Železo (2.4.9). 5 ml roztoku S se zředí vodou R na 10 ml. Tento roztok vyhovuje limitní zkoušce na železo (40 μg/g).

Hořčík. K 10 ml roztoku S se přidá 1 ml glycerolu 85% R, 0,15 ml žlutí titanové RS, 0,25 ml šťavelanu amonného RS, 5 ml hydroxidu sodného zředěného RS a protřepe se. Růžové zbarvení zkoušeného roztoku není intenzivnější než zbarvení porovnávacího roztoku připraveného současně stejným způsobem za použití směsi 5 ml základního roztoku hořčíku (10 μg Mg/ml) a 5 ml vody R (100 μg/g).

Ztráta sušením (2.2.32). 52,0 % až 57,0 %; 1,000 g se 1 h suší při 30 °C a potom při 130 °C.

Stanovení obsahu

3,000 g se rozpustí v 50 ml vody R a tento roztok se nechá projít sloupcem katexu silně kyselého R rychlostí 4 ml/min. Sloupec se promyje vodou R (asi 300 ml), až se na neutralizaci 50 ml promývací tekutiny spotřebuje nejvýše 0,05 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS. K eluátu se přidá 0,1 ml oranže methylové RS jako indikátoru a titruje se hydroxidem sodným 1 mol/l VS.

1 ml hydroxidu sodného 1 mol/l VS odpovídá 71,0 mg Na2SO4.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech.

Natrii sulfis [image omitted]

Siřičitan sodný

Synonymum. Natrii sulfis anhydricus

Na2SO3	Mr 126,04	CAS 7757-83-7

Obsahuje 95,0 % až 100,5 % sloučeniny Na2SO3.

Vlastnosti

Bílý prášek. Je snadno rozpustný ve vodě, velmi těžce rozpustný v lihu 96%.

Zkoušky totožnosti

A. Roztok S, viz Zkoušky na čistotu, je slabě zásaditý (2.2.4).

B. K 5 ml roztoku S se přidá 0,5 ml jodu 0,05 mol/l RS; roztok je bezbarvý a vyhovuje zkoušce (a) na sírany (2.3.1).

C. Roztok S vyhovuje zkoušce (a) na sodík (2.3.1).

D. Rozmezí pro stanovení obsahuje zároveň zkouškou totožnosti.

Zkoušky na čistotu

Roztok S. 5 g se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 100 ml.

Roztok S1. K 10,0 g se přidá 25 ml vody R, protřepává se až do rozpuštění většiny zkoušené látky, postupně a opatrně se přidá 15 ml kyseliny chlorovodíkové R a zahřeje se k varu. Po ochlazení se zředí vodou R na 100,0 ml.

Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a bezbarvý (2.2.2, Metoda I).

Thiosírany. K 2,00 g se přidá 100 ml vody R, protřepe se, přidá se 10 ml formaldehydu R, 10 ml kyseliny octové R a nechá se 5 min stát. Potom se přidá 0,5 ml škrobu RS a titruje se jodem 0,05 mol/l VS. Provede se slepá zkouška; rozdíl spotřeb mezi oběma titracemi je nejvýše 0,15 ml (0,1 %).

Železo (2.4.9). 10 ml roztoku Sl vyhovuje limitní zkoušce na železo (10 μg/g).

Selen. Ke 3,0 g se přidá 10 ml formaldehydu R, postupně a opatrně se přidají 2 ml kyseliny chlorovodíkové R a zahřívá se 20 min na vodní lázni. Růžové zbarvení roztoku není intenzivnější než zbarvení porovnávacího roztoku připraveného současně stejným způsobem za použití 1,0 g zkoušené látky, ke které bylo přidáno 0,2 ml základního roztoku selenu (100 μg Se/ml) (10 μg/g).

Zinek. Nejvýše 25 μg/g; stanoví se atomovou absorpční spektrometrií (2.2.23, Metoda I).

Zkoušený roztok. 2,0 ml roztoku Sl se zředí vodou R na 10,0 ml.

Porovnávací roztoky. Připraví se za použití základního roztoku zinku (100 μg Zn/ml) zředěného vodou R podle potřeby.

Měří se absorbance při 213,9 nm za použití zinkové lampy s dutou katodou jako zdroje záření a plamene vzduch-acetylen.

Těžké kovy (2.4.8) 12 ml roztoku Sl vyhovuje limitní zkoušce A na těžké kovy (10 μg/g). K přípravě porovnávacího roztoku se použije základní roztok olova (1 μg Pb/ml).

Stanovení obsahu

0,250 g se přenese do 500ml kuželové baňky obsahující 50,0 ml jodu 0,05 mol/l VS a protřepává se až do úplného rozpuštění Přidá se 1 ml škrobu RS a přebytek jodu se titruje thiosíranem sodným 0,1 mol/l VS. Provede se slepá zkouška.

1 ml jodu 0,05 mol/l VS odpovídá 6,30 mg Na2SO3.

Uchovávání

Ve vzduchotěsných obalech.

Natrii sulfis heptahydricus [image omitted]

Siřičitan sodný

Synonymum. Natrium sulfurosum

Na2SO3 . 7H2O	Mr 252,14	CAS 10102-15-5

Je to heptahydrát siřičitanu sodného. Obsahuje 48,0 % až 52,5 % sloučeniny Na2SO3.

Vlastnosti

Bezbarvé krystaly. Je snadno rozpustný ve vodě, velmi těžce rozpustný v lihu 96%.

Zkoušky totožnosti

A. Roztok S, viz Zkoušky na čistotu, je slabě zásaditý (2.2.4).

B. K 5 ml roztoku S se přidá 0,5 ml jodu 0,05 mol/l RS; roztok je bezbarvý a vyhovuje zkoušce (a) na sírany (2.3.1).

C. Roztok S vyhovuje zkoušce (a) na sodík (2.3.1).

D. Rozmezí pro stanovení obsahuje zároveň zkouškou totožnosti.

Zkoušky na čistotu

Roztok S. 10 g se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 100 ml.

Roztok S1. Ke 20,0 g se přidá 25 ml vody R a protřepává se až do rozpuštění většiny zkoušené látky, potom se postupně a opatrně přidá 15 ml kyseliny chlorovodíkové R a zahřeje se k varu. Po ochlazení se zředí vodou R na 100,0 ml.

Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a bezbarvý (2.2.2, Metoda I).

Thiosírany. K 4,00 g se přidá 100 ml vody R, protřepe se, přidá se 10 ml formaldehydu R, 10 ml kyseliny octové R a nechá se 5 min stát. Potom se přidá 0,5 ml škrobu RS a titruje se jodem 0,05 mol/l VS. Provede se slepá zkouška; rozdíl spotřeb mezi oběma titracemi je nejvýše 0,15 ml (0,05 %).

Železo (2.4.9). 10 ml roztoku S1 vyhovuje limitní zkoušce na železo (5 μg/g).

Selen. K 6,0 g se přidá 10 ml formaldehydu RS, postupně a opatrně se přidají 2 ml kyseliny chlorovodíkové R a zahřívá se 20 min na vodní lázni. Růžové zbarvení roztoku není intenzivnější než zbarvení porovnávacího roztoku připraveného současně stejným způsobem za použití 2,0 g zkoušené látky, ke které bylo přidáno 0,2 ml základního roztoku selenu (100 μg Se/ml) (5 μg/g).

Zinek. Nejvýše 12 μg/g; stanoví se atomovou absorpční spektrometrií (2.2.23, Metoda I).

Zkoušený roztok. 2,0 ml roztoku S1 se zředí vodou R na 10,0 ml.

Porovnávací roztoky. Připraví se za použití základního roztoku zinku (100 μg Zn/ml) zředěného vodou R podle potřeby.

Měří se absorbance při 213,9 nm za použití zinkové lampy s dutou katodou jako zdroje záření a plamene vzduch-acetylen.

Těžké kovy (2.4.8). 12 ml roztoku S1 vyhovuje limitní zkoušce A na těžké kovy (5 μg/g). K přípravě porovnávacího roztoku se použije základní roztok olova (1 μg Pb/ml).

Stanovení obsahu

0,500 g se přenese do 500ml kuželové baňky obsahující 50,0 ml jodu 0,05 mol/l VS a protřepává se až do úplného rozpuštění. Přidá se 1 ml škrobu RS a přebytek jodu se titruje thiosíranem sodným 0,1 mol/l VS. Provede se slepá zkouška.

1 ml jodu 0,05 mol/l VS odpovídá 6,30 mg Na2SO3.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech.

Natrii tetraboras [image omitted]

Tetraboritan sodný

Synonyma. Borax, Natrium tetraboricum

Na2B4O7 . 10H2O	Mr 381,37 Mr bezvodého 201,22	CAS 1303-96-4

Je to dekahydrát tetraboritanu disodného. Obsahuje 99,0 % až 103,0 % sloučeniny Na2B4O7 . 10H2O.

Vlastnosti

Bílý krystalický prášek nebo bezbarvé krystalky nebo krystalická zvětrávající hmota. Je dobře rozpustný ve vodě, velmi snadno rozpustný ve vroucí vodě, snadno rozpustný v glycerolu.

Zkoušky totožnosti

A. K 1 ml roztoku S, viz Zkoušky na čistotu, se přidá 0,1 ml kyseliny sírové R, 5 ml methanolu R a zapálí se. Plamen má zelený okraj.

B. K 5 ml roztoku S se přidá 0,1 ml fenolftaleinu RS. Roztok se zbarví červeně. Po přidání 5 ml glycerolu (85%) R barva zmizí.

C. Roztok S vyhovuje zkoušce na sodík (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Roztok S. 4,0 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R připravené z vody destilované R a zředí se stejným rozpouštědlem na 100 ml.

Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a bezbarvý (2.2.2, Metoda II).

Hodnota pH (2.2.3). 9,0 až 9,6; měří se roztok S.

Sírany (2.4.13). 15 ml roztoku S vyhovuje limitní zkoušce na sírany (50 μg/g). Porovnávací roztok se připraví za použití směsi 3 ml základního roztoku síranů (10 μg SO (ml) a 12 ml vody destilované R.

Amonium (2.4.1). 6 ml roztoku S se zředí vodou R na 14 ml. Tento roztok vyhovuje limitní zkoušce na amonium (10 μg/g). Porovnávací roztok se připraví za použití směsi 2,5 ml základního roztoku amonia (1 μg NH/ml) a 7,5 ml vody R.

Arsen (2.4.2). 5 ml roztoku S vyhovuje limitní zkoušce A na arsen (5 μg/g).

Vápník (2.4.3). 15 ml roztoku S vyhovuje limitní zkoušce na vápník (100 μg/g). Porovnávací roztok se připraví za použití směsi 6 ml základního roztoku vápníku (10 μg Ca/ml) a 9 ml vody destilované R.

Těžké kovy (2.4.8). 12 ml roztoku S vyhovuje limitní zkoušce A na těžké kovy (25 μg/g). K přípravě porovnávacího roztoku se použije základní roztok olova (1 μg Pb/ml).

Stanovení obsahu

20 g mannitolu R se rozpustí, je-li třeba zahřátím, ve 100 ml vody R. Po ochlazení se přidá 0,5 ml fenolftaleinu RS a neutralizuje se hydroxidem sodným 0,1 mol/l VS do vzniku růžového zbarvení. K tomuto roztoku se přidají 3,00 g zkoušené látky a zahřívá se do úplného rozpuštění. Po ochlazení se titruje hydroxidem sodným 1 mol/l VS opět do vzniku růžového zbarvení.

1 ml hydroxidu sodného 1 mol/l VS odpovídá 0,1907 g Na2B4O7 . 10H2O.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech.

Natrii thiosulfas[image omitted]

Thiosíran sodný

Synonymum. Natrium thiosulfuricum

Na2S2O3 . 5H2O	Mr 248,17	CAS 10102-17-7

Je to pentahydrát thiosíranu sodného. Obsahuje 99,0 % až 101,0 % Na2S2O3 . 5H2O.

Vlastnosti

Bezbarvé průsvitné krystaly, zvětrávající na suchém vzduchu. Je velmi snadno rozpustný ve vodě, prakticky nerozpustný v lihu 96%. Částečně se rozpouští ve vlastní krystalické vodě při asi 49 °C.

Zkoušky totožnosti

A. Odbarvuje jod RS.

B. K 0,5 ml roztoku S, viz Zkoušky na čistotu, se přidá 0,5 ml vody R a 2 ml dusičnanu stříbrného RS2; tvoří se bílá sraženina, jejíž zbarvení se rychle mění na nažloutlé a potom na černé.

C. K 2,5 ml roztoku S se přidá 2,5 ml vody R a 1 ml kyseliny chlorovodíkové R; vysráží se síra a tvoří se plyn, který barví papír škrobový s jodičnanem draselným R na modro.

D. 1 ml roztoku S vyhovuje zkoušce (a) na sodík (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Roztok S. 10,0 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R připravené z vody destilované R a zředí se stejným rozpouštědlem na 100 ml.

Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a bezbarvý (2.2.2, Metoda II).

Hodnota pH (2.2.3). 6,0 až 8,4; měří se roztok S.

Chloridy (2.4.4). K 5 ml roztoku S se přidá 15 ml kyseliny dusičné zředěné RS a 3 min až 4 min se mírně vaří. Po ochlazení se zfiltruje a filtrát se zředí vodou R na 25 ml. 12,5 ml roztoku se zředí vodou R na 15 ml. Tento roztok vyhovuje limitní zkoušce na chloridy (200 μg/g).

Sírany a siřičitany. 2,5 ml roztoku S se zředí vodou destilovanou R na 10 ml. Ke 3 ml tohoto roztoku se nejdříve přidají 2 ml jodu RS a potom se přidává jod RS po kapkách do vzniku velmi slabého stálého žlutého zbarvení. Roztok se zředí vodou destilovanou R na 15 ml. Tento roztok vyhovuje limitní zkoušce na sírany (2.4.13) (0,2 %).

Sulfidy. K 10 ml roztoku S se přidá 0,05 ml čerstvě připraveného roztoku nitroprussidu sodného R (50 g/l); roztok se nezbarví fialově.

Těžké kovy. K 10 ml roztoku S se přidá 0,05 ml sulfidu sodného RS a nechá se 2 min stát; hnědé zbarvení roztoku není intenzivnější než porovnávací roztok připravený současně stejným způsobem za použití 10 ml základního roztoku olova (1 μg Pb/ml) (10 μg/g).

Stanovení obsahu

0,500 g se rozpustí ve 20 ml vody R a titruje se jodem 0,05 mol/l VS za použití 1 ml škrobu RS jako indikátoru přidaného před koncem titrace.

1 ml jodu 0,05 mol/l VS odpovídá 24,82 mg Na2S2O3 . 5H2O.

Uchovávání

Ve vzduchotěsných obalech.

† Natrii valproas [image omitted]

Sodná sůl kyseliny valproové

[image omitted]

C8H15NaO2	Mr 166,20	CAS 1069-66-5

Je to sodná sůl kyseliny 2-propylvalerové. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 98,5 % až 101,0 % sloučeniny C8H15NaO2.

Vlastnosti

Bílý nebo téměř bílý krystalický hygroskopický prášek. Je velmi snadno rozpustná ve vodě a v lihu 96%, prakticky nerozpustná v etheru.

Zkoušky totožnosti

A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem sodné soli kyseliny valproové CRL. Pokud se spektrum zkoušené látky získané v pevném stavu liší od spektra referenční látky, zaznamená se spektrum tablety připravené z bromidu draselného R a 50 μl roztoku zkoušené látky v methanolu R (100 g/l), který se odpaří ve vakuu. Tablety se měří ihned po přípravě.

B. Hodnotí se chromatogramy získané při zkoušce Příbuzné látky, viz Zkoušky na čistotu. Retenční čas hlavního píku na chromatogramu zkoušeného roztoku (c) odpovídá retenčnímu času hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku.

C. 2 ml roztoku S, viz Zkoušky na čistotu, vyhovují zkoušce (a) na sodík (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Roztok S. 1,25 g se rozpustí ve 20 ml vody destilované R v dělicí nálevce, přidá se 5 ml kyseliny dusičné zředěné RS a protřepe se. Směs se nechá 12 h stát; použije se spodní vrstva.

Vzhled roztoku. 2,0 g se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 10 ml. Tento roztok neopalizuje intenzivněji než porovnávací suspenze II (2.2.1) a není intenzivněji zbarven než porovnávací barevný roztok Ž6 (2.2.2, Metoda II).

Kysele nebo zásaditě reagující látky. 1,0 g se rozpustí v 10 ml vody R a přidá se 0,1 ml fenolftaleinu RS. Na změnu zbarvení indikátoru se spotřebuje nejvýše 0,75 ml kyseliny chlorovodíkové 0,1 mol/l VS nebo 0,75 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS.

Příbuzné látky. Provede se plynová chromatografie (2.2.28) za použití kyseliny máselné R jako vnitřního standardu.

Roztok vnitřního standardu. 20 mg kyseliny máselné R se rozpustí v etheru R a zředí se jím na 100 ml.

Zkoušený roztok (a). 0,500 g se rozpustí v 10 ml vody R, přidá se 5 ml kyseliny sírové zředěné RS a vytřepe se třikrát 20 ml etheru R. Ke spojeným etherovým výtřepkům se přidá 10,0 ml roztoku vnitřního standardu, protřepe se síranem sodným bezvodým R a zfiltruje se. Filtrát se odpaří za použití rotační vakuové odparky při teplotě nepřevyšující 30 °C na objem asi 10 ml.

Zkoušený roztok (b). 40 mg se rozpustí ve 100 ml vody R. S 10 ml tohoto roztoku se postupuje stejně jako u zkoušeného roztoku (a).

Zkoušený roztok (c). 40 mg se rozpustí ve 100 ml vody R. K 10 ml tohoto roztoku se přidá 0,5 ml kyseliny sírové zředěné RS a vytřepe se třikrát 5 ml etheru R. Spojené etherové výtřepky se protřepou se síranem sodným bezvodým R, zfiltrují se a filtrát se odpaří za použití rotační vakuové odparky při teplotě nepřevyšující 30 °C na objem asi 10 ml.

Porovnávací roztok. Připraví se stejným způsobem jako zkoušený roztok (c) za použití sodné soli kyseliny valproové CRL.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

• kolony z borosilikátového skla délky 2,6 m a vnitřního průměru 2 mm naplněné křemelinou silanizovanou pro plynovou chromatografii R2, impregnovanou 5 % makrogolu 20 000 2-nitrotereftalatu R a 1 % kyseliny fosforečné R,

• dusíku pro chromatografii R jako nosného plynu při průtokové rychlosti 20 ml/min,

• plamenoionizačního detektoru.

Teplota kolony se udržuje při 150 °C až 170 °C tak, aby se získal retenční čas pro hlavní pík (kyselina valproová) asi 12 min. Teplota dávkovacího prostoru se udržuje při 200 °C a teplota detektoru se udržuje při 300 °C. Doporučuje se použít elektronický integrátor. Zaznamená se chromatogram odpovídající 2,5násobku retenčního času kyseliny valproové. Citlivost se nastaví tak, aby výška píku odpovídajícího kyselině máselné na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) nebyla menší než 70 % celé stupnice zapisovače. Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) rozlišení mezi píkem vnitřního standardu a hlavním píkem není menší než 12. Na chromatogramu zkoušeného roztoku (a) součet ploch všech píků, kromě hlavního píku, píku rozpouštědla a píku vnitřního standardu, není větší než plocha píku vnitřního standardu (0,4 %). K píku rozpouštědla a k píkům, jejichž plocha je menší než 1 % plochy píku vnitřního standardu, se nepřihlíží.

Chloridy (2.4.4). K 5 ml roztoku S se přidá 10 ml vody R. Roztok vyhovuje limitní zkoušce na chloridy (200 μg/g).

Sírany (2.4.13). Roztok S vyhovuje limitní zkoušce na sírany (200 μg/g).

Těžké kovy (2.4.8). 1,0 g vyhovuje limitní zkoušce C na těžké kovy (20 μg/g). K přípravě porovnávacího roztoku se použijí 2 ml základního roztoku olova (10 μg Pb/ml).

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 2,0 %; 1,000 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Stanovení obsahu

0,1500 g se rozpustí ve 25 ml kyseliny octové ledové R a titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20).

1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l VS odpovídá 16,62 mg C8H15NaO2.

Uchovávání

Ve vzduchotěsných obalech.

Separandum.

† Neomycini sulfas[image omitted]

Neomyciniumsulfat

Synonymum. Neomycinium sulfuricum

[image omitted]

C23H46N6O13 . nH2SO4	Mr 614,65 (báze)	CAS 1405-10-3

Je to směs síranů látek produkovaných vybranými kmeny Streptomyces fradiae nebo získaných jiným způsobem. Hlavní složkou je 0-2,6-diamino-2,6-dideoxy-α-D-glukopyranosyl-(1→4)-O-[O-2,6-diamino-2,6-dideoxy-ß-L-idopyranosyl-(1→3)-ß-D-ribo-furanosyl-(1→5)]-2-deoxy-D-streptamoniumsulfat (neomycin B).

Počítáno na vysušenou látku, účinnost je nejméně 680 m.j. v miligramu.

Vlastnosti

Bílý nebo nažloutlý hygroskopický prášek. Je velmi snadno rozpustný ve vodě, velmi těžce rozpustný v lihu 96%, prakticky nerozpustný v acetonu a v etheru.

Zkoušky totožnosti

A. Zkouška Neomycin C, viz Zkoušky na čistotu, je zároveň zkouškou totožnosti.

B. Vyhovuje zkoušce (a) na sírany (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Hodnota pH (2.2.3). 5,0 až 7,5; měří se následující roztok: 0,1 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředí se jí na 10 ml.

Specifická optická otáčivost (2.2.7). +53,5° až +59,0°, počítáno na vysušenou látku. Měří se roztok připravený rozpuštěním 1,00 g ve vodě R a zředěním stejným rozpouštědlem na 10,0 ml.

Neamin. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu H R. Zkoušený roztok. 0,250 g se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 10,0 ml.

Porovnávací roztok (a). 0,5 mg neaminu CRL se rozpustí v 1,0 ml vody R

Porovnávací roztok (b). Smíchá se 0,5 ml zkoušeného roztoku s 0,5 ml porovnávacího roztoku (a).

Na vrstvu se nanese odděleně v 5mm proužcích po 5 μl každého roztoku. Proužky se vysuší a vyvíjí se směsí objemových dílů dichlormethanu R amoniaku 26 % R a methanolu R (10 + 20 + 30) po dráze nejméně 8 cm. Vrstva se suší 10 min při 100 °C až 105 °C, postříká se zkoumadlem ninhydrinovým s chloridem cínatým R a 15 min se zahřívá při 110 °C. Potom se vrstva znovu postříká stejným zkoumadlem a zahřívá se 15 min při 110 °C. Na chromatogramu zkoušeného roztoku není žádná skvrna odpovídající neaminu intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (2 %). Zkoušku lze hodnotit, jestliže jsou na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) dvě zřetelně oddělené hlavní skvrny.

Neomycin C. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy vhodného silikagelu.

Zkoušený roztok. 40 mg se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 5,0 ml.

Porovnávací roztok (a). 30 mg framycetiniumsulfatu CRL se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 25,0 ml.

Porovnávací roztok (b). 5,0 ml porovnávacího roztoku (a) se zředí vodou R na 25,0 ml.

Porovnávací roztok (c). 40 mg neomyciniumsulfatu CRL se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 5,0 ml.

Na vrstvu se nanese odděleně v 5mm proužcích po 5 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů methanolu R a roztoku chloridu sodného R (200 g/l) (20 + 80) po dráze nejméně 12 cm. Vrstva se suší 10 min při 100 °C až 105 °C, postříká se ninhydrinem RS1 a zahřívá se 10 min při 100 °C až 105 °C. Na chromatogramu zkoušeného roztoku hlavní skvrna odpovídá polohou, barvou a velikostí hlavní skvrně získané na porovnávacím roztoku (c); skvrna neomycinu C s hodnotou RF o málo nižší, než je hodnota hlavní skvrny, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (15 %), ale je intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (3 %). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) je patrna skvrna s hodnotou RF o málo nižší, než je hodnota RF hlavní skvrny. Sírany. 27,0 % až 31,0 % (SO4), počítáno na vysušenou látku. 0,250 g se rozpustí ve 100 ml vody R a amoniakem 26% R se upraví pH roztoku na hodnotu 11. Přidá se 10,0 ml chloridu barnatého 0,1 mol/l VS a asi 0,5 mg ftaleinpurpuru R a titruje se edetanem disodným 0,1 mol/l VS. Když se začíná barva roztoku měnit, přidá se 50 ml lihu 96% R a pokračuje se v titraci, dokud nezmizí fialově modré zbarvení.

1 ml chloridu barnatého 0,1 mol/l VS odpovídá 9,606 mg síranů (SO4).

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 8,0 %; 1,00 g se suší 3 h nad oxidem fosforečným R při 60 °C a tlaku nepřevyšujícím 0,7 kPa.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 1,0 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení účinnosti

Provede se mikrobiologické stanovení účinnosti antibiotik (2.7.2) za použití neomyciniumsulfatu CRL jako referenční látky.

Uchovávání

Ve vzduchotěsných obalech, chráněn před světlem.

Separandum.

Nečistoty

[image omitted]

A. neomycin C,

[image omitted]

B. neamin.

†† Neostigmini bromidum[image omitted]

Neostigminiumbromid

Synonymum. Neostigminium bromatum

[image omitted]

C12H19BrN2O2	Mr 303,20	CAS 114-80-7

Je to 3-(dimethylkarbamoyloxy)fenyltrimethylamoniumbromid. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 98,5 % až 101,0 % sloučeniny C12H19BrN2O2.

Vlastnosti

Bílý krystalický prášek nebo bezbarvé krystaly. Je hygroskopický, velmi snadno rozpustný ve vodě, snadno rozpustný v lihu 96%.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: B a D.

Alternativní sestava zkoušek: A, C a D, viz Obecné zásady (1.2).

A. 20 mg se rozpustí v kyselině sírové 0,5 mol/l RS a zředí se jí na 100,0 ml. Měří se absorbance (2.2.25) při 230 nm až 350 nm; roztok vykazuje dvě absorpční maxima, při 260 nm a 266 nm. Specifická absorbance v maximu při 260 nm je asi 16 a v maximu při 266 nm je asi 14.

B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem neostigminiumbromidu CRL.

C. Asi 50 mg se zahřívá 3 min na vodní lázni ve směsi 0,4 g hydroxidu draselného R a 2 ml lihu 96% R; nahradí se odpařený líh. Po ochlazení se přidají 2 ml vody R a 2 ml kyseliny diazobenzensulfonové RS1; vzniká oranžovočervené zabarvení.

D. Vyhovuje zkouškám na bromidy (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Roztok S. 2,5 g se rozpustí ve vodě destilované R a zředí se jí na 50 ml.

Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a bezbarvý (2.2.2, Metoda II).

(3-Hydroxyfenyl)trimethylamoniumbromid. 50 mg se rozpustí ve směsi 1 ml uhličitanu sodného RS a 9 ml vody R. Absorbance (2.2.25) měřená ihned po přípravě roztoku při 294 nm není větší než 0,25.

Sírany (2.4.13). 15 ml roztoku S vyhovuje limitní zkoušce na sírany (200 μg/g).

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 1,0 %; 1,000 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

0,225 g se rozpustí ve 2 ml kyseliny mravenčí bezvodé R, přidá se 50 ml acetanhydridu R a titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20). 1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l VS odpovídá 30,32 mg C12H19BrN2O2.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.

Venenum.

Nečistoty

[image omitted]

A. (3-hydroxyfenyl)trimethylamoniumbromid.

†† Neostigmini metilsulfas [image omitted]

Neostigminiummethylsulfat

Synonymum. Neostigminium methylsulfuricum

[image omitted]

C13H22N2O6S	Mr 334,39	CAS 51-60-5

Je to 3-(dimethylkarbamoyloxy)fenyltrimethylamoniummethylsulfat. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 98,5 % až 101,0 % sloučeniny C13H22N2O6S.

Vlastnosti

Bílý krystalický prášek nebo bezbarvé krystaly. Je hygroskopický, velmi snadno rozpustný ve vodě, snadno rozpustný v lihu 96%, prakticky nerozpustný v etheru.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: A a C.

Alternativní sestava zkoušek: A, B, D a E, viz Obecné zásady (1.2).

A. Teplota tání (2.2.14). 144 °C až 149 °C.

B. 50 mg se rozpustí v kyselině sírové 0,5 mol/l RS a zředí se jí na 100,0 ml. Měří se absorbance (2.2.25) při 230 nm až 350 nm; roztok vykazuje dvě absorpční maxima, při 261 nm a 267 nm. Poměr absorbance v maximu při 267 nm k absorbanci v maximu při 261 nm je 0,84 až 0,87. Totožnost lze hodnotit, jestliže ve zkoušce Rozlišovací schopnost (2.2.25) není poměr absorbanci menší než 1,9.

C. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) tablety zkoušené látky se shoduje se spektrem tablety neostigminiummethylsulfatu CRL.

D. 50 mg se zahřívá 3 min na vodní lázni ve směsi 0,4 g hydroxidu draselného R a 2 ml lihu 96% R; nahradí se odpařený líh. Po ochlazení se přidají 2 ml vody R a 2 ml kyseliny diazobenzensulfonové RS1; vzniká oranžovočervené zabarvení.

E. 0,1 g se rozpustí v 5 ml vody destilované R a přidá se 1 ml chloridu barnatého RS1; nevzniká žádná sraženina. Přidají se 2 ml kyseliny chlorovodíkové R a 10 min se zahřívá ve vodní lázni; vznikne jemná bílá sraženina.

Zkoušky na čistotu

Roztok S. 2,5 g se rozpustí ve vodě destilované R a zředí se jí na 50 ml.

Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a bezbarvý (2.2.2, Metoda II).

Kysele nebo zásaditě reagující látky. Ke 4,0 ml roztoku S se přidá 6,0 ml vody R a 0,1 ml fenolftaleinu RS1; roztok je bezbarvý. Přidá se 0,3 ml hydroxidu sodného 0,01 mol/l VS; roztok je červený. Přidá se 0,4 ml kyseliny chlorovodíkové 0,01 mol/l VS; roztok je bezbarvý. Přidá se 0,1 ml červeně methylové RS; roztok je červený nebo žlutočervený.

(3-Hydroxyfenyl)trimethylamoniummethylsulfat. 50 mg se rozpustí ve směsi 1 ml uhličitanu sodného RS a 9 ml vody R. Absorbance (2.2.25) měřená ihned po přípravě roztoku při 294 nm není větší než 0,20.

Sírany (2.4.13). 15 ml roztoku S vyhovuje limitní zkoušce na sírany (200 μg/g).

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

0,300 g se rozpustí ve 150 ml vody R, přidá se 100 ml hydroxidu sodného zředěného RS a destiluje se. Destilát se jímá do 40 ml roztoku kyseliny borité R (40 g/l). Destiluje se až k celkovému objemu v nádobce asi 250 ml a destilát se titruje kyselinou chlorovodíkovou 0,1 mol/l VS za použití 0,25 ml červeně methylové RS jako indikátoru. Provede se slepá zkouška.

1 ml kyseliny chlorovodíkové 0,1 mol/l VS odpovídá 33,44 mg C13H22N2O6S.

Uchovávání

Ve vzduchotěsných obalech, chráněn před světlem.

Venenum.

† Nicethamidum [image omitted]

Nikethamid

[image omitted]

C10H14N2O	Mr 178,23	CAS 59-26-7

Je to diethylamid kyseliny 3-pyridinkarboxylové. Počítáno na bezvodou látku, obsahuje 99,0 % až 101,0 % sloučeniny C10H14N2O.

Vlastnosti

Olejovitá kapalina nebo krystalická hmota, bezbarvá nebo slabě nažloutlá. Je mísitelný s vodou, s lihem 96% a s etherem.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: A a B.

Alternativní sestava zkoušek: A, C a D, viz Obecné zásady (1.2).

A. 0,15 g se rozpustí v kyselině chlorovodíkové 0,01 mol/l RS a zředí se jí na 100,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí kyselinou chlorovodíkovou 0,01 mol/l RS na 100,0 ml. Měří se absorbance (2.2.25) při 230 nm až 350 nm ve 2cm vrstvě; roztok vykazuje absorpční maximum při 263 nm. Specifická absorbance v maximu je asi 285.

B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem nikethamidu CRL.

C. 0,1 g se zahřívá s 1 ml hydroxidu sodného zředěného RS. Postupně se uvolňuje diethylamin charakteristického pachu zbarvující papír červený lakmusový R modře.

D. 1 ml roztoku S, viz Zkoušky na čistotu, se zředí vodou R na 250 ml. Ke 2 ml tohoto roztoku se přidají 2 ml bromkyanu RS, 3 ml roztoku anilinu R (25 g/l) a protřepe se; vzniká žluté zbarvení.

Zkoušky na čistotu

Roztok S. 2,5 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředí se jí na 10 ml.

Vzhled. Zkoušená látka je kapalina nebo mírným zahřátím vzniklá kapalina, která je čirá (2.2.1) a není zbarvena intenzivněji než porovnávací barevný roztok Ž5 (2.2.2, Metoda II).

Hodnota pH (2.2.3). 6,0 až 7,8; měří se roztok S.

Index lomu (2.2.6). 1,524 až 1,526.

Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu GF254 R.

Zkoušený roztok. 0,4 g se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml.

Porovnávací roztok (a). 40 mg ethylnikotinamidu CRL se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 100 ml.

Porovnávací roztok (b). 1 ml porovnávacího roztoku (a) se zředí methanolem R na 10 ml.

Na vrstvu se odděleně nanese po 10 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů 1-propanolu R a chloroformu R (25 + 75) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Na chromatogramu zkoušeného roztoku není žádná skvrna odpovídající ethylnikotinamidu intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (1,0 %) a žádná skvrna, kromě hlavní skvrny a skvrny odpovídající ethylnikotinamidu, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,1 %).

Těžké kovy (2.4.8). 10 ml roztoku S se zředí vodou R na 25 ml. 12 ml tohoto roztoku vyhovuje limitní zkoušce A na těžké kovy (10 μg/g). K přípravě porovnávacího roztoku se použije základní roztok olova (1 μg Pb/ml).

Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Nejvýše 0,3 %; stanoví se s 2,000 g zkoušené látky. Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu