Vyhláška Ministerstva zdravotnictví, kterou se stanoví požadavky na jakost, postup při přípravě, zkoušení, uchovávání a dávkování léčiv (Český lékopis 1997)

0,150 g se rozpustí ve směsi 5 ml acetanhydridu R a 20 ml kyseliny octové bezvodé R a titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20).

1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l VS odpovídá 17,82 mg C10H14N2O.

Uchovávání

Separandum.

† Niclosamidum[image omitted]

Niklosamid

Synonymum. Niclosamidum anhydricum

[image omitted]

C13H8Cl2N2O4	Mr 327,12	CAS 50-65-7

Je to N-(2-chlor-4-nitrofenyl)-5-chlorsalicylamid. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 98,0 % až 101,0 % sloučeniny C13H8Cl2N2O4.

Vlastnosti

Slabě nažloutlé nebo nažloutlé jemné krystaly. Je prakticky nerozpustný ve vodě, mírně rozpustný v acetonu, těžce rozpustný v ethanolu.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: B a E.

Alternativní sestava zkoušek: A, C, D a E, viz Obecné zásady (1.2).

A. Teplota tání (2.2.14). 227 °C až 232 °C.

B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem niklosamidu CRL. Měří se tablety obsahující asi 0,5 mg látky a 0,3 g bromidu draselného R.

C. K 50 mg se přidá 5 ml kyseliny chlorovodíkové 1 mol/l RS a 0,1 g zinku práškového R, zahřívá se 10 min ve vodní lázni, ochladí se a zfiltruje. K filtrátu se přidá 1 ml roztoku dusitanu sodného R (5 g/l) a nechá se 3 min stát. Potom se přidají 2 ml roztoku amidosíranu amonného R (20 g/l), protřepe se, nechá se 3 min stát, přidají se 2 ml roztoku naftylethylendiamoniumdichloridu R (5 g/l); vznikne fialové zbarvení.

D. Zkoušená látka na měděném drátku zbarví nesvítivý plamen zeleně.

E. Zkouška Ztráta sušením, viz Zkoušky na čistotu, je zároveň zkouškou totožnosti.

Zkoušky na čistotu

Příbuzné látky. Stanoví se kapalinovou chromatografií (2.2.29).

Zkoušený roztok. 50 mg se rozpustí mírným zahřátím v methanolu R ochladí se a zředí se stejným rozpouštědlem na 50,0 ml.

Porovnávací roztok. 1,0 ml zkoušeného roztoku se zředí acetonitrilem R na 100,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí acetonitrilem R na 20,0 ml.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

• nerezové ocelové kolony délky 0,125 m a vnitřního průměru 4 mm naplněné silikagelem oktadecylsilanizovaným pro chromatografii R (5 μm),

• mobilní fáze, kterou je směs stejných objemových dílů acetonitrilu R a roztoku obsahujícího 2 g/l dihydrogenfosforečnanu draselného R, 1 g/l hydrogenfosforečnanu sodného R a 2 g/l tetrabutylamoniumhydrogensulfatu R. Průtoková rychlost je 1 ml/min,

• spektrofotometrického detektoru, 230 nm.

Nastaví se citlivost detektoru tak, aby výška píku odpovídajícího niklosamidu na chromatogramu porovnávacího roztoku nebyla menší než 20 % celé stupnice zapisovače.

Nastříkne se po 20 μl obou roztoků a chromatogramy se zaznamenávají po dobu odpovídající dvojnásobku retenčního času niklosamidu. Na chromatogramu zkoušeného roztoku součet ploch píků, kromě píku niklosamidu a píku rozpouštědla, není větší než čtyřnásobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (0,2 %). Nepřihlíží se k píkům s plochou menší než 10 % plochy píku niklosamidu na chromatogramu porovnávacího roztoku.

Kyselina 5-chlorsalicylová.

Zkoušený roztok. K 1,0 g se přidá 15 ml vody R, 2 min se vaří, ochladí se, zfiltruje se membránovým filtrem (velikost pórů 0,45 μm), filtr se promyje, filtrát a promývací tekutina se spojí a zředí se vodou R na 20,0 ml.

Porovnávací roztok. 30 mg kyseliny 5-chlorsalicylové R se rozpustí ve 20 ml methanolu R a zředí se vodou R na 100,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí vodou R na 100,0 ml.

K 10,0 ml zkoušeného roztoku a k 10,0 ml porovnávacího roztoku se přidá po 0,1 ml chloridu železitého RS2. Vzniklé fialové zbarvení zkoušeného roztoku není intenzivnější než zbarvení porovnávacího roztoku (60 μg/g).

2-Chlor-4-nitroanilin.

Zkoušený roztok. K 0,250 g se přidá 5 ml methanolu R, zahřeje se k varu, ochladí se, přidá se 45 ml kyseliny chlorovodíkové 1 mol/l RS, opět se zahřeje k varu, ochladí se, zfiltruje a filtrát se zředí kyselinou chlorovodíkovou 1 mol/l RS na 50,0 ml.

Porovnávací roztok. 50 mg chlornitroanilinu R se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 100,0 ml. 1,0 ml roztoku se zředí methanolem R na 100,0 ml. 2,0 ml tohoto roztoku se zředí kyselinou chlorovodíkovou 1 mol/l RS na 20,0 ml.

K 10,0 ml zkoušeného roztoku a k 10,0 ml porovnávacího roztoku se přidá po 0,5 ml roztoku dusitanu sodného R (5 g/l) a nechá se 3 min stát. Potom se přidá 1 ml roztoku amidosíranu amonného R (20 g/l), protřepe se, nechá se 3 min stát, přidá se 1 ml roztoku naftylethylendiamoniumdichloridu R (5 g/l); vzniklé růžovofialové zbarvení zkoušeného roztoku není intenzivnější než zbarvení porovnávacího roztoku (100 μg/g).

Chloridy (2.4.4). Ke 2 g se přidá směs 1,2 ml kyseliny octové R a 40 ml vody R, 2 min se vaří, ochladí se a zfiltruje. 2 ml filtrátu se zředí vodou R na 15 ml. Tento roztok vyhovuje limitní zkoušce na chloridy (500 μg/g).

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší 4 h v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %, stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

0,3000 g se rozpustí v 80 ml směsi stejných objemových dílů acetonu R a methanolu R a titruje se tetrabutylammoniumhydroxidem 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20).

1 ml tetrabutylammoniumhydroxidu 0,1 mol/l VS odpovídá 32,71 g C13H8Cl2N2O4.

Uchovávání

Ve vzduchotěsných obalech, chráněn před světlem

Separandum.

† Niclosamidum monohydricum [image omitted]

Monohydrát niklosamidu

[image omitted]

C13H8Cl2N2O4 . H2O	Mr 345,14	CAS 73360-56-2

Je to monohydrát N-(2-chlor-4-nitrofenyl)-5-chlorsalicylamidu. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 98,0 % až 101,0 % sloučeniny C13H8Cl2N2O4.

Vlastnosti

Nažloutlé jemné krystaly. Je prakticky nerozpustný ve vodě, mírně rozpustný v acetonu, těžce rozpustný v ethanolu.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: B a E.

Alternativní sestava zkoušek: A, C, D a E, viz Obecné zásady (1.2).

A. Teplota tání (2.2.14). 227 °C až 232 °C, před stanovením se látka 4 h suší při 100 °C až 105 °C.

B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem niklosamidu CRL. Zkoušená látka se před měřením suší 4 h při 100 °C až 105 °C. Měří se tablety obsahující asi 0,5 mg látky a 0,3 g bromidu draselného R.

C. K 50 mg se přidá 5 ml kyseliny chlorovodíkové 1 mol/l RS a 0,1 g zinku práškového R, zahřívá se 10 min ve vodní lázni, ochladí se a zfiltruje. K filtrátu se přidá 1 ml roztoku dusitanu sodné ho R (5 g/l) a nechá se 3 min stát. Potom se přidají 2 ml roztoku amidosíranu amonného R (20 g/l), protřepe se, nechá se 3 min stát, přidají se 2 ml roztoku naftylethylendiamoniumdichloridu R (5 g/l); vznikne fialové zbarvení.

D. Zkoušená látka na měděném drátku zbarví nesvítivý plamen zeleně.

E. Zkouška Ztráta sušením, viz Zkoušky na čistotu, je zároveň zkouškou totožnosti.

Zkoušky na čistotu

Příbuzné látky. Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29).

Zkoušený roztok. 50 mg se rozpustí mírným zahřátím v methanolu R, ochladí se a zředí se stejným rozpouštědlem na 50,0 ml.

Porovnávací roztok. 1,0 ml zkoušeného roztoku se zředí acetonitrilem R na 100,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí acetonitrilem R na 20,0 ml.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

• nerezové ocelové kolony délky 0,125 m a vnitřního průměru 4 mm naplněné silikagelem oktadecylsilanizovaným pro chromatografii R (5 μm),

• mobilní fáze, kterou je směs stejných objemových dílů acetonitrilu R a roztoku obsahujícího 2 g/l dihydrogenfosforečnanu draselného R, 1 g/l hydrogenfosforečnanu sodného R, a 2 g/l tetrabutylamoniumhydrogensulfatu R. Průtoková rychlost je 1 ml/min,

• spektrofotometrického detektoru, 230 nm.

Nastaví se citlivost detektoru tak, aby výška píku odpovídajícího niklosamidu na chromatogramu porovnávacího roztoku nebyla menší než 20 % celé stupnice zapisovače.

Nastříkne se po 20 μl obou roztoků a chromatogramy se zaznamenávají po dobu odpovídající dvojnásobku retenčního času niklosamidu. Na chromatogramu zkoušeného roztoku součet ploch píků, kromě píku niklosamidu a píku rozpouštědla, není větší než čtyřnásobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (0,2 %). Nepřihlíží se k píkům s plochou menší než 10 % plochy píku niklosamidu na chromatogramu porovnávacího roztoku.

Kyselina 5-chlorsalicylová.

Zkoušený roztok. K 1,0 g se přidá 15 ml vody R, 2 min se vaří, ochladí se, zfiltruje se membránovým filtrem (velikost pórů 0,45 μm), filtr se promyje, filtrát a promývací tekutina se spojí a zředí se vodou R na 20,0 ml.

Porovnávací roztok. 30 mg kyseliny 5-chlorsalicylové R se rozpustí ve 20 ml methanolu R a zředí se vodou R na 100,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí vodou R na 100,0 ml.

K 10,0 ml zkoušeného roztoku a k 10,0 ml porovnávacího roztoku se přidá po 0,1 ml chloridu železitého RS2. Vzniklé fialové zbarvení zkoušeného roztoku není intenzivnější než zbarvení porovnávacího roztoku (60 μg/g).

2-Chlor-4-nitroanilin.

Zkoušený roztok. K 0,250 g se přidá 5 ml methanolu R, zahřeje se k varu, ochladí se, přidá se 45 ml kyseliny chlorovodíkové 1 mol/l RS, opět se zahřeje k varu, ochladí se, zfiltruje a filtrát se zředí kyselinou chlorovodíkovou 1 mol/l RS na 50,0 ml.

Porovnávací roztok. 50 mg chlornitroanilinu R se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 100,0 ml. 1,0 ml roztoku se zředí methanolem R na 100,0 ml. 2,0 ml tohoto roztoku se zředí kyselinou chlorovodíkovou 1 mol/l RS na 20,0 ml.

K 10,0 ml zkoušeného roztoku a k 10,0 ml porovnávacího roztoku se přidá po 0,5 ml roztoku dusitanu sodného R (5 g/l) a nechá se 3 min stát. Potom se přidá 1 ml roztoku amidosiranu amonného R (20 g/l), protřepe se, nechá se 3 min stát, přidá se 1 ml roztoku naftylethylendiamoniumdichloridu R (5 g/l). Vzniklé růžovofialové zbarvení zkoušeného roztoku není intenzivnější než zbarvení porovnávacího roztoku (100 μg/g).

Chloridy (2.4.4). Ke 2 g se přidá směs 1,2 ml kyseliny octové R a 40 ml vody R, 2 min se vaří, ochladí se a zfiltruje. 2 ml filtrátu se zředí vodou R na 15 ml. Tento roztok vyhovuje limitní zkoušce na chloridy (500 μg/g).

Ztráta sušením (2.2.32). 4,5 % až 6,0 %; 1,000 g se suší 4 h v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

0,3000 g se rozpustí v 80 ml směsi stejných objemových dílů acetonu R a methanolu R a titruje se tetrabutylamoniumhydroxidem 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20).

1 ml tetrabutylamoniumhydroxidu 0,1 mol/l VS odpovídá 32,71 g C13H8Cl2N2O4.

Uchovávání

Chráněn před světlem.

Separandum.

† Nicotinamidum [image omitted]

Nikotinamid

Synonymum. Niacinamid

[image omitted]

C6H6N2O	Mr 122,13	CAS 98-92-0

Je to amid kyseliny 3-pyridinkarboxylové. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 99,0 % až 101,0 % sloučeniny C6H6N2O.

Vlastnosti

Bílý krystalický prášek nebo bezbarvé krystaly, slabého charakteristického pachu. Je snadno rozpustný ve vodě a v ethanolu, těžce rozpustný v etheru.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: A a B.

Alternativní sestava zkoušek: A, C a D, viz Obecné zásady (1.2).

A. Teplota tání (2.2.14). 128 °C až 131 °C.

B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem nikotinamidu CRL.

C. K 0,1 g se přidá 1 ml hydroxidu sodného zředěného RS a zahřeje se k varu; unikající páry jsou cítit po amoniaku.

D. 2 ml roztoku S, viz Zkoušky na čistotu, se zředí vodou R na 100 ml. 2 ml tohoto roztoku se smíchají se 2 ml bromkyanu RS a 3 ml roztoku anilinu R (25 g/l); vzniká žluté zbarvení.

Zkoušky na čistotu

Roztok S. 2,5 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředí se jí na 50 ml.

Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a není intenzivněji zbarven než porovnávací barevný roztok HŽ7 (2.2.2, Metoda II).

Hodnota pH (2.2.3). 6,0 až 7,5; měří se roztok S.

Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu GF254R.

Zkoušený roztok. 0,4 g se rozpustí ve směsi stejných objemových dílů lihu 96% R a vody R a zředí se stejnou směsí na 5,0 ml.

Porovnávací roztok. 0,5 ml zkoušeného roztoku se zředí směsí stejných objemových dílů lihu 96% R a vody R na 200 ml.

Na vrstvu se nanese odděleně po 5 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů vody R, ethanolu R a chloroformu R (4 + 45 + 48) po dráze 10 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Na chromatogramu zkoušeného roztoku není žádná skvrna, kromě hlavní skvrny, intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (0,25 %).

Těžké kovy (2.4.8). 10 ml roztoku S se zředí vodou R na 15 ml. 12 ml tohoto roztoku vyhovuje limitní zkoušce A na těžké kovy (30 μg/g). K přípravě porovnávacího roztoku se použije základní roztok olova (1 μg Pb/ml).

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší 18 h ve vakuu.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

0,250 g se rozpustí, je-li třeba za mírného zahřátí, ve 20 ml kyseliny octové bezvodé R, přidá se 5 ml acetanhydridu R a violeť krystalová RS jako indikátor. Titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS do vzniku zelenomodrého zbarvení.

1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l VS odpovídá 12,21 mg C6H6N2O).

Uchovávání

Separandum.

† Nifedipinum[image omitted]

Nifedipin

[image omitted]

C17H18N2O6	Mr 346,34	CAS 21829-25-4

Je to dimethyl-[1,4-dihydro-2,6-dimethyl-4-(2-nitrofenyl)-3,5-pyridindikarboxylat]. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 98,0 % až 102,0 % sloučeniny C17H18N2O6.

Vlastnosti

Žlutý krystalický prášek. Je prakticky nerozpustný ve vodě, snadno rozpustný v acetonu, těžce rozpustný v ethanolu.

Působením denního a umělého osvětlení určitých vlnových délek se snadno mění v nitrosofenylpyridinový derivát. Působením ultrafialového světla vzniká nitrofenylpyridinový derivát.

Roztoky se připravují těsně před použitím v temnu nebo za použití světla dlouhých vlnových délek (> 420 nm) a chrání se před světlem.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: B.

Alternativní sestava zkoušek: A, C a D, viz Obecné zásady (1.2).

A. Teplota tání (2.2.14). 171 °C až 175 °C.

B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem nifedipinu CRL. Měří se látky v pevném stavu.

C. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy vhodného silikagelu s fluorescenčním indikátorem pro detekci při 254 nm.

Zkoušený roztok. 10 mg se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml.

Porovnávací roztok. 10 mg nifedipinu CRL se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml.

Na vrstvu se nanese po 5 μl každého roztoku a vyvíjí se v nenasycené komoře směsí objemových dílů ethylacetatu R a cyklohexanu R (40 + 60) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídá polohou, vzhledem při 254 nm a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku.

D. K 25 mg ve zkumavce se přidá 10 ml směsi objemových dílů kyseliny chlorovodíkové R, vody R a lihu R (1,5 + 3,5 + 5) a mírným zahřátím se rozpustí. Přidá se 0,5 g zinku R granulováného a za občasného míchání se nechá 5 min stát. Roztok se zfiltruje do další zkumavky, k filtrátu se přidá 5 ml dusitanu sodného R (10 g/l) a nechá se 2 min stát. Přidají se 2 ml amidosíranu amonného R (50 g/l), silně se protřepe a přidají se 2 ml naftylethylendiamoniumdichloridu R (5 g/l); vzniká intenzivní červené zbarvení, které je stálé nejméně 5 min.

Zkoušky na čistotu

Příbuzné látky. Stanoví se kapalinovou chromatografií (2.2.29).

Zkoušený roztok. 0,200 g se rozpustí ve 20 ml methanolu R a zředí se mobilní fází na 50,0 ml.

Porovnávací roztok (a). 10 mg nifedipinu nečistoty A CRL se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 25,0 ml.

Porovnávací roztok (b). 10 mg nifedipinu nečistoty B CRL se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 25,0 ml.

Porovnávací roztok (c). 1,0 ml porovnávacího roztoku (a), 1,0 ml porovnávacího roztoku (b) a 0,1 ml zkoušeného roztoku se smíchá a zředí se mobilní fází na 20,0 ml. 2,0 ml tohoto roztoku se zředí mobilní fází na 10,0 ml.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

• nerezové ocelové kolony délky 0,15 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem oktadecylsilanizovaným pro chromatografií R (5 μm),

• mobilní fáze, kterou je směs objemových dílů acetonitrilu R, methanolu R a vody R (9 + 36 + 55). Průtoková rychlost je 1,0 ml/min,

• spektrofotometrického detektoru, 235 nm; doporučuje se použít vhodný elektronický integrátor.

Nastříkne se 20 μl porovnávacího roztoku (c). Když je chromatogram zaznamenán za výše uvedených podmínek, látky se eluují v následujícím pořadí: nečistota A, nečistota B a nifedipin; retenční čas nifedipinu je asi 15,5 min. Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) rozlišení mezi píky odpovídajícími nečistotě A a nečistotě B je větší než 1,5; rozlišení mezi píky odpovídajícími nečistotě B a nifedipinu je větší než 1,5; výška píku odpovídajícího nečistotě A není menší než 20 % celého rozsahu zapisovače.

Nastříkne se odděleně 20 μl zkoušeného roztoku a porovnávacího roztoku (c) a zaznamenají se chromatogramy po dobu odpovídající dvojnásobku retenčního času nifedipinu. Na chromatogramu zkoušeného roztoku žádný pík, kromě hlavního píku, píků odpovídajících nečistotě A a nečistotě B, nemá větší plochu, než je plocha píku odpovídajícího nifedipinu na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) (0,1 %), plochy píků odpovídajících nečistotě A a nečistotě B nejsou větší než plochy odpovídajících píků na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) (0,1 %), celkové množství příbuzných látek nepřevyšuje 0,3 %. Nepřihlíží se k píkům, jejichž plocha je menší než 10 % plochy píku nifedipinu na chromatogramu porovnávacího roztoku (c).

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší 2 h v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

0,1300 g se rozpustí ve směsi 25 ml terc. butanolu R a 25 ml kyseliny chloristé RS a titruje se tetrasulfatoceričitanem amonným 0,1 mol/l VS do odbarvení růžového zbarvení za použití 0,1 ml feroinu RS jako indikátoru. Před koncem titrace se titruje pomalu. Provede se slepá zkouška.

1 ml tetrasulfatoceričitanu amonného 0,1 mol/l VS odpovídá 17,32 mg C17H18N2O6.

Uchovávání

Chráněn před světlem.

Separandum.

Nečistoty

A. dimethyl-[2,6-dimethyl-4-(2-nitrofenyl)-3,5-pyridindikarboxylat],

B. dimethyl-[2,6-dimethyl-4-(2-nitrosofenyl)-3,5-pyridindikarboxylat].

§ Nitrazepamum[image omitted]

Nitrazepam

[image omitted]

C15H11N3O3	Mr 281,27	CAS 146-22-5

Je to 7-nitro-5-fenyl-1H-1,4-benzodiazepin-2(3H)-on. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 99,0 % až 101,0 % sloučeniny C15H11N3O3.

Vlastnosti

Žlutý krystalický prášek. Je prakticky nerozpustný ve vodě, těžce rozpustný v lihu 96% a v etheru.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: A a C.

Alternativní sestava zkoušek: A, B, D a E, viz Obecné zásady (1.2).

A. Teplota tání (2.2.14). 226 °C až 230 °C.

B. Roztoky se chrání před světlem a absorbance se měří ihned po přípravě roztoku. 25,0 mg se rozpustí v roztoku kyseliny sírové R (5 g/l) v methanolu R a zředí se stejným rozpouštědlem na 250,0 ml. 5,0 ml tohoto roztoku se zředí stejným rozpouštědlem na 100,0 ml. Měří se absorbance (2.2.25) při 230 nm až 350 nm; roztok vykazuje absorpční maximum při 280 nm. Specifická absorbance v maximu je 890 až 950.

C. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem nitrazepamu CRL.

D. Asi 20 mg se rozpustí ve směsi 5 ml kyseliny chlorovodíkové R a 10 ml vody R. 5 min se vaří, ochladí se, přidají se 2 ml roztoku dusitanu sodného R (1 g/l) a směs se nechá 1 min stát. Potom se přidá 1 ml roztoku kyseliny amidosirové R (5 g/l), promíchá se a nechá se 1 min stát a přidá se 1 ml roztoku naftylethylendiamoniumdichloridu R (1 g/l); vznikne červené zbarvení.

E. Asi 10 mg se rozpustí v 1 ml methanolu R, je-li třeba zahřátím, a přidá se 0,05 ml hydroxidu sodného zředěného RS; vznikne intenzivní žluté zbarvení.

Zkoušky na čistotu

Příbuzné látky. Zkouška se provede za ochrany před světlem. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu GF254R.

Zkoušený roztok. 0,2 g se rozpustí v acetonu R a zředí se jím na 10 ml. Roztok se připraví bezprostředně před použitím.

Porovnávací roztok (a). 10 mg aminonitrobenzofenonu R se rozpustí v acetonu R a zředí se jím na 100 ml. 10 ml tohoto roztoku se zředí acetonem R na 50 ml.

Porovnávací roztok (b). 10 mg nitrazepamu nečistoty A CRL se rozpustí v acetonu R a zředí se jím na 100 ml. 10 ml tohoto roztoku se zředí acetonem R na 50 ml.

Porovnávací roztok (c). 1 ml zkoušeného roztoku se zředí acetonem R na 20 ml. 1 ml tohoto roztoku se zředí acetonem R na 50 ml.

Na vrstvu se odděleně nanese po 10 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů ethylacetatu R a nitromethanu R (15 + 85) po dráze 12 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Na chromatogramu zkoušeného roztoku skvrna odpovídající aminonitrobenzofenonu není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (0,1 %); žádná skvrna odpovídající nitrazepamu nečistotě A není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,1 %); žádná skvrna, kromě hlavní skvrny a skvrn odpovídajících aminonitrobenzofenonu a nitrazepamu nečistotě A, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) (0,1 %).

Těžké kovy (2.4.8). 1,0 g vyhovuje limitní zkoušce D na těžké kovy (20 μg/g). K přípravě porovnávacího roztoku se použijí 2 ml základního roztoku olova (10 μg Pb/ml).

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší 4 h v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %: stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

0,250 g se rozpustí v 25 ml acetanhydridu R a titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20).

1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l VS odpovídá 28,13 mg C15H11N3O3.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.

Psychotropní látka.

Nečistoty

A. 3-amino-6-nitro-4-fenylchinol-2-on,

B. 2-amino-5-nitrobenzofenon.

† Nitrofuralum [image omitted]

Nitrofural

[image omitted]

C6H6N4O4	Mr 198,14	CAS 59-87-0

Je to 1-(5-nitrofurfuryliden)semikarbazid. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 97,0 % až 103,0 % sloučeniny C6H6N4O4.

Vlastnosti

Žlutý nebo hnědožlutý krystalický prášek. Je velmi těžce rozpustný ve vodě, těžce rozpustný v lihu 96%, prakticky nerozpustný v etheru.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: B.

Alternativní sestava zkoušek: A, C a D, viz Obecné zásady (1.2).

A. Zkouška se provede za ochrany před přímým světlem. Použije se roztok připravený pro zkoušku Stanovení obsahu. Změří se absorbance (2.2.25) při 220 nm až 400 nm. Absorpční maxima jsou při 260 nm a 375 nm. Poměr absorbance měřené v maximu při 375 nm k absorbanci měřené v maximu při 260 nm je 1,15 až 1,30.

B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) tablety zkoušené látky se shoduje se spektrem tablety nitrofuralu CRL.

C. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu G R.

Zkoušený roztok. 10 mg se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml.

Porovnávací roztok. 10 mg nitrofuralu CRL se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml.

Na vrstvu se nanese odděleně po 5 μl obou roztoků. Vyvíjí se směsí objemových dílů methanolu R a nitromethanu R (10 + 90) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a postříká se fenylhydraziniumchloridem RS. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídá polohou, zbarvením a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku.

D. Asi 1 mg se rozpustí v 1 ml dimethylformamidu R a smíchá se s 0,1 ml hydroxidu draselného v lihu RS; vznikne fialovočervené zbarvení.

Zkoušky na čistotu

Hodnota pH (2.2.3). 5,0 až 7,0. Měří se následující roztok: 1,0 g se smíchá se 100 ml vody prosté oxidu uhličitého R, protřepe se a zfiltruje.

Příbuzné látky. Stanoví se kapalinovou chromatografií (2.2.29).

Zkoušený roztok. 0,10 g se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 100,0 ml.

Porovnávací roztok (a). 10,0 mg (5-nitro-2-furyl)methylen-diacetatu R se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 20,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí mobilní fází na 100,0 ml.

Porovnávací roztok (b). 10 mg nitrofuralu CRL a 10 mg nitrofurantoinu R se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 100 ml. 5,0 ml tohoto roztoku se zředí mobilní fází na 100 ml.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

• nerezové ocelové kolony délky 0,25 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem oktadecylsilanizovaným pro chromatografii R (5 μm),

• mobilní fáze složené z objemových dílů acetonitrilu R a vody R (40 + 60), při průtokové rychlosti 1 ml/min,

• spektrofotometrického detektoru, 310 nm.

Nastříkne se 20 (z 1 porovnávacího roztoku (a), citlivost detektoru se upraví tak, aby výška hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku nebyla menší než 50 % celé stupnice zapisovače. Nastříkne se 20 (z 1 porovnávacího roztoku (b). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu je rozlišení mezi píky nitrofurantoinu a nitrofuralu nejméně 2,0.

Nastříkne se 20 μl zkoušeného roztoku a 20 μl porovnávacího roztoku (a). Chromatogramy se zaznamenávají po dobu odpovídající desetinásobku retenčního času nitrofuralu, který je asi 3 min. Na chromatogramu zkoušeného roztoku plocha žádného píku, kromě hlavního píku, není větší než plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (0,5 %); součet ploch všech píků, kromě hlavního píku, není větší než dvojnásobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (1,0 %). Nepřihlíží se k píkům, jejichž plocha je menší než 0,05násobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (a).

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Síranový popel (2.4.14) Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

Zkouška se provede za ochrany před přímým světlem. 60,0 mg se rozpustí ve 20 ml dimethylformamidu R a zředí se vodou R na 500,0 ml. 5,0 ml tohoto roztoku se zředí vodou R na 100,0 ml. Porovnávací roztok se připraví stejným způsobem za použití 60,0 mg nitrofuralu CRL. Změří se absorbance (2.2.25) obou roztoků v maximu při 375 nm. Vypočítá se obsah C6H6N4O4 z naměřených absorbancí a koncentrací roztoků.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.

Separandum.

Nečistoty

[image omitted]

A. 5-nitro-2-furaldehydazin,

[image omitted]

B. 5-nitro-2-furylmethandiyl-diacetat.

† Nitrofurantoinum [image omitted]

Nitrofurantoin

[image omitted]

C8H6N4O5	Mr 238,16	CAS 67-20-9

Je to 1-(5-nitrofurfurylidenamino)-2,4-imidazolidindion. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 98,0 % až 102,0 % sloučeniny C8H6N4O5.

Vlastnosti

Žlutý krystalický prášek nebo žluté krystaly, bez pachu nebo téměř bez pachu. Je velmi těžce rozpustný ve vodě a v lihu 96%, dobře rozpustný v dimethylformamidu.

Zkoušky totožnosti

A. Zkouška se provede za ochrany před přímým světlem. Měří se absorbance (2.2.25) roztoku připraveného pro zkoušku Stanovení obsahu při 220 nm až 400 nm; roztok vykazuje dvě absorpční maxima, při 266 nm a 367 nm. Poměr absorbance v maximu při 367 nm k absorbanci v maximu při 266 nm je 1,36 až 1,42.

B. Asi 10 mg se rozpustí v 10 ml dimethylformamidu R. K 1 ml tohoto roztoku se přidá 0,1 ml hydroxidu draselného v lihu 96% 0,5 mol/l RS; vzniká hnědé zbarvení.

Zkoušky na čistotu

Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu HF254 R.

Zkoušený roztok. 0,25 g se rozpustí v co nejmenším množství dimethylformamidu R a zředí se acetonem R na 10 ml.

Porovnávací roztok. 1 ml zkoušeného roztoku se zředí acetonem R na 100 ml.

Na vrstvu se odděleně nanese po 10 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů methanolu, R a nitromethanu, R (10 + 90) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu, 5 min se zahřívá při 100 °C až 105 °C a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Potom se vrstva postříká fenylhydraziniumchloridem RS a zahřívá se 10 min při 100 °C až 105 °C. Při hodnocení v ultrafialovém světle i po postřiku vrstvy žádná skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku, kromě hlavní skvrny, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (1,0%).

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 1,0 %; 1,000 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

Zkouška se provede za ochrany před přímým světlem.

0,120 g se rozpustí v 50 ml dimethylformamidu R a zředí se vodou R na 1000,0 ml. 5,0 ml tohoto roztoku se zředí roztokem obsahujícím octan sodný R (18 g/l) a kyselinu octovou ledovou R 0,14% (V/V) na 100,0 ml. Změří se absorbance (2.2.25) v maximu při 367 nm za použití výše popsaného roztoku octanu sodného jako kontrolní kapaliny.

Obsah C8H6N4O5 v procentech se vypočítá za použití specifické absorbance, jejíž hodnota je 765.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem, při teplotě do 25 °C.

Separandum.

Nitrogenii oxidum[image omitted]

Oxid dusný

Synonyma. Dinitrogenii oxidum, Nitrogenium oxydulatum

N2O	Mr 44,01	CAS 10024-97-2

Obsahuje nejméně 98,0 % (V/V) sloučeniny N2O v plynné fázi, odebrané při 15 °C.

Vlastnosti

Bezbarvý plyn. Při 20 °C a tlaku 101 kPa se 1 objemový díl plynu rozpustí v asi 1,5 objemového dílu vody.

Výroba

Oxid dusný se vyrábí tepelným rozkladem dusičnanu amonného.

Zkouší se plynná fáze.

Pokud se zkouška provádí s tlakovou lahví, ponechá se lahev se zkoušeným plynem nejméně 6 h při pokojové teplotě ve vertikální poloze s vypouštěcím ventilem nahoře.

Oxid uhličitý. Nejvýše 300 ml/m^3; provede se plynová chromatografie (2.2.28).

Zkoušený plyn. Zkoušená látka.

Porovnávací plyn. Směs obsahující 300 ml/m^3 oxidu uhličitého R1 v oxidu dusném R.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

• nerezové ocelové kolony délky 3,5 m a vnitřního průměru 2 mm naplněné ethylvinylbenzen-divinylbenzen kopolymerem R,

• helia pro chromatografii R jako nosného plynu při průtokové rychlosti 15 ml/min,

• tepelně vodivostního detektoru,

• injektorové smyčky.

Teplota kolony se udržuje na 40 °C a detektoru na 90 °C.

Nastříkne se zkoušený plyn a porovnávací plyn. Nastříknutý objem a pracovní podmínky se nastaví tak, aby výška píku oxidu uhličitého na chromatogramu porovnávacího plynu byla nejméně 35 % celé stupnice zapisovače. Zkoušku lze hodnotit, jestliže na získaných chromatogramech jsou zřetelně odděleny píky oxidu uhličitého a oxidu dusného.

Obsah oxidu uhličitého ve zkoušeném plynu se vypočítá pomocí plochy píku oxidu uhličitého na chromatogramu porovnávacího plynu.

Oxid uhelnatý. Nejvýše 5 ml/m^3; provede se plynová chromatografie (2.2.28) Pokud se zkouška provádí s tlakovou lahví, použije se první část plynu, která se odebere.

Zkoušený plyn. Zkoušená látka.

Porovnávací plyn. Směs obsahující 5 ml/m^3 oxidu uhelnatého R v oxidu dusném R.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

• nerezové ocelové kolony délky 2 m a vnitřního průměru 4 mm naplněné vhodným molekulovým sítem pro chromatografii (0,5 nm),

• helia pro chromatografii R jako nosného plynu při průtokové rychlosti 60 ml/min,

• plamenoionizačního detektoru s methanizérem.

Teplota kolony se udržuje na 50 °C, teplota nástřikového prostoru a detektoru na 130 °C.

Nastříkne se zkoušený plyn a porovnávací plyn. Nastříknutý objem a pracovní podmínky se nastaví tak, aby výška hlavního píku oxidu uhelnatého na chromatogramu porovnávacího plynu byla nejméně 35 % celé stupnice zapisovače.

Obsah oxidu uhelnatého ve zkoušeném plynu se vypočítá pomocí plochy píku oxidu uhelnatého na chromatogramu porovnávacího plynu.

Oxid dusnatý a oxid dusičitý. Celkem nejvýše 2 ml/m^3 v plynné a kapalné fázi; stanoví se za použití chemiluminiscenčního analyzátoru (2.5.26).

Zkoušený plyn. Zkoušená látka.

Porovnávací směs (a). Oxid dusný R

Porovnávací směs (b). Směs obsahující 2 ml/m^3 oxidu dusnatého R v dusíku R1.

Za použití porovnávacích směsí (a) a (b) se přístroj kalibruje a nastaví se citlivost. Změří se obsah oxidu dusnatého a oxidu dusičitého; odděleně se zkouší vzorky zkoušené látky odebrané z plynné fáze a z kapalné fáze.

Voda. Nejvýše 60 ml/m^3; stanoví se za použití elektrolytického hygrometru (2.5.28)

Stanovení obsahu. Provede se plynová chromatografie (2.2.28).

Zkoušený plyn. Zkoušená látka.

Porovnávací plyn. Oxid dusný R.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

• nerezové ocelové kolony délky 2 m a vnitřního průměru 2 mm naplněné silikagelem pro chromatografii R (250 μm až 355 μm),

• helia pro chromatografii R jako nosného plynu při průtokové rychlosti 50 ml/min,

• tepelně vodivostního detektoru.

Teplota kolony a nástřikového prostoru se udržuje na 60 °C a detektoru na 130 °C.

Nastříkne se zkoušený plyn a porovnávací plyn. Nastříknutý objem a pracovní podmínky se nastaví tak, aby výška hlavního píku oxidu dusného na chromatogramu porovnávacího plynu byla nejméně 35 % celé stupnice zapisovače. Plocha píku oxidu dusného na chromatogramu zkoušeného plynuje nejméně 98,0 % píku oxidu dusného na chromatogramu porovnávacího plynu.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: A.

Alternativní sestava zkoušek: B a C, viz Obecné zásady (1.2).

A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) se shoduje s referenčním spektrem Ph. Eur. oxidu dusného.

B. Doutnající dřevěná tříska se umístí do atmosféry zkoušeného plynu; tříska vzplane.

C. Zkoušený plyn se zavádí do pyrogallolu zásaditého RS; nevznikne hnědé zbarvení.

Zkoušky na čistotu

Zkouší se plynná fáze.

Pokud se zkouška provádí s tlakovou lahví, ponechá se láhev se zkoušeným plynem nejméně 6 h při pokojové teplotě ve vertikální poloze s vypouštěcím ventilem nahoře.

Oxid uhličitý. Nejvýše 300 ml/m^3; stanoví se za použití trubičky k detekci oxidu uhličitého (2.1.6). Oxid dusnatý a oxid dusičitý. Nejvýše 2 ml/m^3; stanoví se za použití trubičky k detekci oxidu dusnatého a oxidu dusičitého (2.1.6).

Oxid uhelnatý. Nejvýše 5 ml/m^3; stanoví se za použití trubičky k detekci oxidu uhelnatého (2.1.6} Pokud se zkouška provádí s tlakovou lahví, použije se první část zkoušeného plynu.

Vodní pára. Nejvýše 60 ml/m^3; stanoví se za použití trubičky k detekci vodní páry (2.1.6}

Uchovávání

Zkapalněný pod tlakem ve vhodných obalech vyhovujících ČSN 07 8510. Kohouty a ventily se nepromazávají a neolejují.

Nečistoty

A. oxid uhličitý,

B. oxid uhelnatý,

C. oxid dusnatý,

D. oxid dusičitý,

E. voda.

Nitrogenum[image omitted]

Dusík

Synonymum. Nitrogenium

N2	Mr 28,01	CAS 7727-37-9

Obsahuje nejméně 99,5 % (V/V) sloučeniny N2.

Vlastnosti

Bezbarvý plyn, bez pachu. Při 20 °C a tlaku 101 kPa se 1 objemový díl plynu rozpustí v asi 62 objemových dílech vody a asi v 10 objemových dílech lihu 96%.

Výroba

Oxid uhličitý. Nejvýše 300 ml/m^3; stanoví se za použití infračerveného analyzátoru (2.5.24)˙

Zkoušený plyn. Zkoušená látka; musí být filtrována, aby se vyloučily efekty rozptýleného světla. Porovnávací plyn (a). Dusík R1.

Porovnávací plyn (b). Směs obsahující 300 ml/m^3 oxidu uhličitého R1 v dusíku R1.

Za použití porovnávacích plynů (a) a (b) se přístroj kalibruje a nastaví se citlivost. Změří se obsah oxidu uhličitého ve zkoušeném plynu.

Oxid uhelnatý. Nejvýše 5 ml/m^3; stanoví se za použití infračerveného analyzátoru (2.5.25).

Zkoušený plyn. Zkoušená látka; musí být filtrována, aby se vyloučily efekty rozptýleného světla. Porovnávací plyn (a). Dusík R1.

Porovnávací plyn (b). Směs obsahující 5 ml/m^3 oxidu uhelnatého R v dusíku R1.

Za použití porovnávacích plynů (a) a (b) se přístroj kalibruje a nastaví se citlivost. Změří se obsah oxidu uhelnatého ve zkoušeném plynu.

Kyslík. Nejvýše 50 ml/m^3; stanoví se za použití kyslíkového analyzátoru s elektrochemickým čidlem a rozsahem 0 ml/m^3 až 100 ml/m^3.

Zkoušený plyn prochází detekční komorou obsahující vodný roztok elektrolytu, obvykle hydroxidu draselného. Přítomnost kyslíku ve zkoušeném plynu způsobuje odchylku v elektrickém signálu zaznamenaném na výstupu, která je úměrná obsahu kyslíku.

Analyzátor se kalibruje v souladu s instrukcí výrobce. Plyn se nechá proudit přístrojem za použití vhodné tlakové regulace, vzduchotěsných kovových trubic a nastavení předepsané průtokové rychlosti tak, aby bylo dosaženo konstantních odečtů.

Voda. Nejvýše 60 ml/m^3; stanoví se za použití elektrolytického hygrometru (2.5.28)ˑ

Stanovení obsahu. Provede se plynová chromatografie (2.2.28).

Zkoušený plyn. Zkoušená látka.

Porovnávací plyn (a). Okolní vzduch.

Porovnávací plyn (b). Dusík R1.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

• nerezové ocelové kolony délky 2 m a vnitřního průměru 2 mm naplněné vhodným molekulovým sítem pro chromatografii (0,5 nm),

• helia pro chromatografii R jako nosného plynu při průtokové rychlosti 40 ml/min,

• tepelně vodivostního detektoru,

• injektorové smyčky.

Teplota kolony se udržuje na 50 °C a teplota detektoru na 130 °C.

Nastříkne se porovnávací plyn (a). Nastříknutý objem a pracovní podmínky se nastaví tak, aby výška hlavního píku dusíku na chromatogramu porovnávacího plynu byla nejméně 35 % celé stupnice zapisovače. Zkoušku lze hodnotit, jestliže na získaných chromatogramech jsou zřetelně odděleny píky kyslíku a dusíku.

Nastříkne se zkoušený plyn a porovnávací plyn (b). Na chromatogramu zkoušeného plynuje plocha hlavního píku nejméně 99,5 % plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího plynu (b).

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: A.

Alternativní sestava zkoušek: B a C, viz Obecné zásady (1.2).

A. Hodnotí se chromatogramy získané ve zkoušce Stanovení obsahu. Retenční čas hlavního píku na chromatogramu zkoušeného plynuje přibližně shodný s retenčním časem hlavního píku na chromatogramu porovnávacího plynu (b).

B. Do 250ml kuželové baňky s atmosférou zkoušeného plynu se umístí hořící nebo doutnající dřevěná tříska; tříska zhasne.

C. Do vhodné zkumavky se umístí 0,1 g hořčíku R ve formě hoblin, zkumavka se uzavře zátkou s dvěma otvory, kterou prochází skleněná trubička dosahující asi 1 cm nad hobliny. Trubičkou se zavádí do baňky zkoušený plyn nejprve 1 min bez zahřátí, potom 15 min při zahřívání zkumavky do červeného žáru. Po ochlazení se přidá 5 ml hydroxidu sodného zředěného RS; vznikající páry zbarvují navlhčený papír lakmusový červený R modře.

Zkoušky na čistotu

Oxid uhličitý. Nejvýše 300 ml/m^3; stanoví se za použití trubičky k detekci oxidu uhličitého (2.1.6).

Oxid uhelnatý. Nejvýše 5 ml/m^3; stanoví se za použití trubičky k detekci oxidu uhelnatého (2.1.6).

Vodní pára. Nejvýše 60 ml/m^3; stanoví se za použití trubičky k detekci vodní páry (2.1.6).

Uchovávání

Pod tlakem jako plyn nebo kapalina ve vhodných obalech vyhovujících ČSN 07 8510.

Nečistoty

A. oxid uhličitý,

B. oxid uhelnatý,

C. kyslík,

D. voda.

†† Norepinephrini hydrochloridum [image omitted]

Norepinefriniumchlorid

Synonymum. Noradrenalini hydrochloridum

[image omitted]

C8H12CINO3	Mr 205,64	CAS 329-56-6

Je to (R)-2-hydroxy-2-(3,4-dihydroxyfenyl)ethylamoniumchlorid. Počítáno na bezvodou látku, obsahuje 98,5 % až 101,0 % sloučeniny C8H12ClNO3.

Vlastnosti

Bílý nebo hnědavě bílý krystalický prášek. Je velmi snadno rozpustný ve vodě, těžce rozpustný v lihu 96%. Působením vzduchu a světla se zbarvuje.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: A, D a F.

Alternativní sestava zkoušek: A, B, C, E a F, viz Obecné zásady (1.2).

A. Zkouška Specifická optická otáčivost, viz Zkoušky na čistotu, je zároveň zkouškou totožnosti.

B. Teplota tání (2.2.16). 177 °C až 179 °C.

C. 50,0 mg se rozpustí v kyselině chlorovodíkové 0,01 mol/l RS a zředí se jí na 100,0 ml. 10,0 ml tohoto roztoku se zředí kyselinou chlorovodíkovou 0,01 mol/l RS na 100,0 ml. Měří se absorbance (2.2.25) při 250 nm až 300 nm. Roztok vykazuje absorpční maximum při 279 nm. Specifická absorbance v maximuje 128 až 136.

D. 2 g se rozpustí ve 20 ml roztoku disiřičitanu sodného R (5 g/l) a zalkalizuje se přidáním amoniaku 17,5% R. Chladí se 1 h ve vodě s ledem a zfiltruje se. Sraženina se promyje třikrát 2 ml vody R, 5 ml lihu 96% R a nakonec 5 ml etheru R a suší se 3 h ve vakuu. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) tablety takto izolované báze norepinefrinu se shoduje se spektrem tablety báze norepinefrinu stejným způsobem izolované z norepinefriniumhydrogentartaratu CRL.

E. K 1 ml roztoku zkoušené látky (1 g/l) se přidá 1 ml roztoku diethoxytetrahydrofuranu R 1% (V/V) v kyselině octové ledové R a zahřívá se 2 min při 80 °C. Po ochlazení ve vodě s ledem se přidají 3 ml roztoku dimethylaminobenzaldehydu R (20 g/l) ve směsi objemových dílů kyselíny chlorovodíkové A a kyseliny octové ledové R (1 + 19), zamíchá se a 2 min se nechá stát; roztok se zbarví intenzivně růžově.

F. 0,2 ml roztoku S, viz Zkoušky na čistotu, vyhovuje zkoušce (a) na chloridy (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Roztok S. 0,500 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředí se jí na 25,0 ml.

Vzhled roztoku. 0,2 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředí se jí na 10 ml. Roztok se hodnotí ihned po přípravě. Roztok je čirý (2.2.1) a není zbarven intenzivněji než roztok připravený za použití 0,2 ml základního barevného roztoku modrého, 0,4 ml základního barevného roztoku žlutého, 0,4 ml základního barevného roztoku červeného a 9 ml kyseliny chlorovodíkové (10 g/l HCl) (2.2.2, Metoda II).

Hodnota pH (2.2.3). 3,5 až 4,5, měří se roztok S.

Specifická optická otáčivost (2.2.7). -37 až -41, počítáno na bezvodou látku; měří se roztok S.

Noradrenalon. 30,0 mg se rozpustí v kyselině chlorovodíkové 0,01 mol/l RS a zředí se jí na 25,0 ml. Absorbance (2.2.25) roztoku měřená při 310 nm není větší než 0,20 (0,12 %).

Adrenalin. Provede se tenkovrstvá chromatografíe (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu G R

Zkoušený roztok. 0,15 g se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 10 ml. Roztok se připraví těsně před použitím.

Porovnávací roztok (a). 12,5 mg epinefriniumhydrogentartaratu CRL se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 10 ml. Roztok se připraví těsně před použitím.

Porovnávací roztok (b). 2 ml porovnávacího roztoku (a) se zředí vodou R na 10 ml.

Porovnávací roztok (c). 2 ml zkoušeného roztoku se smíchají se 2 ml porovnávacího roztoku (b).

Na vrstvu se odděleně do proužků (20 mm x 2 mm) nanese 6 μl zkoušeného vzorku, 6 μl porovnávacího roztoku (a), 6 pl porovnávacího roztoku (b) a 12 pl porovnávacího roztoku (c). Usuší se na vzduchu a potom se proužky postříkají nasyceným roztokem hydrogenuhličitanu sodného R. Vrstva se usuší na vzduchu, proužky se dvakrát postříkají acetanhydridem R, přičemž se mezi postřiky usuší. Vrstva se zahřívá 90 min při 50 Ca vyvíjí se směsí objemových dílů kyseliny mravenčí bezvodé R acetonu R a dichlormethanu R (0,5 + 50 + 50) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a postříká se čerstvě připravenou směsí objemových dílů ethylendiaminu R, methanolu R a roztoku hexakyanoželezitanu draselného R (5 g/l) (2 + 8 + 2). Vrstva se suší 10 min při 60 C a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm a 365 nm. Na chromatogramu zkoušeného roztoku žádná skvrna umístěná nad hlavní skvrnou není intenzivnější než odpovídající skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (1,7 %). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) nad hlavní skvrnou je zřetelně oddělená skvrna odpovídající hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku (a).

Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Nejvýše 0,5 %; stanoví se s 1,000 g zkoušené látky.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 0,50 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

0,180 g se rozpustí, je-li třeba mírným zahřátím, v 50 ml kyseliny octové bezvodé R přidá se 12 ml octanu rtuťnatého RS a titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS za použití 0,1 ml violeti krystalové R jako indikátoru do vzniku modrozeleného zbarvení.

1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l VS odpovídá 20,56 mg C8H12ClNO3.

Uchovávání

Ve vzduchotěsných obalech nebo spíše v zatavené ampulce ve vakuu nebo pod inertním plynem, chráněn před světlem.

Venenum.

†† Norepinephrini hydrogenotartras [image omitted]

Norepinefriniumhydrogentartarat

Synonymum. Noradrenalini tartras

[image omitted]

C12H17NO9 H2O	Mr 337,28 Mr bezvodého 319,27	CAS 69815-49-2

Je to monohydrát (R)-2-hydroxy-2-(3,4-dihydroxyfenyl)ethylamonium-(2R,3R)-hydrogentartaratu. Počítáno na bezvodou látku, obsahuje 98,5 % až 101,0 % sloučeniny C12H17NO9.

Vlastnosti

Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek, bez pachu. Je snadno rozpustný ve vodě, těžce rozpustný v lihu 96%, prakticky nerozpustný v etheru.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: A, C a F.

Alternativní sestava zkoušek: A, B, D, E a F, viz Obecné zásady (1.2).

A. 2 g se rozpustí ve 20 ml roztoku disiřičitanu sodného R (5 g/l) a zalkalizuje se přidáním amoniaku 17,5% R Chladí se 1 h ve vodě s ledem a zfíltruje se. Filtrát se použije pro zkoušku totožnosti F. Sraženina se promyje třikrát 2 ml vody R, 5 ml lihu 96% R a nakonec 5 ml etheru R a suší se 3 h ve vakuu. Specifická optická otáčivost (2.2.7) sraženiny (báze norepinefrinu) je -44° až -48°; měří se roztok (20,0 g/l) v kyselině chlorovodíkové 0,5 mol/l RS.

B. 50,0 mg se rozpustí v kyselině chlorovodíkové 0,01 mol/l RS a zředí se jí na 100,0 ml. 10,0 ml tohoto roztoku se zředí kyselinou chlorovodíkovou 0,01 mol/l RS na 100,0 ml. Měří se absorbance (2.2.25) při 250 nm až 300 nm. Roztok vykazuje absorpční maximum při 279 nm. Specifická absorbance v maximu je 79 až 85.

C. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) tablety báze epinefrinu izolované ze zkoušené látky ve zkoušce totožnosti A se shoduje se spektrem tablety báze norepinefrinu stejným způsobem izolované z norepinefriniumhydrogentartaratu CRL.

D. Asi 5 mg se rozpustí v 5 ml vody R. K 1 ml roztoku se přidá 10 ml tlumivého roztoku o pH 3,6 a 1 ml jodu 0,05 mol/l RS. Nechá se 5 min stát a přidají se 2 ml thiosíranu sodného 0,1 mol/l RS; vznikne slabě červené zbarvení.

E. K 1 ml roztoku připraveného pro zkoušku totožnosti D se přidá 1 ml roztoku diethoxytetrahydrofuranu R 1% (V/V) v kyselině octové ledové R a zahřívá se 2 min při 80 °C. Po ochlazení ve vodě s ledem se přidají 3 ml roztoku dimethylaminobenzaldehydu R (20 g/l) ve směsi objemových dílů kyseliny chlorovodíkové R a kyseliny octové ledové R (1 + 19), zamíchá se a 2 min se nechá stát; roztok se zbarví intenzivně růžově.

F. 0,2 ml filtrátu získaného ve zkoušce totožnosti A vyhovuje zkoušce (b) na vínany (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Vzhled roztoku. 0,2 g se rozpustí ve vodě R, zředí se jí na 10 ml a roztok se hodnotí ihned po přípravě. Roztok je čirý (2.2.1) a není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok HŽ5 (2.2.2, Metoda II).

Noradrenalon. 50,0 mg se rozpustí v kyselině chlorovodíkové 0,01 mol/l RS a zředí se jí na 25,0 ml. Absorbance (2.2.25) roztoku měřená při 310 nm není větší než 0,20.

Adrenalin. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu G R

Zkoušený roztok. 0,25 g se rozpustí ve vodě R a zředí sejí na 10 ml. Roztok se připraví těsně před použitím.

Porovnávací roztok (a). 12,5 mg epinefriniumhydrogentartaratu CRL se rozpustí ve vodě R a zředí sejí na 10 ml. Roztok se připraví těsně před použitím.

Porovnávací roztok (b). 2 ml porovnávacího roztoku (a) se zředí vodou R na 10 ml.

Porovnávací roztok (c). 2 ml zkoušeného roztoku se smíchají se 2 ml porovnávacího roztoku (b).

Na vrstvu se odděleně do proužků (20 mm x 2 mm) nanese 6 μl zkoušeného vzorku, 6 μl porovnávacího roztoku (a), 6 μl porovnávacího roztoku (b) a 12 μl porovnávacího roztoku (c). Po usušení se proužky postříkají nasyceným roztokem hydrogenuhličitanu sodného R Vrstva se usuší na vzduchu a proužky se dvakrát postříkají acetanhydridem R, přičemž se mezi postřiky usuší. Vrstva se zahřívá 90 min při 50 °C a vyvíjí se směsí objemových dílů kyseliny mravenčí bezvodé R acetonu R a dichlormethanu R (0,5 + 50 + 50) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a postříká se čerstvě připravenou směsí objemových dílů ethylendiaminu R, methanolu R a roztoku hexakyanoželezitanu draselného R (5 g/l) (2 + 8 + 2). Vrstva se suší 10 min při 60 °C a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm a 365 nm. Na chromatogramu zkoušeného roztoku žádná skvrna umístěná těsně nad nej intenzivnější skvrnou není intenzivnější než odpovídající skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (1,0 %). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) nad nejintenzivnější skvrnou je zřetelně oddělená skvrna odpovídající nej intenzivnější skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku (a).

Voda, semimikrostanovení (2.5.12). 4,5 % až 5,8 %; stanoví se s 0,500 g zkoušené látky.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 0,50 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

0,300 g se rozpustí, je-li třeba mírným zahřátím, v 50 ml kyseliny octové bezvodé R a titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS za použití 0,1 ml violeti krystalové R jako indikátoru do vzniku modrozeleného zbarvení.

1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l VS odpovídá 31,93 mg C12H17NO9.

Uchovávání

Ve vzduchotěsných obalech nebo spíše v zatavené ampulce ve vakuu nebo pod inertním plynem, chráněn před světlem.

Venenum.

† Norethisteronum [image omitted]

Norethisteron

[image omitted]

C20H26O2	Mr 298,42	CAS 68-22-4

Je to 17-hydroxy-19-nor-17α-pregn-4-en-20-in-3-on. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 98,0 % až 102,0 % sloučeniny C20H26O2.

Vlastnosti

Bílý nebo žlutobílý krystalický prášek. Je prakticky nerozpustný ve vodě, těžce rozpustný v lihu 96%.

Taje při teplotě asi 206 °C, za rozkladu.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: A, B a E.

Alternativní sestava zkoušek: B, C, D a E, viz Obecné zásady (1.2).

A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) tablety zkoušené látky se shoduje se spektrem tablety norethisteronu CRL. Pokud se získaná spektra liší, rozpustí se odděleně zkoušená látka a referenční látka v chloroformu R, odpaří se na vodní lázni do sucha a se zbytky se znovu zaznamenají spektra.

B. Provede se tenkovrstvá chromatografíe (2.2.27) za použití vrstvy křemeliny G R. Vrstva se impregnuje v chromatografické komoře obsahující takové množství směsi objemových dílů formamidu R a acetonu R (10 + 90), aby deska byla ponořena asi 5 mm do kapaliny. Když čelo impregnační směsi dosáhne nejméně 1 cm nad předepsanou vzdálenost pro vyvíjení mobilní fází, deska se vyjme a ponechá volně při teplotě místnosti, dokud se rozpouštědla zcela neodpaří (asi 2 min až 5 min). Vrstva se použije do 2 h po impregnaci a vyvíjení se provádí ve stejném směru jako impregnace.

Zkoušený roztok. 10 mg se rozpustí v chloroformu R a zředí se jím na 10 ml.

Porovnávací roztok. 10 mg norethisteronu CRL se rozpustí v chloroformu R a zředí se jím na 10 ml.

Na vrstvu se nanese odděleně po 2 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů dioxanu R a hexanu R (20 + 80) po dráze 15 cm. Pak se deska s vrstvou zahřívá 15 min při 120 °C, postříká se kyselinou sírovou v lihu RS a zahřívá se 10 min až 15 min nebo do objevení skvrn při 120 °C. Po vychladnutí se vrstva pozoruje v denním světle a v ultrafialovém světle při 365 nm. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídá polohou, barvou, fluorescencí a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku.

C. Asi 2 mg se rozpustí ve 2 ml lihu 96% R, přidá se 1 ml dusičnanu stříbrného amoniakálního RS a zahřívá se na vodní lázni. Roztok se zakalí a vytvoří se bílá sraženina, která při zahřívání šedne. Na stěnách zkumavky se vytvoří stříbrné zrcátko.

D. Asi 2 mg se rozpustí ve vychlazené směsi 2 ml ethanolu R a 2 ml kyseliny sírové R a zahřeje se na 70 °C. Výsledný roztok je dichroický, v procházejícím světle je modrofialový, v odraženém světle je červený. V ultrafialovém světle při 365 nm roztok vykazuje jasně červenou fluorescenci.

E. Asi 2 mg se rozpustí ve 2 ml lihu 96% R, přidá se 1 ml roztoku butylhydroxytoluenu R (10 g/l) v lihu 96% R a 2 ml hydroxidu sodného 1 mol/l RS. Roztok se zahřívá 30 min ve vodní lázni při 80 °C a ochladí se na pokojovou teplotu; vznikne nažloutle růžové zabarvení.

Zkoušky na čistotu

Roztok S. 0,200 g se rozpustí v dioxanu A a zředí se jím na 10,0 ml.

Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok Ž6 (2.2.2, Metoda I).

Specifická optická otáčivost (2.2.7). -33° až -37°, počítáno na vysušenou látku. Měří se 5 ml roztoku S zředěného dioxanem R na 10,0 ml.

Absorbance (2.2.25). 10,0 mg se rozpustí v lihu 96% R a zředí se jím na 100,0 ml. 10,0 ml tohoto roztoku se zředí lihem 96% R na 100,0 ml. Roztok vykazuje absorpční maximum při 240 nm. Specifická absorbance v maximu je 550 až 590, počítáno na vysušenou látku.

Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy vhodného silikagelu.

Zkoušený roztok. 50 mg se rozpustí ve směsi objemových dílů methanolu R a chloroformu R (1 + 9) a zředí se stejnou směsí na 10 ml.

Porovnávací roztok (a). 1,0 ml zkoušeného roztoku se zředí směsí objemových dílů methanolu A a chloroformu R (1 + 9) na 200 ml.

Porovnávací roztok (b). 25 mg ethisteronu CRL se rozpustí ve směsi objemových dílů methanolu A a chloroformu R (1 + 9), přidá se 5 ml zkoušeného roztoku a zředí se stejnou směsí na 100 ml.

Na vrstvu se nanese odděleně po 5 μl a po 10 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů acetonu A a chloroformu R (10 + 90) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu, postříká se kyselinou sírovou v lihu RS, zahřívá se 5 min při 100 °C až 105 °Ca pozoruje se v ultrafialovém světle při 365 nm.

Žádná skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku, kromě hlavní skvrny, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (0,5 %). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) jsou dvě zřetelně oddělené skvrny, přibližně stejné intenzity.

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší 3 h v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Stanovení obsahu

0,200 g se rozpustí ve 40 ml tetrahydrofuranu R, přidá se 10 ml roztoku dusičnanu stříbrného R (100 g/l) a titruje se hydroxidem sodným 0,1 mol/l VS za použití 2 ml zeleně bromkresolové RS jako indikátoru do vzniku fialového zabarvení. Provede se slepá zkouška.

1 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS odpovídá 29,84 mg C20H26O2.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.

Separandum.

† Norethisteroni acetas [image omitted]

Norethisteronacetat

[image omitted]

C22H28O3	Mr 340,46	CAS 51-98-9

Je to 3-oxo-19-nor-17α-pregn-4-en-20-in-17-yl-acetat. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 98,0 % až 101,0 % sloučeniny C22H28O3.

Vlastnosti

Bílý nebo žlutobílý krystalický prášek. Je prakticky nerozpustný ve vodě, dobře rozpustný v lihu 96% a v etheru.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: B a C.

Alternativní sestava zkoušek: A, D, E a F, viz Obecné zásady (1.2).

A. Teplota tání (2.2.14). 162 °C až 165 °C.

B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) tablety zkoušené látky se shoduje se spektrem tablety norethisteronacetatu CRL.

C. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu GF254R

Zkoušený roztok. 10 mg se rozpustí ve směsi objemových dílů methanolu R a dichlormethanu R (1 + 9) a zředí se stejnou směsí na 50 ml.

Porovnávací roztok (a). 10 mg norethisteronacetatu CRL se rozpustí ve směsi objemových dílů methanolu R a dichlormethanu R (1 + 9) a zředí se stejnou směsí na 50 ml.

Porovnávací roztok (b). 10 mg deoxykortonacetatu CRL a 10 mg norethisteronacetatu CRL se rozpustí ve směsi objemových dílů methanolu R a dichlormethanu R (1 + 9) a zředí se stejnou směsí na 50 ml.

Na vrstvu se nanese odděleně po 10 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů acetonu R a dichlormethanu R (10 + 90) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a pozoruj e se v ultrafialovém světle při 254 nm. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídá polohou a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Pak se vrstva postříká kyselinou sírovou v lihu RS a 10 min nebo do objevení skvrn se zahřívá při 120 °C. Po vychladnutí se vrstva pozoruje v denním světle a v ultrafialovém světle při 365 nm. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídá polohou, zbarvením při denním světle, fluorescencí v ultrafialovém světle při 365 nm a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) jsou dvě zřetelně oddělené skvrny, přibližně stejné intenzity.

D. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu GF254R

Zkoušený roztok (a). 25 mg se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 5 ml. Tento roztok se rovněž použije k přípravě zkoušeného roztoku (b). 2 ml tohoto roztoku se zředí dichlormethanem R na 10 ml.

Zkoušený roztok (b). 2 ml roztoku získaného při přípravě zkoušeného roztoku (a) se převedou do 15ml skleněné zabroušené zkumavky se skleněnou nebo polytetrafluorethylenovou zátkou. Přidá se 10 ml hydrogenuhličitanu draselného nasyceného v methanolu RS a ihned se 5 min probublává intenzivním proudem dusíku R. Zkumavka se uzavře, zahřívá se 4 h ve vodní lázni při 60 °C za ochrany před světlem a pak se nechá vychladnout.

Porovnávací roztok (a). 25 mg norethisteronacetatu CRL se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 5 ml. Tento roztok se rovněž použije k přípravě porovnávacího roztoku (b). 2 ml tohoto roztoku se zředí dichlormethanem R na 10 ml.

Porovnávací roztok (b). 2 ml roztoku získaného při přípravě porovnávacího roztoku (a) se převedou do 15ml skleněné zábrusové zkumavky se skleněnou nebo polytetrafluorethylenovou zátkou. Přidá se 10 ml hydrogenuhličitanu draselného nasyceného v methanolu RS a ihned se 5 min probublává intenzivním proudem dusíku R Zkumavka se uzavře, zahřívá se 4 h ve vodní lázni při 60 °C za ochrany před světlem a ochladí se.

Na vrstvu se nanese odděleně po 5 μl každého roztoku a vyvíjí se mobilní fází připravenou smícháním směsi objemových dílů vody R a methanolu R (1,2 + 8) a směsi objemových dílů etheru R a dichlormethanu R (15 + 77) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a na 10 min se vystaví působení ultrafialového světla při 254 nm. Hlavní skvrna na každém z chromatogramů zkoušeného roztoku odpovídá polohou a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu příslušného porovnávacího roztoku. Pak se vrstva postříká kyselinou sírovou v lihu RS a 10 min se zahřívá při 120 °C nebo tak dlouho, až se objeví skvrny. Po vychladnutí se vrstva pozoruje v denním světle a v ultrafialovém světle při 365 nm. Hlavní skvrna na každém z chromatogramů zkoušeného roztoku odpovídá polohou, zbarvením v denním světle, fluorescencí v ultrafialovém světle při 365 nm a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu příslušného porovnávacího roz toku. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) a porovnávacího roztoku (b) má hodnotu RF zřetelně nižší než hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (a) a po rovnávacího roztoku (a).

E. Asi 2 mg se rozpustí ve 2 ml lihu 96% R, přidá se 1 ml dusičnanu stříbrného amoniakálního RS a zahřívá se na vodní lázni. Roztok se zakalí a vytvoří se bílá sraženina, která při zahřívání šedne. Na stěnách zkumavky se vytvoří stříbrné zrcátko.

F. Asi 10 mg vyhovuje zkoušce na acetyl (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Specifická optická otáčivost (2.2.7). -32° až -38°, počítáno na bezvodou látku; měří se roztok připravený rozpuštěním 0,500 g v dioxanu R a zředěním stejným rozpouštědlem na 25,0 ml.

Příbuzné látky. Stanoví se kapalinovou chromatografií (2.2.29).

Zkoušený roztok. 62,5 mg se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 25,0 ml.

Porovnávací roztok (a). 2 mg deoxykortonacetatu CRL a 2 mg norethisteronacetatu CRL se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 50,0 ml.

Porovnávací roztok (b). 1,0 ml zkoušeného roztoku se zředí mobilní fází na 100,0 ml.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

• nerezové ocelové kolony délky 0,20 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem oktadecylsilanizovaným pro chromatografii R (5 μm),

• mobilní fáze s průtokovou rychlostí 1 ml/min, která je směsí připravenou takto: 350 ml vody R a 600 ml acetonitrilu R se promíchá, po ustálení se zředí vodou R na 1000 ml a znovu se promíchá,

• spektrofotometrického detektoru, 254 nm.

Nastaví se citlivost systému tak, aby výška hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) činila 70 % až 90 % celé stupnice zapisovače.

Při průtoku mobilní fáze 1 ml/min se kolona promývá do ustavení rovnováhy po dobu asi 45 min.

Nastříkne se 20 μl porovnávacího roztoku (a). Při zaznamenání chromatogramu za předepsaných podmínek jsou retenční časy látek: deoxykortonacetatu asi 7,5 min, norethisteronacetatu asi 9 min. Zkoušku lze hodnotit, jestliže rozlišení mezi píky deoxykortonacetatu a norethisteronacetatu je nejméně 3,5. V případě potřeby se upraví koncentrace acetonitrilu R v mobilní fázi.

Odděleně se nastříkne 20 μl zkoušeného roztoku a 20 μl porovnávacího roztoku (b). Chromatogramy se zaznamenávají po dobu odpovídající dvojnásobku retenčního času hlavního píku. Na chromatogramu zkoušeného roztoku není plocha žádného píku, kromě hlavního píku, větší než polovina plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,5 %) a součet ploch všech píků, kromě hlavního píku, není větší než plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (1,0 %). Nepřihlíží se k píkům, jejichž plocha je menší než 0,025násobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b).

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Stanovení obsahu

0,200 g se rozpustí ve 40 ml tetrahydrofuranu R, přidá se 10 ml roztoku dusičnanu stříbrného R (100 g/l) a titruje se hydroxidem sodným 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20). Provede se slepá zkouška.

1 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS odpovídá 34,05 mg C22H28O3.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.

Separandum.

† Norgestrelum [image omitted]

Norgestrel

[image omitted]

C21H28O2	Mr 312,45	CAS 6533-00-2

Je to (±)-13-ethyl-17-hydroxy-18,19-dinor-17α-pregn-4-en-20-in-3-on. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 98,0 % až 102,0 % sloučeniny C21H28O2.

Vlastnosti

Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek. Je prakticky nerozpustný ve vodě, mírně rozpustný v dichlormethanu, těžce rozpustný v lihu 96%.

Zkoušky totožnosti

A. Optická otáčivost (2.2.7). +0,05° až -0,05°; měří se roztok připravený rozpuštěním 0,5 g v dichlormethanu R a zředěním stejným rozpouštědlem na 10,0 ml.

B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem norgestrelu CRL.

Zkoušky na čistotu

Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu G R. Zkoušený roztok. 0,2 g se rozpustí v dichlormethanu R a zředí se jím na 10 ml.

Porovnávací roztok (a). 1 ml zkoušeného roztoku se zředí dichlormethanem R na 10 ml. 1 ml tohoto roztoku se zředí dichlormethanem R na 20 ml.

Porovnávací roztok (b). 4 ml porovnávacího roztoku (a) se zředí dichlormethanem R na 10 ml.

Porovnávací roztok (c). 5 mg norgestrelu CRL a 5 mg ethinylestradiolu CRL se rozpustí v dichlormethanu R a zředí se jím na 50 ml.

Na vrstvu se odděleně nanese po 10 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů ethylacetatu R a dichlormethanu R (20 + 80) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu, postříká se kyselinou fosfomolybdenovou R (100 g/l) v lihu 96% R, zahřívá se 15 min při 100 °C až 105 °C a ihned se pozoruje v denním světle. Žádná skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku, kromě hlavní skvrny, není intenzivnější než hlavní skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (0,5 %) a nejvýše dvě takové skvrny jsou intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,2 %). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) jsou dvě zřetelně oddělené skvrny.

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

0,200 g se rozpustí ve 45 ml tetrahydrofuranu R, přidá se 10 ml roztoku dusičnanu stříbrného R (100 g/l) a po 1 min se titruje hydroxidem sodným 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20). Provede se slepá zkouška.

1 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS odpovídá 31,25 mg C21H28O2.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.

Separandum.

† Nortriptylini hydrochloridum [image omitted]

Nortriptyliniumchlorid

[image omitted]

C19H22ClN	Mr 299,84	CAS 894-71-3

Je to N-methyl-N-{3-(10,11-dihydro-5H-dibenzo[a,d]cyklohepten-5-yliden)-propyl}amonium-chlorid. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 98,0 % až 101,0 % sloučeniny C 19H22ClN.

Vlastnosti

Bílý nebo téměř bílý prášek. Je mírně rozpustný ve vodě, dobře rozpustný v lihu 96% a v dichlormethanu, prakticky nerozpustný v etheru.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: C a E.

Alternativní sestava zkoušek: A, B, D a E, viz Obecné zásady (1.2).

A. Teplota tání (2.2.14). 216 °C až 220 °C.

B. 20,0 mg se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 100,0 ml. 5,0 ml tohoto roztoku se zředí methanolem R na 100,0 ml a měří se absorbance (2.2.25) při 230 nm až 350 nm; roztok vykazuje absorpční maximum při 239 nm. Specifická absorbance v maximu je 465 až 495.

C. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje s referenčním spektrem Ph. Eur. nortriptyliniumchloridu.

D. 50 mg se rozpustí ve 3 ml teplé vody R a po ochlazení se přidá 0,05 ml roztoku hydrochinonu R (25 g/l) v methanolu R; pomalu vzniká červené zbarvení.

E. 50 mg vyhovuje zkoušce (b) na chloridy (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Vzhled roztoku. 0,5 g se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 25 ml. Roztok je čirý (2.2.1) a není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok H7 (2.2.2, Metoda II).

Kysele nebo zásaditě reagující látky. 0,20 g se rozpustí mírným zahřátím ve vodě prosté oxidu uhličitého R, zředí se jí na 10 ml, přidá se 0,1 ml červeně methylové RS a 0,2 ml hydroxidu sodného 0,01 mol/l VS; roztok se zbarví žlutě. Přidá se 0,4 ml kyseliny chlorovodíkové 0,01 mol/l VS; roztok se zbarví červeně.

Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu G R. Při zkoušce se roztoky a vyvíjející se chromatogramy chrání před světlem.

Zkoušený roztok. 0,20 g se rozpustí v lihu 96% R a zředí se jím na 10 ml.

Porovnávací roztok. 10 mg dibenzosuberonu CRL se rozpustí v lihu 96% R a zředí se jím na 10 ml. 1 ml tohoto roztoku se zředí lihem 96% R na 100 ml.

Na vrstvu se nanese odděleně po 5 μl každého roztoku a vyvíjí se v nenasycené komoře směsí objemových dílů diethylaminu R, ethylacetatu R a cyklohexanu R (3 + 15 + 85) po dráze 14 cm. Vrstva se usuší na vzduchu, postříká se čerstvě připravenou směsí objemových dílů formaldehydu R a kyseliny sírové R (4 + 96) a pozoruje se v ultrafialovém světle při 365 nm. Na chromatogramu zkoušeného roztoku není žádná skvrna, kromě hlavní skvrny, intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (0,05 %).

Těžké kovy (2.4.8). 1,0 g vyhovuje limitní zkoušce C na těžké kovy (20 μg/g). K přípravě porovnávacího roztoku se použijí 2 ml základního roztoku olova (10 μg Pb/ml).

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se 2 h suší v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

0,250 g se rozpustí ve 30 ml lihu 96% R, přidá se 1,0 ml kyseliny chlorovodíkové 0,1 mol/l VS a titruje se hydroxidem sodným 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace (2.2.20) bodu ekvivalence. Odečte se spotřeba mezi dvěma inflexními body.

1 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS odpovídá 29,98 mg C19H22ClN.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.

Separandum.

Nečistoty

A. dibenzosuberon(dibenzo[a,d]cykloheptanon),

B. 3-(5H-dibenzo[a,d]cyklohepten-5-yliden)-N-methylpropylamin,

C. (R) a (S)-10,11-dihydro-5-[3-(methylamino)propyliden]-5H-dibenzo[a,d]cyklohepten-10-ol.

† Noscapini hydrochloridum [image omitted]

Noskapiniumchlorid

[image omitted]

C22H24ClNO7 . H2O	Mr 467,90 Mr bezvodého 449,89	CAS 912-60-7

Je to monohydrát(1R)-1,2,3,4-tetrahydro-8-methoxy-1-[(3S)-(6՛,7՛-dimethoxy)ftalidyl]-6,7-met-hylendioxy-2methylisochinoliniumchloridu. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 98,5 % až 100,5 % sloučeniny C22H24ClNO7.

Vlastnosti

Bílý krystalický prášek nebo bezbarvé krystaly. Je hygroskopický, snadno rozpustný ve vodě a v lihu 96%, prakticky nerozpustný v etheru. Vodné roztoky jsou slabě kyselé. Během stání se může vysrážet báze.

Taje při teplotě asi 200 °C, za rozkladu.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: C a E.

Alternativní sestava zkoušek: A, B, D a E, viz Obecné zásady (1.2).

A. Zkouška Specifická optická otáčivost, viz Zkoušky na čistotu, je zároveň zkouškou totožnosti.

B. 50 mg se rozpustí v methanolu R obsahujícím NH3(17 μg/g) a zředí se stejným rozpouštědlem na 100,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí stejným rozpouštědlem na 10,0 ml. Měří se absorbance (2.2.25) při 250 nm až 350 nm; roztok vykazuje absorpční maxima při 291 nm a 310 nm. Poměr absorbance v maximu při 310 nm k absorbanci v maximu při 291 nm je 1,2 až 1,3.

C. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) sraženiny získané ve zkoušce E se shoduje se spektrem noskapinu CRL.

D. Sraženina získaná ve zkoušce totožnosti E taje (2.2.14) při 174 °C až 177 °C.

E. Asi 40 mg se rozpustí ve směsi 2 ml vody R a 3 ml lihu 96% R, přidá se 1 ml amoniaku, zředěného RS2 a směs se zahřívá do úplného rozpuštění. Potom se ochladí za tření skleněnou tyčinkou o stěnu zkumavky a zfiltruje se. Filtrát vyhovuje zkoušce (a) na chloridy (2.3.1). Sraženina se promyje vodou R, vysuší se při 100 °C až 105 °C a uchová se pro zkoušky totožnosti C a D.

Zkoušky na čistotu

Vzhled roztoku. 0,5 g se rozpustí ve vodě R, přidá se 0,3 ml kyseliny chlorovodíkové 0,1 mol/l RS a zředí se vodou R na 25 ml. Roztok je čirý (2.2.1) a není intenzivněji zbarven než porovnávací barevný roztok Ž6 nebo HŽ6 (2.2.2, Metoda II).