Vyhláška Ministerstva zdravotnictví, kterou se stanoví požadavky na jakost, postup při přípravě, zkoušení, uchovávání a dávkování léčiv (Český lékopis 1997)

Hodnota pH (2.2.3). Nejméně 3,0; měří se roztok připravený rozpuštěním 0,2 g ve vodě prosté oxidu uhličitého R.

Specifická optická otáčivost (2.2.7). +38,5° až +44,0°, počítáno na vysušenou látku; měří se roztok připravený rozpuštěním 0,500 g v kyselině chlorovodíkové 0,01 mol/l RS a zředěním stejným rozpouštědlem na 25,0 ml.

Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu G R.

Zkoušený roztok. 0,25 g se rozpustí v lihu 96% R a zředí se jím na 10 ml.

Porovnávací roztok. 0,5 ml zkoušeného roztoku se zředí lihem 96% R na 100 ml.

Na vrstvu se nanese odděleně po 10 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů amoniaku 26% R, lihu 96% R, acetonu R a toluenu R (1 + 3 + 20 + 20) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší v proudu vzduchu a postříká se jodobismutitanem draselným zředěným RS. Žádná skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku, kromě hlavní skvrny, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (0,5 %).

Ztráta sušením (2.2.32). 2,5 % až 6,5 %; 0,200 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

0,400 g se rozpustí zahřátím ve 30 ml kyseliny octové bezvodé R a po ochlazení se přidá 6 ml octanu rtut'natého RS a titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20).

1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l VS odpovídá 44,99 mg C22H24ClNO7.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.

Separandum.

† Noscapinum [image omitted]

Noskapin

[image omitted]

C22H23NO7	Mr 413,43	CAS 128-62-1

Je to (35)-6,7-dimethoxy-3-[(1R)-1,2,3,4-tetrahydro-8-methoxy-2-methyl-6,7-methylendioxy-1--isochinolyllftalid. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 98,5 % až 100,5 % sloučeniny C22H23NO7.

Vlastnosti

Bílý krystalický prášek nebo bezbarvé krystaly. Je prakticky nerozpustný ve vodě při 20 °C, velmi těžce rozpustný ve vodě při 100 °C, dobře rozpustný v acetonu, těžce rozpustný v lihu 96% a v etheru. Rozpouští se v silných kyselinách a zředěním těchto roztoků vodou se může vy srážet báze.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: D.

Alternativní sestava zkoušek: A, B aC, viz Obecné zásady (1.2).

A. Zkouška Specifická optická otáčivost, viz Zkoušky na čistotu, je zároveň zkouškou totožnosti.

B. Teplota tání (2.2.14). 174 °C až 177 °C.

C. 50 mg se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 100,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí methanolem R na 10,0 ml. Měří se absorbance (2.2.25) při 250 nm až 350 nm; roztok vykazuje absorpční maxima při 291 nm a 310 nm. Poměr absorbance v maximu při 310 nm k absorbanci v maximu při 291 nmje 1,2 až 1,3.

D. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem noskapinu CRL.

Zkoušky na čistotu

Vzhled roztoku. 0,2 g se rozpustí v acetonu R a zředí se jím na 10 ml. Roztok hodnocený ihned po přípravě je čirý (2.2.1) a není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok Ž6 (2.2.2, Metoda II).

Specifická optická otáčivost (2.2.7). +42° až +48°, počítáno na vysušenou látku; měří se roztok připravený rozpuštěním 0,500 g v kyselině chlorovodíkové 0,1 mol/l RS a zředěním stejným rozpouštědlem na 25,0 ml.

Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu G R.

Zkoušený roztok. 0,25 g se rozpustí v acetonu R a zředí se jím na 10 ml.

Porovnávací roztok. 0,5 ml zkoušeného roztoku se zředí acetonem R na 100 ml.

Na vrstvu se nanese odděleně po 10 ml každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů amoniaku 26% R, lihu 96% R, acetonu R a toluenu R (1 + 3 + 20 + 20) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší v proudu vzduchu a postříká se jodobismutitanem draselným zředěným RS. Žádná skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku, kromě hlavní skvrny, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (0,5 %).

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 1,0 %; 0,500 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

0,350 g se rozpustí mírným zahřátím ve 40 ml kyseliny octové bezvodé R a titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20).

1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l VS odpovídá 41,34 mg C22H23NO7.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.

Separandum.

† Nystatinum[image omitted]

Nystatin

CAS 1400-61-9

Je to antifungální látka produkovaná určitými kmeny Streptomyces noursei. Převážně obsahuje tetraeny, jejichž hlavní složkou je nystatin A1.

Počítáno na vysušenou látku, obsahuje v miligramu nejméně 4400 m.j.

Výroba

Výrobní postup se validuje, aby se prokázalo, že bude-li látka zkoušena, vyhoví následující zkoušce:

Neškodnost (2.6.9). Každé myši se vstříkne intraperitoneálně množství odpovídající nejméně 600 m.j. suspendované v 0,5 ml roztoku arabské klovatiny R (5 g/l).

Vlastnosti

Žlutý až slabě nahnědlý hygroskopický prášek. Je velmi těžce rozpustný ve vodě, snadno rozpustný v dimethylformamidu, těžce rozpustný v methanolu, prakticky nerozpustný v lihu 96% a v etheru.

Zkoušky totožnosti

A. Měří se absorbance (2.2.25) roztoku připraveného ve zkoušce Absorbance při 220 nm až 350 nm. Tento roztok vykazuje čtyři absorpční maxima, při 230 nm, 291 nm, 305 nm a 319 nm, a prodlevu při 280 nm. Poměry absorbanci v maximu při 291 nm a v maximu při 319 nm k absorbanci v maximu při 305 nm jsou 0,61 až 0,73 a 0,83 až 0,96. Poměr absorbance v maximu při 230 nm k absorbanci v prodlevě při 280 nm je 0,83 až 1,25.

B. K asi 2 mg se přidá 0,1 ml kyseliny chlorovodíkové R; vzniká hnědé zbarvení.

C. K asi 2 mg se přidá 0,1 ml kyseliny sírové R; vzniká hnědé zbarvení, které stáním přechází na fialové.

Zkoušky na čistotu

Absorbance (2.2.25). 0,10 g se rozpustí ve směsi 5,0 ml kyseliny octové ledové R a 50 ml methanolu R a zředí se methanolem R na 100,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí methanolem R na 100,0 ml. Do 30 min od přípravy roztoku je absorbance tohoto roztoku v maximu při 305 nm nejméně 0,60.

Těžké kovy (2.4.8). 1,0 g vyhovuje limitní zkoušce C na těžké kovy (20 μg/g). K přípravě porovnávacího roztoku se použijí 2 ml základního roztoku olova (10 μg Pb/ml).

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 5,0 %; 1,000 g se suší 3 h při 60 °C nad oxidem fosforečným R při tlaku nepřevyšujícím 0,1 kPa.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 3,5 %, stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení účinnosti

Při zkoušce se roztoky chrání před světlem.

Provede se mikrobiologické stanovení účinnosti antibiotik (2.7.2). Zkoušená látka a nystatin CRL se rozpustí v dimethylformamidu R a ředí se směsí objemových dílů dimethylformamidu R a tlumivého roztoku o pH 6,0 (5 + 95).

Uchovávání

Ve vzduchotěsných obalech, chráněn před světlem, při teplotě 2 °C až 8 °C.

Separandum.

Octyldodecanolum[image omitted]

Oktyldodekanol

[image omitted]

CAS 5333-42-6

Je to kondenzační produkt nasycených kapalných mastných alkoholů. Obsahuje nejméně 90 % (RS)-2-oktyl-1-dodekanolu (C20H4O; Mr 298,55), zbytek se skládá především z příbuzných alkoholů.

Vlastnosti

Čirá bezbarvá až nažloutlá olejovitá kapalina. Je prakticky nerozpustný ve vodě, mísitelný s lihem 96 %.

Zkoušky totožnosti

A. Zkouška Relativní hustota, viz Zkoušky na čistotu, je zároveň zkouškou totožnosti.

B. Zkouška Index lomu, viz Zkoušky na čistotu, je zároveň zkouškou totožnosti.

C. Zkouška Hydroxylové číslo, viz Zkoušky na čistotu, je zároveň zkouškou totožnosti.

D. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy vhodného silikagelu.

Zkoušený roztok. 0,2 g se rozpustí v toluenu R a zředí se jím na 20 ml.

Porovnávací roztok. 0,2 g oktyldodekanolu CRL se rozpustí v toluenu R a zředí se jím na 20 ml.

Na vrstvu se nanese odděleně po 2 μl obou roztoků a vyvíjí se směsí objemových dílů ethylacetatu R a toluenu R (5 + 95) po dráze 12 cm. Vrstva se usuší na vzduchu, postříká se asi 7 ml směsi objemových dílů roztoku vanilinu R (25 g/l) v lihu 96% a kyseliny sírové R (1 + 4) a 5 min až 10 min se zahřívá při 130 °C. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídá polohou, zbarvením a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku.

Zkoušky na čistotu

Kysele nebo zásaditě reagující látky. 5,0 g se pečlivě míchá 1 min se směsí 0,1 ml modři bromthymolově RS1, 2 ml heptanu R a 10 ml vody R. Je-li vodná vrstva modrá, spotřebuje se na změnu zbarvení roztoku na žluté nejvýše 0,15 ml kyseliny chlorovodíkové 0,01 mol/l VS. Je-li vodná vrstva žlutá, přidá se 0,45 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l a silně se třepe. Nechá se stát do úplného rozdělení vrstev; vodná vrstva je modrá.

Relativní hustota (2.2.5). 0,830 až 0,850.

Index lomu (2.2.6). 1,454 až 1,456.

Číslo hydroxylové (2.5.3, Metoda A). 175 až 190.

Číslo jodové (2.5.4). Nejvýše 8,0.

Číslo peroxidové (2.5.5). Nejvýše 5,0.

Číslo zmýdelnění (2.5.6). Nejvýše 5, stanoví se s 2,00 g zkoušené látky.

Těžké kovy (2.4.8). 2,0 g vyhovují limitní zkoušce C na těžké kovy (10 μg/g). K přípravě porovnávacího roztoku se použijí 2 ml základního roztoku olova (10 μg Pb/mT)

Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Nejvýše 0,5 %, stanoví se s 2,000 g zkoušené látky.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %, stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

Stanovení se provede plynovou chromatografií (2.2.28).

Zkoušený roztok. 0,100 g se rozpustí v hexanu R a zředí se jím na 10,0 ml.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

• kapilární kolony z křemenného skla délky 20 m a vnitřního průměru 0,3 mm pokryté filmem (0,25 μm) poly(difenyl)(dimethyl)siloxanuR nebo poly(difenyl)(dimethyl)(divinyl)siloxanu R,

• vodíku pro chromatografií R nebo helia pro chromatografií R jako nosného plynu při průtokové rychlosti 1,1 ml/min,

• plamenoionizačního detektoru.

Teplota kolony se udržuje na 280 °C, teplota nástřikového prostoru na 290 °C a teplota detektoru na 300 °C. Nastříknou se 2 μl zkoušeného roztoku.

Obsah C20H42O v procentech se vypočítá z plochy píku na chromatogramu zkoušeného roztoku metodou vnitřní normalizace.

Uchovávání

Chráněn před světlem.

Oleomacrogolum[image omitted]

Oleomakrogol

Synonymum. Macrogoli aetherum oleicum

CAS 9004-98-2

Je to směs etherů směsných makrogolů s lineárními mastnými alkoholy, hlavně oleylalkoholem. Může obsahovat volné makrogoly a různá množství volného oleylalkoholu. Množství ethylenoxidu zreagovaného s oleylalkoholem je 2 až 20 oxyethylenových jednotek na molekulu (jmenovitá hodnota).

Vlastnosti

Oleomakrogol s 2 až 5 oxyethylenovými jednotkami v molekule je žlutá kapalina, prakticky nerozpustná ve vodě, dobře rozpustná v lihu 96%, prakticky nerozpustná v petroletheru.

Oleomakrogol s 10 až 20 oxyethylenovými jednotkami v molekule je žlutavě bílá voskovitá hmota, dobře rozpustná nebo dispergovatelná ve vodě, dobře rozpustná v lihu 96%, prakticky nerozpustná v petroletheru.

Zkoušky totožnosti

A. Zkouška Číslo hydroxylové, viz Zkoušky na čistotu, je zároveň zkouškou totožnosti.

B. Zkouška Číslo jodové, viz Zkoušky na čistotu, je zároveň zkouškou totožnosti.

C. Zkouška Číslo zmýdelnění, viz Zkoušky na čistotu, je zároveň zkouškou totožnosti.

D. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy vhodného silikagelu.

Zkoušený roztok. 0,20 g se rozpustí v methanolu R zředí se jím na 5 ml.

Porovnávací roztok. 40 mg oleylalkoholu CRL se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml. 2 ml tohoto roztoku se zředí methanolem R na 10 ml.

Vrstva se impregnuje vyvíjením v chromatografícké komoře obsahující dostatečné množství roztoku kyseliny šťavelové R (30 g/l) v lihu 96% R Vrstva se nechá usušit na vzduchu, odděleně se nanese po 5 μl zkoušeného a porovnávacího roztoku a vyvíjí se dvakrát ethylacetatem R po dráze 15 cm. Po každém vyvíjení se vrstva usuší a potom se postříká zkoumadlem vanilin--kyselina sírová připraveným následujícím způsobem: 0,50 g vanilinu R se rozpustí v 50,0 ml lihu 96% R a zředí se kyselinou sírovou R na 100,0 ml. Pak se vrstva usuší na vzduchu, zahřívá se 10 min při asi 130 °C a nechá se vychladnout na vzduchu. Na chromatogramu zkoušeného roztoku je několik skvrn, z nichž jedna odpovídá hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku.

E. 0,1 g se rozpustí nebo disperguje v 5 ml lihu 96% R, přidají se 2 ml vody R, 10 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS, 10 ml chloridu barnatého RS1 a 10 ml roztoku kyseliny fosfomolybdenové R (100 g/l); vznikne sraženina.

Zkoušky na čistotu

Vzhled roztoku. 5,0 g se rozpustí v lihu 96% R a zředí se jím na 50 ml. Tento roztok není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok HŽ5 (2.2.2, Metoda II).

Zásaditě reagující látky. 2,0 g se rozpustí v horké směsi 10 ml vody R a 10 ml lihu 96% R a přidá se 0,1 ml modři bromthymolové RS1. Ke změně zbarvení indikátoru na žluté se spotřebuje nejvýše 0,5 ml kyseliny chlorovodíkové 0,1 mol/l VS.

Číslo kyselosti (2.5.1). Nejvýše 1,0; stanoví se s 5,0 g zkoušené látky.

Číslo hydroxylové (2.5.3, Metoda A). Vyhovuje hodnotám uvedeným v následující tabulce.

Číslo jodové (2.5.4). Vyhovuje hodnotám uvedeným v následující tabulce.

Počet oxyethylenových jednotek na molekulu (jmenovitá hodnota)	Číslo hydroxylové	Číslo jodové
2	158 až 178	48 až 74*
5	110 až 125	48 až 56
10	75 až 95	24 až 38
20	40 až 65	14 až 24

• Z důvodů možnosti použití dvou různých druhů oleylalkoholu pro syntézu je nutné široké rozmezí.

Číslo zmýdelnění (2.5.6). Nejvýše 3,0; stanoví se s 10,0 g zkoušené látky.

1,4-Dioxan. Nejvýše 10 μg/g. Stanoví se postupem uvedeným ve stati Zbytková rozpouštědla (2.4.24).

Ethylenoxid. Nejvýše 1 μg/g; stanoví se head-space plynovou chromatografií (2.2.28).

Zkoušený roztok. 1,00 g zkoušené látky (mT) se přenese do lahvičky vhodného objemu, přidá se 1,0 ml vody R, a je-li třeba, zahřívá se asi 10 min při 50 °C.

Porovnávací roztok (a). 1,00 g (mR) zkoušené látky se přenese do lahvičky vhodného objemu, přidá se 0,20 g ochlazeného ethylenoxidu RS a 0,8 ml vody R. Je-li třeba, zahřívá se asi 10 min při 50 °C.

Porovnávací roztok (b). K 0,1 g ethylenoxidu RS v lahvičce vhodné velikosti se přidá 0,1 ml čerstvě připraveného roztoku acetaldehydu R (0,010 g/l).

Lahvičky se ihned uzavřou zátkou s hliníkovou nebo polytetrafluoroethylenovou membránou a zátka se upevní hliníkovým uzávěrem. Obsah lahviček se homogenizuje protřepáním.

Nástřik statického head-space postupu se obvykle provádí za použití:

• rovnovážné teploty: nejméně 70 °C,

• doby ohřevu: 45 min,

• teploty převodové kapiláry: 75 °C,

• nosného plynu: helia pro chromatografií R nebo dusíku pro chromatografií R,

• doby tlakování: 30 s,

• objemu nástřiku: 1 ml.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

• kapilární skleněné kolony nebo kolony z křemenného skla délky 30 m a vnitřního průměru 0,32 mm s vnitřním povrchem potaženým 1,0μm vrstvou polydimethylsiloxanu R,

• helia pro chromatografií R nebo dusíku pro chromatografií R jako nosného plynu při průtokové lineární rychlosti asi 20 cm/s a dělicím poměru 1 : 20,

• plamenoionizačního detektoru.

Teplota kolony se udržuje 5 min na 50 °C, pak se zvyšuje rychlostí 30 °C/min do 230 °C a 5 min se udržuje na 230 °C, přičemž teplota nástřikového prostoru se udržuje na 150 °C a teplota detektoru na 250 °C.

Nastříkne se 1 ml plynné fáze porovnávacího roztoku (b) a nastaví se citlivost systému tak, aby výšky dvou hlavních píků na chromatogramu nebyly menší než 15 % stupnice zapisovače. Zkoušku lze hodnotit, jestliže rozlišení mezi píky ethylenoxidu a acetaldehydu na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) je nejméně 2,0 a jestliže poměr signálu píku ethylenoxidu na stejném chromatogramu k šumu je nejméně 10.

Nastříkne se odděleně vhodný objem (např. 1 ml) plynné fáze nad zkoušeným roztokem a porovnávacím roztokem (a). Postup se opakuje ještě dvakrát. Na chromatogramu zkoušeného roztoku průměrná plocha píku odpovídajícího ethylenoxidu není větší než polovina průměrné plochy odpovídajícího píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Zkoušku lze hodnotit, jestliže relativní směrodatná odchylka ploch tří nástřiků porovnávacího roztoku (a) je nejvýše 15%.

Obsah ethylenoxidu v μg/g se vypočítá podle vztahu:

ATAR.mT-AT.mR,

v němž značí:

AT - plochu píku odpovídajícího ethylenoxidu na chromatogramu zkoušeného roztoku,

AR - plochu píku odpovídajícího ethylenoxidu na chromatogramu porovnávacího roztoku (a).

Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Nejvýše 3,0 %; stanoví se s 2,000 g zkoušené látky.

Celkový popel (2.4.16). Nejvýše 0,2 %; stanoví se s 2,00 g zkoušené látky.

Uchovávání

Ve vzduchotěsných obalech, chráněn před světlem.

Označování

V označení na obalu se uvede počet oxyethylenových jednotek reagujících s oleylalkoholem (jmenovitá hodnota).

Olivae oleum[image omitted]

Olivový olej

CAS 8001-25-0

Je to olej získaný ze zralých plodů druhu Olea europaea L. lisováním za studená nebo jiným vhodným mechanickým postupem.

Vlastnosti

Čirá žlutá nebo zelenožlutá průhledná tekutina, charakteristického pachu. Je prakticky nerozpustný v lihu 96%, mísitelný s etherem petrolejovým. Kalí se při teplotě asi 10 °C; při teplotě asi 0 °C tuhne na měkkou hmotu.

Zkoušky totožnosti

Provede se zkouška Totožnost olejů tenkovrstvou chromatografií (2.3.2). Chromatogram zkoušené látky se shoduje s charakteristickým chromatogramem olivového oleje. Pro určité druhy olivového oleje je rozdíl mezi velikostí skvrn E a F méně významný než na obrázku.

Zkoušky na čistotu

Relativní hustota (2.2.5). 0,910 až 0,916.

Číslo kyselosti (2.5.1). Nejvýše 2,0; stanoví se s 5,0 g.

Pokud je látka určena k výrobě parenterálních přípravků, je číslo kyselosti nejvýše 0,5.

Číslo peroxidové (2.5.5). Nejvýše 15,0. Pokud je látka určena k výrobě parenterálních přípravků, je číslo peroxidové nejvýše 5,0.

Nezmýdelnitelné látky. Nejvýše 1,5 %. 5,0 g se v baňce na 150 ml smíchá s 50 ml hydroxidu draselného v lihu 2 mol/l RS. Zahřívá se 1 h pod zpětným chladičem na vodní lázni za častého protřepávání. Pak se přidá zpětným chladičem 50 ml vody R, protřepe se a po ochlazení se převede do dělicí nálevky. Baňka se promyje po částech celkem 50 ml etheru petrolejového Rl a promývací tekutiny se přidají do dělicí nálevky. Intenzivně se protřepává 1 min a po rozdělení vrstev se spodní vrstva převede do druhé dělicí nálevky. Tvoří-li se emulze, přidají se malá množství lihu 96% R nebo koncentrovaný roztok hydroxidu draselného R. Vodná vrstva se protřepe dvakrát 50 ml etheru petrolejového Rl. Spojené horní vrstvy se převedou do třetí dělicí nálevky a protřepou se třikrát 50 ml lihu 50% (V/V). Vrstva etheru petrolejového se převede do předem zvážené baňky na 250 ml. Dělicí nálevka se promyje několikrát malým množstvím etheru petrolejového Rl, promývací tekutiny se spojí s roztokem v baňce. Ether petrolejový se odpaří na vodní lázni, baňka se suší 15 min ve vodorovné poloze při 100 °C až 105 °C. Po ochlazení v exsikátoru se zváží. Sušení se vždy po 15 min opakuje tak dlouho, dokud není rozdíl hmotností dvou po sobě následujících vážení větší než 0,1 %. Zbytek se rozpustí ve 20 ml lihu 96% R předem zneutralizovaného po přidání 0,1 ml modři bromfenolové RS. Je-li třeba, titruje se kyselinou chlorovodíkovou 0,1 mol/l VS. Vypočítá se obsah nezmýdelnitelných látek v procentech podle vzorce:

100 . a-0,032 . bm,

v němž značí:

a - hmotnost zbytku po vysušení v gramech,

b - spotřebu kyseliny chlorovodíkové 0,1 mol/l VS v mililitrech,

m - navážku zkoušené látky v gramech.

Pokud hodnota 0,032b je větší než 5 % hodnoty a, je zkouška neplatná a musí se opakovat.

Absorbance (2.2.25). 1,00 g se rozpustí v cyklohexanu R a zředí se jím na 100,0 ml. Absorbance měřená v maximu při 270 nm není vyšší než 0,20. Poměr absorbance naměřené při 232 nm k absorbanci naměřené při 270 nm je větší než 8.

Cizí mastné oleje. Provede se zkouška Cizí oleje v mastných olejích (2.4.22). Podíl mastných kyselin oleje má následující složení:

• nasycené mastné kyseliny s délkou řetězce méně než C16: nejvýše 0,1 %,

• kyselina palmitová: 7,5 % až 20,0 %,

• kyselina palmitolejová (délkou řetězce odpovídá makrogoladipatu 16,3): nejvýše 3,5 %,

• kyselina stearová: 0,5 % až 5,0 %,

• kyselina olejová (délkou řetězce odpovídá makrogoladipatu 18,3): 56,0 % až 85,0 %,

• kyselina linolová (délkou řetězce odpovídá makrogoladipatu 18,9): 3,5 % až 20,0 %,

• kyselina linolenová (délkou řetězce odpovídá makrogoladipatu 19,7): nejvýše 1,2 %,

• kyselina arachidová: nejvýše 0,7 %,

• kyselina eikosenová (délkou řetězce odpovídá makrogoladipatu 20,3): nejvýše 0,4 %,

• kyselina behenová: nejvýše 0,2 %,

• kyselina lignocerová: nejvýše 0,2 %.

Steroly (2.4.23). Podíl sterolů oleje má následující složení:

• β-sitosterol (mohou být přítomny jiné steroly s relativním retenčním časem tR shodným s tR β-sitosterolu a jsou počítány jako β-sitosterol): nejméně 93 %,

• cholesterol: nejvýše 0,5 %,

• Δ7-stigmasterol (mohou být přítomny jiné steroly s relativním retenčním časem tR shodným s tR Δ7-stigmasterolu a jsou počítány jako Δ7-stigmasterol): nejvýše 0,5 %,

• kampesterol: nejvýše 4 %.

Obsah stigmasterolu je menší než obsah kampesterolu.

Sezamový olej. 10 ml zkoušené látky se v odměrném válci se zabroušenou zátkou protřepává asi 1 min se směsí 0,5 ml roztoku furfuralu R (3,5 ml/l) v acetanhydridu R a 4,5 ml acetanhydridu R Zfiltruje se filtračním papírem impregnovaným acetanhydridem R. K filtrátu se přidá 0,2 ml kyseliny sírové R; nevzniká žádné modrozelené zbarvení.

Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Pokud je látka určená k výrobě parenterálních lékových forem, vyhovuje následující zkoušce.

Nejvýše 0,1 % vody; stanoví se s 10,0 g zkoušené látky. Použije se směs stejných objemových dílů dekanolu R a methanolu bezvodého R jako rozpouštědla.

Uchovávání

Ve zcela naplněných, dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem, při teplotě nejvýše 25 °C.

Označování

V označení na obalu se uvede, zda je látka vhodná k přípravě parenterálních lékových forem.

† Omeprazolum[image omitted]

Omeprazol

[image omitted]

C17H19N3O3S	r 345,42	CAS 73590-58-6

Je to (RS)-5-methoxy-2-{[(4-methoxy-3,5-dimethylpyridin-2-yl)methyl]sulphinyl}-1H-benzimidazol. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 99,0 % až 101,0 % sloučeniny C17H19N3O3S.

Vlastnosti

Bílý nebo téměř bílý prášek. Je velmi těžce rozpustný ve vodě, dobře rozpustný v lihu 96%, v methanolu a v dichlormethanu. Rozpouští se ve zředěných roztocích alkalických hydroxidů.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: B.

Alternativní sestava zkoušek: A a C, viz Obecné zásady (1.2).

A. 2,0 mg se rozpustí v hydroxidu sodném 0,1 mol/l RS a zředí se jím na 100,0 ml. Měří se absorbance (2.2.25) tohoto roztoku při 230 nm až 350 nm; roztok vykazuje dvě absorpční maxima při 276 nm a 305 nm. Poměr absorbance zjištěné v maximu při 305 nm k absorbanci zjištěné v maximu při 276 nm je 1,6 až 1,8.

B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem omeprazolu CRL.

C. Hodnotí se chromatogramy získané ve zkoušce Omeprazol nečistota C, viz Zkoušky na čistotu. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) se polohou a velikostí shoduje s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Deska s vrstvou se vloží do komory nasycené parami kyseliny octové RS; skvrny rychle zhnědnou.

Zkoušky na čistotu

Roztok S. 0,50 g se rozpustí v dichlormethanu R a zředí se jím na 25 ml.

Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1).

Absorbance (2.2.25). Absorbance roztoku S měřená při 440 nm je nejvýše 0,10. (Tento limit odpovídá 0,035 % omeprazol nečistotě B nebo omeprazol nečistotě A.)

Omeprazol nečistota C. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu HF 254 R

Zkoušený roztok (a). 0,10 g se rozpustí ve 2,0 ml směsi stejných objemových dílů methanolu R a dichlormethanu R.

Zkoušený roztok (b). 1,0 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí methanolem R na 10 ml.

Porovnávací roztok (a). 10 mg omeprazolu CRL se rozpustí ve 2,0 ml methanolu R

Porovnávací roztok (b). 1 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí směsí stejných objemových dílů methanolu R a dichlormethanu R na 10 ml. 1 ml tohoto roztoku se zředí stejnou směsí na 100 ml.

Na vrstvu se nanese odděleně po 10 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů 2-propanolu R, dichlormethanu R předem protřepaného s amoniakem 26% R( 100 ml dichlormethanu R se protřepe v dělicí nálevce s 30 ml amoniaku 26% R, po oddělení vrstev se použije spodní vrstva) a dichlormethanu R (20 + 40 + 40) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a pozoruj e se v ultrafialovém světle při 254 nm. Na chromatogramu zkoušeného roztoku (a) žádná skvrna o R F vyšším, než má skvrna odpovídající omeprazolu, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,1 %).

Příbuzné látky. Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29).

Zkoušený roztok. 3,0 mg se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 25,0 ml.

Porovnávací roztok (a). 1,0 mg omeprazolu CRL a 1,0 mg omeprazol nečistoty D CRL se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 10,0 ml.

Porovnávací roztok (b). 1,0 ml zkoušeného roztoku se zředí mobilní fází na 100,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí mobilní fází na 10,0 ml.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

• nerezové ocelové kolony délky 0,15 m a vnitřního průměru 4 mm naplněné silikagelem oktylsilanizovaným pro chromatografii R (5 μm),

• mobilní fáze, kterou je směs objemových dílů acetonitrilu R a roztoku hydrogenfosforečnanu sodného R (1,4 g/l), jehož pH bylo předem upraveno na hodnotu 7,6 kyselinou fosforečnou R (27 + 73), průtoková rychlost je 1 ml/min,

• spektrofotometrického detektoru, 280 nm.

Jestliže se chromatogramy zaznamenávají za předepsaných podmínek, retenční čas omeprazolu je asi 9 min a relativní retenční čas omeprazolu nečistoty D je asi 0,8. Nastřikuje se odděleně 40 μl každého roztoku a chromatogramy se zaznamenávají po dobu odpovídající trojnásobku retenčního času omeprazolu. Citlivost detektoru se nastaví tak, aby výška hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) nebyla menší než 15 % celé stupnice zapisovače. Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) rozlišení mezi píky omeprazol nečistoty D a omeprazolu není menší než 3.

Pokud je třeba, upraví se pH mobilní fáze nebo koncentrace acetonitrilu R. Zvýšení pH zlepšuje rozlišení mezi píky.

Na chromatogramu zkoušeného roztoku není plocha žádného píku, kromě hlavního píku, větší než plocha píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,1 %).

Zbytková rozpouštědla. Provede se (head-space) plynová chromatografie (2.2.28) metodou standardního přídavku. Obsah chloroformu je nejvýše 50 μg/g, obsah dichlormethanu je nejvýše 100 μg/g a obsah trichlorethylenu je nejvýše 100 μg/g.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

• křemenné kapilární kolony délky 30 m a vnitřního průměru 0,32 mm pokryté 1,8μm filmem poly(kyanopropylmethylfenylmethyl)siloxanu R,

• dusíku pro chromatografii R jako nosného plynu,

• plamenoionizačního detektoru,

• vhodného head-space dávkovače.

0,50 g se odváží do 10ml "head-space lahvičky", přidají se 4,0 ml dimethylacetamidu R a lahvička se uzavře zátkou. Ustaluje se 1 h při 80 °C.

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,2 %. 1,000 g se suší 4 h ve vakuové sušárně při 60 °C.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

1,100 g se rozpustí ve směsi 10 ml vody R a 40 ml lihu 96% R a titruje se hydroxidem sodným 0,5 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20).

1 ml hydroxidu sodného 0,5 mol/l VS odpovídá 0,1727 g C17H19N3O3S.

Uchovávání

Ve vzduchotěsných obalech, chráněn před světlem, při teplotě 2 °C až 8 °C.

Separandum.

Nečistoty

A. 5-methoxy-1H-benzimidazol-2-thiol,

B. 5-methoxy-2-{[(3,5-dimethyl-2-pyridyl)methyl]sulfinyl}-1H-benzimidazol,

C. 5-methoxy-2-{[(4-methoxy-3,5-dimethyl-2-pyridyl)methyl]thio}-1H-benzimidazol (ufiprazol),

D. 5-methoxy-2- {[(4-methoxy-3,5-dimethyl-2-pyridyl)methyl]sulfonyl}-1H-benzimidazol (omeprazolsulfon),

E. 2,12-dihydro-1,3-dimethyl-8-methoxy-12-thioxobenzo[4,5]pyrido[1,2-c]imidazo[1,2- a]imidazol-2--on,

F. 2,12-dihydro-1,3-dimethyl-9-methoxy-12-thioxobenzo[4,5]pyrido[1,2-c]imidazo[1,2- a]imidazol-2--on,

G. 5-metboxy-2-{[(4-metboxy-3,5-dimetbyl-2-pyridyl)methyl]sulfinyl}-1H-benzimidazol-1'-oxid.

† Omeprazolum natricum [image omitted]

Sodná sůl omeprazolu

[image omitted]

C17H18N3NaO3S . H2O	Mr 385,41 Mr bezvodého 367,40	CAS 95510-70-6

Je to monohydrát natrium-(RS)-5-methoxy-2{[(4-methoxy-3,5-dimethylpyridin-2-yl)methyl]sul-finyl}-1H-benzimidazol-1-idu. Počítáno na bezvodou látku, obsahuje 98,0 % až 101,0 % sloučeniny C17H18N3NaO3S.

Vlastnosti

Bílý nebo téměř bílý hygroskopický prášek. Je snadno rozpustná ve vodě a v lihu 96%, dobře rozpustná v propylenglykolu a velmi těžce rozpustná v dichlormethanu.

Zkoušky totožnosti

A. 2,0 mg se rozpustí v hydroxidu sodném 0,1 mol/l RS a zředí se jím na 100,0 ml. Měří se absorbance (2.2.25) tohoto roztoku při 230 nm až 350 nm; roztok vykazuje dvě absorpční maxima při 276 nm a 305 nm. Poměr absorbance zjištěné v maximu při 305 nm k absorbanci zjištěné v maximu při 276 nm je 1,6 až 1,8.

B. Hodnotí se chromatogramy získané ve zkoušce Omeprazol nečistota C, viz Zkoušky na čistotu. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) se polohou a velikostí shoduje s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Deska s vrstvou se vloží do komory nasycené parami kyseliny octové RS; skvrny rychle zhnědnou.

C. 1 g se spálí a ochladí. Ke zbytku se přidá 1 ml vody R, neutralizuje se kyselinou chlorovodíkovou R, zfiltruje se a filtrát se zředí vodou R na 4 ml. 0,1 ml tohoto roztoku vyhovuje zkoušce (b) na sodík (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Roztok S. 0,50 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředí se jí na 25 ml.

Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok H6 (2.2.2, Metoda II).

Hodnota pH (2.2.3). 10,3 až 11,3; měří se roztok S.

Omeprazol nečistota C. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu HF254 R.

Zkoušený roztok (a). 0,10 g se rozpustí ve 2,0 ml methanolu R.

Zkoušený roztok (b). 1,0 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí methanolem R na 10 ml.

Porovnávací roztok (a). 9 mg omeprazolu CRL se rozpustí ve 2,0 ml methanolu R.

Porovnávací roztok (b). 1 ml zkoušeného roztoku (b) se zředí methanolem R na 100 ml.

Na vrstvu se nanese odděleně po 10 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů 2-propanolu R, dichlormethanu R předem protřepaného s amoniakem 26% R( 100 ml dichlormethanu R se protřepe v dělicí nálevce s 30 ml amoniaku 26% R, po oddělení vrstev se použije spodní vrstva) a dichlormethanu R (20 + 40 + 40) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a pozoruj e se v ultrafialovém světle při 254 nm. Na chromatogramu zkoušeného roztoku (a) žádná skvrna o RF vyšším, než má skvrna odpovídající omeprazolu, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,1 %).

Příbuzné látky. Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29).

Zkoušený roztok. 3,0 mg se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 25,0 ml.

Porovnávací roztok (a). 1,0 mg omeprazolu CRL a 1,0 mg omeprazol nečistoty D CRL se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 10,0 ml.

Porovnávací roztok (b). 1,0 ml zkoušeného roztoku se zředí mobilní fází na 100,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí mobilní fází na 10,0 ml.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

• nerezové ocelové kolony délky 0,15 m a vnitřního průměru 4 mm naplněné silikagelem oktylsilanizovaným pro chromatografii R (5 μm),

• mobilní fáze, kterou je směs objemových dílů acetonitrilu R a roztoku hydrogenfosforečnanu sodného R (1,4 g/l), jehož pH bylo upraveno na hodnotu 7,6 kyselinou fosforečnou R, (27 + 73), průtoková rychlost je 1 ml/min,

• spektrofotometrického detektoru, 280 nm.

Jestliže se chromatogramy zaznamenávají za předepsaných podmínek, retenční čas omeprazolu je asi 9 min a relativní retenční čas omeprazolu nečistoty D je asi 0,8. Nastřikuje se odděleně 40 μl každého roztoku a chromatogramy se zaznamenávají po dobu odpovídající trojnásobku retenčního času omeprazolu. Citlivost detektoru se nastaví tak, aby výška hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) nebyla menší než 15 % celé stupnice zapisovače. Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) rozlišení mezi píky omeprazolu nečistoty D a omeprazolu není menší než 3.

Pokud je třeba, upraví se pH mobilní fáze nebo koncentrace acetonitrilu R. Zvýšení pH zlepšuje rozlišení mezi píky.

Na chromatogramu zkoušeného roztoku není plocha žádného píku, kromě hlavního píku, větší než plocha píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,1 %).

Těžké kovy (2.4.8). 1,0 g vyhovuje limitní zkoušce C na těžké kovy (20 μg/g). K přípravě porovnávacího roztoku se použijí 2 ml základního roztoku olova (10 μg Pb/ml).

Voda, semimikrostanovení (2.5.12). 4,5 % až 10,0 %; stanoví se s 0,300 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

0,300 g se rozpustí v 50 ml vody R a titruje se kyselinou chlorovodíkovou 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20).

1 ml kyseliny chlorovodíkové 0,1 mol/l VS odpovídá 36,74 mg C17H18N3NaO3S.

Uchovávání

Ve vzduchotěsných obalech, chráněna před světlem.

Separandum.

Nečistoty

A. 5-methoxy-1H-benzimidazol-2-thiol,

B. 5-methoxy-2-{[(3,5-dimethyl-2-pyridyl)methyl]sulfinyl}-1H-benzimidazol,

C. 5-methoxy-2-{[(4-methoxy-3,5-dimethyl-2-pyridyl)methyl]thio}-1H-benzimidazol(ufiprazol),

D. 5-methoxy-2-{[(4-methoxy-3,5-dimethyl-2-pyridyl)methyl]sulfonyl}-1H-benzimidazol(omeprazolsulfon),

E. 5-methoxy-2-{[(4-methoxy-3,5-dimethyl-2-pyridyl)methyl]sulfmyl}-1H-benzimidazol-1´-oxid.

Ononidis radix[image omitted]

Kořen jehlice trnité

Synonymum. Radix ononidis

Je to usušený kořen a oddenek druhu Ononis spinosa agg.

Vlastnosti

Droga slabého pachu, škrablavé, natrpklé chuti s nasládlou příchutí.

Makroskopický a mikroskopický popis, viz Zkoušky totožnosti A a B.

Zkoušky totožnosti

A. Oddenek krátký, většinou několikahlavý; kořen o průměru až 2 cm, většinou nevětvený, zkroucený, často ze stran smáčklý, svraskalý, zdřevnatělý a velmi tuhý. Oddenek i kořen na povrchu krytý šupinovitou šedohnědou až černohnědou horkou. Lom nepravidelný, vláknitý. Na rovném příčném řezu je patrna excentrická stavba kořene; kůra úzká, dřevo velmi široké, nažloutlé, dřeňové paprsky bílé, nestejně široké, vějířovité.

B. Droga se upráškuje (355). Pozoruje se pod mikroskopem v chloralhydrátu RS. Prášek je šedobílý. Práškovaná droga je charakteristická těmito znaky: úlomky kůry se ztlustlými nezdřevnatělými lýkovými vlákny; komůrková vlákna; obliterované sítkovice; úlomky dřeva se skupinami ztlustlých libriformních vláken; cévy schodovitě a síťovitě ztlustlé; úlomky parenchymu s krystaly šťavelanu vápenatého a malými, kulovitými škrobovými zrny.

C. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu G R.

Zkoušený roztok. 1 g práškované drogy (355) se smíchá s 5 ml methanolu R a zahřívá se 2 min na vodní lázni. Po ochlazení se zfiltruje.

Porovnávací roztok. 40 mg cholesterolu R se rozpustí v 5 ml chloroformu R.

Na vrstvu se nanese odděleně do pruhů po 20 μl obou roztoků. Vyvíjí se směsí objemových dílů lihu 96% R, toluenu R a chloroformu R (10 + 40 + 40) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší volně na vzduchu, postříká se anisaldehydem RS1 a suší se 5 min až 10 min v sušárně při 100 °C až 105 °C. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (onocerin) odpovídá přibližně polohou skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku. Na chromatogramu jsou další méně intenzivně zbarvené skvrny.

Zkoušky na čistotu

Cizí příměsi (2.8.2). Nejvýše 2 % a nejvýše 2 % drogy na lomu ztmavlé.

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 10,0 %; 2,000 g práškované drogy (355) se suší 2 h v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Celkový popel (2.4.16). Nejvýše 6,0 %.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.

§§ Opium crudum [image omitted]

Surové opium

Synonymum. Opium

Surové opium je určeno výhradně jako výchozí surovina pro přípravu galenických přípravků. Samostatné se nesmí vydat.

Je to na vzduchu usušená mléčná šťáva získaná z druhu Papaver somniferum L. naříznutím nezralých plodů. Obsahuje nejméně 10,0 % morfinu (C17H19NO3; Mr 285,34) a nejméně 2,0 % kodeinu (C18H21NO3; Mr 299,37), počítáno na drogu vysušenou při 100 °C až 105 °C.

Vlastnosti

Jsou to černohnědé kusy charakteristického pachu, různé velikosti, které bývají měkké a lesklé, po usušení tvrdé a křehké.

Mikroskopický popis, viz Zkouška totožnosti A.

Zkoušky totožnosti

Odstraní se slupka, zkoušená látka se nakrájí na tenké plátky; je-li třeba, suší se 48 h při 60 °C a pak se upráškuje (500).

A. Pozoruje se pod mikroskopem. V suspenzi surového opia v roztoku hydroxidu draselného R (20 g/l) jsou patrna zrnka mléčné šťávy nahromaděná v neuspořádanou hmotu a světle hnědá protáhlá vlákna. Mohou být patrny úlomky cév a řidčeji i protáhlé, světlo lámající krystaly; stejně tak malý počet okrouhlých pylových zrn a úlomky protáhlých vláken. Mohou být přítomny ostře zašpičatělé chlupy různé délky a malé množství škrobových zrn zanesených v průběhu zpracování. Mohou být patrny úlomky epikarpu, tvořené mnohohrannými buňkami se stěnami ztlustlými a hvězdicovým luminem.

B. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu G R.

Zkoušený roztok. 0,10 g práškované drogy se rozetře s 5 ml lihu 70% R (V/V), přidají se 3 ml lihu 70% R (V/V); směs se převede do kuželové baňky na 25 ml a zahřívá se 30 min ve vodní lázni při 50 °C až 60 °C za stálého míchání. Po ochlazení se zfiltruje, filtr se promyje lihem 70% R (V/V) a filtrát se jím zředí na 10,0 ml.

Porovnávací roztok. 2,0 mg papaveriniumchloridu R, 12,0 mg kodeiniumdihydrogenfosfatu R, 12,0 mg noskapiniumchloridu R a 25,0 mg morfiniumchloridu R se rozpustí v lihu 70% R (V/V) a zředí se jím na 25,0 ml.

Na vrstvu se nanese odděleně do pruhů (20 mm x 3 mm) po 20 obou roztoků. Vyvíjí se čerstvě připravenou směsí objemových dílů amoniaku 26% R, lihu 96% R, acetonu R a toluenu R (2 + 6 + 40 + 40) po dráze 15 cm. Vrstva se suší 15 min při 100 °C až 105 °C. Po ochlazení se postříká jodobismutitanem draselným RS2 a pak roztokem kyseliny sírové R (4 g/l). Na chromatogramu porovnávacího roztoku jsou oranžově červené až červené skvrny; v dolní části skvrna odpovídající morfinu, nad ní podobně zbarvená skvrna odpovídající kodeinu, v horní části skvrna odpovídající papaverinu a nad ní skvrna odpovídající noskapinu. Na chromatogramu zkoušeného roztoku jsou skvrny odpovídající polohou a zbarvením skvrnám na chromatogramu porovnávacího roztoku; mezi skvrnami odpovídajícími kodeinu a papaverinu může být tmavě červená skvrna (thebain).

C. 1,0, g práškované drogy se protřepává 5 min s 5 ml vody R a pak se zfiltruje. Filtrát se smíchá s 0,25 ml chloridu železitého RS2; vznikne červené zbarvení, které se po přidání 0,5 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS nemění.

Zkoušky na čistotu

Thebain. Nejvýše 3,0 %, počítáno na vysušenou drogu. Stanoví se kapalinovou chromatografií (2.2.29).

Zkoušený roztok. Připraví se způsobem popsaným ve Stanovení obsahu.

Porovnávací roztok. 25,0 mg thebainu R se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 25,0 ml. 10,0 ml tohoto roztoku se zředí mobilní fází na 100,0 ml.

Stanoví se způsobem popsaným ve Stanovení obsahu.

Zkoušku lze hodnotit, je-li hmotnostní rozdělovači poměr thebainu nejméně 3,0 a počet teoretických pater nejméně 3000. Obsah thebainu v procentech se vypočítá podle vzorce uvedeného ve Stanovení obsahu.

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 15,0 %, 1,000 g opia nařezaného na tenké plátky se suší 4 h v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Celkový popel (2.4.16). Nejvýše 6,0 %.

Stanovení obsahu

Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29).

Zkoušený roztok. 1,00 g opia nakrájeného na tenké plátky se suspenduje v 50 ml lihu 50% R (V/V) a pomocí ultrazvuku se míchá 1 h; po ochlazení se zředí lihem 50 % R (V/V) na 100,0 ml a nechá se stát. 10,0 ml supernatantní tekutiny se smíchá s 5 ml tlumivého roztoku s chloridem amonným o pH 9,5, zředí se vodou R na 25,0 ml a promíchá se. 20,0 ml tohoto roztoku se převede na chromatografický sloupec asi 150 mm dlouhý s vnitřním průměrem asi 30 mm naplněný 15 g křemeliny pro chromatografii R. Po 15 min se promyje dvakrát 40 ml směsi objemových dílů 2-propanolu R a dichlormethanu R (15 + 85). Eluát se odpaří do sucha ve vakuu při 40 °C. Zbytek po odpaření se převede pomocí mobilní fáze do odměrné baňky a zředí se jí na 25,0 ml. Porovnávací roztok. 0,100 g morfiniumchloridu R a 25,0 mg kodeinu R se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 25,0 ml. 10,0 ml tohoto roztoku se zředí mobilní fází na 100,0 ml.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

• kolony délky 0,25 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem oktylsilanizovaným pro chromatografii R (5 μm),

• předkolony délky 40 mm a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem oktylsilanizovaným pro chromatografii R (5 μm),

• mobilní fáze s průtokovou rychlostí 1,5 ml/min, která je směsí připravenou následujícím způsobem: 1,0 g monohydrát heptansulfonanu sodného R se rozpustí ve 420 ml vody R, upraví se pH na hodnotu 3,2 roztokem kyseliny fosforečné R (4,9 g/l) (asi 5 ml) a smíchá se se 180 ml acetonitrilu R,

• spektrofotometrického detektoru, 280 nm,

• injektorové smyčky.

Nastříknou se vhodné objemy zkoušeného a porovnávacího roztoku. Zkoušku lze hodnotit, není-li rozlišení mezi píky morfinu a kodeinu menší než 2,5. Je-li třeba, upraví se objem acetonitrilu v mobilní fázi. Porovnávací roztok se nastříkne šestkrát. Zkoušku lze hodnotit, není-li relativní směrodatná odchylka plochy píku morfinu větší než 1,0 %. Nastřikuje se střídavě zkoušený roztok a porovnávací roztok.

Obsah jednotlivých alkaloidů v procentech se vypočítá podle vzorce:

m1.A2.265m2.A1.5 . 100100-h ,

v němž značí:

m1 - navážku alkaloidu použitého k přípravě porovnávacího roztoku v gramech,

m2 - navážku zkoušené látky použité k přípravě zkoušeného roztoku v gramech,

A1 - plochu píku odpovídajícího alkaloidu na chromatogramu porovnávacího roztoku,

A2 - plochu píku odpovídajícího alkaloidu na chromatogramu zkoušeného roztoku,

h - ztrátu sušením v procentech.

1 mg morfiniumchloridu R odpovídá 0,759 mg morfinu a 1 mg kodeinu R odpovídá 0,943 mg kodeinu.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, chráněno před světlem. Omamná látka.

†† Orciprenalini sulfas [image omitted]

Orciprenalmiumsulfat

Synonymum. Orciprenalinium sulfuricum

[image omitted]

C22H36N2O10S	r 520,59	CAS 5874-97-5

Je to bis {(RS)-[2-hydroxy-2-(3,5-dihydroxyfenyl)ethyl]isopropylamonium}sulfat. Počítáno na bezvodou, rozpouštědel prostou látku, obsahuje 98,0 % až 102,0 % sloučeniny C22H36N2O10S.

Vlastnosti

Bílý krystalický prášek, slabě hygroskopický. Je snadno rozpustný ve vodě a v lihu 96%, prakticky nerozpustný v etheru a v dichlormethanu.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: B a E.

Alternativní sestava zkoušek: A, C, D a E, viz Obecné zásady (1.2).

A. 50,0 mg se rozpustí v roztoku kyseliny chlorovodíkové R 0,04% (V/V) a zředí se jím na 50,0 ml. 5,0 ml tohoto roztoku se zředí stejným roztokem kyseliny chlorovodíkové R na 50,0 ml. Měří se absorbance (2.2.25) roztoku při 240 nm až 350 nm; roztok vykazuje absorpční maximum při 278 nm. Specifická absorbance v maximu je 68,5 až 76,0, počítáno na bezvodou a rozpouštědel prostou látku.

B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) tablety zkoušené látky se shoduje se spektrem tablety orciprenaliniumsulfatu CRL. Pokud se získaná spektra liší, rozpustí se odděleně 50 mg zkoušené látky a referenční látky v co nejmenším množství vody R přidá se 10 ml acetonu R a odstřeďuje se. Získané sraženiny se suší 3 h při 40 °C za sníženého tlaku a se zbytky se znovu zaznamenají spektra látek.

C. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu G R.

Zkoušený roztok. 10 mg se rozpustí v lihu 96% R a zředí se jím na 10 ml.

Porovnávací roztok (a). 10 mg orciprenaliniumsulfatu CRL se rozpustí v lihu 96% R a zředí se jím na 10 ml.

Porovnávací roztok (b). 10 mg orciprenaliniumsulfatu CRL a 10 mg salbutamolu CRL se rozpustí v lihu 96% R a zředí se jím na 10 ml.

Na vrstvu se odděleně nanese po 2 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů amoniaku 17,5% R, vody R a methanolu prostého aldehydu R (1,5 + 10 + 90) po dráze 15 cm. Vrstva se nechá usušit na vzduchu a postříká se roztokem manganistanu draselného R (10 g/l). Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku se polohou, barvou a velikostí shoduje s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) jsou dvě zřetelně oddělené skvrny.

D. Asi 20 mg se rozpustí ve 2 ml lihu 96% R. Přidají se 2 ml roztoku dichlorchinonchlorimidu R (1 g/l) v lihu 96% R a 1 ml uhličitanu sodného RS; vznikne fialové zbarvení, které se mění na hnědé.

E. Vyhovuje zkoušce (a) na sírany (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Roztok S. 2,0 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředí se jí na 20 ml.

Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a bezbarvý (2.2.2, Metoda II).

Hodnota pH (2.2.3). 4,0 až 5,5; měří se roztok S.

Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu G R.

Zkoušený roztok. 0,20 g se rozpustí ve směsi objemových dílů vody R a methanolu R (1 + 5) a zředí se stejnou směsí na 10 ml.

Porovnávací roztok (a). 1 ml zkoušeného roztoku se zředí směsí objemových dílů vody R a methanolu R (1 + 5) na 100 ml.

Porovnávací roztok (b). 5 ml porovnávacího roztoku (a) se zředí směsí objemových dílů vody R a methanolu R (1 + 5) na 10 ml.

Porovnávací roztok (c). 5 ml porovnávacího roztoku (a) se zředí směsí objemových dílů vody R a methanolu R (1 + 9) na 20 ml.

Na vrstvu se nanese odděleně po 10 μl každého roztok a vyvíjí se směsí objemových dílů amoniaku 26% R, vody R, 2-propanolu R a ethylacetatu R (4 + 16 + 30 + 50) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a vystaví se účinku par jodu. Na chromatogramu zkoušeného roztoku žádná skvrna, kromě hlavní skvrny, není intenzivnější než hlavní skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (1,0 %) a nejvýše jedna taková skvrna je intenzivnější než hlavní skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,5 %). Zkoušku lze hodnotit, jestliže skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) je zřetelně viditelná.

Methanol a 2-propanol. Nejvýše 0,1 % methanolu a 0,3 % 2-propanolu. Stanoví se plynovou chromatografií (2.2.28) za použití ethanolu R1 jako vnitřního standardu.

Roztok vnitřního standardu. 2 ml ethanolu R1 se zředí vodou R na 100 ml. 1 ml tohoto roztoku se zředí vodou R na 10,0 ml.

Zkoušený roztok (a). 1,0 g se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 10,0 ml.

Zkoušený roztok (b). 1,0 g se rozpustí ve vodě R, přidá se 1,0 ml roztoku vnitřního standardu a zředí se vodou R na 10,0 ml.

Porovnávací roztok. Směs 1,0 ml methanolu R a 3,0 ml 2-propanolu R se zředí vodou R na 100,0 ml. K 1,0 ml tohoto roztoku se přidá 1,0 ml roztoku vnitřního standardu a zředí se vodou R na 10,0 ml.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

• skleněné kolony délky 2 m a vnitřního průměru 2 mm naplněné ethylvinylbenzen-divinylbenzen kopolymerem R (150 pra až 180 pra),

• dusíku pro chromatografii R s průtokovou rychlostí 30 ml/min,

• plamenoionizačního detektoru.

Teplota kolony se udržuje na 140 °C a teplota vstřikovacího prostoru a detektoru na 180 °C.

Nastříkne se odděleně po 1 μl každého roztoku. Na chromatogramu zkoušeného roztoku (a) se ověří, že není přítomen žádný pík s retenčním časem stejným, jako má vnitřní standard. Vypočítá se obsah methanolu a 2-propanolu za použití hustoty při 20 °C, která je pro methanol 0,792 g/ml a 0,785 g/ml.

Fenon. 0,50 g se rozpustí v roztoku kyseliny chlorovodíkové R 0,04% (V/V) a zředí se jím na 25,0 ml. Absorbance (2.2.25) měřená při 328 nm není větší než 0,16 (0,1 %).

Železo (2.4.9). Zbytek získaný ve zkoušce Síranový popel vyhovuje limitní zkoušce na železo (20 μg/g). Porovnávací roztok se připraví za použití základního roztoku železa (2 μg Fe/ml).

Těžké kovy (2.4.8). 1,0 g vyhovuje limitní zkoušce C na těžké kovy (20 μg/g). Porovnávací roztok se připraví za použití 2 ml základního roztoku olova (10 μg Pb/ml).

Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Nejvýše 2,0 %; stanoví se s 1,000 g zkoušené látky.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

0,400 g se rozpustí ve 30 ml kyseliny octové ledové R a titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS za použití 0,1 ml violeti krystalové RS jako indikátoru.

1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l VS odpovídá 52,06 mg C22H36N2O10S.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.

Venenum.

Nečistoty

[image omitted]

A. 2-isopropyl-1,2,3,4-tetrahydroisochinolin-4,6,8-triol,

[image omitted]

B. 1-(3,5-dihydroxyfenyl)-2-(isopropylamino)ethanon.

† Ornidazolum[image omitted]

Ornidazol

[image omitted]

C7H10ClN3O3	Mr 219,63	CAS 16773-42-5

Je to 3-chlor-1-(2-methyl-5-nitroimidazolyl)-2-propanol. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 99,0 % až 101,0 % sloučeniny C7H10ClN3O3.

Vlastnosti

Bílý až nažloutlý krystalický prášek, na světle je nestálý. Je těžce rozpustný ve vodě a snadno rozpustný v lihu 96 %.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: C.

Alternativní sestava zkoušek: A, B a D, viz Obecné zásady (1.2).

A. Teplota tání (2.2.14). 85 °C až 90 °C.

B. 50,0 mg se rozpustí v lihu 96% R a zředí se jím na 100,0 ml. 2,0 ml tohoto roztoku se zředí lihem 96% R na 50,0 ml. Měří se absorbance (2.2.25) tohoto roztoku při 200 nm až 350 nm. Roztok vykazuje dvě absorpční maxima, při 230 nm a 312 nm. Specifická absorbance v maximu při 230 nm je 145 až 170 a v maximu při 312 nm je 380 až 420.

C. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem ornidazolu CRL. Měří se tablety látek s bromidem draselným R.

D. Hodnotí se chromatogramy získané ve zkoušce Cizí organické látky, viz Zkoušky na čistotu. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (a) se polohou a velikostí shoduje s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku (a).

Zkoušky na čistotu

Vzhled roztoku. 0,500 g se rozpustí v lihu 96% R a zředí se jím na 10 ml. Roztok je čirý (2.2.1) a není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok ZŽ5 (2.2.2, Metoda II).

Cizí organické látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu GF254R.

Zkoušený roztok (a). 0,50 g se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml.

Porovnávací roztok (a). 0,50 g ornidazolu CRL se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml.

Porovnávací roztok (b). 10 mg 2-methyl-5-nitroimidazolu CRL se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml (roztok A). 1 ml tohoto roztoku se zředí methanolem R na 10 ml.

Porovnávací roztok (c). 1 ml porovnávacího roztoku (a) se zředí methanolem na 10 ml. 1 ml tohoto roztoku a 5 ml roztoku A připraveného u porovnávacího roztoku (b) se smíchají.

Na vrstvu se odděleně nanese po 10 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů methanolu R, kyseliny octové ledové R a chloroformu R (5 + 10 + 85) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší v proudu studeného vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Na chromatogramu zkoušeného roztoku skvrna odpovídající 2-methyl-5-nitroimidazolu není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,2 %). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) jsou dvě zřetelně oddělené skvrny.

Chloridy (2.4.4). 0,250 g se důkladně protřepe s 10 ml vody R, zfiltruje se a filtr se promyje dvakrát 2 ml vody R. Promývací tekutiny se spojí s filtrátem a zředí se vodou R na 15 ml. Tento roztok vyhovuje limitní zkoušce na chloridy (200 μg/g).

Těžké kovy (2.4.8). 1,0 g vyhovuje limitní zkoušce D na těžké kovy (20 μg/g). K přípravě porovnávacího roztoku se použijí 2 ml základního roztoku olova (10 μg Pb/ml).

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se 3 h suší ve vakuu nad silikagelem bezvodým R při 60 °C.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

0,200 g se rozpustí ve 30 ml kyseliny octové bezvodé R a titruje kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20). Provede se slepá zkouška.

1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l VS odpovídá 21,96 mg C7H10ClN3O3.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.

Separandum.

Nečistoty

A. 2-methyl-5-nitroimidazol.

Oryzae amylum [image omitted]

Rýžový škrob

Synonymum. Amylum oryzae

CAS 9005-25-8

Získává se z obilek druhu Oryza sativa L.

Vlastnosti

Velmi jemný bílý prášek vrzající při tření mezi prsty, bez chuti. Je prakticky nerozpustný ve studené vodě a v lihu 96%.

Zkoušky totožnosti

A. Pozoruje se pod mikroskopem. Mnohohranná zrna o průměru 2 μm. až 5 μm, jednotlivá nebo shloučená do vejčitých útvarů o průměru 10 μm až 20 μm. Zrna bez soustředného vrstvení mají jen nezřetelnou středovou trhlinu. V polarizovaném světle se středová trhlina jeví jako černý kříž. Zrna s popraskanými nebo nepravidelnými okraji se vyskytují zcela výjimečně.

B. 1 g se suspenduje v 50 ml vody R. 1 min se povaří a pak se ochladí; vzniká řídký zakalený sliz.

C. K 1 ml slizu ze zkoušky totožnosti B se přidá 0,05 ml jodu RS1; vznikne tmavě modré zbarvení, které po zahřátí zmizí a po ochlazení se opět objeví.

Zkoušky na čistotu

Kysele reagující látky. 10 g se smíchá se 100 ml lihu R 70% (V/V) předem zneutralizovaného po přidání 0,5 ml fenolftaleinu RS, protřepává se l h a pak se zfiltruje. Ke změně zbarvení 50 ml filtrátu se spotřebují nejvýše 2,0 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS.

Cizí příměsi. Mohou být přítomny pouze stopy buněčných stěn a protoplazmy.

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 15,0 %; 1,00 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 1,0 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Mikrobiální znečištění (2.6.12). Nejvýše 10^3 aerobních bakterií a 10^2 plísní v gramu; stanoví se plotnovou metodou; vyhovuje zkoušce na nepřítomnost Escherichia coli (2.6.13).

Uchovávání

Ve vzduchotěsných obalech.

†† Ouabainum[image omitted]

Ouabain

Synonymum. g-Strophantinum

[image omitted]

C29H44O12 . 8H2O	Mr 728,78 Mr bezvodého 584,66	CAS 11018-89-6

Je to oktahydrát 1β,5,11α,14,19-pentahydroxy-3β-(α-L-rhamnopyranosyloxy)-5β,14β-kard-20-(22)-enolidu. Počítáno na bezvodou látku, obsahuje 96,0 % až 104,0 % sloučeniny C29H44O12.

Vlastnosti

Bílý krystalický prášek nebo bezbarvé krystalky. Je mírně rozpustný ve vodě a v ethanolu, prakticky nerozpustný v etheru a v ethylacetatu.

Zkoušky totožnosti

A. Hodnotí se chromatogramy získané ve zkoušce Příbuzné látky, viz Zkoušky na čistotu. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku se polohou, barvou a velikostí shoduje s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku (a).

B. 2 mg až 3 mg se rozpustí ve 2 ml kyseliny sírové R; vzniká růžové zbarvení, které rychle přechází v červené. Roztok vykazuje v ultrafialovém světle zelenou fluorescenci.

C. Asi 1 mg se rozpustí v 1 ml dinitrobenzenu RS a přidá se 0,2 ml hydroxidu sodného zředěného RS; vzniká intenzivní modré zbarvení.

D. 0,1 g se rozpustí v 5 ml roztoku kyseliny sírové R (150 g/l) a několik minut se vaří. Roztok zežloutne a zakalí se. Zfiltruje se, k filtrátu se přidá 5 ml roztoku hydroxidu sodného R (120 g/l), 3 ml vínanu měďnatého RS a zahřeje se; vznikne červená sraženina.

Zkoušky na čistotu

Roztok S. 0,20 g se rozpustí zahřátím na vodní lázni v 15 ml vody R. Ochladí se a zředí se vodou R na 20,0 ml.

Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a bezbarvý (2.2.2, Metoda II).

Specifická optická otáčivost (2.2.7). -30° až 33 °, počítáno na bezvodou látku; měří se roztok S. Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu G R.

Zkoušený roztok. Množství zkoušené látky odpovídající 20 mg bezvodé látky se rozpustí v 1,0 ml směsi objemových dílů vody R chloroformu R a methanolu R (32 + 100 + 100).

Porovnávací roztok (a). Množství oubainu CRL odpovídající 20 mg bezvodé látky se rozpustí v 1,0 ml směsi objemových dílů vody R chloroformu R a methanolu R (32 + 100 + 100).

Porovnávací roztok (b). Množství ouabainu CRL odpovídající 10 mg bezvodé látky se rozpustí v 1,0 ml směsi objemových dílů vody R chloroformu R a methanolu R (32 + 100 + 100) a zředí se stejnou směsí na 25 ml.

Porovnávací roztok (c). 2,5 ml porovnávacího roztoku (b) se zředí směsí objemových dílů vody R chloroformu R a methanolu R (32 + 100 + 100) na 10 ml.

Na vrstvu se nanese po 5 μl každého roztoku a vyvíjí se homogenní směsí objemových dílů chloroformu R methanolu R dimethylsulfoxidu R a vody R (70 +15 +15 +4) po dráze 13 cm. Vrstva se suší 30 min v sušárně s odvětráváním při 140 °C. Po ochlazení se rovnoměrně postříká kyselinou sírovou v lihu RS a zahřívá se 15 min při 140 °C. Žádná skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku, kromě hlavní skvrny, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (2,0 %). Zkoušku lze hodnotit, jestliže hlavní skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) a hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku se vzdálily od startu natolik, aby vedlejší skvrny byly jednoznačně odděleny a skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) byla zřetelně viditelná.

Alkaloidy a strophanthin-K. K 5,0 ml roztoku S se přidá 0,5 ml roztoku taninu R (100 g/l); nevzniká žádná sraženina.

Voda, semimikrostanovení (2.5.12). 18,0 % až 22,0 %; stanoví se s 0,100 g zkoušené látky. Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

40,0 mg se rozpustí v lihu 96% R a zředí se jím na 50,0 ml. 5,0 ml tohoto roztoku se zředí lihem 96% R na 100,0 ml. Připraví se porovnávací roztok stejným způsobem za použití 40,0 mg ouabainu CRL. K 5,0 ml obou roztoků se přidají 3,0 ml trinitrofenolatu sodného RS a roztoky se nechají 30 min stát za chránění před přímým světlem a měří se absorbance (2.2.25) obou roztoků v maximu při 495 nm proti současně a stejným způsobem připravenému kontrolnímu roztoku, kterým je směs 5,0 ml lihu 96% R a 3,0 ml trinitrofenolatu sodného RS.

Obsah C29H44O12 se vypočítá z naměřených absorbancí a koncentrací roztoků.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.

Venenum.

§ Oxazepamum[image omitted]

Oxazepam

[image omitted]

C15H11ClN2O2	r 286,72	CAS 604-75-1

Je to 5-fenyl-1,3-dihydro-3-hydroxy-7-chlor-2H-1,4-benzodiazepin-2-on.

Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 98,5 % až 101,0 % sloučeniny C15H11ClN2O2.

Vlastnosti

Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek. Je prakticky nerozpustný ve vodě, těžce rozpustný v lihu 96% a v dichlormethanu.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: B a C.

Alternativní sestava zkoušek: A, C a D, viz Obecné zásady (1.2).

A. Roztoky se připraví bezprostředně před použitím za chránění před světlem. 20,0 mg se rozpustí v lihu 96% R a zředí se jím na 100,0 ml. 10,0 ml tohoto roztoku se zředí lihem 96% R na 50,0 ml (roztok A). 10,0 ml roztoku A se zředí lihem 96% R na 100,0 ml (roztok B). Měří se absorbance (2.2.25) roztoku A při 300 nm až 350 nm; roztok vykazuje absorpční maximum při 316 nm. Měří se absorbance roztoku B při 220 nm až 250 nm; roztok vykazuje absorpční maximum při 229 nm. Hodnota specifické absorbance v maximu při 229 nm je 1220 až 1300.

B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) tablety zkoušené látky se shoduje se spektrem tablety oxazepamu CRL.

C. Chromatogramy získané ve zkoušce Příbuzné látky, viz Zkoušky na čistotu, se pozorují v ultrafialovém světle při 254 nm. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) se polohou a velikostí shoduje s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku (a).

D. Asi 20 mg se rozpustí ve směsi 5 ml kyseliny chlorovodíkové R a 10 ml vody R, 5 min se zahřívá k varu a ochladí se. Přidají se 2 ml roztoku dusitanu sodného R (1 g/l) a nechá se 1 min stát. Přidá se 1 ml roztoku kyseliny amidosírové R (5 g/l), promíchá se a nechá 1 min stát. Přidá se 1 ml roztoku naftylethylendiamoniumdichloridu R (1 g/l); vzniká červené zbarvení.

Zkoušky na čistotu

Příbuzné látky. Zkouška se provede za chránění před světlem. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy vhodného silikagelu s fluorescenčním indikátorem pro detekci při 254 nm. Před použitím se vrstva promývá methanolem R, dokud čelo rozpouštědla nedosáhne nejméně 17 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a potom se 30 min zahřívá při 100 °C až 105 °C.

Zkoušený roztok (a). 50,0 mg se rozpustí v acetonu R a zředí se jím na 10 ml.

Zkoušený roztok (b). 2 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí acetonem R na 10 ml.

Porovnávací roztok (a). 10 mg oxazepamu CRL se rozpustí v acetonu R a zředí se jím na 10 ml.

Porovnávací roztok (b). 10 mg oxazepamu CRL a 10 mg bromazepamu CRL se rozpustí v acetonu R a zředí se jím na 10 ml.

Porovnávací roztok (c). 1 ml zkoušeného roztoku (b) se zředí acetonem R na 100 ml.

Porovnávací roztok (d). 5 ml porovnávacího roztoku (c) se zředí acetonem R na 10 ml.

Na vrstvu se odděleně nanese po 20 μl každého roztoku a vyvíjí se ve směru promývání methanolem R směsí objemových dílů methanolu R a dichlormethanu R (10 + 100) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a pak se pozoruje v ultrafialovém světle při 254 nm. Na chromatogramu zkoušeného roztoku (a) žádná skvrna, kromě hlavní skvrny, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) (0,2 %) a nejvýše jedna taková skvrna je intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (d) (0,1 %). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) jsou dvě zřetelně oddělené skvrny.

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C při tlaku nepřevyšujícím 0,7 kPa.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

0,250 g se rozpustí ve směsi 10 ml kyseliny octové bezvodé R a 90 ml acetanhydridu R a titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20).

1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l VS odpovídá 28,67 mg C15H11ClN2O2.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.

Psychotropní látka.

† Oxprenololi hydrochloridum[image omitted]

Oxprenololiuinchlorid

[image omitted]

C15H24ClNO3	r 301,81	CAS 6452-73-9

Je to (RS)-N-isopropyl-3-(2-allyloxyfenoxy)-2-hydroxypropylamoniumchlorid. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 98,5 % až 101,5 % sloučeniny C15H24ClNO3.

Vlastnosti

Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek. Je velmi snadno rozpustný ve vodě, snadno rozpustný v lihu 96%, prakticky nerozpustný v etheru.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: B a D.

Alternativní sestava zkoušek: A, C a D, viz Obecné zásady (1.2).

A. Teplota tání (2.2.14). 107 °C až 110 °C.

B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem oxprenololiumchloridu CRL. Pokud se spektra získaná v pevném stavu u zkoušené látky a referenční látky liší, rozpustí se odděleně zkoušená látka a referenční látka v ethylacetatu R, odpaří se do sucha a zaznamenají se nová spektra.

C. Hodnotí se chromatogramy získané ve zkoušce Příbuzné látky, viz Zkoušky na čistotu. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) se polohou, barvou a velikostí shoduje s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku (a).

D. Vyhovuje zkoušce (a) na chloridy (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Roztok S. 2,0 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředí se jí na 20 ml.

Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok ŽZ6 (2.2.2, Metoda II).

Hodnota pH (2.2.3). 4,5 až 6,0; měří se čerstvě připravený roztok S.

Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu G R.

Zkoušený roztok (a). 0,10 g se rozpustí ve 2,0 ml směsi objemových dílů methanolu R a chloroformu R (1 + 9).

Zkoušený roztok (b). 1,0 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí směsí objemových dílů methanolu R a chloroformu R (1 + 9) na 10 ml.

Porovnávací roztok (a). 10 mg oxprenololiumchloridu CRL se rozpustí ve 2,0 ml směsi objemových dílů methanolu R a chloroformu R (1 + 9).

Porovnávací roztok (b). 0,4 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí směsí objemových dílů methanolu R a chloroformu R (1 + 9) na 100 ml.

Porovnávací roztok (c). 5 ml porovnávacího roztoku (b) se zředí směsí objemových dílů methanolu R a, chloroformu R (1 + 9) na 10 ml.

Na vrstvu se odděleně nanese po 2 μl každého roztoku, skvrny se suší na vzduchu po dobu 15 min a vyvíjí se ve směsi objemových dílů amoniaku 26% R, methanolu R a chloroformu R (2 + 12 + 88) po dráze 13 cm. Potom se vrstva suší 10 min v proudu teplého vzduchu a po ochlazení se postříká anisaldehydem RS. Deska s vrstvou se zahřívá 5 min až 10 min při 100 °C až 105 °C a pozoruje se v denním světle. Na chromatogramu zkoušeného roztoku (a) žádná skvrna, kromě hlavní skvrny, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,4 %) a nejvýše jedna taková skvrna je intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) (0,2 %).

Olovo. Nejvýše 5 μg/g; stanoví se atomovou absorpční spektrofotometru (2.2.23, Metoda II).

Zkoušený roztok. 1,00 g se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 25,0 ml.

Porovnávací roztoky. Připraví se zředěním 0,5 ml a 1,0 ml základního roztoku olova (10 μg Pb/ml) vodou R na 25,0 ml.

Měří se absorbance při 217,0 nm za použití olověné lampy s dutou katodou jako zdroje záření.

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší 6 h ve vakuu při 60 °C.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

0,2500 g se rozpustí v 60 ml kyseliny octové bezvodé R, přidá se 5 ml octanu rtuťnatého RS a titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20). Provede se slepá zkouška.

1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l VS odpovídá 30,18 mg C15H24ClNO3.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.

Separandum.

Oxygenum[image omitted]

Kyslík

Synonymum. Oxygenium

O2	r32,00	CAS 7782-44-7

Obsahuje nejméně 99,5 % (V/V) O2.

Vlastnosti

Bezbarvý plyn, bez pachu. Při 20 °C a tlaku 101 kPa se 1 objemový díl plynu rozpustí v asi 32 objemových dílech vody.

Výroba

Oxid uhličitý. Nejvýše 300 ml/m^3; stanoví se za použití infračerveného analyzátoru (2.5.24)

Zkoušený plyn. Zkoušená látka; musí být filtrována, aby se vyloučily efekty rozptýleného světla.

Porovnávací plyn (a). Kyslík R.

Porovnávací plyn (b). Směs obsahující 300 ml/m^3 oxidu uhličitého R1 v dusíku R1.

Přístroj se kalibruje za použití porovnávacích plynů (a) a (b) a nastaví se citlivost. Změří se obsah oxidu uhličitého ve zkoušeném plynu.

Oxid uhelnatý. Nejvýše 5 ml/m^3; stanoví se za použití infračerveného analyzátoru (2.5.25).

Zkoušený plyn. Zkoušená látka; musí být filtrována, aby se vyloučily efekty rozptýleného světla.

Porovnávací plyn (a). Kyslík R.

Porovnávací plyn (b). Směs obsahující 5 ml/m^3 oxidu uhelnatého R v dusíku R1.

Přístroj se kalibruje za použití porovnávacích plynů (a) a (b) a nastaví se citlivost. Změří se obsah oxidu uhelnatého ve zkoušeném plynu.

Voda. Nejvýše 60 ml/m^3; stanoví se za použití elektrolytického hygrometru (2.5.28)

Stanovení obsahu. Stanoví se obsah kyslíku za použití paramagnetického analyzátoru (2.5.27).

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: C.

Alternativní sestava zkoušek: A a B, viz Obecné zásady (1.2).

A. Doutnající dřevěná tříska se umístí do atmosféry zkoušeného plynu; tříska vzplane.

B. Protřepává se s pyrogallolem zásaditým RS; zkoušený plyn je absorbován a roztok se zbarví tmavě hnědě.

C. Vyhovuje požadavkům zkoušky Stanovení obsahu.

Zkoušky na čistotu

Oxid uhličitý. Nejvýše 300 ml/m^3; stanoví se za použití trubičky k detekci oxidu uhličitého (2.1.6)

Oxid uhelnatý. Nejvýše 5 ml/m^3; stanoví se za použití trubičky k detekci oxidu uhelnatého (2.1.6)

Vodní pára. Nejvýše 60 ml/m^3; stanoví se za použití trubičky k detekci vodní páry (2.1.6)

Uchovávání

Pod tlakem jako plyn nebo kapalina ve vhodných obalech vyhovujících ČSN 07 8510. Kohouty a ventily se nepromazávají tukem ani olejem.

Nečistoty

A. oxid uhličitý,

B. oxid uhelnatý,

C. voda.

Oxymetazolini hydrochloridum [image omitted]

Oxymetazoliniumchlorid

[image omitted]

C16H25ClN2O	r 296,84	CAS 2315-02-8

Je to 2-(3-hydroxy-2,6-dimethyl-4-terc.butylbenzyl)-2-imidazoliniumchlorid. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 99,0 % až 101,0 % sloučeniny C16H25ClN2O.

Vlastnosti

Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek. Je snadno rozpustný ve vodě a v lihu 96%, prakticky nerozpustný v etheru.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: A a D.

Alternativní sestava zkoušek: B, C a D, viz Obecné zásady (1.2).

A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem oxymetazoliniumchloridu CRL.

B. Hodnotí se chromatogramy získané ve zkoušce Příbuzné látky, viz Zkoušky na čistotu. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) se polohou, barvou a velikostí shoduje s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku (a).

C. Asi 2 mg se rozpustí v 1 ml vody R, přidá se 0,2 ml roztoku nitroprussidu sodného R (50 g/l), 0,2 ml hydroxidu sodného zředěného RS a nechá se 10 min stát. Potom se přidají 2 ml hydrogenuhličitanu sodného RS; vzniká fialové zabarvení.

D. Vyhovuje zkoušce (a) na chloridy (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Roztok S. 2,5 g se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 50 ml.

Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok HŽ7 (2.2.2, Metoda II).

Kysele nebo zásaditě reagující látky. 0,25 g se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 25 ml. Přidá se 0,1 ml červeně methylové RS a 0,2 ml kyseliny chlorovodíkové 0,01 mol/l VS; roztok je červený. Ke změně zbarvení indikátoru na žluté se spotřebuje nejvýše 0,4 ml hydroxidu sodného 0,01 mol/l VS.

Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu G R.

Zkoušený roztok (a). 0,40 g se rozpustí ve směsi stejných objemových dílů ethylacetatu R a methanolu R a zředí se stejnou směsí na 10 ml.

Zkoušený roztok (b). 1 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí směsí stejných objemových dílů ethylacetatu R a methanolu R na 10 ml.