Vyhláška Ministerstva zdravotnictví, kterou se stanoví požadavky na jakost, postup při přípravě, zkoušení, uchovávání a dávkování léčiv (Český lékopis 1997)

Porovnávací roztok (a). 40 mg oxymethazoliniumchloridu CRL se rozpustí ve směsi stejných objemových dílů ethylacetatu R a methanolu R a zředí se stejnou směsí na 10 ml.

Porovnávací roztok (b). 1 ml zkoušeného roztoku (b) se zředí směsí stejných objemových dílů ethylacetatu R a methanolu R na 20 ml.

Porovnávací roztok (c). 1 ml zkoušeného roztoku (b) se zředí směsí stejných objemových dílů ethylacetatu R a methanolu R na 40 ml.

Na vrstvu se odděleně nanese po 5 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů diethylaminu R, cyklohexanu R a ethanolu R (6 + 15 + 79) po dráze 15 cm. Vrstva se suší 5 min v proudu teplého vzduchu, po ochlazení se postříká čerstvě připraveným roztokem hexakyanoželezitanu draselného R (5,0 g/l) v chloridu železitém RS2 a pozoruje se v denním světle. Na chromatogramu zkoušeného roztoku (a) žádná skvrna, kromě hlavní skvrny, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,5 %) a nejvýše jedna taková skvrna je intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) (0,25 %).

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 1,0 %; 1,000 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

0,200 g se rozpustí ve směsi 20 ml kyseliny octové bezvodé R a 20 ml acetanhydridu R a titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20).

1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l VS odpovídá 29,68 mg C16H25ClN2O.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech.

Nečistoty

[image omitted]

A. N-(2-aminoethyl)-2-(3-hydroxy-2,6-dimethyl-4-terc.butylfenyl)acetamid.

† Oxyphenbutazonum [image omitted]

Oxyfenbutazon

[image omitted]

C19H20N2O3 . H2O	Mr 342,39 Mr bezvodého 324,38	CAS 7081-38-1

Je to monohydrát 4-butyl-2-fenyl-1-(4-hydroxyfenyl)-3,5-pyrazolidindionu. Počítáno na bezvodou látku, obsahuje 99,0 % až 101,0 % sloučeniny C19H20N2O3.

Vlastnosti

Bílý krystalický prášek. Je prakticky nerozpustný ve vodě, snadno rozpustný v lihu 96% a dobře rozpustný v etheru. Rozpouští se ve zředěných roztocích alkalických hydroxidů.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: B a C.

Alternativní sestava zkoušek: A, C a D, viz Obecné zásady (1.2).

A. 10,0 mg se rozpustí v hydroxidu sodném 0,01 mol/l RS a zředí se jím na 100,0 ml. 10,0 ml tohoto roztoku se zředí hydroxidem sodným 0,01 mol/l RS na 100,0 ml. Měří se absorbance tohoto roztoku při 230 nm až 350 nm (2.2.25). Roztok vykazuje absorpční maximum při 254 nm. Specifická absorbance v maximuje 710 až 770.

B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem oxyfenbutazonu CRL. Měří se roztoky látek (60 g/l) v dichlormethanu, R v 0,lmm vrstvě.

C. Asi 20 mg se rozpustí ve 2 ml lihu 96% R Přidají se 2 ml roztoku dichlorchinonchlorimidu R (1 g/l) v lihu 96% R a 1 ml uhličitanu sodného RS; vznikne intenzivně zelené zbarvení.

D. K 0,1 g se přidá 1 ml kyseliny octové ledové R a 2 ml kyseliny chlorovodíkové R a vaří se 30 min pod zpětným chladičem. Po ochlazení se přidá 10 ml vody R a zfiltruje se. K filtrátu se přidají 3 ml roztoku dusitanu sodného R (7 g/l); vzniká žluté zbarvení. K 1 ml tohoto roztoku se přidá roztok 10 mg 2-naftolu R v 5 ml uhličitanu sodného RS; vznikne oranžová až oranžově červená sraženina.

Zkoušky na čistotu

Roztok S. K 0,50 g se přidá směs 8 ml roztoku glycinu R (75 g/l) a 12 ml hydroxidu sodného 1 mol/l RS. Protřepává se 1 min a roztok se uchovává přesně 60 min při 25 °C a ihned se použije.

Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1).

Absorbance (2.2.25). Absorbance roztoku S měřená při 420 nm v 4cm vrstvě není větší než 0,40.

Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu HF254R.

Zkoušený roztok. 0,1 g látky se rozpustí v ethanolu R, který obsahuje 0,2 g/l butylhydroxytoluenu R, a zředí se na 5 ml stejným rozpouštědlem. Připraví se těsně před použitím.

Porovnávací roztok. 1,0 ml zkoušeného roztoku se zředí ethanolem R obsahujícím 0,2 g/l butylhydroxytoluenu R na 200 ml. Připraví se těsně před použitím.

Vrstva se umístí do chromatografické komory obsahující mobilní fázi, kterou je směs objemových dílů kyseliny octové ledové R a chloroformu R (20 + 80), s obsahem 0,2 g/l butylhydroxytoluenu R. Vyvíjí se po dráze 4 cm a pak se vrstva vyjme a suší se 1 min v proudu studeného vzduchu. Na vrstvu se ihned nanese odděleně pod proudem dusíku R po 5 μl každého roztoku a vyvíjí se ihned mobilní fází uvedenou výše po dráze 10 cm. Vrstva se suší 15 min v proudu studeného vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Na chromatogramu zkoušeného roztoku žádná skvrna, kromě hlavní skvrny, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (0,5 %).

Těžké kovy (2.4.8). 1,0 g vyhovuje limitní zkoušce C na těžké kovy (20 μg/g). K přípravě porovnávacího roztoku se použijí 2 ml základního roztoku olova (10 μg Pb/ml).

Voda, semimikrostanovení (2.5.12). 5,0 % až 6,0 %; stanoví se s 0,500 g zkoušené látky.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

0,300 g se rozpustí v 25 ml acetonu R, přidá se 0,1 ml modři bromthymolové RS1 a titruje se hydroxidem sodným 0,1 mol/l VS do modrého zbarvení, které je stálé 15 s. Provede se slepá zkouška.

1 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS odpovídá 32,44 mg C19H20N2O3.

Uchovávání

Chráněn před světlem.

Separandum.

† Oxytetracyclinum [image omitted]

Oxytetracyklin

[image omitted]

C22H24N2O9	Mr 460,44	CAS 79-57-2

Je to (4S,4aR,5S,5aR,6S,12aS)-4-dimethylamino-1,4,4a,5,5a,6,11,12a-oktahydro-3,5,6,10,12,12a--hexahydroxy-6-methyl-1,11-dioxo-2-naftacenkarboxamid, látka produkovaná určitými kmeny Streptomyces rimosus nebo získaná jiným způsobem. Obsahuje proměnlivé množství vody. Počítáno na bezvodou látku, obsahuje 95,0 % až 100,5 % sloučeniny C22H24N2O9.

Vlastnosti

Žlutý krystalický prášek. Je velmi těžce rozpustný ve vodě. Rozpouští se ve zředěných kyselých a alkalických roztocích.

Zkoušky totožnosti

A. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu HR. Vrstva se stejnoměrně postříká roztokem edetanu disodného R (100 g/l), jehož pH bylo upraveno hydroxidem sodným koncentrovaným RS na hodnotu 7,0, asi 10 ml na desku rozměrů 100 mm x 200 mm. Vrstva se nechá sušit nejméně 1 h ve vodorovné poloze. Před použitím se vrstva 1 h zahřívá v sušárně při 110 °C.

Zkoušený roztok. 5 mg se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml.

Porovnávací roztok (a). 5 mg oxytetracyklinu CRL se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml.

Porovnávací roztok (b). 5 mg oxytetracyklinu CRL a 5 mg demeklocykliniumchloridu CRL se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml.

Na vrstvu se nanese odděleně po 1 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů vody R, methanolu R a dichlormethanu R (6 + 35 + 59) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší v proudu vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 365 nm. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídá svou polohou, zbarvením a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) jsou dvě zřetelně oddělené skvrny.

B. K asi 2 mg se přidá 5 ml kyseliny sírové R; vzniká temně červené zbarvení. Roztok se přidá k 2,5 ml vody R; zbarvení se změní ve žluté.

C. Asi 10 mg se rozpustí ve směsi 1 ml kyseliny dusičné zředěné RS a 5 ml vody RS. Protřepe se a přidá se 1 ml dusičnanu stříbrného RS2. Opalescence roztoku není intenzivnější než opalescence směsi 1 ml kyseliny dusičné zředěné RS, 5 ml roztoku chloridu draselného R (0,021 g/l) a 1 ml dusičnanu stříbrného RS2.

Zkoušky na čistotu

Hodnota pH (2.2.3). 4,5 až 7,5; měří se suspenze 0,1 g v 10 ml vody prosté oxidu uhličitého R. Specifická optická otáčivost (2.2.7). -203° až -216°, počítáno na bezvodou látku. Měří se roztok připravený rozpuštěním 0,250 g v kyselině chlorovodíkové 0,1 mol/l RS a zředěním stejnou kyselinou na 25,0 ml.

Absorbance (2.2.25). 20,0 mg se rozpustí v tlumivém roztoku o pH 2,0 a zředí se jím na 100,0 ml. 10,0 ml tohoto roztoku se zředí tlumivým roztokem o pH 2,0 na 100,0 ml. Specifická absorbance při 353 nm je 290 až 310, počítáno na bezvodou látku.

Světlo absorbující nečistoty. 20,0 mg se rozpustí ve směsi objemových dílů kyseliny chlorovodíkové 1 mol/l RS a methanolu R (1 + 99) a zředí sejí na 10,0 ml. Absorbance (2.2.25) při 430 nm, počítaná na bezvodou látku, není vyšší než 0,25.

0,100 g se rozpustí ve směsi objemových dílů kyseliny chlorovodíkové 1 mol/l RS a methanolu R (1 + 99) a zředí sejí na 10,0 ml. Absorbance při 490 nm, počítaná na bezvodou látku, není vyšší než 0,20.

Měření se provedou do 1 h od přípravy roztoků.

Příbuzné látky. Stanoví se kapalinovou chromatografií (2.2.29) způsobem popsaným ve Stanovení obsahu. Nastříknou se zkoušený roztok a porovnávací roztok (e). Na chromatogramu zkoušeného roztoku není plocha žádného píku odpovídajícího 4-epioxytetracyklinu nebo tetracyklinu větší než plocha odpovídajícího píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (e) (0,5 %). Na chromatogramu zkoušené látky plocha jakéhokoliv píku, který se objeví na sestupné části hlavního píku, není větší než čtyřnásobek plochy píku odpovídajícího 4-epioxytetracyklinu na chromatogramu porovnávacího roztoku (e) (2,0 %).

Těžké kovy (2.4.8). 0,5 g vyhovuje limitní zkoušce C na těžké kovy (50 μg/g). K přípravě porovnávacího roztoku se použije 2,5 ml základního roztoku olova (10 μg Pb/ml).

Voda, semimikrostanovení (2.5.12). 4,0 % až 8,0 %; stanoví se s 0,250 g zkoušené látky.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,5 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29).

Zkoušený roztok. 20,0 mg zkoušené látky se rozpustí v kyselině chlorovodíkové 0,01 mol/l RS a zředí sejí na 25,0 ml.

Porovnávací roztok (a). 20,0 mg oxytetracyklinu CRL se rozpustí v kyselině chlorovodíkové 0,01 mol/l RS a zředí sejí na 25,0 ml.

Porovnávací roztok (b). 20,0 mg 4-epioxytetracyklinu CRL se rozpustí v kyselině chlorovodíkové 0,01 mol/l RS a zředí sejí na 25,0 ml.

Porovnávací roztok (c). 20,0 mg tetracykliniumchloridu CRL se rozpustí v kyselině chlorovodíkové 0,01 mol/l RS a zředí sejí na 25,0 ml.

Porovnávací roztok (d). 1,5 ml porovnávacího roztoku (a) se smíchá s 1,0 ml porovnávacího roztoku (b) a 3,0 ml porovnávacího roztoku (c) a zředí se kyselinou chlorovodíkovou 0,01 mol/l RS na 25,0 ml.

Porovnávací roztok (e). 1,0 ml porovnávacího roztoku (b) se smíchá se 4,0 ml porovnávacího roztoku (c) a zředí se kyselinou chlorovodíkovou 0,01 mol/l RS na 200,0 ml.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

• kolony délky 0,25 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné styrendivinylbenzen-kopolymerem R (8 μm až 10 μm) a udržované při 60 °C,

• mobilní fáze, která je směsí připravenou následujícím způsobem: naváží se 60,0 g terc. butanolu R a převede se do odměrné baňky na 1000 ml za pomoci 200 ml vody R. Přidá se 60 ml tlumivého roztoku fosforečnanového o pH 7,5 (0,33 mol/l), 50 ml roztoku tetrabutylamoniumhydrogensulfatu R (10 g/l), jehož pH bylo upraveno hydroxidem sodným zředěným RS na 7,5, a 10 ml roztoku edetanu disodného R (0,4 g/l), jehož pH bylo upraveno hydroxidem sodným zředěným RS na 7,5; zředí se vodou R na 1000 ml. Průtoková rychlost je 1,0 ml/min,

• spektrofotometrického detektoru, 254 nm,

• pevné injektorové smyčky, 20 μl.

Nastříkne se porovnávací roztok (d). Nastaví se citlivost detektoru tak, aby výška píků nebyla menší než polovina celé stupnice zapisovače. Zkoušku lze hodnotit, jestliže rozlišení mezi prvním píkem (4-epioxytetracyklin) a druhým píkem (oxytetracyklin) je nejméně 4,0 a rozlišení mezi druhým píkem (oxytetracyklin) a třetím píkem (tetracyklin) je nejméně 5,0. Podle potřeby se přizpůsobí obsah terc. butanolu v mobilní fázi. Faktor symetrie druhého píku je nejvýše 1,25. Nastříkne se šestkrát porovnávací roztok (a). Obsah lze hodnotit pouze tehdy, je-li relativní směrodatná odchylka plochy píku oxytetracyklinu nejvýše 1,0 %. Podle potřeby se nastaví integrátor. Zkoušený roztok a porovnávací roztok (a) se vstřikují střídavě.

Obsah oxytetracyklinu se vypočítá v procentech.

Uchovávání

Ve vzduchotěsných obalech, chráněn před světlem.

Separandum.

Nečistoty

[image omitted]

A. 4-epioxytetracyklin,

B. tetracyklin,

[image omitted]

C. 2-acetyl-2-dekarboxamidooxytetracyklin.

† Oxytetracyclini hydrochloridum[image omitted]

Oxytetracykliniumchlorid

Synonymum. Oxytetracyclinium chloratum

[image omitted]

C22H25ClN2O9	r 496,90	CAS 2058-46-0

Je to (4S,4aR,5S,5aR,6S, 12aS)-(1,4,4a,5,5a,6,11,12a-oktahydro-3,5,6,10,12,12a-hexahydroxy-2--karbamoyl-6-methyl 1,11-dioxo-4-naftacenyl)dimethylamoniumchlorid, látka produkovaná určitými kmeny Streptomyces rimosus nebo získaná jiným způsobem. Počítáno na bezvodou látku, obsahuje 95,0 % až 100,5 % sloučeniny C22H25ClN2O9.

Vlastnosti

Žlutý krystalický hygroskopický prášek. Je snadno rozpustný ve vodě, mírně rozpustný v lihu 96%. Roztoky ve vodě se stáním kalí vlivem vysrážení oxytetracyklinu.

Zkoušky totožnosti

A. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu HR. Vrstva se stejnoměrně postříká roztokem edetanu disodného R (100 g/l), jehož pH bylo upraveno hydroxidem sodným koncentrovaným RS na hodnotu 7,0, asi 10 ml na desku rozměrů 100 mm x 200 mm. Vrstva se nechá sušit nejméně 1 h ve vodorovné poloze. Před použitím se vrstva 1 h zahřívá v sušárně při 110 °C.

Zkoušený roztok. 5 mg zkoušené látky se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml. Porovnávací roztok (a). 5 mg oxytetracykliniumchloridu CRL se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml.

Porovnávací roztok (b). 5 mg oxytetracykliniumchloridu CRL a 5 mg demeklocykliniumchloridu CRL se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml.

Na vrstvu se nanese odděleně po 1 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů vody R, methanolu R a dichlormethanu R (6 + 35 + 59) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší v proudu vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 365 nm. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídá svou polohou, zbarvením a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) jsou dvě zřetelně od sebe oddělené skvrny.

B. K asi 2 mg se přidá 5 ml kyseliny sírové R; vznikne temně červené zbarvení. Roztok se přidá k 2,5 ml vody R; zbarvení se změní ve žluté.

C. Vyhovuje zkoušce (a) na chloridy (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Hodnota pH (2.2.3). 2,3 až 2,9; měří se následující roztok: 0,1 g se rozpustí v 10 ml vody prosté oxidu uhličitého R.

Specifická optická otáčivost (2.2.7). -188° až -200°, počítáno na bezvodou látku. Měří se roztok připravený rozpuštěním 0,250 g v kyselině chlorovodíkové 0,1 mol/l RS a zředěním stejným rozpouštědlem na 25,0 ml.

Absorbance (2.2.25). 20,0 mg se rozpustí v tlumivém roztoku o pH 2,0 a zředí se jím na 100,0 ml. 10,0 ml tohoto roztoku se zředí tlumivým roztokem o pH 2,0 na 100,0 ml. Specifická absorbance při 353 nm je 270 až 290, počítáno na bezvodou látku.

Světlo absorbující nečistoty. 20,0 mg se rozpustí ve směsi objemových dílů kyseliny chlorovodíkové 1 mol/l RS a methanolu R (1 + 99) a zředí se jí na 10,0 ml. Absorbance (2.2.25) měřená při 430 nm a počítaná na bezvodou látku není větší než 0,50.

0,100 g se rozpustí ve směsi objemových dílů kyseliny chlorovodíkové 1 mol/l RS a methanolu R (1 + 99) a zředí se jí na 10,0 ml. Absorbance měřená při 490 nm a počítaná na bezvodou látku není vyšší než 0,20. Měření se provedou do 1 h od přípravy roztoků.

Příbuzné látky. Stanoví se kapalinovou chromatografií (2.2.29) způsobem popsaným ve Stanovení obsahu. Nastříknou se zkoušený roztok a porovnávací roztok (g). Na chromatogramu zkoušeného roztoku není plocha píku 4-epioxytetracyklinu nebo tetracyklinu větší než plocha odpovídajícího píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (g) (0,5 %, event. 2,0 %) a celková plocha píků α-apo-oxytetracyklinu, β-apo-oxytetracyklinu a každého píku mezi těmito dvěma není větší než plocha píku β-apo-oxytetracyklinu na chromatogramu porovnávacího roztoku (g) (2,0 %). Na chromatogramu zkoušeného roztoku není plocha žádného píku, který se objeví na sestupné části hlavního píku, větší než čtyřnásobek plochy píku 4-epioxytetracyklinu na chromatogramu porovnávacího roztoku (g) (2,0 %).

Těžké kovy (2.4.8). 0,5 g vyhovuje limitní zkoušce C na těžké kovy (50 μg/g). K přípravě porovnávacího roztoku se použije 2,5 ml základního roztoku olova (10 μg Pb/ml).

Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Nejvýše 2,0 %, provede se s 0,500 g zkoušené látky.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,5 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Sterilita (2.6.1). Pokud je látka určena k výrobě parenterálních přípravků bez dalšího vhodného sterilizačního postupu, vyhovuje zkoušce na sterilitu.

Bakteriální endotoxiny (2.6.14). Pokud je látka určena k výrobě parenterálních přípravků bez dalšího vhodného postupu odstraňujícího bakteriální endotoxiny, vyhovuje zkoušce na bakteriální endotoxiny, obsahuje-li nejvýše 0,4 m.j. endotoxinu v miligramu.

Stanovení obsahu

Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29).

Zkoušený roztok. 20,0 mg zkoušené látky se rozpustí v kyselině chlorovodíkové 0,01 mol/l RS a zředí se jí na 25,0 ml.

Porovnávací roztok (a). 20,0 mg oxytetracyklinu CRL se rozpustí v kyselině chlorovodíkové 0,01 mol/l RS a zředí se jí na 25,0 ml.

Porovnávací roztok (b). 20,0 mg 4-epioxytetracyklinu CRL se rozpustí v kyselině chlorovodíkové 0,01 mol/l RS a zředí se jí na 25,0 ml.

Porovnávací roztok (c). 20,0 mg tetracykliniumchloridu CRL se rozpustí v kyselině chlorovodíkové 0,01 mol/l RS a zředí se jí na 25,0 ml.

Porovnávací roztok (d). 8,0 mg α-apo-oxytetracyklinu CRL se rozpustí v 5 ml hydroxidu sodného 0,01 mol/l RS a zředí se kyselinou chlorovodíkovou 0,01 mol/l RS na 100,0 ml.

Porovnávací roztok (e). 8,0 mg β-apo-oxytetracyklinu CRL se rozpustí v 5 ml hydroxidu sodného 0,01 mol/l RS a zředí se kyselinou chlorovodíkovou 0,01 mol/l RS na 100,0 ml.

Porovnávací roztok (f). 1,5 ml porovnávacího roztoku (a) se smíchá s 1,0 ml porovnávacího roztoku (b), 3,0 ml porovnávacího roztoku (c), 3,0 ml porovnávacího roztoku (d) a 3,0 ml porovnávacího roztoku (e) a zředí se kyselinou chlorovodíkovou 0,01 mol/l RS na 25,0 ml.

Porovnávací roztok (g). 1,0 ml porovnávacího roztoku (b) se smíchá se 4,0 ml porovnávacího roztoku (c) a 40,0 ml porovnávacího roztoku (e) a zředí se kyselinou chlorovodíkovou 0,01 mol/l RS na 200,0 ml.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

• kolony délky 0,25 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné styrendivinylbenzen-kopolymerem R (8 μm až 10 μm) a udržované při 60 °C,

• mobilní fáze, která je směsí připravenou následujícím způsobem: naváží se 30,0 g (pro mobilní fázi A) nebo 100,0 g (pro mobilní fázi B) terc. butanolu R a přenese se do odměrných baněk na 1000 ml za pomoci 200 ml vody R. Do každé baňky se přidá 60 ml tlumivého roztoku fosforečnanového o pH 7,5 (0,33 mol/l), 50 ml roztoku tetrabutylamoniumhydrogensulfatu R (10 g/l), jehož pH bylo upraveno hydroxidem sodným zředěným RS na 7,5, a 10 ml roztoku edetanu disodného R (0,4 g/l), jehož pH bylo upraveno hydroxidem sodným zředěným RS na 7,5. Oba roztoky se zředí vodou R na 1000 ml. Průtoková rychlost je 1,0 ml/min,

• spektrofotometrického detektoru, 254 nm,

• pevné injektorové smyčky, 20 μl,

• čerpadla dovolujícího gradientovou eluci.

Jednostupňová gradientová eluce se programuje takto: 15 min se čerpá směs objemových dílů mobilní fáze B a mobilní fáze A (30 + 70) a poté 15 min směs objemových dílů mobilní fáze A a mobilní fáze B (30 + 70) a nakonec se ustálí první směsí.

Nastříkne se porovnávací roztok (f). Nastaví se citlivost detektoru tak, aby výška píku nebyla menší než polovina celé stupnice zapisovače. Zkoušku lze hodnotit, jestliže rozlišení mezi prvním píkem (4-epioxytetracyklin) a druhým píkem (oxytetracyklin) je nejméně 4,0, rozlišení mezi druhým píkem (oxytetracyklin) a třetím píkem (tetracyklin) je nejméně 5,0 a rozlišení mezi čtvrtým píkem (α-apo-oxytetracyklin) a pátým píkem (β-apo-oxytetracyklin) je nejméně 3,5. Faktor symetrie druhého píku je nejvýše 1,25. Podle potřeby se přizpůsobí poměr mobilní fáze A k mobilní fázi B použitý k vytvoření jednostupňové gradientové eluce nebo se upraví časový program. Porovnávací roztok (a) se nastříkne šestkrát. Zkoušku lze hodnotit, je-li relativní směrodatná odchylka plochy píku oxytetracyklinu nejvýše 1,0 %. Podle potřeby se nastaví parametry integrátoru. Zkoušený roztok a porovnávací roztok (a) se nastřikují střídavě.

Obsah oxytetracykliniumchloridu se vypočítá v procentech; 1 mg oxytetracyklinu odpovídá 1,079 mg oxytetracykliniumchloridu.

Uchovávání

Ve vzduchotěsných obalech, chráněn před světlem. Je-li látka sterilní, uchovává se ve sterilních vzduchotěsných zabezpečených obalech.

Separandum.

Označování

V označení na obalu se uvede, zda je látka:

• sterilní,

• prostá bakteriálních endotoxinů.

† Oxytocini solutio concentrata[image omitted]

Koncentrovaný roztok oxytocinu

Je to roztok oxytocinu, cyklického nonapeptidu se strukturou hormonu produkovaného zadním lalokem hypofýzy. Stimuluje kontrakce dělohy a vylučování mléka u vnímavých savců. Získává se chemickou syntézou. Je to koncentrovaný roztok, jehož účinnost je nejméně 150 m.j. v mililitru. Obsahuje vhodnou protimikrobní konzervační látku, jako např. chlorbutanol v koncentraci 2 g/l. Specifická účinnost přípravku je nejméně 560 m.j. v miligramu peptidu stanoveného ve zkoušce Peptidy.

Vlastnosti

Čirý bezbarvý roztok.

Zkoušky totožnosti

A. Vyvolává přiměřenou odpověď v podmínkách popsaných pod jednou z předepsaných metod pro stanovení účinnosti.

B. Hodnotí se chromatogramy ze zkoušky Peptidy, viz Zkoušky na čistotu. Retenční čas hlavního píku na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídá retenčnímu času hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku.

Zkoušky na čistotu

Aminokyseliny. Stanoví se analyzátorem aminokyselin za použití DL-norleucinu R jako vnitřního standardu. Přístroj se nastaví směsí obsahující ekvimolární množství amoniaku, glycinu a L-forem následujících aminokyselin:

lysin histidin arginin kyselina aparagová	threonin serin kyselina glutamová prolin	alanin valin methionin isoleucin	leucin tyrosin fenylalanin

a polovinu ekvimolárního množství L-cystinu.

Roztok vnitřního standardu. 30 mg DL-norleucinu R se rozpustí ve směsi stejných objemových dílů kyseliny chlorovodíkové R a vody R a zředí se touto směsí na 100,0 ml.

Zkoušený roztok. Množství přípravku odpovídající 1 mg peptidu se naváží do pečlivě vymyté zkumavky z tvrdého skla délky 100 mm a vnitřního průměru 6 mm. Odpaří se do sucha. Přidá se přesně odměřený objem roztoku vnitřního standardu obsahující takové množství DL-norleucinu, které odpovídá polovičnímu očekávanému množství molů oxytocinu. Zkumavka se vloží do mrazicí směsi při -5 °C, vytvoří se podtlak nepřevyšující 133 Pa a zataví se. Poté se 16 h zahřívá na 110 °C až 115 °C. Zkumavka se po ochlazení otevře a její obsah se převede do 10ml baňky pomocí pěti dávek vody R po 0,2 ml. Vysuší se za sníženého tlaku nad hydroxidem draselným R a potom se tento postup ještě jednou opakuje. Zbytek se rozpustí ve vhodném tlumivém roztoku o pH 2,2 a zředí se jím na vhodný objem.

Do analyzátoru aminokyselin se přesně odměří vhodné množství zkoušeného roztoku tak, aby píky aminokyselin přítomných v největších množstvích zaujímaly většinu stupnice záznamu.

Obsah jednotlivých aminokyselin se vyjádří v molech. Relativní zastoupení aminokyselin se vypočítá z předpokladu, že jedna šestina součtu molů kyseliny asparagové, kyseliny glutamové, prolinu, glycinu, isoleucinu a leucinu se rovná 1. Hodnoty pro jednotlivé aminokyseliny jsou v těchto rozmezích: kyselina asparagová 0,95 až 1,05; kyselina glutamová 0,95 až 1,05; prolin 0,95 až 1,05; glycin 0,95 až 1,05; leucin 0,90 až 1,10; isoleucin 0,90 až 1,10; tyrosin 0,7 až 1,05; polovina cystinu 1,4 až 2,1. Ostatní aminokyseliny jsou jen ve stopách. Stanovení lze hodnotit jen v případě, jestliže nalezený počet molů DL-norleucinu se po opravě na množství použitého roztoku neliší o více než ±5 % od množství přidaného ke zkoušené látce před hydrolýzou.

Příbuzné peptidy. Stanoví se kapalinovou chromatografií (2.2.29).

Zkoušený roztok. Použije se zkoušený přípravek.

Porovnávací roztok (a). Připraví se roztok, který obsahuje 0,8 mg desmopresinu CRL a 0,8 mg oxytocinu CRL v mililitru roztoku dihydrogenfosforečnanu sodného R (15,6 g/l).

Porovnávací roztok (b). 0,1 ml porovnávacího roztoku (a) se zředí roztokem dihydrogenfosforečnanu sodného R (15,6 g/l) na 10,0 ml.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

• nerezové ocelové kolony délky 0,12 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem oktadecylsilanizovaným pro chromatografií R (5 μm),

• mobilní fáze s průtokovou rychlostí 1 ml/min:

• mobilní fáze A - roztok dihydrogenfosforečnanu sodného R (15,6 g/l),

• mobilní fáze B - směs stejných objemů acetonitrilu R a vody R,

• spektrofotometrického detektoru, 220 nm, s vhodnou průtokovou kyvetou.

Kolona se promývá do ustavení rovnováhy směsí objemových dílů mobilní fáze B a mobilní fáze A (30 + 70). Potom zkouška 30 min pokračuje gradientovou elucí při kontinuálním a lineárním zvyšování koncentrace mobilní fáze B o 1,0 % (V/V)/mm. Poté se eluuje 15 min směsí objemových dílů mobilní fáze B a mobilní fáze A (30 + 70) k opětnému dosažení rovnováhy kolony.

Nastříkne se 25 μl porovnávacího roztoku (a) a určí se píky oxytocinu a desmopresinu (první pík a případně druhý pík). Zkoušku lze hodnotit, jestliže rozlišení mezi píkem desmopresinu a píkem oxytocinu je nejméně 5,0.

Je-li třeba, zvláště je-li protimikrobní konzervační látka jiná než chlorbutanol, může se požadovaného rozlišení mezi oxytocinem a protimikrobní konzervační látkou dosáhnout buď změněním počátečních objemů mobilních fází A a B, nebo upravením profilu gradientu.

Nastříkne se 25 μl porovnávacího roztoku (b). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) se zjistí pík odpovídající oxytocinu, jehož poměr signálu k šumu není menší než 20 a jehož plocha je v rozmezí 0,75 % až 1,25 % plochy píku oxytocinu na chromatogramu porovnávacího roztoku (a).

Nastříkne se odděleně 25 μl zkoušeného roztoku a 25 μl porovnávacího roztoku (a). Nepřihlíží se k píkům rozpouštědla ani k píkům, jejichž plocha je menší než 0,1 % plochy píku oxytocinu.

Na chromatogramu zkoušeného roztoku není plocha žádného píku, kromě hlavního (oxytocin) píku a píku rozpouštědla nebo protimikrobní konzervační látky, větší než 3 % plochy píku oxytocinu; součet ploch takovýchto píků není větší než 10 % celkové plochy všech píků kromě plochy píku rozpouštědla nebo protimikrobní konzervační látky.

Peptidy. 90 % až 110 % deklarovaného obsahu oxytocinu, uvedeného v miligramech sloučeniny C43H66N12O12S2 na mililitr.

Stanoví se kapalinovou chromatografií (2.2.29) za použití postupu popsaného ve zkoušce Příbuzné peptidy.

Zkoušený roztok. Použije se zkoušený přípravek.

Porovnávací roztok. 3,5 mg oxytocinu CEL se rozpustí v roztoku dihydrogenfosforečnanu sodného R (15,6 g/l) a zředí se jím na 10,0 ml.

Nastříkne se odděleně 25 μl porovnávacího roztoku a 25 μl zkoušeného roztoku. Obsah C43H66N12O12S2 se vypočítá z ploch píků na chromatogramech zkoušeného roztoku a porovnávacího roztoku a z deklarovaného obsahu oxytocinu CRL.

Sterilita (2.6.1). Pokud je přípravek určen k výrobě parenterálních přípravků bez dalšího vhodného sterilizačního postupu, vyhovuje zkoušce na sterilitu.

Bakteriální endotoxiny (2.6.14). Pokud je přípravek určen k výrobě parenterálních přípravků bez dalšího postupu odstraňujícího bakteriální endotoxiny, vyhovuje zkoušce na bakteriální endotoxiny, obsahuje-li nejvýše 100 m.j. endotoxinu v 200 m.j. oxytocinu.

Stanovení účinnosti

Stanoví se porovnáním účinnosti zkoušené látky s účinností mezinárodního standardu nebo referenčního přípravku kalibrovaného v mezinárodních jednotkách.

Mezinárodní jednotka je oxytocinová účinnost obsažená v deklarovaném množství mezinárodního standardu, kterým je suchý syntetický oxytocinový peptid s lidským albuminem. Hodnotu účinnosti mezinárodního standardu v mezinárodních jednotkách vyhlašuje Světová zdravotnická organizace.

Stanovená účinnost je nejméně 90 % a nejvýše 111 % deklarované účinnosti. Interval spolehlivosti (P = 0,95) stanovené účinnosti je nejméně 80 % a nejvýše 125 % deklarované účinnosti.

Stanovení účinnosti se provádí metodou A nebo metodou B.

Metoda A - Snížení krevního tlaku kohouta

Anestezuje se mladý zdravý dospělý kohout o hmotnosti 1,2 kg až 2,3 kg. Použije se anestezie, která dlouhodobě udržuje krevní tlak na konstantní výši. Obnaží se stehenní sval z jedné stehenní kosti (musculus gluteus primus) a vypreparuje se arteria ischiadica. Do ní se zavede kanyla a zaznamenává se krevní tlak vhodným lineárním zapisovačem. Kanylou zavedenou do podkřídlové žíly se rychle vstřikují ředění referenčního přípravku a zkoušeného přípravku.

Referenční přípravek a zkoušený přípravek se ředí bezprostředně před použitím roztokem chloridu sodného R (9 g/l) tak, aby podávaný objem byl 0,1 ml až 0,5 ml. Vyberou se dvě dávky referenčního přípravku, které vyvolají zřetelné a rychlé, ne však největší snížení krevního tlaku. Obvykle jsou potřebné dávky mezi 20 milijednotkami a 100 milijednotkami. Vyberou se dvě dávky zkoušeného přípravku, které vyvolají reakci, jež je blízká reakci po referenčním přípravku, a poměr mezi dávkami je stejný jako u referenčního přípravku. Tento poměr se udržuje konstantní po celou zkoušku. Dvě dávky referenčního přípravku a dvě dávky zkoušeného přípravku se podávají podle plánu náhodného pořadí nebo podle latinského čtverce až do dosažení nejméně šesti skupin po čtyřech měřeních. Interval mezi dvěma dávkami je konstantní a je mezi 3 min až 10 min a závisí na tom, jak rychle dochází k návratu krevního tlaku k výchozí hodnotě. Zvíře, které se rychle stane necitlivým k opakovaným podáním roztoků, se vyřadí a ve zkoušce nahradí jiným. Odpovědi na každou dávku se měří a výsledek se vypočítá obvyklými statistickými metodami.

Metoda B - stahy potkaní dělohy

Potkaní samici o hmotnosti 120 g až 200 g se 18 h až 24 h před zkouškou nitrosvalově vstříkne 100 μg estradiolbenzoatu. Bezprostředně před zkouškou se vaginálním nátěrem zjistí, zda je zvíře v estru nebo preestru. Potkan se usmrtí a jeden děložní roh se zavěsí do lázně s roztokem následujícího složení:

	g/l	mmol/l
chlorid sodný	6,62	113,3
chlorid draselný	0,45	6,1
chlorid vápenatý	0,07	0,5
chlorid hořečnatý	0,10	0,5
hydrogenuhličitan sodný	2,56	30,5
hydrogenfosforečnan sodný dodekahydrát	0,29	0,8
dihydrogenfosforečnan sodný dihydrát	0,03	0,2
glukosa bezvodá	0,50	2,8

Lázeň se udržuje při 32 °C nebo na jiné vhodné teplotě, kdy nedochází ke spontánním stahům a zůstává citlivost dělohy na přípravek. Roztok se okysličuje směsí 5 % oxidu uhličitého a 95 % kyslíku a zaznamenávají se svalové stahy vhodným přístrojem (např. pákou s konstantním napětím, jejíž protizávaží nepřesahuje 2 g) dávajícím lineární odpověď.

Referenční přípravek a zkoušený přípravek se zředí roztokem stejného složení, jaké má roztok v lázni. Vyberou se dvě dávky referenčního přípravku, které přidány do lázně vyvolají zřetelně rozdílné submaximální stahy. Obvykle jsou potřebné dávky mezi 10 mikrojednotkami a 50 mikrojednotkami v mililitru roztoku lázně. Vyberou se dvě dávky zkoušeného přípravku, které vyvolají reakci, jež je co nejvíce blízká reakci po referenčním přípravku, a poměr mezi dávkami je stejný jako u referenčního přípravku. Tento poměr se udržuje konstantní po celou zkoušku.

Do lázně se přidají podle plánu náhodného pořadí nebo podle latinského čtverce dvě dávky referenčního přípravku a dvě dávky zkoušeného přípravku až do dosažení nejméně šesti úplných skupin po čtyřech dávkách. Interval mezi dvěma dávkami je konstantní a je mezi 3 min až 10 min v závislosti na tom, jak rychle se sval zotaví. Když se dosáhne maxima stahů, nahradí se tekutina v lázni čerstvým roztokem. Měří se odpověď na každou dávku a výsledek se vypočítá obvyklými statistickými metodami.

Uchovávání

Při teplotě 2 °C až 8 °C. Je-li přípravek sterilní, uchovává se ve sterilním vzduchotěsném zabezpečeném obalu.

Separandum.

Označování

V označení na obalu se uvede:

• účinnost v mezinárodních jednotkách v mililitru,

• koncentrace peptidu (C43H66O12S2) v miligramech na mililitr,

• zda je přípravek sterilní,

• zda je přípravek prostý bakteriálních endotoxinů,

• název protimikrobní konzervační látky.

† Oxytocinum[image omitted]

Oxytocin

[image omitted]

C43H66N12O12S2	Mr 1007,19	CAS 50-56-6

Je to cyklický nonapeptid mající strukturu hormonu produkovaného zadním lalokem hypofýzy. Stimuluje kontrakce dělohy a vylučování mléka u vnímavých savců. Získává se chemickou syntézou. Je v lyofilizované formě a jeho specifická účinnost je nejméně 560 m.j. v miligramu peptidu stanoveného ve zkoušce Peptidy.

Vlastnosti

Bílý nebo téměř bílý prášek.

Zkoušky totožnosti

A. Vyvolává přiměřenou odpověď v podmínkách popsaných pod jednou z předepsaných metod pro stanovení účinnosti.

B. Hodnotí se chromatogramy ze zkoušky Peptidy, viz Zkoušky na čistotu. Retenční čas hlavního píku na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídá retenčnímu času hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku.

Zkoušky na čistotu

Aminokyseliny. Stanoví se analyzátorem aminokyselin za použití DL-norleucinu R jako vnitřního standardu. Přístroj se nastaví směsí obsahující ekvimolární množství amoniaku, glycinu a L-forem následujících aminokyselin:

lysin histidin arginin kyselina asparagová	threonin serin kyselina glutamová prolin	alanin valin methionin isoleucin	leucin tyrosin fenylalanin

a polovinu ekvimolárního množství L-cystinu.

Roztok vnitřního standardu. 30 mg DL-norleucinu R se rozpustí ve směsi stejných objemových dílů kyseliny chlorovodíkové R a vody R a zředí se touto směsí na 100,0 ml.

Zkoušený roztok. 1,0 mg zkoušené látky se naváží do pečlivě vymyté zkumavky z tvrdého skla délky 100 mm a vnitřního průměru 6 mm. Přidá se přesně odměřený objem roztoku vnitřního standardu obsahující takové množství DL-norleucinu, které odpovídá polovičnímu očekávanému množství molů zkoušené látky. Zkumavka se vloží do mrazicí směsi při -5 °C, vytvoří se podtlak nepřevyšující 133 Pa a zataví se. Poté se 16 h zahřívá na 110 °C až 115 °C. Zkumavka se po ochlazení otevře a její obsah se převede do 10ml baňky pomocí pěti dávek vody R po 0,2 ml. Vysuší se za sníženého tlaku nad hydroxidem draselným R a potom se tento postup ještě jednou opakuje. Zbytek se rozpustí ve vhodném tlumivém roztoku o pH 2,2 a zředí se jím na vhodný objem.

Do analyzátoru aminokyselin se přesně odměří vhodné množství zkoušeného roztoku tak, aby píky aminokyselin přítomných v největších množstvích zaujímaly většinu stupnice záznamu.

Obsahy jednotlivých aminokyselin se vyjádří v molech. Relativní zastoupení aminokyselin se vypočítá z předpokladu, že jedna šestina součtu molů kyseliny asparagové, kyseliny glutamové, prolinu, glycinu, isoleucinu a leucinu se rovná 1. Hodnoty pro jednotlivé aminokyseliny jsou v těchto rozmezích: kyselina asparagová 0,95 až 1,05; kyselina glutamová 0,95 až 1,05; prolin 0,95 až 1,05; glycin 0,95 až 1,05; leucin 0,90 až 1,10; isoleucin 0,90 až 1,10; tyrosin 0,7 až 1,05; polovina cystinu 1,4 až 2,1. Ostatní aminokyseliny jsou jen ve stopách. Stanovení lze hodnotit jen v případě, jestliže nalezený počet molů DL-norleucinu se po opravě na množství použitého roztoku neliší o více než ±5 % od množství přidaného ke zkoušené látce před hydrolýzou.

Příbuzné peptidy. Stanoví se kapalinovou chromatografií (2.2.29).

Zkoušený roztok. 3,5 mg se rozpustí v roztoku dihydrogenfosforečnanu sodného (15,6 g/l) a zředí se jím na 10,0 ml.

Porovnávací roztok (a). Připraví se roztok, který obsahuje 0,8 mg desmopresinu CRL a 0,8 mg oxytocinu CRL v mililitru roztoku dihydrogenfosforečnanu sodného R (15,6 g/l).

Porovnávací roztok (b). 0,1 ml porovnávacího roztoku (a) se zředí roztokem dihydrogenfosforečnanu sodného R (15,6 g/l) na 10 ml.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

• nerezové ocelové kolony délky 0,12 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem oktadecylsilanizovaným pro chromatografii R (5 μm),

• mobilní fáze s průtokovou rychlosí 1 ml/min:

• mobilní fáze A - roztok dihydrogenfosforečnanu sodného R (15,6 g/l),

• mobilní fáze B - směs stejných objemů acetonitrilu R a vody R,

• spektrofotometrického detektoru, 220 nm, s vhodnou průtokovou kyvetou.

Kolona se promývá do ustavení rovnováhy směsí objemových dílů mobilní fáze B a mobilní fáze A (30 + 70). Potom zkouška 30 min pokračuje gradientovou elucí při kontinuálním a lineárním zvyšování koncentrace mobilní fáze B o 1,0 % (V/V)/mm. Poté se eluuje 15 min směsí objemových dílů mobilní fáze B a mobilní fáze A (30 + 70) k opětnému dosažení rovnováhy kolony.

Nastříkne se 25 μl porovnávacího roztoku (a) a určí se píky oxytocinu a desmopresinu (první pík a případně druhý pík). Zkoušku lze hodnotit, jestliže rozlišení mezi píkem desmopresinu a píkem oxytocinu není menší než 5,0.

Je-li třeba, může se požadovaného rozlišení dosáhnout buď změněním počátečních objemů mobilních fází A a B, nebo upravením profilu gradientu.

Nastříkne se 25 μl porovnávacího roztoku (b). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) se zjistí pík odpovídající oxytocinu, jehož poměr signálu k šumu není menší než 20 a jehož plocha je v rozmezí 0,75 % až 1,25 % plochy píku oxytocinu na chromatogramu porovnávacího roztoku (a).

Nastříkne se odděleně 25 μl zkoušeného roztoku a 25 μl porovnávacího roztoku (a). Nepřihlíží se k píkům rozpouštědla ani k píkům, jejichž plocha je menší než 0,1 % plochy píku oxytocinu.

Na chromatogramu zkoušeného roztoku není plocha žádného píku, kromě hlavního (oxytocin) píku a píku rozpouštědla, větší než 3 % plochy píku oxytocinu; součet ploch takovýchto píků není větší než 10 % celkové plochy všech píků kromě plochy píku rozpouštědla.

Peptidy. 90 % až 110 % deklarovaného obsahu oxytocinu v miligramech sloučeniny C43H66N12O12S2.

Stanoví se kapalinovou chromatografií (2.2.29) za použití postupu popsaného ve zkoušce Příbuzné peptidy.

Zkoušený roztok. 3,5 mg se rozpustí v roztoku dihydrogenfosforečnanu sodného R (15,6 g/l) a zředí se jím na 10,0 ml.

Porovnávací roztok. 3,5 mg oxytocinu CRL se rozpustí v roztoku dihydrogenfosforečnanu sodného R (15,6 g/l) a zředí se jím na 10,0 ml.

Nastříkne se odděleně 25 μl porovnávacího roztoku a 25 μl zkoušeného roztoku. Obsah C43H66N12O12S2 se vypočítá z ploch píků na chromatogramech zkoušeného roztoku a porovnávacího roztoku a z deklarovaného obsahu oxytocinu CRL.

Sterilita (2.6.1). Pokud je látka určena k výrobě parenterálních přípravků bez dalšího vhodného sterilizačního postupu, vyhovuje zkoušce na sterilitu.

Bakteriální endotoxiny (2.6.14). Pokud je látka určena k výrobě parenterálních přípravků bez dalšího postupu odstraňujícího bakteriální endotoxiny, vyhovuje zkoušce na bakteriální endotoxiny, obsahuje-li nejvýše 100 m.j. endotoxinu v 200 m.j. oxytocinu.

Stanovení účinnosti

Stanoví se porovnáním účinnosti zkoušené látky s účinností mezinárodního standardu nebo referenčního přípravku kalibrovaného v mezinárodních jednotkách.

Mezinárodní jednotka je oxytocinová účinnost obsažená v deklarovaném množství mezinárodního standardu, kterým je suchý syntetický oxytocinový peptid s lidským albuminem. Hodnotu účinnosti mezinárodního standardu v mezinárodních jednotkách vyhlašuje Světová zdravotnická organizace.

Stanovená účinnost je nejméně 90 % a nejvýše 111 % deklarované účinnosti. Interval spolehlivosti (P = 0,95) stanovené účinnosti je nejméně 80 % a nejvýše 125 % deklarované účinnosti.

Stanovení účinnosti se provádí metodou A nebo metodou B.

Metoda A - snížení krevního tlaku kohouta

Anestezuje se mladý zdravý dospělý kohout o hmotnosti 1,2 kg až 2,3 kg. Použije se anestezie, která dlouhodobě udržuje krevní tlak na konstantní výši. Obnaží se stehenní sval z jedné stehenní kosti (musculus gluteus primus) a vypreparuje se arteria ischiadica. Do ní se zavede kanyla a zaznamenává se krevní tlak vhodným lineárním zapisovačem. Kanylou zavedenou do podkřídlové žíly se rychle vstřikují ředění referenčního přípravku a zkoušeného přípravku.

Referenční přípravek a zkoušený přípravek se ředí bezprostředně před použitím roztokem chloridu sodného R (9 g/l) tak, aby podávaný objem byl 0,1 ml až 0,5 ml. Vyberou se dvě dávky referenčního přípravku, které vyvolají zřetelné a rychlé, ne však největší snížení krevního tlaku. Obvykle jsou potřebné dávky mezi 20 milijednotkami a 100 milijednotkami. Vyberou se dvě dávky zkoušeného přípravku, které vyvolají reakci, jež je blízká reakci po referenčním přípravku, a poměr mezi dávkami je stejný jako u referenčního přípravku. Tento poměr se udržuje konstantní po celou zkoušku. Dvě dávky referenčního přípravku a dvě dávky zkoušeného přípravku se podávají podle plánu náhodného pořadí nebo podle latinského čtverce až do dosažení nejméně šesti skupin po čtyřech měřeních. Interval mezi dvěma dávkami je konstantní a je mezi 3 min až 10 min a závisí na tom, jak rychle dochází k návratu krevního tlaku k výchozí hodnotě. Zvíře, které se rychle stane necitlivým k opakovaným podáním roztoků, se vyřadí a ve zkoušce nahradí jiným. Odpovědi na každou dávku se měří a výsledek se vypočítá obvyklými statistickými metodami.

Metoda B - stahy potkaní dělohy

Potkaní samici o hmotnosti 120 g až 200 g se 18 h až 24 h před zkouškou nitrosvalově vstříkne 100 μg estradiolbenzoatu. Bezprostředně před zkouškou se vaginálním nátěrem zjistí, zda je zvíře v estru nebo preestru. Potkan se usmrtí a jeden děložní roh se zavěsí do lázně s roztokem následujícího složení:

	g/l	mmol/l
chlorid sodný	6,62	113,3
chlorid draselný	0,45	6,1
chlorid vápenatý	0,07	0,5
chlorid hořečnatý	0,10	0,5
hydrogenuhličitan sodný	2,56	30,5
hydrogenfosforečnan sodný dodekahydrát	0,29	0,8
dihydrogenfosforečnan sodný dihydrát	0,03	0,2
glukosa bezvodá	0,50	2,8

Lázeň se udržuje při 32 °C nebo na jiné vhodné teplotě, kdy nedochází ke spontánním stahům a zůstává citlivost dělohy na přípravek. Roztok se okysličuje směsí 5 % oxidu uhličitého a 95 % kyslíku a zaznamenávají se svalové stahy vhodným přístrojem (např. pákou s konstantním napětím, jejíž protizávaží nepřesahuje 2 g) dávajícím lineární odpověď.

Referenční přípravek a zkoušený přípravek se zředí roztokem stejného složení, jaké má roztok v lázni. Vyberou se dvě dávky referenčního přípravku, které přidány do lázně vyvolají zřetelně rozdílné submaximální stahy. Obvykle jsou potřebné dávky mezi 10 mikrojednotkami a 50 mikrojednotkami v mililitru roztoku lázně. Vyberou se dvě dávky zkoušeného přípravku, které vyvolají reakci, jež je co nejvíce blízká reakci po referenčním přípravku, a poměr mezi dávkami j e stejný jako u referenčního přípravku. Tento poměr se udržuje konstantní po celou zkoušku.

Do lázně se přidávají podle plánu náhodného pořadí nebo podle latinského čtverce dvě dávky referenčního přípravku a dvě dávky zkoušeného přípravku až do dosažení nejméně šesti úplných skupin po čtyřech dávkách. Interval mezi dvěma dávkami je konstantní a je mezi 3 min až 10 min v závislosti na tom, jak rychle se sval zotaví. Když se dosáhne maxima stahů, nahradí se tekutina v lázni čerstvým roztokem. Měří se odpověď na každou dávku a výsledek se vypočítá obvyklými statistickými metodami.

Uchovávání

Ve vzduchotěsném obalu při teplotě 2 °C až 8 °C. Je-li látka sterilní, uchovává se ve sterilním vzduchotěsném zabezpečeném obalu.

Separandum.

Označování

V označení na obalu se uvede:

• účinnost v mezinárodních jednotkách na miligram,

• obsah peptidu (C43H66O12S2),

• zdaje látka sterilní,

• zdaje látka prostá bakteriálních endotoxinů.

Pancreatis pulvis [image omitted]

Pankreatin prášek

Synonymum. Pancreatinum

CAS 8049-47-6

Připravuje se z čerstvé nebo zmrazené slinivky břišní (pankreatu) savců. Látka obsahuje enzymy s proteolytickou, lipolytickou a amylolytickou účinností.

1 miligram látky obsahuje nejméně 1,0 Ph.Eur.j. celkové proteolytické účinnosti, 15 Ph.Eur.j. lipolytické účinnosti a 12 Ph.Eur.j. amylolytické účinnosti. Připravuje se za podmínek, které minimalizují stupeň mikrobiálního znečištění.

Vlastnosti

Slabě hnědý amorfní prášek. Je částečně rozpustný ve vodě, prakticky nerozpustný v lihu 96% a v etheru.

Zkoušky totožnosti

A. 0,5 g se rozetře s 10 ml vody R a nastaví se na hodnotu pH 8,0 přidáním hydroxidu sodného 0,1 mol/l RS za použití červeně kresolové RS jako indikátoru. Suspenze se rozdělí na dvě stejné části (suspenze (a) a suspenze (b)). Suspenze (a) se povaří. Ke každé suspenzi se přidá několik částeček červeně Kongo-fibrinu R, zahřeje se na 38°C až 40°Capři této teplotě se udržuje 1 h. Suspenze (a) je bezbarvá nebo slabě růžová a suspenze (b) je zbarvena zřetelně více červeně.

B. 0,25 g se rozetře s 10 ml vody R a nastaví se na hodnotu pH 8,0 přidáním hydroxidu sodného 0,1 mol/l RS za použití 0,1 ml červeně kresolové RS jako indikátoru. Suspenze se rozdělí na 2 stejné části (suspenze (a) a suspenze (b)). Suspenze (a) se povaří. 0,1 g škrobu rozpustného R se rozpustí ve 100 ml vroucí vody R, vaří se 2 min a po ochlazení se zředí vodou R na 150 ml. K 75 ml roztoku škrobu se přidá suspenze (a) a ke zbývajícím 75 ml se přidá suspenze (b). Každá směs se zahřeje na 38 °C až 40 °C a při této teplotě se udržuje 5 min.

K 1 ml každé směsi se přidá 10 ml jodu RS2. Směs s obsahem suspenze (a) je zbarvena intenzivně modrofialově; směs získaná se suspenzí (b) má zbarvení roztoku jodu.

Zkoušky na čistotu

Obsah tuku. V zařízení na extrakci se 1,0 g extrahuje 3 h etherem petrolejovým R1. Rozpouštědlo se odpaří a zbytek se suší 2 h při 100 °C až 105 °C. Zbytek váží nejvýše 50 mg (5,0 %).

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 5,0 %; 0,500 g se suší 4 h ve vakuové sušárně při 60 °C při tlaku nepřevyšujícím 670 Pa.

Mikrobiální znečištění (2.6.12). Nejvýše 104 živých mikroorganismů v gramu- Stanoví se plotnovou metodou. Vyhovuje zkoušce na nepřítomnost Escherichia coli a Salmonella (2.6.13).

Stanovení obsahu

Celková proteolytická účinnost. Stanoví se porovnáním množství peptidů, které se nevysrážejí roztokem kyseliny trichloroctové R (50 g/l), uvolněných za min z roztoku kaseinového substrátu s množstvím peptidů uvolněných pankreatinem práškem (proteasou) BRP ze stejného substrátu a za stejných podmínek.

Roztok kaseinu. V 5 ml vody R se suspenduje množství kaseinu BRP odpovídající 1,25 g vysušené látky, přidá se 10 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l RS a míchá se 1 min. (Obsah vody v kaseinu BRP se stanoví před provedením zkoušky zahříváním 4 h ve vakuu při 60 °C). Přidá se 60 ml vody R a míchá se elektromagnetickým míchadlem, až je roztok prakticky čirý. Pak se upraví pH na hodnotu 8,0 hydroxidem sodným 0,1 mol/l RS nebo kyselinou chlorovodíkovou 0,1 mol/l RS a zředí se vodou R na 100,0 ml. Roztok se použije v den přípravy.

Roztok enterokinasy. 50 mg enterokinasy BRP se rozpustí v chloridu vápenatém 0,02 mol/l RS a zředí se jím na 50,0 ml. Roztok se použije v den přípravy.

Zkoušená suspenze a porovnávací suspenze se připraví a jejich zředění se provede při 0 °C až 4 °C.

Zkoušená suspenze. 0,100 g zkoušené látky se roztírá 5 min s 25 ml chloridu vápenatého 0,02 mol/l RS, který se přidává postupně. Převede se kvantitativně do odměrné baňky a zředí se chloridem vápenatým 0,02 mol/l RS na 100,0 ml. K 10,0 ml této suspenze se přidá 10,0 ml roztoku enterokinasy a zahřívá se 15 min ve vodní lázni při (35 ± 0,5) °C. Pak se ochladí a zředí tlumivým roztokem boritanovým o pH 7,5 při (5 ± 3) °C na koncentraci asi 0,065 Ph.Eur.j. celkové proteolytická účinnost v mililitru, počítáno na základě předem stanovené účinnosti.

Porovnávací suspenze. Připraví se suspenze pankreatinu prášku (proteasy) BRP, jak bylo popsáno u zkoušené suspenze, ale bez přidání enterokinasy, aby byla získána známá konečná koncentrace asi 0,065 Ph.Eur.j. na ml, počítáno na základě předem stanovené účinosti.

Zkumavky se označí dvojmo T, Tb, S1, S1b, S2 ,S2b, S3, S3b; jedna zkumavka se označí B.

Do zkumavek se přidá tlumivý roztok boritanový o pH 7,5 takto:

• B: 3,0 ml,

• S1 a S1b: 2,0 ml,

• S2 a S2b, T a Tb: 1,0 ml.

Do zkumavek se dále přidá porovnávací suspenze takto:

• S1 a S1b: 1,0 ml,

• S2 a S2b: 2,0 ml,

• S3 a S3b: 3,0 ml.

Přidají se 2,0 ml zkoušené suspenze do zkumavek T a Tb.

Přidá se 5 ml roztoku kyseliny trichloroctové R (50 g/l) do zkumavek B, S1b, S2b, S3b a Tb a promíchá se zatřepáním.

Zkumavky a roztok kaseinu se umístí do vodní lázně při (35 ± 0,5) °C a do každé zkumavky se vloží skleněná tyčinka. Když je dosaženo tepelné rovnováhy, přidají se 2 ml roztoku kaseinu do zkumavek B, S1b, S2b, S3b a Tb a promíchá se. V čase 0 se přidají postupně v intervalech 30 s 2,0 ml roztoku kaseinu do zkumavek S1, S2, S3b a Tb. Po každém přidání se ihned promíchá. Přesně 30 min po přidání kaseinového roztoku (dodržují se pravidelné intervaly) se přidá 5,0 ml roztoku kyseliny trichloroctové R (50 g/l) do zkumavek S1, S2, S3 a T a promíchá se. Zkumavky se vyjmou z vodní lázně a ponechají se stát 20 min při teplotě místnosti.

Obsah každé zkumavky se dvakrát zfiltruje stejným vhodným filtračním papírem, který byl předtím promyt roztokem kyseliny trichloroctové R (50 g/l) a potom vodou R a vysušen.

Vhodný filtrační papír vyhovuje následující zkoušce: zfiltruje se 5 ml roztoku kyseliny trichloroctové R (50 g/l) kruhovým bílým filtračním papírem průměru 7 cm; absorbance (2.2.25) tohoto filtrátu měřená při 275 nm za použití nefiltrovaného roztoku kyseliny trichloroctové R (50 g/l) jako kontrolní tekutiny nepřevyšuje hodnotu 0,04.

Schéma výše uvedených operací je uvedeno v tabulce.

Změří se absorbance (2.2.25) filtrátů při 275 nm, přičemž se použije filtrát získaný ze zkumavky B jako kontrolní tekutina.

Průměrné hodnoty absorbance filtrátů získané ze zkumavek S1, S2 a S3 se korigují odečtením průměrných hodnot získaných jednotlivě pro filtráty ze zkumavek S1b, S2b a S3b. Sestrojí se kalibrační křivka vynesením korigovaných hodnot absorbance proti objemu použité porovnávací suspenze.

Stanoví se účinnost zkoušené látky za použití korigované absorbance pro zkoušenou suspenzi (T - Tb) a kalibrační křivky, přičemž je třeba vzít v úvahu zřeďovací faktory.

Zkoušku lze hodnotit, pokud jsou korigované hodnoty absorbance v rozmezí 0,15 až 0,60.

| Zkumavky | | | | | | | | | | | | S1 | S1b | S2 | S2b | S3 | S3b | T | Tb | B | | --- | --- | --- | --- | --- | --- | --- | --- | --- | --- | | tlumivý roztok | 2 | 2 | 1 | 1 | | | 1 | 1 | 3 | | porovnávací roztok | 1 | 1 | 2 | 2 | 3 | 3 | | | | | zkouška suspenze | | | | | | | 2 | 2 | | | roztok kyseliny trichloroctové | | 5 | | 5 | | 5 | | 5 | 5 | | smíchat | | + | | + | | + | | + | + | | vodní lázeň 35 °C | + | + | + | + | + | + | + | + | + | | roztok kaseinu | | 2 | | 2 | | 2 | | 2 | 2 | | smíchat | | + | | + | | + | | + | + | | roztok kaseinu | 2 | | 2 | | 2 | | 2 | | | | smíchat | + | + | + | | + | | + | | | | vodní lázeň 35 °C 30 min | + | | + | + | + | + | + | + | + | | roztok kyseliny trichloroctové | 5 | | 5 | | 5 | | 5 | | | | smíchat | + | | + | | + | | + | | | | teplota místnosti 20 min | + | + | + | + | + | + | + | + | + | | filtrace | + | + | + | + | + | + | + | + | + |

Lipolytická účinnost. Stanoví se porovnáváním rychlosti, při níž suspenze pankreatinu prášku hydrolyzuje substrát - emulzi olivového oleje, s rychlostí, při níž suspenze pankreatinu prášku (amylasa a lipasa) BRP hydrolyzuje stejný substrát za stejných podmínek. Zkouška se provede v dusíkové atmosféře.

Zásobní emulze olivového oleje. Do kádinky na 800 ml o průměru 9 cm se převede 40 ml oleje olivového R, 330 ml arabské klovatiny RS a 30 ml vody R. Na dno kádinky se umístí elektrický mixér a kádinka se vloží do nádoby obsahující líh 96% R a dostatečné množství ledu jako chladicí směsi. Emulguje se za použití mixéru průměrnou rychlostí 1000 ot./min až 2000 ot./min. Ochladí se na 5 °C až 10 °C a rychlost mixování se zvýší na 8000 ot./min. Mixuje se 30 min, přičemž se teplota udržuje pod 25 °C neustálým přidáváním rozmělněného ledu do chladicí směsi. (Vhodná je též směs chloridu vápenatého a rozmělněného ledu.) Zásobní emulze se uchovává v chladničce a použije se do 14 dnů. Emulze se nesmí rozpadnout do dvou vrstev. Průměr částeček emulze se kontroluje pod mikroskopem. Alespoň 90 % má průměr pod 3 μm a žádná nemá průměr větší než 10 μm. Emulze se důkladně protřepe před přípravou emulzního substrátu.

Emulze olivového oleje. Pro 10 stanovení se smíchají následující roztoky v uvedeném pořadí: 100 ml zásobní emulze, 80 ml trometamolu RS1, 20 ml čerstvě připraveného roztoku sodné soli taurocholanu BRP (80 g/l) a 95 ml vody R. Použije se v den přípravy.

Zařízení. Použije se reakční nádoba objemu asi 50 ml opatřená:

• přístrojem, který udrží teplotu na (37 ± 0,5) °C,

• elektromagnetickou míchačkou,

• víčkem s otvory pro vložení elektrod, pro přítok byretou, pro trubičky pro přívod dusíku a pro přidávání zkoumadel.

Může být použito titrační zařízení manuální nebo automatické. V případě zařízení manuálního je byreta dělena po 0,005 ml a pH-metr je vybaven stupnicí s velkým měřicím rozsahem a skleněnou a kalomelovou elektrodou. Po každém stanovení se reakční nádoba vyprázdní odsátím a promyje se několikrát vodou R, přičemž se zbytky tekutiny po výplachu odstraňují odsátím.

Zkoušená suspenze. V malé třence ochlazené na 0 °C až 4°Cse pečlivě roztírá množství zkoušené látky ekvivalentní asi 2500 Ph.Eur.j. lipolytické účinnosti s 1 ml vychlazeného tlumivého roztoku maleinanového o pH 7,0 (rozpouštědlo lipasy), až se získá velmi jemná suspenze. Ta se pak naředí chladným tlumivým roztokem maleinanovým o pH 7,0, převede se kvantitativně do odměrné baňky na 100,0 ml a zředí se po značku chladným tlumivým roztokem. Během titrace se baňka se zkoušenou suspenzí uchovává ve vodě s ledem.

Porovnávací suspenze. Aby se vyloučila absorpce vody vytvořené kondenzací, otevře se nádoba, až když porovnávací přípravek dosáhne teploty místnosti. Suspenze pankreatinu prášku (amylasa a lipasa) BRP se připraví, jak je popsáno u zkoušené suspenze, přičemž se použije množství odpovídající asi 2500 Ph.Eur.j.

Titrace se provede ihned po přípravě zkoušené suspenze a porovnávací suspenze. Do reakční nádobky vytemperované na (37 ± 0,5) °C se převede 29,5 ml emulze olivového oleje, nádobka se opatří míchadlem, elektrodami a byretou (její špička je ponořena do emulze olivového oleje).

Nádobka se uzavře víkem a zapne se přístroj. Opatrně se přidává za stálého míchání hydroxid sodný 0,1 mol/l VS, až je dosaženo pH 9,2. Za použití rychle tekoucí dělené pipety se přidá asi 0,5 ml předem zhomogenizované porovnávací suspenze, spustí se stopky a kontinuálně se přidává hydroxid sodný 0,1 mol/l VS, aby se udrželo pH na hodnotě 9,0. Přesně po 1 min se odečte spotřeba roztoku hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS. Toto měření se provede ještě čtyřikrát. První hodnota se nepoužije a z dalších čtyř odečtení se vypočte průměr (S1). Provedou se další dvě stanovení (§ a S3). Vypočte se průměr hodnot Sl5 S2a S3. Průměrná spotřeba hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS by měla být asi 0,12 ml/min s limity 0,08 ml/min až 0,16 ml/min.

Stejným způsobem se provedou tři stanovení se zkoušenou suspenzí (T1, T2 a T3). Je-li spotřeba hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS mimo limity 0,08 ml/min až 0,16 ml/min, stanovení se opakuje s množstvím zkoušené suspenze, které je vhodnější, avšak v rozmezí mezi 0,4 ml a 0,6 ml. Jinak se přizpůsobí množství zkoušené látky tak, aby vyhovovalo podmínkám zkoušky. Vypočítá se průměr hodnot T1, T2 a T3.

Účinnost v Ph.Eur.j. na mg se vypočítá ze vztahu:

n .m1n1.m.A,

v němž značí:

n - průměrnou spotřebu hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS za min při titraci zkoušené suspenze,

n1 - průměrnou spotřebu hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS za min při titraci porovnávací suspenze,

m - hmotnost zkoušené látky v miligramech,

m1 - hmotnost porovnávacího přípravku v miligramech,

A - účinnost pankreatinu prášku (amylasa a lipasa) BRP v Ph.Eur.j. v miligramu.

Amylolytická účinnost. Stanoví se porovnáním rychlosti, při níž suspenze pankreatinu prášku hydrolyzuje substrát - roztok škrobu, s rychlostí, při níž suspenze pankreatinu prášku (amylasa a lipasa) BRP hydrolyzuje stejný substrát za stejných podmínek.

Roztok škrobu. K množství škrobu BRP odpovídajícímu 2,0 g vysušené látky se přidá 10 ml vody R a promíchá se. (Obsah vody ve škrobu BRP se stanoví před zkouškou sušením 4 h při 120 °C.) Tato suspenze se za stálého míchání přidává ke 160 ml vroucí vody R. Nádoba se promyje několikrát postupně vždy 10 ml vody R a promývací tekutina se přidá k horkému roztoku škrobu. Zahřeje se za stálého míchání k varu. Ochladí se na teplotu místnosti a zředí se vodou R na 200 ml. Roztok se použije v den přípravy.

Zkoušená suspenze. Množství zkoušené látky odpovídající asi 1500 Ph.Eur.j. amylolytické účinnosti se roztírá 15 min s 60 ml tlumivého roztoku fosforečnanového o pH 6,8 (1). Převede se kvantitativně do odměrné baňky a zředí se tlumivým roztokem fosforečnanovým o pH 6,8 (1) na 100,0 ml.

Porovnávací suspenze. Připraví se suspenze pankreatinu prášku (amylasa a lipasa) BRP, jak je popsáno pro zkoušenou suspenzi, za použití množství odpovídajícího asi 1500 Ph.Eur.j.

Do zkumavky dlouhé 200 mm o průměru 22 mm se zabroušenou zátkou se převede 25,0 ml roztoku škrobu, 10,0 ml tlumivého roztoku fosforečnanového o pH 6,8 (1) a 1,0 ml roztoku chloridu sodného R (11,7 g/l). Zkumavka se uzavře, protřepe a umístí se do vodní lázně při (25,0 ± 0,1) °C. Když nastane vyrovnání teploty, přidá se 1,0 ml zkoušené suspenze a spustí se stopky. Promíchá se a zkumavka se dá do vodní lázně. Přesně po 10 min se přidají 2 ml kyseliny chlorovodíkové 1 mol/l RS. Směs se převede kvantitativně do kuželové baňky na 300 ml se zabroušenou zátkou. Za stálého míchání se přidá 10,0 ml jodu 0,05 mol/l VS a ihned 45 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l RS. Nechá se stát v temnu 15 min při teplotě 15 °C až 25 °C. Přidají se 4 ml směsi objemových dílů kyseliny sírové R a vody R (1 + 4). Nadbytek jodu se titruje thiosíranem sodným 0,1 mol/l VS za použití mikrobyrety. Provede se slepá zkouška za přidání 2 ml kyseliny chlorovodíkové 1 mol/l RS před podáním zkoušené suspenze. Stejným způsobem se provede titrace porovnávací suspenze.

Amylolytická aktivita v Ph.Eur.j. na miligram se vypočte ze vztahu:

nʼ-n.m1nʼ1-n1.m .A,

v němž značí:

n - spotřebu thiosíranu sodného 0,1 mol/l VS při titraci zkoušené suspenze v mililitrech,

n1 - spotřebu thiosíranu sodného 0,1 mol/l VS při titraci porovnávací suspenze v mililitrech,

n՛ - spotřebu thiosíranu sodného 0,1 mol/l VS při slepé zkoušce zkoušené suspenze v mililitrech,

n'1 - spotřebu thiosíranu sodného 0,1 mol/l VS při slepé zkoušce porovnávací suspenze v mililitrech,

m - hmotnost zkoušené látky v miligramech,

m1 - hmotnost porovnávacího přípravku v miligramech,

A - účinnost pankreatinu prášku (amylasa a lipasa) BRP v Ph.Eur.j. v miligramu.

Uchovávání

Ve vzduchotěsných obalech, při teplotě nepřevyšující 15 °C.

† Pancuronii bromidum[image omitted]

Pankuroniumbromid

[image omitted]

C35H60Br2N2O4	Mr 732,68	CAS 15500-66-0

Je to 1,1՛-(3α,17P-diacetoxy-5oc-androstan-2P,16P-diyl)bis(l-methylpiperidinium)dibromid. Počítáno na bezvodou látku, obsahuje 98,0 % až 102,0 % sloučeniny C35H60Br2N2O4.

Vlastnosti

Bílý nebo téměř bílý krystalický hygroskopický prášek. Je velmi snadno rozpustný nebo snadno rozpustný ve vodě, snadno rozpustný v lihu 96%, prakticky nerozpustný v etheru.

Zkoušky totožnosti

A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem pamkuroniumbromidu CRL.

B. Hodnotí se chromatogramy získané ve zkoušce Příbuzné látky, viz Zkoušky na čistotu. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku se polohou, barvou a velikostí shoduje s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku (a).

C. Vyhovuje zkoušce (a) na bromidy (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Vzhled roztoku. 50 mg se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 25 ml. Roztok je čirý (2.2.1) a bezbarvý (2.2.2, Metoda II).

Specifická optická otáčivost (2.2.7). + 38° až +42°, počítáno na bezvodou látku; měří se roztok připravený rozpuštěním 0,75 g ve vodě R a zředěním stejným rozpouštědlem na 25,0 ml.

Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy vhodného silikagelu. Roztoky se připraví těsně před použitím.

Zkoušený roztok. 50 mg se rozpustí v chloroformu R a zředí se jím na 5 ml.

Porovnávací roztok (a). 50 mg pankuroniumbromidu CRL se rozpustí v chloroformu R a zředí se jím na 5 ml.

Porovnávací roztok (b). 0,1 ml zkoušeného roztoku se zředí chloroformem R na 10 ml.

Porovnávací roztok (c). 5 mg dakuroniumbromidu CRL se rozpustí v chloroformu R a zředí se jím na 25 ml.

Porovnávací roztok (d). 10 mg pankuroniumbromidu CRL se rozpustí v 1 ml porovnávacího roztoku (c).

Na vrstvu se odděleně nanese po 2 μl každého roztoku a vyvíjí se v nenasycené komoře směsí objemových dílů roztoku jodidu sodného R (200 g/l), acetonitrilu R a 2-propanolu R (5 + 10 + 85) po dráze 12 cm. Vrstva se vysuší v proudu studeného vzduchu a postříká roztokem dusitanu sodného R (10 g/l) v methanolu R. Po 2 min se postříká jodobismutitanem draselným RS a vysuší se v proudu studeného vzduchu. Na chromatogramu zkoušeného roztoku žádná skvrna odpovídající dakuroniumbromidu není intenzivnější než hlavní skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) (2,0 %); žádná skvrna, kromě hlavní skvrny a skvrny odpovídající dakuroniumbromidu, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (1,0 %).

Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (d) jsou dvě zřetelně oddělené skvrny; hodnota RF dakuroniumbromidu CRL vztažená k hodnotě FR pankuroniumbromidu CRL je nejméně 1,2 a na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) je zřetelně viditelná skvrna.

Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Nejvýše 8,0 %; stanoví se s 0,300 g zkoušené látky.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

0,2000 g se rozpustí, je-li třeba zahřátím, v 50 ml acetanhydridu R a titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalemce (2.2.20).

1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l VS odpovídá 36,63 mg C35H60Br2N2O4.

Uchovávání

Ve vzduchotěsných obalech, chráněn před světlem.

Separandum.

† Papaverini hydrochloridum[image omitted]

Papavermiumchlorid

Synonymum. Papaverinium chloratum

[image omitted]

C20H22ClNO4	Mr 375,85	CAS 61-25-6

Je to 1-(3,4-dimethoxybenzyl)-6,7-dimethoxyisochinoliniumchlorid. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 99,0 % až 101,0 % sloučeniny C20H22ClNO4.

Vlastnosti

Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek nebo bílé nebo téměř bílé krystaly. Je mírně rozpustný ve vodě, těžce rozpustný v lihu 96%, prakticky nerozpustný v etheru.

Zkoušky totožnosti

A. 25 mg se rozpustí v kyselině chlorovodíkové 0,01 mol/l RS a zředí se jí na 100,0 ml. 5,0 ml tohoto roztoku se zředí kyselinou chlorovodíkovou 0,01 mol/l RS na 250,0 ml. Měří se absorbance tohoto roztoku při 230 nm až 270 nm (2.2.25); roztok vykazuje absorpční maximum při 250 nm. Specifická absorbance v maximuje 1590 až 1670. 10,0 ml prvního roztoku se zředí kyselinou chlorovodíkovou 0,01 mol/l RS na 100,0 ml. Měří se absorbance při 270 nm až 350 nm, roztok vykazuje dvě maxima, při 280 nm až 290 nm a při 303 nm až 313 nm. Specifické absorbance v maximech jsou 140 až 200 a 200 až 250.

B. K 10 ml roztoku S, viz Zkoušky na čistotu, se přidá několik kapek amoniaku 17,5% RS a nechá se stát. Promytá a vysušená sraženina taje (2.2.14) při 146 °C až 149 °C.

C. K asi 10 mg se přidají 3 ml acetanhydridu R a opatrně 0,15 ml kyseliny sírové R a zahřívá se na vodní lázni 3 min až 4 min; vzniká žluté zbarvení se zelenou fluorescencí.

D. Vyhovuje zkoušce (a) na chloridy (2.3.1).

E. Vyhovuje zkoušce na alkaloidy (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Roztok S. 0,4 g se rozpustí, je-li třeba mírným zahřátím, ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředí se jí na 20 ml.

Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok ZŽ6 (2.2.2, Metoda II).

Hodnota pH (2.2.3). 3,0 až 4,0; měří se roztok S.

Snadno zuhelnitelné látky. K 50 mg se přidá 5 ml kyseliny sírové R a nechá se 15 min stát. Roztok není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok Č4 nebo Ž4 (2.2.2, Metoda I).

Cizí alkaloidy. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu GF254R.

Zkoušený roztok. 0,5 g se rozpustí v chloroformu R a zředí se jím na 10 ml.

Porovnávací roztok. 50 mg kodeinu R se rozpustí v chloroformu R a zředí se jím na 100 ml.

Na vrstvu se nanese odděleně po 10 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů diethylaminu R ethylacetatu R a toluenu R (10 + 20 + 70) po dráze 15 cm. Deska s vrstvou se zahřívá, až není cítit pach diethylaminu. Pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Žádná skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku, kromě hlavní skvrny, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (1,0 %). Nepřihlíží se ke skvrně, která zůstane na startu.

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 1,0 %; 1,000 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se se zbytkem ze zkoušky Ztráta sušením.

Stanovení obsahu

0,300 g se rozpustí ve 30 ml kyseliny octové bezvodé R, přidá se 6 ml octanu rtuťnatého RS a titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS za použití 0,05 ml violeti krystalové RS jako indikátoru.

1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l VS odpovídá 37,59 mg C20H22ClNO4.

Uchovávání

Separandum.

Paracetamolum[image omitted]

Paracetamol

[image omitted]

C8H9NO2	Mr 151,16	CAS 103-90-2

Je to 4՛-hydroxyacetanilid. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 99,0 % až 101,0 % sloučeniny C8H9NO2.

Vlastnosti

Bílý krystalický prášek. Je mírně rozpustný ve vodě, snadno rozpustný v lihu 96%, velmi těžce rozpustný v etheru a v dichlormethanu.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: A a C.

Alternativní sestava zkoušek: A, B, D a E, viz Obecné zásady (1.2).

A. Teplota tání (2.2.14). 168 °C až 172 °C.

B. 50 mg se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 100,0 ml. K 1,0 ml roztoku se přidá 0,5 ml kyseliny chlorovodíkové 0,1 mol/l RS a zředí se methanolem R na 100,0 ml. Roztok se chrání před světlem a měří se ihned po jeho přípravě absorbance (2.2.25) v absorpčním maximu při 249 nm. Specifická absorbance v maximu je 860 až 980.

C. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) tablety zkoušené látky se shoduje se spektrem tablety paracetamolu CRL.

D. K 0,1 g se přidá 1 ml kyseliny chlorovodíkové R, 3 min se zahřívá k varu, přidá se 10 ml vody R a ochladí se; nevznikne sraženina. Přidá se 0,05 ml dichromanu draselného 0,0167 mol/l RS; vzniká fialové zbarvení, které se nemění na červené.

E. Vyhovuje zkoušce na acetyl (2.3.1). Zahřívá se nad přímým plamenem.

Zkoušky na čistotu

Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu HF254 R.

Zkoušený roztok (a). 1,0 g jemně upráškované zkoušené látky se naváží do 15ml skleněné nebo polytetrafluorethylenové centrifugační zkumavky s uzávěrem a přidá se 5,0 ml etheru prostého peroxidu R Zkumavka se uzavře a obsah se 30 min mechanicky třepe, odstřeďuje se 15 min nebo do získání čiré supernatantní tekutiny.

Zkoušený roztok (b). 0,10 g se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 4,0 ml.

Porovnávací roztok (a). 50 mg chloracetanilidu R se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10,0 ml. 2,0 ml tohoto roztoku se zředí methanolem R na 100,0 ml.

Porovnávací roztok (b). 5,0 ml porovnávacího roztoku (a) se zředí methanolem R na 8,0 ml.

Porovnávací roztok (c). 0,25 g chloracetanilidu R a 0,1 g zkoušené látky se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 100 ml.

Na vrstvu se odděleně nanese 200 μl zkoušeného roztoku (a), 20 μl porovnávacího roztoku (a), 20 μl zkoušeného roztoku (b), 20 μl porovnávacího roztoku (b) a 20 μl porovnávacího roztoku (c) a ihned se vyvíjí v nenasycené komoře směsí objemových dílů methanolu R 1,1,1-trichlorethanu R a diisopropyletheru R (10 + 40 + 50) po dráze 10 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Na chromatogramu zkoušeného roztoku (a) žádná skvrna odpovídající chloracetanilidu není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (0,005 %). Žádná skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (b), kromě hlavní skvrny a skvrny odpovídající chloracetanilidu, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,25 %). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) jsou dvě zřetelně oddělené skvrny.

4-Aminofenol. 0,50 g se rozpustí ve směsi stejných objemových dílů methanolu R a vody R a zředí se stejnou směsí na 10,0 ml. Přidá se 0,2 ml čerstvě připraveného roztoku obsahujícího nitroprussid sodný R (10 g/l) a uhličitan sodný bezvodý R (10 g/l), promíchá se a nechá se 30 min stát. Současně se stejným způsobem připraví porovnávací roztok za použití 10,0 ml směsi methanolu R a vody R obsahující 0,50 g paracetamolu prostého 4-aminofenolu R a 0,5 ml roztoku 4-aminofenolu R (0,05 g/l) ve směsi stejných objemových dílů methanolu R a vody R. Případné modré zbarvení zkoušeného roztoku není intenzivnější než zbarvení porovnávacího roztoku (50 μg/g)

Těžké kovy (2.4.8). 1,0 g se rozpustí ve směsi objemových dílů vody R a acetonu R (15 + 85) a zředí se stejnou směsí na 20 ml. 12 ml tohoto roztoku vyhovuje limitní zkoušce B na těžké kovy (20 μg/g). Jako porovnávací roztok se použije roztok olova (1 μg Pb/ml) připravený zředěním základního roztoku olova (100 μg Pb/ml) stejnou směsí vody R a acetonu R.

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu