Vyhláška Ministerstva zdravotnictví, kterou se stanoví požadavky na jakost, postup při přípravě, zkoušení, uchovávání a dávkování léčiv (Český lékopis 1997)

Zkoušený roztok (a). 0,20 g se rozpustí v acetonu R a zředí se jím na 10 ml.

Zkoušený roztok (b). 1 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí acetonem R na 20 ml.

Porovnávací roztok (a). 10 mg propylgallatu CRL se rozpustí v acetonu R a zředí se jím na 10 ml.

Porovnávací roztok (b). 20 mg kyseliny gallové R se rozpustí v acetonu R a zředí se jím na 20 ml. 1 ml se zředí acetonem R na 10 ml.

Porovnávací roztok (c). 0,5 ml zkoušeného roztoku (b) se zředí porovnávacím roztokem (b) na 5 ml.

Na vrstvu se nanese odděleně po 5 μl každého roztoku. Vyvíjí se směsí objemových dílů kyseliny mravenčí bezvodé R, ethylformiatu R a toluenu R (10 + 40 + 50) po dráze 8 cm. Vrstva se 10 min suší na vzduchu a postříká se směsí objemových dílů chloridu železitého RS1 a lihu 96% R (1 + 9). Na chromatogramu zkoušeného roztoku (a) nepřevyšuje skvrna odpovídající kyselině gallové intenzitou skvrnu na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,5 %). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) jsou dvě zřetelně oddělené skvrny.

Celkový chlor. 0,5 g se smíchá s 2 g uhličitanu vápenatého R. Vysuší se a vyžíhá při 800 °C. Zbytek se smíchá s 10 ml kyseliny dusičné zředěné RS a zředí se vodou R na 30 ml. 15 ml tohoto roztoku bez dalšího přidání kyseliny dusičné zředěné RS vyhovuje limitní zkoušce na chloridy (2.4.4) (200 μg/g).

Chloridy (2.4.4). K 1,65 g se přidá 50 ml vody R, 5 min se třepe a zfiltruje se. 15 ml filtrátu vyhovuje limitní zkoušce na chloridy (100 μg/g).

Těžké kovy (2.4.8). 2,0 g vyhovují limitní zkoušce C na těžké kovy (10 μg/g). K přípravě porovnávacího roztoku se použijí 2 ml základního roztoku olova (10 μg Pb/ml).

Zinek. Nejvýše 25 μg/g; stanoví se atomovou absorpční spektrometrií (2.2.23, Metoda II).

Zkoušený roztok. K 2,5 ml roztoku získaného při zkoušce na těžké kovy se přidá 2,5 ml vody R.

Porovnávací roztoky. Připraví se porovnávací roztoky za použití základního roztoku zinku (10 μg Zn/ml), v případě potřeby se zředí vodou R.

Změří se absorbance při 213,9 nm za použití zinkové lampy s dutou katodou jako zdroje záření a plamene vzduch-acetylen.

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

0,400 g se rozpustí ve 150 ml vody R zahřáté asi na 70 °C. Zahřeje se k varu a přidá se za stálého míchání 50,0 ml dusičnan-oxidu bismutitého RS. Ochladí se a směs se převede kvantitativně do odměrné baňky na 250,0 ml a zředí se na objem roztokem kyseliny dusičné R 0,5% (V/V). Filtruje se, prvních 20 ml filtrátu se odstraní a provede se chelatometrické stanovení bismutu (2.5.11) za použití 100,0 ml filtrátu (n1 ml). Provede se slepá zkouška2 (n ml). Rozdíl (1n - n) mezi spotřebovanými objemy edetanu disodného 0,1 mol/l VS odpovídá hmotnosti C10H12O5 obsažené v použitém objemu.

1 ml edetanu disodného 0,1 mol/l VS odpovídá 21,22 mg C10H12O5.

Uchovávání

V dobře uzavřeném obalu, chráněn před světlem.

Nečistoty

[image omitted]

A. kyselina 3,4,5-trihydroxybenzoová (kyselina gallová).

Propylparabenum [image omitted]

Propylparaben

[image omitted]

C10H12O3	Mr 180,20	CAS 94-13-3

Je to propyl-4-hydroxybenzoat. Obsahuje 99,0 % až 100,5 % sloučeniny C10H12O3.

Vlastnosti

Bílý krystalický prášek. Je velmi těžce rozpustný ve vodě, snadno rozpustný v lihu 96% a v methanolu.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: A a B.

Alternativní sestava zkoušek: A, C a D, viz Obecné zásady (1.2).

A. Teplota tání (2.2.14). 96 °C až 99 °C.

B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem propylparabenu CRL.

C. Hodnotí se chromatogramy získané při zkoušce Příbuzné látky, viz Zkoušky na čistotu. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) odpovídá polohou a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku (b).

D. K asi 10 mg se ve zkumavce přidá 1 ml uhličitanu sodného RS, zahřeje se na 30 s k varu a ochladí se (roztok a). K dalším asi 10 mg se ve zkumavce přidá 1 ml uhličitanu sodného RS; látka se částečně rozpustí (roztok b). K roztokům (a) a (b) se současně přidá 5 ml aminopyrazolonu RS a 1 ml hexakyanoželezitanu draselného RS a promíchá se; roztok (b) je žlutý až oranžově hnědý; roztok (a) je oranžový až červený a jeho zbarvení je zřetelně intenzivnější než zbarvení roztoku (b).

Zkoušky na čistotu

Roztok S. 1,0 g se rozpustí v lihu 96% R a zředí se jím na 10 ml.

Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok HŽ6 (2.2.2, Metoda II).

Kysele reagující látky. Ke 2 ml roztoku S se přidají 3 ml lihu 96% R, 5 ml vody prosté oxidu uhličitého R a 0,1 ml zeleně bromkresolové RS. Ke změně zbarvení indikátoru na modré se spotřebuje nejvýše 0,1 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS.

Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy vhodného silikagelu oktadecylsilanizovaného s fluorescenčním indikátorem pro detekci při 254 nm.

Zkoušený roztok (a). 0,10 g se rozpustí v acetonu R a zředí se jím na 10 ml.

Zkoušený roztok (b). 1 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí acetonem R na 10 ml.

Porovnávací roztok (a). 0,5 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí acetonem R na 100 ml.

Porovnávací roztok (b). 10 mg propylparabenu CRL se rozpustí v acetonu R a zředí se jím na 10 ml.

Porovnávací roztok (c). 10 mg ethylparabenu CRL se rozpustí v 1 ml zkoušeného roztoku (a) a zředí se acetonem R na 10 ml.

Na vrstvu se nanese odděleně po 2 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů kyseliny octové ledové R vody R a methanolu R (1 + 30 + 70) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Na chromatogramu zkoušeného roztoku (a) žádná skvrna, kromě hlavní skvrny, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (0,5 %). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) jsou dvě zřetelně oddělené skvrny.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

2,000 g se odváží do baňky se zábrusem, přidá se 40,0 ml hydroxidu sodného 1 mol/l VS a vaří se 30 min pod zpětným chladičem. Ochladí se na pokojovou teplotu, zpětný chladič se propláchne 5 ml vody R a promývací tekutina se přidá do baňky. Nadbytek hydroxidu sodného se titruj e kyselinou sírovou 0,5 mol/l VS a pokračuje se v titraci za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20) do druhé inflexe. Současně se provede slepá zkouška.

1 ml hydroxidu sodného 1 mol/l VS odpovídá 180,2 mg C10H12O3.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech.

Nečistoty

A. kyselina 4-hydroxybenzoová,

B. methyl-4-hydroxybenzoat (methylparaben),

C. etbyl-4-hydroxybenzoat (ethylparaben),

D. butyl-4-hydroxybenzoat (butylparaben).

† Propylthiouracilum [image omitted]

Propylthiouracil

[image omitted]

C7H10N2OS	Mr 170,23	CAS 51-52-5

Je to 2,3-dihydro-6-propyl-2-thioxo-4(1H)-pyrimidinon. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 98,0 % až 100,5 % sloučeniny C7H10N2OS.

Vlastnosti

Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek nebo krystaly. Je velmi těžce rozpustný ve vodě, mírně rozpustný v lihu 96%, velmi těžce rozpustný v etheru. Rozpouští se v roztocích alkalických hydroxidů.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: A a B.

Alternativní sestava zkoušek: A, C a D, viz Obecné zásady (1.2).

A. Teplota tání (2.2.14). 217 °C až 221 °C.

B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem propylthiouracilu CRL. Zkouší se tablety připravené z 1 mg látky a 0,3 g bromidu draselného R.

C. Chromatogramy získané při zkoušce Thiomočovina a příbuzné látky, viz Zkoušky na čistotu, se pozorují v ultrafialovém světle při 254 nm před vystavením vrstvy parám jodu. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) odpovídá polohou a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku (a).

D. K asi 20 mg se přidá 8 ml bromové vody R a několik minut se protřepává. Pak se vaří do odbarvení směsi, nechá se vychladnout a zfiltruje se. K filtrátu se přidají 2 ml chloridu barnatého RS1; tvoří se bílá sraženina, která se po přidání 5 ml hydroxidu sodného zředěného RS nezbarví fialově.

Zkoušky na čistotu

Thiomočovina a příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu GF254 R.

Zkoušený roztok (a). 0,1 g se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml.

Zkoušený roztok (b). 1 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí methanolem R na 10 ml.

Porovnávací roztok (a). 10 mg propylthiouracilu CRL se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml.

Porovnávací roztok (b). 50 mg thiomočoviny R se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 100 ml. 1 ml tohoto roztoku se zředí methanolem R na 100 ml.

Porovnávací roztok (c). 1 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí methanolem R na 100 ml.

Na vrstvu se nanese odděleně po 10 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů kyseliny octové ledové R 2-propanolu R a chloroformu R (0,1 + 6 + 50) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Vrstva se pak vystaví na 10 min parám jodu. Na chromatogramu zkoušeného roztoku (a) není skvrna odpovídající thiomočovině intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,05 %) a žádná skvrna, kromě hlavní skvrny a skvrny odpovídající thiomočovině, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) (1,0 %).

Těžké kovy (2.4.8). 1,0 g se rozpustí v co nejmenším množství amoniaku zředěného RS1 a zředí se vodou R na 20 ml. 12 ml tohoto roztoku vyhovuje limitní zkoušce A na těžké kovy (20 μg/g). K přípravě porovnávacího roztoku se použije základní roztok olova (1 μg Pb/ml).

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

K 0,300 g se přidá 30 ml vody R, 30,0 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS a vaří se za protřepávání do úplného rozpuštění. Přidá se za míchání 50 ml dusičnanu stříbrného 0,1 mol/l VS, mírně se povaři a ochladí. Titruje se hydroxidem sodným 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace (2.2.20) bodu ekvivalence. Spotřeba hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS je součtem objemu přidaného na začátku stanovení a objemu použitého při konečné titraci.

1 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS odpovídá 8,511 mg C7H10N2OS.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.

Separandum.

† Propyphenazonum [image omitted]

Propyfenazon

[image omitted]

C14H18N2O	Mr 230,31	CAS 479-92-5

Je to 4-isopropyl-1,5-dimethyl-2-fenyl-3(2H)-pyrazolon. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 99,0 % až 101,0 % sloučeniny C14H18N2O.

Vlastnosti

Bílý nebo slabě nažloutlý krystalický prášek. Je těžce rozpustný ve vodě, snadno rozpustný v dichlormethanu a v lihu 96%, dobře rozpustný v etheru.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: A a B.

Alternativní sestava zkoušek: A, C a D, viz Obecné zásady (1.2).

A. Teplota tání (2.2.14). 102 °C až 106 °C.

B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) tablety zkoušené látky se shoduje se spektrem tablety propyfenazonu CRL.

C. Hodnotí se chromatogramy získané při zkoušce Příbuzné látky, viz Zkoušky na čistotu. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) odpovídá polohou, barvou a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku (a).

D. K 1 ml roztoku S, viz Zkoušky na čistotu, se přidá 0,1 ml chloridu železitého RS1; vznikne hnědočervené zbarvení, které po přidání 1 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS se změní na žluté.

Zkoušky na čistotu

Roztok S. 2 g se rozpustí ve směsi stejných objemových dílů lihu 96% R a vody prosté oxidu uhličitého R a zředí se stejným rozpouštědlem na 50 ml.

Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a bezbarvý (2.2.2, Metoda II).

Kysele nebo zásaditě reagující látky. K 10 ml roztoku S se přidá 0,1 ml fenolftaleinu RS; roztok je bezbarvý. Přidá se 0,2 ml hydroxidu sodného 0,01 mol/l VS; roztok je růžový. Přidá se 0,4 ml kyseliny chlorovodíkové 0,01 mol/l VS; roztok se odbarví. Přidá se 0,2 ml červeně methylové RS; roztok je oranžový nebo červený.

Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu HF254 R.

Zkoušený roztok (a). 0,40 g se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 5 ml.

Zkoušený roztok (b). 1 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí methanolem R na 5 ml.

Porovnávací roztok (a). 80 mg propyfenazonu CRL se rozpustí v methanolu R zředí se jím na 5 ml.

Porovnávací roztok (b). 1 ml zkoušeného roztoku (b) se zředí methanolem R na 100 ml.

Na vrstvu se odděleně nanese po 5 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů 1-butanolu R, cyklohexanu R a ethylacetatu R (10 + 45 + 45) po dráze 15 cm. Vrstva se 15 min suší v proudu teplého vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Na chromatogramu zkoušeného roztoku (a) žádná skvrna, kromě hlavní skvrny, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,2 %). Vrstva se postříká směsí stejných objemových dílů hexakyanoželezitanu draselného RS a chloridu železitého RS1. Na chromatogramu zkoušeného roztoku (a) není žádná skvrna, kromě hlavní skvrny, intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,2 %).

Těžké kovy (2.4.8). 1,0 g vyhovuje limitní zkoušce C na těžké kovy (10 μg/g). K přípravě porovnávacího roztoku se použije 1 ml základního roztoku olova (10 μg Pb/ml).

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší 4 h ve vakuu při 60 °C.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 0,50 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

0,2000 g se rozpustí v 10 ml kyseliny octové bezvodé R, přidá se 75 ml dichlorethanu R a titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20).

1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l VS odpovídá 23,03 g C14H18N2O.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.

Separandum.

† Protamini hydrochloridum[image omitted]

Protaminiumchlorid

Je to směs hydrochloridů bazických peptidů, které se získávají extrakcí ze spermatu nebo jiker ryb (většinou druhu Salmonidae a Clupeidae). V roztoku se váže s heparinem, a tak inhibuje jeho protisrážlivý účinek. Za popsaných podmínek stanovení dává protaminiumchlorid sraženinu. Počítáno na vysušenou látku, 1 mg protaminiumchloridu vysráží nejméně 100 m.j. sodné soli heparinu BRP. Tento požadavek platí pro sodnou sůl heparinu BRP č. šarže 1, poněvadž účinnost protaminiumchloridu stanovená níže popsanou metodou závisí na účinnosti a průměrné molekulové hmotnosti použitého heparinu.

Výroba

Připravuje se v podmínkách, které minimalizují mikrobiální znečištění.

Vlastnosti

Bílý nebo téměř bílý prášek. Je hygroskopický, dobře rozpustný ve vodě, prakticky nerozpustný v lihu 96% a v etheru.

Zkoušky totožnosti

A. 1,000 g se rozpustí v kyselině chlorovodíkové 0,1 mol/l RS a zředí se jí na 100,0 ml. Specifická optická otáčivost (2.2.7) tohoto roztoku je -40° až -60°, počítáno na vysušenou látku.

B. Při zkoušce Stanovení obsahu tvoří sraženinu.

C. K 0,5 ml roztoku S, viz Zkoušky na čistotu, se přidá 4,5 ml vody R, 1,0 ml roztoku hydroxidu sodného R (100 g/l) a 1,0 ml roztoku 1-naftolu R (0,2 g/l) a promíchá se. Směs se ochladí na 5 °C a přidá se 0,5 ml bromnanu sodného RS; vznikne intenzivní červené zbarvení.

D. 2 ml roztoku S se zahřejí ve vodní lázni na 60 °C, přidá se 0,1 ml síranu rtuťnatého RS a promíchá se; nevznikne žádná sraženina. Ochladí se v ledové vodě; vznikne sraženina.

E. Vyhovuje zkoušce (a) na chloridy (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Roztok S. 0,50 g se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 25,0 ml.

Vzhled roztoku S. Ke 2,5 ml roztoku S se přidá 7,5 ml vody R. Roztok neopalizuje intenzivněji než porovnávací suspenze II (2.2.1) a není zbarven intenzivněji než barevný porovnávací roztok HŽ 6 nebo Ž6 (2.2.2, Metoda II).

Absorbance (2.2.25). 2,5 ml roztoku S se zředí vodou R na 5,0 ml. Absorbance roztoku měřená při 260 nm až 280 nm není větší než 0,1.

Dusík. 23,0 % až 27,0 %; počítáno na vysušenou látku. Stanoví se s 10,0 mg mineralizací kyselinou sírovou (2.5.9); zahřívá se 3 h až 4 h.

Chloridy. 12,3 % až 19,0 %; počítáno na vysušenou látku. 0,400 g se rozpustí v 50 ml vody R, přidá se 5 ml kyseliny dusičné zředěné RS, 25,0 ml dusičnanu stříbrného 0,1 mol/l VS, 2 ml dibutylftalatu R a směs se protřepe. Titruje se thiokyanatem amonným 0,1 mol/l VS za použití 2 ml síranu amonno-železitého RS2 jako indikátoru. Intenzivně se třepe až po dosažení bodu ekvivalence.

1 ml dusičnanu stříbrného 0,1 mol/l VS odpovídá 3,545 mg chloridu (Cl).

Sírany. Nejvýše 4,0 %; počítáno na vysušenou látku. 0,500 g se rozpustí ve 200 ml vody destilované R, přidá se 5,0 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS a zahřívá se k varu. Pak se přidá po kapkách za stálého míchání skleněnou tyčinkou 10 ml horkého roztoku chloridu barnatého R (100 g/l). Baňka se zakryje hodinovým sklem a nechá se 2 h stát ve vodní lázni, aby se vytvořila hruboznná sraženina. K čiré supernatantní tekutině se přidá 0,1 ml roztoku chloridu barnatého R (100 g/l). Jestliže vznikne zákal, postup srážení se opakuje. Sraženina se kvantitativně přenese do předem vyžíhaného zváženého porcelánového kelímku a promývá se horkou vodou destilovanou R tak dlouho, až přidání dusičnanu stříbrného RS1 k promývací vodě nevyvolá opalescenci. Kelímek se žíhá při 600 °C po dobu 1 h. Pak se vychladí v exsikátoru a zváží.

1,0 mg zbytku odpovídá 0,412 mg síranu (SO4) ve zkoušené látce.

Baryum. Nejvýše 10 μg/g; stanoví se atomovou absorpční spektrometrií (2.2.23, Metoda I).

Zkoušený roztok. 1,0 g látky se rozpustí ve vodě destilované R, přidá se 1 ml roztoku chloridu česného R (250 g/l), 0,2 ml kyseliny chlorovodíkové R a zředí se vodou destilovanou R na 20,0 ml.

Porovnávací roztok. K 1,0 ml základního roztoku barya (50 μg Ba/ml) se přidá 5 ml roztoku chloridu česného R (250 g/l), 1 ml kyseliny chlorovodíkové R a zředí se vodou destilovanou R na 100,0 ml.

Měří se absorbance při 553,3 nm za použití baryové lampy s dutou katodou jako zdroje záření a vzduch-acetylen-oxidu dusného plamene vhodného složení.

Těžké kovy (2.4.8). 1,0 g vyhovuje limitní zkoušce D na těžké kovy (20 μg/g). K přípravě porovnávacího roztoku se použijí 2 ml základního roztoku olova (10 μg Pb/ml).

Železo (2.4.9). 1,0 g se rozpustí zahřátím ve vodě R a zředí se jí na 10 ml. Tento roztok vyhovuje limitní zkoušce na železo (10 μg/g).

Rtuť. Nejvýše 10 μg/g. 2,0 g se převedou do 250ml kuželové baňky se zabroušenou zátkou, přidá se 20 ml směsi stejných objemových dílů kyseliny dusičné R a kyseliny sírové R. Vaří se pod zpětným chladičem 1 h, pak se ochladí a opatrně zředí vodou R. Vaří se tak dlouho, až přestanou unikat páry dusíku. Ochlazený roztok se opatrně zředí vodou R na 200,0 ml, promíchá se a zfiltruje. 50,0 ml filtrátu se přenese do dělicí nálevky. Vytřepává se postupně s malými dávkami chloroformu R, až chloroformová vrstva zůstane bezbarvá. Chloroformové vrstvy se odstraní. K vodné vrstvě se přidá 25 ml kyseliny sírové zředěné RS, 115 ml vody R a 10 ml roztoku hydroxylamoniumchloridu R (200 g/l). Titruje se dithizonem RS2. Po každém přidání se směsí dvacetkrát zatřepe a ke konci titrace se oddělí a odstraní chloroformová vrstva. Titruje se do vzniku modro-zeleného zbarvení. Množství rtuti se vypočítá za použití ekvivalentu v mikrogramech rtuti na mililitr titračního roztoku použitého při standardizaci dithizonu RS2.

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 5,0 %; 1,000 g se suší 3 hpři 100 °C až 105 °C.

Sterilita (2.6.1). Pokud je látka určena k výrobě parenterálních přípravků bez dalšího vhodného sterilizačního postupu, vyhovuje zkoušce na sterilitu.

Pyrogenní látky (2.6.8). Pokud je látka určena k výrobě parenterálních přípravků bez dalšího vhodného postupu odstraňujícího pyrogenní látky, vyhovuje zkoušce na pyrogenní látky, při níž se vstřikuje na kilogram hmotnosti králíka 1,0 ml roztoku obsahujícího 10 mg zkoušené látky.

Neškodnost (2.6.9). Vyhovuje zkoušce na neškodnost. Každé myši se vstříkne 0,5 mg zkoušené látky rozpuštěné v 0,5 ml vody na injekci R

Stanovení účinnosti

Zkoušený roztok (a). 15,0 mg se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 100,0 ml.

Zkoušený roztok (b). 2,0 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí vodou R na 3,0 ml.

Zkoušený roztok (c). 1,0 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí vodou R na 3,0 ml.

Jako titrační roztok se použije sodná sůl heparinu BRP v šesti zředěních (např. 1,7 ml se zředí vodou R na 10,0 ml). Každý zkoušený roztok se titruje dvojmo následovně: přesně odměřené množství roztoku pro titraci, např. 1,5 ml, se převede do kyvety vhodného kolorimetru, nastaví se vhodná vlnová délka ve viditelné oblasti (není rozhodující) a přidává se v malých dávkách titrační roztok, až nastane prudké zvýšení absorbance; zaznamená se spotřeba titračního roztoku.

Provedou se tři nezávislá měření. Pro každou jednotlivou titraci se vypočítá množství m.j. heparinu v přidaném objemu na mg zkoušené látky. Výsledek stanovení účinnosti se vypočítá z průměru osmnácti hodnot. Linearita zkoušky se ověří běžnými statistickými metodami. Vypočítají se tři relativní směrodatné odchylky z výsledků každého ze tří zkoušených roztoků. Vypočítají se tři relativní směrodatné odchylky pro každé ze tří nezávislých stanovení účinnosti. Stanovení účinnosti lze hodnotit, jestliže průměrná relativní směrodatná odchylka počítaná z výsledků všech šesti relativních směrodatných odchylek je menší než 5 %.

Uchovávání

Ve vzduchotěsných zabezpečených obalech. Jestliže je látka sterilní, uchovává se ve sterilních vzduchotěsných zabezpečených obalech.

Separandum.

Označování

V označení na obalu se uvede:

• zda je látka sterilní,

• zda je látka prostá pyrogenních látek.

† Protamini sulfas[image omitted]

Protaminiumsulfat

CAS 9009-65-8

Je to směs síranů bazických peptidů, které se získávají extrakcí ze spermatu nebo jiker ryb (většinou druhu Salmonidae a Clupeidae). V roztoku se váže s heparinem, a tak inhibuje jeho protisrážlivý účinek. Za popsaných podmínek stanovení dává protaminiumsulfat sraženinu. Počítáno na vysušenou látku, 1 mg protaminiumsulfatu vysráží nejméně 100 m.j. sodné soli heparinu BRP. Tento požadavek platí pro sodnou sůl heparinu BRP č. šarže 1, protože účinnost protaminiumsulfatu stanovená níže popsanou metodou závisí na účinnosti a průměrné molekulové hmotnosti použitého heparinu.

Výroba

Připravuje se v podmínkách, které minimalizují mikrobiální znečištění.

Vlastnosti

Bílý nebo téměř bílý prášek. Je hygroskopický, mírně rozpustný ve vodě, prakticky nerozpustný v lihu 96% a v etheru.

Zkoušky totožnosti

A. 1,000 g se rozpustí v kyselině chlorovodíkové 0,1 mol/l RS a zředí se jí na 100,0 ml. Specifická optická otáčivost (2.2.7) tohoto roztoku je -65° až -85°, počítáno na vysušenou látku.

B. Při zkoušce Stanovení účinnosti tvoří sraženinu.

C. K 0,5 ml roztoku S, viz Zkoušky na čistotu, se přidá 4,5 ml vody R, 1,0 ml roztoku hydroxidu sodného R (100 g/l) a 1,0 ml roztoku 1-naftolu R (0,2 g/l) a promíchá se. Směs se ochladí na 5 °C a přidá se 0,5 ml bromnanu sodného RS; vznikne intenzivní červené zbarvení.

D. 2 ml roztoku S se zahřejí ve vodní lázni na 60 °C, přidá se 0,1 ml síranu rtuťnatého RS a promíchá se; nevznikne žádná sraženina. Ochladí se v ledové vodě; vznikne sraženina.

E. Vyhovuje zkoušce (a) na sírany (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Roztok S. 0,20 g se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 10,0 ml.

Vzhled roztoku S. Ke 2,5 ml roztoku S se přidá 7,5 ml vody R. Roztok neopalizuje intenzivněji než porovnávací suspenze II (2.2.1) a není zbarven intenzivněji než barevný porovnávací roztok HŽ6 nebo Ž6 (2.2.2, Metoda II).

Absorbance (2.2.25). 2,5 ml roztoku S se zředí vodou R na 5,0 ml. Absorbance roztoku měřená při 260 nm až 280 nm je nejvýše 0,1.

Dusík. 21,0 % až 26,0 %; počítáno na vysušenou látku. Stanoví se s 10,0 mg mineralizací kyselinou sírovou (2.5.9); zahřívá se 3 h až 4 h.

Sírany. 16,0 % až 24,0 %, počítáno na vysušenou látku. 0,150 g se rozpustí v 15 ml vody destilované R, přidá se 5,0 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS a zahřívá se k varu. Pak se přidá po kapkách za stálého míchání 10 ml roztoku chloridu barnatého R (100 g/l). Kádinka se zakryje hodinovým sklem a zahřívá se 1 h na vodní lázni. Zfiltruje se, sraženina se promyje několika malými částmi horké vody R, vysuší se a zbytek se žíhá při 600 °C do konstantní hmotnosti.

1,0 g zbytku odpovídá 0,4117 g síranu (SO4) ve zkoušené látce.

Těžké kovy (2.4.8). 1,0 g vyhovuje limitní zkoušce D na těžké kovy (20 μg/g). K přípravě porovnávacího roztoku se použijí 2 ml základního roztoku olova (10 μg Pb/ml).

Železo (2.4.9). 1,0 g se rozpustí zahřátím ve vodě R a zředí se jí na 10 ml. Tento roztok vyhovuje limitní zkoušce na železo (10 μg/g).

Rtuť. Nejvýše 10 μg/g. 2,0 g se převedou do 250ml kuželové baňky se zabroušenou zátkou, přidá se 20 ml směsi stejných objemových dílů kyseliny dusičné R a kyseliny sírové R. Vaří se pod zpětným chladičem 1 h, pak se ochladí a opatrně zředí vodou R. Vaří se tak dlouho, až přestanou unikat páry dusíku. Ochlazený roztok se opatrně zředí vodou R na 200,0 ml, promíchá se a zfiltruje. 50,0 ml filtrátu se přenese do dělicí nálevky. Vytřepává se postupně s malými dávkami chloroformu R, až chloroformová vrstva zůstane bezbarvá. Chloroformové vrstvy se odstraní. K vodní vrstvě se přidá 25 ml kyseliny sírové zředěné RS, 115 ml vody R a 10 ml roztoku hydroxylamoniumchloridu R (200 g/l). Titruje se dithizonem RS2. Po každém přidání se směsí dvacetkrát zatřepe a ke konci titrace se oddělí a odstraní chloroformová vrstva. Titruje se do získání modro-zelené barvy. Množství rtuti se vypočítá za použití ekvivalentu v mikrogramech rtuti na mililitr titračního roztoku použitého při standardizaci dithizonu RS2.

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 5,0 %; 1,000 g se suší 3 h při 100 °C až 105 °C.

Sterilita (2.6.1). Pokud je látka určena pro výrobu parenterálních přípravků bez dalšího vhodného sterilizačního postupu, vyhovuje zkoušce na sterilitu.

Pyrogenní látky (2.6.8). Pokud je látka určena pro výrobu parenterálních přípravků bez dalšího vhodného postupu odstraňujícího pyrogenní látky, vyhovovuje zkoušce na pyrogenní látky, při níž se vstřikuje na kilogram hmotnosti králíka 1,0 ml roztoku obsahujícího 10 mg zkoušené látky. Neškodnost (2.6.9). Vyhovuje zkoušce na neškodnost. Každé myši se vstříkne 0,5 mg zkoušené látky rozpuštěné v 0,5 ml vody na injekci R.

Stanovení účinnosti

Zkoušený roztok (a). 15,0 mg se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 100,0 ml.

Zkoušený roztok (b). 2,0 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí vodou R na 3,0 ml.

Zkoušený roztok (c). 1,0 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí vodou R na 3,0 ml.

Jako titrační roztok se použije sodná sůl heparinu BRP v šesti zředěních (např. 1,7 ml se zředí vodou R na 10,0 ml). Každý zkoušený roztok se titruje dvojmo následovně: přesně odměřené množství roztoku pro titraci, např. 1,5 ml, se převede do kyvety vhodného kolorimetru, nastaví se vhodná vlnová délka ve viditelné oblasti (není rozhodující) a přidává se v malých dávkách titrační roztok, až nastane prudké zvýšení absorbance; zaznamená se spotřeba titračního roztoku.

Provedou se tři nezávislá měření. Pro každou jednotlivou titraci se vypočítá množství m.j. heparinu v přidaném objemu na 1 mg zkoušené látky. Výsledek stanovení účinnosti se vypočítá z průměru osmnácti hodnot. Linearita zkoušky se ověří běžnými statistickými metodami. Vypočítají se tři relativní směrodatné odchylky z výsledků každého ze tří zkoušených roztoků. Vypočítají se tři relativní směrodatné odchylky pro každé ze tří nezávislých stanovení účinnosti. Stanovení účinnosti lze hodnotit pouze v případě, jestliže průměrná relativní směrodatná odchylka počítaná z výsledků všech šesti relativních směrodatných odchylek je menší než 5 %.

Uchovávání

Ve vzduchotěsných zabezpečených obalech. Jestliže je látka sterilní, uchovává se ve sterilních vzduchotěsných zabezpečených obalech.

Separandum.

Označování

V označení na obalu se uvede:

• zda je látka sterilní,

• zda je látka prostá pyrogenních látek.

† Protirelinum[image omitted]

Protirelin

[image omitted]

C16H22N6O4	Mr 362,39	CAS 24 305-27-9

Je to syntetický tripeptid 5-oxo-L-prolyl-L-histidyl-L-prolinamid, ve kterém je pořadí aminokyselin stejné jako v přírodním neurohormonu hypothalamu, který stimuluje uvolňování a syntézu thyrotropinu. Počítáno na bezvodou a kyseliny octové prostou látku, obsahuje 97,0 % až 102,0 % sloučeniny C16H22N6O4.

Vlastnosti

Bílý nebo nažloutlý hygroskopický prášek. Je velmi snadno rozpustný ve vodě, snadno rozpustný v methanolu.

Zkoušky totožnosti

A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem protirelinu CRL.

B. Hodnotí se chromatogramy ze zkoušky Stanovení obsahu. Hlavní pík na chromatogramu zkoušeného roztoku přibližně odpovídá retenčním časem a velikostí hlavnímu píku na chromatogramu porovnávacího roztoku.

Zkoušky na čistotu

Vzhled roztoku. Roztok zkoušené látky (10 g/l) je čirý (2.2.1) a není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok Ž5 (2.2.2, Metoda II).

Specifická optická otáčivost (2.2.7). -62° až -70°, počítáno na bezvodou látku prostou kyseliny octové. 10 mg zkoušené látky se rozpustí v 1,0 ml vody R.

Příbuzné peptidy. Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29) způsobem popsaným ve zkoušce Stanovení obsahu.

Zkoušený roztok. 5,0 mg se rozpustí v mobilní fázi A a zředí se jí na 5,0 ml.

Porovnávací roztok (a). Obsah lahvičky D-His-protirelinu CRL se rozpustí ve vhodném objemu mobilní fáze A tak, aby konečná koncentrace tohoto roztoku byla 1 mg/ml. Smíchají se stejné objemy tohoto roztoku a zkoušeného roztoku.

Porovnávací roztok (b). 0,2 ml zkoušeného roztoku se zředí mobilní fází A na 10,0 ml.

Nastříkne se 10 μl porovnávacího roztoku (a). Pomocí porovnávacího chromatogramu D-His-protirelinu CRL se identifikují píky D-His-protirelinu a protirelinu. Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) je rozlišení mezi píkem protirelinu a píkem D-His-protirelinu nejméně 2,5 a symetrie píku protirelinu je 0,9 až 1,2. Je-li třeba, upraví se počáteční složení mobilní fáze nebo profil gradientu.

Nastříkne se 10 μl porovnávacího roztoku (b). Nastaví se citlivost detektoru tak, aby výška hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) byla nejméně 50 % rozsahu stupnice zapisovače.

Nastříkne se 10 μl zkoušeného roztoku a chromatogram se zaznamenává po dobu asi 40 min. Na chromatogramu zkoušeného roztoku plocha žádného píku, kromě hlavního píku, není větší než plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (2,0 %); součet ploch všech píku, kromě hlavního píku, není větší než l,5násobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (3,0 %). Nepřihlíží se k píkům rozpouštědla a k píkům, jejichž plocha je menší než 0,05násobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b).

Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Nejvýše 7,0 %; stanoví se s 0,200 g zkoušené látky.

Kyselina octová. Nejvýše 2,0 %, stanoví se plynovou chromatografií (2.2.28) za použití dioxanu R jako vnitřního standardu.

Zkoušený roztok (a). 20,0 mg se rozpustí v 1,0 ml vody R.

Zkoušený roztok (b). 20,0 mg se rozpustí v 1,0 ml vody R a přidá se 10 μl dioxanu R.

Porovnávací roztok. 1,0 mg kyseliny octové ledové R se rozpustí v 1,0 ml vody R a přidá se 10 μl dioxanu R.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

• skleněné kolony délky 2 m a vnitřního průměru 2 mm naplněné ethylvinylbenzen-divinylbenzen kopolymerem R (125 μl až 180 μm),

• dusíku pro chromatografii R jako nosného plynu,

• plamenoionizačního detektoru.

Teplota kolony se udržuje na 150 °C.

Sterilita (2.6.1). Pokud je látka určena k výrobě parenterálních přípravků bez dalšího vhodného sterilizačního postupu, vyhovuje zkoušce na sterilitu.

Bakteriální endotoxiny (2.6.14). Pokud je látka určena k výrobě parenterálních přípravků bez dalšího postupu odstraňujícího bakteriální endotoxiny, vyhovuje zkoušce na bakteriální endotoxiny, obsahuje-li nejvýše 0,7 m.j. v miligramu.

Stanovení obsahu

Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29).

Zkoušený roztok. 5,0 mg se rozpustí v mobilní fázi A a zředí se jí na 5,0 ml.

Porovnávací roztok. Obsah lahvičky protirelinu CRL se zředí mobilní fází A tak, aby konečná koncentrace tohoto roztoku byla 1,0 mg/ml.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

• nerezové ocelové kolony délky 0,25 m a vnitřního průměru 4,0 mm naplněné silikagelem oktadecylsilanizovaným pro chromatografii R (5 μm) (pórovitost 120.10 -8cm),

• mobilní fáze při průtoku 1 ml/min:

• mobilní fáze A je to směs složená z 1900 ml vody R, 100 ml acetonitrilu pro chromatografii R a 2,0 g oktansulfonanu sodného R obsahující 2,5 ml/l tetraethylamoniumhydroxidu RS. Hodnota pH roztoku se upraví na 3,5 kyselinou fosforečnou R

• mobilní fáze B-je to směs složená z 1700 ml vody R 300,0 ml acetonitrilu pro chromatografii R a 2,0 g oktansulfonanu sodného R obsahující 2,5 ml/l tetraethylamoniumhydroxidu RS. Hodnota pH roztoku se upraví na 3,5 kyselinou fosforečnou R,

Čas (min)	Mobilní fáze A % (V/V)	Mobilní fáze B % (V/V)
0 - 30	74 → 41	26 → 59
30 - 35	41 → 74	59 → 26
35 - 50	74	26

• spektrofotometrického detektoru, 210 nm.

Kolona se promývá směsí 74,0 % (V/V) mobilní fáze A a 26 % (V/V) mobilní fáze B.

Nastříkne se 10 μl zkoušeného roztoku a 10 μl porovnávacího roztoku a chromatogramy se zaznamenávají po dobu 40 min.

Obsah protirelinu (C16H22N6O4) se vypočítá z ploch píků na chromatogramu zkoušeného roztoku a porovnávacího roztoku a udaného obsahu C16H22N6O4 v protirelinu CRL.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem a vlhkostí, při teplotě 2 °C až 8 °C. Jestliže je látka sterilní, uchovává se ve sterilních vzduchotěsných zabezpečených obalech.

Separandum.

Označování

V označení na obalu se uvede:

• hmotnost peptidu v balení,

• zda je látka prostá bakteriálních endotoxinů,

• zda je látka sterilní.

† Proxyphyllinum[image omitted]

Proxyfylin

[image omitted]

C10H14N4O3	Mr 238,25	CAS 603-00-9

Je to (RS)-7-(2-hydroxypropyl)-1,3-dimethyl-2,6(1H,3H)-purindion. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 98,5 % až 101,0 % sloučeniny C10H14N4O3.

Vlastnosti

Bílý krystalický prášek. Je velmi snadno rozpustný ve vodě, dobře rozpustný v lihu 96 %.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: B a C.

Alternativní sestava zkoušek: A, C a D, viz Obecné zásady (1.2)

A. Teplota tání (2.2.14). 134 °C až 136 °C.

B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem proxyfylinu CRL. Měří se tablety připravené z 0,5 mg až 1 mg látek a 0,3 g bromidu draselného R.

C. 1 g se rozpustí v 5 ml acetanhydridu R a vaří se 15 min pod zpětným chladičem. Po ochlazení se přidá 100 ml směsi objemových dílů etheru R a petroletheru R (20 + 80). Chladí se nejméně 20 min ve vodě s ledem za občasného protřepávání. Pak se zfiltruje a sraženina se promyje směsí objemových dílů etheru R a petroletheru R (20 + 80), překrystalizuje z lihu 96% a vysuší ve vakuu. Krystaly tají (2.2.14) při 87 °C až 92 °C.

D. Vyhovuje zkoušce na xanthiny (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Roztok S. 2,5 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředí se jí na 50 ml.

Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a bezbarvý (2.2.2, Metoda II).

Kysele nebo zásaditě reagující látky. K 10 ml roztoku S se přidá 0,25 ml modři bromthymolové RS1; roztok je žlutý nebo zelený. Ke změně zbarvení indikátoru na modré se spotřebuje nejvýše 0,4 ml hydroxidu sodného 0,01 mol/l VS.

Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu HF254R

Zkoušený roztok. 0,3 g se rozpustí ve směsi objemových dílů vody R a methanolu R (20 + 30) a zředí se stejnou směsí na 10 ml. Roztok se připraví těsně před použitím.

Porovnávací roztok (a). 1 ml zkoušeného roztoku se zředí methanolem R na 100 ml.

Porovnávací roztok (b). 0,2 ml zkoušeného roztoku se zředí methanolem R na 100 ml.

Porovnávací roztok (c). 10 mg theofylinu R se rozpustí v methanolu R, přidá se 0,3 ml zkoušeného roztoku a zředí se methanolem R na 10 ml.

Na vrstvu se nanese odděleně po 10 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů amoniaku 26% R ethanolu R a chloroformu R (1 + 10 + 90) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Na chromatogramu zkoušeného roztoku žádná skvrna, kromě hlavní skvrny, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (1 %) a nejvýše jedna taková skvrna je intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,2 %). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) jsou dvě zřetelně oddělené skvrny.

Chloridy (2.4.4). 2,5 ml roztoku S se zředí vodou R na 15 ml. Tento roztok vyhovuje limitní zkoušce na chloridy (400 μg/g).

Těžké kovy (2.4.8). 12 ml roztoku S vyhovuje limitní zkoušce A na těžké kovy (20 μg/g). K přípravě porovnávacího roztoku se použije základní roztok olova (1 μg Pb/ml).

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

Z důvodu předejití přehřátí reakčního prostředí se po celou dobu stanovení důkladně míchá a titrace se zastaví okamžitě po dosažení bodu ekvivalence.

0,200 g se rozpustí ve 3,0 ml kyseliny mravenčí bezvodé R, přidá se 50,0 ml acetanhydridu R a titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20).

1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l VS odpovídá 23,82 mg C10H14N14O3.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.

Separandum.

Psyllii semen[image omitted]

Blešníkové semeno

Synonymum. Semen psyllii

Je to zralé celé usušené semeno druhu Plantago afra L. (Plantago psyllium L.) nebo Plantago indica L. (Plantago arenaria WALDST. et KIT.).

Vlastnosti

Droga sladké chuti.

Makroskopický popis, viz Zkoušky totožnosti.

Zkoušky totožnosti

Semena druhu Plantago afra jsou světle hnědá až tmavě hnědá, ne však černá, hladká, lesklá, podlouhle oválná, 2 mm až 3 mm dlouhá a 0,8 mm až 1,0 mm široká, na jednom konci širší. Uprostřed dorzální strany je patrná světleji zbarvená skvrna. Na ventrální straně je podélná, světleji zbarvená jizva, lemovaná vystouplými okraji, uprostřed se zřetelně patrným hilem.

Semena Plantago indica jsou téměř totožná se semeny druhu Plantago afra, jsou však méně lesklá, 2 mm až 3 mm dlouhá a nejvýše 1,5 mm široká.

Zkoušky na čistotu

Číslo bobtnavosti (2.8.4). Nejméně 10.

Cizí příměsi (2.8.2). Nejvýše 1,0 %, včetně nazelenalých nezralých semen. Stanoví se s 10,0 g drogy.

Droga neobsahuje semena, která mají ve střední části jizvy tmavou skvrnu (Plantago lanceolata L. a Plantago major L.) nebo semena s hnědavě šedým nebo narůžovělým osemením (P. ovata FORSSK. a P. sempervirens CRANTZ).

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 14,0 %; 1,000 g drogy se suší 2 h v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Celkový popel (2.4.16). Nejvýše 4,0 %.

Uchovávání

Chráněno před světlem a vlhkostí.

† Pyrazinamidum[image omitted]

Pyrazinamid

[image omitted]

C5H5N3O	Mr 123,11	CAS 98-96-4

Je to 2-pyrazinkarboxamid. Počítáno na bezvodou látku, obsahuje 99,0 % až 100,5 % sloučeniny C5H5N3O.

Vlastnosti

Bílý krystalický prášek. Je mírně rozpustný ve vodě, těžce rozpustný v lihu 96% a v dichlormethanu, velmi těžce rozpustný v etheru.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: C.

Alternativní sestava zkoušek: A, B a D, viz Obecné zásady (1.2).

A. Teplota tání (2.2.14). 188 °C až 191 °C.

B. 50,0 mg se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 100,0 ml (roztok a). 1,0 ml tohoto roztoku se zředí vodou R na 10,0 ml. Měří se absorbance při 290 nm až 350 nm (2.2.25); roztok vykazuje absorpční maximum při 310 nm. 2,0 ml roztoku (a) se zředí vodou R na 100,0 ml. Měří se absorbance při 230 nm až 290 nm; roztok vykazuje absorpční maximum při 268 nm. Specifická absorbance v maximuje 640 až 680.

C. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) tablety zkoušené látky se shoduje se spektrem tablety pyrazinamidu CRL. Pokud se získaná spektra Uší, rozpustí se odděleně zkoušená látka a referenční látka v lihu 96% R, odpaří se do sucha a změří se nová spektra.

D. 0,1 g se rozpustí v 5 ml vody R. Přidá se 1 ml síranu železnatého RS2; roztok se zbarví oranžově. Přidá se 1 ml hydroxidu sodného zředěného RS; roztok se zbarví tmavě modře.

Zkoušky na čistotu

Roztok S. 0,5 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředí se jí na 50 ml.

Vzhled roztoku. Roztok je čirý (2.2.1) a bezbarvý (2.2.2, Metoda II).

Kysele nebo zásaditě reagující látky. K 25 ml roztoku S se přidá 0,05 ml fenolftaleinu RS1 a 0,2 ml hydroxidu sodného 0,01 mol/l VS; roztok je červený. Přidá se 1,0 ml kyseliny chlorovodíkové 0,01 mol/l VS; roztok je bezbarvý. Přidá se 0,15 ml červeně methylové RS; roztok je znovu červený.

Příbuzné látky. Provede se chromatografie na tenké vrstvě (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu GF254 R

Zkoušený roztok. 0,1 g se rozpustí ve směsi objemových dílů methanolu R a dichlormethanu R (1 + 9) a zředí se stejnou směsí na 10 ml.

Porovnávací roztok (a). 1 ml zkoušeného roztoku se zředí směsí objemových dílů methanolu R a dichlormethanu R (1 + 9) na 50 ml. 1 ml tohoto roztoku se zředí stejnou směsí na 10 ml. Porovnávací roztok (b). 10 mg kyseliny nikotinové CRL se rozpustí ve směsi methanolu R a dichlormethanu R (1 + 9), přidá se 1 ml zkoušeného roztoku a zředí se stejnou směsí rozpouštědel na 10 ml.

Na vrstvu se odděleně nanese po 20 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů kyseliny octové ledové R, vody R a 1-butanolu R (20 + 20 + 60) po dráze 10 cm. Vrstva se vysuší na vzduchu a ihned se pozoruje v ultrafialovém světle při 254 nm. Žádná skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku, kromě hlavní skvrny, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (0,2 %). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) jsou dvě zřetelně oddělené hlavní skvrny.

Těžké kovy (2.4.8). 1,0 g vyhovuje limitní zkoušce C na těžké kovy (10 μg/g). K přípravě porovnávacího roztoku se použije 1 ml základního roztoku olova (10 μg Pb/ml).

Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Nejvýše 0,5 %; stanoví se s 2,000 g zkoušené látky.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

0,100 g se rozpustí v 50 ml acetanhydridu R a titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20).

1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l VS odpovídá 12,31 mg C5H5N3O.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech.

Separandum.

Nečistoty

[image omitted]

A. kyselina 2-pyrazinkarboxylová.

† Pyridoxini hydrochloridum [image omitted]

Pyridoxiniumchlorid

Synonyma. Pyridoxolium chloratum, Pyridoxinium chloratum, vitamin B6

[image omitted]

C8H12ClNO3	Mr 205,64	CAS 58-56-0

Je to 3-hydroxy-4,5-bis(hydroxymethyl)-2-methylpyridiniumchlorid. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 99,0 % až 101,0 % sloučeniny C8H12ClNO3.

Vlastnosti

Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek. Je snadno rozpustný ve vodě, těžce rozpustný v lihu 96%, prakticky nerozpustný v etheru.

Taje při asi 205 °C, za rozkladu.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: B a D.

Alternativní sestava zkoušek: A, C a D, viz Obecné zásady (1.2).

A. 1,0 ml roztoku S, viz Zkoušky na čistotu, se zředí na 50,0 ml kyselinou chlorovodíkovou 0,1 mol/l VS (roztok a). 1,0 ml roztoku (a) se zředí kyselinou chlorovodíkovou 0,1 mol/l VS na 100 ml. Měří se absorbance tohoto roztoku při 250 nm až 350 nm (2.2.25). Absorpční maximum roztoku je při 288 nm až 296 nm. Specifická absorbance v maximuje 425 až 445. 1,0 ml roztoku (a) se zředí na 100,0 ml roztokem dihydrogenfosforečnanu draselného 0,025 mol/l + hydrogenfosforečnanu sodného 0,025 mol/l (2.2.3). Tento roztok měřený při 220 nm až 350 nm vykazuje dvě absorpční maxima, při 248 nm až 256 nm a při 320 až 327 nm. Specifické absorbance v maximech jsou v rozmezí 175 až 195 a 345 až 365.

B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem pyridoxiniumchloridu CRL.

C. Hodnotí se chromatogramy získané ve zkoušce Příbuzné látky, viz Zkoušky na čistotu. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) odpovídá polohou, zbarvením a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku (a).

D. Roztok S, viz Zkoušky na čistotu, vyhovuje zkoušce (a) na chloridy (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Roztok S. 2,50 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředí se jí na 50,0 ml.

Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a není zbarven intenzivněji než barevný porovnávací roztok Ž7 (2.2.2, Metoda II).

Hodnota pH (2.2.3). 2,4 až 3,0; měří se roztok S.

Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu G R.

Zkoušený roztok (a). 1,0 g látky se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 10 ml.

Zkoušený roztok (b). 1 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí vodou R na 10 ml.

Porovnávací roztok (a). 0,10 g pyridoxiniumchloridu CRL se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 10 ml.

Porovnávací roztok (b). 2,5 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí vodou R na 100 ml. 1 ml tohoto roztoku se zředí vodou R na 10 ml.

Na vrstvu se nanese odděleně po 2 μl každého roztoku a vyvíjí se v nenasycené komoře směsí objemových dílů amoniaku 26% R dichlormethanu R tetrahydrofuranu R a acetonu R (9 + 13 + 13 + 65) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a postříká se roztokem uhličitanu sodného R (50 g/l) ve směsi objemových dílů lihu 96% R a vody R (30 + 70).

Po vysušení v proudu vzduchu se vrstva postříká roztokem dichlorchinonchlorimidu R (1 g/l) v lihu 96% R a ihned se pozoruje. Žádná skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (a), kromě hlavní skvrny, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,25 %). Ke skvrnám na startu se nepřihlíží.

Těžké kovy (2.4.8). 12 ml roztoku S vyhovuje limitní zkoušce A na těžké kovy (20 μg/g). K přípravě porovnávacího roztoku se použije základní roztok olova (1 μg Pb/ml).

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

0,150 g se rozpustí ve směsi 5 ml kyseliny octové bezvodé R a 6 ml octanu rtuťnatého RS, přidá se 0,05 ml violeti krystalové RS jako indikátoru a titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS do vzniku zeleného zbarvení.

1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l PS odpovídá 20,56 mg C8H12ClNO3.

Uchovávání

Chráněn před světlem.

Separandum.

† Pyrimethaminum [image omitted]

Pyrimethamin

[image omitted]

C12H13ClN4	Mr 248,71	CAS 58-14-0

Je to 5-(4-chlorfenyl)-6-ethyl-2,4-pyrimidindiamin. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 99,0 % až 101,0 % sloučeniny C12H13ClN4.

Vlastnosti

Téměř bílý krystalický prášek nebo bezbarvé krystaly. Je prakticky nerozpustný ve vodě, těžce rozpustný v lihu 96%, velmi těžce rozpustný v etheru.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: C.

Alternativní sestava zkoušek: A, B a D, viz Obecné zásady (1.2).

A. Teplota tání (2.2.14). 239 EC až 243 EC.

B. 0,14 g se rozpustí v ethanolu R a zředí se jím na 100,0 ml. 10,0 ml tohoto roztoku se zředí kyselinou chlorovodíkovou 0,1 mol/l RS na 100,0 ml. 10,0 ml tohoto roztoku se zředí kyselinou chlorovodíkovou 0,1 mol/l RS na 100,0 ml. Měří se absorbance (2.2.25) roztoku při 250 nm až 300 nm; roztok vykazuje absorpční maximum při 272 nm a absorpční minimum při 261 nm. Specifická absorbance v maximuje 310 až 330.

C. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem pyrimethaminu CRL.

D. Chromatogramy získané ve zkoušce Příbuzné látky, viz Zkoušky na čistotu, se pozorují v ultrafialovém světle při 254 nm. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) se polohou a velikostí shoduje s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku (a).

Zkoušky na čistotu

Roztok S. 1,0 g se 2 min třepe s 50 ml vody destilované R a zfiltruje se.

Vzhled roztoku. Roztok se připraví těsně před použitím. 0,25 g se rozpustí ve směsi objemových dílů methanolu R a dichlormethanu R (1 + 3) a zředí se stejnou směsí na 10 ml. Roztok je čirý (2.2.1) a není intenzivněji zbarven než porovnávací barevný roztok HŽ6 (2.2.2, Metoda II).

Kysele nebo zásaditě reagující látky. K 10 ml roztoku S se přidá 0,05 ml fenolftaleinu RS1; roztok je bezbarvý. Ke změně zbarvení indikátoru na růžové se spotřebuje nejvýše 0,2 ml hydroxidu sodného 0,01 mol/l VS. Přidá se 0,4 ml kyseliny chlorovodíkové 0,01 mol/l VS a 0,05 ml červeně methylové RS; roztok je červený nebo oranžový.

Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu GF254 R. Roztoky se připraví těsně před použitím.

Zkoušený roztok (a). 0,25 g se rozpustí ve směsi objemových dílů methanolu R a chloroformu R (1 + 9) a zředí se stejnou směsí na 25 ml.

Zkoušený roztok (b). 1 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí směsí objemových dílů methanolu R a chloroformu R (1 + 9) na 10 ml.

Porovnávací roztok (a). 0,1 g pyrimethaminu CRL se rozpustí ve směsi objemových dílů methanolu R a chloroformu R (1 + 9) a zředí se stejnou směsí na 100 ml.

Porovnávací roztok (b). 2,5 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí směsí objemových dílů methanolu R a chloroformu R (1 + 9) na 100 ml. 1 ml tohoto roztoku se zředí stejnou směsí na 10 ml.

Na vrstvu se odděleně nanese po 20 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů chloroformu R, 1-propanolu R, kyseliny octové ledové R a toluenu R (4 + 8 + 12 + 76) po dráze 10 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Na chromatogramu zkoušeného roztoku (a) žádná skvrna, kromě hlavní skvrny, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,25 %).

Sírany (2.4.13). 15 ml roztoku S vyhovuje limitní zkoušce na sírany (80 μg/g). K přípravě porovnávacího roztoku se použije 2,5 ml základního roztoku síranů (10 g SO4 /ml)a 12,5ml vody destilované R.

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 0,500 g se suší 4 h v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

0,200 g se rozpustí mírným zahřátím v 25 ml kyseliny octové bezvodé R a po ochlazení se titruje kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20).

1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l VS odpovídá 24,87 mg C12H13ClN4.

Uchovávání

Chráněn před světlem.

Separandum.

Quercus cortex[image omitted]

Dubová kůra

Synonymum. Cortex quercus

Je to usušená kůra mladých větví a kmenů druhu Quercus robur L. nebo druhu Quercus petraea (MATT.) LIEBL. nebo jejich směs. Obsahuje nejméně 3,0 % tříslovin.

Vlastnosti

Makroskopický a mikroskopický popis, viz Zkoušky totožnosti A a B.

Zkoušky totožnosti

A. Žlábkovitě až rourkovitě svinuté kousky, až 3 mm silné, různě dlouhé. Kůra je na svrchní straně šedohnědá až stříbřitě šedá, hladká, lesklá, někdy s bělavými, příčně protáhlými lenticelami; na vnitřní straně světle hnědá až červenohnědá, hrubě podélně rýhovaná. Lom je tříštivý, hrubě vláknitý.

B. Droga se upráškuje (355). Prášek je světle hnědý až červenohnědý, vláknitý. Pozoruje se pod mikroskopem v chloralhydrátu RS. Práškovaná droga je charakteristická těmito znaky: svazky lýkových vláken provázených komůrkovými vlákny; bezbarvá, silně ztlustlá vlákna jednotlivě nebo ve skupinách; úlomky korku z buněk plochých, tenkostěnných buněk s nahnědlým až načervenalým obsahem; sklereidy se silně ztlustlými, zdřevnatělými, vrstevnatými stěnami se zřetelně patrnými dvojtečkami, jednotlivě nebo ve skupinách; krystaly a drúzy šťavelanu vápenatého; skupiny vláken s úzkým luminem a žlutými tečkovanými stěnami.

C. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu H R.

Zkoušený roztok. 1 g práškované drogy (710) se smíchá s 10 ml lihu R 30% (V/V) a zahřívá se 30 min na vodní lázni pod zpětným chladičem. Po ochlazení se zfiltruje.

Porovnávací roztok. 30 mg taninu R a 10 mg kyseliny gallové R se rozpustí v 10,0 ml acetonu R

Na vrstvu se nanese odděleně do pruhů (20 mm x 3 mm) po 20 μl obou roztoků. Vyvíjí se směsí objemových dílů kyseliny mravenčí bezvodé R, vody R a ethylacetatu R (10 + 10 + 80) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší v proudu horkého vzduchu a ještě horká se postříká roztokem difenylboryloxyethylaminu R (10 g/l) v methanolu R. Pozoruje se v ultrafialovém světle při 365 nm. Na chromatogramu porovnávacího roztoku je v dolní třetině modrá skvrna (tanin) a v horní třetině druhá modrá skvrna (kys. gallová). Na chromatogramu zkoušeného roztoku je modrozelená skvrna odpovídající polohou skvrně taninu na chromatogramu porovnávacího roztoku; pod ní je další modrá a načervenalá skvrna. V poloze odpovídající skvrně kyseliny gallové na chromatogramu porovnávacího roztoku je modrozelená skvrna a mezi touto skvrnou a čelem chromatogramu je modrá a načervenalá skvrna. V dolní části chromatogramu mohou být další namodralé a nažloutlé skvrny.

D. 0,1 ml zkoušeného roztoku ze Zkoušky totožnosti C se smíchá se 100 ml vody R a s 0,1 ml roztoku chloridu železitého R (100 g/l) v lihu 96% R; vzniká šedomodré až šedozelené zbarvení.

E. 1 ml zkoušeného roztoku ze Zkoušky totožnosti C se smíchá se 2 ml roztoku vanilinu R (10 g/l) v kyselině chlorovodíkové R; vznikne červené zbarvení.

Zkoušky na čistotu

Cizí příměsi (2.8.2). Nejvýše 2 % a nejvýše 5 % částí kůry silnějších než 6 mm.

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 12,0 %; 2,000 g práškované drogy (710) se suší 2 h v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Celkový popel (2.4.16). Nejvýše 6,0 %.

Stanovení obsahu

Zkouška se provádí za ochrany před světlem. Pro přípravu se použije voda prostá oxidu uhličitého R

0,500 g práškované drogy (710) se v kuželové baňce smíchá se 150 ml vody R. Zahřeje se k varu a zahřívá se dalších 30 min ve vodní lázni pod zpětným chladičem. Ochladí se pod tekoucí vodou, směs se převede do odměrné baňky a zředí se vodou R na 250,0 ml. Po usazení částic drogy se roztok zfíltruje filtračním papírem o průměru 12 cm. Prvních 50 ml filtrátu se odstraní.

Veškeré polyfenoly. 5,0 ml filtrátu se zředí vodou R na 25,0 ml. 2,0 ml tohoto roztoku se smíchají s 1,0 ml kyseliny fosfowolframové RS a 17,0 ml roztoku uhličitanu sodného R (380 g/l). Přesně po 2 min po přidání posledního roztoku se měří absorbance (2.2.25) v maximu při 750 nm (A1) za použití vody R jako kontrolní tekutiny.

Polyfenoly neadsorbovatelné na kožní prášek. K 10,0 ml filtrátu se přidá 0,10 g kožního prášku CRL a 60 min se intenzivně protřepává, pak se zfiltruje. 2,0 ml filtrátu se smíchají s 1,0 ml kyseliny fosfowolframové RS a 17,0 ml roztoku uhličitanu sodného R (380 g/l). Přesně po 2 min po přidání posledního roztoku se měří absorbance (2.2.25) v maximu při 750 nm (A2 za použití vody R jako kontrolní tekutiny.

Porovnávací roztok. 50,0 mg pyrogallolu R se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 100,0 ml. 5,0 ml tohoto roztoku se smíchá s 1,0 ml kyseliny fosfowolframové RS a 17,0 ml roztoku uhličitanu sodného R (380 g/l). Přesně 2 min po přidání posledního roztoku a do 15 min po rozpuštění pyrogallolu se měří absorbance (2.2.25) roztoku v maximu při 750 nm (A3) za použití vody R jako kontrolní tekutiny.

Obsah tříslovin v procentech se vypočítá podle vzorce:

3,125.A1-A2A3.m ,

v němž značí:

m - navážku drogy v gramech.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, chráněna před světlem.

† Quinidini sulfas [image omitted]

Chinidiniumsulfat

Synonyma. Chinidini sulfas, Chinidinium sulfuricum

[image omitted]

C40H50N4O8S.2H2O . 2H2O	Mr 782,95 Mr bezvodého 746,92	CAS 6591-63-5

Je to dihydrát bis[(8R,9S)-6‘-methoxy-9-cinchonanolium]sulfatu. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 99,0 % až 101,0 % sloučeniny C40H50N4O8S.

Vlastnosti

Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek nebo lesklé bezbarvé jehličkovité krystalky. Je těžce rozpustný ve vodě, dobře rozpustný ve vroucí vodě a v lihu 96%, prakticky nerozpustný v acetonu a v etheru.

Zkoušky totožnosti

A. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu G R.

Zkoušený roztok. 0,10 g se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml.

Porovnávací roztok. 0,10 g chinidiniumsulfatu CRL se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml.

Na vrstvu se nanesou odděleně 4 μl obou roztoků a vyvíjí se směsí objemových dílů diethylaminu R, etheru R a toluenu R (10 + 24 + 40) po dráze 15 cm. Vrstva se suší 15 min v proudu vzduchu a vyvíjení se opakuje. Pak se vrstva 30 min suší při 105 °C a po ochlazení se postříká zkoumadlem jodoplatičitým R. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídá polohou, zbarvením a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku.

B. Asi 5 mg se rozpustí v 5 ml vody R, přidá se 0,2 ml bromové vody RS a 1 ml amoniaku zředěného RS2: vzniká zelené zbarvení.

C. 0,1 g se rozpustí ve 3 ml kyseliny sírové zředěné RS a zředí se vodou R na 100 ml; vznikne intenzivně modrá fluorescence, která téměř zmizí po přidání 1 ml kyseliny chlorovodíkové R.

D. Asi 50 mg se rozpustí v 5 ml horké vody R, po ochlazení se přidá 1 ml dusičnanu stříbrného RS1 a promíchá se skleněnou tyčinkou; po několika minutách vznikne bílá sraženina, která se rozpustí po přidání kyseliny dusičné zředěné RS.

E. Vyhovuje zkoušce (a) na sírany (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Roztok S. 0,500 g se rozpustí v kyselině chlorovodíkové 0,1 mol/l RS a zředí se jí na 25,0 ml. Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok ZŽ6 (2.2.2, Metoda II).

Hodnota pH (2.2.4). 6,0 až 6,8; měří se roztok připravený rozpuštěním 0,10 g zkoušené látky ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředěním stejným rozpouštědlem na 10 ml.

Specifická optická otáčivost (2.2.7). +275° až +290°, počítáno na vysušenou látku; měří se roztok S.

Jiné chinové alkaloidy. Stanoví se kapalinovou chromatografií (2.2.29).

Zkoušený roztok. 20 mg se rozpustí, je-li třeba mírným zahřátím, v 5 ml mobilní fáze a zředí se jí na 10 ml.

Porovnávací roztok (a). 20 mg chininiumsulfatu CRL se rozpustí, je-li třeba mírným zahřátím, v 5 ml mobilní fáze a zředí se jí na 10 ml.

Porovnávací roztok (b). 20 mg chinidiniumsulfatu CRL se rozpustí, je-li třeba mírným zahřátím, v 5 ml mobilní fáze a zředí se jí na 10 ml.

Porovnávací roztok (c). K 1 ml porovnávacího roztoku (a) se přidá 1 ml porovnávacího roztoku (b). Porovnávací roztok (d). 1,0 ml porovnávacího roztoku (a) se zředí mobilní fází na 10,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí mobilní fází na 50,0 ml.

Porovnávací roztok (e). 10 mg thiomočoviny R se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 10 ml.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

• nerezové ocelové kolony délky 0,15 m až 0,25 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem oktadecylsilanizovaným pro chromatografií R (5 μm nebo 10 μm),

• mobilní fáze s průtokovou rychlostí 1,5 ml/min, která je připravená následujícím způsobem: 6,8 g dihydrogenfosforečnanu draselného R a 3,0 g hexylaminu R se rozpustí v 700 ml vody R, pH se upraví na 2,8 kyselinou fosforečnou zředěnou RS, přidá se 60 ml acetonitrilu R a zředí se vodou R na 1000 ml,

• spektrofotometrického detektoru nastaveného na 250 nm pro záznam chromatogramu porovnávacího roztoku (e) a na 316 nm pro ostatní roztoky.

Postupně se nastříkne po 10 μl porovnávacího roztoku (b) a porovnávacího roztoku (e). Je-li třeba, upraví se koncentrace acetonitrilu v mobilní fázi tak, aby na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) byl kapacitní poměr píku chinidinu 3,5 až 4,5, přičemž se t R^' vypočítá z píku thiomočoviny na chromatogramu porovnávacího roztoku (e).

Pak se postupně nastříkne po 10 porovnávacích roztoků (a), (b), (c) a (d). Na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) je hlavní pík odpovídající chininu a pík odpovídající dihydrochininu, jehož retenční čas vztažený k chininu je asi 1,4. Na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) je hlavní pík odpovídající chinidinu a pík odpovídající dihydrochinidinu, jehož retenční čas vztažený k chininu je asi 1,2. Na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) jsou 4 píky odpovídající chinidinu, chininu, dihydrochinidinu a dihydrochininu, které se identifikují porovnáním svých retenčních časů s retenčními časy odpovídajících píků na chromatogramech porovnávacích roztoků (a) a (b).

Zkoušku lze hodnotit, jestliže

• na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) není rozlišení mezi píky chininu a chinidinu menší než 1,5 a rozlišení mezi píky dihydrochinidinu a chininu není menší než 1,0 a

• na chromatogramu porovnávacího roztoku (d) není poměr signálu hlavního píku k šumu menší než 5.

Nastříkne se 10 μl zkoušeného roztoku a zaznamená se chromatogram po dobu odpovídající 2,5násobku retenčního času hlavního píku. Pak se vypočte obsah příbuzných látek v procentech z ploch píků na chromatogramu zkoušeného roztoku normalizovaným postupem, přičemž se neberou v úvahu plochy píků, které jsou menší, než je plocha píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (d).

Obsah dihydrochinidinu není větší než 15 %; obsah žádné příbuzné látky eluované před chinidinem není vyšší než 5 %; obsah žádné jiné příbuzné látky není větší než 2,5 %.

Ztráta sušením (2.2.32). 3,0 % až 5,0 %; 1,000 g se suší v sušárně při 130 °C.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

0,200 g se rozpustí ve 20 ml acetanhydridu R a titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS za použití 0,15 ml naftolbenzeinu RS jako indikátoru.

1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l VS odpovídá 24,90 mg C40H50N4O8S.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.

Separandum.

Quinini hydrochloridum[image omitted]

Chininiumchlorid

Synonyma. Chinini hydrochloridum, Chininium chloratum

[image omitted]

C20H25ClN2O2 . 2H2O	r 396,91 r bezvodého 360,88	CAS 6119-47-7

Je to dihydrát (8S,9R)-6՛-methoxy-9-cinchonanoliumchloriclu. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 99,0 % až 101,0 % sloučeniny C20H25ClN2O2.

Vlastnosti

Jemné bezbarvé lesklé jehličko vité krystalky, často ve shlucích. Je dobře rozpustný ve vodě, snadno rozpustný v lihu 96% a velmi těžce rozpustný v etheru.

Zkoušky totožnosti

A. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu G R.

Zkoušený roztok. 0,10 g se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml.

Porovnávací roztok. 0,10 g chininiumsulfatu CRL se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml.

Na vrstvu se nanesou odděleně 4 μl obou roztoků a vyvíjí se směsí objemových dílů diethylaminu R, etheru R a toluenu R (10 + 24 + 40) po dráze 15 cm. Vrstva se suší 15 min v proudu vzduchu a vyvíjení se opakuje. Pak se vrstva 30 min suší při 105 °C a po ochlazení se postříká zkoumadlem jodoplatičitým R. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídá polohou, zbarvením a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku.

B. Asi 10 mg se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 10 ml. K 5 ml tohoto roztoku se přidá 0,2 ml bromové vody RS a 1 ml amoniaku zředěného RS2; vzniká zelené zbarvení.

C. 0,1 g se rozpustí ve 3 ml kyseliny sírové zředěné RS a zředí se vodou R na 100 ml; vznikne intenzivně modrá fluorescence, která téměř zmizí po přidání 1 ml kyseliny chlorovodíkové R.

D. Vyhovuje zkoušce na chloridy (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Roztok S. 1,0 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R připravené z vody destilované R a zředí se jí na 50 ml.

Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok Ž6 (2.2.2, Metoda II).

Hodnota pH (2.2.3). 6,0 až 6,8; měří se roztok připravený zředěním 10 ml roztoku S vodou prostou oxidu uhličitého R na 20 ml.

Specifická optická otáčivost (2.2.7). -245° až -258°, počítáno na vysušenou látku; měří se roztok připravený rozpuštěním 0,500 g v kyselině chlorovodíkové 0,1 mol/l RS a zředěním stejným rozpouštědlem na 25,0 ml.

Jiné chinové alkaloidy. Stanoví se kapalinovou chromatografií (2.2.29).

Zkoušený roztok. 20 mg se rozpustí, je-li třeba mírným zahřátím, v 5 ml mobilní fáze a zředí se jí na 10 ml.

Porovnávací roztok (a). 20 mg chininiumsulfatu CRL se rozpustí, je-li třeba mírným zahřátím, v 5 ml mobilní fáze a zředí se jí na 10 ml.

Porovnávací roztok (b). 20 mg chinidiniumsulfatu CRL se rozpustí, je-li třeba mírným zahřátím, v 5 ml mobilní fáze a zředí se jí na 10 ml.

Porovnávací roztok (c). K 1 ml porovnávacího roztoku (a) se přidá 1 ml porovnávacího roztoku (b).

Porovnávací roztok (d). 1,0 ml porovnávacího roztoku (a) se zředí mobilní fází na 10,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí mobilní fází na 50,0 ml.

Porovnávací roztok (e). 10 mg thiomočoviny R se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 10 ml.

Chromatografický postup se provádí obvykle za použití:

• nerezové ocelové kolony délky 0,15 m až 0,25 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem oktadecylsilanizovaným pro chromatografii R (5 μm nebo 10 μm),

• mobilní fáze s průtokovou rychlostí 1,5 ml/min, která je připravená následujícím způsobem: 6,8 g dihydrogenfosforečnanu draselného R a 3,0 g hexylaminu R se rozpustí v 700 ml vody R, pH se upraví na 2,8 kyselinou fosforečnou zředěnou RS, přidá se 60 ml acetonitrilu R a zředí se vodou R na 1000 ml,

• spektrofotometrického detektoru nastaveného na 250 nm pro záznam chromatogramu porovnávacího roztoku (e) a na 316 nm pro ostatní roztoky.

Postupně se nastříkne po 10 μl porovnávacího roztoku (b) a porovnávacího roztoku (e). Je-li třeba, upraví se koncentrace acetonitrilu v mobilní fázi tak, aby na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) byl kapacitní poměr píku chinidinu 3,5 až 4,5, přičemž set R' vypočítá z píku thiomočoviny na chromatogramu porovnávacího roztoku (e).

Pak se postupně nastříkne po 10 μl porovnávacích roztoků (a), (b), (c) a (d). Na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) je hlavní pík odpovídající chininu a pík odpovídající dihydrochininu, jehož retenční čas vztažený k chininu je asi 1,4. Na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) je hlavní pík odpovídající chinidinu a pík odpovídající dihydrochinidinu, jehož retenční čas vztažený k chininu je asi 1,2. Na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) jsou 4 píky odpovídající chinidinu, chininu, dihydrochinidinu a dihydrochininu, které se identifikují porovnáním svých retenčních časů s retenčními časy odpovídajících píků na chromatogramech porovnávacích roztoků (a) a (b).

Zkoušku lze hodnotit, jestliže

• na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) není rozlišení mezi píky chininu a chinidinu menší než 3,0 a rozlišení mezi píky dihydrochinidinu a chininu není menší než 2,0 a

• na chromatogramu porovnávacího roztoku (d) není poměr signálu hlavního píku k šumu menší než 5.

Nastříkne se 10 μl zkoušeného roztoku a chromatogramy se zaznamenávají po dobu odpovídající 2,5násobku retenčního času hlavního píku. Pak se vypočte obsah příbuzných látek v procentech z ploch píků na chromatogramu zkoušeného roztoku normalizovaným postupem, přičemž se neberou v úvahu plochy píků, které jsou menší, než je plocha píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (d). Obsah dihydrochininu není vyšší než 10 %; obsah žádné příbuzné látky eluované před chininem není vyšší než 5 % a obsah žádné jiné příbuzné látky není vyšší než 2,5 %.

Sírany (2.4.13). 15 ml roztoku S vyhovuje limitní zkoušce na sírany (500 μg/g).

Baryum. K 15 ml roztoku S se přidá 1 ml kyseliny sírové zředěné RS. Nejméně po 15 min není opalescence roztoku intenzivnější než opalescence směsi 15 ml roztoku S a 1 ml vody destilované R.

Ztráta sušením (2.2.32). 6,0 % až 10,0 %; 1,000 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

0,3000 g se rozpustí ve směsi 50 ml kyseliny octové bezvodé R, 20 ml acetanhydridu R, přidá se 5 ml octanu rtut'natého RS a titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20).

1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l VS odpovídá 18,04 mg C20H25ClN2O2.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.

Quinini sulfas[image omitted]

Chininiumsulfat

Synonymum. Chinini sulfas

[image omitted]

C40H50N4O8S . 2H2O	r 782,95 r bezvodého 746,92	CAS 6119-70-6

Je to dihydrát bis[(8S,9R)-6՛-methoxy-9-cinchonanolium]sulfatu. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 99,0 % až 101,0 % sloučeniny C40H50N4O8S.

Vlastnosti

Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek nebo jemné bezbarvé jehličkovité krystalky. Je těžce rozpustný ve vodě, mírně rozpustný ve vroucí vodě a v lihu 96%, prakticky nerozpustný v etheru.

Zkoušky totožnosti

A. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu G R.

Zkoušený roztok. 0,10 g se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml.

Porovnávací roztok. 0,10 g chininiumsulfatu CRL se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml.

Na vrstvu se nanesou odděleně 4 μl obou roztoků a vyvíjí se směsí objemových dílů diethylaminu R, etheru R a toluenu R (10 + 24 + 40) po dráze 15 cm. Vrstva se suší 15 min v proudu vzduchu a vyvíjení se opakuje. Pak se vrstva 30 min suší při 105 °C a po ochlazení se postříká zkoumadlem jodoplatičitým R. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídá polohou, zbarvením a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku.

B. Asi 5 mg se rozpustí v 5 ml vody R, přidá se 0,2 ml bromové vody RS a 1 ml amoniaku zředěného RS2; vzniká zelené zbarvení.

C. 0,1 g se rozpustí ve 3 ml kyseliny sírové zředěné RS a zředí se vodou R na 100 ml; vznikne intenzivně modrá fluorescence, která téměř zmizí po přidání 1 ml kyseliny chlorovodíkové R.

D. Asi 45 mg se rozpustí v 5 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS. Roztok vyhovuje zkoušce (a) na sírany (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Roztok S. 0,500 g se rozpustí v kyselině chlorovodíkové 0,1 mol/l RS a zředí se jí na 25,0 ml.

Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok ZŽ6 (2.2.2, Metoda II).

Hodnota pH (2.2.3). 5,7 až 6,6; měří se suspenze ve vodě R (10 g/l).

Specifická optická otáčivost (2.2.7). -237° až245°, počítáno na bezvodou látku; měří se roztok S.

Jiné chinové alkaloidy. Stanoví se kapalinovou chromatografií (2.2.29).

Zkoušený roztok. 20 mg se rozpustí, je-li třeba mírným zahřátím, v 5 ml mobilní fáze a zředí se jí na 10 ml.