Vyhláška Ministerstva zdravotnictví, kterou se stanoví požadavky na jakost, postup při přípravě, zkoušení, uchovávání a dávkování léčiv (Český lékopis 1997)

Porovnávací roztok (a). 20 mg chininiumsulfatu CRL se rozpustí, je-li třeba mírným zahřátím, v 5 ml mobilní fáze a zředí se jí na 10 ml.

Porovnávací roztok (b). 20 mg chinidiniumsulfatu CRL se rozpustí, je-li třeba mírným zahřátím, v 5 ml mobilní fáze a zředí se jí na 10 ml.

Porovnávací roztok (c). K 1 ml porovnávacího roztoku (a) se přidá 1 ml porovnávacího roztoku (b).

Porovnávací roztok (d). 1,0 ml porovnávacího roztoku (a) se zředí mobilní fází na 10,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí mobilní fází na 50,0 ml.

Porovnávací roztok (e). 10 mg thiomočoviny R se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 10 ml.

Chromatografický postup se provádí obvykle za použití:

• nerezové ocelové kolony délky 0,15 m až 0,25 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem oktadecylsilanizovaným pro chromatografii R (5 μm nebo 10 μm),

• mobilní fáze s průtokovou rychlostí 1,5 ml/min, která je připravená následujícím způsobem: 6,8 g dihydrogenfosforečnanu draselného R a 3,0 g hexylaminu R se rozpustí v 700 ml vody R, pH se upraví na 2,8 kyselinou fosforečnou zředěnou RS, přidá se 60 ml acetonitrilu R a zředí se vodou R na 1000 ml,

• spektrofotometrického detektoru nastaveného na 250 nm pro záznam chromatogramu porovnávacího roztoku (e) a na 316 nm pro ostatní roztoky.

Postupně se nastříkne po 10 μl porovnávacího roztoku (b) a porovnávacího roztoku (e). Je-li třeba, upraví se koncentrace acetonitrilu v mobilní fázi tak, aby na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) byl kapacitní poměr píku chinidinu 3,5 až 4,5, přičemž se tR' vypočítá z píku thiomočoviny na chromatogramu porovnávacího roztoku (e).

Pak se postupně nastříkne po 10 μl porovnávacích roztoků (a), (b), (c) a (d). Na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) je hlavní pík odpovídající chininu a pík odpovídající dihydrochininu, jehož retenční čas vztažený k chininu je asi 1,4. Na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) je hlavní pík odpovídající chinidinu a pík odpovídající dihydrochinidinu, jehož retenční čas vztažený k chininu je asi 1,2. Na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) jsou 4 píky odpovídající chinidinu, chininu, dihydrochinidinu a dihydrochininu, které se identifikují porovnáním svých retenčních časů s retenčními časy odpovídajících píků na chromatogramech porovnávacích roztoků (a) a (b).

Zkoušku lze hodnotit, jestliže

• na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) není rozlišení mezi píky chininu a chinidinu menší než 3,0 a rozlišení mezi píky dihydrochinidinu a chininu není menší než 2,0 a

• na chromatogramu porovnávacího roztoku (d) není poměr signálu hlavního píku k šumu menší než 5.

Nastříkne se 10 μl zkoušeného roztoku a chromatogram se zaznamenává po dobu odpovídající 2,5násobku retenčního času hlavního píku. Pak se vypočte obsah příbuzných látek v procentech z ploch píků na chromatogramu zkoušeného roztoku normalizovaným postupem, přičemž se neberou v úvahu plochy píků, které jsou menší, než je plocha píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (d). Obsah dihydrochininu není vyšší než 10 %; obsah žádné příbuzné látky eluované před chininem není vyšší než 5 % a obsah žádné jiné příbuzné látky není vyšší než 2,5 %.

Ztráta sušením (2.2.32). 3,0 % až 5,0 %; 1,000 g se suší v sušárně při 105 °C.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

0,3000 g se rozpustí ve směsi 10 ml chloroformu R a 20 ml acetanhydridu R a titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20).

1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l VS odpovídá 24,90 mg C40H50N4O8S.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.

† Ranitidini hydrochloridum [image omitted]

Ranitidiniumchlorid

Synonymum. Ranitidinium chloratum

[image omitted]

C13H23ClN4O3S	Mr 350,86	CAS 71130-06-

Je to N,N-dimethyl-N-{5-[2-(1-methylamino-2-nitrovinylamino)-ethylthiomethyl]furfuryl}-amoniumchlorid. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 98,5 % až 101,0 % sloučeniny C13H23ClN4O3S.

Vlastnosti

Bílý nebo světle žlutý krystalický prášek. Je snadno rozpustný ve vodě a v methanolu, mírně rozpustný v ethanolu, velmi těžce rozpustný v dichlormethanu.

Vykazuje polymorfismus.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: B a D.

Alternativní sestava zkoušek: A, C a D, viz Obecné zásady (1.2).

A. 10 mg se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 100,0 ml. 5,0 ml tohoto roztoku se zředí vodou R na 50,0 ml. Měří se absorbance (2.2.25) při 220 nm až 360 nm; roztok vykazuje dvě absorpční maxima, při 229 nm a 315 nm. Poměr absorbance zjištěné v maximu při 229 nm k absorbanci zjištěné v maximu při 315 nm je 1,01 až 1,07.

B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem tablety ranitidiniumchloridu CRL. Měří se suspenze v parafinu tekutém R. Pokud se získaná spektra liší, rozpustí se odděleně 20 mg zkoušené látky a 20 mg referenční látky v 5 ml methanolu R, odpaří se ve vodní lázni při 40 °C za sníženého tlaku a stálého míchání do sucha. Zbytky se suší 1 h ve vakuu při 60 °C a zaznamenají se nová spektra.

C. Hodnotí se chromatogramy získané ve zkoušce Příbuzné látky, viz Zkoušky na čistotu. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) odpovídá polohou, barvou a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku (a).

D. Vyhovuje zkoušce (a) na chloridy (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Roztok S. 1,0 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředí se jí na 100,0 ml.

Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok HŽ5 (2.2.2, Metoda II).

Hodnota pH (2.2.3). 4,5 až 6,0; měří se roztok S.

Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu G R. Zkoušený roztok (a). 0,50 g se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 25 ml.

Zkoušený roztok (b). 1 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí methanolem R na 10 ml.

Porovnávací roztok (a). 20 mg ranitidiniumchloridu CRL se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml.

Porovnávací roztok (b). 3,0 ml zkoušeného roztoku (b) se zředí methanolem R na 100 ml.

Porovnávací roztok (c). 2,0 ml zkoušeného roztoku (b) se zředí methanolem R na 100 ml.

Porovnávací roztok (d). 1,0 ml zkoušeného roztoku (b) se zředí methanolem R na 100 ml.

Porovnávací roztok (e). 0,5 ml zkoušeného roztoku (b) se zředí methanolem R na 100 ml.

Porovnávací roztok (f). 10 mg ranitidinu nečistoty A CRL se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 100 ml.

Porovnávací roztok (g). 10 mg ranitidinu nečistoty B CRL se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml.

Porovnávací roztok (h). 10 mg ranitidinu nečistoty B CRL se rozpustí ve zkoušeném roztoku (a) a zředí se jím na 10 ml.

Na vrstvu se odděleně nanese po 10 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů vody R amoniaku 32% R, 2-propanolu R a ethylacetatu R (2+ 4 + 15 + 25) po dráze 15 cm. Vrstva se vysuší na vzduchu a vystaví se působení par jodu do objevení se zřetelných skvrn a pozoruje se v denním světle. Na chromatogramu zkoušeného roztoku (a) žádná skvrna odpovídající ranitidinu nečistotě A není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (f) (0,5 %); žádná skvrna, kromě hlavní skvrny a skvrny odpovídající ranitidinu nečistotě A, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,3 %) a nejvýše tři takové skvrny jsou intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (d) (0,1 %) a nejvýše jedna z těchto skvrn je intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) (0,2 %). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (h) jsou dvě zřetelně oddělené skvrny odpovídající ranitidinu nečistotě B (RF se získá porovnáním s chromatogramem porovnávacího roztoku (g)) a ranitidinu a pokud na chromatogramu porovnávacího roztoku (e) je zřetelně viditelná skvrna.

Těžké kovy (2.4.8). 1,0 g vyhovuje limitní zkoušce C na těžké kovy (20 μg/g). Porovnávací roztok se připraví za použití 2 ml základního roztoku olova (10 g Pb/ml).

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,75 %; 1,000 g se suší za vysokého vakua při 60 °C.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

0,280 g se rozpustí ve 35 ml vody R a titruje se hydroxidem sodným 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20).

1 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS odpovídá 35,09 mg C13H23ClN4O3S.

Uchovávání

Ve vzduchotěsných obalech, chráněn před světlem. Separandum.

Nečistoty

A. N,N´-bis{2-[5-(dimethylaminomethyl)furan-2-yl]methylthioethyl}-2-nitroethen-1,1-diamin,

B. {[5-(2-aminoethylthiomethyl)furan-2-yl]methyl}dimethylamin,

C. N-{2-[5-(dimethylaminomethyl)furan-2-yl]methylsulfinylethyl}-N´methyl-2-nitroethen-1,1-diamin,

D. N-{2-[5-(dimethylaminomethyl)furan-2-yl]methylthioethyl}-2-nitroacetamid,

E. N-oxid N-{2-[5-(dimethylaminomethyl)furan-2-yl]methylthioethyl}-N´-methyl-2-nitroethen-1,1--diaminu,

F. [5-(dimethylaminomethyl)furan-2-yl]methanol,

G. oxim 3-(methylamino)-5,6-dihydro-2H-1,4-thiazin-2-onu,

H. N-methyl-2-nitroacetamid.

Ratanhiae radix [image omitted]

Ratanhový kořen

Synonymum. Radix ratanhiae

Je to usušený celý kořen druhu Krameria triandra RUIZ et PAV. nebo jeho úlomky. Obsahuje nejméně 10,0 % tříslovin.

Vlastnosti

Droga bez pachu.

Makroskopický a mikroskopický popis, viz Zkoušky totožnosti A a B.

Zkoušky totožnosti

A. Kořen tmavě červenohnědý, má silnou uzlovitou hlavu. Sekundární kořeny mají stejnou barvu a jsou téměř rovné nebo jen mírně zkroucené. Kůra starých kořenů je šupinovitě rozpukaná, u mladých kořenů hladká s ostrými příčnými prasklinami; snadno se odděluje od dřeva. Lom je v kůře vláknitý, v dřevu tříštivý. Na hladkém příčném řezu je patrna tmavě hnědočervená kůra, která sahá do jedné třetiny průměru kořene, a husté, světle červenohnědé, jemně pórovité dřevo s četnými, jemnými dřeňovými paprsky. Centrální jádrové dřevo je často tmavší.

B. Droga se upráškuje (355). Prášek je hnědočervený. Pozoruje se pod mikroskopem v chloralhydrátu RS. Práškovaná droga je charakteristická těmito znaky: korkové buňky obsahující tmavě hnědé flobafeny; úlomky nezdřevnatělých lýkových vláken v průměru zpravidla 12 μm až 30 μm, s mírně ztlustlými stěnami; parenchymatické buňky lýka uspořádané v řadách obsahují hranolky a mikrokrystaly šťavelanu vápenatého; úlomky cév obvykle v průměru 20 μm až 60 μm s dvůrkovitými ztenčeninami; úlomky cévic až 20 μm v průměru se štěrbinovitými ztenčeninami.

Pozoruje se pod mikroskopem v roztoku glycerolu R 50% (V/V); jsou patrná okrouhlá škrobová zrna, jednotlivá nebo shloučená po dvou až čtyřech. Jednotlivá zrna mají až 30 μm v průměru. Škrobová zrna se nacházejí ojediněle v buňkách dřeňových paprsků a v parenchymu.

C. 0,1 g práškované drogy (355) se smíchá s 10 ml vody R a po 1 h stání se roztok zfiltruje. K filtrátu se přidají 2 ml roztoku síranu amonno-železnatého R (100 g/l). Tekutina se kalí, vzniká tmavošedé zbarvení. Po usazení je roztok nad usazeninou šedozelený.

D. 0,5 g práškované drogy (355) se smíchá s 5 ml lihu 96% R a nechá se stát 2 h za častého protřepávání, pak se zfiltruje. 1 ml hnědočerveného filtrátu se zředí lihem 96% R na 100 ml. Přidá se 0,1 ml roztoku chloridu železitého R (100 g/l) v lihu 96% R a protřepe se; vznikne zelené zbarvení.

Zkoušky na čistotu

Cizí příměsi (2.8.2). Nejvýše 2,0 % a nejvýše 5,0 % úlomků kořenových hlav nebo kořenů, jejichž průměr je větší než 25 mm. Kořeny zbavené kůry mohou být přítomny pouze ojediněle.

Celkový popel (2.4.16). Nejvýše 5,5 %.

Stanovení obsahu

Zkouška se provádí za ochrany před světlem.

Pro přípravu roztoků se používá voda prostá oxidu uhličitého R

0,750 g práškované drogy (180) se v kuželové baňce smíchá se 150 ml vody R. Zahřeje se k varu a zahřívá se dalších 30 min ve vodní lázni. Ochladí se pod tekoucí vodou, směs se převede kvantitativně do odměrné baňky a zředí se vodou R na 250,0 ml. Po usazení částic drogy se roztok zfiltruje filtračním papírem o průměru 12 cm. Prvních 50 ml filtrátu se odstraní.

Polyfenoly celkově. 5,0 ml filtrátu se zředí vodou R na 25,0 ml. 5,0 ml tohoto roztoku se smíchá s 1,0 ml kyseliny fosfowolframové RS a zředí se roztokem uhličitanu sodného R (150 g/l) na 50,0 ml. Přesně 2 min po přidání posledního roztoku se měří absorbance (2.2.25) v maximu při 715 nm (A1) za použití vody R jako kontrolní tekutiny.

Polyfenoly neadsorbované na kožním prášku. K 10,0 ml filtrátu se přidá 0,10 g kožního prášku CRL a 60 min se intenzivně protřepává, pak se zfiltruje. 5,0 ml filtrátu se zředí vodou R na 25,0 ml. 5,0 ml tohoto roztoku se smíchá s 1,0 ml kyseliny fosfowolframové RS a zředí se roztokem uhličitanu sodného R (150 g/l) na 50,0 ml. Přesně 2 min po přidání posledního roztoku se měří absorbance (2.2.25) v maximu při 715 nm (A2) za použití vody R jako kontrolní tekutiny.

Porovnávací roztok. 50,0 mg pyrogallolu R se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 100,0 ml. 5,0 ml roztoku se zředí vodou R na 100,0 ml. 5,0 ml tohoto roztoku se smíchá s 1,0 ml kyseliny fosfowolframové RS a zředí se roztokem uhličitanu sodného R (150 g/l) na 50,0 ml. Přesně 2 min po přidání posledního roztoku a do 15 min po rozpuštění pyrogallolu se měří absorbance (2.2.25) v maximu při 715 nm (A3) za použití vody R jako kontrolní tekutiny.

Obsah tříslovin v procentech se vypočítá podle vzorce:

13,12 .A1-A2A3.m ,

v němž značí:

m - navážku drogy v gramech.

Uchovávání

Chráněn před světlem a vlhkostí.

†† Reserpinum [image omitted]

Reserpin

[image omitted]

C33H40N2O9	r 608,69	CAS 50-55-5

Je to methyl-[11,17α-dimethoxy-18β-(3,4,5-trimethoxybenzoyloxy)-3β,20α-yohimban-16β-karboxylat]. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 99,0 % až 101,0 % celkových alkaloidů a 98,0 % až 102,0 % sloučeniny C33H40N2O9.

Vlastnosti

Krystalický prášek nebo malé bílé až slabě žluté krystalky, na světle pomalu tmavnoucí. Je prakticky nerozpustný ve vodě a v etheru, velmi těžce rozpustný v lihu 96%.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: B.

Alternativní sestava zkoušek: A, C, D a E, viz Obecné zásady (1.2).

A. 20,0 mg se rozpustí v chloroformu R a zředí se jím na 10,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí lihem 96% R na 100,0 ml. Měří se absorbance (2.2.25) ihned po přípravě roztoku při 230 nm až 350 nm; roztok vykazuje absorpční maximum při 268 nm. Specifická absorbance v maximu je 265 až 285. V rozmezí 288 nm až 295 nm křivka vykazuje málo výrazné absorpční minimum, na které navazuje prodleva nebo slabé absorpční maximum. V tomto rozmezí je specifická absorbance asi 170.

B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) tablety zkoušené látky se shoduje se spektrem tablety reserpinu CRL.

C. K asi 1 mg se přidá 0,1 ml roztoku molybdenanu sodného R (1 g/l) v kyselině sírové R; vznikne žluté zbarvení, které se během 2 min změní na modré.

D. K asi 1 mg se přidá 0,2 ml čerstvě připraveného roztoku vanilinu R (10 g/l) v kyselině chlorovodíkové R; během 2 min vznikne růžové zbarvení.

E. Asi 0,5 mg se smíchá s 5 mg dimethylaminobenzaldehydu R a 0,2 ml kyseliny octové ledové R a přidá se 0,2 ml kyseliny sírové R; vznikne zelené zbarvení, které se po přidání 1 ml kyseliny octové ledové R změní na červené.

Zkoušky na čistotu

Specifická optická otáčivost (2.2.7). -116° až -128°, počítáno na vysušenou látku. Měří se roztok ihned po jeho přípravě, připravený rozpuštěním 0,250 g v chloroformu R a zředěním stejným rozpouštědlem na 25,0 ml.

Oxidační produkty. 20 mg se rozpustí v kyselině octové ledové R a zředí se jí na 100,0 ml. Absorbance (2.2.25) tohoto roztoku měřená ihned po jeho přípravě v maximu při 388 nm není větší než 0,10.

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 0,500 g se suší 3 h nad oxidem fosforečným R při 60 °C a tlaku nepřevyšujícím 667 Pa.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 0,50 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

Celkové alkaloidy. 0,500 g se rozpustí ve směsi 6 ml acetanhydridu R a 40 ml kyseliny octové bezvodé R a titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20).

1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l VS odpovídá 60,9 mg celkových alkaloidů.

Reserpin. Zkouška se provede za chránění před světlem. 25,0 mg se smíchá s 2 ml lihu 96% R přidají se 2 ml kyseliny sírové 0,25 mol/l RS a 10 ml lihu 96% R. Roztok se mírně zahřeje, po rozpuštění se ochladí a zředí se lihem 96% R na 100,0 ml. 5,0 ml tohoto roztoku se zředí lihem 96% R na 50,0 ml (zkoušený roztok). Současně se stejným způsobem připraví porovnávací roztok za použití 25,0 mg reserpinu CRL. K 10,0 ml každého roztoku se odděleně do dvou odměrných baněk přidají 2,0 ml kyseliny sírové 0,25 mol/l VS a 2,0 ml čerstvě připraveného roztoku dusitanu sodného R (3 g/l) promíchá se a 35 min se zahřívá ve vodní lázni při 55 °C. Po ochlazení se přidá 1,0 ml čerstvě připraveného roztoku kyseliny amidosírové R (50 g/l) a zředí se lihem 96% R na 25,0 ml. Měří se absorbance (2.2.25) zkoušeného roztoku a porovnávacího roztoku v maximu při 388 nm proti kontrolnímu roztoku, kterým je roztok připravený současně stejným způsobem s 10,0 ml zkoušeného roztoku bez přidání dusitanu sodného.

Obsah C33H40N2O9 se vypočítá pomocí naměřených absorbancí a koncentrací roztoků.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.

Venenum.

† Resorcinolum [image omitted]

Resorcinol

Synonymum. Resorcinum

[image omitted]

C6H6O2	r 110,11	CAS 108-46-3

Je to benzen-1,3-diol. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 98,5 % až 101,0 % sloučeniny C6H6O2.

Vlastnosti

Bezbarvý nebo slabě růžovošedý krystalický prášek nebo krystalky na světle a vzduchu červenající. Je velmi snadno rozpustný ve vodě a v lihu 96%, snadno rozpustný v etheru.

Zkoušky totožnosti

A. Teplota tání (2.2.14). 109 °C až 112 °C.

B. 0,1 g se rozpustí v 1 ml vody R, přidá se 1 ml hydroxidu sodného koncentrovaného RS, 0,1 ml chloroformu R, zahřeje se a nechá se vychladnout; vzniká intenzivní tmavě červené zbarvení, které se změní na slabě žluté přidáním malého přebytku kyseliny chlorovodíkové R.

C. Asi 10 mg se důkladně promíchá s 10 mg hydrogenftalanu draselného R, obě látky se předem jemně upráškují. Směs se zahřívá nad otevřeným plamenem do oranžově žlutého zbarvení a ochladí se. Přidá se 1 ml hydroxidu sodného zředěného RS a 10 ml vody R a protřepává se do rozpuštění; roztok intenzivně zeleně fluoreskuje.

Zkoušky na čistotu

Roztok S. 2,5 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředí se jí na 25 ml.

Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok H5 nebo Č5 (2.2.2, Metoda II) a zbarvení se nemění, je-li roztok zahříván 5 min ve vodní lázni.

Kysele nebo zásaditě reagující látky. K 10 ml roztoku S se přidá 0,05 ml modři bromfenolové RS2. Ke změně zbarvení indikátoru se spotřebuje nejvýše 0,05 ml kyseliny chlorovodíkové 0,1 mol/l VS nebo hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS.

Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu G R.

Zkoušený roztok. 0,50 g se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml.

Porovnávací roztok. 0,1 ml zkoušeného roztoku se zředí methanolem R na 20 ml.

Na vrstvu se nanese odděleně po 2 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů ethylacetatu R a hexanu R (40 + 60) po dráze 15 cm. Vrstva se suší 15 min na vzduchu a vystaví se parám jodu. Žádná skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku, kromě hlavní skvrny, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (0,5 %).

Pyrokatechol. Ke 2 ml roztoku S se přidá 1 ml molybdenanu hexaamonného RS2 a promíchá se; žluté zbarvení roztoku není intenzivnější než zbarvení porovnávacího roztoku připraveného současně stejným způsobem za použití 2 ml roztoku pyrokatecholu R (0,1 g/l).

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 1,0 %; 1,000 g upráškované zkoušené látky se suší 4 h v exsikátoru.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

0,500 g se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 250,0 ml. Ke 25,0 ml tohoto roztoku se v baňce se zábrusovou zátkou přidá 1,0 g bromidu draselného R, 50,0 ml bromičnanu draselného 0,0167 mol/l VS, 15,0 ml chloroformu R a 15,0 ml kyseliny chlorovodíkové RS1. Baňka se uzavře, obsah se protřepe a nechá se 15 min stát ve tmě za občasného protřepání. Pak se přidá 10 ml roztoku jodidu draselného R (100 g/l), důkladně se protřepe, nechá se 5 min stát a titruje se thiosíranem sodným 0,1 mol/l VS za použití 1 ml škrobu RS jako indikátoru.

1 ml bromičnanu draselného 0,0167 mol/l VS odpovídá 1,835 mg C6H6O2.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.

Separandum.

Rhamni purshianae cortex[image omitted]

Kůra řešetláku Purshova

Synonymum. Cortex rhamni purshianae

Je to usušená kůra nebo její úlomky druhu Rhamnus purshianus D.C. (Frangula purshiana (D.C.) A. GRAY ex J.C. COOPER).

Obsahuje nejméně 8,0 % hydroxyanthracenových glykosidů, z toho nejméně 60 % kaskarosidů, obojí počítáno jako kaskarosid A (C27H32O14; Mr 580,5), vztaženo na vysušenou drogu.

Vlastnosti

Makroskopický a mikroskopický popis, viz Zkoušky totožnosti A a B.

Zkoušky totožnosti

A. Jsou to mírně žlábkovité nebo téměř ploché úlomky, obvykle 1 mm až 5 mm silné, velmi proměnlivé délky a šířky. Zevní strana šedá nebo temně šedohnědá, někdy s roztroušenými, příčně protáhlými lenticelami. Obvykle je pokryta více nebo méně souvislou bělavou vrstvou lišejníků, epifytických mechů a lupenitých játrovek. Vnitřní strana je žlutá až červenohnědá nebo téměř černá s jemným podélným rýhováním. Alkalickými roztoky se barví červeně. Lom krátký, žlutý, v zevní části zrnitý, ve vnitřní části mírně vláknitý.

B. Droga se upráškuje (355), prášek je žlutohnědý. Pozoruje se pod mikroskopem v chloralhydrátu RS. Práškovaná droga je charakteristická těmito znaky: svazky částečně zdřevnatělých lýkových vláken provázených komůrkovými vlákny s krystaly šťavelanu vápenatého; skupiny sklereid provázených vrstvami krystalů; drúzy šťavelanu vápenatého; některé parenchymatické buňky jsou vyplněny žlutou hmotou, která se alkalickými roztoky barví tmavě červeně; buňky korku; často i epifyty, např. játrovky celé nebo jejich úlomky, s čepelí bez střední žilky tvořenou jednou vrstvou izodiametrických buněk nebo listy mechů s čepeli tvořenou jednou vrstvou protáhlých buněk a se střední vícebuněčnou žilkou.

C. Hodnotí se chromatogramy ze zkoušky Jiné druhy rodu Rhamnus; anthrony, viz Zkoušky na čistotu, po postříkání roztokem hydroxidu draselného R (50 g/l) v lihu R 50% (V/V) a následném zahřátí.

Na chromatogramu zkoušeného roztoku je několik červenohnědých skvrn s rozdílnou intenzitou zbarvení. Čtyři skvrny jsou slabě zbarvené, tři z nich jsou ve střední části chromatogramu a jedna v dolní třetině, v horní třetině chromatogramu je intenzivně zbarvená skvrna. Vrstva se pozoruje v ultrafialovém světle při 365 nm. Na chromatogramu zkoušeného roztoku je několik skvrn vykazujících stejnou fluorescenci nad a zejména pod (kascarosidy) skvrnou odpovídající aloinu na chromatogramu porovnávacího roztoku.

D. 0,2 g práškované drogy (180) se 15 min zahřívá s 50 ml vody R na vodní lázni. Po ochlazení se zfiltruje. K 10 ml filtrátu se přidá 20 ml kyseliny chlorovodíkové RS a zahřívá se 15 min na vodní lázni. Po ochlazení se převede do dělicí nálevky a protřepe se třikrát 20 ml etheru R. Vodná vrstva se uschová (roztok A).

• a) Spojené etherové výtřepky se protřepávají 10 ml amoniaku zředěného RS2; vodná vrstva se zbarví červenofialově.

• b) Roztok A se v malé baňce smíchá s 5 g chloridu železitého R a zahřívá se 30 min na vodní lázni. Po ochlazení se převede do dělicí nálevky a protřepe se 15 ml etheru R. Etherová vrstva se promyje 10 ml vody R, vodná vrstva se odstraní. Etherová vrstva se protřepe 5 ml amoniaku zředěného RS2. Vodná vrstva se zbarví červeně.

Zkoušky na čistotu

Jiné druhy rodu Rhamnus; anthrony. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy vhodného silikagelu.

Zkoušený roztok. K 0,5 g práškované drogy (180) se přidá 5 ml lihu R 70% (V/V) a zahřeje se k varu. Po ochlazení se odstředí. Supernatantní kapalina se okamžitě dekantuje a použije se do 3 min.

Porovnávací roztok. 20 mg aloinu R se rozpustí v lihu R 70% (V/V) a zředí se jím na 10 ml.

Na vrstvu se nanese odděleně do pruhů po 10 μl každého roztoku. Vyvíjí se směsí objemových dílů vody R, methanolu R a ethylacetatu R (13 + 17 + 100) po dráze 10 cm. Vrstva se suší 5 min na vzduchu, pak se postříká roztokem hydroxidu draselného R (50 g/l) v lihu R 50% (V/V) a zahřívá se 15 min při 100 °C až 105 °C. Chromatogramy se hodnotí ihned po zahřívání. Na chromatogramu porovnávacího roztoku je ve střední části červenohnědá skvrna odpovídající aloinu. Pozoruje se v ultrafialovém světle při 365 nm. Skvrna odpovídající aloinu fluoreskuje intenzivně žlutohnědě. Na chromatogramu zkoušeného roztoku není mezi skvrnou aloinu a skvrnami kaskarosidů žádná skvrna fluoreskující oranžově hnědě.

Na další vrstvu se nanese do pruhu 10 μl zkoušeného roztoku a dále se postupuje výše uvedeným způsobem. Vrstva se suší nejvýše 5 min,pak se okamžitě postříká roztokem modři nitrotetrazoliové R (5 g/l) v methanolu R a chromatogram se ihned hodnotí. Na chromatogramu nejsou žádné fialové nebo šedomodré skvrny.

Cizí příměsi (2.8.2). Nejvýše 1 %.

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 10,0 %; 1,000 g práškované drogy (180) se suší 2 h v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Celkový popel (2.4.16). Nejvýše 7,0 %.

Stanovení obsahu

Zkouška se provede během jednoho dne a za ochrany před světlem.

1,00 g práškované drogy (180) se převede do 100 ml vroucí vody R a za stálého míchání se 5 min vaří. Po ochlazení se zředí vodou R na 100,0 ml, důkladně se protřepe, zfiltruje se a prvních 20 ml filtrátu se odstraní. 10,0 ml filtrátu se převede do dělicí nálevky, přidá se 0,1 ml kyseliny chlorovodíkové 1 mol/l RS a protřepává se dvakrát 20 ml směsi objemových dílů etheru R a hexanu R (1 + 3). Spojené organické vrstvy se promyjí 5 ml vody R, organická vrstva se odstraní a promývací tekutina se přidá k vodné vrstvě. Spojené vodné vrstvy se protřepávají čtyřikrát 30 ml ethylacetatu R čerstvě nasyceného vodou R (ke 150 ml ethylacetatu R se přidá 15 ml vody R, 3 min se třepe a nechá se stát); oddělené vrstvy jsou vždy čiré. Ethylacetatové vrstvy se spojí.

Vodná vrstva se použije pro stanovení obsahu kaskarosidů, organická vrstva se použije pro stanovení obsahu dalších hydroxyanthracenových glykosidů jiných než kaskarosidů.

Hydroxyanthracenové glykosidy jiné než kaskarosidy. Organická vrstva se převede do vhodné baňky a rozpouštědlo se oddestiluje téměř do sucha. Zbytek se rozpustí v 0,3 ml až 0,5 ml methanolu R a převede se do odměrné baňky. Varná baňka se promyje horkou vodou R a promývací tekutina se spojí s methanolickým roztokem. Po ochlazení se zředí vodou R na 50,0 ml. 20,0 ml roztoku se ve 100ml baňce s kulatým dnem a se zábrusovou zátkou smíchá s 2 g chloridu železitého R a 12 ml kyseliny chlorovodíkové R. Zahřívá se 4 h ve vodní lázni pod zpětným chladičem tak, aby hladina vody přesahovala hladinu tekutiny v baňce. Po ochlazení se roztok převede do dělicí nálevky, baňka se promyje postupně 3 ml až 4 ml hydroxidu sodného 1 mol/l RS a 3 ml až 4 ml vody R; promývací tekutiny se spojí s roztokem v dělicí nálevce. Obsah dělicí nálevky se protřepe třikrát 30 ml směsi objemových dílů etheru R a hexanu R (1 + 3). Spojené organické vrstvy se promyjí dvakrát 10 ml vody R, vodná vrstva se odstraní. Organická vrstva se zředí směsí objemových dílů etheru R a hexanu R (1 + 3) na 100,0 ml. 20,0 ml tohoto roztoku se odpaří opatrně na vodní lázni do sucha. Zbytek se rozpustí v 10,0 ml roztoku octanu horečnatého R (5 g/l) v methanolu R a změří se absorbance (2.2.25) tohoto roztoku v maximu při 515 nm za použití methanolu R jako kontrolní tekutiny a vypočítá se obsah kaskarosidů A v procentech podle vztahu:

A .6,95m ,

v němž značí:

A - absorbanci zkoušeného roztoku při 515 nm,

m - navážku drogy v gramech.

Specifická absorbance kaskarosidů A, počítaná na základě specifické absorbance aloinu, je 180.

Změří se absorbance zkoušeného roztoku při 440 nm. Zkoušku je nutno opakovat, jestliže poměr absorbance při 515 nm k absorbanci při 440 nm je menší než 2,4.

Kaskarosidy. Vodná vrstva uchovaná pro tuto zkoušku se zředí vodou R na 50,0 ml. 20,0 ml tohoto roztoku se zpracuje výše uvedeným postupem.

Obsah hydroxyanthracenových glykosidů, vyjádřeno jako kaskarosid A, v procentech se vypočítá podle vztahu:

A . 6,95m ,

v němž značí:

A - absorbanci zkoušeného roztoku při 515 nm,

m - navážku drogy v gramech.

Specifická absorbance kaskarosidu A, počítaná na základě specifické absorbance aloinu, je 180.

Změří se absorbance zkoušeného roztoku při 440 nm. Zkoušku je nutno opakovat, jestliže poměr absorbance při 515 nm k absorbanci při 440 nm je menší než 2,7.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, chráněna před světlem.

Rhei radix [image omitted]

Reveňový kořen

Synonymum. Radix rhei

Jsou to usušené celé nebo řezané kořeny a oddenky druhu Rheum palmatum L., Rheum officinale BAJLL., kříženců obou druhů nebo jejich směs. Podzemní části jsou většinou rozřezané, zbavené stonku a zevní vrstvy kůry s postranními kořínky.

Obsahuje nejméně 2,2 % hydroxyanthracenových derivátů, počítáno jako rhein (C15H8O6; Mr 284,2), vztaženo na vysušenou drogu.

Vlastnosti

Droga charakteristického, aromatického pachu.

Makroskopický a mikroskopický popis, viz Zkoušky totožnosti A a B.

Zkoušky totožnosti

A. Droga má různý vzhled; okrouhlé plátky v průměru až 10 cm, 1 cm až 5 cm silné; kuželovité, oválné nebo ploskovypouklé kousky. Svrchní strana má bledě růžový nádech, je obvykle pokryta vrstvou hnědožlutého prášku. Tmavší, síťovitě se křížící linie jsou patrné zejména po navlhčení; vytvářejí charakteristický, mramorovaný vzhled drogy. Lom je zrnitý. Na příčném řezu je patrná úzká zevní vrstva s paprsčitými, hnědočervenými pruhy. Dřeňové paprsky kolmo protínají tmavý pruh kambia. Uprostřed je pruh drobných, hvězdicovitě uspořádaných anomálních svazků cévních. Kořen má výrazně paprsčitou strukturu.

B. Droga se upráškuje (355). Prášek je oranžový až hnědožlutý. Pozoruje se pod mikroskopem v chloralhydrátu RS. Prášek vykazuje následující charakteristické znaky: velké drúzy šťavelanu vápenatého, někdy o průměru více než 100 μm, a jejich úlomky; síťovitě ztlustlé, nezdřevnatělé cévy o průměru až 175 μm. Četné skupiny okrouhlých nebo mnohohranných, tenkostěnných parenchymatických buněk. Sklereidy a průvodní vlákna chybí.

Pozoruje se pod mikroskopem v glycerolu R 50% (V/V). Jsou patrna okrouhlá škrobová zrna s hvězdovitou trhlinou, jednotlivá nebo složená po dvou až čtyřech.

C. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy vhodného silikagelu.

Zkoušený roztok. 50 mg práškované drogy (180) se smíchá s 1 ml kyseliny chlorovodíkové R, 30 ml vody R a zahřívá se 15 min ve vodní lázni. Po ochlazení se protřepe 25 ml etheru R. Etherová vrstva se vysuší síranem sodným bezvodým R a zfiltruje se. Filtrát se odpaří do sucha, zbytek se rozpustí v 0,5 ml etheru R

Porovnávací roztok. 5 mg emodinu R se rozpustí v 5 ml etheru R

Na vrstvu se nanese odděleně do pruhů po 20 μl každého roztoku. Vyvíjí se směsí objemových dílů kyseliny mravenčí bezvodé R ethylacetatu R a etheru petrolejového R (1 + 25 + 75) po dráze 10 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 365 nm. Na chromatogramu porovnávacího roztoku je ve střední části oranžově fluoreskující skvrna (emodin). Na chromatogramu zkoušeného roztoku je skvrna odpovídající polohou a zbarvením skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku. Nad skvrnou emodinu jsou dvě oranžově fluoreskující skvrny (v pořadí vzestupné hodnoty RF - fyscion, chrysofanol) a pod skvrnou emodinu jsou další dvě oranžově fluoreskující skvrny (v pořadí sestupné hodnoty RF rhein, aloeemodin). Vrstva se postříká roztokem hydroxidu draselného R (100 g/l) v methanolu R. Všechny skvrny se zbarví červeně až fialově.

D. Asi 50 mg práškované drogy (180) se smíchá s 25 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS a zahřívá se 15 min na vodní lázni. Po ochlazení se protřepe 20 ml etheru R vodná vrstva se odstraní. Etherová vrstva se protřepe 10 ml amoniaku zředěného RS1. Vodná vrstva se zbarví červeně až fialově.

Zkoušky na čistotu

Rheum rhaponticum. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu G R.

Zkoušený roztok. 0,2 g práškované drogy (180) se smíchá s 2 ml methanolu R a vaří se 5 min pod zpětným chladičem. Po ochlazení se zfiltruje. Filtrát se použije jako zkoušený roztok.

Porovnávací roztok. 10 mg rhaponticinu R se rozpustí v 10 ml methanolu R

Na vrstvu se nanese odděleně do pruhů (nejvýše 20 mm x 3 mm) po 20 μl každého roztoku. Vyvíjí se směsí objemových dílů methanolu R a dichlormethanu R (20 + 80) po dráze 12 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a pak se postříká kyselinou fosfomolybdenovou RS. Na chromatogramu zkoušeného roztoku není v blízkosti startu modrá skvrna (rhaponticin) odpovídající polohou a zbarvením skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku.

Cizí příměsi (2.8.2). Vyhovuje požadavkům zkoušky Cizí příměsi.

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 12,0 %; 1,000 g práškované drogy (180) se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Celkový popel (2.4.16). Nejvýše 12,0 %.

Popel nerozpustný v kyselině chlorovodíkové (2.8.1). Nejvýše 2,0 %.

Stanovení obsahu

Zkouška se provádí za ochrany před světlem.

0,100 g práškované drogy (180) se ve 100ml baňce smíchá s 30,0 ml vody R, baňka se zváží a směs se zahřívá 15 min pod zpětným chladičem ve vodní lázni. Po ochlazení se přidá 50 mg hydrogenuhličitanu sodného R, zváží se, doplní se vodou R na původní hmotnost a roztok se odstředí. 10,0 ml čirého roztoku se převede do 100ml baňky se zábrusovou zátkou, přidá se 20 ml chloridu železitého RS1 a směs se zahřívá 20 min na vodní lázni pod zpětným chladičem. Pak se přidá 1 ml kyseliny chlorovodíkové R a zahřívá se dalších 20 min za častého protřepávání. Po ochlazení se směs převede do dělicí nálevky a protřepává se třikrát 25 ml etheru R, kterým byla předem promyta baňka. Spojené etherové výtřepky se promyjí dvakrát 15 ml vody R. Etherová vrstva se zfiltruje chomáčkem vaty do odměrné baňky a doplní se etherem R na 100,0 ml. 10,0 ml tohoto roztoku se opatrně odpaří na vodní lázni do sucha, zbytek se rozpustí v 10,0 ml roztoku octanu horečnatého R (5 g/l) v methanolu R. Změří se absorbance (2.2.25) tohoto roztoku v maximu při 515 nm za použití methanolu R jako kontrolní tekutiny a vypočítá se obsah hydroxyanthracenových derivátů v procentech, vyjádřeno jako rhein, podle vztahu:

A . 0,64m ,

v němž značí:

A absorbanci zkoušeného roztoku při 515 nm,

m - navážku drogy v gramech.

Specifická absorbance rheinu, počítaná na základě specifické absorbance aloinu, je 468.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.

† Riboflavini natrii phosphas[image omitted]

Sodná sůl riboflavinfosfatu

[image omitted]

C17H20N4NaO9P	Mr 478,33	CAS 130-40-5

Je to směs obsahující sodnou sůl riboflavin-5՛-hydrogenfosfatu jako hlavní složku a jiné sodné soli riboflavinmonofosfatů. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 73,0 % až 79,0 % sloučeniny C17H20N4O6 (Mr 376,37). Obsahuje proměnné množství vody.

Vlastnosti

Žlutý nebo oranžově žlutý krystalický hygroskopický prášek. Je dobře rozpustná ve vodě, velmi těžce rozpustná v lihu 96%, prakticky nerozpustná v etheru.

Zkoušky totožnosti

A. 50,0 mg se rozpustí v tlumivém roztoku fosforečnanovém o pH 7,0 a zředí se jím na 100,0 ml. 2,0 ml tohoto roztoku se zředí tlumivým roztokem fosforečnanovým o pH 7,0 na 100,0 ml. Měří se absorbance roztoku (2.2.25) při 230 nm až 350 nm; roztok vykazuje absorpční maximum při 266 nm. Specifická absorbance v maximuje 580 až 640.

B. Hodnotí se chromatogramy získané ve zkoušce Příbuzné látky, viz Zkoušky na čistotu. Hlavní pík na chromatogramu zkoušeného roztoku se polohou a přibližnou velikostí shoduje s hlavním píkem na chromatogramu porovnávacího roztoku (b).

C. Asi 10 mg se rozpustí v hydroxidu sodném zředěném RS a zředí se jím na 100 ml. 1 ml roztoku se vystaví působení ultrafialového světla při 254 nm na dobu 5 min, okyselí se na papír lakmusový modrý R dostatečným množstvím kyseliny octové R a třepe se s 2 ml dichlormethanu R; spodní vrstva vykazuje žlutou fluorescenci.

D. K 0,5 g se přidá 10 ml kyseliny dusičné R, směs se odpaří na vodní lázni do sucha a zbytek se žíhá až do odstranění uhlíku. Pak se zbytek rozpustí v 5 ml vody R a zfiltruje se. Filtrát vyhovuje zkoušce (a) na sodík a zkoušce (b) na fosforečnany (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Hodnota pH (2.2.3). 5,0 až 6,5; měří se roztok připravený rozpuštěním 0,5 g ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředěním stejným rozpouštědlem na 50 ml.

Specifická optická otáčivost (2.2.7). +38,0° až +43,0°, počítáno na vysušenou látku. Měří se roztok připravený rozpuštěním 0,300 g v 18,2 ml kyseliny chlorovodíkové RS a zředěním vodou R na 25,0 ml.

Lumiflavin. K asi 35 mg se přidá 10 ml dichlormethanu R, 5 min se protřepává a zfiltruje se. Filtrát není intenzivněji zbarven než porovnávací barevný roztok HŽ6 (2.2.2, Metoda II).

Příbuzné látky. Stanoví se kapalinovou chromatografií (2.2.29). Zkouška se provede za chránění před světlem.

Zkoušený roztok. 0,100 g se rozpustí v 50 ml vody R a zředí se mobilní fází na 100,0 ml. 8,0 ml tohoto roztoku se zředí mobilní fází na 50,0 ml.

Porovnávací roztok (a). 60,0 mg riboflavinu CRL se rozpustí v 1 ml kyseliny chlorovodíkové R a zředí se vodou R na 250,0 ml. 4,0 ml tohoto roztoku se zředí mobilní fází na 100,0 ml.

Porovnávací roztok (b). 0,100 g sodné soli riboflavinfosfatu CRL se rozpustí v 50 ml vody R a zředí se mobilní fází na 100,0 ml. 8,0 ml tohoto roztoku se zředí mobilní fází na 50,0 ml.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

• nerezové ocelové kolony délky 0,25 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem oktadecylsilanizovaným pro chromatografii R (5 μm),

• mobilní fáze, kterou je směs objemových dílů methanolu R a roztoku dihydrogenfosforečnanu sodného R (7,35 g/l) (150 + 850), s průtokovou rychlostí 2 ml/min,

• spektrofotometrického detektoru, 266 nm.

Při zaznamenání chromatogramu za předepsaných podmínek je retenční čas riboflavin-5՛-monofosfatu asi 20 min a relativní retenční časy látek jsou:

• riboflavin-3 ՛,4 ՛-difosfatu asi 0,2,

• riboflavin-3 ՛,5 ՛-difosfatu asi 0,3,

• riboflavin-4 ՛,5 ՛-difosfatu asi 0,5,

• riboflavin-3 ՛-monofosfatu asi 0,7,

• riboflavin-4 ՛-monofosfatu asi 0,9,

• riboflavin-5 ՛-monofosfatu 1,0,

• riboflavinu asi 2,0.

Nastříkne se 100 ml porovnávacího roztoku (a). Citlivost detektoru se nastaví tak, aby výška hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) byla nejméně 50 % celé stupnice zapisovače.

Nastříkne se 100 μl porovnávacího roztoku (b). Chromatogram se zaznamenává po dobu odpovídající dvojnásoku retenčního času riboflavinu-5 ՛-monofosfatu. Zkoušku lze hodnotit, jestliže rozlišení mezi píky odpovídajícími riboflavinu-4 ՛-monofosfatu a riboflavinu-5 ՛-monofosfatu je nejméně 1,5.

Nastříkne se 100 μl zkoušeného roztoku a 100 μl porovnávacího roztoku (a) a 100 μl porovnávacího roztoku (b). Vypočítá se procentuální obsah volného riboflavinu a obsah riboflavinu ve formě difosfatu z ploch píků na chromatogramu zkoušeného roztoku a z množství volného riboflavinu na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Obsah volného riboflavinu není větší než 6,0 % a obsah riboflavinu ve formě difosfatu není větší než 6,0 %, obojí počítáno na vysušenou látku.

Anorganické fosforečnany. 0,10 g se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 100 ml. K 5 ml tohoto roztoku se přidá 10 ml vody R, 5 ml tlumivého roztoku se síranem měďnatým o pH 4,0, 2 ml roztoku molybdenanu hexamonného R (30 g/l), 1 ml čerstvě připraveného roztoku obsahujícího roztok metolu R (20 g/l) a roztok disiřičitanu sodného R (50 g/l) a 1 ml roztoku kyseliny chloristé R 3% (V/V). Zředí se vodou R na 25,0 ml a měří se absorbance roztoku (2.2.25) do 15 min od jeho přípravy při 800 nm za použití kontrolního roztoku získaného při slepé zkoušce. Absorbance tohoto roztoku není větší než absorbance porovnávacího roztoku připraveného takto: k 15 ml základního roztoku fosforečnanů (5 g PO4/ml) se přidá 5 ml tlumivého roztoku se síranem měďnatým o pH 4,0,2 ml roztoku molybdenanu hexamonného R (30 g/l), 1 ml čerstvě připraveného roztoku obsahujícího roztok metolu R (20 g/l) a roztok disiřičitanu sodného R (50 g/l) a 1 ml roztoku kyseliny chloristé R 3% (V/V). Zředí se vodou R na 25,0 ml (1,5 %).

Těžké kovy (2.4.8). Ke 2,0 g se v křemenném kelímku po kapkách přidají 2 ml kyseliny dusičné R a 0,25 ml kyseliny sírové R. Opatrně se zahřívá do vzniku bílých par a vyžíhá se. Ochlazený zbytek se extrahuje dvakrát po 2 ml kyseliny chlorovodíkové R a spojené extrakty se odpaří do sucha. Odparek se rozpustí ve 2 ml kyseliny octové zředěné RS a zředí se vodou R na 20 ml. 12 ml tohoto roztoku vyhovuje limitní zkoušce A na těžké kovy (10 μg/g). Porovnávací roztok se připraví za použití 10 ml základního roztoku olova (1 g Pb/ml).

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 8,0 %; 1,000 g se suší 5 h v sušárně při 100 °C až 105 °C a tlaku nepřevyšujícím 0,7 kPa.

Stanovení obsahu

Zkouška se provede za chránění před světlem. 0,100 g se rozpustí ve 150 ml vody R, přidají se 2 ml kyseliny octové ledové R a zředí se vodou R na 1000,0 ml. K 10,0 ml se přidá 3,5 ml roztoku octanu sodného R (14 g/l) a zředí se vodou R na 50,0 ml. Měří se absorbance (2.2.25) v maximu při 444 nm.

Obsah C17H20N4O6 se vypočítá za použití specifické absorbance, která má hodnotu 328. Uchovávání

Ve vzduchotěsných obalech, chráněna před světlem.

Separandum.

Nečistoty

[image omitted]

A. R = H; R^1 = R^2 = PO3H2: riboflavin-3',4'-bis(dihydrogenfosfat),

B. R^1 = H; R = R^2 = PO3H2: riboflavin-3',5'-bis(dihydrogenfosfat),

C. R^2 = H; R = R^1 = PO3H2: riboflavin-4',5'-bis(dihydrogenfosfat),

D. R = R1 = R^2 = H: riboflavin,

[image omitted]

E. lumiflavin.

† Riboflavinum [image omitted]

Riboflavin

Synonymum. Vitamin B2

[image omitted]

C17H20N4O6	r 376,37	CAS 83-88-5

Je to 7,8-dimethyl-10-[(2S,3S,4R)-2,3,4,5-tetrahydroxypentyl]-3H,10H-benzopteridin-2,4-dion. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 98,0 % až 101,0 % sloučeniny C17H20N4O6.

Vlastnosti

Žlutý nebo oranžově žlutý krystalický prášek. Je velmi těžce rozpustný ve vodě, prakticky nerozpustný v lihu 96% a v etheru. Je rozpustnější v roztoku chloridu sodného (9 g/l) než ve vodě. Roztoky se rozkládají působením světla, zvláště v přítomnosti alkálií.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: B.

Alternativní sestava zkoušek: A a C, viz Obecné zásady (1.2).

A. Zkouška Specifická optická otáčivost, viz Zkoušky na čistotu, je zároveň zkouškou totožnosti.

B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem riboflavinu CRL.

C. 1 mg se rozpustí ve 100 ml vody R. Roztok vykazuje v procházejícím světle slabě zelenožluté zbarvení a v odraženém světle intenzivní žlutozelenou fluorescenci, která mizí po přidání minerálních kyselin nebo alkálií.

Zkoušky na čistotu

Kysele nebo zásaditě reagující látky. K 0,5 g se přidá 25 ml vody R, 2 min se vaří a po chlazení se zfiltruje. K 10 ml filtrátu se přidá 0,05 ml fenolftaleinu RS1 a 0,4 ml hydroxidu sodného 0,01 mol/l VS; roztok je oranžový. Přidá se 0,5 ml kyseliny chlorovodíkové 0,01 mol/l VS; roztok je žlutý. Přidá se 0,15 ml červeně methylové RS; roztok je oranžový.

Specifická optická otáčivost (2.2.7). -115° až -135°, počítáno na vysušenou látku. Měří se roztok do 30 min po přípravě připravený takto: 50,0 mg se rozpustí v hydroxidu sodném 0,05 mol/l RS prostém uhličitanů a zředí se stejným rozpouštědlem na 10,0 ml.

Absorbance (2.2.25). Konečný roztok získaný ve zkoušce Stanovení obsahu se zředí stejným objemovým dílem vody R. Roztok vykazuje čtyři maxima, při 223 nm, 267 nm, 373 nm, 444 nm. Poměr absorbance zjištěné v maximu při 373 nm k absorbanci zjištěné při 267 nm je 0,31 až 0,33 a poměr absorbance zjištěné v maximu při 444 nm k absorbanci zjištěné při 267 nm je 0,36 až 0,39.

Lumiflavin. K 25 mg se přidá 10 ml chloroformu R, 5 min se protřepává a zfiltruje se. Filtrát není intenzivněji zbarven než porovnávací barevný roztok HŽ6 (2.2.2, Metoda II).

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 1,5 %; 1,000 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se se zbytkem získaným ve zkoušce Ztráta sušením.

Stanovení obsahu

Zkouška se provede za chránění před světlem. 65,0 mg se suspenduje v 500ml hnědé odměrné baňce v 5 ml vody R tak, aby látka byla úplně smáčena, a rozpustí se v 5 ml hydroxidu sodného zředěného RS. Po úplném rozpuštění se přidá 100 ml vody R, 2,5 ml kyseliny octové ledové R a zředí se vodou R na 500,0 ml. K 20,0 ml tohoto roztoku se v 200ml hnědé odměrné baňce přidá 3,5 ml roztoku octanu sodného R (14 g/l) a zředí se vodou R na 200,0 ml. Měří se absorbance (2.2.25) v maximu při 444 nm.

Obsah C17H20N4O6 se vypočítá za použití specifické absorbance, která má hodnotu 328.

Uchovávání

Ve vzduchotěsných obalech, chráněn před světlem.

Separandum.

Ricini oleum [image omitted]

Ricinový olej

Synonymum. Oleum ricini

CAS 8001-79-4

Je to hustý olej získaný lisováním za studena ze semen druhu Ricinus communis L.

Vlastnosti

Čirá téměř bezbarvá nebo slabě žlutá viskózní kapalina, chuti zpočátku jemné, později štiplavé. Je dobře rozpustný v etheru, těžce rozpustný v etheru petrolejovém, mísitelný s lihem 96% a s kyselinou octovou ledovou.

Zkoušky na čistotu

Index lomu (2.2.6). 1,477 až 1,481.

Relativní hustota (2.2.5). 0,952 až 0,965.

Optická otáčivost (2.2.7). +3,5° až +6,0°.

Absorbance (2.2.25). 1,0 g se smíchá s lihem 96% R a zředí se jím na 100,0 ml. Roztok vykazuje maximum při (269 ± 1) nm. Specifická absorbance v maximu je nejvýše 1,0.

Číslo kyselosti (2.5.1). Nejvýše 2,0; 5,00 g se rozpustí v 25 ml předepsané směsi rozpouštědel.

Číslo hydroxylové (2.5.3, Metoda A). Nejméně 150,0.

Číslo jodové (2.5.4). 82 až 90.

Číslo peroxidové (2.5.5). Nejvýše 5,0.

Číslo zmýdelnění (2.5.6). 176 až 187, stanoví se s 2,00 g zkoušené látky.

Nezmýdelnitelné látky (2.5.7). Nejvýše 0,8 %; stanoví se s 5,00 g zkoušené látky.

Cizí tuky.

• a) 2 ml se smíchají s 8 ml lihu 96% R. Roztok je čirý (2.2.1).

• b) 10,0 ml se protřepe s 20,0 ml etheru petrolejového R. Spodní vrstva má po oddělení objem nejméně 16,0 ml.

Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Jestliže je látka určena k výrobě parenterálních přípravků, nejvýše 0,3 %, stanoví se s 3,000 g zkoušené látky.

Uchovávání

V dobře uzavřených, zcela naplněných obalech, chráněn před světlem, v chladu.

Označování

V označení na obalu se uvede:

• název a množství případně přidaného antioxidantu,

• zda je látka vhodná k výrobě parenterálních přípravků.

† Rifampicinum [image omitted]

Rifampicin

[image omitted]

C43H58N4O12	r 822,95	CAS 13292-6-1

Je to (12Z,14E,24E)-(2S,16S,17S,18R,19R,20R,21S,22R,23S)-5,6,9,17,19-pentahydxoxy-23-methoxy-2,4,12,16,18,20,22-heptamethyl-8-[N-(4-methyl-1-piperazinyl)formimidoyl]-1,11-dioxo-2,7-[epoxy(1,11,13-pentadekatrien)imino]-1,2-dihydronafto[2,1-b]furan-21-yl-acetat, polosyntetické antibiotikum, získané z rifamycinu SV. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 97,0 % až 102,0 % sloučeniny C43H58N4O12.

Vlastnosti

Červenohnědý nebo hnědočervený krystalický prášek. Je těžce rozpustný ve vodě, dobře rozpustný v methanolu, těžce rozpustný v acetonu, v etheru a v lihu 96%.

Zkoušky totožnosti

A. 50 mg se rozpustí v 50 ml methanolu R. 1 ml tohoto roztoku se zředí tlumivým roztokem fosforečnanovým o pH 7,4 na 50 ml. Měří se absorbance tohoto roztoku při 220 nm až 500 nm (2.2.25); roztok vykazuje čtyři absorpční maxima, při 237 nm, 254 nm, 334 nm a 475 nm. Poměr absorbance naměřené v maximu při 334 nm k absorbanci naměřené v maximu při 475 nm je asi 1,75.

B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem rifampicinu CRL. Zkouší se jako pasta v parafinu tekutém R.

C. 25 mg se suspenduje v 25 ml vody R, 5 min se protřepává a zfiltruje. K 5 ml filtrátu se přidá 1 ml roztoku peroxodisíranu diamonného R (100 g/l) v tlumivém roztoku fosforečnanovém o pH 7,4 a několik minut se třepe. Zbarvení roztoku se mění z oranžově žlutého na fialově červené a netvoří se žádná sraženina.

Zkoušky na čistotu

Hodnota pH (2.2.3). 4,5 až 6,5. Měří se suspenze (10 g/l) ve vodě prosté oxidu uhličitého R.

Příbuzné látky. Stanoví se kapalinovou chromatografií (2.2.29).

Směs rozpouštědel. Smíchají se objemové díly roztoku kyseliny citronové R (210,1 g/l), roztoku dihydrogenfosforečnanu draselného R (136,1 g/l), roztoku hydrogenfosforečnanu draselného R (174,2 g/l), acetonitrilu R a vody R (10 + 23 + 77 + 250 + 640).

Zkoušený a porovnávací roztok se připraví bezprostředně před použitím.

Zkoušený roztok. 20,0 mg se rozpustí v acetonitrilu R a zředí se jím na 10,0 ml. 5,0 ml tohoto roztoku se zředí směsí rozpouštěděl na 50,0 ml.

Porovnávací roztok. 20,0 mg chinonu rifampicinu CRL se rozpustí v acetonitrilu R a zředí se jím na 100,0 ml. K 1,0 ml tohoto roztoku se přidá 1,0 ml zkoušeného roztoku a zředí se směsí rozpouštědel na 100,0 ml.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

• nerezové ocelové kolony délky 0,12 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem oktylsilanizovaným pro chromatografii R (5 μm),

• mobilní fáze, která je směsí objemových dílů acetonitrilu R a roztoku obsahujícího kyselinu fosforečnou R 0,1 % (V/V), chloristan sodný R (1,9 g/l), kyselinu citronovou R (5,9 g/l) a dihydrogenfosforečnan draselný R (20,9 g/l) (35 + 65), s průtokovou rychlostí 1,5 ml/min,

• spektrofotometrického detektoru, 254 nm,

• injektorové smyčky, 20 μl.

Nastříkne se porovnávací roztok a nastaví se citlivost detektoru tak, aby výška dvou hlavních píků nebyla menší než 50 % celé stupnice zapisovače. Zkoušku lze hodnotit, jestliže rozlišení mezi dvěma hlavními píky není menší než 4,0. Podle potřeby se upraví obsah acetonitrilu v mobilní fázi. Nastříkne se zkoušený roztok a chromatogram se zaznamenává po dobu odpovídající nejméně dvojnásobku retenčního času rifampicinu: plocha píku odpovídajícího chinonu rifampicinu není větší než 1,5násobek plochy odpovídajícího píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (1,5 %); plocha žádného píku, kromě hlavního píku a píku odpovídajícího chinonu rifampicinu, není větší než plocha píku rifampicinu na chromatogramu porovnávacího roztoku (1,0 %) a součet ploch všech těchto píků není větší než 3,5násobek plochy píku rifampicinu na chromatogramu porovnávacího roztoku (3,5 %). Nepřihlíží se k píkům rozpouštědel a k píkům, jejichž plocha je menší než 0,05násobek píku rifampicinu na chromatogramu porovnávacího roztoku.

Těžké kovy (2.4.8). 1,0 g vyhovuje limitní zkoušce C na těžké kovy (20 μg/g). Porovnávací roztok se připraví za použití 2 ml základního roztoku olova (10 g Pb/ml).

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 1,0 %; 1,000 g se suší 4 h při 80 °C a při tlaku nepřevyšujícím 670 Pa.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 2,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

0,100 g se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 100,0 ml. 2,0 ml tohoto roztoku se zředí tlumivým roztokem fosforečnanovým o pH 7,4 na 100,0 ml. Změří se absorbance (2.2.25) v maximu při 475 nm za použití tlumivého roztoku fosforečnanového o pH 7,4 jako kontrolního roztoku.

Vypočítá se obsah C43H58N4O12; specifická absorbance je 187.

Uchovávání

Ve vzduchotěsných obalech pod dusíkem, chráněn před světlem a za teploty nepřevyšující 25 °C.

Separandum.

Nečistoty

A. chinon rifampicinu,

B. N-oxid rifampicinu.

† Rifamycinum natricum [image omitted]

Sodná sůl rifamycinu

[image omitted]

C37H46NNaO12	r 719,76	CAS 15105-92-7

Je to (12Z,14E,24E)-(2S,16S,17S,18R,19R,20R,21S,22R,23S)-21-acetoxy-1,2-dihydro-6,9,17,19--tetrahydroxy-23-methoxy-2,4,12,16,18,20,22-heptamethyl-1,11-dioxo-2,7-(epoxypentadeka-[1,11,13]trienimino)nafto[2,1-b]furan-5-olat sodný; monosodná sůl rifamycinu SV, získaná chemickou přeměnou rifamycinu B, který se tvoří při růstu určitých kmenů mikroorganismu Amycolatopsis mediterranei. Rifamycin SV se může také získat přímo z určitých mutantů Streptomyces mediterranei. Účinnost je nejméně 900 m.j. v miligramu, počítáno na bezvodou látku.

Výroba

Vyrábí se metodami umožňujícími snížit nebo odstranit hypotenzivní látky. Použitý výrobní postup se validuje, aby se prokázalo, že látka, bude-li zkoušena, vyhoví následující zkoušce:

Zkouška na neškodnost (2.6.9). Každé myši se vstříknou 4 mg rozpuštěné v 0,5 ml vody na injekci R.

Vlastnosti

Jemný nebo slabě zrnitý červený prášek. Je dobře rozpustná ve vodě, snadno rozpustná v ethanolu, prakticky nerozpustná v etheru.

Zkoušky totožnosti

A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem sodné soli rifamycinu CRL. Měří se tablety látek s bromidem draselným R

B. Vyhovuje zkoušce (a) na sodík (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Hodnota pH (2.2.3). 6,5 až 8,0. Měří se následující roztok: 0,5 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředí se jí na 10 ml.

Absorbance (2.2.25). 20,0 mg se rozpustí v 5 ml methanolu R a zředí se na 100,0 ml čerstvě připraveným tlumivým roztokem fosforečnanovým o pH 7,0 (1), do něhož byla bezprostředně před použitím přidána kyselina askorbová R (1 g/l). 5,0 ml tohoto roztoku se zředí stejným tlumivým roztokem s kyselinou askorbovou na 50,0 ml a nechá se 30 min stát. Roztok vykazuje absorpční maximum při 445 nm. Specifická absorbance v maximu je 190 až 210, počítáno na bezvodou látku.

Rifamycin B, rifamycin S a jiné příbuzné látky. Stanoví se kapalinovou chromatografií (2.2.29). Roztoky se připraví bezprostředně před použitím.

Zkoušený roztok. 50,0 mg se rozpustí ve směsi stejných objemových dílů roztoku dihydrogenfosforečnanu sodného R (3,9 g/l), jehož pH bylo upraveno kyselinou fosforečnou R na hodnotu 3,0, a acetonitrilu R a zředí se touto směsí na 50,0 ml.

Porovnávací roztok (a). 10,0 mg rifamycinu B CRL a 40,0 mg rifamycinu S CRL se rozpustí ve směsi stejných objemových dílů roztoku dihydrogenfosforečnanu sodného R (3,9 g/l), jehož pH bylo upraveno kyselinou fosforečnou R na hodnotu 3,0, a acetonitrilu R a zředí se touto směsí na 200,0 ml. 5,0 ml tohoto roztoku se zředí stejnou směsí na 50,0 ml.

Porovnávací roztok (b). 25 mg zkoušené látky a 8 mg rifamycinu S CRL se rozpustí ve směsi stejných objemových dílů roztoku dihydrogenfosforečnanu sodného R (3,9 g/l), jehož pH bylo upraveno kyselinou fosforečnou R na hodnotu 3,0, a acetonitrilu R a zředí se touto směsí na 250,0 ml.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

• nerezové ocelové kolony délky 0,25 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem oktadecylsilanizovaným pro chromatografii R (5 μm),

• mobilní fáze s průtokovou rychlostí 1 ml/min, která je směsí následujících roztoků připravených a uchovávaných při teplotě nejméně 20 °C:

• mobilní fáze A smíchá se 10 objemových dílů acetonitrilu R a 90 objemových dílů roztoku dihydrogenfosforečnanu sodného R (3,9 g/l), jehož pH bylo upraveno hydroxidem sodným zředěným RS na hodnotu 7,5,

• mobilní fáze B - smíchá se 70 objemových dílů acetonitrilu R a 30 objemových dílů roztoku dihydrogenfosforečnanu sodného R (3,9 g/l), jehož pH bylo upraveno hydroxidem sodným zředěným RS na hodnotu 7,5,

Čas (min)	Mobilní fáze A % (V/V)	Mobilní fáze B % (V/V)	Poznámky
0 - 40	80 → 20	20 → 80	lineární gradient
40 - 45	20	80	izokraticky
45 - 47	20 → 80	80 → 20	lineární gradient
47 - 55	80	20	znovuustalování

• spektrofotometrického detektoru, 254 nm,

• injektorové smyčky, 20 μl.

Nastříkne se porovnávací roztok (a). Při zaznamenání chromatogramu za předepsaných podmínek se látky eluují v následujícím pořadí: rifamycin B, rifamycin SV, rifamycin S. Nastříkne se porovnávací roztok (b). Nastaví se citlivost systému tak, aby výška píku rifamycinu S na získaném chromatogramu byla nejméně 50 % celé stupnice zapisovače. Zkoušku lze hodnotit, jestliže rozlišení mezi píky rifamycinu SV a rifamycinu S je nejméně 5,0. Nastříkne se zkoušený roztok a porovnávací roztok (a). Na chromatogramu zkoušeného roztoku není plocha žádného píku odpovídajícího rifamycinu B větší než plocha píku rifamycinu B na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (0,5 %); plocha žádného píku odpovídajícího rifamycinu S není větší než plocha píku rifamycinu S na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (2 %); součet ploch všech píků, kromě hlavního píku a píků rifamycinu B a rifamycinu S, není větší než plocha píku rifamycinu S na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (2 %). Nepřihlíží se k píkům, jejichž plocha je menší než 0,05násobek plochy píku rifamycinu S na chromatogramu porovnávacího roztoku (a).

Těžké kovy (2.4.8). 2,0 g vyhovují limitní zkoušce C na těžké kovy (10 μg/g). Porovnávací roztok se připraví za použití 2 ml základního roztoku olova (10 g Pb/ml).

Voda, semimikrostanovení (2.5.12). 12,0 % až 17,0 %; stanoví se s 0,200 g zkoušené látky.

Sterilita (2.6.1). Pokud je látka určena k výrobě parenterálních přípravků bez dalšího vhodného sterilizačního postupu, vyhovuje zkoušce na sterilitu.

Bakteriální endotoxiny (2.6.14). Pokud je látka určena k výrobě parenterálních přípravků bez dalšího postupu odstraňujícího bakteriální endotoxiny, vyhovuje zkoušce na bakteriální endotoxiny, obsahuje-li nejvýše 0,50 m.j. endotoxinu v miligramu.

Stanovení účinnosti

Provede se mikrobiologické stanovení účinnosti antibiotik (2.7.2).

Uchovávání

Ve vzduchotěsných obalech, chráněn před světlem, při teplotě 2 °C až 8 °C. Pokud je látka sterilní, uchovává se ve sterilních vzduchotěsných zabezpečených obalech.

Separandum.

Označování

V označení na obalu se uvede:

• zda je látka sterilní,

• zda je látka prostá bakteriálních endotoxinů.

Nečistoty

[image omitted]

A. rifamycin B: R = -O-CH2-COOH; R ՛ = -OH,

B. rifamycin S: R = =O; R ՛ = =O,

C. rifamycin O: R = -O-CO-CH2-O-; R ՛ = =O.

Rosmarini etheroleum [image omitted]

Rozmarýnová silice

Synonyma. Rosmarini aetheroleum, Oleum rosmarini

Je to silice získaná z čerstvých listů druhu Rosmarinus officinalis L. destilací s vodní parou. Obsahuje 10,0 % až 15,0 % volného i vázaného bomeolu, počítáno jako bomeol (C10H18O; Mr 154,25).

Vlastnosti

Bezbarvá až nažloutlá čirá kapalina, charakteristického pachu a aromaticky hořké chuti. Je velmi těžce rozpustná ve vodě, mísitelná s ethanolem, s etherem a s mastnými oleji.

Zkoušky totožnosti

Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu G R.

Zkoušený roztok. 0,1 g se rozpustí v lihu 96% R a zředí se jím na 10 ml.

Porovnávací roztok. 5 mg bomeolu R, 5 mg bornylacetatu R a 20 mg cineolu R se rozpustí v lihu 96% R a zředí se jím na 10 ml.

Na vrstvu se nanese odděleně po 10 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů ethylacetatu R a toluenu R (5 + 95) po dráze 12 cm. Vrstva se usuší volně na vzduchu, postříká se anisaldehydem RS a suší se 5 min až 10 min při 100 °C až 105 °C. Hlavní skvrny na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídají polohou a zbarvením skvrnám na chromatogramu porovnávacího roztoku. Na chromatogramu zkoušeného roztoku mohou být i další méně intenzivní skvrny.

Zkoušky na čistotu

Hustota (2.2.5). 0,893 až 0,917 g/ml.

Index lomu (2.2.6). 1,466 až 1,474.

Optická otáčivost (2.2.7). -5° až +15°.

Číslo kyselosti (2.5.1). Nejvýše 1,0; 5,0 g se rozpustí v 50 ml předepsané směsi rozpouštědel.

Voda v silicích (2.8.5). Vyhovuje požadavkům zkoušky Voda v silicích.

Mastné oleje a zpryskyřičnatělé silice (2.8.7). Vyhovuje požadavkům zkoušky Mastné oleje a zpryskyřičnatělé silice v silicích.

Pach a chuť silic (2.8.8). Vyhovuje požadavkům zkoušky Pach a chuť silic.

Zbytek po odpaření silic (2.8.9). Nejvýše 0,150 g.

Rozpustnost v lihu (2.8.10). Je rozpustná v jednom objemovém dílu lihu A 90% (V/V).

Stanovení obsahu

5,0 ml se smíchá v acetylační baňce se 7,5 ml acetanhydridu R a 1,0 g octanu sodného bezvodého R a vaří se 2 h. Pak se přidá 20,0 ml vody R a zahřívá se 15 min na vodní lázni pod zpětným chladičem za častého protřepávání. Po ochlazení se acetylovaná silice převede do dělicí nálevky, vodná vrstva se odstraní. Acetylovaná silice se protřepává vodou R, až vodná vrstva reaguje na navlhčený papír lakmusový modrý R jen slabě kysele, vodná vrstva se vždy odstraní. Acetylovaná silice se vysuší síranem sodným bezvodým R a zfiltruje se. 1,500 g acetylované silice se smíchá se 3 ml lihu 96% R a 0,1 ml fenolftaleinu RS a po kapkách se přidává hydroxid draselný v lihu 0,5 mol/l VS do trvalého zbarvení. Pak se přidá 20,0 ml hydroxidu draselného v lihu 0,5 mol/l VS a vaří se 2 h pod zpětným chladičem. Po ochlazení se přidá 0,5 ml fenolftaleinu RS a titruje se kyselinou chlorovodíkovou 0,5 mol/l VS do změny zbarvení. Provede se slepá zkouška.

Obsah acetylovatelných složek v procentech, vyjádřeno jako geraniol (C10H18O), se vypočítá podle vzorce:

x=a.7,712m-a.0,021,

v němž značí:

a -	rozdíl spotřeb hydroxidu draselného v lihu 0,5 mol/l VS ve zkoušce a slepé zkoušce v mililitrech,
m -	navážku acetylované silice v gramech.

Uchovávání

Ve zcela naplněných vzduchotěsných obalech, chráněna před světlem.

† Roxithromycinum [image omitted]

Roxithromycin

[image omitted]

C41H76N2O15	r 837,06	CAS 80214-83-1

Je to (3R,4S,5S,6R,7R,9R,11S,12R,13S,14R)-4-[(2,6-dideoxy-3-C,3-O-dimethyl-α-L-ribo-hexa-pyranosyl)oxy]-14-ethyl-7,12,13-trihydroxy-10-{(E)-[(2-methoxyethoxy)methoxy]imino}-3,5,7,9,11,13-hexamethyl-6-[(3,4,6-trideoxy-3-dimethylamino-β-D-xylo-hexopyranosyl)-oxy]oxacyklotetradekan-2-on. Počítáno na bezvodou látku prostou rozpouštědla, obsahuje 97,0 % až 101,0 % sloučeniny C41H76N2O15.

Vlastnosti

Bílý krystalický prášek. Je velmi těžce rozpustný ve vodě, snadno rozpustný v acetonu, v lihu 96% a v dichlormethanu. Je těžce rozpustný ve zředěné kyselině chlorovodíkové.

Je polymorfní.

Zkoušky totožnosti

A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem roxithromycinu CRL. Pokud se získaná spektra liší, zaznamenají se nová spektra roztoků zkoušené látky a referenční látky (90 g/l) v dichlormethanu R.

B. Hodnotí se chromatogramy získané ve zkoušce Stanovení obsahu. Retenční čas a velikost hlavního píku na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) se přibližně shoduje s retenčním časem a velikostí hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (a).

Zkoušky na čistotu

Vzhled roztoku. 0,2 g se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 20 ml. Roztok je čirý (2.2.1) a bezbarvý (2.2.2, Metoda II).

Specifická optická otáčivost (2.2.7). -93 ° až -96°, počítáno na bezvodou látku prostou rozpouštědel; měří se roztok připravený rozpuštěním 0,500 g v acetonu R a zředěním stejným rozpouštědlem na 50,0 ml.

Příbuzné látky. Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29), jak je popsáno ve zkoušce Stanovení obsahu, za použití mobilní fáze, která je směsí následujících roztoků:

• mobilní fáze A - k 510 ml vody R se přidá 200 ml roztoku dihydrogenfosforečnanu amonného R (170 g/l). Hodnota pH se upraví na 5,3 hydroxidem sodným zředěným RS a přidá se 315 ml acetonitrilu R.

• mobilní fáze B - směs objemových dílů vody R a acetonitrilu R (300 + 700).

Průtoková rychlost je 1 ml/min.

Gradientový program:

Čas (min)	Mobilní fáze A % (V/V)	Mobilní fáze B % (V/V)	Poznámky
	100	0	ustalování
0 - 38	100	0	izokraticky
38 - 39	100 → 90	0 - 10	lineární gradient
39 - 80	90	10	izokraticky

Před každou analýzou se kolona promývá do ustavení rovnováhy mobilní fází A nejméně 20 min.

Při zaznamenání chromatogramů za předepsaných podmínek jsou retenční časy N-demethylroxithromycinu 15 min až 17 min a roxithromycinu 20 min až 22 min. Nastříkne se 20 μl porovnávacího roztoku (c). Zkoušku lze hodnotit, jestliže rozlišení mezi pikem N-demethylroxithromycinu a píkem roxithromycinu je nejméně 6 a faktor symetrie píku roxithromycinu je nejvýše 1,5. Je-li třeba, upraví se průtok mobilní fáze.

Nastříkne se 20 μl zkoušeného roztoku (a) a 20 μl porovnávacího roztoku (b). Na chromatogramu zkoušeného roztoku (a) plocha žádného píku, kromě hlavního píku, není větší než plocha hlavního píku na chromatogramů porovnávacího roztoku (b) (0,5 %) a součet ploch všech píků, kromě hlavního píku, není větší než 6násobek plochy hlavního píku na chromatogramů porovnávacího roztoku (b) (3,0 %). Nepřihlíží se k píkům, jejichž plocha je menší než 0,lnásobek plochy hlavního píku na chromatogramů porovnávacího roztoku (b).

Ethanol a toluen. Nejvýše 0,2 % ethanolu a 0,1 % toluenu; provede se zkouška na zbytková rozpouštědla (2.4.24).

Těžké kovy (2.4.8). 2,0 g se rozpustí ve směsi objemových dílů vody R a acetonu R(15 + 85)a zředí stejnou směsí na 20 ml. 12 ml tohoto roztoku vyhovuje limitní zkoušce B na těžké kovy (10 μg/g). Porovnávací roztok se připraví za použití porovnávacího roztoku olova (1 μg/ml) získaného zředěním základního roztoku olova (100 g Pb/ml) směsí objemových dílů vody R a acetonu R(15+85).

Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Nejvýše 3,0 %; stanoví se s 0,200 g zkoušené látky.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29).

Zkoušený roztok (a). 40,0 mg se rozpustí v mobilní fázi A a zředí se jí na 10,0 ml.

Zkoušený roztok (b). 5,0 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí mobilní fází A na 10,0 ml.

Porovnávací roztok (a). 20,0 mg se rozpustí v mobilní fázi A a zředí se jí na 10,0 ml.

Porovnávací roztok (b). 1,0 ml porovnávacího roztoku (a) se zředí mobilní fází A na 100,0 ml.

Porovnávací roztok (c). 5,0 mg roxithromycinu CEL a 5,0 mg N-demethylroxithromycinu CRL se rozpustí v mobilní fázi A a zředí se jí na 50,0 ml.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

• nerezové ocelové kolony délky 0,25 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem oktadecylsilanizovaným pro chromatografii R (5 μm),

• mobilní fáze, která je směsí 510 ml vody R, 200 ml roztoku dihydrogenfosforečnanu amonného R (170 g/l), jehož hodnota pH se upraví na 5,3 hydroxidem sodným zředěným RS, a 315 ml acetonitrilu R Průtoková rychlost je 1,5 ml/min,

• spektrofotometrického detektoru, 205 nm.

Při zaznamenání chromatogramů za předepsaných podmínek jsou retenční časy N-demethylroxithromycinu 7 min až 10 min a roxithromycinu 10 min až 13 min. Nastříkne se 20 μl porovnávacího roztoku (c). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramů porovnávacího roztoku (c) je rozlišení mezi píkem N-demethylroxithromycinu a píkem roxithromycinu nejméně 6,0 a faktor symetrie píku roxithromycinu je nejvýše 1,5.

Je-li třeba, upraví se průtok mobilní fáze. Nastříkne se odděleně zkoušený roztok (b) a porovnávací roztok (a).

Uchovávání

Ve vzduchotěsných obalech.

Separandum.

Nečistoty

[image omitted]

A. erythromycin A,

[image omitted]

B. 4-O-de(2,6-dideoxy-3C,3-O-dimethyl-α-ribo-hexopyranosyl)-erythromycin-10-(E)-{O-[(2methoxyethoxy)methyl]oxim},

[image omitted]

C. erythromycin-10-(E)-oxim,

[image omitted]

D. erythromycin-10-(Z)-{[(2-methoxyethoxy)methyl]oxim},

[image omitted]

E. 3-O-demethylerythromycin(roxithromycin C)-10-(E)- {O-[(2-methoxyethoxy)methyl]oxim},

[image omitted]

F. N-demethylerythromycin-10-(E)-{O-{[(2-methoxyethoxy)methyl]oxim},

[image omitted]

G. erythromycin-10-(E)-{O-[(2-methoxyethoxy)methoxy]methyl]oxim},

[image omitted]

H. 13-deoxyerythromycin(roxithromycin B)-10-(E)-{O-[(2-methoxyethoxy)methyl]oxim},

[image omitted]

I. 2´-O-[(2-methoxyethoxy)methyl]erythromycin-10-(E)-[(2-methoxyethoxy)methyl]oxim.

Saccharinum [image omitted]

Sacharin

[image omitted]

C7H5NO3S	Mr 183,18	CAS 81-07-2

Je to 1,1-dioxid 1,2-benzothiazol-3(2H)-3-onu. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 98,0 % až 101,0 % sloučeniny C7H5HNO3S.

Vlastnosti

Bílý krystalický prášek nebo bezbarvé krystaly. Je mírně rozpustný ve vroucí vodě a v lihu 96%, těžce rozpustný ve studené vodě a v etheru. Rozpouští se ve zředěných roztocích alkalických hydroxidů a uhličitanů.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: C.

Alternativní sestava zkoušek: A, B, D a E, viz Obecné zásady (1.2).

A. Nasycený roztok připravený bez zahřívání zbarví papír lakmusový modrý R červeně.

B. Teplota tání (2.2.14). 226 °C až 230 °C.

C. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) tablety zkoušené látky se shoduje se spektrem tablety sochařinu CRL.

D. Asi 10 mg se smíchá s asi 10 mg resorcinolu R, přidá se 0,25 ml kyseliny sírové R a opatrně se zahřívá nad plamenem, až se směs zbarví tmavě zeleně. Po vychladnutí se přidá 10 ml vody R a hydroxid sodný zředěný RS do zásadité reakce; vzniká intenzivní zelená fluorescence.

E. K 0,2 g se přidá 1,5 ml hydroxidu sodného zředěného RS, odpaří se do sucha a opatrně se zahřívá, dokud směs neroztaje (nemá zuhelnatět). Nechá se vychladnout, tavenina se rozpustí v asi 5 ml vody R, přidá se kyselina chlorovodíková zředěná RS do slabě kyselé reakce, a pokud je třeba, zfiltruje se. K filtrátu se přidá 0,2 ml chloridu železitého RS2; vzniká fialové zbarvení.

Zkoušky na čistotu

Roztok S. 5,0 g se rozpustí ve 20 ml roztoku octanu sodného R (200 g/l) a zředí se jím na 25 ml.

Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a bezbarvý (2.2.2, Metoda II).

2-a 4-Toluensulfonamidy. Provede se plynová chromatografie (2.2.28) za použití kofeinu R jako vnitřního standardu.

Roztok vnitřního standardu. 25 mg kofeinu R se rozpustí v dichlormethanu R a zředí se jím na 100 ml.

Zkoušený roztok. 10,0 g se suspenduje ve 20 ml vody R a rozpustí se přidáním 5 ml až 6 ml hydroxidu sodného koncentrovaného RS. Pokud je třeba, upraví se pH hydroxidem sodným 1 mol/l RS nebo kyselinou chlorovodíkovou 1 mol/l RS na hodnotu 7 až 8 a zředí se vodou R na 50 ml. Protřepe se čtyřikrát 50 ml dichlormethanu R. Organické vrstvy se spojí, vysuší se síranem sodným bezvodým R a zfiltrují se. Filtr a síran sodný se promyjí 10 ml dichlormethanu R a promývací tekutina se přidá k filtrátu. Filtrát se odpaří téměř do sucha ve vodní lázni, jejíž teplota nepřevyšuje 40 °C. Použitím malého množství dichlormethanu R se odparek kvantitativně převede do vhodné 10ml zkumavky, odpaří se do sucha proudem dusíku a odparek se rozpustí v 1,0 ml roztoku vnitřního standardu.

Kontrolní roztok. 200 ml dichlormethanu R se odpaří do sucha ve vodní lázni, jejíž teplota nepřevyšuje 40 °C. Zbytek se rozpustí v 1 ml dichlormethanu R.