Vyhláška Ministerstva zdravotnictví, kterou se stanoví požadavky na jakost, postup při přípravě, zkoušení, uchovávání a dávkování léčiv (Český lékopis 1997)

Na vrstvu se nanese do pruhu (20 mm x 3 mm) 20 μl zkoušeného roztoku. Vyvíjí se směsí objemových dílů vody R, methanolu, R a ethylacetatu R (8 + 15 + 77) po dráze 12 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a pak se postříká zkoumadlem vanilinovým R a suší se 5 min až 10 min při 100 °C až 105 °C. Na chromatogramu jsou patrné intenzivně fialové až tmavě modré skvrny (foliamenthin, menthiafolin a dehydrofoliamenthin); na chromatogramu mohou být patrné další skvrny.

Zkoušky na čistotu

Cizí příměsi (2.8.2). Nejvýše 2 %. Nejvýše 7 % jinak zbarvené drogy a nejvýše 3 % jiných částí matečné rostliny.

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 12,0 %; 2,000 g práškované drogy (355) se suší 2 h v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Celkový popel (2.4.16). Nejvýše 10,0 %.

Popel nerozpustný v kyselině chlorovodíkové (2.8.1). Nejvýše 1,0 %.

Číslo hořkosti. Nejméně 4000. Provádí se porovnáním s chininiumchloridem, jehož číslo hořkosti je 200 000. Číslo hořkosti je definováno jako reciproká hodnota zředění, které chutná ještě hořce.

Základní roztok chininiumchloridu. 0,100 g chininiumchloridu R se rozpustí ve 100,0 ml vody R. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí vodou R na 100,0 ml.

Zkoušený roztok. 1,00 g práškované drogy (710) se přelij e 1000 ml vroucí vody R a za nepřetržitého míchání se zahřívá 30 min na vodní lázni. Po ochlazení se zředí vodou R na 1000 ml. Důkladně se promíchá a pak se zfiltruje, prvních 20 ml filtrátu se odstraní.

Připraví se řada porovnávacích roztoků tak, že v první zkumavce je 4,2 ml základního roztoku chininiumchloridu a v každé následující zkumavce se objem tohoto roztoku zvyšuje o 0,2 ml až do konečného objemu 5,8 ml. Objem každé zkumavky se zředí vodou R na 10,0 ml. Určí se roztok nejnižší koncentrace, který chutná ještě hořce. 10,0 ml roztoku nejnižší koncentrace se převaluje v ústech 30 s tak, aby roztok přišel do styku s kořenem jazyka. Jestliže roztok nechutná hořce vyplivne se a po 1 min se ústa vypláchnou vodou. Po 10 min se zkouší stejným způsobem roztok následující vyšší koncentrace.

Korekční faktor k se vypočítá ze vztahu:

5,00n ,

v němž značí:

n - počet ml základního roztoku chininiumchloridu, který chutnal ještě hořce. 10/k ml zkoušeného roztoku se zředí vodou R na 40,0 ml. 10,0 ml tohoto roztoku chutná hořce.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.

Triglycerida saturata media[image omitted]

Střední nasycené triacylglyceroly

Je to směs triacylglycerolů nasycených mastných kyselin, hlavně kyseliny kaprylové (C8H16O2) a kyseliny kaprinové (C10H20O2). Získává se z oleje extrahovaného z tvrdé sušené frakce endospermu Cocos nucifera L. nebo ze sušené frakce endospermu Elaeis guineensis Jacq. Obsahuje nejméně 95 % nasycených mastných kyselin s 8 a 10 atomy uhlíku.

Vlastnosti

Bezbarvá nebo slabě nažloutlá olejovitá kapalina. Jsou prakticky nerozpustné ve vodě, mísitelné s lihem 96%, s dichlormethanem, s etherem petrolejovým a s mastnými oleji.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: B a C.

Alternativní sestava zkoušek: A a D, viz Obecné zásady (1.2).

A. 3,0 g a 50 ml směsi stejných objemových dílů hydroxidu draselného 2 mol/l v lihu RS a lihu 96% R se 30 min zahřívají pod zpětným chladičem. 10 ml směsi se uchová pro zkoušku totožnosti D. Ke 40 ml směsi se přidá 30 ml vody R, odpaří se líh a horký roztok se okyselí 25 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS. Po ochlazení se třepe s 50 ml etheru prostého peroxidických látek R. Etherová vrstva se třepe třikrát s 10 ml chloridu sodného RS, vysuší se nad síranem sodným bezvodým R a zfíltruje se. Ether se odpaří a za použití 0,300 g získaného zbytku se stanoví číslo kyselosti (2.5.1), jehož hodnota je 350 až 390.

B. Zkouška Číslo zmýdelnění, viz Zkoušky na čistotu, je zároveň zkouškou totožnosti.

C. Zkouška Složení mastných kyselin, viz Zkoušky na čistotu, je zároveň zkouškou totožnosti.

D. 10 ml roztoku získaného ve zkoušce A se odpaří do sucha na vodní lázni. Zbytek se přenese do zkumavky, přidají se 0,3 ml kyseliny sírové R a zkumavka se uzavře zátkou, kterou prochází skleněná trubice tvaru U. Jeden konec trubice je ponořen do 3 ml roztoku tryptofanu R (10 g/l) ve směsi stejných objemových dílů kyseliny sírové R a vody R. Zkumavka se 10 min zahřívá v lázni se silikonovým olejem při 180 °C a uvolněné páry se jímají v roztoku tryptofanu, který se pak 1 min zahřívá na vodní lázni; vzniká fialové zbarvení.

Zkoušky na čistotu

Vzhled. Zkoušená látka je čirá (2.2.1) a není zbarvena intenzivněji než porovnávací barevný roztok Ž3 (2.2.2, Metoda I).

Zásadité nečistoty. 2,00 g se rozpustí ve směsi obsahující 1,5 ml lihu 96% R a 3,0 ml etheru R a přidá se 0,05 ml modře bromfenolové RS. Ke změně zbarvení indikátoru na žluté se spotřebuje nejvýše 0,15 ml kyseliny chlorovodíkové 0,01 mol/l VS.

Relativní hustota (2.2.5). 0,93 až 0,96.

Index lomu (2.2.6). 1,440 až 1,452.

Viskozita (2.2.9). 25 mPa.s až 33 mPa.s.

Číslo kyselosti (2.5.1). Nejvýše 0,2.

Číslo hydroxylové (2.5.3, Metoda A). Nejvýše 10.

Číslo jodové (2.5.4). Nejvýše 1,0.

Číslo peroxidové (2.5.5). Nejvýše 1,0.

Číslo zmýdelnění (2.5.6). 310 až 360; stanoví se s 1,000 g zkoušené látky.

Nezmýdelnitelný podíl (2.5.7). Nejvýše 0,5 %; stanoví se s 5,00 g zkoušené látky.

Složení mastných kyselin. Provede se zkouška na Cizí oleje v mastných olejích plynovou chromatografií (2.4.22).

Podíl mastných kyselin má následující složení:

• kyselina kapronová: nejvýše 2,0 %,

• kyselina kaprylová: 50,0 % až 80,0 %,

• kyselina kaprinová: 20,0 % až 50,0 %,

• kyselina laurová: nejvýše 3,0 %,

• kyselina myristová: nejvýše 1,0 %.

Těžké kovy (2.4.8). 1,0 g vyhovuje limitní zkoušce C na těžké kovy (10 μg/g). Porovnávací roztok se připraví za použití 1 ml základního roztoku olova (10 μg Pb/ml).

Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Nejvýše 0,2 %; stanoví se s 10,00 g zkoušené látky.

Celkový popel (2.4.16). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 2,00 g zkoušené látky.

Chrom. Pokud je látka určena k parenterální výživě, nejvýše 0,05 μg/g; stanoví se atomovou absorpční spektrometrií (2.2.23, Metoda II).

Zkoušený roztok. 2,0 g se rozpustí v diisobutylketonu R a zředí se jím na 10,0 ml.

Porovnávací roztoky. Připraví se tři porovnávací roztoky rozpuštěním 2,0 g v minimálním množství diisobutylketonu R, přidáním 0,5 ml, 1,0 ml a 2,0 ml základního roztoku chromu (0,1 μg Cr/ml) a zředěním diisobutylketonem R na 10,0 ml.

Měří se absorbance při 357,8 nm za použití chromové lampy s dutou katodou jako zdroje záření, grafitové pece jako generátoru atomů a argonu R jako nosného plynu.

Měď. Pokud je látka určena k parenterální výživě, nejvýše 0,1 μg/g; stanoví se atomovou absorpční spektrometrií (2.2.23, Metoda II).

Zkoušený roztok. 2,0 g se rozpustí v diisobutylketonu R a zředí se jím na 10,0 ml.

Porovnávací roztoky. Připraví se tři porovnávací roztoky rozpuštěním 2,0 g v minimálním množství diisobutylketonu R, přidáním 1,0 ml, 2,0 ml a 4,0 ml základního roztoku mědi (0,1 μg Cu/ml) a zředěním diisobutylketonem R na 10,0 ml.

Měří se absorbance při 324,7 nm za použití měděné lampy s dutou katodou jako zdroje záření, grafitové pece jako generátoru atomů a argonu R jako nosného plynu.

Olovo. Pokud je látka určena k parenterální výživě, nejvýše 0,1 μg/g; stanoví se atomovou absorpční spektrometrií (2.2.23, Metoda II).

Zkoušený roztok. 2,0 g se rozpustí v diisobutylketonu R a zředí se jím na 10,0 ml.

Porovnávací roztoky. Připraví se tři porovnávací roztoky rozpuštěním 2,0 g v minimálním množství diisobutylketonu R, přidáním 1,0 ml, 2,0 ml a 4,0 ml základního roztoku olova (0,1 μg Pb/ml) a zředěním diisobutylketonem R na 10,0 ml.

Měří se absorbance při 283,3 nm za použití olověné lampy s dutou katodou jako zdroje záření, grafitové pece uvnitř pokryté vrstvou karbidu palladia jako generátoru atomů a argonu R jako nosného plynu. Kalcinace se provádí v přítomnosti kyslíku při teplotě pod 800 °C.

Nikl. Pokud je látka určena k parenterální výživě, nejvýše 0,1 μg/g; stanoví se atomovou absorpční spektrometrií (2.2.23, Metoda II).

Zkoušený roztok. 2,0 g se rozpustí v diisobutylketonu R a zředí se jím na 10,0 ml.

Porovnávací roztoky. Připraví se tři porovnávací roztoky rozpuštěním 2,0 g v minimálním množství diisobutylketonu R, přidáním 1,0 ml, 2,0 ml a 4,0 ml základního roztoku niklu (0,1 μg Ni/ml) a zředěním diisobutylketonem R na 10,0 ml.

Měří se absorbance při 232 nm za použití niklové lampy s dutou katodou jako zdroje záření, grafitové pece jako generátoru atomů a argonu R jako nosného plynu.

Cín. Pokud je látka určena k parenterální výživě, nejvýše 0,1 μg/g; stanoví se atomovou absorpční spektrometrií (2.2.23, Metoda II).

Zkoušený roztok. 2,0 g se rozpustí v diisobutylketonu R a zředí se jím na 10,0 ml.

Porovnávací roztoky. Připraví se tři porovnávací roztoky rozpuštěním 2,0 g v minimálním množství diisobutylketonu R, přidáním 1,0 ml, 2,0 ml a 4,0 ml základního roztoku cínu (0,1 μg Sn/ml) a zředěním diisobutylketonem R na 10,0 ml.

Měří se absorbance při 286,3 nm za použití cínové lampy s dutou katodou jako zdroje záření, grafitové pece uvnitř pokryté vrstvou karbidu palladia jako generátoru atomů a argonu R jako nosného plynu.

Uchovávání

V dobře uzavřených zcela naplněných obalech, chráněny před světlem.

Označování

V označení na obalu se uvede, zdaje látka určena pro parenterální výživu.

† Trimecaini hydrochloridum[image omitted]

Trimekainiumchlorid

Synonymum. Trimecainium chloratum

[image omitted]

C15H25CIN2O	Mr 284,83	CAS 1027-14-1

Je to (2,4,6-trimethylfenylkarbamoylmethyl)diethylamoniumchlorid. Obsahuje 98,5 % až 101,0 % sloučeniny C15H25C1N20, počítáno na vysušenou látku.

Vlastnosti

Bílý krystalický prášek. Je snadno rozpustný ve vodě a v lihu 96%.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: B a D.

Alternativní sestava zkoušek: A, C a D, viz Obecné zásady (1.2).

A. Teplota tání (2.2.14). 140 °C až 142 °C, stanoví se s vysušenou látkou.

B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) tablety zkoušené látky se shoduje se spektrem tablety trimekainiumchloridu CRL. Tablety se připraví za použití chloridu draselného R.

Jestliže se spektrum zkoušené látky liší od spektra referenční látky, rozpustí se odděleně obě látky v co nejmenším množství lihu 96 %R, odpaří se při 60 °C do sucha a zaznamenají se nová spektra.

C. Hodnotí se chromatogramy získané ve zkoušce Cizí organické látky, viz Zkoušky na čistotu. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku se polohou a intenzitou shoduje s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku.

D. Vyhovuje zkoušce (a) na chloridy (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Roztok S. 1,250 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředí se jí na 25,0 ml.

Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a bezbarvý (2.2.2, Metoda II).

Hodnota pH (2.2.3). 4,0 až 6,0; měří se roztok S.

Cizí organické látky. Provede se tenkovrstevná chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu GF254R.

Zkoušený roztok. 100 mg se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 10 ml.

Porovnávací roztok. 100 mg trimekainiumchloridu CRL se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 10 ml.

Na vrstvu se nanese odděleně po 10 μl obou roztoků a vyvíjí se směsí objemových dílů chloroformu R a ethanolu R (50 + 50) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Na chromatogramu zkoušeného roztoku není, kromě hlavní skvrny, žádná jiná skvrna.

Mesidin. Ke 2,0 ml roztoku S se přidají 3,0 ml vody R, 1,0 ml kyseliny chlorovodíkové 0,5 mol/l RS, 2,0 ml dusitanu sodného 1 mol/l RS a po promíchání se 3 min nechá stát. Potom se přidají 2,0 ml roztoku amidosíranu amonného R (50 g/l) a za častého promíchávání se nechá 3 min stát. Potom se přidá 1,0 ml čerstvě připraveného roztoku 2-naftolu R (1,0 g/l) v roztoku hydroxidu sodného R (42 g/l), promíchá se a ihned se přidá 10,0 ml lihu 96% R. Protřepává se do rozpuštění zákalu a potom se zředí vodou R na 25,0 ml. Absorbance (2.2.25) roztoku měřená při 500 nm až 510 nm ve 20mm vrstvě proti kontrolnímu roztoku získanému při slepé zkoušce není vyšší než 0,10.

Sírany (2.4.13). 0,5 g se rozpustí ve 25 ml vody destilované R. 15 ml tohoto roztoku vyhovuje limitní zkoušce na sírany (0,05 %).

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 4,0 %; 1,000 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C do konstantní hmotnosti.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g látky.

Stanovení obsahu

0,200 g se rozpustí v 15,0 ml kyseliny octové bezvodé R a 5,0 ml octanu rtuťnatého RS, přidá se 0,05 ml violeti krystalové RS a titrutje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS z fialového do modrého zbarvení. Provede se slepá zkouška.

1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l VS odpovídá 28,48 mg C15H25ClN2O.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.

Separandum.

† Trimethadionum [image omitted]

Trimethadion

[image omitted]

C6H9NO3	Mr 143,14	CAS 127-48-0

Je to 3,5,5-trimethyloxazolidin-2,4-dion. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 98,0 % až 102,0 % sloučeniny C6H9NO3.

Vlastnosti

Bezbarvé nebo téměř bezbarvé krystaly. Je dobře rozpustný ve vodě, velmi snadno rozpustný v lihu 96% a v etheru.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: B.

Alternativní sestava zkoušek: A, C a D, viz Obecné zásady (1.2).

A. Teplota tání (2.2.14). 45 °C až 47 °C, stanoví se bez předchozího sušení.

B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem trimethadionu CRL. Měří se tableta připravená za použití 3 mg zkoušené látky v 0,4 g bromidu draselného R a tableta připravená stejným způsobem za použití referenční látky.

C. Ke 2 ml roztoku S, viz Zkoušky na čistotu, se přidá 1 ml hydroxidu hornatého RS. Vznikne bílá sraženina, která se přidáním 1 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS rozpustí.

D. 0,3 g se rozpustí ve směsi obsahující 5 ml hydroxidu draselného v lihu RS a 5 ml lihu 96% R a nechá se 10 min stát. Pak se přidá 0,05 ml fenolftaleinu RS1, opatrně se neutralizuje kyselinou chlorovodíkovou R a odpaří se na vodní lázni do sucha. Odparek se čtyřikrát protřepává vždy s 5 ml etheru R. Spojené etherové vrstvy se zfiltrují a odpaří do sucha. Zbytek se rekrystalizuje z 5 ml toluenu R a vysuší se; teplota tání zbytku (2.2.14) je asi 80 °C.

Zkoušky na čistotu

Roztok S. 2,0 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředí se jí na 40 ml.

Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a bezbarvý (2.2.2, Metoda II).

Kysele nebo zásaditě reagující látky. K 10 ml roztoku S se přidá 0,1 ml červeně methylové RS. Ke změně zbarvení indikátoru se spotřebuje nejvýše 0,1 ml kyseliny chlorovodíkové 0,01 mol/l VS nebo hydroxidu sodného 0,01 mol/l VS.

Těžké kovy (2.4.8). 12 ml roztoku S vyhovuje limitní zkoušce A na těžké kovy (20 μg/g). Porovnávací roztok se připraví za použití základního roztoku olova (1 μg Pb/ml).

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší 6 h v exsikátoru nad silikagelem bezvodým R.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

Provede se plynová chromatografie (2.2.28) za použití dekanolu R jako vnitřního standardu.

Roztok vnitřního standardu. 0,125 g dekanolu R se rozpustí v ethanolu R a zředí se jím na 25 ml.

Zkoušený roztok. 0,100 g se rozpustí v roztoku vnitřního standardu a zředí se jím na 10,0 ml.

Porovnávací roztok. 0,100 g trimethadionu CRL se rozpustí v roztoku vnitřního standardu a zředí se jím na 10,0 ml.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

• nerezové ocelové kolony délky 0,75 m a vnitřního průměru 3 mm naplněné styrendivinylbenzenkopolymerem R (125 μm až 150 μm).

• dusíku pro chromatografii R jako nosného plynu při průtokové rychlosti 20 ml/min,

• plamenoionizačního detektoru.

Teplota kolony se udržuje na 210 °C, teplota nástřikového prostoru na 240 °C a teplota detektoru na 270 °C. Nastříkne se po 1 μl každého roztoku.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.

Separandum.

† Trimethoprimum [image omitted]

Trimethoprim

[image omitted]

C14H18N4O3	Mr 290,32	CAS 738-70-5

Je to 2,4-diamino-5-(3,4,5-trimethoxybenzyl)pyrimidin. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 98,5 % až 101,0 % sloučeniny C14H18N4O3.

Vlastnosti

Bílý nebo nažloutlý prášek. Je velmi těžce rozpustný ve vodě, těžce rozpustný v lihu 96% a prakticky nerozpustný v etheru.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: A a C.

Alternativní sestava zkoušek: A, B a D, viz Obecné zásady (1.2).

A. Teplota tání (2.2.14). 199 C až 203 C.

B. 20 mg se rozpustí v hydroxidu sodném 0,1 mol/l RS a zředí se jím na 100,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí hydroxidem sodným 0,1 mol/l RS na 10,0 ml. Měří se absorbance roztoku (2.2.25) při 230 nm až 350 nm; roztok vykazuje absorpční maximum při 287 nm. Specifická absorbance v maximuje asi 245.

C. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem trimethoprimu CRL.

D. Asi 25 mg se zahřátím rozpustí v 5 ml kyseliny sírové 0,005 mol/l RS, přidají se 2 ml roztoku manganistanu draselného R (16 g/l) v hydroxidu sodném 0,1 mol/l RS a zahřeje se k varu. K horkému roztoku se přidá 0,4 ml formaldehydu R, zamíchá se a přidá se 1 ml kyseliny sírové 0,5 mol/l RS, znovu se zamíchá a zahřeje k varu, pak se ochladí a zfiltruje. K filtrátu se přidají 2 ml chloroformu R a intenzivně se protřepává. Chloroformová vrstva při pozorování v ultrafialovém světle při 365 nm vykazuje zelenou fluorescenci.

Zkoušky na čistotu

Vzhled roztoku. 0,5 g se rozpustí v 10 ml směsi objemových dílů vody R, methanolu R a chloroformu R (1 + 4,5 + 5). Roztok není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok HŽ 7(2.2.2, Metoda II).

Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu GF254R.

Zkoušený roztok. 0,2 g se rozpustí ve směsi objemových dílů vody R, methanolu R a chloroformu R (1 + 4,5 + 5) a zředí se stejnou směsí rozpouštědel na 5 ml.

Porovnávací roztok. 1 ml zkoušeného roztoku se zředí směsí objemových dílů vody R, methanolu R a chloroformu R (1 + 4,5 + 5) na 10 ml a promíchá se. 1 ml tohoto roztoku se zředí stejnou směsí rozpouštědel na 50 ml.

Na vrstvu se nanese odděleně po 5 μl každého roztoku a vyvíjí se v nenasycené komoře směsí objemových dílů kyseliny mravenčí bezvodé R, vody R, methanolu R a ethylacetatu R (2 + 5 + 10+ 85) po dráze 17 cm. Vrstva se 5 min suší v proudu studeného vzduchu a pak se pozoruje v ultrafialovém světle při 254 nm. Na dno komory se umístí odpařovací miska obsahující směs objemových dílů kyseliny chlorovodíkové RS, vody R a roztoku manganistanu draselného R (15 g/l) (1 + 1 + 2), komora se uzavře a nechá se 15 min stát. Suchá vrstva se vloží do komory nasycené parami chloru a komora se opět uzavře. Po 5 min se vrstva vyjme a vystaví se působení proudu studeného vzduchu tak dlouho, až je chlor odstraněn a až část vrstvy pod startem nereaguje s kapkou škrobu s jodidem draselným RS za vzniku modrého zbarvení. Vrstva se postříká škrobem s jodidem draselným RS a pozoruje se v denním světle. Na chromatogramu zkoušeného roztoku žádná skvrna, kromě hlavní skvrny, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (0,2 %).

Těžké kovy (2.4.8). 2,0 g vyhovují limitní zkoušce C na těžké kovy (20 μg/g). Porovnávací roztok se připraví za použití 4 ml základního roztoku olova (10 g Pb/ml).

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 1,0 %; 1,000 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

0,250 g se rozpustí v 50 ml kyseliny octové bezvodé R a titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace (2.2.20) bodu ekvivalence.

1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l VS odpovídá 29,03 mg C14H18N4O3.

Uchovávání

Separandum.

† Trimipramini hydrogenomaleas [image omitted]

Trimipraminiumhydrogemnaleinat

Synonymum. Trimipramini maleas

[image omitted]

C24H30N2O4	Mr 410,51	CAS 521-78-8

Je to (RS)-{3-[5-(10,11-dihydro-5H-dibenz[b,f]azepinyl)]-2-methylpropyl}dimethylamonium-hydrogenmaleinat. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 98,0 % až 101,0 % sloučeniny C24H30N2O4.

Vlastnosti

Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek. Je těžce rozpustný ve vodě a v lihu 96%, prakticky nerozpustný v etheru.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: A a C.

Alternativní sestava zkoušek: A, B, D a E, viz Obecné zásady (1.2).

A. Teplota tání (2.2.14). 140 °C až 144 °C.

B. 40,0 mg se rozpustí v kyselině chlorovodíkové 0,01 mol/l RS a zředí se jí na 100,0 ml. 5,0 ml tohoto roztoku se zředí kyselinou chlorovodíkovou 0,01 mol/l RS na 100,0 ml. Měří se absorbance (2.2.25) při 230 nm až 350 nm; roztok vykazuje absorpční maximum při 250 nm a prodlevu při 270 nm. Specifická absorbance v maximuje asi 205 až 235.

C. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem trimipraminiumhydrogenmaleinatu CRL.

D. Hodnotí se chromatogramy získané ve zkoušce Příbuzné látky, viz Zkoušky na čistotu. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) se polohou, barvou a velikostí shoduje s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku (a).

E. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu GF 254R

Zkoušený roztok. 0,20 g se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml.

Porovnávací roztok. 56 mg kyseliny maleinové R se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml.

Na vrstvu se nanese odděleně do 10mm proužků po 5 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů vody R, kyseliny mravenčí bezvodé R a diisopropyletheru R (3 + 7 + 90) po dráze 12 cm. Vrstva se nejprve několik minut suší na vzduchu, pak 10 min při 120 °C a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Na chromatogramu zkoušeného roztoku se nachází skvrna na startu a další skvrna se polohou a velikostí shoduje s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku.

Zkoušky na čistotu

Vzhled roztoku. 2,5 g se rozpustí v chloroformu R a zředí se jím na 25 ml. Roztok není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok HŽ5 (2.2.2, Metoda II).

Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu G R.

Zkoušený roztok (a). 0,50 g se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml. Připravuje se těsně před použitím.

Zkoušený roztok (b). 1 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí methanolem R na 20 ml.

Porovnávací roztok (a). 25 mg trimipraminiumhydrogenmaleinatu CRL se rozpustí v methanolu R a zředí se stejným rzpouštědlem na 10 ml. Připravuje se těsně před použitím.

Porovnávací roztok (b). 1 ml porovnávacího roztoku (a) se zředí methanolem R na 10 ml.

Porovnávací roztok (c). 1 ml porovnávacího roztoku (a) se zředí methanolem R na 25 ml.

Porovnávací roztok (d). 10 mg iminodibenzylu R se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 100 ml. Připravuje se těsně před použitím.

Na vrstvu se nanese odděleně po 5 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů amoniaku 26% R, ethanolu R a toluenu R (0,7 + 10 + 90) po dráze 15 cm. Vrstva se nechá 15 min sušit na vzduchu a pak se postříká roztokem dichromanu draselného R (5 g/l) ve směsi objemových dílů kyseliny sírové R a vody R (1 + 4) a ihned se pozoruje. Na chromatogramu zkoušeného roztoku (a) žádná skvrna odpovídající iminodibenzylu není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (d) (0,2 %); žádná skvrna, kromě hlavní skvrny a skvrny odpovídající iminodibenzylu, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,5 %); nejvýše tři skvrny jsou intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) (0,2 %). Nepřihlíží se ke skvrnám na startu.

Těžké kovy (2.4.8). 2,0 g vyhovují limitní zkoušce C na těžké kovy (20 μg/g). Porovnávací roztok se připraví za použití 4 ml základního roztoku olova (10 μg Pb/ml).

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

0,3500 g se rozpustí v 50 ml kyseliny octové bezvodé R a titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace (2.2.20) bodu ekvivalence.

1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l VS odpovídá 41,05 mg C24H30N2O4

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.

Separandum.

Tritici amylum[image omitted]

Pšeničný škrob

Synonymum. Amylum tritici

CAS 9005-25-8

Získává se z obilek druhu Triticum aestivum L. (T. vulgare VILL.).

Vlastnosti

Velmi jemný bílý prášek vrzající mezi prsty. Je prakticky nerozpustný ve studené vodě a v lihu 96%. Neobsahuje škrobová zrna jiných rostlinných druhů. Může obsahovat malé množství úlomků tkání matečné rostliny.

Zkoušky totožnosti

A. Pozoruje se pod mikroskopem ve směsi stejných objemových dílů glycerolu R a vody R. Škrobová zrna jsou velká a malá, jen zřídka jsou přítomna škrobová zrna střední velikosti.

Velká zrna o průměru 10 μm až 45 μm jsou při čelním pohledu čočkovitá nebo řidčeji ledvinitá, středové hilům a vrstvení není patrné nebo je jen sotva patrné, zrna jsou někdy na okrajích popraskaná. Při bočném pozorování jsou zrna oválná a vřetenovitá, hilum je patrné jako trhlina protáhlá ve směru podélné osy. Malá zrna, kulovitá nebo mnohostěnná, o průměru 2 μm až 10 μm.

V polarizovaném světle je patrný výrazný černý kříž protínající hilum.

B. 1 g se suspenduje v 50 ml vody R, vaří se 1 min a pak se ochladí; vznikne řídký, zakalený sliz.

C. K 1 ml slizu ze zkoušky totožnosti B se přidá 0,05 ml jodu RS1; vznikne tmavě modré zbarvení, které po zahřátí zmizí a po ochlazení opět vznikne.

Zkoušky na čistotu

Hodnota pH (2.2.3). 5,0 až 8,0. 5,0 g se protřepává 60 s s 25,0 ml vody prosté oxidu uhličitého R a pak se nechá 15 min stát.

Železo (2.4.9). 1,5 g se protřepe s 15 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS a zfiltruje se. Filtrát vyhovuje limitní zkoušce na železo (10 μg/g).

Cizí příměsi (2.8.2). Pozoruje se pod mikroskopem ve směsi stejných dílů glycerolu R a vody R; nejsou přítomny stopy buněčných stěn a zbytků cytoplazmatu.

Celkové bílkoviny. Nejvýše 0,3 % celkových bílkovin (odpovídá 0,048 % dusíku, přepočítávací faktor je 5,7). Provede se stanovení dusíku mineralizací kyselinou sírovou (2.5.9). Postup je upraven takto: stanoví se s 6,0 g, částice ulpělé na hrdle baňky se opláchnou 25 ml kyseliny sírové R, směs se zahřívá tak dlouho, až je roztok čirý; přidá se 45 ml hydroxidu sodného koncentrovaného RS.

Oxidační látky (2.5.30). Vyhovuje požadavkům statě Oxidanty.

Oxid siřičitý (2.5.29). Nejvýše 50 μg/g.

Mikrobiální znečištění. Nejvýše 103 bakterií/g a nejvýše 10 2hub/g; stanoví se plotnovou metodou (2.6.12). Vyhovuje zkoušce na nepřítomnost Escherichia coli (2.6.13).

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 15,0 %; 1,000 g se suší 90 min v sušárně při 130 °C.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,6 %; stanoví se s 1,00 g.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech.

Trolaminum[image omitted]

Trolamin

[image omitted]

C6H15NO3	Mr 149,19	CAS 102-71-6

Je to směs ethanolaminů obsahující převážně 2,2´,2´´-nitrilotriethanol [N(C2H4OH3)] s proměnlivým množstvím 2,2´-iminobisethanolu [HN(C2H4OH)2] a malým množstvím 2-aminoethanolu [NH2(C2H4OH)]. Vztaženo na bezvodou látku, obsahuje 99,0 % až 103,0 % celkových bází, počítáno jako (2,2´,2´´-nitrilotriethanol) C6H15NO3.

Vlastnosti

Čirá bezbarvá nebo slabě nažloutlá viskózní tekutina, silně hygroskopická. Je bez pachu nebo slabě páchne po aminech. Je velmi snadno rozpustný ve vodě a v lihu 96 %, je těžce rozpustný v etheru.

Zkoušky totožnosti

A. Relativní hustota (2.2.5). 1,120 až 1,130.

B. Index lomu (2.2.6). 1,482 až 1,485.

C. Hodnotí se chromatogramy získané při zkoušce Příbuzné látky, viz Zkoušky na čistotu. Retenční čas hlavního píku eluovaného po píku rozpouštědel na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídá retenčnímu času hlavního píku eluovanému po píku rozpouštědel na chromatogramu porovnávacího roztoku.

D. K 1 ml se přidá 0,3 ml síranu měďnatého RS. Vznikne modré zbarvení, které se nezmění po přidání 2,5 ml hydroxidu sodného zředěného RS.

Zkoušky na čistotu

Roztok S. 2 g se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 20 ml.

Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a není zbarven intenzivněji než porovnávací barvený roztok H6 (2.2.2).

Příbuzné látky. Provede se plynová chromatografie (2.2.28).

Zkoušený roztok. 0,100 g se rozpustí v 10 ml směsi stejných objemových dílů acetanhydridu R a pyridinu bezvodého R a 30 min se zahřívá při 50 °C.

Porovnávací roztok. 50 mg ethanolaminu R, 50 mg diethanolaminu R a 0,400 g triethanolaminu CRL se rozpustí v 50 ml směsi stejných objemových dílů acetanhydridu R a pyridinu bezvodého R a 30 min se zahřívá při 50 °C.

Chromatografický postup se provádí obvykle za použití:

• skleněné kolony délky 2 m a vnitřního průměru 2,2 mm naplněné křemelinou silanizovanou pro plynovou chromatografii R (např. Gas-chrom Q, 80 až 100 mesh), impregnovanou 5 % kyanoethyl(25%)methyl(75%)siloxanu R (např. XE 60),

• helia pro chromatografii jako nosného plynu s průtokovou rychlostí 35 ml/min,

• plamenoionizačního detektoru.

Teplota kolony se udržuje na 140 ° C, teplota nástřikového prostoru a detektoru se udržuje na 250 °C. Nastříkne se odděleně po 1 μl každého roztoku. Teplota kolony se zvyšuje rychlostí 2 °C/min do 200 °C, při které se udržuje po dobu 5 min.

Retenční čas ethanolaminu je asi 12 min, triethanolaminu asi 15 min a diethanolaminu asi 23 min.

Na chromatogramu zkoušeného roztoku činí součet ploch všech píků, kromě píku rozpouštědla, 100 %. Plocha píku odpovídajícího ethanolaminu je nejvýše 0,2 %, plocha píku odpovídajícího diethanolaminu je nejvýše 2,0 %. Součet ploch všech píků, kromě hlavního píku, je nejvýše 2,5 %. Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku jsou tři zřetelně oddělené píky.

Těžké kovy (2.4.8). 12,0 ml roztoku S vyhovuje zkoušce A na těžké kovy (10 μg/g). K přípravě porovnávacího roztoku se použije základní roztok olova (1 μg Pb/ml).

Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Nejvýše 1,0 %; stanoví se s 1,000 g zkoušené látky.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,05 %; stanoví se s 2,000 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

2,000 g se rozpustí v 75 ml vody prosté oxidu uhličitého R, přidá se 0,3 ml červeně methylové RS a titruje se kyselinou chlorovodíkovou 1 mol/l VS do vzniku červeného zbarvení.

1 ml kyseliny chlorovodíkové 1 mol/l VS odpovídá 149,2 mg C6H15NO3

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.

Trometamolum[image omitted]

Trometamol

[image omitted]

C4H11NO3	Mr 121,14	CAS 77-86-1

Je to 2-amino-2-(hydroxymethyl)-1,3-propandiol. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 99,0 % až 100,5 % sloučeniny C4H11NO3.

Vlastnosti

Bílý krystalický prášek nebo bezbarvé krystaly. Je snadno rozpustný ve vodě, mírně rozpustný v lihu 96%, velmi těžce rozpustný v ethylacetatu.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: B a C.

Alternativní sestava zkoušek: A, B a D, viz Obecné zásady (1.2).

A. Roztok S, viz Zkoušky na čistotu, je silně alkalický (2.2.4).

B. Teplota tání (2.2.14): 168 °C až 174 °C.

C. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem trometamolu CRL.

D. Hodnotí se chromatogramy získané při zkoušce Příbuzné látky, viz Zkoušky na čistotu. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) se shoduje polohou, zbarvením a velikostí s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku (a).

Zkoušky na čistotu

Roztok S. 2,5 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředí se jí na 50 ml.

Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a bezbarvý (2.2.2, Metoda II).

Hodnota pH (2.2.3). 10,0 až 11,5; měří se čerstvě připravený roztok S.

Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu G R. Před nanášením roztoků se vrstva promyje methanolem R.

Zkoušený roztok (a). 0,20 g se zahřátím rozpustí v 1 ml vody R a zředí se methanolem R na 10 ml.

Zkoušený roztok (b). 1 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí methanolem R na 10 ml.

Porovnávací roztok (a). 20 mg trometamolu CRL se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml.

Porovnávací roztok (b). 1 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí methanolem R na 100 ml.

Na vrstvu se nanese odděleně po 10 μl každého roztoku. Vyvíjí se směsí objemových dílů amoniaku zředěného RS1 a 2-propanolu R (10 + 90) po dráze 10 cm. Vrstva se usuší při 100 °C až 105 °C a postříká se roztokem manganistanu draselného R (5 g/l) v roztoku uhličitanu sodného R (10 g/l). 10 min se nechá stát a potom se pozoruje v denním světle. Žádná skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (a), kromě hlavní skvrny, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (1,0 %).

Chloridy (2.4.4). K 10 ml roztoku S se přidá 2,5 ml kyseliny dusičné zředěné RS a zředí se vodou R na 15 ml. Roztok vyhovuje limitní zkoušce na chloridy (100 (μg/g).

Těžké kovy (2.4.8). 2,0 g se rozpustí v 10 ml vody R. Roztok se zneutralizuje kyselinou chlorovodíkovou RS a zředí se vodou R na 20 ml. 12 ml tohoto roztoku vyhovuje limitní zkoušce A na těžké kovy (10 μg/g). Připraví se porovnávací roztok za použití základního roztoku olova (1 μg Pb/ml).

Železo (2.4.9). 1,0 g se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 10 ml. Roztok vyhovuje limitní zkoušce na železo (10 μg/g).

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; suší se 1,000 g v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %, stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Sterilita (2.6.1). Pokud je látka určena k výrobě parenterálních přípravků bez dalšího vhodného sterilizačního postupu, vyhovuje zkoušce na sterilitu.

Bakteriální endotoxiny (2.6.14). Pokud je látka určena k výrobě parenterálních přípravků bez dalšího vhodného postupu odstraňujícího bakteriální endotoxiny, vyhovuje zkoušce na bakteriální endotoxiny, obsahuje-li nejvýše 0,03 m.j. endotoxinu v miligramu.

Stanovení obsahu

0,100 g se rozpustí ve 20 ml vody R. Přidá se 0,2 ml červeně methylové RS a titruje se kyselinou chlorovodíkovou 0,1 mol/l VS do změny žlutého zbarvení roztoku na červené.

1 ml kyseliny chlorovodíkové 0,1 mol/l VS odpovídá 12,11 mg C4H11NO3.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech.

Označování

V označení na obalu se uvede, zda je látka:

• sterilní,

• prostá bakteriálních endotoxinů.

Nečistoty

A. 2-nitro-2-(hydroxymethyl)-1,3-propandiol.

† Tropicamidum[image omitted]

Tropikamid

[image omitted]

C17H20N2O2	Mr 284,36	CAS 1508-75-4

Je to (RS)-N-ethyl-2-fenyl-3-hydroxy-N-[(4-pyridyl)methyl]propionamid. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 99,0 % až 101,0 % sloučeniny C17H20N2O2.

Vlastnosti

Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek. Je těžce rozpustný ve vodě, snadno rozpustný v lihu 96% a v dichlormethanu.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: C.

Alternativní sestava zkoušek: A, B, D a E, viz Obecné zásady (1.2).

A. Teplota tání (2.2.14). 95 C až 98 C.

B. 20,0 mg se rozpustí v kyselině chlorovodíkové 0,1 mol/l RS a zředí se jí na 50,0 ml. 2,0 ml tohoto roztoku se zředí kyselinou chlorovodíkovou 0,1 mol/l RS na 20,0 ml. Měří se absorbance tohoto roztoku (2.2.25) při 230 nm až 350 nm; roztok vykazuje absorpční maximum při 254 nm. Specifická absorbance v maximuje 170 až 190.

C. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) tablety zkoušené látky se shoduje se spektrem tablety tropikamidu CRL.

D. Hodnotí se chromatogramy získané ve zkoušce Příbuzné látky, viz Zkoušky na čistotu. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) se polohou a velikostí shoduje s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku (a).

E. Asi 5 mg se rozpustí ve 3 ml směsi obsahující 9 ml acetanhydridu R, 1 ml kyseliny octové R a 0,1 g kyseliny citrónové R a zahřívá se 5 min až 10 min na vodní lázni; vznikne červenožluté zbarvení.

Zkoušky na čistotu

Vzhled roztoku. 0,1 g se rozpustí v lihu 96% R a zředí se jím na 10 ml. Roztok je čirý (2.2.1) a bezbarvý (2.2.2, Metoda II).

Optická otáčivost (2.2.7). -0,1 až +0,1; měří se roztok připravený rozpuštěním 2,5 g v ethanolu R a zředěním stejným rozpouštědlem na 25,0 ml.

Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy vhodného silikagelu s fluorescenčním indikátorem pro detekci při 254 nm.

Zkoušený roztok (a). 0,10 g se rozpustí v dichlormethanu R a zředí se jím na 5 ml.

Zkoušený roztok (b). 1 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí dichlormethanem R na 20 ml.

Porovnávací roztok (a). 10 mg tropikamidu CRL se rozpustí v dichlormethanu R a zředí se jím na 10 ml.

Porovnávací roztok (b). 1 ml zkoušeného roztoku (b) se zředí dichlormethanem R na 10 ml.

Porovnávací roztok (c). 2 ml porovnávacího roztoku (b) se zředí dichlormethanem R na 5 ml.

Porovnávací roztok (d). 20 mg (4-pyridylmethyl)ethylaminu R se rozpustí v dichlormethanu R a zředí se jím na 20 ml. 1 ml tohoto roztoku a 1 ml porovnávacího roztoku (a) se zředí dichlormethanem R na 10 ml.

Na vrstvu se nanese odděleně po 10 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů amoniaku 26% R, methanolu R a dichlormethanu R (0,5 + 5 + 95) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Na chromatogramu zkoušeného roztoku (a) žádná skvrna, kromě hlavní skvrny, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,5 %) a nejvýše jedna taková skvrna je intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) (0,2 %). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (d) jsou dvě zřetelně oddělené skvrny.

Kyselina tropová. K 10,0 mg se přidá 5 mg tetraboritanu sodného R a 0,35 ml čerstvě připraveného roztoku dimethylaminobenzaldehydu R (100 g/l) ve směsi objemových dílů vody R a kyseliny sírové R (1 + 9). Zahřívá se 3 min na vodní lázni, pak se ochladí v ledové lázni a přidá se 5 ml acetanhydridu R; nevzniká fialovočervené zbarvení (0,05 %).

Chloridy. (2.4.4). 1,0 g se zahřátím rozpustí v 8 ml kyseliny octové R, ochladí se a zředí se stejnou kyselinou na 10 ml. 5 ml tohoto roztoku se zředí vodou R na 15 ml. Tento roztok vyhovuje limitní zkoušce na chloridy (100 μg/g).

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší 4 h v sušárně při 80 °C a při tlaku nepřevyšujícím 0,7 kPa.

Síranový popel (2.2.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

0,200 g se rozpustí v 50 ml kyseliny octové ledové R, přidá se 0,2 ml naftolbenzeinu RS a titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS do změny oranžového zbarvení na zelené.

1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l VS odpovídá 28,44 mg C17H20N2O2.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.

Separandum.

Nečistoty

[image omitted]

A. (4-pyridylmethyl)ethylamin,

[image omitted]

B. N-ethyl-2-fenyl-N-(4-pyridylmethyl)-2-propenamid,

[image omitted]

C. kyselina (RS)-2-fenyl-3-hydroxypropionová(kyselina tropová).

Troxerutinum[image omitted]

Troxerutin

[image omitted]

C33H42O19	Mr 742,68	CAS 7085-55-4

Je to směs mono-, di-, tri- a tetrahydroxyethyletherů rutinu, vyjádřeno jako 7,3´,4´-tris[O-(hydroxyethyl)]rutin. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 97,0 % až 103,0 %, počítáno jako

Vlastnosti

Žlutý slabě hygroskopický prášek. Je snadno rozpustný ve vodě, těžce rozpustný v methanolu a v lihu 96 %, prakticky nerozpustný v ethylacetatu.

Zkoušky totožnosti

A. Hodnotí se chromatogramy získané ve zkoušce Deriváty hydroxyethyletheru rutinu a příbuzné látky, viz Zkoušky na čistotu. Na chromatogramu zkoušeného roztoku retenční čas a velikost hlavního píku odpovídají retenčnímu času a velikosti hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku.

B. Asi 0,1 g se rozpustí ve 2 ml vody R, zředí se jí na 20 ml a přidají se 2 ml roztoku chloridu železitého R (0,5 g/l); roztok se zbarví červenohnědě. K 10 ml tohoto roztoku se přidá 0,2 ml roztoku hydroxidu sodného R (150 g/l); zbarvení roztoku se změní na oranžově žluté. Přidá se 1 ml kyseliny chlorovodíkové RS; zbarvení roztoku se změní na zelenožluté.

C. Asi 50 mg se rozpustí v 10 ml methanolu R, přidá se 1 ml kyseliny chlorovodíkové R a 0,2 g zinku R práškovaného; vznikne fialově červené zbarvení.

Zkoušky na čistotu

Hodnota pH (2.2.4) 6,0 až 7,2; měří se roztok zkoušené látky (50 g/l) ve vodě prosté oxidu uhličitého R.

Deriváty hydroxyethyletheru rutinu a příbuzné látky. Stanoví se kapalinovou chromatografií (2.2.29).

Zkoušený roztok. 0,25 g se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 50,0 ml. 1 ml roztoku se zředí mobilní fází na 10,0 ml.

Porovnávací roztok. 0,25 g troxerutinu CRL se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 50,0 ml. 1 ml roztoku se zředí mobilní fází na 10,0 ml.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

• ocelové nerezové kolony délky 0,25 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem oktadecylsilanizovaným pro chromatografií R (např. Inertsil nebo Hyperosil ODS 5 μm),

• mobilní fáze, která je směsí objemových dílů acetonitrilu R a dihydrogenfosforečnanu sodného 0,01 mol/l RS, jehož pH bylo upraveno na hodnotu 7 hydroxidem sodným 1 mol/l RS, (13 + 87) s průtokovou rychlostí 1,5 ml/min,

• spektrofotometrického detektoru, 210 nm.

Teplota kolony se udržuje na 60 °C. Nastříkne se 20 μl porovnávacího roztoku a chromatogram se zaznamenává po dobu nejméně 80 min. Na chromatogramu porovnávacího roztoku při dodržení předepsaných podmínek je hlavní pík odpovídající 7,3´,4´-tris[O-(2-hydroxyethyl)]rutinu s retenčním časem asi 30 min a vedlejší píky, viz obrázek 1, z nichž pík odpovídající 5,7,3´,4´-tetrakis[O-(2-hydroxyethyl)]rutinu má relativní retenční čas vztažený k hlavnímu píku asi 0,50 a pík odpovídající 7,4´-bis[O-(2-hydroxyethyl)]rutinu má relativní retenční čas vztažený k hlavnímu píku asi 0,92. Je-li třeba, upraví se obsah acetonitrilu v mobilní fázi.

Zkoušku lze hodnotit, jestliže rozlišení mezi hlavním píkem (7,3´,4´-tris[O-(2-hydroxyethyl)]rutin) a píkem 7,4´-bis[0-(2-hydroxyethyl)]rutinu je nejméně 1,2 a rozlišení mezi hlavním píkem a píkem č. 5, viz obrázek 1, je nejméně 1,1.

Nastříkne se 20 μl zkoušeného roztoku a zaznamenávají se chromatogramy po dobu nejméně 80 min. Na chromatogramu zkoušeného roztoku plocha hlavního píku (7,3´,4´-tris[O-(2-hydroxyethyl)]rutinu) je nejméně 80,0 % celkové plochy všech píků. Nepřihlíží se k píku rozpouštědla.

Chloridy (2.4.4). Nejvýše 0,2 %. 1,000 g se rozpustí ve 30 ml vody R, přidá se 30 ml kyseliny sírové R (300 g/l) a titruje se dusičnanem stříbrným 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20).

1 ml dusičnanu stříbrného 0,1 mol/l VS odpovídá 3,55 mg Cl.

Těžké kovy (2.4.8). 2,0 g zkoušené látky vyhovují zkoušce D na těžké kovy (10 μg/g). K přípravě porovnávacího roztoku se použije základní roztok olova (10 μg Pb/ml).

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 4,0 %; 0,500 g se suší v sušárně při 125 °C.

[image omitted]

Obr. 1. Vzorový chromatogram

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,2 %; stanoví se s 1,000 g zkoušené látky.

Mikrobiální znečištění (2.6.12). Nejvýše 102 živých mikroorganismů v 1 gramu. Stanoví se plotnovou metodou. Vyhovuje zkoušce na nepřítomnost Escherichia coli (2.6.13).

Stanovení obsahu

0,250 g se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 1000,0 ml. 10,0 ml tohoto roztoku se zředí stejným rozpouštědlem na 100,0 ml. Změří se absorbance (2.2.25) roztoku v maximu při 349 nm.

Vypočítá se celkový obsah derivátů rutinu, vyjádřený jako C33H42O19, za použití zjištěné hodnoty absorbance a specifické absorbance, jejíž hodnota je 250.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, chráněn před vlhkostí.

Nečistoty

A. 5,7,3´,4´-tetrakis[O-(2-hydroxyethyl)]rutin,

B. 7,4´ -bis[O-(2-hydroxyethyl)]rutin.

Trypsinum [image omitted]

Trypsin

CAS 9002-07-7

Je to proteolytický enzym získaný aktivací trypsinogenu extrahovaného ze slinivky břišní zdravých savců. Účinnost je nejméně 0,5 mikrokatalů v miligramu, počítáno na vysušenou látku.

Nejvyšší enzymová účinnost je v roztoku při pH 8; účinnost je reverzibilně inhibována při pH 3, při kterém je enzym nej stabilnější.

Výroba

Zvířata, ze kterých je trypsin získáván, musí splňovat požadavky oprávněné autority na zdravá zvířata určená pro humánní konzumaci. Pokud se pro výrobu použije hovězí tkáň, má být zvířecí zdroj prostý bovinní spongiformní encefalopatie a neměl být nikdy vystaven rizikovým faktorům, jako je výkrm bílkovinami přežvýkavců. K dosažení tohoto cíle mají zvířata pocházet z ověřených zdrojů. Při výběru zdroje zvířecí tkáně, jež se má použít, se má vzít v úvahu relativní nakažlivost a možné riziko spojené s různými tkáněmi. Různé kategorie rizika popisují platná pravidla Evropské unie "Směrnice pro snížení na minimum rizika přenosu původců spongiformní encefalopatie prostřednictvím léčivých přípravků" (Guidelines for minimising the risk of transmission of agents causing spongiform encephalopathies via medicinal products) a platné pokyny Světové zdravotnické organizace.

Trypsin se vyrábí validovanými metodami extrakce a purifikace v podmínkách zajišťujících minimální mikrobiologickou kontaminaci; výrobní metody musí prokazatelně redukovat jakoukoliv kontaminaci viry nebo jinými známými původci infekce na přijatelné limity.

Vlastnosti

Bílý nebo téměř bílý krystalický nebo amorfní prášek. Je mírně rozpustný ve vodě. Amorfní forma je hygroskopická.

Zkoušky totožnosti

A. 1 ml roztoku S, viz Zkoušky na čistotu, se zředí vodou R na 100 ml. Na bílé kapkovací destičce se smíchá 0,1 ml tohoto roztoku s 0,2 ml tosylarginiummethylesterchloridu RS; do 3 min vznikne červenofíalové zabarvení.

B. 0,5 ml roztoku S se zředí vodou R na 5 ml, přidá se 0,1 ml roztoku tosyllysylchloromethanhydrochloridu R (20 g/l). Upraví se pH na hodnotu 7, 2 h se třepe a pak se zředí vodou R na 50 ml. V důlku bílé kapkovací destičky se smíchá 0,1 ml tohoto roztoku s 0,2 ml tosylarginiummethylesterchloridu RS; do 3 min nevznikne červenofíalové zabarvení.

Zkoušky na čistotu

Roztok S. 0,10 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředí se jí na 10,0 ml.

Vzhled roztoku. Roztoku S neopalizuje intenzivněji než porovnávací suspenze III (2.2.1).

Hodnota pH (2.2.3). 3,0 až 6,0; měří se roztok S.

Absorbance (2.2.25). 30,0 mg se rozpustí v kyselině chlorovodíkové 0,001 mol/l RS a zředí se jí na 100,0 ml. Roztok vykazuje absorpční maximum při 280 nm a minimum při 250 nm. Specifická absorbance v maximuje 13,5 až 16,5 a v minimu není větší než 7,0.

Chymotrypsin. K 1,8 ml tlumivého roztoku o pH 8,0 se přidá 7,4 ml vody R a 0,5 ml roztoku acetyltyrosinethylesteru 0,2 mol/l RS. Během míchání se přidá 0,3 ml roztoku S a sleduje se čas. Přesně po 5 min se změří pH (2.2.3) (zkoušený roztok). Současně se za stejných podmínek připraví porovnávací roztok nahrazením roztoku S 0,3 ml roztoku chymotrypsinu BRP (0,5 g/l) a měří se pH (2.2.3) přesně 5 min po přidání chymotrypsinu. Hodnota pH zkoušeného roztoku je vyšší než hodnota pH porovnávacího roztoku.

Histamin (2.6.10). Nejvýše 1 μg báze histaminu na 0,2 mikrokatalu trypsinové účinnosti. Použije se roztok zkoušené látky (10 g/l) v tlumivém roztoku boritanovém o pH 8,0 (0,0015 mol/l) inaktivovaný zahříváním na vodní lázni po dobu 30 min. Pro ředění se použije roztok chloridu sodného R (9 g/l).

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 5,0 %; 0,500 g se suší 2 h při 60 °C a tlaku nepřevyšujícím 670 Pa.

Mikrobiální znečistění (2.6.12). Celkový počet živých mikroorganismů je nejvýše 10^4 v 1g stanoví se plotnovou metodou. Vyhovuje zkoušce na nepřítomnost Escherichia coli a Salmonella (2.6.13).

Stanovení účinnosti

Účinnost trypsinu se stanoví porovnáním rychlosti, s jakou hydrolyzuje benzoylargininethylesterhydrochlorid R s rychlostí, s jakou hydrolyzuje trypsin BRP stejný substrát za stejných podmínek.

Přístrojové vybavení. Reakční nádoba o objemu 30 ml vybavená:

• zařízením, které udržuje teplotu na (25,0 ± 0,1) °C,

• zařízením na míchání (např. magnetická míchačka),

• víkem s otvory pro elektrody, pro hadici na přívod dusíku, pro konec byrety a pro přidávání zkoumadel.

Lze použít automatické nebo manuální titrační zařízení. U manuálního zařízení je byreta dělená po 0,005 ml a pH-metr s velkým rozsahem je vybaven skleněnou a kalomelovou elektrodou.

Zkoušený roztok. Dostatečné množství zkoušené látky se rozpustí v kyselině chlorovodíkové 0,001 mol/l RS a zředí se jí na 25,0 ml tak, aby výsledný roztok obsahoval asi 700 nanokatalů/ml.

Porovnávací roztok. 25,0 mg trypsinu BRP se rozpustí v kyselině chlorovodíkové 0,001 mol/l RS a zředí se jí na 25,0 ml.

Roztoky se uchovávají při 0 °C až 5 °C. 1 ml každého roztoku se zahřívá 15 min při asi 25 °C a použije se po 50 μl každého roztoku pro každou titraci, která se provádí v dusíkové atmosféře. K 10,0 ml tlumivého roztoku boritanového o pH 8,0 (0,0015 mol/l) v titrační nádobě se během míchání přidá 1,0 ml čerstvě připraveného roztoku benzoylargininethylesterhydrochloridu R (6,86 g/l). Po ustálení teploty na hodnotě (25,0 ± 0,1) °C (tj. asi po 5 min) se nastaví pH přesně na hodnotu 8,0 pomocí hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS. Přidá se 50 μl zkoušeného roztoku a začne se měřit čas (stopky). Hodnota pH 8,0 se udržuje přidáváním hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS mikrobyretou ponořenou do roztoku; přidaný objem se zaznamenává každých 30 s a reakce probíhá 8 min. Vypočítá se spotřeba hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS za 1 sekundu. Stejným způsobem se provede titrace porovnávacího roztoku a vypčítá se spotřeba hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS za 1 sekundu.

Účinnost v mikrokatalech v miligramu se vypočítá podle vztahu:

m ˊ. Vm . V ˊ . A ,

v němž značí:

m - navážku zkoušené látky v miligramech,

m´ - navážku trypsinu BRP v miligramech,

V - spotřebu hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS za sekundu u zkoušeného roztoku,

Vʹ - spotřebu hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS za sekundu u porovnávacího roztoku,

A - účinnost trypsinu BRP v mikrokatalech na miligram.

Uchovávání

Ve vzduchotěsných obalech, chráněn před světlem, při teplotě 2 °C až 8 °C.

Označení

V označení na obalu se uvede účinnost v mikrokatalech v miligramu.

Tryptophanum[image omitted]

Tryptofan

Synonymum. L-Tryptophanum

[image omitted]

C11H12N2O2	Mr 204,23	CAS 73-22-3

Je to kyselina (S)-2-amino-3-(1H-indol-3-yl)propionová. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 98,5 % až 101,0 % sloučeniny C11H12N2O2.

Vlastnosti

Bílý nebo téměř bílý krystalický nebo amorfní prášek. Je mírně rozpustný ve vodě, těžce rozpustný v lihu 96%, prakticky nerozpustný v etheru. Rozpouští se ve zředěných roztocích alkalických hydroxidů a minerálních kyselin.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: A a B.

Alternativní sestava zkoušek: A, C a D, viz Obecné zásady (1.2).

A. Zkouška Specifická optická otáčivost, viz Zkoušky na čistotu, je zároveň zkouškou totožnosti.

B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) tablety zkoušené látky se shoduje se spektrem tablety tryptofanu CRL.

C. Hodnotí se chromatogramy získané ve zkoušce Látky reagující s ninhydrinem, viz Zkoušky na čistotu. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) se polohou, zbarvením a velikostí shoduje s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku (a).

D. Asi 20 mg se rozpustí v 10 ml vody R, přidá se 5 ml dimethylaminobenzaldehydu RS6 a 2 ml kyseliny chlorovodíkové RS a zahřeje se na vodní lázni; vzniká nachově modré zbarvení.

Zkoušky na čistotu

Vzhled roztoku. 0,1 g se rozpustí v kyselině chlorovodíkové 1 mol/l RS a zředí se jí na 10 ml. Roztok je čirý (2.2.1) a není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok HŽ6 (2.2.2, Metoda II).

Specifická optická otáčivost (2.2.7). -30,0° až -33,0°, počítáno na vysušenou látku. Měří se následující roztok: 0,25 g se rozpustí, je-li třeba zahřátím na vodní lázni, ve vodě R a zředí se jí na 25,0 ml.

Látky reagující s ninhydrinem. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy vhodného silikagelu.

Zkoušený roztok (a). 0,10 g se rozpustí ve směsi stejných objemových dílů kyseliny octové ledové R a vody R a zředí se stejnou směsí na 10 ml.

Zkoušený roztok (b). 1 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí směsí stejných objemových dílů kyseliny octové ledové R a vody R na 50 ml.

Porovnávací roztok (a). 10 mg tryptofanu CRL se rozpustí ve směsi stejných objemových dílů kyseliny octové ledové R a vody R a zředí se stejnou směsí na 50 ml.

Porovnávací roztok (b). 5 ml zkoušeného roztoku (b) se zředí směsí stejných objemových dílů kyseliny octové ledové R a vody R na 20 ml.

Porovnávací roztok (c). 10 mg tryptofanu CRL a 10 mg tyrosinu CRL se rozpustí ve směsi stejných objemových dílů kyseliny octové ledové R a vody R a zředí se stejnou směsí na 25 ml.

Na vrstvu se nanese po 5 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů kyseliny octové ledové R, vody R a 1-butanolu R (20 + 20 + 60) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu, postříká se ninhydrinem RS a zahřívá se 15 min při 100 °C až 105 °C. Žádná skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (a), kromě hlavní skvrny, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,5 %). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) jsou dvě zřetelně oddělené skvrny.

1,1´-Ethylidenbistryptofan a jiné příbuzné látky. Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29). Tlumivý roztok o pH 2,3. 3,90 g dihydrogenfosforečnanu sodného R se rozpustí v 1000 ml vody R, přidá se asi 700 ml roztoku kyseliny fosforečné R (2,9 g/l) a stejnou kyselinou se upraví pH na hodnotu 2,3.

Následující roztoky se připraví těsně před použitím.

Standardní roztok. 10,0 mg N-acetyltryptofanu R se rozpustí ve směsi objemových dílů acetonitrilu R a vody R (10 + 90) a zředí se stejnou směsí na 100,0 ml. 2,0 ml tohoto roztoku se zředí stejnou směsí na 100,0 ml.

Zkoušený roztok (a). 0,10 g se rozpustí ve směsi objemových dílů acetonitrilu R a vody R (10 + 90) a zředí se stejnou směsí na 10,0 ml.

Zkoušený roztok (b). 0,10 g se rozpustí ve standardním roztoku a zředí se jím na 10,0 ml.

Porovnávací roztok (a). 1,0 mg 1,1´-ethylidenbistryptofanu R se rozpustí ve směsi objemových dílů acetonitrilu R a vody R (10 + 90) a zředí se stejnou směsí na 100,0 ml.

Porovnávací roztok (b). 10,0 ml porovnávacího roztoku (a) se zředí standardním roztokem na 50,0 ml.

Porovnávací roztok (c). 10,0 ml porovnávacího roztoku (a) se zředí směsí objemových dílů acetonitrilu R a vody R (10 + 90) na 50,0 ml.

Porovnávací roztok (d). 0,10 g zkoušené látky se rozpustí v porovnávacím roztoku (c) a zředí se jím na 10,0 ml.

Porovnávací roztok (e). 1,0 ml porovnávacího roztoku (c) se zředí směsí objemových dílů acetonitrilu R a vody R (10 + 90) na 10,0 ml.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

• nerezové ocelové kolony délky 0,25 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem oktadecylsilanizovaným pro chromatografii R (5 μm),

• mobilní fáze s průtokovou rychlostí 0,7 ml/min, kterou jsou následující roztoky:

• mobilní fáze A - směs objemových dílů acetonitrilu R a tlumivého roztoku o pH 2,3 (115 + 885),

• mobilní fáze B - směs objemových dílů acetonitrilu R a tlumivého roztoku o pH 2,3 (350 + 650),

• gradientového programu za použití následujících podmínek:

Čas (min)	Mobilní fáze A % (V/V)	Mobilní fáze B % (V/V)	Poznámky
0- 10	100	0	izokraticky
10 - 45	100 → 0	0 → 100	lineární gradient
45 - 65	0	0	izokraticky
65 - 66	0 → 100	100 → 0	lineární gradient
66 - 80	100	100	ustalování

• spektrofotometrického detektoru, 220 nm.

Teplota kolony se udržuje na 40 °C.

Nastříkne se 20 μl porovnávacího roztoku (b), 20 μl porovnávacího roztoku (d) a 20 μl porovnávacího roztoku (e). Jsou-li chromatogramy zaznamenány za předepsaných podmínek, retenční časy látek jsou: tryptofanu asi 8 min, N-acetyltryptofanu asi 29 min a 1,1´-ethylidenbistryptofanu asi 34 min. Nastaví se citlivost systému tak, aby výška píku N-acetyltryptofanu na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) nebyla menší než 50 % celé stupnice zapisovače.

Zkoušku lze hodnotit, jestliže:

• na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) rozlišení mezi píky N-acetyltryptofanu a 1,1-ethylidenbistryptofan je nejméně 8,0. Zvýšením mobilní fáze A v průběhu eluce se prodlouží retenční časy a zlepší se rozlišení,

• na chromatogramu porovnávacího roztoku (e) je signál píku k šumu nejméně 15.

Nastříkne se 20 μl zkoušeného roztoku (a) a 20 μl zkoušeného roztoku (b). Zjistí se, není-li na chromatogramu zkoušeného roztoku (a) pík se stejným retenčním časem, jako má pík N-acetyltryptofanu (v takovém případě se provede korekce píku N-acetyltryptofanu). Na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) plocha píku odpovídajícího 1,1´ -ethylidenbistryptofanu není větší než 0,5násobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (e) (10 μg/g). Součet ploch všech píků s retenčním časem menším, než má tryptofan, není větší než 0,5násobek plochy píku odpovídajícího N-acetyltryptofanu na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (100 μg/g). Součet ploch všech píků s retenčním časem větším, než má tryptofan, kromě píku N-acetyltryptofanu a píku do 1,8násobku retenčního času N-acetyltryptofanu, není větší než 1,5násobek plochy píku odpovídajícího N-acetyltryptofanu na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (300 μg/g). Nepřihlíží se k píkům s plochou menší než 0,02násobek plochy píku odpovídajícího N-acetyltryptofanu na chromatogramu porovnávacího roztoku (b).

Chloridy (2.4.4). 0,25 g se rozpustí ve 3 ml kyseliny dusičné zředěné RS a zředí se vodou R na 15 ml. Tento roztok vyhovuje limitní zkoušce na chloridy (200 μg/g) bez dalšího přidání kyseliny dusičné.

Sírany (2.4.13). 0,5 g se rozpustí ve směsi objemových dílů kyseliny chlorovodíkové zředěné RS a vody destilované R (5 + 25) a zředí se stejnou směsí na 15 ml. Tento roztok vyhovuje limitní zkoušce na sírany (300 μg/g).

Amonium (2.4.1). 0,10 g vyhovuje limitní zkoušce B na amonium (200 μg/g). Porovnávací roztok se připraví za použití 0,2 ml základního roztoku amonia (100 g NH/ml).

Těžké kovy (2.4.8). 2,0 g vyhovují limitní zkoušce D na těžké kovy (10 μg/g). Porovnávací roztok se připraví za použití 2 ml základního roztoku olova (10 g Pb/ml).

Železo (2.4.9). 0,50 g se rozpustí v dělicí nálevce v 10 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS a vytřepává se třikrát po 3 min vždy s 10 ml isobutylmethylketonu R1. Ke spojeným organickým vrstvám se přidá 10 ml vody R a 3 min se třepe. Vodná vrstva vyhovuje limitní zkoušce na železo (20 μg/g).

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

0,150 g se rozpustí ve 3 ml kyseliny mravenčí bezvodé R, přidá se 30 ml kyseliny octové bezvodé R a 0,1 ml naftolbenzeinu RS a titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS.

1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l VS odpovídá 20,42 mg C11H12N2O2.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.

Nečistoty

[image omitted]

A. kyselina 3,3ʹ -[ethylidenbis(1H-indol-1,3-diyl)]bis[(2H)-2-aminopropanová] (1,1´-ethylidenbistryptofan),

[image omitted]

B. kyselina (5)-2-amino-3-[(3RS)-2,3-dihydro-3-hydroxy-2-oxo-1H-indol-3-yl]propanová(dioxyindolylalanin),

[image omitted]

C. kyselina (S)-2-amino-4-(2-aminofenyl)-4-oxobutanová (kynurenin),

[image omitted]

D. kyselina (5)-2-amino-3-(5-hydroxy-1H-indol-3-yl)propanová (5-hydroxytryptofan),

[image omitted]

E. kyselina (S)-2-amino-4-[2-(formylamino)fenyl]-4-oxobutanová (N-formylkynurenin),

[image omitted]

F. kyselina (S)-2-amino-3-(fenylamino)propanová (3-fenylaminoalanin),

[image omitted]

G. kyselina (S)-2-amino-3-(2-hydroxy-1H-indol-3-yl)propanová (2-hydroxytryptofan),

[image omitted]

H. kyselina (3RS)-1,2,3,4-tetrahydro-9H-β-karbolin-3-karboxylová,

[image omitted]

I. kyselina 1,2,3,4-tetrahydro-1-methyl-9H-β-karbolin-3-karboxylová,

[image omitted]

J. kyselina(S)-2-amino-3-{2-[2,3-dihydroxy-1-(1H-indol-3-yl)propyl]-1H-indol-3-yl}propanová,

[image omitted]

K. kyselina (S)-2-amino-3-[2-(1H-indol-3-ylmethyl)-1H-indol-3-yl]propanová,

[image omitted]

L. kyselina 1(1H-indol-3-ylmethyl)-1,2,3,4-tetrahydro-9H-β-karbolin-3-karboxylová.

†† Tubocurarini chloridum[image omitted]

Tubokurariniumchlorid

[image omitted]

C37H42Cl2N2O6 . 5H2O	Mr 771,73 Mr bezvodého 681,65	CAS 6989-98-6

Je to pentahydrát 7´,12´-dihydroxy-6,6´-dimethoxy-2,2´,2´-trimethyltubokuraraniumdichloridu. Počítáno na bezvodou látku, obsahuje 98,0 % až 102,0 % sloučeniny C37H42Cl2N2O6.

Vlastnosti

Bílý až slabě nažloutlý krystalický prášek. Je dobře rozpustný ve vodě a v lihu 96%, prakticky nerozpustný v acetonu a v etheru. Rozpouští se v roztocích alkalických hydroxidů.

Taje při asi 270 °C, za rozkladu.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: B a E.

Alternativní sestava zkoušek: A, C, D, E a F, viz Obecné zásady (1.2).

A. 50,0 mg se rozpustí ve vodě R a zředí sejí na 1000,0 ml. Měří se absorbance tohoto roztoku při 230 nm až 350 nm (2.2.25). Absorpční maximum roztoku je při 280 nm a minimum při 255 nm. Specifická absorbance v maximuje 113 až 123, počítáno na bezvodou látku.

B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem tubokurariniumchloridu CRL.

C. Asi 25 mg se rozpustí v 1 ml vody R, přidají se 0,2 ml chloridu železitého RS2 a zahřívá se 1 min ve vodní lázni; roztok je zelený. Provede se slepá zkouška; po zahřívání ve vodní lázni je zbarvení roztoku hnědé.

D. K 1 ml roztoku S, viz Zkoušky na čistotu, se přidá 1 ml zkoumadla Millonova R; pomalu vzniká červené zbarvení.

E. Vyhovuje zkoušce (a) na chloridy (2.3.1).

F. Vyhovuje zkoušce na alkaloidy (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Roztok S. 0,25 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředí sejí na 25,0 ml.

Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok Ž6 (2.2.2, Metoda II).

Hodnota pH (2.2.3). 4,0 až 6,0; měří se roztok S.

Specifická optická otáčivost (2.2.7). + 210° až + 222°, počítáno na bezvodou látku. Měří se roztok S 3 h po jeho přípravě.

Látky rozpustné v chloroformu. 0,25 g se rozpustí ve 150 ml vody R. Přidá se 5 ml nasyceného roztoku hydrogenuhličitanu sodného R a vytřepává se třikrát 20 ml chloroformu R. Spojené chloroformové výtřepky se promyjí 10 ml vody R, chloroformový roztok se zfiltruje do předem zvážené kádinky a filtr se promyje dvakrát 5 ml chloroformu R, který se přidá k filtrátu. Odpaří se na vodní lázni do sucha a suší se 1 h v sušárně při 100 °C až 105 °C. Zbytek váží nejvýše 5 mg. Zbytek se nerozpustí v 10 ml vody R, ale rozpustí se po přidání 1 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS.

Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu G R.

Zkoušený roztok. 0,25 g zkoušené látky se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 10 ml.

Porovnávací roztok (a). 1,5 ml zkoušeného roztoku se zředí vodou R na 100 ml.

Porovnávací roztok (b). 5 ml porovnávacího roztoku (a) se zředí vodou R na 10 ml.

Na vrstvu se nanese odděleně po 5 μl každého roztoku a vyvíjí se v nenasycené komoře spodní vrstvou směsi získané protřepáním a oddělením stejných objemových dílů chloroformu R, methanolu R a roztoku kyseliny trichloroctové R (125 g/l) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší v proudu studeného vzduchu a postříká se směsí objemových dílů hexakyanoželezitanu draselného RS, vody R a chloridu železitého RS1 (1 + 1 + 2) připravené v čas potřeby. Na chromatogramu zkoušeného roztoku není žádná skvrna, kromě hlavní skvrny, intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (1,5 %) a nejvýše jedna taková skvrna převyšuje intenzitou skvrnu na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,75 %).

Voda, semimikrostanovení (2.5.12). 9 % až 12 %; stanoví se s 0,30 g zkoušené látky.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,25 %; stanoví se s 0,200 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

25,0 mg se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 500,0 ml. Stejným způsobem se připraví porovnávací roztok za použití 25,0 mg tubokurariniumchloridu CRL. Změří se absorbance (2.2.25) obou roztoků v maximu při 280 nm. Z naměřených absorbancí, z koncentrací roztoků a z deklarovaného obsahu bezvodého tubokurariniumchloridu v tubokurariniumchloridu CRL se vypočítá obsah C37H42Cl2N2O6.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech.

Venenum.

Tyrosinum[image omitted]

Tyrosin

[image omitted]

C9H11NO3	Mr 181,19	CAS 60-18-4

Je to kyselina (5)-2-amino-3-(4-hydroxyfenyl)propanová. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 99,0 % až 101,0 % sloučeniny C9H11NO3.

Vlastnosti

Bílý krystalický prášek nebo bezbarvé krystaly. Je velmi těžce rozpustný ve vodě, prakticky nerozpustný v lihu 96%. Rozpouští se ve zředěných minerálních kyselinách a ve zředěných roztocích alkalických hydroxidů.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: A a B.

Alternativní sestava zkoušek: A, C, D a E, viz Obecné zásady (1.2).

A. Zkouška Specifická optická otáčivost, viz Zkoušky na čistotu, je zároveň zkouškou totožnosti.

B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) tablety zkoušené látky se shoduje se spektrem tablety tyrosinu CRL.

C. Hodnotí se chromatogramy získané ve zkoušce Látky reagující s ninhydrinem, viz Zkoušky na čistotu. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) se polohou, barvou a velikostí shoduje s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku (a).

D. K asi 50 mg se přidá 1 ml kyseliny dusičné zředěné RS; během 15 min vznikne tmavě červené zbarvení.

E. Asi 30 mg se rozpustí ve 2 ml hydroxidu sodného zředěného RS, přidají se 3 ml čerstvě připravené směsi stejných objemových dílů roztoku dusitanu sodného R (100 g/l) a roztoku 0,5 g kyseliny sulfanilové R ve směsi 6 ml kyseliny chlorovodíkové RS a 94 ml vody R; vznikne oranžově červené zbarvení.

Zkoušky na čistotu

Vzhled roztoku. 0,5 g se rozpustí v kyselině chlorovodíkové zředěné RS a zředí se jí na 20 ml. Roztok je čirý (2.2.1) a není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok Ž7 (2.2.2, Metoda II).

Specifická optická otáčivost (2.2.7). -11,0° až -12,3°, počítáno na vysušenou látku; měří se roztok připravený rozpuštěním 1,25 g ve směsi stejných objemových dílů kyseliny chlorovodíkové zředěné RS a vody R a zředěním stejnou směsí na 25,0 ml.

Látky reagující s ninhydrinem. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy vhodného silikagelu.

Zkoušený roztok (a). 0,10 g se rozpustí v amoniaku zředěném RS2 a zředí se vodou R na 10 ml.

Zkoušený roztok (b). 1 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí vodou R na 50 ml.

Porovnávací roztok (a). 10 mg tyrosinu CRL se rozpustí v 1 ml amoniaku zředěného RS2 a zředí se vodou R na 50 ml.

Porovnávací roztok (b). 5 ml zkoušeného roztoku (b) se zředí vodou R na 20 ml.

Porovnávací roztok (c). 10 mg tyrosinu CRL a 10 mg fenylalaninu CRL se rozpustí v 1 ml amoniaku zředěného RS2 a zředí se vodou R na 25 ml.

Na vrstvu se nanese po 5 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů amoniaku 32% R a 1-propanolu R (30 + 70) po dráze 15 cm. Vrstva se vysuší na vzduchu, postříká se ninhydrinem RS a zahřívá se 15 min při 100 °C až 105 °C. Žádná skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (a), kromě hlavní skvrny, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,5 %). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogram porovnávacího roztoku (c) jsou dvě zřetelně oddělené skvrny.

Chloridy (2.4.4). 0,25 g se rozpustí ve 3 ml kyseliny dusičné zředěné RS a zředí se vodou R na 15 ml. Tento roztok vyhovuje limitní zkoušce na chloridy (200 mg/g) bez dalšího přidání kyseliny dusičné.

Sírany (2.4.13). 0,5 g se opatrným zahřátím rozpustí v 5 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS a zředí se vodou destilovanou R na 15 ml. Tento roztok vyhovuje limitní zkoušce na sírany (300 μg/g).

Amonium (2.4.1). 0,10 g vyhovuje limitní zkoušce B na amonium (200 μg/g). Porovnávací roztok se připraví za použití 0,2 ml základního roztoku amonia (100 g NH4/ml). Oxid hořečnatý těžký R se nahradí 2,0 ml hydroxidu sodného koncentrovaného RS.

Těžké kovy (2.4.8). 2,0 g vyhovují limitní zkoušce C na těžké kovy (10 μg/g). Porovnávací roztok se připraví za použití 2 ml základního roztoku olova (10 g Pb/ml).

Železo (2.4.9). 1,0 g se rozpustí v dělicí nálevce v 10 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS a vytřepává se třikrát po 3 min 10 ml isobutylmethylketonu Rl. Ke spojeným organickým vrstvám se přidá 10 ml vody R a třepe se 3 min. Vodná vrstva vyhovuje limitní zkoušce na železo (10 μg/g).

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

0,150 g se rozpustí ve 5 ml kyseliny mravenčí bezvodé R, přidá se 30 ml kyseliny octové bezvodé R a titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20).

1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l VS odpovídá 18,12 mg C9H11NO3.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.

Urea [image omitted]

Močovina

Synonyma. Ureum, Carbamidum

[image omitted]

CH4N2O	Mr 60,06	CAS 57-13-6

Je to diamid kyseliny uhličité. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 99,0 % až 101,0 % sloučeniny CH4N2O.

Vlastnosti

Bílý krystalický prášek nebo průhledné krystaly. Je slabě hygroskopická, velmi snadno rozpustná ve vodě, dobře rozpustná v lihu 96%, prakticky nerozpustná v dichlormethanu.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: A a B.

Alternativní sestava zkoušek: A, C a D, viz Obecné zásady (1.2).

A. Teplota tání (2.2.14). 132 °C až 135 °C.

B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) tablety zkoušené látky se shoduje se spektrem tablety močoviny CRL.

C. 0,1 g se rozpustí v 1 ml vody R a přidá se 1 ml kyseliny dusičné R; vznikne bílá krystalická sraženina.

D. 0,5 g se zahřívá ve zkumavce, až dojde ke zkapalnění a kapalina se zakalí. Po ochlazení se rozpustí ve směsi 10 ml vody R a 1 ml hydroxidu sodného zředěného RS a přidá se 0,05 ml síranu měďnatého RS; vzniká červenofíalové zbarvení.

Zkoušky na čistotu

Roztok S. 10 g se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 50 ml.

Vzhled roztoku. K 2,5 ml roztoku S se přidá 7,5 ml vody R. Roztok je čirý (2.2.1) a bezbarvý (2.2.2, Metoda II).

Zásaditě reagující látky. K 2,5 ml roztoku S se přidá 7,5 ml vody R, 0,1 ml červeně methylové RS a 0,4 ml kyseliny chlorovodíkové 0,01 mol/l VS; roztok se zbarví červeně až oranžově.

Biuret. K 10 ml roztoku S se přidá 5 ml vody R, 0,5 ml roztoku síranu měďnatého R (5 g/l), 0,5 ml hydroxidu sodného koncentrovaného RS a nechá se 5 min stát. Vzniklé červenofíalové zbarvení roztoku není intenzivnější než zbarvení kontrolního roztoku připraveného současně stejným způsobem za použití 10 ml roztoku biuretu R (0,2 g/l) (0,1 %).

Amonium (2.4.1). 0,1 ml roztoku S vyhovuje limitní zkoušce na amonium (500 μg/g).