Vyhláška Ministerstva zdravotnictví, kterou se stanoví požadavky na jakost, postup při přípravě, zkoušení, uchovávání a dávkování léčiv (Český lékopis 1997)

Těžké kovy (2.4.8). 10 ml roztoku S se zředí vodou R na 20 ml. 12 ml tohoto roztoku vyhovuje limitní zkoušce A na těžké kovy (10 μg/g). Porovnávací roztok se připraví za použití základního roztoku olova (1 μg Pb/ml).

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 1,0 %; 1,000 g se suší 1 h v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,0 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

0,500 g se rozpustí v roztoku kyseliny sírové R 10% (V/V) a zředí se jím na 100,0 ml. 5,0 ml tohoto roztoku se převede do spalovací baňky s dlouhým hrdlem, přidá se 10 ml kyseliny sírové R a mírně se zahřívá, dokud se delší dobu nevyvíjí plyn. Vaří se mírně 10 min, ochladí se, opatrně se přidá 40 ml vody R, znovu se ochladí a převede se do přístroje na destilaci s vodní parou. Přidá se 50 ml hydroxidu sodného koncentrovaného RS a směs se ihned destiluje s vodní parou po dobu 1 h. Asi 50 ml destilátu se jímá do 40 ml roztoku kyseliny borité R (40 g/l), přidá se 0,25 ml červeně methylové směsného indikátoru RS a titruje se kyselinou chlorovodíkovou 0,1 mol/l VS. Současně se provede slepá zkouška.

1 ml kyseliny chlorovodíkové 0,1 mol/l VS odpovídá 3,003 mg CH4N2O.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech.

† Urofollitropinum [image omitted]

Urofolitropin

Je to suchý přípravek obsahující menopauzální gonadotropin získaný z moči postmenopauzálních žen. Má folikulostimulující účinek a žádnou nebo téměř žádnou luteinizační účinnost. Účinnost je nejméně 90 m.j. folikulostimulujícího hormonu (hFSH) v miligramu. Poměr jednotek luteinizačního hormonu (hLH) (hormonu stimulujícího intersticiální buňky - ICSH) k jednotkám folikulostimulujícího hormonu je nejvýše 1/60.

Výroba

Připravuje se vhodným frakcionačním postupem s následnou imunoafinitní chromatografií za podmínek, které snižují na nejnižší míru mikrobiální kontaminaci. Výrobní postup prokazatelně omezuje jakoukoliv kontaminaci viry, jako je virus hepatitidy nebo HIV, vhodnými validovanými metodami.

Vlastnosti

Téměř bílý nebo slabě nažloutlý prášek. Je rozpustný ve vodě.

Zkouška totožnosti

Podá-li se infantilním samicím potkana, jak je předepsáno v odstavci Stanovení účinnosti, vyvolá zvýšení hmotnosti vaječníků.

Zkoušky na čistotu

Antigeny virové hepatitidy. Při vyšetření vhodně citlivou imunochemickou metodou (2.7.1) se nezjistí antigeny virové hepatitidy.

Antigen HIV. Při vyšetření vhodně citlivou imunochemickou metodou (2.7.1) se nezjistí antigen HIV.

Reziduální luteinizační účinnost. Mezinárodní jednotka FSH a LH jsou účinnosti obsažené v deklarovaném množství mezinárodního standardu lidského močového folikulostimulujícího hormonu a luteinizačního hormonu (tj. hormonu stimulujícího intersticiální buňky), který sestává ze směsi extraktu z moči postmenopauzálních žen a laktosy. Hodnotu účinnosti mezinárodního standardu v mezinárodních jednotkách vyhlašuje Světová zdravotnická organizace. Ke zkoušce se vyberou nedospělé samice potkana ve stáří přibližně 21 dní, u nichž rozdíl hmotnosti mezi největším a nejmenším zvířetem je nejvýše 10 g. Zvířata se náhodně rozdělí do čtyř stejných skupin po nejméně šesti jedincích. Jsou-li dosažitelné čtyři samice z jednoho vrhu, rozdělí se po jedné do každé skupiny a označí se.

V předběžné zkoušce se zvolí tři vhodné dávky referenční látky tak, aby nejnižší dávka vyvolala snížení obsahu kyseliny askorbové ve vaječnících všech zvířat a nejvyšší dávka submaximální odpověď u všech zvířat. Použijí se dávky v geometrické řadě a jako první pokus se doporučují dávky 0,5 m.j., 1,0 m.j. a 2,0 m.j., avšak konečné dávkování závisí na citlivosti zvířat. Zvolí se dávka zkoušeného přípravku s předpokladem, že obsahuje 60X m.j. fohkulostimulujícího hormonu (hFSH), kde X= počet m.j. hLH obsažených v prostřední z trojice dávek referenční látky. Referenční látka i zkoušený přípravek se rozpustí v tlumivém roztoku fosforečnano-albuminovém o pH 7,2 tak, aby zvolené dávky referenční látky i zkoušeného přípravku byly obsaženy v objemu 1,0 ml.

Pro vlastní zkoušku se celý soubor zvířat připraví tím, že se všem infantilním samicím vstříkne podkožně první den 50 m.j. gonadotropinu séra R a čtvrtý den 25 m.j. gonadotropinu choriového R (oba v 0,5 ml tlumivého roztoku fosforečnano-albuminového o pH 7,2). Desátý den se třem skupinám infantilních samic vstříkne do ocasní žíly referenční látka (každé skupině jiná dávka) a čtvrté skupině dávka zkoušeného přípravku. Přesně za 4 h poté se zvířata usmrtí. U každé samice se vypreparují oba vaječníky, očistí od cizí tekutiny a tkáně a ihned se zváží. Oba vaječníky od každého zvířete zvlášť se zpracují takto: vaječníky se rozdrtí a 2 min se homogenizují v čerstvě připraveném roztoku kyseliny metafosforečné R (25 g/l) při 4 °C a homogenát se týmž roztokem zředí na 7 ml. Nechá se 30 min stát při 4 °C a odstředí se při 2500 g. Je-li třeba, supernatantní tekutina se zfiltruje 0,22/mi filtrem.

Připraví se čerstvý roztok sestávající ze směsi 2 ml roztoku octanu sodného R (45,3 g/l), jehož pH bylo upraveno přidáním kyseliny octové R na 7, 3 ml vody R a 2 ml standardizovaného 2,6-dichlorfenolindofenolu RS. Smíchají se 2 ml tohoto roztoku se 2 ml čiré supernatantní tekutiny. Za 30 s po smíchání se měří absorbance (2.2.25) v maximu při asi 520 nm.

Množství kyseliny askorbové se odečte z kalibrační křivky, která se sestrojí stejným postupem z vhodných koncentrací kyseliny askorbové CRL rozpuštěné v roztoku kyseliny metafosforečné R (25 g/l). Výsledky se vyjádří jako obsah kyseliny askorbové v mg na 0,1 g hmotnosti vaječníků pro každou samici.

Stanoví se průměr obsahu kyseliny askorbové ve vaječnících samic po dávce zkoušeného přípravku a jeho odchylka. Pro každou skupinu dávek referenční látky se nanese průměrný obsah kyseliny askorbové ve vaječnících jako funkce logaritmu dávky a za použití standardních analytických metod (metoda nejmenších čtverců) se zjišťuje úbytek obsahu kyseliny askorbové na logaritmu podané dávky. Zkoušku lze hodnotit pouze v případě, jestliže:

• stálý sklon b je významný na 5% hladině významnosti,

• pro skupiny ošetřené referenční látkou se součet čtverců vzhledem k lineární regresi rovná 95 % celkového součtu čtverců obsahu kyseliny askorbové,

• vnitroskupinový rozptyl obsahu kyseliny askorbové ve skupině ošetřené zkoušeným přípravkem se významně neliší na 5% hladině významnosti od vnitroskupinového rozptylu obsahu kyseliny askorbové ve skupinách ošetřených referenční látkou.

Průměr obsahu kyseliny askorbové ve vaječnících potkanů ošetřených zkoušeným přípravkem není významně nižší než průměr obsahu kyseliny askorbové ve vaječnících potkanů ošetřených střední dávkou referenční látky (počítáno z regresní rovnice) na 5% hladině významnosti.

Voda. Nejvýše 5,0 %; stanoví se plynovou chromatografií (2.2.28) za použití methanolu bezvodého R jako vnitřního standardu. Použije se suché sklo (může být silikonované).

Roztok vnitřního standardu. 15 μl methanolu bezvodého R se zředí 2-propanolem R1 na 100 ml.

Zkoušený roztok (a). 4 mg se rozpustí v 0,5 ml 2-propanolu R1.

Zkoušený roztok (b). 4 mg se rozpustí v 0,5 ml roztoku vnitřního standardu.

Porovnávací roztok. 10 μl vody R se přidá k 50 ml roztoku vnitřního standardu.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

• nerezové kolony délky 1 m a vnitřního průměru 2 mm naplněné styrendivinylbenzen kopolymerem R (180 μm až 250 μm),

• helia pro chromatografií R jako nosného plynu,

• teplotně vodivostního detektoru.

Teplota kolony je 120 °C a detektoru 150 °C.

Nastříknou se zvolené objemy všech roztoků. Vypočítá se obsah vody za předpokladu, že její hustota (2.2.5) při 20 °C je 0,9972 g/ml, přičemž se bere v úvahu voda zjistitelná v roztoku vnitřního standardu.

Sterilita (2.6.1). Pokud je látka určena k výrobě parenterálních přípravků bez dalšího vhodného sterilizačního postupu, vyhovuje zkoušce na sterilitu.

Pyrogenní látky (2.6.8). Vyhovuje zkoušce na pyrogenní látky. Na 1 kg hmotnosti králíka se vstříkne nitrožilně množství odpovídající 5 m.j. folikulostimulujícího hormonu rozpuštěné v nejvýše 1 ml sterilního apyrogenního roztoku chloridu sodného R (9 g/l).

Stanovení účinnosti

Účinnost látky se stanoví v daných podmínkách porovnáním jejího účinku na zvýšení hmotnosti vaječníků infantilních samic potkana ošetřených choriovým gonadotropinem se stejným účinkem mezinárodního standardu lidského močového folikulostimulujícího a luteinizačního hormonu nebo referenční látky kalibrované v mezinárodních jednotkách. Mezinárodní jednotka FSH a LH je účinnost obsažená v deklarovaném množství mezinárodního standardu lidského močového folikulostimulujícího hormonu a luteinizačního (tj. hormonu stimulujícího intersticiální buňky), kterým je směs lyofilizovaného extraktu z moči postmenopauzálních žen s laktosou. Hodnotu účinnosti mezinárodního standardu v mezinárodních jednotkách vyhlašuje Světová zdravotnická organizace.

Ke stanovení se vyberou infantilní samice potkana z jednoho kmene ve stáří 19 až 28 dní, u nichž věkový rozdíl je nejvýše 3 dny a rozdíl hmotnosti mezi nejtěžším a nejlehčím zvířetem je nejvýše 10 g. Zvířata se náhodně rozdělí do šesti stejných skupin po nejméně pěti jedincích. Je-li dosažitelných šest samic z jednoho vrhu, rozdělí se po jedné do každé skupiny a označí se.

Zvolí se tři dávky referenční látky a tři dávky zkoušeného přípravku tak, aby nejnižší dávka vyvolala určitou měřitelnou reakci u části zvířat ve skupině a nejvyšší dávka submaximální odpověď u celé skupiny. Použijí se dávky v geometrické řadě a jako první pokus se doporučují celkové dávky 1,5 m.j., 3,0 m.j. a 6,0 m.j., avšak konečné dávkování závisí na citlivosti zvířat, která může značně kolísat.

Celková množství referenční látky a zkoušeného přípravku, která odpovídají denní dávce pro jednotlivé dávkové kategorie, se odděleně rozpustí v tlumivém roztoku fosforečnano-albuminovém o pH 7,2 tak, aby denní dávka byla obsažena v objemu přibližně 0,5 ml. Tlumivý roztok obsahuje v denní dávce nejméně 14 m.j. choriogonadotropinu, aby se zajistila úplná luteinizace. Přidá se vhodná konzervační látka, jako např. fenol (4 g/l) nebo thiomersal (0,02 g/l). Takto připravená tři ředění referenční látky a tři ředění zkoušeného přípravku se uchovávají při teplotě (5 ± 3) °C.

Při vlastním stanovení se třem skupinám infantilních samic vstříkne podkožně denní dávka roztoku referenční látky a třem skupinám roztoku zkoušeného přípravku (každé skupině jiné ředění) a podání se opakuje za 24 h a 48 h. Za 24 h od poslední injekce se samice usmrtí. Vypreparují se oba vaječníky, rychle se očistí od cizí tekutiny a tkáně, osuší a společně zváží. Průměrná hmotnost vaječníků v jednotlivých dávkových kategoriích je podkladem pro výpočet účinnosti za použití běžných statistických metod (5.3.3.2). Přesnost hodnocení výsledků je možno zvýšit vhodným přepočtem hmotnosti orgánů na celkovou tělesnou hmotnost příslušného zvířete a použít analýzu kovariance.

Stanovená účinnost přípravku je v rozmezí 80 % až 125 % účinnosti deklarované. Interval spolehlivosti (P = 0,95) účinnosti stanovené je v rozmezí 65 % až 156 % deklarované účinnosti.

Uchovávání

Ve vzduchotěsném zabezpečeném obalu, chráněn před světlem, při teplotě 2 °C až 8 °C. Je-li látka sterilní, uchovává se ve sterilním vzduchotěsném zabezpečeném obalu.

Separandum.

Označování

V označení na obalu se uvede:

• účinnost folikulostimulujícího hormonu v obalu vyjádřená v mezinárodních jednotkách,

• účinnost folikulostimulujícího hormonu v miligramu vyjádřená v mezinárodních jednotkách,

• zda je látka sterilní.

† Urokinasum [image omitted]

Urokinasa

CAS 9039-53-6

Je to enzym získaný z lidské moči, který aktivuje plazminogen. Skládá se ze směsi nízkomolekulárních (Mr 33 000) a vysokomolekulárních (Mr 54 000) forem, přičemž vysokomolekulární forma převažuje. Účinnost je nejméně 70 000 mezinárodních jednotek v miligramu bílkoviny.

Výroba

Připravuje se validovanými výrobními postupy, které omezují nebo vylučují kontaminaci mikroby a viry a vazoaktivními látkami. Zvláště k inaktivaci virů se užívají přiměřené postupy, jako je zahřívání roztoku látky na 60 °C po dobu 10 h.

Vlastnosti

Bílý nebo téměř bílý amorfní prášek. Je rozpustná ve vodě.

Zkoušky totožnosti

A. Do dvou hemolytických zkumavek se napipetuje odděleně po 0,5 ml citrátové lidské plazmy a 0,5 ml citrátové hovězí plazmy a zahřívá se ve vodní lázni při 37 °C. Do každé zkumavky se přidá 0,1 ml roztoku zkoušené látky v tlumivém roztoku fosforečnanovém o pH 7,4 (1000 m.j./ml) a 0,1 ml roztoku thrombinu lidského R (20 m.j./ml) v tlumivém roztoku fosforečnanovém o pH 7,4 a ihned se zamíchá. V obou zkumavkách se tvoří sraženina, která se rozpustí během 30 min.

B. Provede se zkouška totožnosti vhodnou imunodifuzní metodou.

Zkoušky na čistotu

Vzhled roztoku. 10 mg se rozpustí v 10 ml vody R. Roztok je čirý (2.2.1) a bezbarvý (2.2.2, Metoda II).

Povrchový antigen hepatitidy B. Zkouší se vhodnou citlivou metodou, jako je radioimunoanalýza. Povrchový antigen hepatitidy B se neprokáže.

Tromboplastické nečistoty.

Zkoušené roztoky. Vhodné množství zkoušené látky se rozpustí v tlumivém roztoku barbitalovém o pH 7,4 tak, aby získané roztoky měly účinnost 5000 m.j., 2500 m.j., 1250 m.j., 625 m.j. a 312 m.j. v mililitru.

Do každé ze šesti hemolytických zkumavek o vnitřním průměru 1 cm se odměří 0,1 ml citrátové králičí plazmy R. Zkoušené roztoky se po 0,1 ml přidají do každé z pěti zkumavek a do šesté zkumavky se přidá 0,1 ml tlumivého roztoku barbitalového o pH 7,4 (slepá zkouška). Zkumavky se inkubují 5 min při (25 ± 0,5) °C a pak se přidá 0,1 ml roztoku chloridu vápenatého R (3,675 g/l). Stopkami se změří koagulační čas pro každou zkumavku. Do grafu se vynáší zkracování rekalcifikačního času (rozdíl srážecího času slepé zkoušky a srážecího času měřeného vzorku) proti logaritmu koncentrace v mezinárodních jednotkách. Pěti vynesenými body se proloží přímka a extrapoluje se k nulovému rekalcifíkačnímu času.

Urokinasová účinnost v průsečíku, který představuje limitní koncentraci pro koagulační aktivitu (nulová koagulační aktivita), je nejméně 150 m.j. v mililitru.

Molekulová frakce. Zkouší se vylučovací chromatografíí (2.2.30).

Zkoušený roztok. Asi 1 mg zkoušené látky se rozpustí v 1,0 ml tlumivého roztoku fosforečnanového o pH 8,0 (0,02 mol/l). Připravuje se těsně před použitím.

Chromatografícký postup se obvykle provádí za použití:

• kolony délky 0,9 m a vnitřního průměru 16 mm naplněné dextranem pro chromatografii síťovaným R3,

• mobilní fáze, kterou je roztok chloridu sodného R (17,5 g/l) v tlumivém roztoku fosforečnanovém o pH 8,0 (0,02 mol/l), s průtokovou rychlostí 6 ml/h.

Po ustálení kolony při 5 °C se převede zkoušený roztok do vstupu kolony a zbytky vzorku se spláchnou dvakrát 0,5 ml mobilní fáze a provede se eluce. Eluát se jímá po částech o objemu 1 ml, měří se absorbance (2.2.25) eluátů v maximu při 280 nm a jednotlivé hodnoty se zakreslí do grafu. Spustí se kolmice k osám přímek z minima před vrcholem vysokomolekulární formy, mezi vrcholy obou forem a za vrcholem nízkomolekulární formy a takto se identifikují frakce, které jsou uvažovány ve výpočtu poměru účinnosti obou forem. Spojí se zvlášť frakce vysokomolekulární formy a zvlášť frakce nízkomolekulární formy. Odděleně se stanoví urokinasová účinnost v mezinárodních jednotkách pro každou spojenou frakci, a to metodou popsanou v odstavci Stanovení účinnosti. Poměr urokinasové účinnosti spojených frakcí vysokomolekulární formy k účinnosti spojených frakcí nízkomolekulární formy je nejméně 2,0.

Celková bílkovina. Stanoví se obsah dusíku mineralizací 10 mg zkoušené látky kyselinou sírovou (2.5.9) a celkový obsah bílkoviny se vypočítá vynásobením faktorem 6,25.

Sterilita (2.6.1). Pokud je látka určena k výrobě parenterálních přípravků bez dalšího vhodného sterilizačního postupu, vyhovuje zkoušce na sterilitu.

Pyrogenní látky (2.6.8). Pokud je látka určena k výrobě parenterálních přípravků bez dalšího vhodného postupu odstraňujícího pyrogenní látky, vyhovuje zkoušce na pyrogenní látky, při níž se vstřikuje na 1 kg hmotnosti králíka 1,0 ml sterilního roztoku chloridu sodného R (9 g/l) obsahujícího množství zkoušené látky odpovídající 20 000 m.j./ml.

Stanovení účinnosti

Účinnost se stanoví porovnáním schopnosti zkoušené látky aktivovat plazminogen k tvorbě plazminu se stejnou schopností referenčního přípravku kalibrovaného v mezinárodních jednotkách. Tvorba plazminu se měří stanovením doby rozpouštění fibrinové sraženiny za daných podmínek.

Mezinárodní jednotkou je účinnost obsažená v určitém množství mezinárodního referenčního přípravku, kterým je lyofilizovaná urokinasa s laktosou. Hodnotu účinnosti mezinárodního referenčního přípravku v mezinárodních jednotkách vyhlašuje Světová zdravotnická organizace.

Pokud není uvedeno jinak, použije se pro přípravu roztoků a ředění použitých v tomto stanovení roztok albuminu hovězího R (30 g/l) v tlumivém roztoku fosforečnanovém o pH 7,4.

Zkoušený roztok. Připraví se roztok zkoušené látky tak, aby jeho předpokládaná účinnost byla asi 1000 m.j./ml.

Porovnávací roztok. Připraví se roztok referenčního přípravku tak, aby jeho účinnost byla 1000 m.j./ml.

Zkoušený a porovnávací roztok se uchovávají v ledové lázni a lze je použít do 6 h od přípravy. Připraví se tři l,5násobná ředění porovnávacího roztoku tak, aby nejdelší doba rozpouštění sraženiny byla nejvýše 20 min a nejkratší doba nejméně 3 min. Dále se připraví 3 vzorky zkoušeného roztoku s podobným ředěním. Připravené roztoky se uchovávají v ledové lázni a použijí se do 1 h. Připraví se 24 zkumavek o průměru 8 mm. Zkumavky se označí T1, T2 a T3 pro ředění zkoušeného roztoku a S1, S2 a S3 pro ředění porovnávacího vzorku, přičemž se použijí 4 zkumavky pro každé ředění. Do každé ze zkumavek umístěných v ledové lázni se pipetuje 0,2 ml příslušného ředění, 0,2 ml roztoku albuminu hovězího R (30 g/l) v tlumivém roztoku fosforečnanovém o pH 7,4 a 0,1 ml roztoku trombinu lidského R o účinnosti nejméně 20 m.j./ml. Zkumavky se poté umístí do vodní lázně o teplotě 37 °C a inkubují se 2 min k vyrovnání teploty. Pomocí automatické pipety se pipetuje na dno 1. zkumavky 0,5 ml roztoku euglobulinů hovězích R (10 g/l) a obsah se promíchá. V intervalech 5 s se do zbylých zkumavek pipetuje po 0,5 ml roztoku hovězích euglobulinů R (10 g/l). Stopkami se měří čas v sekundách pro každou zkumavku mezi přidáním roztoků euglobulinů a rozpuštěním sraženiny. Do grafu se vynáší logaritmus rozpouštěcího času pro zkoušenou látku a pro referenční přípravek proti logaritmu koncentrace. Pomocí běžných statistických metod se vypočítá účinnost zkoušené látky. Stanovená účinnost je 90 % až 111% deklarované účinnosti. Interval spolehlivosti (P = 0,95) je 80 % až 125 % deklarované účinnosti.

Uchovávání

V dobře uzavřeném obalu, chráněna před světlem, při teplotě nepřesahující 8 °C. Pokud je látka sterilní, uchovává se ve sterilním vzduchotěsném zabezpečeném obalu.

Separandum.

Označování

V označení na obalu se uvede:

• účinnost v mezinárodních jednotkách v miligramu bílkoviny,

• zda je obsah sterilní,

• zda je obsah prostý pyrogenních látek.

Uvae ursi folium [image omitted]

Medvědicový list

Synonymum. Folium uvae ursi

Je to celý nebo řezaný usušený list druhu Arctostaphylos uva-ursi (L.) SPRENG. Obsahuje nejméně 8,0 % hydrochinonových derivátů, počítáno jako bezvodý arbutin (C12H16O7; Mr 272,3), vztaženo na vysušenou drogu.

Vlastnosti

Makroskopický a mikroskopický popis, viz Zkoušky totožnosti A a B.

Zkoušky totožnosti

A. List lesklý, na svrchní straně tmavě zelený, na spodní straně světlejší, zpravidla 7 mm až 30 mm dlouhý a 5 mm až 12 mm široký, je opakvejčitý, celokrajný s hladkou často podvinutou čepelí, na bázi zúženou v krátký řapík. List na vrcholku tupý nebo zašpičatělý, čepel tlustá, kožovitá. Žilnatina zpeřená, jemně síťovitá, dobře patrná na obou stranách listu. Svrchní strana lesklá, s vpadlou žilnatinou tvořící charakteristický zrnitý vzhled. Jen mladý list na okraji brvitý, starší listy lysé.

B. Droga se upráškuje (355). Prášek je zelený až zelenošedý nebo žlutozelený. Pozoruje se pod mikroskopem v chloralhydrátu RS. Práškovaná droga je charakteristická těmito znaky: úlomky pokožky při plošném pozorování s mnohohrannými buňkami, krytými silnou hladkou kutikulou s přímými ztlustlými nepravidelně tečkovanými stěnami; anomocytické průduchy (2.8.3) jsou obklopeny pěti až jedenácti vedlejšími buňkami, jizvy bází chlupů patrné jen na spodní straně listu; úlomky palisádového parenchymu se třemi až čtyřmi vrstvami buněk nestejné délky; houbový parenchym; skupiny zdřevnatělých vláken pericyklu s řadami buněk obsahujících hranolovité krystaly šťavelanu vápenatého, občas kuželovité, jednobuněčné krycí chlupy.

C. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu G R.

Zkoušený roztok. 0,5 g práškované drogy (355) se smíchá s 5 ml směsi stejných objemových dílů methanolu R a vody R a zahřívá se 10 min pod zpětným chladičem. Ještě horký roztok se zfiltruje. Baňka i filtr se promyjí výše uvedenou směsí a zředí se jí na 5 ml.

Porovnávací roztok. 25 mg arbutinu R, 25 mg kyseliny gallové R a 25 mg hydrochinonu R se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10,0 ml.

Na vrstvu se nanese odděleně do pruhů 10 μl porovnávacího roztoku a 20 μl zkoušeného roztoku. Vyvíjí se směsí objemových dílů kyseliny mravenčí bezvodé R, vody R a ethylacetatu R (6 + 6 + 88) po dráze 15 cm. Suší se při 105 °C až 110 °C do vymizení zápachu kyseliny mravenčí. Postříká se roztokem dichlorchinonchlorimidu R (10 g/l) v methanolu R a pak roztokem uhličitanu sodného bezvodého R (20 g/l). Na chromatogramu zkoušeného roztoku jsou patrné skvrny odpovídající polohou a zbarvením skvrnám na chromatogramu porovnávacího roztoku (v dolní třetině světle modrý pruh odpovídající arbutinu, v horní třetině dva pruhy, nahnědlý odpovídající kyselině gallové a modrý odpovídající hydrochinonu). Na chromatogramu zkoušeného roztoku mohou být patrné další dva až tři modré pruhy a několik hnědých nebo hnědošedých pruhů.

Zkoušky na čistotu

Cizí příměsi (2.8.2). Nejvýše 8 %, z čehož je nejvýše 5 % stonků a nejvýše 3 % cizích organických příměsí.

Jinak zbarvená droga. Nejvýše 10 %; provede se způsobem uvedeným ve zkoušce Cizí příměsi (2.8.2).

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 10,0 %; 1,000 g práškované drogy (355) se suší 2 h v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Celkový popel (2.4.16). Nejvýše 5,0 %.

Stanovení obsahu

0,400 g práškované drogy (250) se v baňce se zábrusem na 250 ml smíchá s 50 ml vody R a vaří se 30 min pod zpětným chladičem. Po ochlazení se zředí vodou R na 250,0 ml. Po usazení částic se 5,0 ml roztoku převede do dělicí nálevky, postupně se přidá a po každém přidání se promíchá: 45 ml vody R, 1,0 ml roztoku aminopyrazolonu R (20 g/l), 0,5 ml amoniaku zředěného RS2 a 1,0 ml roztoku hexakyanoželezitanu draselného R (80 g/l). Nechá se stát 5 min a pak se protřepe 25 ml dichlormethanu R. Dichlormethanová vrstva se zfiltruje chomáčkem vaty povhlčeným dichlormethanem R do odměrné baňky na 100 ml. Vodná vrstva se protřepává třikrát 25 ml dichlormethanu R a spojené výtřepky se zředí dichlormethanem R na 100,0 ml. Změří se absorbance (2.2.25) roztoku v maximu při 455 nm za použití vody R jako kontrolní tekutiny a vypočítá se obsah hydrochinonových derivátů v procentech, počítáno jako bezvodý arbutin, podle vztahu:

A . 7,716m ,

v němž značí:

A - absorbanci zkoušeného roztoku při 455 nm,

m - navážku drogy v gramech,

Specifická absorbance bezvodého arbutinu je 648.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.

Valerianae radix[image omitted]

Kozlíkový kořen

Synonymum. Radix valerianae

Jsou to celé usušené oddenky, kořeny a výběžky nebo jejich úlomky druhu Valeriana officinalis L. sensu lato.

Obsahuje nejméně 5 ml silice v 1 kilogramu celé drogy a nejméně 3 ml silice v 1 kilogramu řezané drogy, obojí vztaženo na vysušenou drogu.

Vlastnosti

Makroskopický a mikroskopický popis, viz Zkoušky totožnosti A a B.

Zkoušky totožnosti

A. Droga je žlutošedá až světle hnědošedá. Oddenek opakvejčitý až kuželovitý, až 50 mm dlouhý a až 30 mm široký. Bazální část je prodloužená nebo zploštělá, zpravidla pokrytá četnými splývajícími kořeny. Na vrcholu je obyčejně jamkovitá jizva po nadzemní části rostliny; zbytek stonku bývá přítomen jen zřídka. Na podélném řezu je patrna dřeň s centrální dutinou, s přehrádkami. Četné, převážně kuželovité kořeny o průměru 1 mm až 3 mm jsou většinou více než 100 mm dlouhé, mají stejnou barvu jako oddenek. Vláknité postranní kořínky jsou lámavé a nepříliš početné. Lom krátký. Výběžky jsou charakteristické nápadnými uzlinami oddělenými podélně rýhovanými internodii 20 mm až 50 mm dlouhými a vláknitým lomem.

B. Droga se upráškuje (355). Prášek je světle žlutošedý až světle šedohnědý. Pozoruje se pod mikroskopem v chloralhydrátu RS. Práškovaná droga je charakteristická těmito znaky: buňky obsahující světle hnědou pryskyřici nebo kapky silice; jednotlivé sklereidy s pravoúhlými tečkovanými stěnami 5 μm až 15 μm silnými; síťovitě ztlustlé cévy dřeva; zřídka úlomky korku a úlomky pokožky, někdy s kořenovými vlásky.

Pozoruje se pod mikroskopem v roztoku glycerolu R 50% (V/V). Jsou patrné četné úlomky parenchymu obsahující jednoduchá nebo složená škrobová zrna; jednoduchá škrobová zrna jsou kulovitá nebo protáhlá o průměru 5 μm až 15 μm, někdy se štěrbinovitou nebo paprsčitou trhlinou; složená škrobová zrna jsou dvoučetná až šestičetná o celkovém průměru až 20 μm.

C. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy vhodného silikagelu.

Zkoušený roztok. 1,0 g práškované drogy (355) se v 25ml baňce smíchá s 6,0 ml methanolu R a 15 min se protřepává, pak se zfiltruje. Baňka i filtr se promyjí malým množstvím methanolu R tak, aby konečný objem filtrátu činil 5 ml. Filtrát se odpaří na asi 2 ml a smíchá se se 3 ml roztoku hydroxidu draselného R (100 g/l). Protřepe se dvakrát 5 ml dichlormethanu R. Spodní vrstva se vždy odstraní. Vodná vrstva se zahřívá 10 min ve vodní lázni při 40 °C. Po ochlazení se smíchá s kyselinou chlorovodíkovou zředěnou RS až do kyselé reakce roztoku. Protřepe se dvakrát 5 ml dichlormethanu R. Spojené spodní vrstvy se zfiltrují přes síran sodný bezvodý R. Filtrát se odpaří do sucha; zbytek se rozpustí v 1,0 ml dichlormethanu R.

Porovnávací roztok. 5 mg fluoresceinu R a 5 mg červeně sudanové G R se rozpustí v 10,0 ml methanolu R.

Na vrstvu se nanese odděleně do pruhů 20 μl zkoušeného roztoku a 10 μl porovnávacího roztoku. Vyvíjí se směsí objemových dílů kyseliny octové ledové R, ethylacetatu R a hexanu R (0,5 + 35 + 65) po dráze 10 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a pozoruje se v denním světle. Na chromatogramu porovnávacího roztoku je ve střední části červená skvrna (červeň sudanová), ve spodní části zelenožlutá skvrna (fluorescein). Vrstva se postříká anisaldehydem RS a suší se 5 min až 10 min při 100 °C až 105 °C; pozoruje se v denním světle. Na chromatogramu zkoušeného roztoku je fialově modrá skvrna (kyselina hydroxyvalerenová) přibližně odpovídající polohou skvrně fluoresceinu na chromatogramu porovnávacího roztoku a fialová skvrna (kyselina valerenová) přibližně odpovídající polohou skvrně červeně sudanové na chromatogramu porovnávacího roztoku. Na chromatogramu zkoušeného roztoku jsou v horní polovině další, většinou méně intenzivní růžové až fialové skvrny.

Zkoušky na čistotu

Extraktivní látky. 2,00 g práškované drogy (355) se smíchá se směsí složenou z 8 g vody R a 12 g lihu 96% R, za častého protřepávání se nechá 2 h stát a pak se zfiltruje. 5 g filtrátu se odpaří do sucha na vodní lázni při 100 °C až 105 °C. Zbytek váží nejméně 0,1 g (20,0 %).

Cizí příměsi (2.8.2). Nejvýše 5 % zbytků stonků a nejvýše 2 % ostatních cizích příměsí.

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 12,0 %; 1,000 g práškované drogy (355) se suší 2 h při 100 °C až 105 °C.

Celkový popel (2.4.16). Nejvýše 12,0 %.

Popel nerozpustný v kyselině chlorovodíkové (2.8.1). Nejvýše 5,0 %.

Stanovení obsahu

Provede se Stanovení silic v rostlinných drogách (2.8.12). 40,0 g čerstvě práškované drogy (500) se destiluje 4 h rychlostí 3 ml/min až 4 ml/min v baňce na 2000 ml s 500 ml vody R; do dělené trubice se přidá 0,50 ml xylenu R.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.

Valinum [image omitted]

Valin

[image omitted]

C5H11NO2	Mr 117,15	CAS 72-18-4

Je to kyselina (S)-2-amino-3-methylbutanová. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 98,5 % až 101,0 % sloučeniny C5H11NO2.

Vlastnosti

Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek nebo bezbarvé krystaly. Je dobře rozpustný ve vodě, velmi těžce rozpustný v lihu 96%, prakticky nerozpustný v etheru.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: A a B.

Alternativní sestava zkoušek: A a C, viz Obecné zásady (1.2).

A. Zkouška Specifická optická otáčivost, viz Zkoušky na čistotu, je zároveň zkouškou totožnosti.

B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) tablety zkoušené látky se shoduje se spektrem tablety valinu CRL.

C. Hodnotí se chromatogramy získané ve zkoušce Látky reagující s ninhydrinem, viz Zkoušky na čistotu. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) se polohou, barvou a velikostí shoduje s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku (a).

Zkoušky na čistotu

Roztok S. 2,5 g se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 100 ml.

Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok HŽ6 (2.2.2, Metoda II).

Specifická optická otáčivost (2.2.7). +26,5° až +29,0°, počítáno na vysušenou látku; měří se roztok připravený rozpuštěním 2,00 g v kyselině chlorovodíkové RS a zředěním stejnou kyselinou na 25,0 ml.

Látky reagující s ninhydrinem. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy vhodného silikagelu.

Zkoušený roztok (a). 0,10 g se rozpustí v kyselině chlorovodíkové zředěné RS a zředí se jí na 10 ml.

Zkoušený roztok (b). 1 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí vodou R na 50 ml.

Porovnávací roztok (a). 10 mg valinu CRL se rozpustí v kyselině chlorovodíkové 0,1 mol/l RS a zředí se jí na 50 ml.

Porovnávací roztok (b). 5 ml zkoušeného roztoku (b) se zředí vodou R na 20 ml.

Porovnávací roztok (c). 10 mg fenylalaninu CRL a 10 mg valinu CRL se rozpustí v kyselině chlorovodíkové 0,1 mol/l RS a zředí se jí na 25 ml.

Na vrstvu se nanese po 5 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů kyseliny octové ledové R, vody R a 1-butanolu R (20 + 20 + 60) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu, postříká se ninhydrinem RS a zahřívá se 15 min při 100 °C až 105 °C. Žádná skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (a), kromě hlavní skvrny, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,5 %). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) jsou dvě zřetelně oddělené skvrny.

Chloridy (2.4.4). 10 ml roztoku S se zředí vodou R na 15 ml. Tento roztok vyhovuje limitní zkoušce na chloridy (200 μg/g).

Sírany (2.4.13). 0,5 g se rozpustí ve vodě destilované R a zředí se jí na 15 ml. Tento roztok vyhovuje limitní zkoušce na sírany (300 μg/g).

Amonium. Připraví se dvě hodinová sklíčka o průměru 60 mm, která lze k sobě přiklopit. Na vnitřní stěnu horního sklíčka se přilepí čtvereček papíru lakmusového červeného R o straně 5 mm a navlhčí se několika kapkami vody R. 50 mg upráškované zkoušené látky se umístí na spodní sklíčko a rozpustí se nebo suspenduje v 0,5 ml vody R. K roztoku nebo k suspenzi se přidá 0,30 g oxidu horečnatého těžkého R a rychle se zamíchá skleněnou tyčinkou. Sklíčko s lakmusovým papírem se přiklopí na sklíčko se zkoušenou látkou a zahřívá 15 min při 40 °C. Lakmusový papír není intenzivněji modře zbarven než porovnávací vzorek připravený současně stejným způsobem za použití 0,1 ml základního roztoku amonia (100 μg NH4/ml), 0,5 ml vody R a 0,30 g oxidu horečnatého těžkého R (200 μg/g).

Železo (2.4.9). 1,0 g se rozpustí v dělicí nálevce v 10 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS a vytřepává se třikrát po 3 min vždy s 10 ml isobutylmethylketonu R1. Ke spojeným organickým vrstvám se přidá 10 ml vody R a třepe se 3 min. Vodná vrstva vyhovuje limitní zkoušce na železo (10 μg/g).

Těžké kovy (2.4.8). 2,0 g vyhovují limitní zkoušce D na těžké kovy (10 μg/g). Připraví se porovnávací roztok za použití 2,0 ml základního roztoku olova (10 μg Pb/ml).

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

0,100 g se rozpustí ve 3 ml kyseliny mravenčí bezvodé R, přidá se 30 ml kyseliny octové bezvodé R a titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS za použití 0,1 ml naftolbenzeinu RS jako indikátoru do změny hnědožlutého zbarvení na zelené.

1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l VS odpovídá 11,71 mg C5H11NO2.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.

† Vancomycini hydrochloridum [image omitted]

Vankomyciniumchlorid

[image omitted]

C66H76Cl3N9O24	Mr 1485,73	CAS 1404-93-9

Je to hydrochlorid směsi příbuzných glykopeptidů obsahující hlavně monohydrochlorid kyseliny (Sa)-(3S,6R,7R,22R,23S,26S,36R,38aR)-44-{[2-O-(3-amino-2,3,6-trideoxy-3-C-methyl-α-L-lyxo-hexopyranosyl)-β-D-glukopyranosyl]oxy} -2 2H-8,11: 18,21-dietheno-2,3,4,5,6,7,23,24,25,26,36,37,38,38a--tetradekahydro-7,22,28,30,32-pentahydroxy-10,19-dichlor- 23,36-(iminomethano)-3-(karbamoyl-methyl)-13,16:31,35-dimetheno-6-[(2R)-4-methyl-2- (methylamino)valeramido]-2,5,24,38,39--pentaoxo-1H,16H[1,6,9]oxadiazacyklohexadecino[4,5-m]-[10,2,16]-benzoxadiazacyklotetrakosin-26--karboxylové (vankomycin B). Látka je produkována určitými kmeny mikroorganismu Amycolatopsis orientalis nebo se získává jinými způsoby. Účinnost je nejméně 1050 m.j. v miligramu, počítáno na bezvodou látku.

Vlastnosti

Bílý nebo téměř bílý hygroskopický prášek. Je snadno rozpustný ve vodě, těžce rozpustný v lihu 96%.

Zkoušky totožnosti

A. Hodnotí se chromatogram ze zkoušky Vankomycin B, viz Zkoušky na čistotu. Retenční čas hlavního píku na chromatogramu zkoušeného roztoku (a) je shodný s retenčním časem hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku.

B. Vyhovuje zkoušce (a) na chloridy (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Vzhled roztoku. 2,50 g se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 25,0 ml. Roztok je čirý (2.2.1) a jeho absorbance (2.2.25) měřená při 450 nm není vyšší než 0,10.

Hodnota pH (2.2.3). 2,5 až 4,5. Měří se následující roztok: 0,50 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředí se jí na 10,0 ml.

Vankomycin B. Nejméně 93,0 %. Stanoví se kapalinovou chromatografií (2.2.29).

Zkoušený roztok (a). 10,0 mg zkoušené látky se rozpustí v mobilní fázi A a zředí se jí na 5,0 ml.

Zkoušený roztok (b). 2,0 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí mobilní fází A na 50,0 ml.

Zkoušený roztok (c). 0,5 ml zkoušeného roztoku (b) se zředí mobilní fází A na 20,0 ml.

Porovnávací roztok. 5 mg vankomyciniumchloridu CRL se rozpustí ve 4 ml vody R a zředí se jí na 10 ml. 24 h se zahřívá na 65 °C a nechá se zchladnout.

Roztoky se použijí do 4 h od přípravy.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

• nerezové kolony délky 0,25 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem oktadecylsilanizovaným pro chromatografii R (5 μm),

• mobilních fází s průtokovou rychlostí 1,0 ml/min a následujících složení:

• mobilní fáze A - k 4 ml triethylaminu R se přidá 1996 ml vody R a pH se upraví na 3,2 kyselinou fosforečnou R; k 920 ml tohoto roztoku se přidá 10 ml tetrahydrofuranu R a 70 ml acetonitrilu R,

• mobilní fáze B - ke 4 ml triethylaminu R se přidá 1996 ml vody R a pH se upraví na 3,2 kyselinou fosforečnou R; k 700 ml tohoto roztoku se přidá 10 ml tetrahydrofuranu R a 290 ml acetonitrilu R,

• spektrofotometrického detektoru, 280 nm,

• injektorové smyčky, 20 μl.

Chromatogramy se zaznamenávají za následujících podmínek. Nejprve se kolona promývá mobilní fází A. Po 13 min se použije gradientová eluce a koncentrace mobilní fáze B se zvyšuje o 11 % (V/V)/min. Nakonec se 4 min promývá mobilní fází B.

Nastříkne se zkoušený roztok (c). Zkoušku lze hodnotit, jestliže poměr signálu hlavního píku na chromatogramu tohoto roztoku k šumu není menší než 5. Nastříkne se zkoušený roztok (b). Zkoušku lze hodnotit, jestliže faktor symetrie píku vankomycinu je nejvýše 1,6. Nastříkne se porovnávací roztok. Zkoušku lze hodnotit, jestliže rozlišení mezi dvěma hlavními píky j e alespoň 5,0. Nastříkne se zkoušený roztok (a).

Obsah vankomyciniumchloridu B v procentech se vypočte ze vzorce:

Ab.100Ab+At/25,

v němž značí:

Ab - plochu píku na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) odpovídajícího vankomycinu B,

At - součet ploch píků na chromatogramu zkoušeného roztoku (a) odpovídajících nečistotám.

Příbuzné látky. Stanoví se kapalinovou chromatografií (2.2.29) předepsanou ve zkoušce Vankomycin B.

Odděleně se nastřikují zkoušené roztoky (a), (b) a (c).

Obsah jednotlivých nečistot v procentech se vypočte ze vzorce:

Ai/25.100Ab+At/25,

v němž značí:

Ai - plochu píku nečistoty na chromatogramu zkoušeného roztoku (a),

Ab - plochu píku odpovídajícího vankomycinu B na chromatogramu zkoušeného roztoku (b),

At - součet ploch píku odpovídajících nečistotám na chromatogramu zkoušeného roztoku (a).

Obsah žádné nečistoty není větší než 4,0 % a celkový obsah nečistot není větší než 7,0 %. Nepřihlíží se k píkům s plochou, která je menší než plocha hlavního píku na chromatogramu zkoušeného roztoku (c).

Těžké kovy (2.4.8). 1,0 g vyhovuje limitní zkoušce C na těžké kovy (30 μg/g). K přípravě porovnávacího roztoku se použijí 3 ml základního roztoku olova (10 μg Pb/ml).

Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Nejvýše 5,0 %; stanoví se s 0,500 g zkoušené látky.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 1,0 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Sterilita (2.6.1). Pokud je látka určena k výrobě parenterálních přípravků bez dalšího vhodného sterilizačního postupu, vyhovuje zkoušce na sterilitu.

Bakteriální endotoxiny (2.6.14). Pokud je látka určena k výrobě parenterálních přípravků bez dalšího vhodného postupu odstraňujícího bakteriální endotoxiny, vyhovuje zkoušce na bakteriální endotoxiny, obsahuje-li nejvýše 0,25 m.j. endotoxinu v miligramu.

Stanovení účinnosti

Provede se mikrobiologické stanovení účinnosti antibiotik (2.7.2) za použití vankomyciniumchloridu CRL jako referenční látky.

Uchovávání

Ve vzduchotěsných obalech, chráněn před světlem. Je-li látka sterilní, uchovává se ve sterilních vzduchotěsných zabezpečených obalech.

Označování

V označení na obalu se uvede, zda je látka:

• sterilní,

• prostá bakteriálních endotoxinů.

Separandum.

Nečistoty

A. N-demethylvankomycin,

B. desamidovankomycin,

C. aglukovankomycin,

D. desvankosaminylvankomycin.

Vanillinum [image omitted]

Vanilin

[image omitted]

C8H8O3	Mr 152,15	CAS 121-33-5

Je to 4-hydroxy-3-methoxybenzaldehyd. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 99,0 % až 101,0 % sloučeniny C8H8O3.

Vlastnosti

Bílý nebo slabě nažloutlý krystalický prášek nebo jehličkovité krystalky. Je těžce rozpustný ve vodě, snadno rozpustný v lihu 96% a v methanolu, dobře rozpustný v etheru. Rozpouští se ve zředěných roztocích alkalických hydroxidů.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: B.

Alternativní sestava zkoušek: A, C a D, viz Obecné zásady (1.2).

A. Teplota tání (2.2.14). 81 °C až 84 °C.

B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) tablety zkoušené látky se shoduje se spektrem valininu CRL.

C. Chromatogram získaný při zkoušce na Příbuzné látky se pozoruje po postřiku v denním světle. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) odpovídá polohou, zbarvením a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku (a).

D. K 5 ml nasyceného roztoku zkoušené látky se přidá 0,2 ml chloridu železitého RS1; vznikne modré zbarvení. Zahřátím na 80 °C roztok zhnědne, jeho ochlazením vznikne bílá sraženina.

Zkoušky na čistotu

Vzhled roztoku. 1,0 g se rozpustí v lihu 96% R a zředí se jím na 20 ml. Roztok je čirý (2.2.1) a není intenzivněji zbarven než porovnávací barevný roztok H6 (2.2.2, Metoda II).

Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu GF254R.

Zkoušený roztok (a). 0,1 g se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 5 ml.

Zkoušený roztok (b). 1 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí methanolem R na 10 ml.

Porovnávací roztok (a). 10 mg vanilinu CRL se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 5 ml.

Porovnávací roztok (b). 0,5 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí methanolem R na 100 ml.

Na vrstvu se nanese odděleně po 5 μl každého roztoku a vyvíjí se v nenasycené komoře směsí objemových dílů kyseliny octové bezvodé R, methanolu R a dichlormethanu R (0,5 + 1 + 98,5) po dráze 10 cm. Vrstva se usuší v proudu studeného vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Žádná skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (a), kromě hlavní skvrny, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b). Pak se vrstva postříká zkoumadlem dinitrofenylhydrazinovým R a pozoruje se v denním světle. Žádná skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (a), kromě hlavní skvrny, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,5 %).

Reakce s kyselinou sírovou. 50 mg se rozpustí v 5 ml kyseliny sírové R. Po 5 min není roztok zbarven intenzivněji než směs 4,9 ml základního žlutého roztoku a 0,1 ml základního červeného roztoku nebo směs 4,9 ml základního žlutého roztoku a 0,1 ml základního modrého roztoku (2.2.2, Metoda I).

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 1,0 %; 1,000 g se suší 4 h v exsikátoru.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,05 %; stanoví se s 2,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

0,120 g se rozpustí ve 20 ml lihu 96% R, přidá se 60 ml vody prosté oxidu uhličitého R a titruje se hydroxidem sodným 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace (2.2.20) bodu ekvivalence.

1 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS odpovídá 15,21 mg C8H8O3.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.

Vaselinum album[image omitted]

Bílá vazelína

Je to bělená, čištěná směs polotuhých nasycených uhlovodíků získaných z nafty.

Vlastnosti

Vazká lehce roztíratelná homogenní hmota, bílá nebo lehce nazelenalá, prakticky bez pachu. Je prakticky nerozpustná ve vodě, snadno rozpustná v etheru, dobře rozpustná v dichlormethanu, prakticky nerozpustná v lihu 96% a v glycerolu.

Po roztavení vykazuje v denním světle nejvýše slabou fluorescenci.

Zkoušky na čistotu

Vzhled. 12 g se roztaví na vodní lázni. Roztavená hmota není zbarvena intenzivněji než směs objemových dílů základního žlutého roztoku a kyseliny chlorovodíkové R 15% (V/V) (1 + 9) (2.2.2, Metoda II).

Kysele nebo zásaditě reagující látky. 10 g zkoušené látky se smíchá s 20 ml vroucí vody R a protřepává se intenzivně 1 min, po ochlazení se zfiltruje. 10 ml filtrátu se smíchá s 0,1 ml fenolftaleinu RS; roztok je bezbarvý. Ke změně zbarvení na růžové se spotřebuje nejvýše 0,5 ml hydroxidu sodného 0,01 mol/l VS.

Absorbance (2.2.25). 250 mg se rozpustí, je-li třeba mírným zahřátím, v trimethylpentanu R a zředí se jím na 50,0 ml. Absorbance tohoto roztoku měřená při 300 nm je nejvýše 0,6.

10,0 ml výše uvedeného roztoku se zředí trimethylpentanem R na 25,0 ml. Absorbance měřená při 275 nm je nejvýše 0,8; absorbance měřená při 295 nm je nejvýše 0,4.

Tuky, pryskyřice, mýdla. 5 g se smíchá s 10 ml hydroxidu sodného zředěného RS a 10 ml vody R a vaří se 2 min pod zpětným chladičem za častého protřepávání. Po ochlazení se oddělí čirá vodná vrstva a okyselí se kyselinou chlorovodíkovou R; roztok zůstane čirý (2.2.1).

Vyšší aromatické uhlovodíky. Použijí se rozpouštědla určená pro spektrální stanovení.

Zkoušený roztok. 1,0 g se převede do dělicí nálevky (kohout ani zátka nejsou namazány) a protřepává se s 50 ml hexanu R do rozpuštění, je-li třeba mírným zahřátím. Pak se smíchá s 20 ml dimethylsulfoxidu R a protřepává se intenzivně 1 min. Nechá se stát do oddělení dvou čirých vrstev. Spodní vrstva se převede do jiné dělicí nálevky. Horní vrstva se protřepává znovu s 20 ml dimethylsulfoxidu R Ke spojeným dimethylsulfoxidovým vrstvám se přidá 20 ml hexanu R a protřepává se 1 min. Nechá se stát do oddělení dvou čirých vrstev. Horní vrstva se odstraní a spodní vrstva se dimethylsulfoxidem R zředí na 50 ml.

Kontrolní roztok. 10 ml dimethylsulfoxidu R se protřepává 1 min s 25 ml hexanu R použije se čirá horní vrstva.

Porovnávací roztok. 60 μg naftalenu R se rozpustí v dimethylsulfoxidu R a zředí se jím na 10 ml.

Absorbance (2.2.25) zkoušeného roztoku měřená při 265 nm až 420 nm při tloušťce vrstvy 40 mm proti kontrolnímu roztoku není vyšší než absorbance porovnávacího roztoku měřená při 278 nm při tloušťce vrstvy 40 mm proti dimethylsulfoxidu R

Cizí, snadno zuhelnitelné látky. 5 ml roztavené látky se ve zkumavce se zabroušenou zátkou smíchá s 5 ml kyseliny sírové R 90% a zahřívá se ve vodní lázni tak, aby se dno zkumavky nedotýkalo dna vodní lázně. Vždy po 2 min se zkumavka vyjme, uzavře se zátkou a otočí dnem vzhůru a zpět desetkrát v průběhu 10 s (zkumavka může být mimo vodní lázeň nejvýše 20 s). Po 10 min se zkumavka z vodní lázně vyjme; vrstva kyseliny sírové zůstane čirá a není zbarvena intenzivněji než směs 0,5 ml základního modrého roztoku, 1,5 ml základního červeného roztoku a 3 ml základního žlutého roztoku (2.2.2, Metoda II).

Sloučeniny obsahující síru. 3 g se smíchají s 0,1 ml octanu olovnatého RS a 2 ml ethanolu A a směs se zahřívá 10 min ve vodní lázni při 70 °C za častého protřepávání; směs neztmavne.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, chráněna před světlem.

Vaselinum flavum[image omitted]

Žlutá vazelína

Je to čištěná směs polotuhých nasycených uhlovodíků získaných z nafty.

Vlastnosti

Vazká lehce roztíratelná homogenní hmota, světle žlutá až žlutá, průsvitná, prakticky bez pachu. Je prakticky nerozpustná ve vodě, snadno rozpustná v etheru, dobře rozpustná v dichlormethanu, prakticky nerozpustná v lihu 96% a v glycerolu.

Po roztavení vykazuje v denním světle nejvýše slabou fluorescenci.

Zkoušky na čistotu

Vzhled. 12 g se roztaví na vodní lázni. Roztavená hmota není zbarvena intenzivněji než směs objemových dílů základního žlutého roztoku a základního červeného roztoku (7,6 + 2,4) (2.2.2, Metoda II).

Kysele nebo zásaditě reagující látky. 10 g zkoušené látky se smíchá s 20 ml vroucí vody R a protřepává se intenzivně 1 min, po ochlazení se zfiltruje. 10 ml filtrátu se smíchá s 0,1 ml fenolftaleinu RS; roztok je bezbarvý. Ke změně zbarvení na růžové se spotřebuje nejvýše 0,5 ml hydroxidu sodného 0,01 mol/l VS.

Absorbance (2.2.25). 50 mg se rozpustí, je-li třeba mírným zahřátím, v trimethylpentanu R a zředí se jím na 100,0 ml. Absorbance tohoto roztoku měřená při 290 nm je nejvýše 0,6.

10,0 ml výše uvedeného roztoku se zředí trimethylpentanem R na 25,0 ml. Absorbance měřená při 275 nm je nejvýše 0,8; absorbance měřená při 295 nm je nejvýše 0,4.

Tuky, pryskyřice, mýdla. 5 g se smíchá s 10 ml hydroxidu sodného zředěného RS a 5 ml vody R a vaří se 2 min pod zpětným chladičem za častého protřepávání. Po ochlazení se oddělí čirá vodná vrstva a okyselí se kyselinou chlorovodíkovou R; roztok zůstane čirý (2.2.1).

Vyšší aromatické uhlovodíky. Použijí se rozpouštědla určená pro spektrální stanovení.

Zkoušený roztok. 1,0 g se převede do dělicí nálevky (kohout ani zátka nejsou namazány) a protřepává se s 50 ml hexanu R do rozpuštění, je-li třeba mírným zahřátím. Pak se smíchá s 20 ml dimethylsulfoxidu R a protřepává se intenzivně 1 min. Nechá se stát do oddělení dvou čirých vrstev. Spodní vrstva se převede do jiné dělicí nálevky. Horní vrstva se protřepává znovu s 20 ml dimethylsulfoxidu R Ke spojeným dimethylsulfoxidovým vrstvám se přidá 20 ml hexanu R a protřepává se 1 min. Nechá se stát do oddělení dvou čirých vrstev. Horní vrstva se odstraní a spodní vrstva se dimethylsulfoxidem R zředí na 50 ml.

Kontrolní roztok. 10 ml dimethylsulfoxidu R se protřepává 1 min s 25 ml hexanu R; použije se čirá horní vrstva.

Porovnávací roztok. 90 μg naftalenu R se rozpustí v dimethylsulfoxidu R a zředí se jím na 10 ml.

Absorbance (2.2.25) zkoušeného roztoku měřená při 265 nm až 420 nm při tloušťce vrstvy 40 mm proti kontrolnímu roztoku není vyšší než absorbance porovnávacího roztoku měřená při 278 nm při tloušťce vrstvy 40 mm proti dimethylsulfoxidu R

Cizí, snadno zuhelnitelné látky. 5 ml roztavené látky se ve zkumavce se zabroušenou zátkou smíchá s 5 ml kyseliny sírové R 80% a zahřívá se ve vodní lázni tak, aby se dno zkumavky nedotýkalo dna vodní lázně. Vždy po 2 min se zkumavka vyjme, uzavře se zátkou a otočí dnem vzhůru a zpět desetkrát v průběhu 10 s (zkumavka může být mimo vodní lázeň nejvýše 20 s). Po 10 min se zkumavka z vodní lázně vyjme; vrstva kyseliny sírové zůstane čirá a není zbarvena intenzivněji než směs 0,5 ml základního modrého roztoku, 1,5 ml základního červeného roztoku a 3 ml základního žlutého roztoku (2.2.2, Metoda II).

Sloučeniny obsahující síru. 3 g se smíchají s 0,1 ml octanu olovnatého RS a 2 ml ethanolu R a směs se zahřívá ve vodní lázni při 70 °C za častého protřepávání; směs neztmavne.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, chráněna před světlem.

† Verapamili hydrochloridum [image omitted]

Verapamiliumchlorid

[image omitted]

C27H39ClN2O4	Mr 491,07	CAS 152-11-4

Je to (RS)-N-[2-(3,4-dimethoxyfenyl)ethyl]-N-{[4-(3,4-dimethoxyfenyl)-4-isopropyl-4-kyanido]-butyl}methylamoniumchlorid. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 99,0 % až 100,5 % sloučeniny C27H39ClN2O4.

Vlastnosti

Bílý krystalický prášek. Je dobře rozpustný ve vodě, mírně rozpustný v lihu 96%, prakticky nerozpustný v etheru.

Taje při asi 144 °C.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: B a D.

Alternativní sestava zkoušek: A, C a D, viz Obecné zásady (1.2).

A. 20,0 mg se rozpustí v kyselině chlorovodíkové 0,01 mol/l RS a zředí se jí na 100,0 ml. 5,0 ml tohoto roztoku se zředí kyselinou chlorovodíkovou 0,01 mol/l RS na 50,0 ml. Měří se absorbance roztoku (2.2.25) při 210 nm až 340 nm; roztok vykazuje dvě absorpční maxima, při 229 nm a 278 nm, a může vykazovat prodlevu při 282 nm. Poměr absorbance naměřené v maximu při 278 nm k absorbanci naměřené v maximu při 229 nm je 0,35 až 0,39.

B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) tablety zkoušené látky se shoduje se spektrem tablety verapamiliumchloridu CRL.

C. Hodnotí se chromatogramy získané z první vrstvy ve zkoušce Příbuzné látky, viz Zkoušky na čistotu. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) se polohou, barvou a velikostí shoduje s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku (a).

D. Vyhovuje zkoušce (b) na chloridy (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Roztok S. 1,0 g se rozpustí za mírného zahřívání ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředí sejí na 20 ml.

Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a bezbarvý (2.2.2, Metoda II).

Hodnota pH (2.2.3). 4,5 až 6,0; měří se roztok S.

Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití dvou vrstev vhodného silikagelu.

Zkoušený roztok (a). 0,25 g se rozpustí v chloroformu R a zředí se jím na 5 ml.

Zkoušený roztok (b). 1 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí chloroformem R na 100 ml.

Porovnávací roztok (a). 25 mg verapamiliumchloridu CRL se rozpustí v chloroformu R a zředí se jím na 50 ml.

Porovnávací roztok (b). 1 ml porovnávacího roztoku (a) se zředí chloroformem R na 20 ml.

Porovnávací roztok (c). 10 ml porovnávacího roztoku (b) se zředí chloroformem R na 25 ml.

Na první vrstvu se nanese odděleně po 10 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů acetonu R, kyseliny octové ledové R, methanolu R a toluenu R (5 + 5 + 20 + 70) po dráze 15 cm. Vrstva se suší 10 min na vzduchu, pak se vyvíjení opakuje a suší se 30 min při 110 °C. Nechá se stát do vymizení pachu mobilní fáze.

Na druhou vrstvu se nanese odděleně 10 μl zkoušeného roztoku (a), 10 μl porovnávacího roztoku (b) a 10 μl porovnávacího roztoku (c) a vyvíjí se směsí objemových dílů diethylaminu R a cyklohexanu R (15 + 85) po dráze 15 cm. Vrstva se suší 10 min na vzduchu, pak se vyvíjení opakuje a suší se 90 min při 110 °C. Nechá se stát do vymizení pachu mobilní fáze.

Vrstvy se postříkají roztokem obsahujícím chlorid železitý R (50 g/l) a jod R (20 g/l) ve směsi stejných objemových dílů acetonu R a roztoku kyseliny vinné R (200 g/l); na vrstvu o ploše 200 mm2 se použije 15 ml až 20 ml. Obě vrstvy se ihned pozorují. Na chromatogramu zkoušeného roztoku (a) žádná skvrna, kromě hlavní skvrny, není intenzivnější než hlavní skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,05 %) a nejvýše tři takové skvrny jsou intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) (0,02 %). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) je zřetelně viditelná skvrna. Nepřihlíží se ke skvrnám, které zůstaly na startu.

Těžké kovy (2.4.8). 1,0 g vyhovuje limitní zkoušce C na těžké kovy (10 μg/g). Porovnávací roztok se připraví za použití 1,0 ml základního roztoku olova (10 μg Pb/ml).

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

0,400 g se rozpustí ve 40 ml kyseliny octové bezvodé R a přidá se 6 ml octanu rtuťnatého RS. Titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20).

1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l VS odpovídá 49,11 mg C27H39ClN2O4.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.

Separandum.

† Veratri albi radix[image omitted]

Kořen kýchavice

Synonymum. Radix veratri albi

Je to usušený oddenek a kořeny druhu Veratrum album L.

Obsahuje nejméně 1,0 % alkaloidů, vztaženo na vysušenou drogu.

Vlastnosti

Droga bez pachu; práškovaná droga silně dráždí ke kýchání.

Makroskopický a mikroskopický popis, viz Zkoušky totožnosti A a B.

Zkoušky totožnosti

A. Oddenek někdy podélně rozpůlený, jednohlavý nebo vícehlavý, opakvejčitý nebo téměř válcovitý, až 5 cm dlouhý, o průměru 2 cm až 3 cm, nahoře někdy se zbytky listů. Na povrchu šedohnědý nebo černohnědý, hrubě prstencovitě zaškrcovaný, s četnými kořeny nebo s kořenovými jizvami. Oddenek na lomu bělošedý; kůra úzká, centrální cylindr široký. Kořeny o průměru až 3 mm, na povrchu šedožluté až nažloutle hnědé, svraskalé, na lomu bělošedé; kůra široká, centrální svazek cévní velmi malý.

B. Droga se upráškuje (355). Prášek je šedohnědý. Pozoruje se pod mikroskopem v chloralhydrátu RS. Práškovaná droga je charakteristická těmito znaky: úlomky parenchymu s velkými mírně ztlustlými buňkami; kulovitá až vejčitá škrobová zrna o průměru 2 μm až 25 μm, někdy i dvojčetná až čtyřčetná zrna; malé rafidy šťavelanu vápenatého; úlomky černohnědého metadermu; úlomky pokožky kořenů a jednořadé endodermis s buňkami podkovovitě ztlustlými; tečkované a schodovitě ztlustlé cévy; mírně ztlustlá nezdřevnatělá vlákna.

C. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu GF254R

Zkoušený roztok. 50 ml filtrátu ze zkoušky Stanovení obsahu se odpaří na vodní lázni do sucha a zbytek se rozpustí v 1 ml chloroformu R.

Porovnávací roztok. 10 mg chininiumchloridu R a 50 mg atropiniumsulfatu R se rozpustí v 10 ml lihu 96% R.

Na vrstvu se nanese odděleně do pruhů 20 μl zkoušeného roztoku a 40 μl porovnávacího roztoku. Vyvíjí se směsí objemových dílů diethylaminu R a cyklohexanu R (30 + 70) po dráze 12 cm. Vrstva se usuší v proudu horkého vzduchu a vyvíjí se ještě dvakrát za výše uvedených podmínek. Pak se pozoruje v ultrafialovém světle při 254 nm. Na chromatogramu zkoušeného roztoku je patrná intenzivní skvrna pod čelem chromatogramu (zygadenin) a další odpovídající přibližně polohou skvrně atropiniumsulfatu na chromatogramu porovnávacího roztoku (veratroyl-zygadenin). Na chromatogramu zkoušeného roztoku mohou být patrné další, méně intenzivní skvrny. Vrstva se postříká jodobismutitanem draselným RS. Hlavní skvrny na chromatogramu zkoušeného roztoku (veratroyl-zygadenin a protoveratrin B) odpovídají přibližně polohou skvrnám na chromatogramu porovnávacího roztoku. Mezi skvrnou odpovídající veratroyl-zygadeninu a čelem chromatogramu jsou patrné dvě intenzivní skvrny (protoveratrin A a germitetrin). Na chromatogramu zkoušeného roztoku mohou být patrné další skvrny.

Zkoušky na čistotu

Cizí příměsi (2.8.2). Nejvýše 3 % nadzemních částí matečné rostliny a nejvýše 1 % zčernalé drogy.

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 15,0 %. 2,000 g práškované drogy (355) se suší 2 h v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Celkový popel (2.4.16). Nejvýše 12,0 %.

Stanovení obsahu

7,000 g práškované drogy (355) se smíchá se 70,0 g etheru R a 3,0 ml amoniaku zředěného RS1 a protřepává se intenzivně 30 min. Pak se přidají 3 ml vody R a znovu se intenzivně protřepe. Po usazení částic drogy se rychle zfíltruje přes chomáček vaty, nálevka se během filtrace přikryje hodinovým sklem. Filtrát se použije i ve Zkoušce totožnosti C.

40,00 g filtrátu (odpovídá 4,00 g drogy) se v dělicí nálevce protřepává 15 ml a pak třikrát 10 ml směsi složené z objemových dílů kyseliny chlorovodíkové 10% RS a vody R (1 + 9). Spojené spodní vrstvy se v další dělicí nálevce zalkalizují amoniakem zředěným RS1 a protřepávají se pětkrát 15 ml etheru R. Spojené horní vrstvy se v předem zvážené baňce odpaří na vodní lázni do sucha, zbytek se suší 1 h v sušárně při 105 °C. Po vychladnutí v exsikátoru se zváží.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.

Separandum.

Verbasci flos[image omitted]

Diviznový květ

Synonymum. Flos verbasci

Je to usušená květní koruna druhu Verbascum phlomoides L. nebo druhu Verbascum densiflorum BERTOL. nebo jejich směs.

Vlastnosti

Droga charakteristického pachu po medu, nasládlé, slizovité chuti.

Makroskopický a mikroskopický popis, viz Zkoušky totožnosti A, B a C.

Zkoušky totožnosti

A. Koruna souměrná, kolovitá, žlutá, trubka krátká, lem s pěti nestejnými cípy (dva horní nejmenší, spodní, prostřední největší). Koruna na spodní straně chlupatá, na svrchní straně lysá. Tyčinky ke koruně přirostlé, horní tři jsou bílé nebo nažloutle chlupaté, s ledvinitými, příčně nasazenými prašníky, dolní dvě tyčinky jsou delší, lysé, se sbíhavými prašníky.

B. Pozoruje se pod mikroskopem v chloralhydrátu RS. Buňky pokožky se stěnami mírně vlnitě zprohýbanými, obsahují sférokrystaly hesperidinu. Na spodní straně četné mnohobuněčné přeslenitě větvené krycí chlupy, jen zřídka žláznaté chlupy se čtyřbuněčnou až osmibuněčnou hlavičkou. Bezbarvý mezofyl několikavrstevný z okrouhlých až hvězdicovitých buněk s četnými intercelulárami a slizovými buňkami. Cévy jemné, šroubovitě ztlustlé, rozvětvené, anastomozující. Nitky horních tyčinek s dlouhými jednobuněčnými kyjovité rozšířenými chlupy, na povrchu bradavčitými. Chlupy mohou obsahovat sférokrystaly hesperidinu. Pylová zrna oranžovočervená kulovitá o průměru 30 μm až 45 μm, se třemi klíčními póry a jemně zrnitou exinou.

C. Droga se upráškuje (355). Prášek je žlutý. Práškovaná droga je charakteristická těmito znaky: úlomky mnohobuněčných krycích chlupů přeslenitě větvených; úlomky pokožky se sférokrystaly hesperidinu a jemných šroubovité ztlustlých cév; jednobuněčné kyjovitě rozšířené krycí chlupy, někdy se sférokrystaly hesperidinu; pylová zrna oranžovočervená kulovitá o průměru 30 μm až 45 μm, se třemi klíčními póry a jemně zrnitou exinou.

D. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu G R.

Zkoušený roztok. 1 g práškované drogy (355) se smíchá s 10 ml methanolu R a zahřívá se 5 min ve vodní lázni při 60 °C. Po ochlazení se zfiltruje.

Porovnávací roztok. 5 mg rutinu R a 5 mg hyperosidu R se rozpustí v 10 ml methanolu R.

Na vrstvu se nanese odděleně do pruhů (20 mm x 3 mm) po 10 μl obou roztoků. Vyvíjí se směsí objemových dílů kyseliny mravenčí bezvodé R, kyseliny octové ledové R, vody R a ethylacetatu R (11 + 11 + 27 + 100) po dráze 12 cm. Vrstva se usuší v proudu horkého vzduchu a ještě horká se postříká roztokem difenylboryloxyethylaminu R (10 g/l) v methanolu R. Pozoruje se v ultrafialovém světle při 365 nm. Na chromatogramu zkoušeného roztoku je skvrna odpovídající polohou a zbarvením skvrně rutinu na chromatogramu porovnávacího roztoku a modře fluoreskující skvrna odpovídající přibližně polohou skvrně hyperosidu na chromatogramu porovnávacího roztoku. Bezprostředně nad a pod touto modře fluoreskující skvrnou jsou dvě skvrny fluoreskující oranžově žlutě, v blízkosti čela chromatogramu je intenzivně žlutá skvrna a pod ní skvrna fluoreskující modře.

Zkoušky na čistotu

Cizí příměsi (2.8.2). Nejvýše 2 % a nejvýše 10 % zhnědlé drogy.

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 10,0 %; 2,000 g práškované drogy (355) se suší 2 h v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Celkový popel (2.4.16). Nejvýše 6,0 %.

Číslo bobtnavosti (2.8.4). Nejméně 12,0; stanoví se s 0,200 g práškované drogy (355).

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem a vlhkostí.

† Vinblastini sulfas [image omitted]

Vinblastiniumsulfat

Synonymum. Vinblastinium sulfuricum

[image omitted]

C46H60N4O13S	Mr 909,06	CAS 143-67-9

Je to vinkaleukoblastiniumsulfat (1 : 1). Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 95,0 % až 104,0 % sloučeniny C46H60N4O13S.

Vlastnosti

Bílý nebo slabě nažloutlý krystalický prášek. Je velmi hygroskopický, snadno rozpustný ve vodě, prakticky nerozpustný v lihu 96% a v etheru.

Zkoušky totožnosti

A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje s referenčním spektrem Ph. Eur. vinblastiniumsulfatu.

B. Hodnotí se chromatogramy získané ve zkoušce Stanovení obsahu. Hlavní pík na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídá svou polohou a přibližnou velikostí hlavnímu píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (a).

Zkoušky na čistotu

Roztok S. 50,0 mg se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředí se jí na 10,0 ml.

Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok Ž7 (2.2.2, Metoda I).

Hodnota pH. 3,5 až 5,0; měří se roztok připravený zředěním 3 ml roztoku S vodou prostou oxidu uhličitého R na 10 ml.

Příbuzné látky. Hodnotí se chromatogramy získané ve zkoušce Stanovení obsahu. Na chromatogramu zkoušeného roztoku není plocha žádného píku, kromě hlavního píku, větší než plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) (2,0 %) a součet ploch všech těchto píků není větší než 2,5násobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) (5,0 %).

Nepřihlíží se k píkům, jejichž plocha je menší než plocha píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (d).

Ztráta sušením. Nejvýše 15,0 %; stanoví se termogravimetricky (2.2.34) se 3 mg zkoušené látky. Zahřívá se rychlostí 5 °C/min až na teplotu 200 °C v proudu dusíku pro chromatografii R přiváděného průtokovou rychlostí 40 ml/min.

Sterilita (2.6.1). Pokud je látka určena pro výrobu parenterálních přípravků bez dalšího vhodného sterilizačního postupu, vyhovuje zkoušce na sterilitu.

Stanovení obsahu

Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29). Roztoky se před použitím uchovávají v ledové vodě.

Zkoušený roztok. 1,0 ml roztoku S, viz Zkoušky na čistotu, se zředí vodou R na 5,0 ml.

Porovnávací roztok (a). 5,0 mg vinblastiniumsulfatu CRL se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 5,0 ml.

Porovnávací roztok (b). 1,0 mg vinkristiniumsulfatu CRL se rozpustí v 1,0 ml porovnávacího roztoku (a).

Porovnávací roztok (c). 1,0 ml porovnávacího roztoku (a) se zředí vodou R na 50,0 ml.

Porovnávací roztok (d). 1,0 ml porovnávacího roztoku (c) se zředí vodou R na 20,0 ml.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

• nerezové ocelové kolony délky 0,25 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem oktylsilanizovaným pro chromatografii R (5 μm). Mezi pumpu a injektor se umístí předkolona naplněná vhodným silikagelem,

• mobilní fáze, která je směsí objemových dílů roztoku diethylaminu R (1,5 % V/V) upraveného na hodnotu pH 7,5 přidáním kyseliny fosforečné R, acetonitrilu R a methanolu R (38 + 12 + 50), s průtokovou rychlostí 1,0 ml/min,

• spektrofotometrického detektoru, 262 nm,

• injektorové smyčky.

Nastříkne se po 10 μl každého roztoku a zaznamenají se chromatogramy po dobu odpovídající 3násobku retenčního času píku vinblastinu. Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) je rozlišení mezi píkem vinkristinu a píkem vinblastinu nejméně 4 a pík na chromatogramu porovnávacího roztoku (d) má poměr signálu k šumu nejméně 5. Vypočítá se obsah C46H60N4O13S v procentech z plochy hlavního píku na chromatogramu zkoušeného roztoku a plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) a deklarovaného obsahu vinblastiniumsulfatu CRL.

Uchovávání

Ve vzduchotěsných skleněných obalech, chráněn před světlem, při teplotě nepřevyšující -20 °C. Jestliže je látka sterilní, uchovává se ve sterilních vzduchotěsných zabezpečených skleněných obalech.

Separandum.

Označování

V označení na obalu se uvede, zdaje látka sterilní.

† Vincristini sulfas [image omitted]

Vinkristiniumsulfat

Synonymum. Vincristinium sulfuricum.

[image omitted]

C46H58N4O14S	Mr 923,04	CAS 2068-78-2

Je to 22-oxovinkaleukoblastiniumsulfat (1 : 1). Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 95,0 % až 104,0 % sloučeniny C46H58N4O14S.

Vlastnosti

Bílý nebo slabě nažloutlý krystalický prášek. Je velmi hygroskopický, snadno rozpustný ve vodě, těžce rozpustný v lihu 96%, prakticky nerozpustný v etheru.

Zkoušky totožnosti

A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje s referenčním spektrem Ph. Eur. vinkristiniumsulfatu.

B. Hodnotí se chromatogramy získané ve zkoušce Stanovení obsahu. Hlavní pík na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídá svou polohou a přibližnou velikostí hlavnímu píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (a).

Zkoušky na čistotu

Roztok S. 50,0 mg se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředí se jí na 10,0 ml.

Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok Ž7 (2.2.2, Metoda I).

Hodnota pH. 3,5 až 4,5; měří se roztok připravený zředěním 2 ml roztoku S vodou prostou oxidu uhličitého R na 10 ml.

Příbuzné látky. Hodnotí se chromatogramy získané ve zkoušce Stanovení obsahu. Na chromatogramu zkoušeného roztoku není plocha žádného píku, kromě hlavního píku, větší než plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) (2,0 %) a součet ploch všech těchto píků není větší než 2,5násobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) (5,0 %).

Nepřihlíží se k píkům, jejichž plocha je menší než plocha píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (d).

Ztráta sušením. Nejvýše 12,0 %; stanoví se termogravimetricky (2.2.34) se 3 mg zkoušené látky. Zahřívá se rychlostí 5 °C/min až na teplotu 200 °C v proudu dusíku pro chromatografii R přiváděného průtokovou rychlostí 40 ml/min.

Sterilita (2.6.1). Pokud je látka určena pro výrobu parenterálních přípravků bez dalšího vhodného sterilizačního postupu, vyhovuje zkoušce na sterilitu.

Stanovení obsahu

Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29). Roztoky se před použitím uchovávají v ledové vodě.

Zkoušený roztok. 1,0 ml roztoku S, viz Zkoušky na čistotu, se zředí vodou R na 5,0 ml.

Porovnávací roztok (a). 5,0 mg vinkristiniumsulfatu CRL se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 5,0 ml.

Porovnávací roztok (b). 1,0 mg vinblastiniumsulfatu CRL se rozpustí v 1,0 ml porovnávacího roztoku (a).

Porovnávací roztok (c). 1,0 ml porovnávacího roztoku (a) se zředí vodou R na 50,0 ml.

Porovnávací roztok (d). 1,0 ml porovnávacího roztoku (c) se zředí vodou R na 20,0 ml.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

• nerezové ocelové kolony délky 0,25 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem oktylsilanizovaným pro chromatografii R (5 μm). Mezi čerpadlo a nástřikový prostor se umístí předkolona naplněná vhodným silikagelem,

• mobilní fáze, která je směsí objemových dílů roztoku diethylaminu R (1,5 % V/V) upraveného na hodnotu pH 7,5 přídavkem kyseliny fosforečné R a methanolu R (30 + 70). Průtoková rychlost je 1,0 ml/min,

• spektrofotometrického detektoru, 297 nm,

• injektorové smyčky.

Nastříkne se po 10 μl každého roztoku a zaznamenají se chromatogramy po dobu odpovídající 3násobku retenčního času píku vinkristinu. Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) je rozlišení mezi píkem vinkristinu a píkem vinblastinu nejméně 4 a pík na chromatogramu porovnávacího roztoku (d) má poměr signálu k šumu nejméně 5. Vypočítá se obsah C46H58N4O14S v procentech za použití plochy hlavního píku na chromatogramu zkoušeného roztoku, hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) a deklarovaného obsahu vinkristiniumsulfatu CRL.

Uchovávání

Ve vzduchotěsných skleněných obalech, chráněn před světlem, při teplotě nepřevyšující -20 °C. Jestliže je látka sterilní, uchovává se ve sterilních, vzduchotěsných, zabezpečených, skleněných obalech.

Separandum.

Označování

V označení na obalu se uvede, zdaje látka sterilní.

† Vitamini A pulvis [image omitted]

Vitamin A prášek

Je to ester retinolu (acetat, propionat nebo palmitat) nebo směs těchto esterů připravených synteticky dispergovaný želatinou, arabskou klovatinou nebo jinou vhodnou látkou. Obsahuje nejméně 250 000 m.j. vitaminu A na gram.

Přípravek obsahuje 95,0 % až 115,0 % obsahu uvedeného v označení a může obsahovat vhodné stabilizátory jako antioxidanty.

Vlastnosti

Nažloutlý prášek obvykle ve formě částic téměř stejné velikosti, které v závislosti na složení jsou prakticky nerozpustné ve vodě nebo bobtnají anebo tvoří emulzi.

Zkoušky totožnosti

Množství zkoušeného přípravku odpovídající asi 50 000 m.j. se vpraví do zkumavky a umístí se do vodní lázně 60 °C teplé, přidá se 1,5 ml amoniaku zředěného RS2 zahřátého na 60 °C a občas se protřepe. Po 10 min se směs převede do odměrné baňky na 200 ml pomocí 40 ml ethanolu R a doplní se etherem R po značku. Protřepe se, nechá se stát několik minut a pro zkoušky totožnosti se použije supernatant, roztok (a).

Určité přípravky nereagují dostatečně během zmíněného postupu. Pro tyto přípravky by se měl objem roztoku (a) pro následující zkoušky podstatně zvýšit. Zvýšení objemu může být až deseti- násobné.

A. 5 ml roztoku (a) se zředí na 100 ml 2-propanolem R1. Roztok vykazuje absorpční maximum (2.2.25) při 325 nm až 327 nm.

B. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu G R.