Vyhláška Ministerstva zdravotnictví, kterou se stanoví požadavky na jakost, postup při přípravě, zkoušení, uchovávání a dávkování léčiv (Český lékopis 1997)

Zkoušený roztok. 10 ml roztoku (a) se odpaří do sucha v proudu dusíku. Zbytek se rozpustí v 0,5 ml cyklohexanu R.

Porovnávací roztoky. Připraví se porovnávací roztoky v cyklohexanu R obsahující asi 5 m.j. v mikrolitru:

• a) retinolacetatu CRL,

• b) retinolpropionatu CRL,

• c) retinolpalmitatu CRL.

Na vrstvu se nanese odděleně po 2 μl každého roztoku a vyvíjí se ihned bez odpaření rozpouštědla směsí objemových dílů etheru R a cyklohexanu R (20 + 80) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a postříká se chloridem antimonitým RS. Na chromatogramu zkoušeného roztoku je patrna modrá skvrna nebo skvrny shodné se skvrnou nebo skvrnami na chromatogramech porovnávacích roztoků a složení zkoušeného roztoku je vyjádřeno skvrnou nebo skvrnami odpovídajícími porovnávacím roztokům (a), (b) a (c).

C. 2 ml roztoku (a) se zředí pentanem R na 50 ml. 1 ml tohoto roztoku se odpaří do sucha v proudu dusíku. Zbytek se rozpustí v 1 ml chloroformu R a přidá se 5 ml chloridu antimonitého RS; okamžitě vznikne přechodné jasně modré zbarvení.

Zkouška na čistotu

Příbuzné látky a rozkladné produkty. Použijí se hodnoty absorbance získané při stanovení obsahu. Poměr A300/A325 je nejvýše 0,612 a součet hodnot A300/A325 a A350/A325 je nejvýše 1,054, kde A300, A325 a A350 jsou absorbance (2.2.25) změřené jednotlivě při 300 nm, 325 nm a 350 nm.

Stanovení obsahu

Stanovení obsahu se provede, jak nejrychleji je možné, za ochrany před světlem a přístupu oxidačních látek a nad roztoky je třeba udržovat, pokud je to možné, atmosféru dusíku.

Spektrofotometrická měření se provádějí při 20 °C až 25 °C.

Před každou sérií měření se zkontroluje správnost stupnice vlnových délek spektrofotometru (2.2.25) a stupnice absorbancí. Absorbance lepených křemenných kyvet naplněných 2-propanolem R1 se nesmí vzájemně lišit o více než 0,002 při každé z vlnových délek 300 nm, 325 nm, 350 nm a 370 nm.

Každé stanovení se provede dvakrát, s použitím vždy zvláštní navážky zkoušeného přípravku.

Přípravek se před stanovením obsahu důkladně promíchá. Množství zkoušeného přípravku odpovídající asi 50 000 m.j. se odváží s přesností na 0,1 % a vpraví se do baňky. Přidá se 5 ml vody R, 20 ml ethanolu R, 1 ml askorbanu sodného RS a 3 ml čerstvě připraveného 50% roztoku hydroxidu draselného R. Vaří se pod zpětným chladičem na vodní lázni 30 min. Rychle se ochladí, převede se do dělicí nálevky pomocí dvakrát 15 ml vody R, jedenkrát 10 ml lihu 96% R a dvakrát 50 ml pentanu R a 30 s se intenzivně protřepává. Pak se nechá stát, až se vytvoří dvě čiré vrstvy. Spodní vodně-lihová vrstva se převede do druhé dělicí nálevky a protřepe se směsí 10 ml lihu 96% R a 50 ml pentanu R. Po oddělení se převede spodní vrstva do třetí dělicí nálevky a pentanová vrstva do první dělicí nálevky. Druhá dělicí nálevka se promyje dvakrát 10 ml pentanu R a výtřepky se přidají do první dělicí nálevky. Vodně-lihová vrstva ve třetí dělicí nálevce se protřepe s 50 ml pentanu R a pentanová vrstva se přidá do první dělicí nálevky. Spojené pentanové výtřepky se v první dělicí nálevce promyjí intenzivním protřepáním dvakrát 50 ml čerstvě připraveného roztoku hydroxidu draselného A (30 g/l) v lihu 10% (V/V) a pak se promývají postupně vždy 50 ml vody, až jsou poslední výtřepky neutrální na fenolftalein. Promytý pentanový výtřepek se převede do 250ml odměrné baňky, dělicí nálevka se promyje 10 ml pentanu R, který se přidá do odměrné baňky, a její obsah se zředí pentanem R na 250,0 ml. Část tohoto roztoku se zředí 2-propanolem R1 tak, aby koncentrace výsledného roztoku byla 10 m.j. až 15 m.j. v mililitru. Za použití 2-propanolu R1 jako kontrolní tekutiny se ověří, že absorpční maximum roztoku je v rozmezí 324 nm až 326 nm, a změří se absorbance při 300 nm, 325 nm, 350 nm a 370 nm. Odečtení se opakují při každé vlnové délce několikrát a vypočtou se průměrné hodnoty. Pro každou vlnovou délku λ se vypočte poměr Aλ/A325.

Jestliže tyto poměry jsou vyšší než následující hodnoty: 0,612 při 300 nm, 0,452 při 350 nm, 0,093 při 370 nm, spojené výtřepky se odstraní a celý předcházející postup se opakuje.

Obsah vitaminu A v mezinárodních jednotkách v gramu se vypočítá podle vztahu:

A325 . V . 1830100 m ,

v němž značí:

A325 - absorbanci při 325 nm, m - hmotnost zkoušeného přípravku v gramech,

V - celkový objem, na který je extrakt ředěn, aby obsahoval 10 m.j. až 15 m.j. v mililitru,

1830 - faktor k převedení specifické absorbance retinolu na mezinárodní jednotky v gramu.

Uchovávání

V dobře uzavřených vzduchotěsných nádobách, chráněn před světlem, při teplotě 8 °C až 15 °C. Po otevření nádoby by se měl okamžitě její obsah použít; každá nespotřebovaná část obsahu by se měla chránit atmosférou inertního plynu.

Separandum.

Označování

V označení na obalu se uvede:

• počet mezinárodních jednotek v gramu,

• název esteru nebo esterů,

• název použité základní pomocné látky nebo látek a název každého přidaného stabilizátoru.

† Vitaminum A [image omitted]

Vitamin A

[image omitted]

Pod názvem vitamin A je zahrnováno množství látek velmi podobné struktury nacházejících se v živočišných tkáních a vykazujících podobnou účinnost. Hlavní a biologicky nejaktivnější látkou je all-trans-retinol, který může být připraven synteticky v čistém stavu nebo může být získán z přírodních zdrojů (ryb, olejů, jater mořských savců a přírodních koncentrátů), přičemž je doprovázen několika izomery.

All-trans-retinol je primární alkohol C20H30O (Mr 286,46; CAS 68-26-8) s pěti konjugovanými vazbami, které mají acyklickou trans-konfiguraci: [all-(E)-3,7-dimethyl-9-(2,6,6-trimethyl-1-cyklohexenyl)-2,4,6,8-nonatetraen-1-ol].

Látka tvoří světle žluté jehlice, prakticky nerozpustné ve vodě, snadno rozpustné v lihu 96%, etheru, etheru petrolejovém a mastných olejích. Látka vykazuje v ultrafialovém světle při 365 nm intenzivní zelenavou fluorescenci.

Roztok látky v 2-propanolu R1 vykazuje v ultrafialovém světle absorpční spektrum s maximem při 325 nm. Vitamin A se všeobecně používá ve formě esterů, jako acetat, propionat nebo palmitat, které se dodávají jako olejové koncentrované roztoky, vodné disperze nebo ve formě prášku.

Účinnost vitaminu A se vyjadřuje v mezinárodních jednotkách. 1 m.j. vitaminu A odpovídá účinnosti 0,344 μg all-trans-retinolacetatu. Účinnost ostatních sloučenin vitaminu A se vypočítá stechiometricky tak, že 1 m.j. vitaminu A odpovídá účinnosti: 0,300 μg all-trans-retinolu, 0,359 μg all-trans-retinolpropionatu, 0,550 μg all-trans-retinolpalmitatu. Vitamin A a jeho estery jsou velmi citlivé na působení vzduchu, oxidačních látek, kyselin a světla.

† Vitaminum A densatum oleosum [image omitted]

Olejový roztok vitaminu A

Je to ester retinolu (acetat, propionat nebo palmitat) nebo směs těchto esterů připravených synteticky. K jeho případnému zředění může být použit vhodný rostlinný olej.

Obsahuje nejméně 500 000 m.j. vitaminu A v gramu. Olejový roztok obsahuje 95,0 % až 110,0 % obsahu uvedeného v označení a může obsahovat vhodné stabilizátory jako antioxidanty.

Vlastnosti

Žlutá nebo hnědožlutá olejovitá kapalina. Je prakticky nerozpustný ve vodě, rozpustný nebo částečně rozpustný v ethanolu, mísitelný s organickými rozpouštědly. Ve velmi koncentrovaných roztocích se může objevit částečná krystalizace.

Zkoušky totožnosti

A. Připraví se roztok v 2-propanolu R1 obsahující 10 m.j. až 15 m.j. v mililitru. Absorpční maximum (2.2.25) roztoku je při 325 nm až 327 nm.

B. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu G R.

Zkoušený roztok. Připraví se roztok v cyklohexanu R obsahující asi 5 m.j. v mikrolitru. Porovnávací roztoky. Připraví se porovnávací roztoky v cyklohexanu R obsahující asi 5 m.j. v mikrolitru:

• a) retinolacetatu CRL,

• b) retinolpropionatu CRL,

• c) retinolpalmitatu CRL.

Na vrstvu se nanese odděleně po 2 μl každého roztoku a vyvíjí se ihned bez odpaření rozpouštědla směsí objemových dílů etheru R a cyklohexanu R (20 + 80) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a postříká se chloridem antimonitým RS. Na chromatogramu zkoušeného roztoku je modrá skvrna anebo skvrny shodné se skvrnou nebo skvrnami na chromatogramech porovnávacích roztoků a složení zkoušeného roztoku je vyjádřeno skvrnou nebo skvrnami odpovídajícími porovnávacím roztokům (a), (b) a (c).

C. Připraví se roztok v chloroformu R obsahující 10 m.j. až 15 m.j. v mililitru. K 1 ml tohoto roztoku se přidá 5 ml chloridu antimonitého RS; ihned vznikne přechodné jasně modré zbarvení.

Zkoušky na čistotu

Číslo kyselosti (2.5.1). Nejvýše 2,0; stanoví se s 2,00 g zkoušeného přípravku.

Peroxidy. 0,300 g se přidá k 25,0 ml směsi objemových dílů methanolu R a toluenu R (4 + 6) (roztok a). K 1,0 ml roztoku chloridu železitého R (270 g/l) se přidá 99,0 ml směsi objemových dílů methanolu R a toluenu R (4 + 6). 2,0 ml tohoto roztoku se zředí na 100,0 ml stejnou směsí rozpouštědel (roztok b). Do dvou zkumavek se přidá postupně po 0,3 ml roztoku thiokyanatanu amonného R (18 g/l), 10,0 ml methanolu R, 0,3 ml síranu železnatého RS2 a 15,0 ml toluenu R a po každém přidání se promíchá. Do jedné zkumavky se přidá 1,0 ml roztoku (a) a do druhé 1,0 ml roztoku (b), promíchá se a nechá se stát 5 min; zbarvení roztoku (a) není intenzivnější než zbarvení roztoku (b).

Stanovení obsahu

Stanovení obsahu se neprovádí u koncentrátů vitaminu A získaných z přírodních zdrojů.

Stanovení obsahu se provede, jak nejrychleji je možné, za ochrany před světlem a přístupu oxidačních látek a nad roztoky je třeba udržovat, pokud je to možné, atmosféru dusíku.

Spektrofotometrická měření se provádějí při 20 °C až 25 °C. Před každou sérií měření se zkontroluje správnost stupnice vlnových délek spektrofotometru (2.2.25) a stupnice absorbancí. Absorbance lepených křemenných kyvet naplněných 2-propanolem R1 se nesmí vzájemně lišit o více než 0,002 při každé z vlnových délek 300 nm, 325 nm, 350 nm a 370 nm.

Každé stanovení se provede dvakrát, s použitím vždy zvláštní navážky zkoušeného přípravku.

Provede se stanovení obsahu podle metody A. Ukáže-li se toto stanovení jako nevhodné, použije se metoda B.

Metoda A. 25 mg až 100 mg odvážené s přesností 0,1 % se rozpustí v 5 ml pentanu R a zředí se 2-propanolem R1 na předpokládanou koncentraci 10 m.j. až 15 m.j. v mililitru.

Za použití 2-propanolu R1 jako kontrolní tekutiny se ověří, že maximum absorpce připraveného roztoku je mezi 325 nm a 327 nm, a změří se absorbance při 300 nm, 326 nm, 350 nm a 370 nm. Při každé vlnové délce se provede odečtení několikrát a použijí se průměrné hodnoty. Pro každou vlnovou délku λ se vypočítá poměr Aλ/A326.

Nepřevyšuje-li tento poměr hodnotu: 0,593 při 300 nm, 0,537 při 350 nm, 0,142 při 370 nm, vypočítá se obsah vitaminu A v mezinárodních jednotkách v gramu podle vztahu

A326 . V . 1900100m ,

v němž značí:

A326 - absorbanci při 326 nm, m - hmotnost zkoušeného přípravku v gramech,

V - celkový objem, na který byl zkoušený přípravek naředěn, aby obsahoval 10 m.j. až 15 m.j. v mililitru,

1900 - faktor k převedení specifické absorbance esterů retinolu na mezinárodní jednotky v gramu.

Jestliže jeden nebo více poměrů Aλ/A326 převyšuje dané hodnoty nebo jestliže vlnová délka maxima absorpce není mezi 325 nm a 327 nm, použije se Metoda B.

Metoda B. Množství zkoušeného přípravku odpovídající asi 50 000 m.j. navážené s přesností 0,1 % se vpraví do baňky. Přidá se 20 ml ethanolu R, 1 ml askorbanu sodného RS a 3 ml čerstvě připraveného 50% roztoku hydroxidu draselného R a vaří se pod zpětným chladičem na vodní lázni 30 min. Rychle se ochladí a kapalina se převede do dělicí nálevky pomocí dvakrát 15 ml vody R, jednou 10 ml lihu 96% R a dvakrát 50 ml pentanu R a 30 s se intenzivně protřepává. Pak se nechá stát, až se vytvoří dvě čiré vrstvy. Spodní vodně-lihová vrstva se převede do druhé dělicí nálevky a protřepe se směsí 10 ml lihu 96% R a 50 ml pentanu R. Po oddělení se převede vodně-lihová vrstva do třetí dělicí nálevky a pentanová vrstva do první dělicí nálevky. Druhá dělicí nálevka se promyje dvakrát 10 ml pentanu R a výtřepky se přidají do první dělicí nálevky. Vodně-lihová vrstva ve třetí dělicí nálevce se protřepe s 50 ml pentanu R a pentanová vrstva se přidá do první dělicí nálevky. Spojené pentanové výtřepky se v první dělicí nálevce promyjí intenzivním protřepáním dvakrát 50 ml čerstvě připraveného roztoku hydroxidu draselného R (30 g/l) v lihu R 10% (V/V) a pak se promývají postupně vždy 50 ml vody R, až j sou poslední výtřepky neutrální na fenolftalein. Promytý pentanový výtřepek se převede do 250ml odměrné baňky, dělicí nálevka se promyje 10 ml pentanu R, který se přidá do odměrné baňky, a její obsah se zředí pentanem R na 250,0 ml. Část tohoto roztoku se zředí 2-propanolem R1 tak, aby koncentrace výsledného roztoku byla 10 m.j. až 15 m.j. v mililitru. Za použití 2-propanolu R1 jako kontrolní tekutiny se ověří, že absorpční maximum roztoku leží v rozmezí 324 nm až 326 nm, a změří se absorbance při 300 nm, 325 nm, 350 nm a 370 nm. Odečtení se opakují při každé vlnové délce několikrát a vypočtou se průměrné hodnoty. Pro každou vlnovou délku λ se vypočte poměr Aλ/A325.

Jestliže jeden nebo více z těchto poměrů převyšuje následující hodnoty: 0,602 při 300 nm, 0,452 při 350 nm, 0,093 při 370 nm, spojené výtřepky se odstraní a celý předcházející postup se opakuje.

Obsah vitaminu A v mezinárodních jednotkách v gramu se vypočítá podle vztahu:

A325 . V . 1830100m ,

v němž značí:

A325 - absorbanci při 325 nm, m - hmotnost zkoušeného přípravku v gramech,

V - celkový objem, na který je extrakt ředěn, aby obsahoval 10 m.j. až 15 m.j. v mililitru,

1830 - faktor k převedení specifické absorbance retinolu na mezinárodní jednotky v gramu.

Uchovávání

V dobře uzavřených, zcela naplněných nádobách, chráněn před světlem, při teplotě 8 °C až 15 °C. Po otevření nádoby by se měl okamžitě její obsah použít; každá nespotřebovaná část obsahu by se měla chránit atmosférou inertního plynu.

Separandum.

Označování

V označení na obalu se uvede:

• počet mezinárodních jednotek v gramu,

• název esteru nebo esterů,

• název přidaných stabilizátorů,

• v případě potřeby postup rozpuštění vzniklých krystalů.

† Vitaminum A in aqua dispergibile [image omitted]

Vodná disperze vitaminu A

Je to vodná disperze esteru retinolu (acetat, propionat nebo palmitat) nebo směs těchto esterů připravených synteticky, ke kterým se přidávají vhodné solubilizátory.

Obsahuje nejméně 100 000 m.j. vitaminu A v gramu. Disperze obsahuje 95,0 % až 115,0 % obsahu uvedeného v označení a může obsahovat vhodné stabilizátory jako protimikrobní přísady a antioxidanty.

Vlastnosti

Žlutá nebo nažloutlá kapalina proměnlivé opalescence a viskozity. Vysoce koncentrované roztoky se při nízkých teplotách mohou kalit nebo při pokojové teplotě přecházet v gel.

Zkoušky totožnosti

Do zkumavky se zabroušenou zátkou se vpraví množství zkoušeného přípravku odpovídající asi 10 000 m.j., přidá se 5 ml vody R a zhomogenizuje se. Přidá se 5 ml lihu 96% R, 20 ml pentanu R a 30 s se silně protřepává. Pak se nechá několik minut stát a pro zkoušky totožnosti se použije supernatantní tekutina, roztok (a).

A. Roztok (a) se zředí 2-propanolem R1 tak, aby jeho absorbance v absorpčním maximu byla v rozmezí 0,3 až 0,7. Roztok vykazuje maximum při 325 nm až 327 nm.

B. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu G R.

Zkoušený roztok. 10 ml roztoku (a) se odpaří do sucha v proudu dusíku. Zbytek se rozpustí v 0,5 ml cyklohexanu R.

Porovnávací roztoky. Připraví se porovnávací roztoky v cyklohexanu R obsahující asi 5 m.j. v mikrolitru:

• a) retinolacetatu CRL,

• b) retinolpropionatu CRL,

• c) retinolpalmitatu CRL.

Na vrstvu se nanese odděleně po 2 μl každého roztoku a vyvíjí se ihned bez odpaření rozpouštědla směsí objemových dílů etheru R a cyklohexanu R (20 + 80) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a postříká se chloridem antimonitým RS. Na chromatogramu zkoušeného roztoku je modrá skvrna nebo skvrny shodné se skvrnou nebo skvrnami na chromatogramech porovnávacích roztoků a složení zkoušeného roztoku je vyjádřeno skvrnou nebo skvrnami odpovídajícími porovnávacím roztokům (a), (b) a (c).

C. 0,1 ml roztoku (a) se odpaří do sucha v atmosféře dusíku. Zbytek se rozpustí v 1 ml chloroformu R a přidá se 5 ml chloridu antimonitého RS; ihned vznikne přechodné jasně modré zbarvení.

Zkoušky na čistotu

Mísitelnost s vodou. Asi 1 g se smíchá s 10 ml vody R předem zahřáté na 50 °C a ochladí se na 20 °C. Ihned po ochlazení vznikne stejnorodá slabě opalizující slabě žlutá disperze.

Příbuzné látky a rozkladné produkty. Použijí se hodnoty absorbance získané při stanovení obsahu. Poměr A300/A325 je nejvýše 0,618 a součet hodnot A300/A325 a A350/A325 je nejvýše 1,060, kde A300,A325 a A350 jsou absorbance (2.2.25) změřené jednotlivě při 300 nm, 325 nm a 350 nm.

Stanovení obsahu

Stanovení obsahu se provede, jak nejrychleji je možné, za ochrany před světlem a přístupu oxidačních látek a nad roztokem je třeba udržovat, pokud je to možné, atmosféru dusíku.

Spektrofotometrická měření se provádějí při 20 °C až 25 °C. Před každou sérií měření se zkontroluje správnost stupnice vlnových délek spektrofotometru (2.2.25) a stupnice absorbancí. Absorbance lepených křemenných kyvet naplněných 2-propanolem R1 se nesmí vzájemně lišit o více než 0,002 při každé z vlnových délek 300 nm, 325 nm, 350 nm a 370 nm.

Každé stanovení se provede dvakrát, s použitím vždy zvláštní navážky zkoušeného přípravku. Přípravek se před stanovením obsahu důkladně promíchá. Množství zkoušeného přípravku odpovídající asi 50 000 m.j. se odváží s přesností na 0,1 % a vpraví se do baňky. Přidá se 20 ml ethanolu R, 1 ml askorbanu sodného RS a 3 ml čerstvě připraveného 50% roztoku hydroxidu draselného R. Vaří se pod zpětným chladičem na vodní lázni 30 min. Rychle se ochladí, převede se do dělicí nálevky pomocí dvakrát 15 ml vody R, jednou 10 ml lihu 96% R a dvakrát 50 ml pentanu R a 30 s se intenzivně protřepává. Pak se nechá stát, až se vytvoří dvě čiré vrstvy. Spodní vodně-lihová vrstva se převede do druhé dělicí nálevky a protřepe se směsí 10 ml lihu 96% R a 50 ml pentanu R. Po oddělení se převede vodně-lihová vrstva do třetí dělicí nálevky a pentanová vrstva do první dělicí nálevky. Druhá dělicí nálevka se promyje dvakrát 10 ml pentanu R a výtřepky se přidají do první dělicí nálevky. Vodně-lihová vrstva ve třetí dělicí nálevce se protřepe s 50 ml pentanu R a pentanová vrstva se přidá do první dělicí nálevky. Spojené pentanové výtřepky se v první dělicí nálevce promyjí intenzivním protřepáním dvakrát 50 ml čerstvě připraveného roztoku hydroxidu draselného R (30 g/l) v lihu R 10% (V/V) a pak se promývají postupně vždy 50 ml vody R, až jsou poslední výtřepky neutrální na fenolftalein. Promytý pentanový výtřepek se převede do 250ml odměrné baňky, dělicí nálevka se promyje 10 ml pentanu R, který se přidá do odměrné baňky, a její obsah se zředí pentanem R na 250,0 ml. Část tohoto roztoku se zředí 2-propanolem R1 tak, aby koncentrace výsledného roztoku byla 10 m.j. až 15 m.j. v mililitru. Za použití 2-propanolu R1 jako kontrolní tekutiny se ověří, že absorpční maximum roztoku je v rozmezí 324 nm až 326 nm a změří se absorbance při 300 nm, 325 nm, 350 nm a 370 nm. Odečtení se opakují při každé vlnové délce několikrát a vypočtou se průměrné hodnoty. Pro každou vlnovou délku se vypočte poměr A /A325.

Jestliže tyto poměry jsou vyšší než následující hodnoty: 0,618 při 300 nm, 0,452 při 350 nm, 0,093 při 370 nm, spojené výtřepky se odstraní a celý předcházející postup se opakuje.

Obsah vitaminu A v mezinárodních jednotkách v gramu se vypočítá podle vztahu:

A325 . V . 1830100m ,

v němž značí:

A325 - absorbanci při 325 nm, m - hmotnost zkoušeného přípravku v gramech,

V - celkový objem, na který je extrakt ředěn, aby obsahoval 10 m.j. až 15 m.j. v mililitru,

1830 - faktor k převedení specifické absorbance retinolu na mezinárodní jednotky v gramu.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem, při teplotě uvedené v označení. Po otevření nádoby by se měl okamžitě její obsah použít; každá nespotřebovaná část obsahu by se měla chránit atmosférou inertního plynu.

Separandum.

Označování

V označení na obalu se uvede:

• počet mezinárodních jednotek v gramu,

• název esteru nebo esterů,

• název použitého solubilizátoru a názvy přidaných stabilizátorů,

• teplota uchovávání.

† Warfarinum natricum [image omitted]

Sodná sůl warfarinu

[image omitted]

C19H15NaO4	Mr 330,31	CAS 129-06-6

Je to sodná sůl 3-(α-acetonylbenzyl)-4-hydroxykumarinu. Počítáno na bezvodou látku, obsahuje 98,0 % až 102,0 % sloučeniny C19H15NaO4.

Vlastnosti

Bílý hygroskopický prášek. Je velmi snadno rozpustná ve vodě a v lihu 96%, dobře rozpustná v acetonu, velmi těžce rozpustná v etheru a v dichlormethanu.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: B, D a E.

Alternativní sestava zkoušek: A, C, D a E, viz Obecné zásady (1.2).

A. 1 g se rozpustí v 25 ml vody R, přidají se 2 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS a zfiltruje se. Filtrát se použije ve zkoušce totožnosti E. Sraženina se promyje vodou R a usuší se při 100 °C až 105 °C; teplota tání (2.2.14) je 159 °C až 163 °C.

B. 1 g se rozpustí v 25 ml vody R, přidají se 2 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS a zfiltruje se. Filtrát se použije ve zkoušce totožnosti E. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) sraženiny se shoduje se spektrem sraženiny připravené současně stejným způsobem za použití sodné soli warfarinu CRL.

C. Hodnotí se chromatogramy získané ve zkoušce Příbuzné látky, viz Zkoušky na čistotu. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) odpovídá svou polohou a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku (b).

D. 1 g se rozpustí v 10 ml vody R, přidá se 5 ml kyseliny dusičné R a zfiltruje se. K filtrátu se přidají 2 ml dichromanu draselného RS1, 5 min se třepe a nechá se 20 min stát. Při porovnání s kontrolním roztokem získaným při slepé zkoušce roztok není zelenomodrý.

E. Filtrát získaný ve zkoušce totožnosti A nebo B vyhovuje zkoušce (b) na sodík (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Vzhled roztoku. 1,0 g se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 20 ml. Roztok je čirý (2.2.1) a bezbarvý (2.2.2, Metoda II).

Hodnota pH (2.2.3). 7,6 až 8,6; měří se roztok připravený rozpuštěním 1,0 g ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředěním stejným rozpouštědlem na 100 ml.

Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu GF254 R.

Zkoušený roztok (a). 0,20 g se rozpustí v acetonu R a zředí se jím na 10 ml.

Zkoušený roztok (b). 2 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí acetonem R na 10 ml.

Porovnávací roztok (a). 1 ml zkoušeného roztoku (b) se zředí acetonem R na 200 ml.

Porovnávací roztok (b). 40 mg sodné soli warfarinu CRL se rozpustí v acetonu R a zředí se jím na 10 ml.

Porovnávací roztok (c). 10 mg acenokumarolu CRL se rozpustí v acetonu R, přidá se 1 ml zkoušeného roztoku (a) a zředí se acetonem R na 10 ml.

Na vrstvu se nanese odděleně po 20 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů kyseliny octové ledové R, chloroformu R a cyklohexanu R (20 + 50 + 50) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Na chromatogramu zkoušeného roztoku (a) žádná skvrna, kromě hlavní skvrny, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (0,1 %). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) jsou patrny dvě zřetelně oddělené skvrny a na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) je zřetelně viditelná skvrna.

Fenolické ketony. 1,25 g se rozpustí v roztoku hydroxidu sodného R (50 g/l) a zředí se jím na 10,0 ml. Absorbance (2.2.25) měřená při 385 nm do 15 min po přípravě roztoku není vyšší než 0,20.

Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Nejvýše 4,0 %; stanoví se s 0,750 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

0,1000 g se rozpustí v hydroxidu sodném 0,01 mol/l RS a zředí se jím na 100,0 ml. 10,0 ml tohoto roztoku se zředí hydroxidem sodným 0,01 mol/l RS na 100,0 ml. 10,0 ml takto zředěného roztoku se zředí hydroxidem sodným 0,01 mol/l RS na 100,0 ml. Měří se absorbance (2.2.25) v maximu při 308 nm.

Obsah C19H15NaO4 se vypočítá za použití specifické absorbance, která má hodnotu 431.

Uchovávání

Ve vzduchotěsných obalech, chráněna před světlem.

Separandum.

† Warfarinum natricum clathratum [image omitted]

Klatrát sodné soli warfarinu

[image omitted]

CAS 129-06-6 (sodná sůl warfarinu)

Je to klatrát sodné soli 3-(a-acetonylbenzyl)-4-hydroxykumarinu a 2-propanolu (2 : 1), obsahuje 8,0 % až 8,5 % 2-propanolu. Počítáno na bezvodou a 2-propanolu prostou látku, obsahuje 98,0 % až 102,0 % sloučeniny C19H15NaO4; Mr 330,31.

Vlastnosti

Bílý prášek. Je velmi snadno rozpustný ve vodě, snadno rozpustný v lihu 96%, dobře rozpustný v acetonu, velmi těžce rozpustný v etheru a v dichlormethanu.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: B, D a E.

Alternativní sestava zkoušek: A, C, D a E, viz Obecné zásady (1.2).

A. 1 g se rozpustí v 25 ml vody R, přidají se 2 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS a zfiltruje se. Filtrát se použije ve zkoušce totožnosti E. Sraženina se promyje vodou R a usuší se při 100 °C až 105 °C; teplota tání (2.2.14) je 159 °C až 163 °C.

B. 1 g se rozpustí v 25 ml vody R, přidají se 2 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS a zfiltruje se. Filtrát se použije ve zkoušce totožnosti E. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) sraženiny se shoduje se spektrem sraženiny připravené současně stejným způsobem za použití sodné soli warfarinu CRL.

C. Hodnotí se chromatogramy získané ve zkoušce Příbuzné látky, viz Zkoušky na čistotu. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) odpovídá svou polohou a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku (b).

D. 1 g se rozpustí v 10 ml vody R, přidá se 5 ml kyseliny dusičné R a zfiltruje se. K filtrátu se přidají 2 ml dichromanu draselného RS1, 5 min se třepe a nechá se 20 min stát. Při porovnání s kontrolním roztokem získaným při slepé zkoušce roztok není zelenomodrý.

E. Filtrát získaný ve zkoušce totožnosti A nebo B vyhovuje zkoušce (b) na sodík (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Vzhled roztoku. 1,0 g se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 20 ml. Roztok je čirý (2.2.1) a bezbarvý (2.2.2, Metoda II).

Hodnota pH (2.2.3). 7,6 až 8,6; měří se roztok připravený rozpuštěním 1,0 g ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředěním stejným rozpouštědlem na 100 ml.

Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu GF254R.

Zkoušený roztok (a). 0,20 g se rozpustí v acetonu R a zředí se jím na 10 ml.

Zkoušený roztok (b). 2 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí acetonem R na 10 ml.

Porovnávací roztok (a). 1 ml zkoušeného roztoku (b) se zředí acetonem R na 200 ml.

Porovnávací roztok (b). 40 mg sodné soli warfarinu CRL se rozpustí v acetonu R a zředí se jím na 10 ml.

Porovnávací roztok (c). 10 mg acenokumarolu CRL se rozpustí v acetonu R, přidá se 1 ml zkoušeného roztoku (a) a zředí se acetonem R na 10 ml.

Na vrstvu se nanese odděleně po 20 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů kyseliny octové ledové R, chloroformu R a cyklohexanu R (20 + 50 + 50) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Na chromatogramu zkoušeného roztoku (a) žádná skvrna, kromě hlavní skvrny, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (0,1 %). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) jsou patrny dvě zřetelně oddělené skvrny a na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) je zřetelně viditelná skvrna.

Fenolické ketony. 1,25 g se rozpustí v roztoku hydroxidu sodného R (50 g/l) a zředí se jím na 10,0 ml. Absorbance (2.2.25) měřená při 385 nm do 15 min po přípravě roztoku není vyšší než 0,20.

2-propanol. 8,0 % až 8,5 %; provede se plynová chromatografie (2.2.28) za použití 1-propanolu R jako vnitřního standardu.

Roztok vnitřního standardu. 1,0 ml 1-propanolu R se zředí vodou R na 200,0 ml.

Zkoušený roztok (a). 0,250 g se rozpustí ve vodě R a zředí sejí na 5,0 ml.

Zkoušený roztok (b). 0,50 g se rozpustí v roztoku vnitřního standardu a zředí se jím na 10,0 ml.

Porovnávací roztok. 0,50 ml 2-propanolu R se zředí roztokem vnitřního standardu na 100,0 ml.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

• kolony délky 1,5 m a vnitřního průměru 4 mm naplněné ethylvinylbenzen-divinylbenzenem kopolymerem R (125 μm až 150 μm),

• dusíku pro chromatografii R jako nosného plynu při průtokové rychlosti 40 ml/min,

• plamenoionizačního detektoru.

Teplota kolony se udržuje na 150 °C, teplota nástřikového prostoru se udržuje na 180 °C a teplota detektoru na 200 °C.

Nastříknou se odděleně zvolené objemy zkoušených roztoků a porovnávacího roztoku. Vypočítá se obsah 2-propanolu za použití jeho hustoty při 20 °C, která je 0,785 g/ml.

Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 2500 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

0,1000 g se rozpustí v hydroxidu sodném 0,01 mol/l RS a zředí se jím na 100,0 ml. 10,0 ml tohoto roztoku se zředí hydroxidem sodným 0,01 mol/l RS na 100,0 ml. 10,0 ml takto zředěného roztoku se zředí hydroxidem sodným 0,01 mol/l RS na 100,0 ml. Měří se absorbance (2.2.25) v maximu při 308 nm.

Obsah C19H15NaO4 se vypočítá za použití specifické absorbance, která má hodnotu 431.

Uchovávání

Ve vzduchotěsných obalech, chráněn před světlem.

Separandum.

† Xantinoli nicotinas[image omitted]

Xanthinoliumnikotinat

Synonymum. Xanthinolium nicotinicum

[image omitted]

C19H26N6O6	Mr 434,45	CAS 437-74-1

Je to N-methyl-N-(2-hydroxyethyl)-N-[3-(1,3-dimethyl-7-xanthinyl)-2-hydroxypropyl]amo-niumnikotinat. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 98,5 % až 101 % sloučeniny C19H26N6O6.

Vlastnosti

Bílý nebo téměř bílý mikrokrystalický prášek. Je snadno rozpustný ve vodě, těžce rozpustný v lihu 96%, velmi těžce rozpustný v acetonu.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: A.

Alternativní sestava zkoušek: B, C a D, viz Obecné zásady (1.2).

A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) tablety zkoušené látky se shoduje se spektrem tablety xanthinoliumnikotinatu CRL.

B. Hodnotí se chromatogramy získané ve zkoušce Theofylin a příbuzné látky, viz Zkoušky na čistotu. Na chromatogramu zkoušeného roztoku (a) jsou dvě hlavní skvrny, které polohou a velikostí odpovídají hlavním skvrnám na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Skvrna o RF asi 0,27 odpovídá kyselině nikotinové a skvrna o RF asi 0,75 odpovídá xanthinolu.

C. Asi 0,30 g se rozpustí ve 2 ml vody R a přidá se 0,1 ml nasyceného roztoku octanu měďnaté-ho R; vznikne světle modrá sraženina.

D. Asi 10 mg vyhovuje zkoušce na xanthiny (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Roztok S. 2,50 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředí sejí na 50 ml.

Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a bezbarvý (2.2.2, Metoda II).

Hodnota pH (2.2.3). 5,8 až 6,8; měří se roztok S.

Theofylin a příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu GF254R.

Zkoušený roztok. 1,25 g se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 10 ml.

Porovnávací roztok (a). 1,25 g xanthinoliumnikotinatu CRL se rozpustí ve vodě R a zředí sejí na 10 ml.

Porovnávací roztok (b). 50 mg theofylinu R se rozpustí ve vodě R a zředí sejí na 100 ml.

Porovnávací roztok (c). 25 mg kyseliny nikotinové R se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 100 ml.

Na vrstvu se odděleně nanese po 4 μl zkoušeného roztoku a porovnávacího roztoku (a) a po 2 μl porovnávacího roztoku (b) a porovnávacího roztoku (c) a vyvíjí se směsí objemových dílů amoniaku 26% R, methanolu R, chloroformu R a 1-butanolu R (6 + 6 + 11 + 12) po dráze 10 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Na chromatogramu zkoušeného roztoku skvrna odpovídající theoíylinu není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,2 %) a žádná skvrna, kromě dvou hlavních skvrn a skvrny odpovídající theoíylinu, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) (0,1 %).

Sírany (2.4.14) 15 ml roztoku S vyhovuje zkoušce na sírany (150 μg/g). K přípravě porovnávacího roztoku se použije základní porovnávací roztok (10 μg SO4/ml).

Těžké kovy (2.4.8). 12 ml roztoku S vyhovuje limitní zkoušce A na těžké kovy (20 μg/g). K přípravě porovnávacího roztoku se použije základní roztok olova (1 μg Pb/ml).

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

0,1200 g se rozpustí ve 30 ml kyseliny octové bezvodé R, přidá se 25 ml acetanhydridu R a titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20) do třetího inflexního bodu. Provede se slepá zkouška.

1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l VS odpovídá 0,01448 g C19H26N6O6.

Uchovávání

Ve vzduchotěsných obalech, chráněn před světlem.

Separandum.

† Xylometazolini hydrochloridum[image omitted]

Xylometazoliniumchlorid

[image omitted]

C16H25ClN2	Mr 280,84	CAS 1218-35-5

Je to 2-(4-terc.butyl-2,6-dimethylbenzyl)-2-imidazoliniumchlorid. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 99,0 % až 101,0 % sloučeniny C16H25ClN2.

Vlastnosti

Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek. Je snadno rozpustný ve vodě, v lihu 96% a v methanolu, prakticky nerozpustný v etheru.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: A a E.

Alternativní sestava zkoušek: B, C, D a E, viz Obecné zásady (1.2).

A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem xylometazoliniumchloridu CRL.

B. Hodnotí se chromatogramy získané ve zkoušce Příbuzné látky, viz Zkoušky na čistotu. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) se polohou, barvou a velikostí shoduje s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku (a).

C. Asi 0,5 mg se rozpustí v 1 ml methanolu R a přidá se 0,5 ml čerstvě připraveného roztoku nitroprussidu sodného R (50 g/l) a 0,5 ml roztoku hydroxidu sodného R (20 g/l). Nechá se 10 min stát a přidá se 1 ml roztoku uhličitanu sodného R (80 g/l); vznikne fialové zbarvení.

D. 0,2 g se rozpustí v 1 ml vody R, přidá se 2,5 ml lihu 96% R a 2 ml hydroxidu sodného 1 mol/l RS. Důkladně se zamíchá a pozoruje se v ultrafialovém světle při 365 nm. Roztok nevykazuje žádnou fluorescenci nebo nefluoreskuje intenzivněji než kontrolní roztok připravený současně stejným způsobem. Zkoušku lze hodnotit, jestliže roztok připravený současně stejným způsobem za použití nafazoliniumchloridu CRL místo zkoušené látky fluoreskuje zřetelně modře.

E. Vyhovuje zkoušce (a) na chloridy (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Roztok S. 2,5 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředí sejí na 50,0 ml.

Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok Ž6 (2.2.2, Metoda II).

Kysele nebo zásaditě reagující látky. 0,25 g se rozpustí ve vodě R a zředí sejí na 25 ml, pak se přidá 0,1 ml červeně methylové RS a 0,1 ml kyseliny chlorovodíkové 0,01 mol/l VS; roztok je červený. Ke změně zbarvení indikátoru na žluté se spotřebuje nejvýše 0,2 ml hydroxidu sodného 0,01 mol/l VS.

Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu G R.

Zkoušený roztok (a). 0,20 g se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 5 ml.

Zkoušený roztok (b). 1 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí methanolem R na 10 ml.

Porovnávací roztok (a). 20 mg xylometazoliniumchloridu CRL se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 5 ml.

Porovnávací roztok (b). 4 mg xylometazolinu nečistoty A CRL se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 50 ml.

Porovnávací roztok (c). 1 ml zkoušeného roztoku (b) se zředí methanolem R na 50 ml.

Na vrstvu se nanese odděleně po 5 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů amoniaku 26% R a methanolu R (5 + 100) po dráze 10 cm a nechá se usušit. Na dno chromatografické komory se umístí odpařovací miska obsahující směs objemových dílů vody R kyseliny chlorovodíkové R1 a roztoku manganistanu draselného R (15 g/l) (1 + 1 + 2), komora se uzavře a nechá se 15 min stát. Suchá vrstva se vloží na 5 min do komory nasycené parami chloru a komora se opět uzavře. Pak se vrstva vyjme a vystaví se působení proudu studeného vzduchu tak dlouho, až je chlor odstraněn a až část vrstvy pod startem nereaguje s kapkou škrobu s jodidem draselným RS za vzniku modrého zbarvení. Vrstva se postříká škrobem s jodidem draselným RS; na chromatogramu zkoušeného roztoku (a) žádná skvrna odpovídající xylometazolinu nečistotě A není intenzivnější než hlavní skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,2 %); na chromatogramu zkoušeného roztoku (a) žádná skvrna, kromě hlavní skvrny a skvrny odpovídající xylometazolinu nečistotě A, není intenzivnější než hlavní skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) (0,2 %).

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

0,200 g se rozpustí ve 25 ml kyseliny octové bezvodé R, přidá se 10 ml acetanhydridu R a titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20).

1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l VS odpovídá 28,08 mg C16H25ClN2.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.

Separandum.

Nečistoty

[image omitted]

A. N-(2-aminoethyl)-2-(4-terc.butyl-2,6-dimethylfenyl)acetamid.

† Zidovudinum[image omitted]

Zidovudin

[image omitted]

C10H13N5O4	Mr 267,24	CAS 30516-87-1

Je to 1-(3-azido-2,3-dideoxy-β-D-ribo-furanosyl)-5-methylpyrimidin-2,4(177,3i7)-dion. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 97,0 % až 102,0 % sloučeniny C10H13N5O4.

Vlastnosti

Bílý nebo nahnědlý prášek. Je mírně rozpustný ve vodě a dobře rozpustný v ethanolu.

Taje při asi 124 °C.

Vykazuje polymorfismus.

Zkoušky totožnosti

Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem zidovudinu CRL. Pokud se spektra získaná v pevném stavu liší, rozpustí se odděleně zkoušená látka i referenční látka v minimálním množství vody R, odpaří se do sucha v exsikátoru pod vakuem nad oxidem fosforečným R a se zbytky se zaznamenají nová spektra.

Zkoušky na čistotu

Vzhled roztoku. 0,5 g se rozpustí, je-li třeba zahřátím, v 50 ml vody R. Roztok není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok HŽ5 (2.2.2, Metoda II).

Specifická optická otáčivost (2.2.7). +60,5° až +63,0°, počítáno na vysušenou látku; měří se při 25 °C roztok připravený rozpuštěním 0,50 g v ethanolu R a zředěním stejným rozpouštědlem na 50,0 ml.

Příbuzné látky.

A. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy vhodného silikagelu s fluorescenčním indikátorem pro detekci při 254 nm.

Zkoušený roztok. 0,20 g se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml.

Porovnávací roztok (a). 20 mg thyminu R, 20 mg zidovudinu nečistoty A CRL a 20 mg trifenylmethanolu R se rozpustí v methanolu R přidá se 1,0 ml zkoušeného roztoku a zředí se methanolem R na 100 ml.

Porovnávací roztok (b). 5,0 ml porovnávacího roztoku (a) se zředí methanolem R na 10 ml.

Na vrstvu se nanese odděleně po 10 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů methanolu R a dichlormethanu R (10 + 90) po dráze 12 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Na chromatogramu zkoušeného roztoku žádná skvrna odpovídající zidovudinu nečistotě A není intenzivnější než odpovídající skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,5 %) a žádná skvrna, kromě hlavní skvrny, skvrny odpovídající zidovudinu nečistotě A a thyminu (který je stanoven za použití kapalinové chromatografie), není intenzivnější než skvrna odpovídající zidovudinu na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,5 %). Vrstva se postříká roztokem vanilinu R (10 g/l) v kyselině sírové R. Na chromatogramu zkoušeného roztoku žádná skvrna odpovídající trifenylmethanolu není intenzivnější než odpovídající skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,5 %). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) jsou patrny čtyři zřetelně od sebe oddělené skvrny odpovídající thyminu, zidovudinu nečistotě A, zidovudinu a trifenylmethanolu v pořadí dle stoupající hodnoty RF.

B. Provede se kapalinová chromatografie, jak je popsáno ve zkoušce Stanovení obsahu. Nastříkne se odděleně po 10 μl zkoušeného roztoku (a), porovnávacího roztoku (b), porovnávacího roztoku (d) a porovnávacího roztoku (e). Chromatogramy se zaznamenávají po dobu odpovídající 1,5násobku retenčního času hlavního píku na chromatogramu zkoušeného roztoku (a). Při zaznamenání chromatogramů za předepsaných podmínek jsou jednotlivé látky eluovány v následujícím pořadí: thymin, zidovudin a zidovudin nečistota B. Na chromatogramu zkoušeného roztoku (a) plocha žádného píku odpovídající thyminu není větší než plocha odpovídajícího píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (2 %); plocha žádného píku odpovídajícího zidovudinu nečistotě B není větší než plocha odpovídajícího píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (d) (1 %); plocha žádného dalšího píku, kromě hlavního píku, není větší než plocha píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (e) (0,5 %). Na chromatogramu zkoušeného roztoku (a) součet ploch všech píku, kromě hlavního píku, není větší než 6násobek plochy píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (e) (3,0 %). Nepřihlíží se k pikům, jejichž plocha je menší než 10 % plochy píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (e).

Těžké kovy (2.4.8). 1,00 g vyhovuje limitní zkoušce D na těžké kovy (20 μg/g). Připraví se porovnávací roztok za použití 2 ml základního roztoku olova (10 μg Pb/ml).

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 1,0 %; 1,000 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,25 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29).

Zkoušený roztok (a). 50,0 mg se rozpustí v mobilní fázi a zředí sejí na 50,0 ml.

Zkoušený roztok (b). 10,0 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí mobilní fází na 50,0 ml.

Porovnávací roztok (a). 10,0 mg zidovudinu CRL se rozpustí v mobilní fázi a zředí sejí na 50,0 ml.

Porovnávací roztok (b). 10,0 mg thyminu R se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 50,0 ml. 5,0 ml tohoto roztoku se zředí mobilní fází na 50,0 ml.

Porovnávací roztok (c). 5 mg zidovudinu nečistoty B CRL se rozpustí v 25,0 ml porovnávacího roztoku (a) a zředí se mobilní fází na 50,0 ml.

Porovnávací roztok (d). 5,0 ml porovnávacího roztoku (c) se zředí mobilní fází na 50,0 ml.

Porovnávací roztok (e). 0,25 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí mobilní fází na 50,0 ml.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

• nerezové ocelové kolony délky 0,25 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem oktadecylsilanizovaným pro chromatografii R (5 μm),

• mobilní fáze, která je směsí objemových dílů methanolu R a vody R (20 + 80), s průtokovou rychlostí 1,2 ml/min,

• spektrofotometrického detektoru, 265 nm.

Při průtoku mobilní fáze 1,2 ml/min se kolona promývá do ustavení rovnováhy po dobu asi 45 min. Nastříkne se 10 μl porovnávacího roztoku (c). Nastaví se citlivost detektoru tak, aby výšky hlavních píků na chromatogramu byly nejméně 70 % celé stupnice zapisovače. Zkoušku lze hodnotit, jestliže rozlišení mezi píkem zidovudinu a zidovudinu nečistoty B je nejméně 1,0. Nastříkne se odděleně 10 μl zkoušeného roztoku (b) a 10 μl porovnávacího roztoku (a). Nastaví se citlivost detektoru tak, aby výšky hlavních píků na chromatogramech byly nejméně 50 % celé stupnice zapisovače.

Obsah C10H13N5O4 se vypočítá z ploch píků a z deklarovaného obsahu zidovudinu CRL.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.

Separandum.

Nečistoty

[image omitted]

A. 1-[(2R,5S)-5-hydroxymethyl-2,5-dihydro-2-furyl]-5-methylpyrimidin-2,4(1H,3H)-dion,

[image omitted]

B. 1-(3-chlor-2,3-dideoxy-β-D-ribo-furanosyl)-5-methylpyrimidin-2,4(1H,3H)-dion,

[image omitted]

C. thymin,

[image omitted]

D. trifenylmethanol.

† Zinci chloridum[image omitted]

Chlorid zinečnatý

ZnCl2	Mr 136,29	CAS 7646-85-7

Obsahuje 95,0 % až 100,5 % sloučeniny ZnCl2.

Vlastnosti

Bílý krystalický prášek nebo bílé tyčinkovité odlitky, rozplývající se na vzduchu. Je velmi snadno rozpustný ve vodě, snadno rozpustný v lihu 96% a v glycerolu.

Zkoušky totožnosti

A. 0,5 g se rozpustí v kyselině dusičné zředěné RS a zředí se jí na 10 ml. Roztok vyhovuje zkoušce (a) na chloridy (2.3.1).

B. 5 ml roztoku S, viz Zkoušky na čistotu, vyhovuje zkoušce na zinek (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Roztok S. K 2,0 g se přidá 38 ml vody prosté oxidu uhličitého R připravené z vody destilované R a po kapkách se přidává kyselina chlorovodíková zředěná RS až do úplného rozpuštění. Roztok se zředí vodou prostou oxidu uhličitého R připravenou z vody destilované R na 40 ml.

Hodnota pH (2.2.3). 4,6 až 5,5. Měří se následující roztok: 1,0 g se rozpustí v 9 ml vody prosté oxidu uhličitého R; roztok může být slabě zakalen.

Chlorid-oxidy. 1,5 g se rozpustí v 1,5 ml vody prosté oxidu uhličitého R. Roztok neopalizuje intenzivněji než porovnávací suspenze II (2.2.1). Po přidání 7,5 ml lihu 96% R se roztok může do 10 min zakalit. Zákal zmizí po přidání 0,2 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS.

Sírany (2.4.13). 5 ml roztoku S zředěného vodou destilovanou R na 15 ml vyhovuje limitní zkoušce na sírany (200 μg/g). Připraví se porovnávací roztok za použití 5 ml základního roztoku síranů (10 μg SO4/ml) a 10 ml vody destilované R.

Hliník, vápník, těžké kovy, železo, hořčík. K 8 ml roztoku S se přidají 2 ml amoniaku 26% R a protřepe se. Vzniklý roztok je čirý (2.2.1) a bezbarvý (2.2.2, Metoda II). Po přidání 1 ml hydrogenfosforečnanu sodného RS zůstane roztok nejméně 5 min čirý. Po přidání 0,2 ml sulfidu sodného RS vznikne bílá sraženina, supematantní tekutina zůstane bezbarvá.

Amonium (2.4.1). 0,5 ml roztoku S zředěného vodou R na 15 ml vyhovuje limitní zkoušce na amonium (400 μg/g).

Stanovení obsahu

0,250 g se rozpustí v 5 ml kyseliny octové zředěné RS. Provede se chelatometrická titrace zinku (2.5.11).

1 ml edetanu disodného 0,1 mol/l VS odpovídá 13,63 mg ZnCl2.

Uchovávání

V nekovových dobře uzavřených obalech.

Separandum.

Zinci oxidum [image omitted]

Oxid zinečnatý

Synonymum. Zincum oxydatum

ZnO	Mr 81,38	CAS 1314-13-2

Počítáno na vyžíhanou látku, obsahuje 99,0 % až 100,5 % sloučeniny ZnO.

Vlastnosti

Bílý nebo slabě nažloutlý jemný amorfní prášek bez hrubých částic. Je prakticky nerozpustný ve vodě a v lihu 96%. Rozpouští se ve zředěných minerálních kyselinách.

Zkoušky totožnosti

A. Při intenzivním zahřívání žloutne, žluté zbarvení po ochlazení mizí.

B. 0,1 g se rozpustí v 1,5 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS a zředí se vodou R na 5 ml. Roztok vyhovuje zkoušce na zinek (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Zásaditě reagující látky. 1,0 g se protřepe s 10 ml vroucí vody R, přidá se 0,1 ml fenolftaleinu RS a zfiltruje se. Pokud je filtrát červeně zbarven, spotřebuje se nejvýše 0,3 ml kyseliny chlorovodíkové 0,1 mol/l VS ke změně zbarvení indikátoru.

Uhličitany a látky nerozpustné v kyselinách. 1,0 g se rozpustí v 15 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS. Rozpouštění probíhá bez šumění a vzniklý roztok neopalizuje intenzivněji než porovnávací suspenze II (2.2.1) a je bezbarvý (2.2.2, Metoda II).

Arsen (2.4.2). 0,2 g vyhovují limitní zkoušce A na arsen (5 μg/g).

Kadmium. Nejvýše 10 μg Cd/g; stanoví se atomovou absorpční spektrometrií (2.2.23, Metoda II). Zkoušený roztok. 2,0 g se rozpustí ve 14 ml směsi stejných objemových dílů vody R a kyseliny dusičné prosté kadmia a olova R Vaří se 1 min, pak se ochladí a zředí vodou R na 100,0 ml. Porovnávací roztoky. Připraví se zředěním základního roztoku kadmia (0,1 % Cd) roztokem kyseliny dusičné prosté kadmia a olova R 3,5% (V/V).

Měří se absorbance při 228,8 nm za použití kadmiové lampy s dutou katodou jako zdroje záření a plamene vzduch-acetylen nebo vzduch-propan.

Železo (2.4.9). 50 mg se rozpustí v 1 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS a zředí se vodou R na 10 ml. Roztok vyhovuje limitní zkoušce na železo (200 μg/g). Použije se 0,5 ml kyseliny thioglykolové R.

Olovo. Nejvýše 50 μg Pb/g; stanoví se atomovou absorpční spektrometrií (2.2.23, Metoda II).

Zkoušený roztok. 5,0 g se rozpustí ve 24 ml směsi stejných objemových dílů vody R a kyseliny dusičné prosté kadmia a olova R. Vaří se 1 min, pak se ochladí a zředí vodou R na 100,0 ml.

Porovnávací roztoky. Připraví se zředěním základního roztoku olova (0,1 % Pb) roztokem kyseliny dusičné prosté kadmia a olova R 3,5% (V/V).

Měří se absorbance při 283,3 nm za použití olověné lampy s dutou katodou jako zdroje záření a plamene vzduch-acetylen.

V závislosti na přístroji může být měření provedeno při 217,0 nm.

Ztráta žíháním. Nejvýše 1,0 %, 1,00 g se žíhá při 500 °C.

Stanovení obsahu

0,150 g se rozpustí v 10 ml kyseliny octové zředěné RS a provede se chelatometrická titrace zinku (2.5.11).

1 ml edetanu disodného 0,1 mol/l VS odpovídá 8,14 mg ZnO.

Zinci stearas [image omitted]

Stearan zinečnatý

CAS 557-05-1

Stearan zinečnatý [(C17H35COO)2Zn; Mr 632,33] může obsahovat palmitan zinečnatý [(C15H31COO)2Zn; Mr 576,22] a olejan zinečnatý [(C17H33COO)2Zn; Mr 628,29] v nestálém poměru. Obsahuje 10,0 % až 12,0 % Zn.

Vlastnosti

Lehký bílý amorfní prášek bez hrubých částic. Je prakticky nerozpustný ve vodě, v ethanolu a v etheru.

Zkoušky totožnosti

A. Odparek získaný při přípravě roztoku S, viz Zkoušky na čistotu, má teplotu tuhnutí (2.2.18) nejméně 53 °C.

B. 5 ml roztoku S se zneutralizuje hydroxidem sodným koncentrovaným RS na papír lakmusový červený R; roztok vyhovuje zkoušce na zinek (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Roztok S. K 5,0 g se přidá 50 ml etheru R a 40 ml roztoku kyseliny dusičné prosté kadmia a olova R 7,5% (V/V) ve vodě destilované R a zahřívá se pod zpětným chladičem až do úplného rozpuštění. Po ochlazení se v dělicí nálevce oddělí vodná vrstva a etherová vrstva se dvakrát protřepe 4 ml vody destilované R. Spojené vodné vrstvy se po promytí 15 ml etheru R zahřívají na vodní lázni až do úplného odpaření etheru. Po ochlazení se zředí na 50,0 ml vodou destilovanou R (roztok S). Etherová vrstva se odpaří a odparek se vysuší při 105 °C.

Vzhled roztoku. Roztok S není intenzivněji zbarven než porovnávací barevný roztok Ž6 (2.2.2, Metoda II).

Vzhled roztoku mastných kyselin. 0,5 g odparku získaného při přípravě roztoku S se rozpustí v 10 ml chloroformu R. Roztok je čirý (2.2.1) a není intenzivněji zbarven než porovnávací barevný roztok Ž5 (2.2.2, Metoda II).

Kysele nebo zásaditě reagující látky. 1,0 g se protřepe s 5 ml lihu 96% R a přidá se 20 ml vody prosté oxidu uhličitého R a 0,1 ml červeně fenolové RS. Ke změně zbarvení indikátoru se spotřebuj e nejvýše 0,3 ml kyseliny chlorovodíkové 0,1 mol/l VS nebo 0,1 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS.

Číslo kyselosti mastných kyselin (2.5.1). 195 až 210; stanoví se za použití 0,20 g odparku získaného při přípravě roztoku S, rozpuštěného ve 25 ml předepsané směsi rozpouštědel.

Chloridy (2.4.4). 2 ml roztoku S zředěného na 15 ml vodou R vyhovují limitní zkoušce na chloridy (250 μg/g).

Sírany (2.4.13). 1 ml roztoku S se zředí vodou destilovanou R na 50 ml. 12,5 ml tohoto roztoku zředěného vodou destilovanou R na 15 ml vyhovuje limitní zkoušce na sírany (0,6 %).

Kadmium. Nejvýše 5 μg Cd/g; stanoví se atomovou absorpční spektrometrií (2.2.23, Metoda II).

Zkoušený roztok. 20,0 ml roztoku S se zředí roztokem kyseliny dusičné prosté kadmia a olova R 3,5% (V/V) na 50,0 ml.

Porovnávací roztoky. Připraví se zředěním základního roztoku kadmia (0,1 % Cd) roztokem kyseliny dusičné prosté kadmia a olova R 3,5% (V/V).

Měří se absorbance při 228,8 nm za použití kadmiové lampy s dutou katodou jako zdroje záření a plamene vzduch-acetylen nebo vzduch-propan.

Olovo. Nejvýše 25 μg Pb/g; stanoví se atomovou absorpční spektrometrií (2.2.23, Metoda II).

Zkoušený roztok. Použije se roztok S.

Porovnávací roztoky. Připraví se zředěním základního roztoku olova (0,1 % Pb) roztokem kyseliny dusičné prosté kadmia a olova R 3,5% (V/V).

Měří se absorbance při 283,3 nm za použití olověné lampy s dutou katodou jako zdroje záření a plamene vzduch-acetylen.

V závislosti na přístroji může být měření provedeno při 217,0 nm.

Stanovení obsahu

K 1,000 g se přidá 50 ml kyseliny octové zředěné RS a vaří se nejméně 10 min, nebo dokud není vrstva mastných kyselin čirá. Podle potřeby se doplní vodou R na původní objem, ochladí se a zfiltruje. Filtr a baňka se promývají vodou R až do vymizení kyselé reakce na papír modrý lakmusový R. Filtrát a promývací vody se spojí a provede se chelatometrická titrace zinku (2.5.11).

1 ml edetanu disodného 0,1 mol/l VS odpovídá 6,54 mg Zn.

Zinci sulfas heptahydricus [image omitted]

Síran zinečnatý

Synonyma. Zinci sulfas, Zincum sulfuricum

ZnSO4 . 7H2O	Mr 287,54	CAS 7446-20-0

Je to heptahydrát síranu zinečnatého. Obsahuje 99,0 % až 104,0 % sloučeniny ZnSO4 . 7H2O.

Vlastnosti

Bílý krystalický prášek nebo bezbarvé průsvitné krystaly, zvětrávající. Je velmi snadno rozpustný ve vodě, prakticky nerozpustný v lihu 96%.

Zkoušky totožnosti

A. Roztok S, viz Zkoušky na čistotu, vyhovuje zkoušce na sírany (2.3.1).

B. Roztok S vyhovuje zkoušce na zinek (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Roztok S. 2,5 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředí se jí na 50 ml.

Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a bezbarvý (2.2.2, Metoda II).

Hodnota pH (2.2.3). 4,4 až 5,6; měří se roztok S.

Chloridy (2.4.4). 3,3 ml roztoku S zředěného vodou R na 15 ml vyhovují limitní zkoušce na chloridy (300 μg/g).

Železo (2.4.9). 2 ml roztoku S zředěného vodou R na 10 ml vyhovují limitní zkoušce na železo (100 μg/g). Použije se 0,5 ml kyseliny thioglykolové R.

Stanovení obsahu

0,500 g se rozpustí v 5 ml kyseliny octové zředěné RS a provede se chelatometrická titrace zinku (2.5.11).

1 ml edetanu disodného 0,1 mol/l VS odpovídá 28,75 mg ZnSO4 . 7H2O.

Uchovávání

V nekovových dobře uzavřených obalech.

Zinci undecylenas [image omitted]

Undecylenan zinečnatý

[image omitted]

C22H38O4Zn	Mr 431,92	CAS 557-08-4

Je to zinečnatá sůl kyseliny 10-undecenové. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 98,0 % až 102,0 % sloučeniny C22H38O4Zn.

Vlastnosti

Bílý nebo téměř bílý jemný prášek. Je prakticky nerozpustný ve vodě, v lihu 96% a v etheru. Taje při 116 °C až 121 °C, ale v tavenině může zůstat malý zbytek pevné látky.

Zkoušky totožnosti

A. K 2,5 g se přidá 10 ml vody R a 10 ml kyseliny sírové zředěné RS a protřepe se dvakrát 10 ml etheru R. Vodná vrstva se uchovává pro zkoušku C. Spojené etherové vrstvy se promyjí vodou R a odpaří se do sucha. K odparku se přidají 2 ml čerstvě destilovaného anilinu R a 10 min se vaří pod zpětným chladičem. Nechá se ochladit, přidá se 30 ml etheru R a protřepe se třikrát 20 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS a jednou 20 ml vody R. Organická vrstva se odpaří do sucha na vodní lázni, odparek se dvakrát rekrystalizuje z lihu R 70% (V/V) a suší se 3 h ve vakuu. Taje (2.2.14) při 66 °C až 68 °C.

B. 0,1 g se rozpustí ve směsi 2 ml kyseliny sírové zředěné RS a 5 ml kyseliny octové ledové Ji a po kapkách se přidá 0,25 ml manganistanu draselného RS. Roztok manganistanu draselného se odbarví.

C. Směs 1 ml vodné vrstvy ze zkoušky A a 4 ml vody R vyhovuje zkoušce na zinek (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Zásaditě reagující látky. K 1,0 g se přidá 5 ml lihu 96% R, 0,5 ml červeně fenolové RS a 50 ml vody prosté oxidu uhličitého R. Roztok se nezbarví červeně.

Alkalické kovy a kovy alkalických zemin. K 1,0 g se přidá 25 ml vody R a 5 ml kyseliny chlorovodíkové R a zahřeje se k varu. Za horka se filtruje, zbytek na filtru se promyje 25 ml horké vody R. Filtrát a promývací tekutina se spojí a zalkalizují amoniakem 26% R. Přidá se 7,5 ml thioacetamidu RS a zahřívá se 30 min na vodní lázni. Zfiltruje se a sraženina se promyje dvakrát 10 ml vody R. Filtrát a promývací tekutiny se spojí, na vodní lázni se odpaří do sucha a odparek se vyžíhá. Zbytek váží nejvýše 20 mg (2 %).

Sírany (2.4.13). K 0,1 g se přidá směs 2 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS a 10 ml vody destilované R a zahřeje se k varu. Ochladí se, zfiltruje a filtrát se zředí vodou destilovanou R na 15 ml. Roztok vyhovuje limitní zkoušce na sírany (500 μg/g). Porovnávací roztok se připraví za použití 5 ml základního roztoku síranů (10 μg SO4/ml) a 10 ml vody destilované R.

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 1,5 %; suší se 0,500 g v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Stupeň nenasycenosti. 0,100 g se rozpustí ve směsi 5 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS a 30 ml kyseliny octové ledové R. Titruje se bromičnanem draselným 0,0167 mol/l VS. Před koncem titrace se přidá 0,05 ml ethoxychrysoidiniumchloridu RS jako indikátor a titruje se do vymizení červeného zbarvení.

Spotřeba bromičnanu draselného 0,0167 mol/l VS je 9,1 ml až 9,4 ml.

Stanovení obsahu

K 0,350 g se přidá 25 ml kyseliny octové zředěné RS a zahřeje se k varu. Provede se chelatometrická titrace zinku (2.5.11).

1 ml edetanu disodného 0,1 mol/l VS odpovídá 43,19 mg C22H38O4Zn.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.

† Zopiclonum[image omitted]

Zopiklon

[image omitted]

C17H17ClN6O3	Mr 388,81	CAS 43200-80-2

Je to (5RS)-6-(5-chlorpyrid-2-yl)-6,7-dihydro-7-oxo-5H-pyrrolo[3,4-b]pyrazin-5-yl-4-methyl-piperazin-1-karboxylat. Počítáno na látku prostou rozpouštědel, obsahuje 98,5 % až 100,5 % sloučeniny C17H17ClN6O3.

Vlastnosti

Bílý nebo slabě nažloutlý prášek. Je prakticky nerozpustný ve vodě, snadno rozpustný v dichlormethanu, mírně rozpustný v acetonu a prakticky nerozpustný v lihu 96%. Rozpouští se ve zředěných minerálních kyselinách.

Taje při asi 177 °C, za rozkladu.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: B.

Alternativní sestava zkoušek: A a C, viz Obecné zásady (1.2).

A. 50,0 mg se rozpustí v roztoku kyseliny chlorovodíkové R (3,5 g/l) a zředí se jí na 100,0 ml. 2,0 ml tohoto roztoku se zředí roztokem kyseliny chlorovodíkové R (3,5 g/l) na 100,0 ml. Měří se absorbance (2.2.25) roztoku při 220 nm až 350 nm; roztok vykazuje absorpční maximum při 303 nm. Specifická absorbance v maximu je 340 až 380.

B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) tablety zkoušené látky se shoduje se spektrem tablety zopiklonu CRL.

C. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu GF254R.

Zkoušený roztok. 10 mg se rozpustí v dichlormethanu R a zředí se jím na 10 ml.

Porovnávací roztok. 10 mg zopiklonu CRL se rozpustí v dichlormethanu R a zředí se jím na 10 ml.

Na vrstvu se nanese odděleně po 10 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů triethylaminu R, acetonu R a ethylacetatu R (2 + 50 + 50) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídá svou polohou a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku.

Zkoušky na čistotu

Roztok S. 1,0 g se rozpustí v dimethylformamidu R a zředí se jím na 20,0 ml.

Vzhled roztoku. Roztok S neopalizuje intenzivněji než porovnávací suspenze II (2.2.1) a není zbarven intenzivněji než nejpodobnější porovnávací barevný roztok intenzity 5 (2.2.2, Metoda II).

Optická otáčivost (2.2.7). -0,05 ° až +0,05 °; měří se roztok připravený zředěním 10,0 ml roztoku S dimethylformamidem R na 50,0 ml.

Příbuzné látky. Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29). Roztoky se připraví těsně před použitím.

Zkoušený roztok. 40,0 mg se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 10,0 ml.

Porovnávací roztok (a). 3,0 ml zkoušeného roztoku se zředí mobilní fází na 100,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí mobilní fází na 10,0 ml.

Porovnávací roztok (b). 1,0 ml zkoušeného roztoku se zředí mobilní fází na 100,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí mobilní fází na 10,0 ml.

Porovnávací roztok (c). 10,0 mg zopiklonoxidu CRL se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 25,0 ml. K 10,0 ml tohoto roztoku se přidá 1,0 ml zkoušeného roztoku a zředí se mobilní fází na 100,0 ml.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

• nerezové ocelové kolony délky 0,25 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem oktadecylsilanizovaným pro chromatografii R (5 μm),

• mobilní fáze, která je směsí objemových dílů acetonitrilu R a roztoku obsahujícího 8,1 g/l laurylsíranu sodného R a 1,6 g/l dihydrogenfosforečnanu sodného R upraveného na hodnotu pH 3.5 přidáním roztoku kyseliny fosforečné R 10% (V/V) (38 + 62). Průtoková rychlost je 1.5 ml/min,

• spektrofotometrického detektoru, 303 nm.

Teplota kolony se udržuje na 30 °C.

Nastříkne se 20 μl porovnávacího roztoku (c). Nastaví se citlivost detektoru tak, aby výšky dvou hlavních píků na chromatogramu byly nejméně 30 % celé stupnice zapisovače. Při zaznamenání chromatogramu za předepsaných podmínek je retenční čas zopiklonu 27 min až 31 min. Pokud je to nutné, upraví se koncentrace acetonitrilu v mobilní fázi (se stoupající koncentrací klesají retenční časy a s klesající koncentrací retenční časy stoupají). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) je rozlišení mezi píkem zopiklonoxidu a píkem zopiklonu nejméně 3,0. Pokud se nedosáhne požadovaného rozlišení, upraví se hodnota pH mobilní fáze na 4,0 roztokem kyseliny fosforečné R 10% (V/V).

Nastříkne se 20 μl zkoušeného roztoku, 20 μl porovnávacího roztoku (a), 20 μl porovnávacího roztoku (b) a chromatogramy se zaznamenávají po dobu odpovídající 1,5násobku retenčního času zopiklonu. Na chromatogramu zkoušeného roztoku není plocha žádného píku, kromě hlavního píku, větší, než je plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (0,3 %), a nejvýše dva takové píky mohou mít plochu větší, než je plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,1 %).

2-propanol. Nejvýše 0,7 %; provede se plynová chromatografie (2.2.28) za použití ethanolu R1 jako vnitřního standardu.

Roztok vnitřního standardu. 5 ml ethanolu R1 se zředí dichlorethanem R na 100 ml. 1 ml tohoto roztoku se zředí dichlorethanem R na 10 ml.

Zkoušený roztok. 0,25 g se rozpustí v dichlorethanu R, přidá se 0,5 ml roztoku vnitřního standardu a zředí se dichlorethanem R na 5,0 ml.

Porovnávací roztok. 4,5 ml 2-propanolu R se zředí dichlorethanem R na 100,0 ml. K 1,0 ml tohoto roztoku se přidá 10,0 ml roztoku vnitřního standardu a zředí se dichlorethanem R na 100,0 ml.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

• kapilární křemenné kolony délky 10 m a vnitřního průměru asi 0,53 mm s 20μm vrstvou styrendivinylbenzen-kopolymeru R,

• helia pro chromatografii R jako nosného plynu při průtokové rychlosti 4 ml/min,

• plamenoionizačního detektoru,

• následujícího teplotního programu:

Místo	Čas (min)	Teplota (°C)	Rychlost (°C/min)	Poznámka
kolona	0 - 5	50	-	izotermicky
5 - 10	50 → 70	4	lineární gradient
10 - 14	70	-	izotermicky
14 - 20,5	70 → 200	20	lineární gradient
20,5 - 27,5	200	-	izotermicky
nástřik		150
detektor		250

Nastříkne se 1 μl zkoušeného roztoku a 1 μl porovnávacího roztoku. Vypočítá se obsah 2-propanolu v procentech za použití jeho hustoty při 20 °C, která je 0,785 g/ml.

Těžké kovy (2.4.8). 1,0 g vyhovuje limitní zkoušce C na těžké kovy (20 μg/g). Připraví se porovnávací roztok za použití 2 ml základního roztoku olova (10 μg Pb/ml).

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

0,300 g se rozpustí ve směsi 10 ml kyseliny octové R a 40 ml acetanhydridu R. Titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20).

1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l VS odpovídá 38,88 mg C17H17ClN6O3.

Uchovávání

Chráněn před světlem.

Separandum.

Nečistoty

[image omitted]

A. 4-oxid(5RS)-6,7-dihydro-6-(5-chlorpyridin-2-yl)-7-oxo-5H-pyrrolo[3,4-b]pyrazin-5-ylmethyl-piperazin-1-karboxylatu(oxid zopiklonu),

[image omitted]

B. (7RS)-6,7-dihydro-7-hydroxy-6-(5-chlorpyridin-2-yl)-5H-pyrrolo[3,4-b]pyrazin-5-on,

[image omitted]

C. 6,7-dihydro-6-(5-chlorpyridin-2-yl)-5H-pyrrolo[3,4-b]pyrazin-5-on.

• 6.2 Léčivé přípravky

• 6.2.1 Obecné články lékových forem

Auricularia [image omitted]

Ušní přípravky

Jsou to tekuté, polotuhé nebo tuhé přípravky určené pro vkapávání, rozprašování, insuflaci a aplikaci do zevního zvukovodu nebo k ušnímu výplachu.

Ušní přípravky obvykle obsahují jednu nebo více léčivých látek ve vhodném vehikulu. Mohou obsahovat pomocné látky, např. k úpravě osmotického tlaku nebo viskozity, úpravě nebo stabilizaci hodnoty pH, ke zvýšení rozpustnosti účinných látek, stabilizaci přípravku nebo k zajištění odpovídajících protimikrobních vlastností. Tyto pomocné látky neovlivňují nepříznivě léčebný účinek přípravku a v používaných koncentracích nejsou příčinou toxicity nebo přílišné místní dráždivosti.

Přípravky pro aplikaci do poškozeného ucha, obzvláště pokud je perforován ušní bubínek nebo jsou-li aplikovány před chirurgickým zákrokem, jsou sterilní, bez protimikrobních přísad a jsou dodávány v jednodávkových obalech.

Pokud není předepsáno a schváleno jinak, vodné ušní přípravky dodávané ve vícedávkových obalech obsahují vhodné protimikrobní přísady ve vhodné koncentraci, kromě případu, kdy samotný přípravek má přiměřené protimikrobní vlastnosti.

Obaly pro ušní přípravky obvykle vyhovují požadavkům statí Materiály používané na výrobu obalů (3.1 a příslušné části) a Obaly (3.2 a příslušné části).

Rozlišuje se několik druhů ušních přípravků:

• ušní kapky a spreje,

• polotuhé ušní přípravky,

• zásypy do ucha,

• ušní omývadla,

• ušní tampony s léčivy.

Výroba

Při vývoji ušního přípravku obsahujícího protimikrobní přísadu má být prokázána účinnost této přísady k uspokojení oprávněné autority. Vhodná metoda zkoušení spolu s kritérii pro posouzení ochranných vlastností v daném složení přípravku je popsána ve stati Účinnost protimikrobních látek (5.1.3).

Při výrobě, balení, skladování a distribuci ušních přípravků je vhodným způsobem zajištěna jejich mikrobiální čistota; odpovídající doporučení jsou ve stati Mikrobiologická jakost léčivých přípravků (5.1.4).

Sterilní ušní přípravky jsou vyráběny za použití materiálů a metod určených k zajištění sterility a zabránění kontaminace a množení mikroorganismů; odpovídající doporučení jsou ve stati Metody přípravy sterilních výrobků (5.1.1).

Při výrobě ušních přípravků obsahujících dispergované částice se používají měření k zajištění vhodné a kontrolované velikosti částic pro určené použití.

Zkoušení

Sterilita (2.6.1). Je-li přípravek označen jako sterilní, vyhovuje zkoušce na sterilitu.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech. Je-li přípravek sterilní, uchovává se ve sterilních vzduchotěsných zabezpečených obalech.

Označování

V označení na obalu se uvede:

• název jednotlivých protimikrobních přísad,

• zda je přípravek sterilní.

Otoguttae, Praeparata auricularia pro aerodispersione

Ušní kapky, ušní spreje

Synonyma. Kapky do ucha, Aerodispersiones auriculares

Jsou to roztoky, emulze nebo suspenze jedné nebo více léčivých látek v kapalině (např. ve vodě, v glykolu nebo v oleji) vhodné k aplikaci do zevního zvukovodu, bez nežádoucího tlaku na ušní bubínek. Mohou být aplikovány do zvukovodu také jako tekutinou napuštěný tampon.

Emulze mohou vykazovat oddělování fází, ale jsou snadno protřepáním znovu homogenizovatelné. Suspenze mohou obsahovat sediment, který lze snadno protřepáním rozptýlit; takto vzniklá suspenze je natolik stabilní, aby umožňovala podání správné dávky.

Ušní kapky a spreje jsou obvykle dodávány ve vícedávkových obalech opatřených vhodným aplikátorem. Pokud jsou spreje dodávány v tlakových obalech, vyhovují požadavkům článku Praeparata pharmaceutica in vasis cum pressu.

Auricularia semisolida

Polotuhé ušní přípravky

Jsou určeny k aplikaci do zevního zvukovodu, v případě potřeby jako tampon napuštěný přípravkem.

Polotuhé ušní přípravky vyhovují požadavkům uvedeným v článku Unguenta.

Jsou dodávány v obalech doplněných vhodným aplikátorem.

Pulveres auriculares

Zásypy do ucha

Synonymum. Prášky do ucha

Vyhovují požadavkům článku Pulveres adspersorii.

Jsou dodávány v obalech s vhodným zařízením umožňujícím aplikaci nebo insuflaci.

Lotiones auriculares

Ušní omývadla

Jsou to přípravky určené k očištění zevního zvukovodu, obvykle jako vodné roztoky s hodnotou pH ve fyziologickém rozmezí.

Ototampona medicata

Ušní tampony s léčivy

Jsou určeny k aplikaci do zevního zvukovodu. Vyhovují požadavkům článku Tampona medicata.

Capsulae[image omitted]

Tobolky

Synonymum. Kapsle

Požadavky tohoto článku se netýkají nutně tobolek určených pro jiné než perorální podání. Požadavky vztahující se na tyto přípravky lze nalézt v jiných článcích, např. Rectalia a Vaginalia.

Jsou to tuhé přípravky s tvrdými nebo měkkými obaly různých tvarů a velikostí, obvykle obsahující jednu dávku léčivé látky. Jsou určeny pro perorální podání.

Obaly tobolek jsou vyráběny z želatiny nebo jiných látek, jejich konzistence se může upravovat přídavkem glycerolu nebo sorbitolu a podobných látek. Lze používat pomocné látky, jako jsou povrchově aktivní látky, opakní přísady, protimikrobní látky, sladidla, barviva schválená oprávněnou autoritou a chuťové a aromatické přísady. Tobolky mohou být na povrchu označené.

Obsah tobolek může mít tuhou, tekutou nebo polotuhou konzistenci. Obsahují jednu nebo více léčivých látek s pomocnými látkami (nebo bez nich), jako jsou rozpouštědla, plniva, látky kluzné a rozvolňovadla. Obsah tobolek nezpůsobuje narušení obalu. Obal tobolek je však narušován trávicími šťávami, přičemž se uvolní obsah tobolek.

Obaly pro tobolky obvykle vyhovují požadavkům statí Materiály používané na výrobu obalů (3.1 a příslušné části) a Obaly (3.2 a příslušné části).

Rozlišuje se několik druhů tobolek:

• tvrdé tobolky,

• měkké tobolky,

• enterosolventní tobolky,

• tobolky s řízeným uvolňováním.

Výroba

Při výrobě, balení, uchovávání a distribuci tobolek se používá vhodných způsobů k zajištění jejich mikrobiální čistoty; příslušná doporučení jsou ve stati Mikrobiologická jakost léčivých přípravků (5.1.4).

Zkoušení