Vyhláška Ministerstva zdravotnictví, kterou se stanoví požadavky na jakost, postup při přípravě, zkoušení, uchovávání a dávkování léčiv (Český lékopis 1997)

Jsou to sterilní tuhé přípravky o velikosti a tvaru vhodném pro parenterální implantaci umožňující protrahované (dlouhodobé) uvolňování léčivých látek. Jsou dodávány výhradně jednotlivě ve sterilních obalech.

Praeademixta ad alimenta medicata ad usum veterinarium [image omitted]

Premixy pro medikaci krmiva k veterinárnímu použití

Synonymum. Medikovaný krmný doplněk pro veterinární použití

Jsou to směsi jedné nebo více léčivých látek obvykle ve vhodném vehikulu připravované k usnadnění podávání léčivých látek zvířatům. Používají se výhradně k přípravě medikovaných krmiv prostým smícháním.

Premixy bývají v granulované nebo práškové formě. Jsou sypké, případné shluky se rozpadají při normální manipulaci. Velikost částic a jiné vlastnosti premixu jsou takové, že zajišťují rovnoměrné rozptýlení léčivé látky (látek) v podávaném krmivu.

Výroba

Není-li předepsáno a schváleno jinak, koncentrace léčivé směsi v podávaném krmivu je nejméně 0,5 %.

Zkoušení

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 15,0 %, není-li předepsáno a schváleno jinak. 3,000 g se suší 2 h v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech.

Označování

V označení na obalu se uvede:

• druh a kategorie zvířat, jimž je premix určen,

• návod na přípravu medikovaného krmiva z premixu,

• ochranná lhůta mezi ukončením podávání medikovaného krmiva a porážkou zvířat ke konzumaci lidmi.

Praeparata ad irrigationem [image omitted]

Přípravky pro výplachy

Jsou to sterilní vodné velkoobjemové přípravky určené pro výplachy tělních dutin, otevřených ran a povrchů, např. při chirurgických zákrocích.

Jsou připravovány rozpuštěním jedné nebo více léčivých látek, elektrolytů nebo osmoticky aktivních látek ve vodě, která vyhovuje požadavkům článku Aqua pro iniectione, nebo obsahují pouze vodu. V posledním jmenovaném případě se označují jako voda pro výplachy.

Roztoky pro výplachy jsou obvykle izotonické s krví a vyšetřovány za vhodných podmínek viditelnosti jsou čiré a prakticky prosté částic.

Přípravky pro výplachy jsou dodávány v jednodávkových obalech. Obaly a uzávěry vyhovují požadavkům na obaly pro parenterální přípravky (3.2.1 a 3.2.2), ale výstupní otvor obalu je inkompatibilní se zařízením pro intravenózní podání, aby bylo vyloučeno toto podání roztoku pro výplachy.

Výroba

Přípravky pro výplachy jsou připravovány za použití materiálů a metod určených k zajištění sterility a zabránění kontaminace a množení mikroorganismů; odpovídající doporučení jsou ve stati Metody přípravy sterilních výrobků (5.1.1).

Zkoušení

Sterilita (2.6.1). Vyhovují zkoušce na sterilitu.

Bakteriální endotoxiny (2.6.13). Nejvýše 0,5 m.j. endotoxinu v mililitru.

Pyrogenní látky (2.6.8). Přípravky, u nichž nelze použít validovanou zkoušku na bakteriální endotoxiny, vyhovují zkoušce na pyrogenní látky, při níž se vstřikuje 10 ml roztoku na kilogram hmotnosti králíka, pokud není předepsáno a schváleno jinak.

Označování

V označení na obalu se uvede:

• že přípravek není určen k injekčnímu podání,

• že přípravek je určen jen k jednorázovému použití a nepoužitá část přípravku se odstraní.

Praeparata homeopathica [image omitted]

Homeopatické přípravky

Připravují se z látek, produktů nebo přípravků nazývaných výchozí suroviny pro výrobu za použití homeopatických postupů. Označují se obvykle latinským názvem výchozí suroviny a stupněm zředění.

Suroviny

Suroviny pro výrobu homeopatických přípravků jsou rostlinného, chemického, minerálního nebo živočišného původu.

U surovin živočišného původu musí být prokázáno, že neobsahují patogenní agens. Suroviny rostlinného a živočišného původu mohou být použity v čerstvém nebo sušeném stavu. Kde je to vhodné, může být čerstvý materiál uchováván hluboce zmrazený.

V oprávněných a schválených případech může být k přepravním a skladovacím účelům čerstvý materiál uchováván v lihu 96% za podmínky, že celý materiál, včetně lihu 96%, se použije pro výrobu.

Suroviny vyhovují požadavkům lékopisných článků.

Vehikula

Jsou to pomocné látky použité k přípravě výchozích surovin pro výrobu nebo k potenciaci, např. čištěná voda, líh o vhodné koncentraci, glycerol a laktosa.

Vehikula vyhovují požadavkům článků lékopisu.

Výchozí suroviny pro výrobu

Jsou to látky, produkty nebo přípravky použité jako výchozí materiály pro výrobu homeopatických přípravků. Výchozími surovinami pro výrobu jsou obvykle: látky rostlinného nebo živočišného původu, matečné tinktury, glycerolové výluhy, suroviny chemického nebo minerálního původu, jednotlivé látky.

Matečné tinktury

Jsou to tekuté přípravky získávané rozpouštěním surovin rostlinného nebo živočišného původu ve vhodném vehikulu. Mohou se připravit také z rostlinných šťáv s přidáním nebo bez přidání vehikula. Matečná tinktura se označuje symboly "MT" nebo "0".

Glycerolové výluhy

Jsou to tekuté přípravky získávané ze surovin rostlinného nebo živočišného původu za použití glycerolu, směsi glycerolu a lihu vhodné koncentrace nebo směsi glycerolu a roztoku chloridu sodného vhodné koncentrace.

Potenciace

Zředění a triturace se získávají z výchozích surovin pro výrobu potenciaci podle výrobních homeopatických postupů; pro tekuté přípravky to jsou postupná ředění a třepání, pro pevné přípravky to jsou postupné vhodné triturace.

Potenciační kroky jsou obvykle:

• 1 díl výchozí suroviny pro výrobu a 9 dílů vehikula; lze je označit jako "D" nebo "DH" nebo "X" (desetinásobné, decimální),

• 1 díl výchozí suroviny pro výrobu a 99 dílů vehikula; lze je označit jako "C" nebo "CH" (stonásobné, centezimální).

Počet potenciačních kroků určuje stupeň zředění. Např. symboly "D3" nebo "3DH" nebo "3X" znamenají tři decimální kroky a symboly "C3" nebo "3 CH" nebo "C3" znamenají tři centezimální kroky.

Lékové formy

Léková forma homeopatického přípravku vyhovuje příslušnému článku lékové formy a všem příslušným zkouškám pro danou lékovou formu popsanou v lékopise.

Praeparata insulini iniectabilia [image omitted]

Injekční insulinové přípravky

Injekční insulinové přípravky vyhovují požadavkům pro injekce, které jsou uvedeny v článku Parenteralia.

Jsou to sterilní přípravky obsahující lidský insulin, viz článek Insulinum humanum, nebo obsahující hovězí nebo prasečí insulin, viz článek Insulinum, pokud není uvedeno jinak. Obsahují 90,0 % až 110,0 % deklarovaného množství insulinu. Jsou vyráběny ve formě roztoků, suspenzí nebo směsi roztoků a suspenzí.

Výroba

Způsoby výroby injekčních insulinových přípravků jsou zvoleny tak, aby tyto přípravky splňovaly požadavky na dávkování a trvání terapeutického účinku.

Následující postupy se provedou ve vhodném pořadí v závislosti na způsobu přípravy:

• přidání vhodných protimikrobních látek,

• přidání vhodné izotonizační přísady nebo přísad,

• přidání vhodné látky nebo látek k upravení pH na předepsanou hodnotu,

• určení pevnosti vazby insulin obsahující složky nebo složek, v případě potřeby při výrobě tak, aby přípravek obsahoval předepsaný počet mezinárodních jednotek v mililitru,

• sterilizace filtrací insulin obsahující složky nebo složek v případě, že postup je prováděn za aseptických podmínek a za použití materiálů, které byly sterilizovány vhodným způsobem.

V případě potřeby se přidávají vhodná aditiva a použijí se vhodné postupy k zajištění příslušné fyzikální formy insulin obsahující složky nebo složek. Konečný přípravek je asepticky plněn do sterilních obalů, které jsou uzavřené tak, aby nedošlo k mikrobiálnímu znečištění.

Zkoušky na čistotu

Hodnota pH (2.2.3). 6,9 až 7,8; měří se roztok nebo suspenze, pokud není v článku uvedeno jinak.

Insulin v supernatantu. Nejvýše 2,5 % celkového obsahu insulinu v přípravcích tvořených suspenzí, není-li uvedeno jinak. Odstřeďuje se 10 ml suspenze při 1500 gn po dobu 10 min a oddělí se supernatantní tekutina od zbytku. Obsah insulinu v supernatantní tekutině (S) se stanoví vhodnou metodou. Obsah insulinu v procentech se vypočítá podle vztahu:

100ST ,

v němž značí:

T - celkový obsah insulinu zjištěný ve zkoušce Stanovení obsahu.

Příbuzné bílkoviny. Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29).

Zkoušený roztok. Použije se roztok připravený pro zkoušku Stanovení obsahu.

Porovnávací roztok (a). Použije se porovnávací roztok připravený pro zkoušku Stanovení obsahu nebo porovnávací roztok (b) připravený pro zkoušku Stanovení obsahu, podle potřeby.

Porovnávací roztok (b). Použije se porovnávací roztok (c) připravený pro zkoušku Stanovení obsahu.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

• ocelové nerezové kolony délky 0,25 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem oktadecylsilanizovaným pro chromatografii R (5 μm),

• mobilních fází s průtokovou rychlostí 1 ml/min tvořených následujícími roztoky připravenými a uchovávanými při teplotě nižší než 20 °C:

• mobilní fáze A - 28,4 g síranu sodného bezvodého R se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 1000 ml. Přidá se 2,7 ml kyseliny fosforečné R, a je-li třeba, upraví se pH na hodnotu 2,3 ethanolaminem R. Zfiltruje se a roztok se odvzdušní probubláváním heliem pro chromatografii R

• mobilní fáze B - smíchá se 500 ml mobilní fáze A s 500 ml acetonitrilu R. Zfiltruje se a roztok se odvzdušní probubláváním heliem pro chromatografii R,

Čas (min)	Mobilní fáze A % (V/V)	Mobilní fáze B % (V/V)	Poznámka
0 - 30	48	52	izokraticky
30 - 44	48 → 20	52 → 80	lineární gradient
44 - 50	20	80	izokraticky

• spektrofotometrického detektoru, 214 nm.

Teplota kolony se udržuje na 40 °C.

Nastříkne se 20 μl porovnávacího roztoku (b) a zaznamená se chromatogram. Zkoušku lze hodnotit, jestliže rozlišení mezi píky odpovídajícími lidskému insulinu a prasečímu insulinu j e nejméně 1,2. Je-li třeba, upraví se koncentrace acetonitrilu v mobilní fázi, aby bylo dosaženo požadovaného rozlišení. Na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) jsou eluovány dva hlavní píky v pořadí lidský insulin, prasečí insulin a případné malé píky následující bezprostředně za každým z obou hlavních píků odpovídajících příslušným monodeamidoderivátům.

Nastříkne se odděleně 20 μl zkoušeného roztoku a 20 μl porovnávacího roztoku (a). Je-li třeba, provede se dodatečná úprava mobilní fáze tak, aby protimikrobní konzervační látky přítomné ve zkoušeném roztoku byly dobře oddělené od insulinu a vykazovaly kratší retenční ěas. Malé snížení koncentrace acetonitrilu zvýší retenční ěas píků insulinu relativně více než konzervačních látek.

Nastříkne se 20 μl porovnávacího roztoku (a) a 20 μl zkoušeného roztoku. Na chromatogramu porovnávacího roztoku se objeví deamidoinsulin jako malý pík za hlavním pikem a jeho relativní retenční ěas vzhledem k hlavnímu píku je asi 1,3. Na chromatogramu zkoušeného roztoku plocha píku odpovídajícího deamidoinsulinu není větší než 5,0 % celkové plochy všech píků, kromě píků odpovídajících konzervačním látkám. Součet ploch žádných dalších píků, kromě píku insulinu, píku deamidoinsulinu a píku konzervačních látek, není větší než 3,0 % celkové plochy píků, kromě píků odpovídajících konzervačním látkám.

Celkový zinek. Nejvýše množství uvedené v jednotlivých článcích; stanoví se atomovou absorpční spektrometrií (2.2.23, Metoda I). Použije se následující postup, pokud není v jednotlivých článcích uvedeno jinak.

Zkoušený roztok. Objem zkoušeného přípravku obsahující 200 m.j. se opatrně protřepáním zředí kyselinou chlorovodíkovou 0,01 mol/l RS na 25,0 ml. Je-li třeba, zředí se kyselinou chlorovodíkovou 0,01 mol/l RS na koncentraci např. 0,4 μg až 1,6 μg Zn/ml.

Porovnávací roztoky. Připraví se roztoky obsahující 0,40 μg, 0,80 μg, 1,00 μg, 1,20 μg, 1,60 μg Zn/ml za použití čerstvě připraveného základního roztoku zinku (5 mg/ml Zn) zředěním kyselinou chlorovodíkovou 0,01 mol/l RS.

Měří se absorbance při 213,9 nm za použití zinkové lampy s dutou katodou jako zdroje záření a vzduch-acetylenového plamene vhodného složení (např. 2 l acetylenu a 11 l vzduchu/min).

Zinek v roztoku. Nejvýše množství uvedené v jednotlivých článcích. Stanoví se atomovou absorpční spektrofotometru (2.2.23, Metoda I).

Zkoušený roztok. 1 ml čiré supernatantní tekutiny získané odstřeďováním zkoušeného přípravku se zředí vodou R na 25,0 ml. Je-li třeba, zředí se na koncentraci např. 0,4 μg až 1,6 μg Zn/ml.

Porovnávací roztoky. Připraví se roztoky obsahující 0,40 μg, 0,80 μg, 1,00 μg, 1,20 μg, 1,60 μg Zn/ml za použití čerstvě připraveného základního roztoku zinku (5 mg Zn/ml) zředěním kyselinou chlorovodíkovou 0,01 mol/l RS.

Měří se absorbance při 213,9 nm za použití zinkové lampy s dutou katodou jako zdroje záření a vzduch-acetylenového plamene vhodného složení (např. 2 l acetylenu a 11 l vzduchu/min).

Stanovení obsahu

Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29).

Zkoušený roztok. 4 μl kyseliny chlorovodíkové 6 mol/l RS se přidají k 1 ml zkoušeného přípravku, roztoku nebo suspenze, aby byl získán čirý okyselený insulinový roztok.

Porovnávací roztok (a). Pro přípravek obsahující jeden druh insulinu se rozpustí obsah lahvičky lidského insulinu CRL nebo prasečího insulinu CRL nebo definované množství hovězího insulinu CRL v kyselině chlorovodíkové 0,01 mol/l RS a zředí se jí tak, aby výsledný roztok obsahoval 4,0 mg/ml. Pro přípravek obsahující hovězí insulin a prasečí insulin se smíchá 1,0 ml roztoku obsahujícího 4,0 mg/ml hovězího insulinu CRL a 1,0 ml roztoku obsahujícího 4,0 mg/ml prasečího insulinu CRL. Porovnávací roztok (a) se použije pro stanovení obsahu insulinu v přípravcích obsahujících 100 m.j./ml.

Porovnávací roztok (b). 4,0 ml porovnávacího roztoku (a) se zředí kyselinou chlorovodíkovou 0,01 mol/l RS na 10 ml. Porovnávací roztok (b) se použije pro stanovení obsahu insulinu v přípravcích obsahujících 40 m.j./ml.

Porovnávací roztok (c). 1,0 ml roztoku obsahujícího 4,0 mg lidského insulinu CRL v 1 ml kyseliny chlorovodíkové 0,01 mol/l RS a 1,0 ml roztoku obsahujícího 4,0 mg prasečího insulinu CRL v 1 ml kyseliny chlorovodíkové 0,01 mol/l RS se smíchají.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

• ocelové nerezové kolony délky 0,25 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem oktadecylsilanizovaným pro chromatografii R (5 μm),

• mobilních fází s průtokovou rychlostí 1 ml/min, kterými jsou následující roztoky připravené a uchovávané při teplotě nižší než 20 °C:

• mobilní fáze A 28,4 g síranu sodného bezvodého R se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 1000 ml. Přidá se 2,7 ml kyseliny fosforečné R, a je-li třeba, upraví se pH na hodnotu 2,3 ethanol-aminem R. Zfiltruje se a roztok se odvzdušní probubláváním heliem pro chromatografii R

• mobilní fáze B - smíchá se 500 ml mobilní fáze A s 500 ml acetonitrilu R. Zfiltruje se a roztok se odvzdušní probubláváním heliem pro chromatografii R,

• spektrofotometrického detektoru, 214 nm.

Teplota kolony se udržuje na 40 °C.

Zaznamenají se chromatogramy mobilní fáze obsahující 48 objemových dílů mobilní fáze A a 52 objemových dílů mobilní fáze B. V případě potřeby se upraví složení mobilní fáze.

Nastříkne se 10 μl porovnávacího roztoku (c) a zaznamená se chromatogram. Zkoušku lze hodnotit, jestliže rozlišení mezi píky odpovídajícími lidskému insulinu a prasečímu insulinu je nejméně 1,2. Je-li třeba, upraví se koncentrace acetonitrilu v mobilní fázi tak, aby bylo dosaženo požadovaného rozlišení. Na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) jsou eluovány dva hlavní píky v pořadí lidský insulin, prasečí insulin a případné malé píky následující bezprostředně za každým z obou hlavních píků odpovídající příslušným monodeamidoderivátům.

Nastříkne se 10 μl zkoušeného roztoku a 10 μl porovnávacího roztoku (a) pro přípravky obsahující 100 m.j./ml nebo 10 μl zkoušeného roztoku a 10 μl porovnávacího roztoku (b) pro přípravky obsahující 40 m.j./ml. Je-li třeba, upraví se mobilní fáze tak, aby se protimikrobní konzervační látky dobře oddělily od insulinu a měly kratší retenční čas. Malé snížení koncentrace acetonitrilu zvýší retenční ěas píku insulinu relativně více než retenční čas konzervačních látek. Je-li třeba, promývá se kolona směsí stejných objemových dílů acetonitrilu R a vody R dostatečně dlouhou dobu, aby byly eluovány rušící příměsi před nástřikem dalších roztoků.

Vypočítá se obsah insulinu za použití plochy píku odpovídajícího hovězímu, prasečímu nebo lidskému insulinu a plochy píku odpovídajícího deamidoinsulinu a deklarovaného obsahu insulinu v hovězím insulinu CRL, prasečím insulinu CRL nebo lidském insulinu CRL, jak je potřeba. U přípravků obsahujících hovězí insulin a prasečí insulin se použije součet ploch píků odpovídajících hovězímu insulinu a prasečímu insulinu a píku odpovídajícího deamidoderivátu insulinu.

100 m.j. odpovídá 3,5 mg peptidu insulinu a 40 m.j. odpovídá 1,4 mg peptidu insulinu.

Uchovávání

Pokud není předepsáno jinak, uchovává se ve vzduchotěsných sterilních zabezpečených obalech, chráněn před světlem, při 2 °C až 8 °C. Insulinové přípravky nesmí zmrznout.

Označování

V označení na obalu se uvede:

• účinnost mezinárodního standardu v m.j. na mililitr,

• obsah insulinu v miligramech na mililitr. U přípravků obsahujících hovězí insulin a prasečí insulin se uvede jejich součet,

• zda byla výchozí látka vyrobena enzymatickou přeměnou prasečího insulinu,

• zda byla výchozí látka vyrobena rDNK technologií,

• v případě potřeby původ zvířete,

• že přípravek se musí chránit před mrazem,

• v případě potřeby, že se přípravek před podáním musí protřepat.

Praeparata intramammariae ad usum veterinarium [image omitted]

Intramamární přípravky pro veterinární použití

Jsou to sterilní přípravky určené k zavedení do mléčné žlázy strukovými kanálky. Dělí se na dva hlavní druhy:

• přípravky k léčbě a prevenci infekcí zvířat v laktaci,

• přípravky k léčbě a prevenci infekcí zvířat na konci laktace nebo mimo laktaci (při za přahování nebo při stání na sucho).

Intramamární přípravky pro veterinární použití jsou roztoky, emulze, suspenze nebo polotuhé přípravky obsahující jednu nebo více léčivých látek ve vhodném vehikulu. Mohou obsahovat pomocné látky, jako jsou stabilizátory, emulgátory, látky napomáhající tvorbě suspenze a zvyšující viskozitu. Suspenze mohou obsahovat sediment, který lze snadno roztřepat. V emulzích se mohou oddělovat fáze, dají se však snadno protřepáním znovu homogenizovat.

Pokud není předepsáno a schváleno jinak, jsou intramamární přípravky pro veterinární použití plněny do jednodávkových obalů upravených k zavedení do jednoho strukového kanálku zvířete. Jsou-li dodávány ve vícedávkových obalech, vodné přípravky obsahují vhodnou protimikrobní přísadu ve vhodné koncentraci, kromě případu, kdy samotný přípravek má přiměřené protimikrobní vlastnosti. Pro podávání a pro uchovávání přípravku mezi aplikacemi musí být stanovena bezpečnostní opatření.

Obaly pro intramamární přípravky k veterinárnímu použití, kde je to vhodné, vyhovují požadavkům statí Materiály používané na výrobu obalů (3.1 a příslušné části) a Obaly (3.2 a příslušné části).

Výroba

Při vývoji intramamárního přípravku pro veterinární použití obsahujícího protimikrobní přísadu má být prokázána účinnost této přísady k uspokojení oprávněné autority. Vhodná metoda zkoušení spolu s kritérii pro posouzení konzervačních vlastností v daném složení přípravku je popsána ve stati Účinnost protimikrobních konzervačních látek (5.1.3).

Intramamární přípravky pro veterinární použití jsou vyráběny za použití materiálů a metod určených k zajištění sterility a zabránění kontaminace a množení mikroorganismů; odpovídající doporučení jsou ve stati Metody přípravy sterilních výrobků (5.1.1).

Při výrobě intramamárních přípravků pro veterinární použití obsahujících dispergované částice se využívají měření k zajištění vhodné a kontrolované velikosti částic pro určené použití.

Zkoušení

Využitelná hmotnost nebo objem. Podle pokynů v návodu se z deseti obalů vytlačí co nejvíce obsah. Průměrná hmotnost nebo objem se neliší o více než 10 % od deklarované hmotnosti nebo objemu.

Sterilita (2.6.1). Intramamární přípravky pro veterinární použití vyhovují zkoušce na sterilitu. Použije se metoda membránové filtrace nebo, je-li předepsáno a schváleno, přímé očkování živné půdy. Obsah deseti obalů se vytlačí a pečlivě smíchá. Pro každou živnou půdu se použije 0,5 g až 1,0 g (nebo 0,5 ml až 1,0 ml) homogenizovaného vzorku.

Uchovávání

Ve sterilních vzduchotěsných zabezpečených obalech.

Označování

V označení na obalu se uvede:

• název léčivé látky (látek) a její hmotnost nebo počet mezinárodních jednotek, které lze normálním způsobem z obalu získat a využít,

• údaj, zda je přípravek určen pro použití u zvířat v laktaci nebo u zvířat mimo laktaci,

• v případě vícedávkových obalů jména všech protimikrobních přísad.

Praeparata pharmaceutica in vasis cum pressu [image omitted]

Léčivé přípravky v tlakovém obalu

Synonymum. Léčivé spreje

Doplňující požadavky na přípravky v tlakovém obalu lze nalézt, podle typů, v dalších obecných článcích, např. Inhalanda, Liquida ad usum dermicum, Pulveres adspersorii, Nasalia a Auricularia.

Jsou dodávány ve speciálních nádobách pod tlakem plynu a obsahují jednu nebo více léčivých látek. Přípravky se uvolňují z nádoby vhodným ventilem ve formě aerosolu (disperze tuhých nebo kapalných částic v plynu, přičemž velikost těchto částic je přizpůsobena zamýšlenému použití) nebo jako tekutý nebo polotuhý proud, např. pěna. Potřebný tlak se vytváří vhodnými hnacími plyny (propelenty). Přípravky jsou tvořeny roztokem, emulzí nebo suspenzí a jsou určeny k místnímu podání na kůži nebo mukózní membrány tělních dutin nebo k inhalaci. Jako vhodné pomocné látky se používají např. rozpouštědla, solubilizátory, emulgátory, suspenzní činidla a mazadla pro ventily jako prevence proti ucpání.

Propelenty. Jsou buď tlakem zkapalněné nebo stlačené plyny, nebo kapaliny s nízkou teplotou varu. Zkapalněné plyny jsou např. halogenované uhlovodíky (zvláště fluoroderiváty) a uhlovodíky s nízkou molekulovou hmotnostní (např. propan a butan). Stlačené plyny jsou např. oxid uhličitý, dusík a oxid dusný.

Aby se dosáhlo optimálních vlastností roztoku a požadovaného tlaku, dávkování a sprejových charakteristik, lze použít směsí propelentů.

Obaly. Používají se nádoby těsné a odolné vůči vnitřnímu přetlaku a vyrobené z materiálů kompatibilních s jejich obsahem. Materiály jsou kov, sklo, plasty nebo jejich kombinace. Skleněné nádoby jsou chráněny plastickým obalem.

Rozprašovací zařízení. Ventil, pokud se nepoužívá, udržuje nádobu dobře uzavřenou, při použití reguluje dávkování obsahu. Sprejové charakteristiky jsou dány typem rozprašovacího zařízení, zvláště rozměry, počtem a umístěním výstupních otvorů. Některé ventily umožňují kontinuální podávání, jiné (dávkovači ventily) uvolňují definované množství přípravku při každém stisknutí tlačítka rozprašovače.

Různé materiály ventilu, které jsou ve styku s obsahem nádobky, jsou s ním kompatibilní.

Požadavky na léčivé přípravky v tlakových obalech

Tyto přípravky jsou opatřeny aplikačním zařízením vhodným pro zamýšlené podání.

Zvláštní požadavky lze mít na výběr propelentů, velikost částic a jednotlivou dávku uvolněnou dávkovacími ventily.

Označování

V označení na obalu se uvede:

• návod k použití,

• všechna bezpečnostní upozornění,

• u nádoby s dávkovacím ventilem množství léčivé látky v jednom vystříknutí.

Producta ab ADN recombinante [image omitted]

Přípravky vyrobené rekombinantní DNK technologií

Údaje v tomto článku jsou určené pro jednotlivé články v lékopise pojednávající o přípravcích vyrobených rekombinantní DNK technologií (rDNK). Kromě těchto článků není nutné uvedené požadavky dodržovat. Tento článek také není možno aplikovat na modifikované živé organismy používané přímo u lidí a zvířat, např. jako živé vakcíny.

Produkty technologie rDNK vznikají genetickou modifikací, při níž je DNK obsahující kódy pro požadovaný produkt vložena pomocí plazmidů nebo virů jako vektoru do vhodného mikroorganismu nebo buněčné linie, kde nastává exprese DNK a tvorba bílkoviny. Žádaná látka se pak získá extrakcí a čištěním. Buňka nebo mikroorganismus před vložením vektoru je nazývána hostitelskou buňkou a její stabilní spojení s vektorem, používané ve výrobním procesu, se nazývá hostitelsko-vektorový systém.

Výroba

Výroba je založena na validovaném systému jednotné inokulace užívajícím hostitelsko-vektorovou kombinaci, která splňuje požadavky oprávněné autority. Systém jednotné inokulace používá banku základních buněk a banku pracovních buněk, jež se odvozují od základního hostitelsko-vektorového systému. Dále se mají podrobně popsat postupy kultivace, extrakce a čištění a zavést definice výrobní šarže.

Důkaz vhodnosti spojení hostitele s vektorem a validace systému jednotné inokulace zahrnuje následující prvky.

Klonování a exprese

Vhodnost hostitelsko-vektorového systému, zvláště z hlediska mikrobiologické čistoty, se prokáže:

• charakteristikou hostitelské buňky, včetně zdroje, fenotypu a genotypu a média buněčné kultury,

• dokumentací o strategii klonování genu a charakteristice rekombinantního vektoru, která zahrnuje:

• a) původ a charakteristiku genu,

• b) sekvenční analýzu nukleotidů klonovaného genu a kontrolu styčných oblastí vektoru exprese. Klonované sekvence se omezí na minimum a všechny důležité exprimované sekvence se jasně identifikují a ověří na úrovni RNK.

Sekvence DNK klonovaného genu se běžně ověří na úrovni výchozí kultury až po a případně i nad normální hranici populačního dvojnásobku pro celou stupnici fermentace. V některých systémech, kde např. je mnoho kopií genu vloženo do genomu kontinuální buněčné linie, není vhodné provádět sekvenci klonovaného genu na úrovni výroby. V těchto případech může pomoci "Southern blo" analýza celkové buněčné DNK nebo sekvenční analýza mediátorové RNK (mRNK). Zvláště je nutné věnovat pozornost charakterizaci exprimované bílkoviny,

• c) konstrukci, genetiku a strukturu úplného vektoru exprese.

• charakteristikou hostitelsko-vektorového systému, která zahrnuje:

• a) mechanismus přenosu vektoru do hostitelské buňky,

• b) množství kopií, fyzikální stav a stabilitu vektoru uvnitř hostitelské buňky,

• c) opatření použitá pro podporu a kontrolu exprese.

Systém buněčné banky

Banka základních buněk je homogenní suspenze původních buněk již změněných vektorem exprese, který obsahuje požadovaný gen. Pro skladování (např. v tekutém dusíku) je rozdělena ve stejných objemech do jednotlivých nádob. V některých případech je nutné vytvořit oddělené základní buněčné banky pro vektor exprese a hostitelské buňky.

Banka pracovních buněk je homogenní suspenze buněčného materiálu odvozeného z banky základních buněk na úrovni konečné pasáže. Pro skladování (např. v tekutém dusíku) je rozdělená ve stejných objemech do jednotlivých nádob.

Pro obě buněčné banky platí, že všechny nádoby jsou uchovávány stejným způsobem, a jestliže se jednou vyjmou z buněčného skladu, nesmí se tam znovu vrátit.

Buněčná banka může být použita pro výrobu na úrovni konečné pasáže nebo pro výrobu s kontinuální kultivací.

Výroba na úrovni konečné pasáže. Tato kultivační metoda je definována limitujícím počtem pasáží nebo zdvojením populace, které nesmí být při výrobě překročeno. Maximální počet zdvojení buněk nebo úrovní pasáží při rutinním procesu výroby splňuje níže popsaná kritéria.

Výroba s kontinuální kultivací. U této kultivační metody není omezen počet pasáží nebo zdvojení populace uskutečněných od počátku výroby. Kritéria pro výtěžek, jakož i pro ukončení výroby jsou definována výrobcem. Kulturu je nutné během jejího života monitorovat. Požadovaná frekvence a typ monitorování závisí na povaze výrobního systému a výrobku.

Nutné jsou též informace o molekulární neporušenosti exprimovaného genu a o fenotypové a genotypové charakteristice hostitelské buňky po dlouhodobé kultivaci. Souhlas s výtěžky pro další postup je jasně spojen se schématem požadovaného monitorování. Další postup výroby je také pod-míněn jednoznačnou definicí šarže výrobku.

Validace buněčných bank

Validace buněčných bank obsahuje následující údaje:

• a) o stabilitě buňky získané měřením životaschopnosti a schopnosti udržení vektoru,

• b) o identitě buněk podle fenotypových vlastností,

• c) někdy je nutný důkaz o nepřítomnosti zdrojů potenciálně onkogenních nebo náhodně infekčních činitelů (viry, bakterie, houby nebo mykoplazmata) v buněčných bankách. Zvláštní pozornost se musí věnovat virům, které mohou běžně kontaminovat druhy, ze kterých je buněčná linie odvozena. Některé buněčné linie obsahují endogenní viry, např. retroviry, jejichž odstranění je nesnadné. Sleduje se proto exprese těchto organismů za různých podmínek, o nichž je známo, že ji mohou indukovat,

• d) pro savčí buňky je nutné získat podrobnosti o jejich potenciální schopnosti nádorového bujení.

Kontrola buněk

Za daných podmínek uchovávání a obnovy buněk se pro všechny buněčné banky podrobně dokumentuje původ, forma, uchovávání, použití a stabibta buněk při předpokládaném způsobu použití. Nové buněčné banky se validují v plné míře.

Validace výrobního postupu

Extrakce a čištění

Kapacita každého stupně procesu extrakce a čištění výrobku se validuje vzhledem ke kapacitě odstranění nebo inaktivace kontaminujících látek pocházejících od hostitelské buňky nebo kultivačního média včetně virových částic, bílkovin, nukleových kyselin a přidaných látek.

Validační studie se provádějí tak, aby ukázaly, že výrobní postup běžně splňuje následující kritéria:

• vyloučení cizích látek z výrobku; provedou se studie zahrnující např. viry s odpovídající fyzikálně-chemickou strukturou a zjistí se kapacita snížení těchto kontaminujících látek v každém odpovídajícím stupni čištění,

• přiměřené odstranění vektoru, hostitelských buněk, kultivačního média a kontaminace z chemikálií z výrobku. Kapacita snížení DNK se stanoví metodou záměrné kontaminace. Redukce bílkovin živočišného původu se může stanovit imunochemickými metodami,

• dodržování stanovených limitů výtěžku produktu kultury,

• dostatečná stabibta všech intermediálních produktů anebo přípravy výroby v případě, že se během výroby uvažuje o jejich uchovávání.

Charakteristika látky

Nejprve se ověří totožnost, čistota, účinnost a stabibta konečné várky produktu pomocí širokého spektra chemických, fyzikálních, imunochemických a biologických zkoušek. Před propuštěním výrobce každou šarži výrobku kontroluje na totožnost a čistotu a provede vhodné stanovení obsahu.

Pravidelnost výroby

Provedou se vhodné zkoušky dokládající pravidelnost výroby a čištění. Jsou to zvláště charakteristické zkoušky, prováděné mezioperaění zkoušky a zkoušky prováděné u konečného výrobku, jako např.:

• složení aminokyselin;

• částečná aminokyselinová sekvenční analýza. Sekvenční data umožňují potvrdit správnost N-terminálního zpracování a detekují ztrátu C-terminálních aminokyselin;

• mapování peptidů. Chemické nebo enzymatické štěpení bílkovinného produktu a analýza peptidů vhodnou metodou, jako jsou dvourozměrná gelová elektroforéza, kapilární elektroforéza nebo kapalinová chromatografie, neukáže žádné významné rozdíly mezi zkoušenou bílkovinou a referenčním přípravkem. Peptidové mapování může být též použito pro důkaz správných disulfidických vazeb;

• stanovení molekulové hmotnosti;

• udržení klonovaného genu. Minimální procentuální podíl buněk po kultivaci obsahujících vektor nebo klonovaný gen je stanoven oprávněnou autoritou;

• celková bílkovina. Stanoví se výtěžek bílkovin;

• chemická čistota. Čistota bílkovinného přípravku se analyzuje vhodnými metodami, jako je kapalinová chromatografie, kapilární elektroforéza nebo polyakrylová gelová elektroforéza s dodecylsíranem sodným v porovnání s referenčním přípravkem.

• bílkoviny hostitelské buňky. Pokud není předepsáno jinak, prokazují se bílkoviny hostitelské buňky imunochemickými metodami, např. pomocí polyklonálních antisér proti bílkovinám hostitelsko-vektorového systému používaného při výrobě přípravku. Mohou se použít následující typy metod: metody vytěsnění v kapalinové fázi (např. radioimunoanalýza), metody přímé vazby v kapalinové fázi a metody přímé vazby pomocí antigenu imobilizovaného na nitrocelulosových (nebo podobných) membránách (např. metoda dot-imunoblot, Western blot). Všeobecné požadavky pro validaci imunochemických metod jsou uvedeny v článku Imunochemické metody (2.7.1). Navíc musí imunochemické metody pro stanovení kontaminace hostitelské buňky vyhovovat následujícím požadavkům:

• antigenní přípravky. Antiséra jsou vytvořena proti antigenům připraveným z hostitelského organismu použitého při výrobě, do kterého byl vložen vektor postrádající specifický gen kódující žádanou látku. Tato hostitelská buňka se kultivuje a bílkoviny se extrahují za stejných podmínek kultivace a extrakce jako při výrobě. Pro přípravu antiséra je možno též použít antigeny částečně vyčištěné některým z procesů čištění používaným při výrobě;

• kalibrace a standardizace. Kvantitativní údaje se stanoví porovnáním kalibračních křivek vyjadřujících závislost odpovědi na dávce s použitím referenčních přípravků antigenů hostitelských bílkovin. Protože tyto přípravky jsou směsí špatně definovaných bílkovin, referenční přípravek se připraví a kalibruje vhodnou metodou pro stanovení bílkovin. Tento přípravek se uchovává ve vhodném stabilním stavu, který umožňuje jeho použití v delším časovém období;

• antiséra. Mají mít vysokou aviditu u protilátek schopných ve směsi antigenů rozpoznat tolik různých bílkovin, kolik je možné, a nedávají vedlejší reakce s výrobkem;

• DNK pocházející z hostitelské buňky nebo vektoru. Zbytková DNK se zjišťuje hybridizaění analýzou pomocí vhodně citlivé analytické metody nezávislé na sekvenci nebo jinou dostatečně citlivou analytickou metodou.

Hybridizační analýza

Ve zkoušeném vzorku je DNK denaturována na jednovláknovou DNK, imobilizuje se na membráně z nitrocelulosy nebo jiné vhodné membráně a hybridizuje se se značenou DNK připravenou z výrobního hostitelsko-vektorového systému (sonda DNK). V rámci široké možnosti experimentálních přístupů pro stanovení hostitelsko-vektorové DNK mají všechny hybridizační metody splňovat následující kritéria:

• sondy DNK. Čištěná DNK se získá z hostitelsko-vektorového systému rostoucího ve stejných podmínkách jako při výrobě. Také se mohou použít vzorky hostitelské chromozomální DNK a vektorové DNK připravené odděleně;

• kalibrace a standardizace. Kvantitativní údaje se získají porovnáním s odpověďmi získanými při použití referenčních přípravků. Pro sondy chromozomální DNK a sondy vektorové DNK se použijí referenční přípravky chromozomální DNK a vektorové DNK. Referenční přípravky se kalibrují spektrofotometricky a uchovávají se ve vhodném stabilním stavu, který umožňuje používání po delší časové období;

• podmínky hybridizace. Přísnost hybridizačních podmínek zajišťuje specifickou hybridizaci mezi sondami a referenčním přípravkem DNK. Přípravek v použité koncentraci nesmí interferovat s hybridizaci.

Metody nezávislé na sekvenci

Vhodné metody zahrnují:

• a) detekci sulfonylovaného cytosinového zbytku v jednovláknové DNK (kde DNK je mobilizována na filtru a cytosiny jsou derivatizovány in situ před detekcí a kvantitativním stanovením pomocí protilátek proti sulfonové skupině),

• b) detekci jednovláknové DNK pomocí fragmentu jednovláknové DNK vázaného na bílkovinu a protilátky proti této bílkovině. Žádný z těchto postupů nepožaduje použití specifické hostitelské nebo vektorové DNK jako referenčního přípravku pro stanovení. Nicméně se tato metoda validuje, aby se zajistil rovnoběžný průběh s použitým referenčním přípravkem DNK, linearita odpovědi a to, že přípravek nebo pomocné látky nebudou v použité koncentraci interferovat.

Zkoušky totožnosti, zkoušky na čistotu, stanovení obsahu

Požadavky na konečný výrobek (konečná várka nebo léková forma), kterým vyhovuje po dobu použitelnosti, jakož i specifické zkušební metody jsou uvedeny v jednotlivých článcích.

Uchovávání

Viz jednotlivé články.

Označování

Viz jednotlivé články.

Producta allergenica [image omitted]

Alergenové přípravky

Jsou to přípravky získané z extraktů z přírodních materiálů, které obsahují alergeny, což jsou látky, jež j sou příčinou nebo též podnětem k vyvolání alergického onemocnění (hypersenzitivita). Alergenové složky jsou nejčastěji látky bílkovinné povahy. Tyto přípravky jsou určeny k diagnostice in vivo a případně též k léčbě alergických onemocnění (hypersenzitivity), přičítaných těmto alergenům.

Jsou dostupné jako hotové výrobky, jako nerozplněné přípravky v suché formě, roztoky nebo suspenze určené k dalšímu koncentrování nebo ředění před použitím nebo jako konečné přípravky v roztocích, suspenzích nebo lyofilizované. Pokud jsou určeny k podání parenterálnímu, bronchiálnímu a k podání do spojivkového vaku, jsou sterilní.

K diagnostickým účelům pro kožní testy se obvykle připravují jako neupravený extrakt v 50% (V/V) roztoku glycerolu. Pro intradermální diagnostiku nebo k dráždícím zkouškám při podání do nosu, oka nebo bronchů se připraví vhodné ředění alergenového přípravku zředěním vodného nebo glycerolového extraktu nebo rekonstitucí neupravených lyofilizovaných extraktů bezprostředně před použitím.

Pro imunoterapii mohou být alergenovými přípravky neupravené nebo chemicky upravené extrakty, případně též extrakty adsorbované na různé nosiče (např. hydroxid hlinitý, fosforečnan vápenatý nebo tyrosin).

Tento článek se nevztahuje na chemické látky používané výlučně k diagnózám kontaktních dermatitid na chemické syntetické látky, na alergeny připravené rDNK technologií, na konečné přípravky pro jmenovité pacienty. Není nezbytně nutné jej použít pro veterinární alergenové přípravky.

Výroba

Odvozují se od široké řady alergenních výchozích materiálů. Často se připravují jako nerozplněné přípravky určené k dalšímu ředění nebo koncentrování před použitím. Mohou se zpracovat tak, aby se změnila nebo snížila jejich alergenní účinnost, nebo mohou zůstat nezměněny.

Výchozí materiály

Výchozími materiály pro alergenové přípravky jsou ponejvíce pyly, plísně, roztoči, zvířecí epitelie, toxiny blanokřídlého hmyzu a určité potraviny.

Jsou charakterizovány svým původem, podstatou, metodou sběru nebo výroby a předběžného zpracování. Uchovávají se v definovaných podmínkách, které omezují možné znehodnocení.

Sběr nebo výroba stejně jako zacházení s výchozími materiály jsou takové, aby byla od šarže k šarži zaručena, pokud možno, co největší stejnorodost kvalitativního a kvantitativního složení.

Pyly. Omezují se možné chemické kontaminace, jako jsou např. insekticidy a těžké kovy. Pyly obsahují nejvýše 1 % cizích pylů, stanoveno mikroskopicky. Pyly obsahují nejvýše 1 % spor plísní, stanoveno mikroskopicky.

Roztoči a plísně. Biologicky aktivní znečištění, jako jsou mykotoxiny v plísních, se omezuje a jakákoliv jeho přítomnost se vysvětlí. Věnuje se péče na omezení všech alergenních složek v kultivačních půdách a médiích roztočů i plísní sloužících jako výchozí materiály. Kultivační půdy obsahující látky lidského nebo živočišného původu se zdůvodní, a když je to žádáno, vhodně se ošetří tak, aby se inaktivovala nebo vyloučila možná přenosná agens nemocí.

Zvířecí epitelie. Zvířecí epitelie se získávají ze zdravých zvířat vybraných tak, aby se vyloučila možná přenosná agens nemocí.

Výrobní postup

Alergenové přípravky se obecně získávají extrakcí a mohou být purifikovány z výchozích materiálů za použití vhodných metod, které prokazatelně uchovávají biologické vlastnosti alergenních složek. Alergenové přípravky se vyrábějí v podmínkách určených k omezení mikrobiálního pomnožování a enzymatické degradace.

Případný purifikační postup je určen k omezení obsahu potenciálních dráždících složek o nízké molekulové hmotnosti nebo jiných nealergenních složek.

Alergenové přípravky mohou obsahovat vhodnou protimikrobní konzervační látku. Její podstata a koncentrace se zdůvodní.

Výrobní postup zahrnuje různé etapy.

Nativní alergenové extrakty se získávají po separaci z extrahovaných výchozích materiálů.

Polotovary alergenových přípravků se získávají dalším ošetřením nebo modifikací nativních alergenových extraktů. Modifikace se dosáhne chemickými postupy (chemická konjugace) nebo fyzikálními postupy (fyzikální adsorpce na různé nosiče, např. hydroxid hlinitý, fosforečnan vápenatý nebo tyrosin). Mohou být též modifikovány inkluzí do takových nosičů, jako jsou liposomy nebo mikrosféry, nebo adicí na jiná biologicky aktivní činidla ke zlepšení účinnosti nebo bezpečnosti. Mohou se lyofilizovat.

Nerozplněné alergenové přípravky tvoří přípravky v roztoku nebo v suspenzi, které se dále neupravují ani nemodifikují a jsou připraveny k ředění nebo k plnění do konečných obalů.

Laboratorní referenční přípravky

Jako laboratorní referenční přípravek (LRP) se vybere vhodný reprezentační přípravek charakterizovaný a užívaný k ověření stejnorodosti šarží. Uchovává se ve vhodně velkém množství v podmínkách, které zaručují jeho stabilitu; obvykle je lyofilizovaný.

Charakteristika laboratorních referenčních přípravků. Rozsah charakteristiky laboratorních referenčních přípravků závisí na povaze alergenních výchozích materiálů, znalosti alergenních složek, dostupnosti vhodných zkoumadel a na zamýšleném použití. Charakterizovaný přípravek se používá jako referenční při kontrole šarží nativních alergenových extraktů nebo polotovarů alergenových přípravků a také, je-li to možné, ke kontrole šarží konečných alergenových přípravků.

Laboratorní referenční přípravek (LRP) se charakterizuje stanovením obsahu bílkovin a profilem bílkovin odpovídajícími metodami (jako je izoelektrická fokusace, elektroforéza na polyakrylamidovém gelu nebo stanovení profilu molekulové hmotnosti). Alergenní složky se mohou zjistit vhodnými metodami (např. imunoblotování nebo dvojrozměrná radio imunoforéza). Charakteristika alergenních složek může obsahovat ověření významných alergenů založené na sérologických nebo jiných technikách užívajících směsi nebo individuální séra od alergických pacientů nebo alergen-specifické polyklonální nebo monoklonální protilátky. Může se provést stanovení obsahu individuálních alergenů, pokud jsou dostupný referenční látky alergenů. Individuální alergeny se identifikují, pokud je to možné, podle mezinárodně ustanoveného názvosloví.

Kde je to možné, stanoví se biologická účinnost LRP metodami in vivo, jako je testování na kůži, a vyjádří se v jednotkách biologické účinnosti. Pokud to není možné, může se u některých extraktů stanovit účinnost vhodnými imunoanalýzami (např. těmi, jež jsou založeny na inhibici vazebné kapacity protilátek specifického imunoglobulinu IgE) nebo kvantitativními metodami pro jednotlivou větší složku.

Zkouška totožnosti

Totožnost se potvrdí v mezioperačním nebo jiném vhodném stupni porovnáním s LRP za použití profilování bílkovin vhodnými metodami (např. izoelektrické fokusace, elektroforézy na gelu dodecylsíranu sodného a polyakrylamidu nebo imunoelektroforézy).

Zkoušky na čistotu

Byly vyvinuty různé biochemické a imunologické zkoušky, aby se alergeny charakterizovaly kvalitativně a kvantitativně. Některé z metod, zvláště na stanovení alergenní účinnosti a alergenního profilu, nelze však v současnosti aplikovat na všechny přípravky, protože není dostupná znalost alergenních složek nebo potřebných zkoumadel. Alergenové přípravky byly tedy rozděleny do různých kategorií s rostoucími požadavky zkoušek, a to podle kvality a zamýšleného použití.

Kde je to možné, použijí se následující zkoušky na konečné přípravky. Kde to není možné, tam se tyto zkoušky provedou na extraktech v nejzazším možném stupni výrobního postupu, např. na stupni, který bezprostředně předchází tomu stupni (modifikace, ředění), který již nedovoluje provedení zkoušky na hotovém přípravku.

Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Nejvýše 5 % u lyofilizovaných přípravků.

Sterilita (2.6.1). Přípravky určené k parenterálnímu a bronchiálnímu podání a k podání do spojivkového vaku vyhovují zkoušce na sterilitu.

Obsah bílkovin. 80 % až 120 % u dané šarže deklarovaného obsahu. Pokud lze stanovit biologickou účinnost, může se stanovení obsahu bílkovin vypustit.

Bílkovinný profil. Složení bílkoviny provedené vhodnými metodami odpovídá složení bílkovin LRP.

Neškodnost (2.6.9). Přípravky získané z plísní a určené k parenterálnímu podání (s výjimkou kožních testů) vyhovují zkoušce na neškodnost imunních sér a vakcín pro humánní použití.

U přípravků k terapeutickému a případně k diagnostickému použití se mohou provést různé dodatečné zkoušky se vzrůstající selektivitou, zvláště pak validované stanovení účinnosti (celková alergenní účinnost, stanovení jednotlivých alergenů nebo některé jiné oprávněné zkoušky).

Hliník (2.5.13). 80 % až 120 % deklarovaného množství, ale v každém případě nejvýše 1,25 mg v jedné lidské dávce, pokud není jinak ospravedlněno a schváleno; stanoví se, je-li použit jako adsorbent hydroxid hlinitý nebo fosforečnan hlinitý.

Vápník (2.5.14). 80 % až 120 % deklarovaného množství; stanoví se, je-li použit jako adsorbent fosforečnan vápenatý.

Antigenní profil. Antigeny se identifikují pomocí vhodných metod za použití antigen-specifických zvířecích protilátek.

Alergenní profil. Relevantní alergenní složky se identifikují pomocí vhodných metod za použití alergen-specifických lidských protilátek.

Celková alergenní účinnost. 50 % až 200 % deklarovaného množství při stanovení inhibice vazebné kapacity protilátek specifického imunoglobulinu E nebo vhodnou odpovídající metodou in vitro.

Individuální alergeny. 50 % až 200 % deklarovaného množství; stanoví se vhodnou metodou.

Uchovávání

Adsorbované alergenní přípravky nesmějí zmrznout.

Označování

V označení na obalu se uvede:

• biologická účinnost a případně též obsah bílkovin a případně též extrakční poměr,

• způsob podání a zamýšlené použití,

• podmínky uchovávání,

• kde je to vhodné, též název a množství přidané protimikrobní konzervační látky,

• u lyofilizovaných přípravků:

• název, složení a objem tekutiny, jež se má přidat k rekonstituci,

• doba, po kterou se přípravek po rekonstituci může použít,

• zda je přípravek sterilní,

• kde je to vhodné, též název a množství adsorbentu.

Pulveres adspersorii [image omitted]

Zásypy

Synonyma. Pulveres ad usum dermicum, topické prášky

Kde je předepsáno a schváleno, požadavky tohoto článku se nevztahují na zásypy určené pro veterinární použití.

Jsou to přípravky tvořené pevnými sypkými suchými částicemi různého stupně rozdrobnění. Obsahují jednu nebo více léčivých látek s pomocnými látkami nebo bez nich, a je-li potřebné, barviva schválená oprávněnou autoritou.

Jsou to jednodávkové (dělené) nebo vícedávkové (nedělené) přípravky. Jsou bez větších shluků částic. Zásypy určené na otevřené rány nebo na vážně poškozenou kůži jsou sterilní.

Vícedávkové zásypy lze dodávat v obalech se sypacím víčkem, nádobách s mechanickým rozprašovačem nebo v tlakových nádobkách.

Zásypy balené v tlakových nádobách vyhovují požadavkům článku Praeparata pharmaceutica in vasis cum pressu.

Obaly pro zásypy, kde je to vhodné, vyhovují požadavkům statí Materiály používané na výrobu obalů (3.1 a příslušné části) a Obaly (3.2 a příslušné části).

Výroba

Při výrobě, balení, uchovávání a distribuci zásypů se používá vhodných způsobů k zajištění jejich mikrobiální čistoty; příslušná doporučení jsou ve stati Mikrobiologická jakost léčivých přípravků (5.1.4).

Sterilní zásypy jsou vyráběny za použití materiálu a metod určených k zajištění sterility a k zabránění kontaminace a množení mikroorganismů; příslušná doporučení jsou ve stati Metody přípravy sterilních výrobků (5.1.1).

Zkoušení

Velikost částic. Je-li předepsáno, velikost částic zásypu se stanoví pomocí sít (2.9.12) nebo jinou vhodnou metodou.

Obsahová stejnoměrnost (2.9.6). Není-li předepsáno a schváleno jinak, jednodávkové zásypy s obsahem léčivé látky menším než 2 mg nebo méně než 2 % celkové hmotnosti vyhovují zkoušce B na obsahovou stejnoměrnost jednodávkových lékových forem. Obsahuje-li přípravek více účinných látek, požadavky zkoušky se vztahují jen na ty látky, které odpovídají uvedeným podmínkám. Zkouška se neprovádí u přípravků multivitaminových a se stopovými prvky.

Hmotnostní stejnoměrnost (2.9.5). Jednodávkové zásypy vyhovují zkoušce na hmotnostní stejnoměrnost jednodávkových lékových forem. Je-li zkouška na obsahovou stejnoměrnost předepsána pro všechny obsažené účinné látky, neprovádí se zkouška na hmotnostní stejnoměrnost.

Sterilita (2.6.1). Je-li přípravek označen jako sterilní, vyhovuje zkoušce na sterilitu.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech.

Označování

V označení na obalu se uvede:

• že je přípravek pro zevní užití,

• zda je přípravek sterilní.

Pulveres perorales [image omitted]

Perorální prášky

Požadavky na prášky používané k přípravě perorálních roztoků nebo suspenzí jsou uvedeny v článku Liquida peroralia. Kde je předepsáno a schváleno, požadavky tohoto článku se nevztahují na perorální prášky určené pro veterinární použití.

Jsou to přípravky tvořené pevnými sypkými suchými částicemi různého stupně rozdrobnění. Obsahují jednu nebo více léčivých látek s pomocnými látkami nebo bez nich, a je-li potřebné, barviva schválená oprávněnou autoritou a chuťové a aromatické přísady. Perorální prášky lze polykat přímo nebo jsou podávány s vodou nebo jinou vhodnou tekutinou. Jsou to jednodávkové (dělené) nebo vícedávkové (nedělené) přípravky.

Obaly pro prášky, kde je to vhodné, vyhovují požadavkům statí Materiály používané na výrobu obalů (3.1 a příslušné části) a Obaly (3.2 a příslušné části). Vícedávkové perorální prášky jsou opatřeny odměrkou umožňující podání předepsané dávky. Každá dávka jednodávkového prášku je v jednotlivém obalu, např. v sáčku, papírovém váčku nebo lahvičce.

Výroba

Při výrobě, balení, uchovávání a distribuci prášků se používá vhodných způsobů k zajištění jejich mikrobiální čistoty; příslušná doporučení jsou ve stati Mikrobiologická jakost léčivých přípravků (5.1.4).

Zkoušení

Velikost částic. Je-li předepsáno, velikost částic prášku se stanoví pomocí sít (2.9.12) nebo jinou vhodnou metodou.

Obsahová stejnoměrnost (2.9.6). Není-li předepsáno a schváleno jinak, jednodávkové prášky s obsahem léčivé látky menším než 2 mg nebo méně než 2 % celkové hmotnosti vyhovují zkoušce B na obsahovou stejnoměrnost jednodávkových lékových forem. Obsahuje-li přípravek více účinných látek, požadavky zkoušky se vztahují jen na ty látky, které odpovídají uvedeným podmínkám. Zkouška se neprovádí u přípravků multivitaminových a se stopovými prvky.

Hmotnostní stejnoměrnost (2.9.5). Jednodávkové prášky vyhovují zkoušce na hmotnostní stejnoměrnost pevných jednodávkových lékových forem. Je-li zkouška na obsahovou stejnoměrnost předepsána pro všechny obsažené účinné látky, neprovádí se zkouška na hmotnostní stejnoměrnost.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, nebo obsahuje-li přípravek prchavé látky, ve vzduchotěsných obalech.

Pulveres effervescentes

Šumivé prášky

Synonymum. Šumivé práškové směsi

Jsou to jednodávkové nebo vícedávkové prášky obsahující kyseliny a uhličitany nebo hydrogenuhličitany, které za přítomnosti vody prudce reagují za vzniku oxidu uhličitého. Jsou určeny k rozpuštění nebo dispergaci ve vodě před podáním.

Uchovávání

Ve vzduchotěsných obalech.

Rectalia [image omitted]

Rektální přípravky

Jsou to přípravky určené k rektální aplikaci s místním nebo systémovým účinkem nebo podávané k diagnostickým účelům.

Obaly pro rektální přípravky, kde je to vhodné, vyhovují požadavkům statí Materiály používané na výrobu obalů (3.1 a příslušné části) a Obaly (3.2 a příslušné části).

Rozlišuje se několik druhů rektálních přípravků:

• čípky,

• rektální tobolky,

• rektální roztoky a suspenze,

• prášky a tablety pro rektální roztoky a suspenze,

• polotuhé rektální přípravky,

• rektální pěny,

• rektální tampony s léčivy.

Výroba

Při vývoji rektálního přípravku obsahujícího protimikrobní přísadu má být prokázána účinnost této přísady k uspokojení oprávněné autority. Vhodná metoda zkoušení spolu s kritérii pro posouzení konzervačních vlastností v daném složení přípravku je popsána ve stati Účinnost protimikrobních konzervačních látek (5.1.3).

Při výrobě, balení, uchovávání a distribuci rektálních přípravků je vhodnými způsoby zajištěna jejich mikrobiální čistota; odpovídající doporučení jsou ve stati Mikrobiologická jakost léčivých přípravků (5.1.4).

Při výrobě polotuhých a tekutých rektálních přípravků obsahujících dispergované částice se používají měření k zajištění vhodné a kontrolované velikosti částic pro určené použití.

Zkoušení

Obsahová stejnoměrnost (2.9.6). Není-li předepsáno a schváleno jinak, pevné nebo tuhé jednodávkové lékové formy s obsahem léčivé látky menším než 2 mg nebo méně než 2 % celkové hmotnosti vyhovují zkoušce A (tablety) nebo zkoušce B (čípky, rektální tobolky) na obsahovou stejnoměrnost jednodávkových přípravků. Obsahuje-li přípravek více léčivých látek, požadavek zkoušky se vztahuje jen na ty látky, které odpovídají uvedeným podmínkám.

Hmotnostní stejnoměrnost (2.9.5). Pevné nebo tuhé jednodávkové lékové formy vyhovují zkoušce na hmotnostní stejnoměrnost. Je-li zkouška na obsahovou stejnoměrnost předepsána pro všechny přítomné léčivé látky, zkouška na hmotnostní stejnoměrnost se neprovádí.

Disoluce. Použije se vhodná zkouška k prokázání příslušného uvolňování léčivé látky (látek) z pevných a tuhých jednodávkových lékových forem, např. zkouška disoluce čípků a měkkých tobolek (2.9.3).

Provádí-li se zkouška disoluce, neprovádí se zkouška rozpadavosti.

Označování

V označení na obalu se uvedou názvy všech protimikrobních přísad.

Suppositoria

Čípky

Jsou to tuhé jednodávkové přípravky. Tvarem, velikostí a konzistencí jsou vhodné pro podání do konečníku.

Čípky obsahují jednu nebo více léčivých látek dispergovaných nebo rozpuštěných v jednoduchém nebo ve složeném čípkovém základu, který je rozpustný nebo dispergovatelný ve vodě nebo taje při teplotě těla. Je-li to potřebné, mohou být přidány pomocné látky, jako jsou rozpouštědla, látky s adsorpčními vlastnostmi, povrchově aktivní látky, kluzné látky, protimikrobní přísady a barviva schválená oprávněnou autoritou.

Výroba

Čípky jsou připravovány lisováním nebo litím. Je-li třeba, léčivé látky jsou rozdrobněny a přesáty vhodným sítem. Jsou-li připravovány litím, hmota s léčivými látkami (čípkovina) je zahřátím roztavena a lita do vhodných forem. Následným ochlazením čípky ztuhnou. Pro tento způsob přípravy jsou vhodné různé pomocné látky, jako např. tuhý tuk, makrogoly, kakaový olej, a různé gelotvorné směsi tvořené např. želatinou, vodou a glycerolem.

Použije se vhodná zkouška k ověření příslušného uvolňování účinné látky (látek) z přípravku s řízeným uvolňováním nebo s prodlouženým místním účinkem.

Zkoušení

Zkouška rozpadavosti. Pokud se nejedná o přípravky s řízeným uvolňováním nebo prodlouženým místním účinkem, vyhovují zkoušce rozpadavosti rektálních a vaginálních přípravků (2.9.2). Čípky s mastným základem se kontrolují po 30 min a čípky se základem rozpustným ve vodě se kontroluj í po 60 min, není-li předepsáno a schváleno jinak.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech.

Capsulae rectales

Rektální tobolky

Synonymum. Rektální kapsle

Jsou to tuhé jednodávkové přípravky obecně podobné měkkým tobolkám popsaným v článku Capsules, od nichž se liší možností použití lubrifikačního potahu. Jsou protáhlého tvaru, hladké a mají jednotný vnější vzhled.

Výroba

Použije se vhodná zkouška k ověření příslušného uvolňování účinné látky (látek) z přípravku s řízeným uvolňováním nebo prodlouženým místním účinkem.

Zkoušení

Zkouška rozpadavosti. Pokud se nejedná o přípravky s řízeným uvolňováním nebo prodlouženým místním účinkem, vyhovují zkoušce rozpadavosti rektálních a vaginálních přípravků (2.9.2). Rektální tobolky se hodnotí po 30 min, není-li předepsáno a schváleno jinak.

Solutiones et suspensiones rectales

Rektální roztoky a suspenze

Synonymum. Klyzmata

Jsou to tekuté přípravky určené k rektálnímu podání s celkovým nebo místním účinkem nebo k diagnostickým účelům.

Jsou to jednodávkové přípravky obsahující jednu nebo více léčivých látek rozpuštěných nebo dispergovaných ve vodě, glycerolu nebo makrogolech. Suspenze mohou obsahovat sediment, který se snadno roztřepe; takto vzniklá suspenze je natolik stabilní, aby bylo umožněno podání správné dávky.

Rektální roztoky a suspenze mohou obsahovat pomocné látky, např. k úpravě viskozity přípravku, úpravě a stabilizaci pH, zvýšení rozpustnosti léčivé látky (látek) nebo ke stabilizaci přípravku. Tyto pomocné látky nemají nepříznivě ovlivňovat léčebný účinek nebo v použitých koncentracích být příčinou přílišné místní dráždivosti.

Rektální roztoky a suspenze jsou dodávány v obalech o obsahu 2,5 ml až 2000 ml. Obal je upraven k podání přípravku do konečníku nebo je přiložen vhodný aplikátor.

Zkoušení

Obsahová stejnoměrnost (2.9.6). Není-li předepsáno a schváleno jinak, rektální suspenze vyhovují následující zkoušce. Vyprázdní se co nejvíce každý obal a stanoví se jednotlivé obsahy. Vyhovují zkoušce B.

Hmotnostní stejnoměrnost. Rektální roztoky vyhovují následující zkoušce. Zváží se jednotlivě obsah dvaceti obalů vyprázdněných, jak lze nejvíce, a vypočte se průměrná hmotnost. Pro přípravky s hmotností do 100 g nejvíce dvě jednotlivé hmotnosti se odlišují od průměrné hmotnosti o více než 10 % a žádná se neliší o více než 20 %. U přípravků s hmotností nad 100 g nejvíce dvě jednotlivé hmotnosti se odlišují od průměrné hmotnosti o více než 5 % a žádná se neliší o více než 10 %.

Pulveres et tabulettae rectales pro solutionibus et suspensionibus

Prášky a tablety pro rektální roztoky a suspenze

Jsou to jednodávkové přípravky, které jsou rozpouštěny nebo dispergovány ve vodě v čas potřeby před podáním. Mohou obsahovat pomocné látky k usnadnění rozpouštění nebo dispergace nebo k zabránění shlukování částic.

Po rozpuštění nebo dispergaci vyhovují požadavkům na rektální roztoky nebo rektální suspenze, jak je to vhodné.

Zkoušení

Zkouška rozpadavosti. Tablety pro rektální roztoky nebo suspenze se rozpadají do 3 min při zkoušce rozpadavosti tablet a tobolek (2.9.1), ale používá se voda R při 15 °C až 25 °C.

Označování

V označení na obalu se uvede:

• návod na přípravu rektálního roztoku nebo suspenze,

• podmínky a doba uchovávání roztoku nebo suspenze po přípravě.

Rectalia semisolida

Polotuhé rektální přípravky

Jsou to masti, krémy nebo gely.

Jsou často dodávány jako jednodávkové přípravky v obalech s vhodným aplikátorem.

Polotuhé rektální přípravky vyhovují požadavkům článku Unguenta.

Spumae rectales

Rektální pěny

Vyhovují požadavkům článku Spumae medicatae.

Tampona rectalia medicata

Rektální tampony

Jsou to pevné jednodávkové přípravky určené k zavedení do konečníku na určenou dobu.

Vyhovují požadavkům článku Tampona medicata.

Species[image omitted]

Čajové směsi

Jsou to směsi drog rozdrobněných nebo nerozdrobněných na předepsanou velikost částic, někdy i s přísadou dalších léčivých látek, určené nejčastěji k přípravě vodných nálevů nebo odvarů.

Příprava

Čajové směsi se připravují smícháním drog nerozdrobněných nebo rozdrobněných na předepsanou velikost částic, viz Stupeň rozdrobnění N. Drogy se míchají postupně v pořadí podle hmotnosti jednotlivých složek, počínaje drogami předepsanými v největším množství. Plody a semena se přidávají nakonec.

Jsou-li předepsány přísady léčivých látek, používají se ve formě roztoků, kterými se provlhčí buď celá směs, nebo jen ty drogy, kterými roztok dobře proniká a jejichž obsahové látky působením rozpouštědla podléhají co nejmenším změnám. Provlhčené (impregnované drogy) se ihned suší v tenké vrstvě při teplotě do 40 °C a po usušení se míchají s ostatními složkami čajové směsi.

Hotové čajové směsi se zbaví prachového podílu prosátím sítem 250 a znovu se promíchají. Čerstvě připravené čajové směsi se nemíchají se zbytky staré zásoby.

Čajové směsi k obkladům se připravují z drog hrubě práškovaných.

Jednotlivé složky čajové směsi mají být, pokud možno, stejnoměrně rozděleny. Pokud dochází k jejich snadnému oddělování z čajové směsi, čajová směs se před vydáním znovu promíchá.

Zkouška totožnosti

Jednotlivé složky čajové směsi, viz Zkouška na čistotu, se hodnotí postupy uvedenými v článcích příslušných drog.

Zkouška na čistotu

Stanovení jednotlivých součástí čajové směsi. Podle charakteru a stupně rozdrobnění drog se odváží z dobře promíchané čajové směsi vzorek o hmotnosti 5,0 g až 20,0 g. Jednotlivé drogy se pinzetou (je-li třeba za použití lupy) oddělí a každá zvlášť se zváží.

Odchylka od deklarované hmotnosti každé ze složek čajové směsi je nejvýše ±10 %; dvou ze složek čajové směsi je nejvýše ±25 %; jedné ze složek čajové směsi je nejvýše ±30 %.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, chráněny před světlem.

Spumae medicatae [image omitted]

Léčivé pěny

Synonyma. Musci medicati, pěny s léčivy

Doplňující požadavky na léčivé pěny různých typů jsou uvedeny v dalších obecných článcích, např. Rectalia, Vaginalia a Liquida ad usum dermicum.

Jsou to přípravky tvořené velkým objemem plynu dispergovaného v tekutině obsahující zpravidla jednu nebo několik léčivých látek, povrchově aktivní látku umožňující tvorbu pěny a různé další pomocné látky. Pěny s léčivy jsou obvykle určeny k aplikaci na kůži nebo sliznice.

Léčivé pěny se obvykle tvoří při aplikaci tekutých přípravků z tlakového balení. Tlaková nádoba je vybavena ventilem a rozprašovačem na pěnu.

Léčivé pěny určené k použití na vážně poškozenou kůži a na velké otevřené rány jsou sterilní.

Léčivé pěny dodávané v tlakovém balení vyhovují požadavkům článku Praeparata pharmaceutica in vasis cum pressu.

Výroba

Sterilní léčivé pěny se vyrábějí za použití materiálů a metod určených k zajištění sterility a k zabránění kontaminace a množení mikroorganismů; odpovídající doporučení jsou ve stati Metody přípravy sterilních výrobků (5.1.1).

Zkoušení

Relativní hustota pěny. Tlaková nádoba se uchovává nejméně 24 h při teplotě asi 25 °C. Při manipulaci je třeba přípravek chránit před zahřátím. K výstupu rozprašovače na pěnu se připojí pevná trubička délky 70 mm až 100 mm a vnitřního průměru 1 mm. Nádobou se zatřepe, aby se zajistila homogenita tekuté fáze, a 5 ml až 10 ml pěny se odstříkne do odpadu. Odváží se miska s plochým dnem o objemu asi 60 ml a výšky asi 35 mm a konec trubičky připojené k výstupu tlačítka ventilu se přiloží ke dnu misky a za krouživého pohybu se po stlačení ventilu miska rovnoměrně naplní pěnou. Jakmile pěnění ustane, zarovná se povrch pěny vhodnou stěrkou a přebytek pěny se odstraní. Vážením se potom určí hmotnost pěny a hmotnost stejného objemu vody R naplněné do misky.

Relativní hustota pěny je dána vztahem:

m/e,

v němž značí:

m - hmotnost zkoušeného přípravku pěny v gramech,

e - hmotnost stejného objemu vody R v gramech.

Zkouška se provede třikrát, přičemž žádný z výsledků se neliší od průměrné hodnoty o více než 20 %.

Doba napěnění. Zařízení, viz obrázek 1, tvoří byreta na 50 ml o vnitřním průměru 15 mm s dělením po 0,1 ml uzavřená jednocestným kohoutem s otvorem 4 mm. Vyznačení objemu 30 ml je nejméně 210 mm nad osou kohoutu. Dolní část byrety je spojena s výstupem z rozprašovače na pěnu pomocí hadičky z plastu, která je dlouhá nejvýše 50 mm a má vnitřní průměr 4 mm. Tlaková nádoba byla před měřením uchovávána nejméně 24 h při teplotě asi 25 °C. S nádobou se zatřepe, aby se tekutá fáze zhomogenizovala, a 5 ml až 10 ml pěny se odstříkne do odpadu. Po připojení výstupu z rozprašovače na pěnu k výpusti byrety se jedním stlačením ventilu vystříkne asi 30 ml pěny. Kohout se uzavře a současně se začne odečítat čas. Sledují se změny objemu pěny v byretě. Každých 10 s se zaznamená zvětšující se objem až do největšího objemu.

Zkouška se provede třikrát. Žádný z časů potřebných k dosažení největšího objemu není delší než 5 min.

Sterilita (2.6.1). Je-li přípravek označen jako sterilní, vyhovuje zkoušce na sterilitu.

[image omitted]

Obr. 1.

Označování

V označení na obalu se uvede, zda je přípravek sterilní.

Styli [image omitted]

Tyčinky

Doplňující požadavky na tyčinky různých typů lze nalézt v dalších obecných článcích, např. Nasalia.

Jsou to tuhé přípravky určené k místnímu podání. Jsou to válcovité nebo kónické přípravky tvořené jednou nebo více léčivými látkami samotnými nebo jsou tato léčiva rozpuštěna nebo dispergována v jednoduchém nebo složeném základu, který se může rozpouštět nebo tát při teplotě těla.

Uretrální tyčinky a tyčinky určené k vložení do ran jsou sterilní.

Výroba

Při výrobě, balení, skladování a distribuci tyčinek se využívá vhodných způsobů k zajištění jejich mikrobiální čistoty; odpovídající doporučení jsou ve stati Mikrobiologická jakost léčivých přípravků (5.1.4).

Uretrální a jiné sterilní tyčinky jsou vyráběny za použití materiálů a metod určených k zajištění sterility; odpovídající doporučení jsou ve stati Metody přípravy sterilních výrobků (5.1.1).

Při přípravě tyčinek se využívají způsoby zajišťující, aby přípravek vyhověl zkoušce na hmotnostní stejnoměrnost nebo, kde je to vhodné, zkoušce na obsahovou stejnoměrnost.

Zkoušení

Sterilita (2.6.1). Uretrální tyčinky a tyčinky určené k vložení do ran vyhovují zkoušce na sterilitu.

Označování

V označení na obalu se uvede:

• množství léčivé látky (látek) v jedné tyčince,

• u uretrálních tyčinek a tyčinek určených k vložení do ran, že přípravek je sterilní.

Tabulettae[image omitted]

Tablety

Synonymum. Compressi

Požadavky tohoto článku se nevztahují nutně na přípravky, které jsou označeny jako tablety, ale jsou podávány jinak než perorálně. Požadavky na tyto přípravky lze nalézt v případě potřeby v jiných obecných článcích, např. Rectalia a Vaginalia. Je-li předepsáno a schváleno jinak, požadavky tohoto článku se nevztahují na tablety pro veterinární použití.

Jsou to tuhé mechanicky pevné přípravky s obsahem jedné dávky léčivé látky nebo látek v jedné tabletě. Jsou určeny k perorálnímu podání. Některé tablety se polykají celé, některé se žvýkají, některé se před podáním rozpouštějí nebo dispergují ve vodě a některé se ponechají v ústech, kde se z nich uvolňuje léčivá látka.

Tablety jsou tvořeny jednou nebo více léčivými látkami s pomocnými látkami nebo bez nich. Pomocnými látkami jsou plniva, pojiva, vlhčiva, rozvolňovadla, látky kluzné, látky modifikující uvolňování léčiv, barviva schválená oprávněnou autoritou a chuťové a aromatické přísady.

Tablety jsou obvykle válcovitého tvaru, ploché nebo čočkovité, hrany mohou být zkosené. Mohou mít rýhy k usnadnění jejich rozdělení a mohou být označeny nápisem nebo značkami. Tablety mohou být obalené.

Obaly pro tablety, kde je to vhodné, vyhovují požadavkům statí Materiály používané na výrobu obalů (3.1 a příslušné části) a Obaly (3.2 a příslušné části).

Rozlišuje se několik druhů tablet:

• neobalené tablety,

• obalené tablety,

• šumivé tablety,

• tablety pro přípravu roztoku,

• tablety pro přípravu disperze,

• enterosolventní tablety,

• tablety s řízeným uvolňováním,

• tablety působící v ústech.

Výroba

Tablety se vyrábějí lisováním stejných objemů částic nebo shluků částic vyrobených granulačními metodami. Při výrobě tablet a zejména jader pro obalené tablety se zajistí vhodná mechanická pevnost, aby se při manipulaci nedrobily a nelámaly. To lze ověřit měřením oděru neobalených tablet (2.9.7) a jejich pevnosti (2.9.8).

Žvýkací tablety se vyrábějí tak, aby bylo dosaženo jejich vhodných vlastností pro tento způsob podání.

Při výrobě, balení, uchovávání a distribuci tablet se používá vhodných způsobů k zajištění jejich mikrobiální čistoty; příslušná doporučení jsou ve stati Mikrobiologická jakost léčivých přípravků (5.1.4).

Zkoušení

Obsahová stejnoměrnost (2.9.6). Není-li předepsáno a schváleno jinak, tablety s obsahem účinné látky menším než 2 mg nebo méně než 2 % celkové hmotnosti vyhovují zkoušce A na obsahovou stejnoměrnost jednodávkových lékových forem. Obsahuje-li přípravek více účinných látek, požadavky zkoušky se vztahují jen na ty látky, které odpovídají uvedeným podmínkám. Zkouška se nevyžaduje u přípravků multivitaminových a se stopovými prvky.

Hmotnostní stejnoměrnost (2.9.5). Neobalené tablety, pokud není předepsáno a schváleno jinak, a filmem potažené tablety vyhovují zkoušce na hmotnostní stejnoměrnost jednodávkových lékových forem. Je-li zkouška na obsahovou stejnoměrnost předepsána pro všechny obsažené účinné látky, neprovádí se zkouška na hmotnostní stejnoměrnost.

Disoluce. Vhodnou zkouškou se prokáže příslušné uvolňování léčivé látky (látek), např. jedna ze zkoušek popsaných ve stati Zkouška disoluce pevných jednodávkových lékových forem (2.9.3).

V případě, že je předepsána zkouška disoluce, neprovádí se zkouška rozpadavosti.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, chráněny před rozdrcením a mechanickým nárazem.

Tabulettae non obductae

Neobalené tablety

Jsou to jednovrstevné tablety vzniklé prostým lisováním částic a vícevrstevné tablety skládající se ze soustředných nebo souběžných vrstev získaných postupným lisováním částic různého složení. Použité pomocné látky nejsou výslovně určeny k řízení uvolňování léčivé látky v trávicích tekutinách.

Neobalené tablety mají obecné znaky tablet. Na lomu pozorovaném pod lupou je patrna stejnoměrná struktura (jednovrstevné tablety) nebo vrstevnatá struktura (vícevrstevné tablety), ale nejsou patrné žádné známky obalování.

Zkoušení

Rozpadavost. Neobalené tablety vyhovují zkoušce na rozpadavost tablet a tobolek (2.9.1) za použití vody R jako tekutiny. Do každé trubice se přidá disk. Přístroj se uvede do chodu na 15 min, pokud není předepsáno a schváleno jinak, a potom se kontroluje stav tablet. Jestliže se tablety přilepily na disky, zkoušku nelze hodnotit, opakuje se zkouška s dalšími šesti tabletami bez disků. Tablety vyhovují zkoušce, jestliže se rozpadlo všech šest tablet.

U žvýkacích tablet se tato zkouška nevyžaduje.

Tabulettae obductae

Obalené tablety

Synonyma. Obalované tablety, dražé, potahované tablety

Obalené tablety jsou tablety tvořené jádry pokrytými jednou vrstvou (potahované tablety, filmem potažené tablety) nebo více vrstvami (dražované tablety nebo tablety s nalisovaným obalem) ze směsi různých látek, jako jsou přírodní nebo syntetické pryskyřice, gumy, želatina, neaktivní a nerozpustná plniva, cukry, změkčovadla (plastifikátory), polyalkoholy, vosky, povolená barviva, někdy chuťové a aromatické přísady a léčivé látky. Látky určené k obalování jsou obvykle nanášeny ve formě roztoků nebo disperzí, za podmínek umožňujících odpaření rozpouštědla. Je-li obalovou vrstvou velmi tenká vrstva polymeru, jedná se o potahované tablety.