Vyhláška Ministerstva zdravotnictví, kterou se stanoví požadavky na jakost, postup při přípravě, zkoušení, uchovávání a dávkování léčiv (Český lékopis 1997)

Obalené tablety mají hladký povrch, který je často zbarven a může být leštěný. Na lomu pozorovaném pod lupou je patrné jádro obklopené jednou nebo více souvislými vrstvami rozdílné struktury.

Zkoušení

Rozpadavost. Obalené tablety s výjimkou potahovaných tablet vyhovují následující zkoušce rozpadavosti tablet a tobolek (2.9.1) za použití vody R jako tekutiny. Do každé trubice se přidá disk. Přístroj se uvede do chodu na 60 min, pokud není předepsáno a schváleno jinak, a potom se pozoruje stav tablet. Jestliže tablety nevyhovují zkoušce, opakuje se zkouška s dalšími šesti tabletami a místo vody R se použije kyselina chlorovodíková 0,1 mol/l RS. Tablety vyhovují zkoušce, jestliže se v kyselém prostředí rozpadlo všech šest tablet.

Potahované tablety vyhovují zkoušce pro neobalené tablety s tím, že přístroj se uvede do chodu na 30 min, není-li předepsáno a schváleno jinak.

Jestliže se obalené nebo potahované tablety přilepily na disky, zkoušku nelze hodnotit, opakuje se zkouška s dalšími šesti tabletami bez disků. Tablety vyhovují zkoušce, jestliže se rozpadlo všech šest tablet.

U obalených žvýkacích tablet se tato zkouška neprovádí.

Tabulettae effervescentes

Šumivé tablety

Jsou to neobalené tablety obsahující kyseliny a uhličitany nebo hydrogenuhličitany, které za přítomnosti vody prudce reagují za vzniku oxidu uhličitého. Jsou určeny k rozpuštění nebo dispergaci ve vodě před podáním.

Zkoušení

Rozpadavost. Jedna tableta se umístí do nádoby s 200 ml vody R při 15 °C až 25 °C a sleduje se vznik bublinek. Když se zastaví uvolňování plynu z tablety nebo jejích částí, tableta je rozpadlá, a to buď rozpuštěná, nebo dispergovaná ve vodě tak, že nezbyly žádné shluky částic. Zkouška se opakuje s dalšími pěti tabletami. Tablety vyhovují zkoušce, když se každá ze šesti tablet rozpadla za popsaných podmínek do 5 min, není-li předepsáno a schváleno jinak.

Tabulettae pro solutione

Tablety pro přípravu roztoku

Synonymum. Rozpustné tablety

Jsou to neobalené nebo potahované tablety. Jsou určeny k rozpuštění ve vodě před podáním. Vzniklý roztok může slabě opalizovat v závislosti na vlastnostech látek použitých při výrobě tablet.

Zkoušení

Rozpadavost. Tablety pro přípravu roztoků se rozpadají do 3 min při zkoušce rozpadavosti tablet a tobolek (2.9.1) za použití vody R při teplotě 15 °C až 25 °C.

Tabulettae pro dispersione

Tablety pro přípravu disperze

Jsou to neobalené nebo potahované tablety určené před podáním k dispergaci ve vodě za vzniku homogenní disperze.

Zkoušení

Rozpadavost. Tablety pro disperze se rozpadají do 3 min při zkoušce rozpadavosti tablet a tobolek (2.9.1) za použití vody R při teplotě 15 °C až 25 °C.

Jemnost disperze. Do 100 ml vody R se dají dvě tablety a míchá se, dokud se zcela nerozptýlí. Vznikne rovnoměrná disperze, která projde sítem (710 μm).

Tabulettae enterosolventes

Enterosolventní tablety

Synonymum. Acidorezistentní tablety

Je to druh tablet s řízeným uvolňováním odolných vůči žaludeční tekutině a uvolňujících léčivou látku (látky) ve střevní tekutině. Jsou připraveny buď pokrytím tablet acidorezistentním obalem, nebo jsou tvořeny zrněnými prášky nebo částicemi již potaženými acidorezistentním obalem.

Tablety s acidorezistentním obalem mají charakter obalených tablet.

Výroba

U tablet připravených ze zrněných prášků nebo částic již pokrytých acidorezistentním obalem se použije vhodná zkouška k ověření požadovaného uvolňování léčivé látky (látek).

Zkoušení

Rozpadavost. U tablet s acidorezistentním obalem se provede zkouška rozpadavosti (2.9.1) s následující úpravou. Jako tekutina se použije kyselina chlorovodíková 0,1 mol/l RS. Přístroj bez disků se uvede do chodu na dobu 2 h nebo jinou schválenou dobu a potom se sleduje stav tablet. Doba rezistence vůči kyselému prostředí se mění podle složení zkoušených tablet. Obvykle jsou to 2 h až 3 h, ale i při schválení odchylky není doba menší než 1 h. Žádná tableta nevykazuje známky rozpadu (kromě úlomků obalu) nebo praskliny, které by umožnily únik obsahu. Pak se nahradí kyselina tlumivým roztokem fosforečnanovým o pH 6,8 a do každé trubice se přidá disk. Přístroj se uvede do chodu na 60 min a potom se sleduje stav tablet. Jestliže se přilepily na disky, zkoušku nelze hodnotit, opakuje se zkouška s dalšími šesti tabletami bez disků. Tablety vyhovují zkoušce, jestliže se rozpadlo všech šest tablet.

Tabulettae cum liberatione modificata

Tablety s řízeným uvolňováním

Synonyma. Tablety s modifikovanou liberací, retardované tablety, retardety

Jsou to obalené nebo neobalené tablety připravené pomocí vybraných pomocných látek nebo vybraných postupů použitých samostatně nebo v kombinaci tak, aby se dosáhlo vhodné rychlosti uvolňování nebo místa uvolňování účinné látky (látek).

Výroba

Požadované uvolňování léčivé látky (látek) nebo přísad se ověří vhodnou zkouškou.

Tabulettae orales

Tablety působící v dutině ústní

Jsou to obvykle neobalené tablety. Jsou určeny k pomalému uvolňování a místnímu účinku léčivé látky (látek) nebo k uvolňování a vstřebávání léčivé látky (látek) nebo látek v určité části úst.

Tampona medicata [image omitted]

Tampony s léčivy

Synonymum. Léčivé tampony

Doplňující požadavky na tampony s léčivy různých typů jsou uvedeny v dalších obecných článcích, např. Rectalia, Vaginalia a Auricularia.

Jsou to pevné jednodávkové přípravky určené k vložení do tělních dutin na omezenou dobu. Jsou tvořeny vhodným materiálem, jako je celulosa, kolagen nebo silikon, impregnovaným jedním nebo více léčivými látkami.

Výroba

Při výrobě, balení, skladování a distribuci tamponů s léčivy se využívá vhodných způsobů k zajištění jejich mikrobiální čistoty; odpovídající doporučení jsou ve stati Mikrobiologická jakost léčivých přípravků (5.1.4).

Označování

V označení na obalu se uvede množství léčivé látky (látek) v jednom tamponu.

Tincturae [image omitted]

Tinktury

Tinktury jsou tekuté přípravky obvykle získávané z usušených rostlinných nebo živočišných drog.

U některých přípravků může být výchozí droga předem upravena, například inaktivací enzymů, rozdrobněním nebo odtučněním.

Tinktury se připravují macerací, perkolací nebo jinými vhodnými validovanými metodami za použití lihu vhodné koncentrace. Mohou být také připravovány rozpouštěním nebo zředěním extraktů lihem vhodné koncentrace.

Obvykle se připravují z jednoho dílu drogy a deseti dílů vyluhovadla nebo jednoho dílu drogy a pěti dílů vyluhovadla.

Jsou obvykle čiré. Stáním se může vyloučit mírný sediment, pokud se složení významně nezmění.

Příprava

Perkolací. Je-li třeba, rozdrobní se výchozí droga na částice vhodné velikosti, důkladně se promíchá s částí předepsaného vyluhovadla a nechá se vhodnou dobu stát. Pak se převede do perkolátoru a perkoluje se pomalu tak, aby extrahovaný materiál byl vždy překryt vyluhovadlem. Zbylá droga po extrakci se vylisuje a získaná tekutina se smíchá s perkolátem.

Macerací. Není-li jinak předepsáno, rozdrobní se výchozí droga na částice vhodné velikosti, důkladně se promíchá s předepsaným vyluhovadlem a nechá se stát v uzavřené nádobě vhodnou dobu. Zbylá droga po extrakci se oddělí od vyluhovadla, a je-li třeba, vylisuje se. V tomto případě se obě tekutiny spojí.

Přípravou z extraktů. Tinktura se připraví rozpuštěním nebo zředěním extraktu lihem vhodné koncentrace. Obsah lihu a účinných látek, nebo je-li to vhodnější, obsah lihu a zbytek po odpaření odpovídá hodnotám tinktur získaných macerací nebo perkolací.

Úpravou obsahu účinných látek. Je-li třeba, obsah účinných látek se upraví buď přidáním vyluhovadla vhodné koncentrace, nebo přidáním jiné tinktury z téhož rostlinného nebo živočišného materiálu použitého k přípravě.

Zkoušení

Relativní hustota (2.2.5). Vyhovuje požadavkům uvedeným v příslušných článcích.

Obsah ethanolu (2.9.10). Vyhovuje předepsaným požadavkům.

Methanol a 2-propanol (2.9.11). Nejvýše 0,05 % (V/V) methanolu a nejvýše 0,05 % (V/V) 2-propanolu, není-li předepsáno jinak.

Zbytek po odpaření. Vyhovuje požadavkům uvedeným v příslušných článcích. Do odpařovací misky s plochým dnem o průměru asi 50 mm a výšce asi 30 mm se rychle převedou 2,00 g nebo 2,0 ml tinktury. Odpaří se do sucha na vodní lázni a suší se 3 h v sušárně při 100 °C až 105 °C. Po vychladnutí v exsikátoru nad oxidem fosforečným R se zváží.

Výsledek se vyjádří v hmotnostních procentech nebo v gramech na litr.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, chráněny před světlem.

Označování

V označení na obalu se uvede:

• název rostlinné nebo živočišné drogy použité k přípravě,

• zda byl použit čerstvý rostlinný nebo živočišný výchozí materiál,

• koncentrace lihu použitého k přípravě,

• koncentrace lihu v hotovém přípravku,

• obsah účinných látek nebo poměr výchozí drogy k vyluhovadlu nebo poměr výchozí drogy k hotovému přípravku.

Unguenta [image omitted]

Topické polotuhé přípravky

Požadavky tohoto článku platí pro všechny topické polotuhé přípravky. U polotuhých přípravků určených k aplikaci na specifické povrchy kůže nebo sliznice jsou doplňující požadavky uvedeny v příslušných článcích, např. Auricularia, Ocularia, Nasalia, Rectalia a Vaginalia.

Jsou to přípravky určené k aplikaci na kůži nebo sliznice s místním účinkem, k penetraci léčivých látek kůží nebo se změkčovacím, popř. ochranným účinkem. Mají homogenní vzhled.

Topické polotuhé přípravky jsou tvořeny jednoduchým nebo složeným základem, v němž j e zpravidla rozpuštěna, emulgována nebo suspendována jedna nebo více léčivých látek. Složením základu lze ovlivňovat účinnost přípravku a uvolňování léčivé látky (látek).

Základy mohou obsahovat přírodní nebo syntetické látky; mohou to být jednofázové nebo vícefázové systémy. Podle povahy základu mají přípravky hydrofilní nebo hydrofobní (lipofilní) vlastnosti; mohou obsahovat vhodné pomocné látky, jako jsou protimikrobní přísady, antioxidanty, stabilizátory, emulgátory a látky zvyšující viskozitu.

Topické polotuhé přípravky určené k aplikaci na velké otevřené rány a na vážně poškozenou kůži jsou sterilní.

Obaly pro topické polotuhé přípravky, kde je to vhodné, vyhovují požadavkům statí Materiály používané na výrobu obalů (3.1 a příslušné části) a Obaly (3.2 a příslušné části).

Rozlišuje se několik druhů topických polotuhých přípravků:

• masti,

• krémy,

• gely,

• pasty.

Výroba

Při vývoji topického polotuhého přípravku obsahujícího protimikrobní přísadu má být prokázána účinnost této přísady k uspokojení oprávněné autority. Vhodná metoda zkoušení spolu s kritérii pro posouzení konzervačních vlastností v daném složení přípravku je popsána ve stati Účinnost protimikrobních konzervačních látek (5.1.3).

Při výrobě, balení, skladování a distribuci topických polotuhých přípravků se využívají vhodné způsoby zajištění jejich mikrobiální čistoty; odpovídající doporučení jsou ve stati Mikrobiologická jakost léčivých přípravků (5.1.5).

Sterilní topické polotuhé přípravky jsou vyráběny za použití materiálů a metod určených k zajištění sterility a zabránění kontaminace a množení mikroorganismů; odpovídající doporučení jsou ve stati Metody přípravy sterilních výrobků (5.1.1).

Při výrobě topických polotuhých přípravků obsahujících emulgované nebo suspendované částice se měří velikost dispergovaných částic k zajištění jejich vhodné velikosti vzhledem k určenému použití.

Zkoušení

Sterilita (2.6.1). Je-li přípravek označen jako sterilní, vyhovuje zkoušce na sterilitu.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech nebo, jestliže přípravek obsahuje vodu a jiné vypařující se látky, uchovává se ve vzduchotěsných obalech. Obaly jsou přednostně stlačitelné kovové tuby, z nichž lze přípravek vytlačovat. Je-li přípravek sterilní, uchovává se ve sterilních vzduchotěsných zabezpečených obalech.

Označování

V označení na obalu se uvede:

• název všech protimikrobních přísad,

• zda je přípravek sterilní.

Unguenta cum monophasali vehiculo

Masti

Jsou tvořeny jednofázovým základem, v němž mohou být dispergovány tuhé nebo kapalné látky.

Hydrofobní masti

Hydrofobní (lipofilní) masti mohou absorbovat pouze malé množství vody. Typické použité látky jsou tuhý, měkký nebo tekutý parafin, rostlinné oleje, živočišné tuky, syntetické glyceridy, vosky a tekuté polyalkylsiloxany.

Masti emulgující vodu

Vodu emulgující masti mohou absorbovat větší množství vody. Jejich základem jsou takové hydrofobní masti, v nichž jsou přítomny emulgátory typu voda v oleji (v/o), jako jsou vosk z ovčí vlny, alkoholy vosku z ovčí vlny, estery sorbitanu, monoglyceridy a mastné alkoholy.

Hydrofilní masti

Hydrofilní masti jsou přípravky se základem mísícím se s vodou. Základ je obvykle tvořen směsí tekutých a tuhých polyethylenglykolů (makrogolů). Mohou obsahovat přiměřené množství vody.

Cremores

Krémy

Krémy jsou vícefázové přípravky obsahující lipofilní a vodnou fázi.

Hydrofobní krémy

Hydrofobní krémy mají jako kontinuální (vnější) fázi lipofilní fázi. Obsahují emulgátory typu voda v oleji (v/o), jako tuk z ovčí vlny, estery sorbitanu a monoglyceridy.

Hydrofilní krémy

Hydrofilní krémy mají jako kontinuální (vnější) fázi vodnou fázi. Obsahují emulgátory typu olej ve vodě (o/v), jako sodná nebo triethanolamoniová mýdla, sírany mastných alkoholů a polysorbátů, je-li třeba, kombinované s emulgátory typu voda v oleji (v/o).

Gelata

Gely

Gely jsou tvořeny tekutinami, které gelovatí za přítomnosti vhodných gelotvomých látek.

Hydrofobní gely

Hydrofobní gely (oleogely) jsou přípravky, jejichž základ je obvykle tvořen tekutým parafinem s polyethylenem nebo mastnými oleji tvořícími gel s koloidním oxidem křemičitým nebo s hlinitým nebo zinečnatým mýdlem.

Hydrofilní gely

Hydrofilní gely (hydrogely) jsou přípravky, jejichž základ obvykle tvoří voda, glycerol nebo propylenglykol tvořící gel s vhodnou gelotvornou látkou, jako je tragant, škrob, deriváty celulosy, karboxyvinylpolymery a křemičitany hořečnato-hlinité.

Pastae

Pasty

Pasty jsou polotuhé přípravky obsahující v základu vysoký podíl tuhé látky jemně dispergované v základu.

Vaccina ad usum humanum [image omitted]

Vakcíny pro humánní použití

Synonymum. Očkovací látky pro humánní použití

Ustanovení v tomto článku jsou určena pro použití v souvislosti s lékopisnými články na vakcíny pro humánní použití. Tyto požadavky se nevztahují nezbytně na vakcíny, které nejsou předmětem těchto článků.

Jsou to přípravky obsahující antigenní látky schopné vyvolat specifickou aktivní imunitu proti infekčnímu agens nebo jím vytvořenému toxinu či antigenu. Mělo by být prokázáno, že jsou účinné u lidí.

Mohou obsahovat buď inaktivované patogenní organismy, nebo živé organismy přiměřeně ošetřené, pokud bylo třeba oslabit jejich virulenci bez poškození antigenní účinnosti, nebo mohou obsahovat antigenní frakce nebo látky vytvořené těmito patogenními organismy, které byly zneškodněny, zatímco jejich antigenní vlastnosti zůstaly zachovány.

Výroba

Metody přípravy se liší podle typu vakcíny tak, jak je popsáno níže nebo v jednotlivých článcích, a jsou zaměřeny tak, aby byly zachovány příslušné antigenní vlastnosti a zabezpečeno co nejlépe, že nedojde ke kontaminaci cizorodými antigeny.

Během přípravy mohou být přidány vhodné přísady včetně adjuvancií, penicilin se však nepoužije v žádném stupni přípravy ani se nepřidá ke konečnému výrobku. Kromě případů, kdy je to uvedeno v článku, se při přípravě nepoužije streptomycin. Tam, kde je povoleno jeho přidání do buněčných kultur, které se mají použít při výrobě virových vakcín, není prokazatelný při inokulaci kultur virem. Ke sterilním a inaktivovaným přípravkům je možno přidat vhodnou protimikrobní konzervační látku a přidává se vždy, jsou-li přípravky dodávány v mnohodávkových obalech, pokud není v článku předepsáno jinak. Konečný výrobek se asepticky plní do sterilních a zabezpečených obalů, které se pak uzavřou tak, aby se vyloučila kontaminace.

Vakcíny mohou být adsorbované na hydroxid hlinitý, fosforečnan hlinitý, fosforečnan vápenatý nebo jiný sorbent předepsaný v článku. Sorbenty se připravují ve specifických podmínkách, ve kterých se vytvoří vhodná fyzikální forma a adsorpční vlastnosti. Adsorbované přípravky obsahuj í nejvýše 1,25 mg hliníku (Al) (2.5.13) nebo nejvýše 1,3 mg vápníku (Ca) (2.5.14) v jedné lidské dávce, není-li v článku předepsáno jinak.

Pro lyofilizované vakcíny se používá takové metody lyofilizace, aby se snížil obsah vody na nejvýše 2,0 %, není-li v článku uvedeno jinak.

Pokud byl při výrobě použit fenol, je jeho koncentrace v konečném výrobku nejvýše 2,5 g/l (2.5.15), není-li v článku uvedeno jinak.

Pokud byl při výrobě použit formaldehyd, je koncentrace volného formaldehydu v konečném výrobku nejvýše 0,2 g/l (2.4.18).

Bakteriální vakcíny

Bakteriální vakcíny se připravují z kultur vhodných kmenů kultivovaných na pevných nebo v tekutých živných půdách a obsahují inaktivované nebo živé bakterie nebo jejich antigenní složky. Jsou to suspenze s různým stupněm zákalu v bezbarvých nebo téměř bezbarvých tekutinách nebo mohou být lyofilizovány.

K přípravě může být použita celá kultura nebo mikroorganismy nebo jejich části. Bakteriální vakcíny obsahující inaktivované organismy mohou být připraveny chemickými nebo fyzikálními postupy bez porušení jejich imunizačních vlastností. Bakteriální vakcíny obsahující živé bakterie se připravují z oslabených kmenů schopných navodit imunitu proti patogenním kmenům stejného druhu nebo antigenně příbuzných druhů. Koncentrace živých nebo inaktivovaných bakterií se vyjadřuje v mezinárodních zákalových jednotkách nebo, je-li to vhodné, se stanoví přímým spočítáním buněk nebo u živých bakterií stanovením počtu životaschopných zárodků.

Bakteriální toxoidy

Bakteriální toxoidy se připravují z toxinů snížením jejich toxicity na nedetekovatelnou úroveň nebo úplným odstraněním toxicity fyzikálními nebo chemickými postupy bez zničení jejich imunizačních vlastností. Postup přípravy je takový, aby se toxoid nezměnil zpět na toxin.

Toxiny se získávají z vybraných kmenů specifických mikroorganismů rostoucích na půdách neobsahujících podle možnosti složky, o nichž je známo, že vyvolávají toxické, alergické nebo jiné nežádoucí reakce u lidí. Toxoidy mohou být tekuté nebo lyofilizované. Mohou být čištěné a adsorbované.

Adsorbované toxoidy jsou suspenze bílých nebo šedých částic rozptýlených v bezbarvých nebo slabě žlutých tekutinách a mohou tvořit sediment na dně nádoby.

Virové vakcíny

Virové vakcíny se připravují za použití systému jednotné inokulace z virů vypěstovaných na zvířatech, ptačích embryích, ve vhodných buněčných kulturách nebo na vhodných tkáních. Virové vakcíny jsou suspenze živých nebo inaktivovaných virů nebo jejich částí. Živé vakcíny se obvykle připravují za použití oslabených kmenů. Inaktivované vakcíny se mohou připravit vhodnými chemickými nebo fyzikálními postupy.

Zákal virových vakcín se může lišit podle způsobu jejich přípravy. Mohou být zabarvené, obsahují-li indikátor pH, jako např. fenolovou červeň.

Uchovávání

Vakcíny se chrání před světlem, a není-li v článku předepsáno jinak, skladují se při (5 ± 3) °C. Tekuté a adsorbované vakcíny se chrání před mrazem.

Označování

V označení na obalu se uvede:

• název přípravku,

• číslo výrobní šarže nebo jiný údaj,

• doporučená humánní dávka a způsob podání,

• podmínky uchovávání,

• doba použitelnosti, u nádob menších než 1 ml, které jsou baleny jednotlivě, může být doba použitelnosti vynechána v označení vnitřního obalu za předpokladu, že je uvedena na vnějším obalu a zde je uveden požadavek, aby nádoba byla uložena ve vnějším obalu až do použití,

• název a množství protimikrobní konzervační látky nebo jiné látky přidané do vakcíny,

• název jakékoliv složky, která může způsobit nežádoucí reakce a jakékoliv kontraindikace použití vakcíny, pokud není tato závažná informace uvedena na příbalovém letáku vloženém do vnějšího obalu,

• u lyofilizovaných vakcín:

• název nebo složení a objem přiložené tekutiny k rekonstituci,

• že vakcína má být podána ihned po rekonstituci,

• název a adresa výrobce.

Vaccina ad usum veterinarium [image omitted]

Vakcíny pro veterinární použití

Synonymum. Veterinární očkovací látky

Ustanovení v tomto článku se používají v lékopisných článcích na vakcíny pro veterinární použití. Nevztahují se nezbytně na vakcíny pro veterinární užití, které nejsou předmětem těchto článků. V případě složených vakcín se ke každé složce, která je předmětem lékopisného článku, vztahují opatření tohoto článku přizpůsobená dle potřeby, jak je popsáno níže, viz Zkoušky na čistotu (Bezpečnost), Hodnocení bezpečnosti veterinárních vakcín (5.2.6) a Hodnocení účinnosti veterinárních vakcín (5.2.7).

Vakcíny pro veterinární použití jsou přípravky obsahující antigenní látky a podávají se k vyvolání specifické a aktivní imunity proti onemocněním vyvolaným bakteriemi, toxiny, viry nebo parazity. Živé nebo inaktivované vakcíny vyvolávají aktivní imunitu, která může být pasivně přenesena mateřskými protilátkami proti imunogenům, jež vakcíny obsahují, a někdy též proti antigenně příbuzným organismům. Vakcíny mohou obsahovat živé nebo inaktivované mikroorganismy, parazity nebo antigenní frakce či látky vytvářené těmito organismy. Jsou neškodné, přitom si uchovávají všechny nebo alespoň část svých antigenních vlastností. Vakcíny mohou také obsahovat kombinace těchto složek. Ke zvýšení imunizačních vlastností vakcíny se mohou použít vhodná adjuvancia. Terminologie užívaná v článcích na vakcíny pro veterinární použití je uvedena v obecné stati (5.2.1).

Bakteriální vakcíny a bakteriální toxoidy

Bakteriální vakcíny a bakteriální toxoidy se připravují z kultur vypěstovaných na vhodných pevných nebo tekutých živných půdách či jiným vhodným způsobem.

Požadavky uvedené v této části se nevztahují na bakteriální vakcíny připravené na buněčných kulturách nebo živých zvířatech. Použitý kmen bakterií mohl být změněn genetickým inženýrstvím. U každé použité bakteriální kultury je pečlivě kontrolována totožnost, antigenní účinnost a čistota. Bakteriální vakcíny obsahují inaktivované nebo živé bakterie nebo jejich antigenní části. Tyto přípravky jsou buď tekuté o různém stupni zákalu, nebo mohou být lyofilizovány.

Bakteriální toxoidy se připravují z toxinů snížením jejich toxicity na velmi nízkou úroveň nebo úplným odstraněním toxicity fyzikálními či chemickými prostředky při zachování odpovídající imunizační účinnosti. Toxiny se získávají z vybraných kmenů specifikovaných mikroorganismů, které vyrostly na vhodných živných půdách, nebo se získávají jinými vhodnými prostředky, například chemickou syntézou.

Toxoidy mohou být:

• tekuté,

• vysrážené síranem draselno-hlinitým nebo jiným vhodným činidlem,

• purifikované nebo též adsorbované na fosforečnan hlinitý, hydroxid hlinitý, fosforečnan vápenatý nebo jiná adsorbencia uvedená v příslušném článku.

Bakteriální toxoidy jsou čiré nebo lehce opalizující tekutiny. Adsorbované toxoidy jsou suspenze nebo emulze. Některé toxoidy mohou být lyofilizované. Pokud není uvedeno jinak, vztahují se ustanovení a požadavky dále uvedené stejně na bakteriální vakcíny, na bakteriální toxoidy a na přípravky obsahující kombinaci bakteriálních buněk a toxoidů.

Virové vakcíny

Virové vakcíny se připravují kultivací na vhodných buněčných kulturách (5.2.4), tkáních, mikroorganismech, ptačích embryích nebo (pokud není možné jinak) živých zvířatech nebo jinými vhodnými prostředky. Použitý kmen viru mohl být změněn genetickým inženýrstvím. Jsou to tekuté nebo lyofilizované přípravky jednoho nebo více virů, virových subjednotek nebo peptidů.

Živé virové vakcíny se připravují z virů, které mají oslabenou virulenci nebo mají přirozeně nízkou virulenci pro cílový druh.

Inaktivované virové vakcíny se zpracovávají validovaným postupem inaktivace viru a mohou být purifikovány a koncentrovány.

Vektorové vakcíny

Vektorové vakcíny jsou tekuté nebo lyofilizované přípravky, které obsahují jeden nebo více typů živých mikroorganismů (bakterií nebo virů), které nejsou patogenní nebo mají nízkou patogenitu pro cílový druh a do kterých byl vložen jeden nebo více genů kódujících antigeny, které stimulují imunitní ochrannou odpověď proti jiným mikroorganismům.

Výroba

Metody přípravy, které se liší podle typu vakcíny, jsou voleny tak, aby se zachovala totožnost a imunogenita antigenu a aby se zabránilo kontaminaci cizími agens.

Látky živočišného původu užité při výrobě vakcín pro veterinární použití vyhovují požadavkům obecné stati (5.2.5). Jiné látky použité ve výrobě vakcín pro veterinární použití vyhovují požadavkům lékopisu (pokud existuje odpovídající článek) a připravují se způsobem, který zabraňuje kontaminaci vakcíny živými organismy nebo toxiny.

Substráty pro výrobu

Buněčné kultury použité k výrobě vakcín pro veterinární použití vyhovují požadavkům obecné stati (5.2.4). Kde článek odkazuje na chovy kuřat prostých specifikovaných patogenů (SPF), tyto chovy vyhovují požadavkům, které jsou popsány v obecné stati "Chovy kuřat prostých specifikovaných patogenů, která jsou určena pro výrobu a kontrolu jakosti vakcín" (5.2.2).

Pro výrobu inaktivovaných vakcín, kde organismy vakcíny jsou kultivovány v embryích, tato embrya pocházejí buď z SPF chovu (5.2.2), nebo ze zdravého ne-SPF chovu bez přítomnosti určitých agens a jejich protilátek, jak je specifikováno v příslušném článku. Může být nutné prokázat účinnost postupu inaktivace proti specifikovaným možným kontaminantám. Ve výrobě matečného inokula a ve všech pasážích mikroorganismů k přípravě pracovního inokula se používají embrya z SPF chovů (5.2.2).

Pokud je ve výrobě vakcín pro veterinární použití nevyhnutelné použít zvířata nebo zvířecí tkáně, musí být tato zvířata prostá specifikovaných patogenů z hlediska použitého druhu těchto zvířat a cílového zvířete pro vakcínu.

Tkáňová média

Zaznamená se alespoň kvalitativní složení média použitého pro přípravu výchozí kultury a pro výrobu. Jakost všech uvedených složek je specifikována. Pokud jsou média nebo jejich složky označeny jako výrobní vlastnictví, je to uvedeno a je zaznamenán vhodný popis. Složky živočišného původu jsou specifikovány zdrojem živočišného druhu a zemí původu a vyhovují požadavkům obecné stati (5.2.5). Použitý postup přípravy médií, včetně sterilizačníchpostupů, je dokumentován.

Přidání antibiotik při výrobním postupuje normálně omezeno na tekutiny buněčných kultur a jiná média, na inokulum kuřecích embryí, materiál získaný z kůže nebo jiných tkání.

Bakteriální zásobní inokulum

Všeobecné požadavky. Je stanoven rod a druh, a pokud je to možné, též kmen bakterií, které jsou určeny k výrobě vakcíny. Pokud je to možné, je používán systém jednotné inokulace. Každé matečné inokulum se zkouší, jak je popsáno dále. Pro každé matečné inokulum se vedou tyto údaje: původ, datum izolace, průběh pasážování (včetně čištění a charakterizačních postupů) a podmínky uchovávání. Každé matečné inokulum má přidělen specifický kód k identifikačním účelům.

Pomnožování. Před zahájením výroby je stanoven minimální a maximální počet subkultur každého matečného inokula. Dále se dokumentují metody pro přípravu očkovacích kultur a přípravu suspenze pro očkování, technika inokulace násady, titr a koncentrace použitého inokula a použitá média. Mělo by být dokázáno, že se těmito subkulturami nemění charakteristické znaky kultury (např. disociace, antigenita). Jsou zdokumentovány podmínky, za kterých je každé zásobní inokulum uchováváno.

Totožnost a čistota. Každé matečné inokulum průkazně obsahuje pouze uvedený bakteriální druh a kmen. Zaznamená se krátký popis metod k prokázání totožnosti každého kmene biochemickými, sérologickými a morfologickými charakteristikami a co možná největší rozlišení od příbuzných kmenů a také metody ke zjištění čistoty kmene. Jestliže se prokáže, že matečné inokulum obsahuje nějaké jiné živé organismy, než je uvedený druh a kmen, je toto inokulum nevhodné pro výrobu vakcíny.

Virové zásobní inokulum

Všeobecné požadavky. U virů používaných ve výrobě je zaveden systém jednotné inokulace. Každé matečné inokulum se zkouší, jak je popsáno dále. O každém matečném inokulu se vedou tyto údaje: původ, datum izolace, průběh pasážování, včetně čištění a charakterizačních postupů, a podmínky uchovávání. Každé matečné inokulum má přidělen specifický kód k identifikačním účelům. K výrobě vakcíny se obvykle používá virus po nejvýše pěti pasážích z matečného inokula. Ve zkouškách matečného inokula dále popsaných, pokud není uvedeno jinak, se obvykle na počátku zkoušky použijí organismy po nejvýše pěti pasážích z matečného inokula.

Tam, kde je matečné inokulum obsaženo v permanentně infikovaných matečných buňkách, provádí se další zkoušky na vhodném objemu viru z rozrušených matečných buněk. Kde se provedly odpovídající zkoušky na rozrušených buňkách k validaci vhodnosti matečných tkáňových buněk, nemusí se tyto zkoušky opakovat.

Pomnožování. Matečné inokulum a všechny následující pasáže se naočkují do buněk, embryí nebo do zvířat, u nichž bylo prokázáno, že jsou vhodné pro výrobu vakcín (viz výše). Použijí-li se látky živočišného původu, vyhovují požadavkům obecné stati (5.2.5).

Totožnost. Použijí se vhodné metody k prokázání totožnosti vakcinačního kmene a jeho co největšího rozlišení od příbuzných kmenů.

Bakterie a houby. Matečné inokulum vyhovuje zkoušce na sterilitu (2.6.1).

Mykoplazmata (2.6.7). Matečné inokulum vyhovuje zkoušce na mykoplazmata.

Nepřítomnost cizích virů. Příprava monoklonálních nebo polyklonálních protilátek, obsahujících vysokou hladinu neutralizačních protilátek proti viru zásobního inokula, se provádí po šaržích za použití antigenu, který není získán z jakékoli úrovně pasáže izolace viru, z níž bylo připraveno matečné inokulum. Každá šarže séra se 30 min zahřívá na 56 °C, aby se inaktivoval komplement. U každé šarže se prokáže, že neobsahuje protilátky na možnou kontaminaci virové kultury a že nemá žádné nespecifické inhibující účinky na schopnost viru infikovat a dále se množit v buňkách (nebo embryích, pokud je to vhodné). Pokud se takové sérum nemůže získat, použijí se jiné specifické metody k odstranění nebo neutralizaci virového inokula.

Použitím minimálního množství monoklonální nebo polyklonální protilátky se vzorek matečného inokula ošetří tak, že virus vakcíny je neutralizován tak dalece, jak je možné, nebo j e odstraněn. Konečná směs virus-sérum by měla, pokud je to možné, obsahovat titr viru odpovídající nejméně deseti dávkám vakcíny v 0,1 ml u aviárních vakcín a v 1 ml u ostatních vakcín. Tato směs se zkouší na nepřítomnost cizích virů, jak je popsáno dále.

Pro aviární vakcíny se provede zkouška na cizí viry s použitím embryí (2.6.3), zkouška na viry leukózy (2.6.4), důkaz cizích virů zkouškou na buněčných kulturách (2.6.5) a důkaz cizích antigenů zkouškou na kuřatech (2.6.6).

Pro ostatní vakcíny se směs naočkuje do kultur požadovaného typu buněk na plochu nejméně 70 cm^2. Kultury mohou být očkovány v jakémkoli stupni růstu až do 70% nárůstu. Nejméně jeden monolayer se uchová jako kontrolní. Kultury se denně prohlížejí po dobu jednoho týdne. Na konci tohoto období se kultury třikrát zmrazí a opět rozmrazí, odstředí, aby se odstranily odumřelé buňky, a přeočkují se do stejného typu buněk, jak je uvedeno výše. Tento postup se dvakrát opakuje. K provedení dalších zkoušek se v konečné pasáži získá dostatečné množství buněk ve vhodných nádobách.

Cytopatická a hemadsorpční agens se zkoušejí metodami popsanými v obecné stati o zkoušení buněčných kultur (5.2.4). Metody, jako je imunofluorescence, se použijí k důkazu specifické kontaminace pro zkoušky v buněčných kulturách. Matečné inokulum se naočkuje do:

• primárních buněk druhu, z něhož virus pochází,

• buněk citlivých na virus, patogenní pro druh, pro který je určena vakcína,

• buněk citlivých na pestiviry.

Jestliže se prokáže, že matečné inokulum obsahuje nějaké jiné živé organismy, než je uvedený druh a kmen, nebo cizorodé virové antigeny, je toto inokulum nevhodné pro výrobu vakcíny.

Inaktivace

Inaktivované vakcíny se podrobují validaci inaktivačního postupu. Dále popsané zkoušení inaktivační kinetiky se provádí jednou pro daný výrobní postup. Zbytek tohoto oddílu se vztahuje ke každé výrobě. Při provádění zkoušek na inaktivaci je nutno si uvědomit, že ve výrobních podmínkách mohou být organismy fyzikálně chráněny před inaktivační látkou.

Inaktivační kinetika. Mělo by se prokázat, že ve výrobních podmínkách inaktivační agens a inaktivační postup inaktivují mikroorganismus vakcíny. O inaktivační kinetice by se měly získat náležité údaje. Obvykle by čas potřebný k inaktivaci neměl být delší než 67 % trvání celého inaktivačního postupu.

Aziridin. Jestliže se jako inaktivační agens použije nějaká sloučenina aziridinu, mělo by se prokázat, že na konci inaktivačního postupu nezůstane žádné inaktivační agens. Toho se může dosáhnout neutralizací inaktivačního agens thiosulfatem a průkazem reziduálního thiosulfatu v inaktivované sklizni na konci inaktivačního postupu.

Formaldehyd. Jestliže se jako inaktivační agens použije formaldehyd, pak se provede zkouška na volný formaldehyd, jak je předepsáno ve zkouškách na čistotu.

Ostatní inaktivační agens. Když se použijí jiné metody inaktivace, provedou se patřičné zkoušky, aby se prokázalo, že inaktivační agens bylo odstraněno nebo sníženo na přijatelnou úroveň reziduí.

Zkoušení inaktivace. Zkouška na plnou inaktivaci se provádí ihned po ukončení inaktivačního postupu. Pokud je to nutné, provádí se také neutralizace nebo odstranění inaktivačního agens. Obsahuje-li vakcína adjuvans, které znemožňuje provést zkoušku na inaktivaci v konečné šarži, provede se místo šaržové zkoušky mezioperační zkouška na inaktivaci se směsí antigenů bezprostředně před přidáním adjuvans.

• a) Bakteriální vakcíny. Vybraná zkouška bude vhodná pro použité vakcinační bakterie a bude sestávat nejméně ze dvou pasáží v produkční živné půdě. Pokud byla k výrobě použita pevná živná půda, je vhodné použít tekutou půdu nebo jinou půdu předepsanou ve specifickém článku. Přípravek vyhovuje, jestliže nebyl nalezen žádný živý mikroorganismus.

• b) Bakteriální toxoidy. Zkouška na detoxikaci by se měla provést ihned po výrobě toxoidu a případně po neutralizaci nebo odstranění inaktivačního agens. Vybraná zkouška bude vhodná pro přítomný toxin nebo toxiny a bude z dostupných zkoušek nejcitlivější. Pokud je riziko, že se navrátí toxicita, provede se další zkouška v konečné části výroby, ve které citlivost zkoušky nemůže být zpochybněna.

• c) Virové vakcíny. Vybraná zkouška vhodná pro použitý vakcinační virus bude sestávat nejméně ze dvou pasáží na buňkách, kuřecích embryích nebo, pokud není k dispozici jiná vhodná citlivá metoda, na zvířatech. Počet buněk, kuřecích embryí nebo zvířat bude dostatečný k zajištění požadované citlivosti zkoušky. Pro zkoušky v buněčných kulturách se nejméně 150 cm^2 buněčného monolayeru inokuluje 1,0 ml inaktivované sklizně. Přípravek vyhovuje, jestliže nebyl nalezen žádný živý virus nebo jiný mikroorganismus.

Výběr složení vakcíny a výběr vakcinačního kmene

Pro výběr složení vakcíny a výběr vakcinačního kmene je důležitá zejména bezpečnost, účinnost a stabilita. Všeobecné požadavky na hodnocení bezpečnosti a účinnosti jsou uvedeny v části Hodnocení bezpečnosti veterinárních vakcín (5.2.6) a v části Hodnocení účinnosti veterinárních vakcín (5.2.7). Tyto požadavky mohou být více upřesněny v odpovídajících článcích.

Důkaz stability se získává prokázáním navržené doby použitelnosti. Těmito důkazy se rozuměj í výsledky titrací virů, počtu bakterií nebo zkoušek účinnosti prováděných v pravidelných intervalech až do doby tří měsíců po době použitelnosti nejméně na třech reprezentativních, po sobě vyrobených šaržích skladovaných v doporučených skladovacích podmínkách. Dále se případně berou v úvahu výsledky stanovení vlhkosti (lyofilizované přípravky), fyzikální zkoušky adjuvans, chemické zkoušky takových látek, jako jsou např. pomocné konstituens a konzervancia, a hodnota pH. Kde je to vhodné, provádí se stabilitní studie rekonstituované vakcíny, při níž se použije přípravek rozpuštěný podle navrženého doporučení.

Konečná várka vakcíny

Konečná várka vakcíny je připravena kombinací jedné nebo více šarží antigenů, který vyhověl příslušným zkouškám, a dalších pomocných látek adjuvans, stabilizátorů, protimikrobních konzervačních látek a rozpouštědel.

Protímikrobní konzervační látky. Protimikrobní konzervační látky slouží k prevenci znehodnocení nebo k prevenci nežádoucích účinků způsobených mikrobiální kontaminací během používání vakcín. Nejsou obsaženy v lyofilizovaných produktech, ale je-li to oprávněno, vzhledem k maximální doporučené době použití po rekonstituci, mohou být součástí rozpouštědel pro vícedávkové lyofilizované přípravky. V jednodávkových tekutých přípravcích není obecně přítomnost protimikrobních konzervačních látek přijatelná, ale může být přijatelná, když se např. jedna vakcína plní do jednodávkových i vícedávkových obalů. Ve vícedávkových tekutých přípravcích se hodnotí potřeba účinné protimikrobní konzervace vzhledem k pravděpodobné kontaminaci během používání a maximální doporučené době použití po probodnutí obalu. Obsahuje-li vakcína takovouto látku, měla by být dokázána její účinnost po dobu použitelnosti. Obsah protimikrobní konzervační látky v konečné várce vakcíny se v každé šarži stanoví vhodnou metodou. Obsahuje nejméně 85 % a nejvýše 115 % zamýšleného množství.

Použití antibiotik jako protimikrobních konzervačních látek není přijatelné.

V inaktivovaných vakcínách, kde by mohly pomocné složky interferovat ve zkoušce inaktivace, se tato zkouška provede při výrobě konečné várky vakcíny po kombinaci různých šarží antigenů, ale před přidáním jakékoli pomocné látky. Potom se mohou zkoušky inaktivace u konečné várky a šarže vynechat. Určité zkoušky se mohou spíše provádět v konečné várce vakcíny než na šarži nebo šaržích z ní připravených. Jsou to zkoušky na protimikrobní konzervační látky, na volný formaldehyd, na bezpečnost a účinnost inaktivovaných vakcín.

Šarže

Pokud není v článku uvedeno jinak, plní se konečná várka asepticky do sterilních zabezpečených obalů, které se potom uzavírají tak, aby se vyloučila kontaminace.

Fyzikální zkoušky. Vakcína obsahující olejové adjuvans se zkouší vhodnou metodou na viskozitu a výsledky jsou v rozmezí určeném pro přípravek. Prokáže se stabilita emulze.

Chemické zkoušky. Provede se stanovení koncentrace takových složek, jako je hliník a protimikrobní konzervační látky, aby se prokázalo, že jsou v rozmezí určeném pro výrobek.

Hodnota pH. U tekutých přípravků a rozpouštědel se stanoví hodnota pH a prokáže se, že je v rozmezí určeném pro přípravek.

Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Kde je to vhodné, stanoví se u lyofilizovaných přípravků obsah vody a prokáže se, že je v rozmezí určeném pro přípravek.

Pouze ta šarže, která vyhověla všem požadavkům níže uvedených zkoušek totožnosti, zkoušek na čistotu a stanovení účinnosti nebo též požadavkům jednotlivých lékopisných článků, může být uvolněna k použití. Se souhlasem oprávněné autority mohou být vynechány určité zkoušky šarže, jestliže mezioperační zkoušky dávají stejnou nebo lepší záruku, že šarže vyhovuje, nebo byly provedeny alternativní zkoušky validované podle metod lékopisu.

Zkoušky na čistotu

Jednotlivé články rovněž určují zkoušky, které mají být provedeny u každé jednotlivé vakcíny.

Formaldehyd (2.4.18). Použije se metoda B, jestliže byl použit disiřičitan sodný k neutralizaci přebytečného formaldehydu.) Jestliže byl při výrobě použit formaldehyd, není obsah volného formaldehydu vyšší než 0,5 g/l, pokud nebyla prokázána bezpečnost vyšší koncentrace.

Fenol (2.5.15). Pokud vakcína obsahuje fenol, není jeho obsah vyšší než 5 g/l.

Sterilita (2.6.1). Předepisuje-li to článek, jsou vakcíny sterilní. Je-li objem tekutiny v obalu vyšší než 100 ml, měla by se dle možnosti použít metoda membránových filtrů. Nemůže-li se metoda membránových filtrů použít, provede se metoda přímého očkování. Pokud je objem každého obalu 20 ml nebo více, je nejmenší množství použité do každé živné půdy 10 % obsahu nebo 5 ml, podle toho, co je méně.

Přiměřené množství vzorků (2.6.1) ke zkoušení je 1 % ze šarže - nejméně čtyři a nejvíce deset.

Mykoplazmata (2.6.7). Předepisuje-li to článek, vakcína vyhovuje zkoušce na mykoplazmata. V závislosti na původu buněk užitých k výrobě, složení kultivačního média a na cílovém druhu se provede zkouška na aviámí mykoplazmata nebo zkouška na neaviámí mykoplazmata a ureoplazmata nebo obojí.

Bezpečnost. Všeobecně se vstřikují doporučeným způsobem dvě dávky inaktivované vakcíny a nebo deset dávek živé vakcíny. Pro složené vakcíny, pokud to popis povoluje, se může zkouška provést s oddělenými složkami. Není-li to možné, bude nutné pro účely zkoušky snížit předepsaný počet dávek živé vakcíny, pokud by vstříknutí deseti dávek znamenalo podání neúnosně vysokého počtu inaktivovaných složek. Zvířata se pozorují po nejdelší dobu uvedenou ve specifickém článku. Nejsou pozorovány žádné abnormální lokální či systémové reakce.

Uchovávání

Chráněny před světlem, při teplotě (5 ±3) °C, pokud není v článku stanoveno jinak. Pokud není uvedeno jinak, není povoleno zmrazit tekuté preparáty.

Doba použitelnosti. Počítá se od zahájení zkoušky účinnosti nebo stanovení titru viru nebo stanovení počtu živých bakterií. Vztahuje se na vakcíny uchovávané v předepsaných podmínkách.

Označování

V označení na obalu se uvede:

• že přípravek je určen pro veterinární použití,

• objem přípravku a počet dávek v obalu,

• způsob podání,

• použitý typ nebo typy bakterií či virů a u živých vakcín nejnižší počet živých bakterií nebo nejnižší titr viru,

• kde je to vhodné, u inaktivovaných vakcín minimální účinnost v mezinárodních jednotkách,

• kde je to vhodné, název a množství použité protimikrobní konzervační látky nebo jiné látky přidané do vakcíny,

• název každé přidané látky, která může způsobit vedlejší reakce,

• u lyofilizovaných vakcín:

• název či složení a objem tekutiny k rekonstituci, která se má přidat,

• doba, za kterou je nutno spotřebovat vakcínu po rekonstituci,

• u vakcín s olejovým adjuvans uvést, že pokud se vakcína náhodou vstříkne člověku, je nutné ihned vyhledat lékaře,

• živočišný druh, pro který je vakcína určena,

• indikace vakcíny,

• návod k použití,

• doporučené dávky pro různé druhy zvířat.

Vaginalia [image omitted]

Vaginální přípravky

Jsou to tekuté, polotuhé nebo tuhé přípravky určené k aplikaci do pochvy zpravidla k místnímu účinku. Obsahují jednu nebo více léčivých látek ve vhodném základu.

Obaly pro vaginální přípravky, kde je to vhodné, vyhovují požadavkům statí Materiály používané na výrobu obalů (3.1 a příslušné části) a Obaly (3.2 a příslušné části).

Rozlišuje se několik druhů vaginálních přípravků:

• vaginální kuličky,

• vaginální tablety,

• vaginální tobolky,

• vaginální pěny,

• vaginální tampony s léčivy.

Výroba

Při výrobě, balení, uchovávání a distribuci vaginálních přípravků se používá vhodných způsobů k zajištění jejich mikrobiální čistoty; příslušná doporučení jsou ve stati Mikrobiologická jakost léčivých přípravků (5.1.4).

Zkoušení

Obsahová stejnoměrnost (2.9.6). Není-li předepsáno a schváleno jinak, pevné a tuhé jednodávkové přípravky s obsahem účinné látky menším než 2 mg nebo nižším než 2 % celkové hmotnosti vyhovují zkoušce A (vaginální tablety) nebo zkoušce B (vaginální kuličky, vaginální tobolky) na obsahovou stejnoměrnost jednodávkových lékových forem. Obsahuje-li přípravek více účinných látek, požadavky zkoušky se vztahují jen na ty látky, které odpovídají výše uvedeným podmínkám.

Hmotnostní stejnoměrnost (2.9.5). Pevné a tuhé jednodávkové přípravky vyhovují zkoušce na hmotnostní stejnoměrnost jednodávkových lékových forem. Je-li zkouška na obsahovou stejnoměrnost předepsána pro všechny obsažené účinné látky, neprovádí se zkouška na hmotnostní stejnoměrnost.

Disoluce. Použije se vhodná zkouška k ověření příslušného uvolňování léčivé látky (látek) z pevného nebo tuhého jednodávkového přípravku, např. jedna ze zkoušek uvedených ve stati Zkouška disoluce pevných jednodávkových lékových forem (2.9.3).

Provádí-li se zkouška disoluce, neprovádí se zkouška rozpadavosti.

Globuli vaginales

Vaginální kuličky

Synonyma. Globuli, Suppositoria vaginalia, poševní kuličky

Jsou to tuhé jednodávkové přípravky různého tvaru, obvykle vejčitého. Mají objem a konzistenci vhodné k aplikaci do pochvy. Kromě tvaru odpovídají definici čípků uvedené v článku Rectalia.

Vaginální kuličky jsou připravovány za použití postupů a pomocných látek uvedených u čípků v článku Rectalia. Léčivá látka (látky) je dispergována nebo rozpuštěna v jednoduchém nebo složeném základu, který může být rozpustný nebo nerozpustný, ale tající při teplotě těla nebo dispergovatelný ve vodě.

Vaginální přípravky, které odpovídají definici vaginálních kuliček, lze připravovat lisováním. Přípravek vyhovuje požadavkům na vaginální kuličky.

Výroba

Použije se vhodná zkouška k ověření příslušného uvolňování účinné látky (látek) z přípravku s řízeným uvolňováním nebo prodlouženým místním účinkem.

Zkoušení

Zkouška rozpadavosti. Pokud se nejedná o přípravky s řízeným uvolňováním nebo prodlouženým místním účinkem, vyhovují Zkoušce rozpadavosti rektálních a vaginálních přípravků (2.9.2). Hodnotí se stav vaginálních kuliček po 60 min, pokud není předepsáno a schváleno jinak.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech.

Tabulettae vaginales

Vaginální tablety

Jsou to pevné jednodávkové přípravky. Obvykle odpovídají definici neobalených nebo potahovaných tablet uvedené v článku Tabulettae.

Výroba

Použije se vhodná zkouška k ověření vhodného uvolňování účinné látky (látek) z přípravku s řízeným uvolňováním nebo prodlouženým místním účinkem.

Zkoušení

Zkouška rozpadavosti. Pokud se nejedná o přípravky s řízeným uvolňováním nebo prodlouženým místním účinkem, vyhovují Zkoušce rozpadavosti rektálních a vaginálních přípravků (2.9.2). Hodnotí se stav vaginálních tablet po 30 min, pokud není předepsáno a schváleno jinak.

Capsulae vaginales

Vaginální tobolky

Synonymum. Vaginální kapsle

Jsou to tuhé jednodávkové přípravky. Jsou podobné měkkým tobolkám, od nichž se liší velikostí a tvarem. Vaginální tobolky mají různý tvar, nejčastěji vejčitý. Vaginální tobolky jsou hladké a přípravek má jednotný vzhled.

Výroba

Použije se vhodná zkouška k ověření příslušného uvolňování účinné látky (látek) z přípravku s řízeným uvolňováním nebo prodlouženým místním účinkem.

Zkoušení

Zkouška rozpadavosti. Pokud se nejedná o přípravky s řízeným uvolňováním nebo prodlouženým místním účinkem, vyhovují Zkoušce rozpadavosti rektálních a vaginálních přípravků (2.9.2). Hodnotí se stav vaginálních tobolek po 30 min, pokud není předepsáno a schváleno jinak.

Spumae vaginales

Vaginální pěny

Synonymum. Musci vaginales

Vyhovují požadavkům článku Spumae medicatae.

Tampona vaginala medicata

Vaginální tampony s léčivy

Jsou to tuhé jednodávkové přípravky určené k zavedení do pochvy na určenou dobu.

Vyhovují požadavkům článku Tampona medicata.

• 6.2.2 Jednotlivé léčivé přípravky

Albumini humani solutio [image omitted]

Roztok lidského albuminu

Je to vodný roztok bílkovin získaných z plazmy, která vyhovuje požadavkům uvedeným v článku Plasma humanum ad separationem.

Výroba

Separace albuminu se provádí v řízených podmínkách, zejména v hodnotě pH, iontové síle a teplotě tak, aby v konečném výrobku bylo z celkové bílkoviny nejméně 95 % albuminu. Roztok lidského albuminu se připravuje jako koncentrovaný roztok obsahující 150 g/l až 250 g/l celkové bílkoviny nebo jako izotonický roztok obsahující 35 g/l až 50 g/l celkové bílkoviny. Může se přidat vhodný stabilizátor proti vlivům tepla, jako je sodná sůl kyseliny kaprylové (sodná sůl kyseliny oktanové) nebo N-acetyltryptofan nebo jejich kombinace ve vhodné koncentraci, ale v žádném stupni během přípravy se nepřidává žádná protimikrobní konzervační látka. Roztok se filtruje přes bakteriální filtr a rozplňuje se asepticky do sterilních obalů, které se pak uzavřou tak, aby se předešlo kontaminaci. Roztok se v konečném obalu zahřívá nejméně 10 h při (60 ± 0,5) C. Obaly se potom inkubují nejméně 14 dní při 30 C až 32 C nebo nejméně 4 týdny při 20 C až 25 Ca vizuálně se vyšetřují na známky mikrobiálního znečištění.

Vlastnosti

Čirá slabě viskózní tekutina; téměř bezbarvá, žlutá nebo zelená.

Zkoušky totožnosti

A. Za použití vhodných řad druhově specifických antisér se provedou se zkoušeným přípravkem precipitační zkoušky. Doporučuje se provést zkoušky se specifickými séry proti plazmatickým bílkovinám všech druhů domácích zvířat obvykle používaných k přípravě látek biologického původu v příslušné zemi. Prokáže se, že přípravek obsahuje bílkoviny lidského původu a dává negativní výsledky se specifickými séry proti plazmatickým bílkovinám jiných druhů.

B. Zkouší se vhodnou imunoelektroforetickou technikou. Použije se sérum proti normálnímu lidskému séru. Porovná se normální lidské sérum a zkoušený přípravek. Oba vzorky se zředí tak, aby obsahovaly 10 g bílkoviny v litru. Hlavní složka zkoušeného vzorku odpovídá hlavní složce normálního lidského séra. Přípravek může obsahovat malá množství jiných plazmatických bílkovin.

Zkoušky na čistotu

Hodnota pH (2.2.3). 6,7 až 7,3. Zkoušený přípravek se zředí roztokem chloridu sodného R (9 g/l) tak, aby výsledný roztok obsahoval 10 g bílkoviny v litru.

Celková bílkovina. Zkoušený přípravek se zředí roztokem chloridu sodného R (9 g/l) tak, aby výsledný roztok obsahoval asi 15 mg bílkoviny ve 2 ml. Ke 2,0 ml tohoto roztoku v centrifugačních zkumavkách s kulatým dnem se přidají 2 ml roztoku molybdenanu sodného R (75 g/l) a 2 ml směsi objemových dílů kyseliny sírové prosté dusíku R a vody R (1 + 30). Protřepe se a 5 min se odstřeďuje, supernatantní tekutina se sleje a převrácená zkumavka se nechá odkapat na filtrační papír. Ve zbytku se stanoví dusík mineralizací kyselinou sírovou (2.5.9) a obsah bílkoviny se vypočítá vynásobením výsledku faktorem 6,25. Přípravek obsahuje nejméně 95 % a nejvýše 105 % množství bílkoviny uvedeného v označení.

Bílkovinné složení. Stanoví se zónovou elektroforézou (2.2.31) za použití proužků gelu vhodného acetatu celulosy jako nosiče a tlumivého roztoku barbitalového o pH 8,6 jako roztoku elektrolytu.

Zkoušený roztok. Zkoušený přípravek se zředí roztokem chloridu sodného R (9 g/l) na koncentraci bílkoviny 20 g/l.

Porovnávací roztok. Albumin lidský pro elektroforézu BRP se zředí roztokem chloridu sodného R (9 g/l) na koncentraci bílkoviny 20 g/l.

Na proužek gelu se nanese 2,5 μl zkoušeného roztoku do pruhu 10 mm nebo se nanese 0,25 μl/mm, jestliže se použije úzký proužek. Na další proužek se nanese stejným způsobem stejný objem porovnávacího roztoku. Použije se vhodné elektrické pole, aby se nejrychlejší pruh posunul nejméně 30 mm. Na proužky se 5 min působí černí amido 10B RS. Odbarvuje se směsí objemových dílů kyseliny octové ledové R a methanolu R (10 + 90) do odbarvení pozadí. Proužky se zprůhlední směsí objemových dílů kyseliny octové ledové R a methanolu R (19 + 81). Absorbance pásů se měří při 600 nm pomocí zařízení, které má lineární odezvu v intervalu měření. Vypočítá se výsledek jako průměr ze tří měření každého proužku. Na elektroforeogramu zkoušeného roztoku má nejvýše 5 % bílkovin pohyblivost odlišnou od hlavního pásu. Zkoušku lze hodnotit pouze v případě, jestliže na elektroforeogramu porovnávacího roztoku je část bílkovin hlavního pásu uvnitř hranic uvedených na letáku přiloženém k referenčnímu přípravku.

Polymery a agregáty. Stanoví se kapalinovou chromatografií (2.2.29).

Zkoušený roztok. Zkoušený přípravek se zředí roztokem chloridu sodného R (9 g/l) na koncentraci vhodnou pro použitý chromatografický systém. Obvykle je vhodná koncentrace v rozmezí 4 g/l až 12 g/l a nastřikuje se 50 μg až 600 μg bílkoviny.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

• kolony délky 0,6 m a vnitřního průměru 7,5 mm naplněné silikagelem hydrofilním pro chromatografii R,

• mobilní fáze s průtokovou rychlostí 0,5 ml/min roztoku obsahujícího v litru 4,873 g hydrogenfosforečnanu sodného dihydrátu R, 1,741 g dihydrogenfosforečnanu sodného monohydrátu R, 11,688 g chloridu sodného R a 50 mg azidu sodného R,

• detektoru, 280 nm.

Pík odpovídající polymerům a agregátům se nachází v části chromatogramu představující prázdný objem. Plocha tohoto píku dělená dvěma není větší než 5 % celkové plochy chromatogramu.

Haem. Zkoušený přípravek se zředí roztokem chloridu sodného R (9 g/l) na koncentraci bílkoviny 10 g/l. Absorbance (2.2.25) roztoku měřená při 403 nm proti vodě R jako kontrolní tekutině je nejvýše 0,15.

Aktivátor prekalikreinu (2.6.15). Nejvýše 35 m.j. v mililitru.

Hliník. Pokud je přípravek určen k podání dialyzovaným nemocným nebo nedonošeným dětem, vyhovuje zkoušce na hliník, obsahuje-li nejvýše 200 μg Al/1; stanoví se atomovou absorpční spektrometrií (2.2.23, Metoda I) využívající pece jako atomového generátoru.

Při přípravě roztoku se použijí nádoby z plastů. Před použitím se omyje vybavení v kyselině dusičné (200 g HNO3/l).

Zkoušený roztok. Použije se zkoušený přípravek.

Validační roztok. Použije se albumin lidský pro validaci hliníku BRP.

Porovnávací roztoky. Připraví se vhodná řada porovnávacích roztoků za použití vhodného objemu základního roztoku hliníku (10 μg Al/ml) a známého objemu vody R. Je-li třeba, zředí se roztoky kyselinou dusičnou (10 g HNO3/l) obsahující dusičnan hořečnatý R (1,7 g/l) a 0,05 % (V/V) oktoxinolu 10 R. Měří se absorbance při 309,3 nm. Zkoušku lze hodnotit jen v případě, že obsah hliníku stanoveného u albuminu lidského pro validaci hliníku BRP se neliší o více než 20 % od hodnoty uvedené v příbalovém letáku přiloženém k referenčnímu přípravku.

Draslík. Nejvýše 0,05 mmol K na gram bílkoviny, stanoví se atomovou emisní spektrometrií (2.2.22, Metoda I). Intenzita emise se měří při 766 nm.

Sodík. Nejvýše 160 mmol Na v litru a nejméně 95 % a nejvýše 105 % obsahu sodíku uvedeného v označení. Stanoví se atomovou emisní spektrometrií (2.2.22, Metoda I). Intenzita emise se měří při 589 nm.

Sterilita (2.6.1). Vyhovuje zkoušce na sterilitu.

Pyrogenní látky (2.6.8). Vyhovuje zkoušce na pyrogení látky. Na 1 kg hmotnosti králíka se vstříkne nitrožilně 10 ml zkoušeného přípravku, který v litru obsahuje 35 g až 50 g bílkoviny. U přípravků obsahujících v litru 150 g až 250 g bílkoviny se na 1 kg hmotnosti králíka vstříknou 3 ml.

Uchovávání

Chráněn před světlem.

Označování

V označení na obalu se uvede:

• název přípravku,

• objem přípravku,

• obsah bílkoviny vyjádřený v gramech na litr,

• obsah sodíku vyjádřený v milimolech na litr,

• podmínky uchovávání,

• doba použitelnosti,

• že se přípravek nesmí použít, když je zakalený nebo obsahuje-li usazeninu,

• název a koncentrace všech přidaných látek (např. stabilizátor),

• zda je přípravek vhodný pro dialyzované nemocné a nedonošené děti.

Aloe extractum siccum normatum [image omitted]

Aloový extrakt suchý titrovaný

Synonymum. Extractum aloe siccum normatum

Připravuje se z barbadoského aloe nebo kapského aloe nebo z jejich směsi extrakcí vroucí vodou. Je-li třeba, upraví se obsah hydroxyanthracenových derivátů tak, aby činil 19,0 % až 21,0 %, počítáno jako aloin (barbaloin) (C21H22O9; Mr 418,4), vztaženo na vysušený extrakt.

Vlastnosti

Hnědý nebo žlutohnědý prášek, mírně rozpustný ve vroucí vodě.

Zkoušky totožnosti

A. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu G R.

Zkoušený roztok. K 0,25 g extraktu se přidá 20 ml methanolu R a zahřeje se k varu ve vodní lázni. Několik minut se protřepává a po usazení se tekutina slije. Uchovává se při teplotě asi 4 °C, použije se do 24 h.

Porovnávací roztok. 25 mg aloinu R se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml.

Na vrstvu se nanese odděleně do pruhů (20 mm x 3 mm) po 10 μl obou roztoků. Vyvíjí se směsí objemových dílů vody R, methanolu R a ethylacetatu R (13 + 17 + 100) po dráze 10 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a pak se postříká roztokem hydroxidu draselného R (100 g/l) v methanolu R. Pozoruje se v ultrafialovém světle při 365 nm. Na chromatogramu zkoušeného roztoku je ve střední části patrna žlutě fluoreskující skvrna (aloin), která svojí polohou odpovídá hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku. V dolní části chromatogramu je světle modře fluoreskující skvrna (aloesin); mohou zde být patrné dvě žlutě fluoreskující skvrny (aloinosid A a B) (kapské aloe). Bezprostředně pod skvrnou aloinu může být skvrna fluoreskující fialově (barbadoské aloe).

B. 1 g extraktu se protřepe se 100 ml vařící vody R. Po ochlazení se přidá 1 g mastku R a zfiltruje se. K 10 ml filtrátu se přidá 0,25 g tetraboritanu sodného R a zahřívá se do rozpuštění. 2 ml tohoto roztoku se smíchají s 20 ml vody R. Roztok fluoreskuje žlutozeleně. Fluorescence je zvlášť výrazná v ultrafialovém světle při 365 nm.

Zkoušky na čistotu

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 4,0 %; provede se způsobem uvedeným v článku Extracta (Suché extrakty).

Celkový popel (2.4.16). Nejvýše 2,0 %.

Stanovení obsahu

Zkouška se provádí za ochrany před světlem.

0,400 g extraktu se převede do kuželové baňky na 250 ml. Navlhčí se 2 ml methanolu R a přidá se 5 ml vody R asi 60 °C teplé a důkladně se promíchá. Pak se přidá dalších 75 ml vody R asi 60 °C teplé a protřepává se 30 min. Po ochlazení se zfiltruje do odměrné baňky. Kuželová baňka i filtr se promyjí 20 ml vody R. Promývací tekutina se přidá k filtrátu v odměrné baňce a zředí se vodou R na 1000,0 ml. 10,0 ml tohoto roztoku se převede do baňky s kulatým dnem na 100 ml, přidá se 1 ml roztoku chloridu železitého R (600 g/l) a 6 ml kyseliny chlorovodíkové R. Směs se zahřívá 4 h ve vodní lázni pod zpětným chladičem tak, aby hladina vody ve vodní lázni přesahovala hladinu tekutiny v baňce. Po ochlazení se roztok převede do dělicí nálevky, baňka se promyj e postupně 4 ml vody R, 4 ml hydroxidu sodného 1 mol/l RS a 4 ml vody R. Promývací tekutiny se přidají k roztoku do dělicí nálevky. Protřepává se třikrát 20 ml etheru R. Spojené etherové vrstvy se protřepou dvakrát 10 ml vody R. Spodní vrstva se odstraní, etherová vrstva se zředí etherem R na 100,0 ml. 20,0 ml tohoto roztoku se opatrně odpaří na vodní lázni do sucha. Zbytek se rozpustí v 10,0 ml roztoku octanu horečnatého R (5 g/l) v methanolu R.

Změří se absorbance (2.2.25) roztoku v maximu při 512 nm za použití methanolu R jako kontrolní tekutiny a vypočítá se procentuální obsah hydroxyanthracenových derivátů, počítáno jako aloin (C21H22O9), podle vztahu:

A . 19,6m ,

v němž značí:

A - absorbanci zkoušeného roztoku při 512 nm,

m - navážku extraktu v gramech.

Hodnota specifické absorbance aloinu je 255.

Uchovávání

Uchovává se způsobem uvedeným v článku Extracta (Suché extrakty).

Označování

Označuje se způsobem uvedeným v článku Extracta (Suché extrakty).

Antithrombinum III humanum densatum cryodesiccatum [image omitted]

Lyofilizovaný koncentrát humánního antitrombinu III

Je to přípravek tvořený glykoproteinovou frakcí získanou z lidské plazmy, který za přítomnosti přebytku heparinu inaktivuje trombin. Získává se z plazmy vyhovující požadavkům článku Plasma humanum ad separationem.

Po rozpuštění přípravku předepsaným způsobem v objemu rozpouštědla uvedeného v označení na obalu nebo v příbalovém letáku je účinnost antitrombinu III nejméně 25 m.j. v mililitru.

Výroba

Metoda přípravy zahrnuje postup nebo postupy, které prokazatelně odstraňují nebo inaktivuj í známá infekční agens. Jsou-li k inaktivaci virů použity v průběhu výroby nějaké látky, následující čisticí postupy se validují, aby se prokázalo, že koncentrace těchto látek je snížena na vhodnou úroveň a že jejich zbytky neohrozí bezpečnost přípravku pro nemocné.

Antitrombin III se přečistí, zkoncentruje a může se přidat vhodný stabilizátor. Specifická účinnost antitrombinu III je nejméně 3 m.j. v miligramu celkové bílkoviny bez albuminu. Koncentrát antitrombinu III se filtruje filtrem zadržujícím bakterie, asepticky se rozplní do konečných sterilních obalů a ihned se zmrazí. Pak se lyofilizuje a obaly se uzavřou ve vakuu nebo v atmosféře inertního plynu. V žádném stupni výroby se nepřidávají protimikrobní konzervační látky.

Zkouška validace

Má se prokázat, že výrobním procesem vzniká přípravek, který pravidelně vyhovuje následující zkoušce:

Frakce vázající heparin. Frakce antitrombinu III schopná vazby na heparin je nejméně 60 %. Zkouší se elektroforézou v agarosovém gelu (2.2.31). Připraví se roztok agarosy pro elektroforézu- R (10 g/l) v tlumivém roztoku barbitalovém o pH 8,4 obsahující 15 m.j. heparinu R v mililitru. 5 ml tohoto roztoku se naleje na čtvercovou skleněnou desku o straně 5 cm a chladí se 30 min při 4 °C. Vyříznou se dvě jamky o poloměru 2 mm, vzdálené 1 cm a 4 cm od strany desky a 1 cm od katody. Do jedné jamky se nanese 5 μl zkoušeného přípravku zředěného na roztok o účinnosti přibližně 1 m.j. antitrombinu III v mililitru. Do druhé jamky se nanese 5 μl značkovací barvy, jako např. modři bromfenolové RS. Nechá se působit při 4 °C elektrické pole 7 V/cm tak dlouho, až barva dosáhne anody.

V agarosovém gelu se udělá řez ve vzdálenosti 1,5 cm podél strany desky, kam byl nanesen zkoušený vzorek, a větší část gelu se odstraní. Zbývající proužek 1,5 cm široký obsahuje zkoušený materiál. Na volné místo se naleje 3,5 ml roztoku agarosy pro elektroforézu R (10 g/l) v tlumivém roztoku barbitalovém o pH 8,4 obsahujícího králičí sérum proti lidskému antitrombinu III ve vhodné předem stanovené koncentraci, aby vznikl odpovídající pík o výšce nejméně 1,5 cm. Deska se umístí původním gelem směrem ke katodě, takže druhá elektroforetická migrace se děje v pravém úhlu k první. Druhá elektroforéza se nechá probíhat 16 h při konstantním elektrickém poli 2 V/cm. Desky se překryjí filtračním papírem a několika vrstvami buničiny nasáklé roztokem chloridu sodného R (9 g/l) a na 2 h se zatíží. Solný roztok se několikrát vymění. Desky se opláchnou vodou R, usuší se a obarví modří kyselou 92 RS.

Frakce antitrombinu III vázaného na heparin, což je pík bližší k anodě, se vypočítá z celkového množství antitrombinu III změřením ploch dvou precipitačních píků.

Vlastnosti

Bílá sypká látka nebo prášek.

Zkoušený přípravek se rozpustí předepsaným způsobem bezprostředně před provedením zkoušek totožnosti, zkoušek na čistotu (s výjimkou rozpustnosti, stanovení celkového proteinu a vody) a stanovení účinnosti.

Zkoušky totožnosti

A. Se zkoušeným přípravkem se provedou precipitační zkoušky s vhodným rozsahem druhově specifických sér. Doporučuje se provést tyto zkoušky se specifickými séry proti plazmatickým bílkovinám všech druhů domácích zvířat obvykle používaných v dané zemi k přípravě materiálů biologického původu. Gely se obarví modří kyselou 92 RS. Přípravek obsahuje bílkoviny lidského původu a dává negativní reakce se specifickými séry proti plazmatickým bílkovinám ostatních druhů.

B. Stanovení účinnosti antitrombinu III přispívá k důkazu přípravku.

Zkoušky na čistotu

Hodnota pH (2.2.3). 6,0 až 7,5; měří se rozpuštěný přípravek.

Rozpustnost. Rozpustí se úplně za mírného míchání do 10 min v objemu rozpouštědla uvedeného v označení na obalu nebo v příbalovém letáku; vytvoří se čirý nebo slabě zakalený bezbarvý roztok.

Osmolalita (2.2.35). Nejméně 240 miliosmolů na kilogram.

Celkové bílkoviny. Je-li nezbytné, zředí se přesně změřený objem zkoušeného přípravku vodou R na roztok obsahující přibližně 15 mg bílkoviny ve 2 ml. Ke 2,0 ml roztoku v centrifugační zkumavce se přidají 2 ml roztoku molybdenanu sodného R (75 g/l) a 2 ml směsi objemových dílů kyseliny sírové prosté dusíku R a vody R (1 + 30). Protřepe se, odstřeďuje se 5 min, supernatantní tekutina se sleje a převrácená zkumavka se nechá odkapat na filtrační papír. Ve zbytku se stanoví dusík mineralizací s kyselinou sírovou (2.5.9) a obsah bílkovin se vypočítá vynásobením výsledku faktorem 6,25.

Heparin (2.7.5). Nejvýše 0,1 m.j. účinnosti heparinu na mezinárodní jednotku účinnosti antitrombinu III. Je nutné validovat metodu stanovení heparinu pro každý specifický zkoušený přípravek vzhledem k interferenci s antitrombinem III.

Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Nejvýše 3,0 %, provede se s nejméně 0,500 g zkoušené látky.

Sterilita (2.6.1). Vyhovuje ve zkoušce na sterilitu.

Pyrogenní látky (2.6.8). Vyhovuje zkoušce na pyrogenní látky, při níž se na 1 kg hmotnosti králíka nitrožilně vstříkne objem zkoušeného přípravku odpovídající 50 m.j. antitrombinu III, vypočítaný z účinnosti uvedené v označení.

Stanovení účinnosti

Obsah antitrombinu III ve zkoušeném přípravku se stanoví porovnáním jeho schopnosti inaktivovat za přítomnosti přebytku heparinu trombin se stejnou schopností referenčního přípravku koncentrátu antitrombinu III kalibrovaného v mezinárodních jednotkách. Proměnná množství zkoušeného přípravku se smíchají s neměnným množstvím trombinu a zbývající aktivita trombinu se stanoví za pomoci vhodného chromogenního substrátu.

Mezinárodní jednotka je účinnost obsažená v deklarovaném množství mezinárodního standardu koncentrátu lidského antitrombinu III. Hodnotu účinnosti mezinárodního standardu v mezinárodních jednotkách vyhlašuje Světová zdravotnická organizace.

Postup zkoušky. Připraví se dvě nezávislé řady tří nebo čtyř ředění zkoušeného přípravku a referenčního přípravku v rozmezí 1/75 až 1/200 z 1 m.j./ml v tlumivém roztoku trometamol-albuminovém o pH 8,4 obsahujícím 15 m.j. heparinu v mililitru.

200 μl každého ředění se 1 min až 2 min zahřívá při 37 °C. Všechna ředění se smíchají s 200 μl roztoku trombinu hovězího R o účinnosti 2 m.j./ml v tlumivém roztoku trometamol-albuminovém o pH 8,4. Míchá se a udržuje se 1 min přesně na 37 °C. Přidá se 500 μl vhodného chromogenního substrátu (např. D-fenylalanyl-L-pipekolyl-L-arginyl-4-nitroanilid rozpuštěný předepsaným způsobem ve vodě R na roztok o koncentraci 4 mmol/1 a dále naředěný pro zkoušku tlumivým roztokem trometamolovým s edetanem disodným o pH 8,4 na koncentraci vhodnou pro stanovení). Okamžitě se začne měřit změna absorbance při 405 nm, v měření se pokračuje nejméně 30 s. Vypočítá se rychlost změny absorbance (ΔA/min). (Zkouška může být alternativně provedena tak, že se reakce ukončí přidáním kyseliny octové a změří se absorbance při 405 nm.)

Rychlost změny absorbance (ΔA/min) je nepřímo úměrná účinnosti antitrombinu III. Úbytek absorbance nebo ΔA/min se vynese proti koncentraci na lineární stupnici a účinnost se odečte ze směrnic přímek pro referenční a zkoušený přípravek.

Ověří se validita zkoušky a účinnost zkoušeného přípravku se vypočítá obvyklými statistickými metodami pro stanovení poměru sklonů (např. 5.3 Statistické analýzy výsledků biologických zkoušek).

Stanovená účinnost je nejméně 90 % a nejvýše 110 % účinnosti uvedené v označení na obalu. Interval spolehlivosti (P = 0,95) je nejméně 90 % a nejvýše 110 % stanovené účinnosti.

Uchovávání

Uchovává se chráněn před světlem.

Označování

V označení na obalu se uvede:

• obsah antitrombinu III v obalu v mezinárodních jednotkách,

• název a objem rozpouštědla, jež se použije k rozpuštění přípravku,

• je-li potřebné, množství albuminu přidaného jako stabilizátor.

† Belladonnae pulvis normatus [image omitted]

Práškovaný rulíkový list titrovaný

Je to práškovaný rulíkový list (180), jehož obsah alkaloidů je upraven přidáním laktosy nebo drogy s nižším obsahem alkaloidů tak, aby celkový obsah alkaloidů, počítáno jako hyoscyamin (C17H23NO3; Mr 289,36), činil 0,28 % až 0,32 %, vztaženo na vysušenou drogu.

Vlastnosti

Droga má slabý pach nutkající ke zvracení.

Mikroskopický popis, viz Zkouška totožnosti A.

Zkoušky totožnosti

A. Prášek je tmavě zelený. Pozoruje se pod mikroskopem v chloralhydrátu RS. Práškovaná droga je charakteristická těmito znaky: úlomky čepele listu s buňkami pokožky se stěnami zvlněnými a zvrásněnou kutikulou; anizocytické a anomocytické průduchy četnější na spodní straně listu; mnohobuněčné jednořadé krycí chlupy s hladkou kutikulou; žláznaté chlupy s jednobuněčnou hlavičkou a jednořadou mnohobuněčnou nohou nebo s mnohobuněčnou hlavičkou a jednobuněčnou nohou; okrouhlé parenchymatické buňky s mikrokrystaly šťavelanu vápenatého; kruhovitě a šroubovitě ztlustlé cévy. V práškované droze mohou být patrna: vlákna a síťovitě ztlustlé cévy stonku; téměř kulovitá pylová zrna o průměru 40 μm až 50 μm, se třemi klíčními póry, trikolpátní, s široce tečkovanou exinou; úlomky koruny s papilózní pokožkou, s četnými krycími a žláznatými chlupy výše popsaných typů; úlomky hnědožlutých semen s nepravidelně ztlustlými tečkovanými buňkami osemení.

Při hodnocení v glycerolu 85% R mohou být patrné krystaly laktosy.

B. 1 g se smíchá s 10 ml kyseliny sírové 0,05 mol/l RS a 2 min se protřepává. Pak se zfiltruje, k filtrátu se přidá 1 ml amoniaku 26% R a 5 ml vody R. Protřepává se opatrně 15 ml etheru R tak, aby nedošlo k tvorbě emulze. Etherová vrstva se oddělí a vysuší síranem sodným bezvodým R, pak se zfiltruje a ether se na porcelánové misce odpaří. Ke zbytku se přidá 0,5 ml kyseliny dusičné dýmavé R a odpaří se do sucha na vodní lázni. Ke zbytku se přidá 10 ml acetonu R a po kapkách roztok hydroxidu draselného R (30 g/l) v lihu 96% R; vzniká tmavě fialové zbarvení.

C. Hodnotí se chromatogramy získané ve zkoušce Chromatografie, viz Zkoušky na čistotu. Hlavní skvrny na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídají polohou, zbarvením a velikostí skvrnám na chromatogramu porovnávacího roztoku při nanášce shodných objemů.

Zkoušky na čistotu

Chromatografie. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu G R.

Zkoušený roztok. 0,6 g se smíchá s 15 ml kyseliny sírové 0,05 mol/l RS a protřepává se 15 min. Pak se zfiltruje a filtr se promývá kyselinou sírovou 0,05 mol/l RS až do získání 20 ml filtrátu. Filtrát se smíchá s 1 ml amoniaku 26% R a protřepává se dvakrát 10 ml etheru prostého peroxidických látek R, je-li třeba, oddělí se vrstvy odstřeďováním. Spojené etherové vrstvy se vysuší síranem sodným bezvodým R, pak se zfiltrují a odpaří se do sucha na vodní lázni. Zbytek se rozpustí v 0,5 ml methanolu R.

Porovnávací roztok. 50 mg hyoscyaminiumsulfatu R se rozpustí v 9 ml methanolu R. 15 mg skopolaminiumbromidu R se rozpustí v 10 ml methanolu R. Smíchá se 1,8 ml roztoku skopolaminiumbromidu a 8 ml roztoku hyoscyaminiumsulfatu.