Vyhláška Ministerstva zdravotnictví, kterou se stanoví požadavky na jakost, postup při přípravě, zkoušení, uchovávání a dávkování léčiv (Český lékopis 1997)

Pro potvrzení inaktivace se provádí pomnožovací zkouška na zbylý živý virus infekční ptačí burzitidy u každé šarže antigenu bezprostředně po inaktivaci a také u nerozplněné konečné várky vakcíny, nebo v případě, že vakcína obsahuje adjuvans u nerozplněného antigenu nebo směsi nerozplněných antigenů bezprostředně před přidáním jakéhokoliv adjuvans; zkouška se provádí na kuřecích embryích nebo na vhodných buněčných kulturách, nebo, jestliže byla pro výrobu vakcíny použita kuřata, na kuřatech z chovu prostého specifikovaných patogenů. Množství inaktivovaného viru použitého ve zkoušce odpovídá nejméně deseti dávkám vakcíny. Nezjistí se živý virus.

Vakcína může obsahovat jedno nebo více vhodných adjuvans.

Výběr složení vakcíny

U vakcíny se prokazuje, že je dostatečná z hlediska bezpečnosti a imunogenity. K prokázání bezpečnosti (5.2.6) a účinnosti (5.2.7) se mohou použít následující zkoušky.

Imunogenita. Každé z nejméně dvaceti kuřic z chovu prostého specifikovaných patogenů a stáří doporučovaného pro očkování (na začátku snášky) se vstříkne nejnižší doporučená dávka vakcíny jedním z doporučovaných způsobů podání. Po 4 až 6 týdnech jsou od každého ptáka odebrány vzorky séra a změří se protilátková odpověď sérum-neutralizační zkouškou (SN). Účinnost se stanoví porovnáním s účinností přípravku, kterým je sérum proti infekční ptačí burzitidě BRP, kalibrované v Ph.Eur.j. Zkoušený přípravek vyhovuje zkoušce, jestliže průměrná hladina protilátek v sérech očkovaných ptáků je nejméně 10 000 Ph.Eur.j. v mililitru.

Pátý až sedmý týden po očkování se sbírají vejce pro líhnutí a provádí se níže uvedená zkouška na třítýdenních kuřatech vylíhnutých z těchto vajec. Vejce se opět sbírají koncem snáškového období a zkouška se opakuje na kuřatech starých nejméně 15 dnů vylíhnutých z těchto vajec.

Dvacet pět kuřat od očkovaných slepic a deset kontrolních kuřat téhož chovu a stáří od neočkovaných slepic se podáním do oka infikuje takovým množstvím virulentního kmene viru infekční ptačí burzitidy, které je schopno vyvolat výrazné příznaky onemocnění, včetně změn ve Fabriciově burze, u všech neočkovaných kuřat. Tři až čtyři dny po infekci se všem kuřatům odebere Fabriciova burza. Burzy jsou vyšetřeny na přítomnost infekce histologicky nebo se na přítomnost antigenu infekční ptačí burzitidy vyšetří precipitačním testem v agarovém gelu. Vakcína vyhovuje zkoušce, jestliže tři nebo méně kuřat od očkovaných slepic vykazují příznaky infekční ptačí burzitidy. Zkoušku lze hodnotit pouze v případě, že onemocní všechna kuřata od neočkovaných slepic.

Jestliže se doporučuje více způsobů podání, provádí se současně s výše uvedenou zkouškou imunogenity zkouška popsaná v odstavci Stanovení účinnosti na různých skupinách ptáků pro každý doporučený způsob podání. Sérologická odpověď ptáků očkovaných jiným způsobem, než jaký je uveden ve stanovení imunogenity, není významně nižší než odpověď skupiny očkované tímto způsobem.

Zkouška totožnosti

Vakcína vyvolá tvorbu specifických protilátek u kuřat, která nemají protilátky proti viru infekční ptačí burzitidy typ 1.

Zkoušky na čistotu

Bezpečnost. Dvojnásobek očkovací dávky se vstříkne jedním z doporučovaných způsobů podání každému z deseti kuřat starých 14 až 28 dnů z chovu prostého specifikovaných patogenů (5.2.2).

Ptáci se sledují 21 dnů. Neprojeví se abnormální místní nebo celková reakce.

Poznámka: Tato zkouška může být vypuštěna, jestliže se provádí zkouška inaktivace C.

Inaktivace.

A. U vakcíny připravené z kmenů virů adaptovaných na embrya se vstříknou dvě pětiny dávky do alantoidní dutiny nebo na chorioalantoidní membránu deseti 9 až 11 dnů starých kuřecích embryí z chovu prostého specifikovaných patogenů (5.2.2). Embrya se inkubují a sledují 6 dnů. Odděleně se odeberou alantoidní tekutiny nebo membrány z živých embryí a z odumřelých embryí kromě těch, která uhynula z nespecifických příčin v průběhu 24 h po podání.

Do alantoidní dutiny nebo na chorioalantoidní membránu každého z deseti 9 až 11 dnů starých SPF embryí se vstříkne po 0,2 ml směsné alantoidní tekutiny nebo rozdrcených chorioalantoidních membrán živých embryí, do každého z deseti dalších embryí po 0,2 ml směsné tekutiny nebo membrán z uhynulých embryí a inkubuje se 6 dnů. Každé embryo se vyšetří na přítomnost lézí infekční ptačí burzitidy.

Jestliže více než 20 % embryí uhyne v jedné z etap, tato etapa se opakuje. Přípravek vyhovuje zkoušce, jestliže se neobjeví léze infekční ptačí burzitidy a jestliže v žádné opakované zkoušce neuhyne ze specifické příčiny více než 20 % embryí.

Pro zvládnutí cizí bakteriální infekce mohou být ve zkoušce použita antibiotika.

B. U vakcíny připravené z kmenů viru adaptovaných na buněčné kultury se inokuluje 10 dávek na vhodné buněčné kultury. Pokud zkoušený přípravek obsahuje olejové adjuvans, odstraní se vhodným způsobem. Inkubuje se 7 dnů při (38 ± 1) °C. Provede se pasáž na další sadu buněčných kultur a inkubuje se 7 dnů při (38 ± 1) °C. Kultury nevykazují příznaky infekce.

C. U vakcíny připravené z kmenů viru neadaptovaných na embrya nebo buněčné kultury se vstříknou dvě dávky intramuskulárně každému z dvaceti 14 až 28 dnů starých kuřat z chovů prostých specifikovaných patogenů (5.2.2). Po 4 dnech se utratí deset kuřat a od každého se odebere Fabriciova burza. Burzy se smísí a homogenizují ve stejném objemu vhodné tekutiny. 1 ml burzálního homogenátu se vstříkne každému z deseti dalších kuřat téhož stáří a původu. 21 dnů poté se mikroskopicky vyšetří Fabriciova burza každého ze zbývajících kuřat první skupiny a každého z kuřat druhé skupiny; nejsou příznaky infekční ptačí burzitidy. Dále nejsou příznaky žádného onemocnění, které by mohlo být přisuzováno vakcíně, a nevyvine se abnormální místní reakce. Kuřata druhé skupiny vyšetřená 21 dnů po podání nemají protilátky proti viru infekční ptačí burzitidy.

Cizí antigeny. Od každého ptáka použitého ve zkoušce bezpečnosti nebo zkoušce inaktivace C se odeberou vzorky séra tři týdny po očkování. Provedou se zkoušky na protilátky proti následujícím infekčním agens metodami předepsanými pro drůbeží chovy prosté specifikovaných patogenů, která jsou určena pro výrobu a kontrolu kvality vakcín (viz 5.2.2): virus ptačí encefalomyelitidy, viry ptačí leukózy, hemaglutinující ptačí adenovirus, virus infekční bronchitidy, virus infekční laryngotracheitidy, virus influenzy A, virus Markovy choroby, virus newcastleské choroby. Zkoušený přípravek nevyvolává tvorbu protilátek proti těmto virům.

Sterilita. Vyhovuje zkoušce na sterilitu předepsané v článku Vaccina ad usum veterinarium.

Stanovení účinnosti

Každé z nejméně deseti kuřat, 4 týdny starých, z chovu prostého specifikovaných patogenů se očkuje jednou dávkou zkoušeného přípravku jedním z doporučovaných způsobů. Po 4 až 6 týdnech se odeberou vzorky séra od každého kuřete a od deseti neočkovaných kontrolních kuřat téhož původu a stáří. Protilátková odpověď se stanoví sérum-neutralizační zkouškou. Účinnost se stanoví porovnáním s přípravkem, kterým je sérum proti infekční ptačí burzitidě BRP kalibrované v Ph.Eur.j. Průměrná hladina protilátek v sérech očkovaných kuřat není nižší než 10 000 Ph.Eur.j. v mililitru. V sérech neočkovaných kuřat nejsou protilátky.

Uchovávání

Viz článek Vaccina ad usum veterinarium.

Označování

Viz článek Vaccina ad usum veterinarium.

V označení na obalu se uvede, zda kmen ve vakcíně je adaptován na embrya nebo na buněčné kultury.

Vaccinum bursitidis infectivae aviariae vivum cryodesiccatum [image omitted]

Živá vakcína proti infekční ptačí burzitidě (nemoci Gumboro) lyofilizovaná

Je to přípravek z oslabeného kmene viru infekční ptačí burzitidy.

Výroba

Viz článek Vaccina ad usum veterinarium. Kmen viru se pomnoží buďto v kuřecích embryích (KE) z chovů prostých specifikovaných patogenů (5.2.2), nebo ve vhodných buněčných kulturách (5.2.4). Jsou-li buněčné kultury ptačího původu, získají se z chovů prostých specifikovaných patogenů. Virová suspenze se sklidí, smíchá s vhodnou stabilizující tekutinou a lyofilizuje se.

Výběr vakcinačního kmene

Pro přípravu se použije pouze takový kmen viru, který je prokazatelně dostatečný v imunogenitě, oslabení i nevratnosti oslabení a nevyvolává imunosupresi. K prokázání účinnosti se může použít následující zkouška (5.2.7).

Imunogenita. Zkouška popsaná v odstavci stanovení účinnosti je vhodná k prokázání imunogenity.

Zkoušení šarže

Pokud byly zkouška na viry ptačí leukózy a zkoušky na cizí viry při použití buněčných kultur i kuřecích embryí provedeny s dostatečnými výsledky na reprezentativní šarži vakcíny, je možno jejich provádění v rámci rutinní kontroly dalších šarží téže vakcíny vynechat v případě, že tyto šarže byly vyrobeny ze stejného zásobního inokula a pokud k tomu dala souhlas oprávněná autorita. Pokud bylo stanovení účinnosti provedeno s dostatečnými výsledky na reprezentativní šarži vakcíny, je možno jeho provádění v rámci rutinní kontroly dalších šarží téže vakcíny vynechat v případě, že tyto šarže byly vyrobeny ze stejného zásobního inokula a pokud k tomu dala souhlas oprávněná autorita.

Zkoušky totožnosti

Předepsaným způsobem rozpuštěný zkoušený přípravek se smíchá s monospecifickým sérem. Takto upravený přípravek již neinfikuje vnímavá kuřecí embrya stará 9 až 11 dní nebo vnímavé buněčné kultury, do nichž je naočkován.

Zkoušky na čistotu

Bezpečnost. Z chovu prostého specifikovaných patogenů se vybere nejméně patnáct kuřat v nejnižším stáří, jež je v označení uvedeno pro očkování. Každému kuřeti se nakape do oka deset dávek vakcíny rozpuštěné tak, aby se získala koncentrace vhodná pro zkoušku. Kuřata se pozorují 21 dnů. Jestliže v období pozorování uhyne více než dvě kuřata z příčin, které nelze přisoudit vakcíně, zkouška se opakuje. Zkoušený přípravek vyhovuje, jestliže žádné kuře nemá příznaky onemocnění, žádné z kuřat neuhyne z příčin, které lze přisoudit vakcíně, a jestliže 21 dnů po vakcinaci nevykazuje žádné z kuřat změny Fabriciovy burzy.

Viry ptačí leukózy (2.6.4) Rozpuštěná a neutralizovaná vakcína vyhovuje zkoušce na leukózní viry.

Cizí viry při použití buněčných kultur (2.6.5). Neutralizovaná vakcína vyhovuje zkoušce na cizí viry provedené na buněčných kulturách.

Cizí viry při použití kuřecích embryí (2.6.3). Neutralizovaná vakcína vyhovuje zkoušce na cizí viry provedené na kuřecích embryích.

Důkaz cizích antigenů zkouškou na kuřatech (2.6.6). Po rozpuštění vyhovuje zkoušce na cizí antigeny provedené na kuřatech.

Bakterie a houby. Vakcíny určené pro parenterální podání a všechny tekutiny s nimi dodávané vyhovují zkoušce na sterilitu předepsané v článku Vaccina ad usum veterinarium. U přípravků určených k podání jakýmkoliv jiným způsobem se provede kvantitativní stanovení bakterií a hub; přípravek obsahuje nejvýše jeden saprofytický mikroorganismus na dávku a je prost patogenních mikroorganismů.

Mykoplazmata (2.6.7). Vyhovuje zkoušce na mykoplazmata.

Titr viru. Množství virových částic se stanoví na buněčných kulturách nebo inokulací do alantoidní dutiny nebo na alantoidní membránu devítidenních až jedenáctidenních kuřecích embryí nebo do žloutkového vaku pětidenních až šestidenních kuřecích embryí. Jedna dávka zkoušeného přípravku obsahuje nejméně takové množství viru, které odpovídá nejnižšímu předepsanému množství viru uvedenému v označení.

Stanovení účinnosti

Použijí se vnímavá kuřata z téhož chovu prostého specifikovaných patogenů a nejnižšího stáří, které je pro vakcínu uvedeno. Každému z nejméně dvaceti kuřat pro každý z uvedených způsobů podání se podá takový objem rozpuštěného přípravku, který obsahuje množství viru, jež odpovídá nejmenšímu deklarovanému titru. Jako kontroly se použije 20 kuřat. Po 14 dnech se infikuje každé kuře nakapáním vhodného množství virulentního viru infekční ptačí burzitidy do oka. Zvířata se pozorují 10 dnů. Přípravek vyhovuje zkoušce, jestliže 90 % vakcinovaných kuřat přežívá jak bez příznaků onemocnění, tak bez výrazných změn na Fabriciově burze, jestliže nejméně polovina kontrol vykazuje charakteristické příznaky infekční burzitidy a všechny přežívající kontroly projevují výrazné změny na Fabriciově burze; za výrazné změny u jednoho zvířete jsou považovány takové nálezy, kdy 90 % folikulů vykazuje více než 75% úbytek lymfocytů.

Uchovávání

Viz článek Vaccina ad usum veterinarium.

Označování

Viz článek Vaccina ad usum veterinarium.

Na obalu se uvede stáří zvířat, ve kterém mají být vakcinována.

Vaccinum calicivirosis felinae inactivatum [image omitted]

Inaktivovaná vakcína proti kaliciviróze koček

Je to suspenze z jednoho nebo více vhodných kmenů kaliciviru koček, který byl inaktivován při odpovídajícím zachování imunogenních vlastností nebo z frakcí jednoho nebo více kmenů kaliciviru koček s přiměřenými imunogenními vlastnostmi.

Výroba

Viz článek Vaccina ad usum veterinarium.

Virus se pomnožuje ve vhodných buněčných liniích (5.2.4). Suspenze viru se sklidí a inaktivuje.

Zkouška na rezidua infekčního kaliciviru se provede dvěma pasážemi na buněčných kulturách téhož typu, který byl použit při výrobě vakcíny nebo na jiných buněčných kulturách, které jsou prokazatelně nejméně stejně citlivé. Použije se tákové množství inaktivovaného viru, které minimálně odpovídá dvaceti pěti dávkám vakcíny. Nezjistí se živý virus.

Vakcína může obsahovat jedno nebo více vhodných adjuvancií.

Výběr složení vakcíny

Vakcína prokazatelně odpovídá zkouškám bezpečnosti a imunogenity na kočkách. K průkazu účinnosti se může použít následující zkouška (5.2.7).

Imunogenita. Zkouška popsaná v odstavci Stanovení účinnosti je vhodná k průkazu imunogenity vakcíny.

Zkouška účinnosti šarže

Zkouška popsaná v odstavci Stanovení účinnosti se neprovádí při běžném zkoušení šarží vakcíny; provádí se u dané vakcíny při jedné nebo více příležitostech podle rozhodnutí nebo po dohodě s oprávněnou autoritou. Pokud zkouška není provedena, provede se jinou vhodnou validovanou metodou, jejíž kritéria pro přijetí jsou v souladu s šarží vakcíny, která vykázala vyhovující výsledky v předepsané zkoušce popsané v odstavci Stanovení účinnosti. Následující zkouška se může použít, jestliže byla potvrzena dostatečná korelace se zkouškou popsanou v odstavci Stanovení účinnosti.

Použijí se skupiny patnácti séronegativních myší. Každé myši se podá poloviční dávka vakcíny, za 7 dnů se podání opakuje. Za 21 dnů po první injekci se odebere krev a stanoví se hladina protilátek proti kaliciviru koček metodou imunofluorescence. Vyšetřuje se směsný vzorek séra tří myší. Hladina protilátek není průkazně nižší než hladina protilátek získaná s šarží vakcíny, která vykázala vyhovující výsledky ve zkoušce popsané v odstavci Stanovení účinnosti.

Zkouška totožnosti

Když se vakcína podá vnímavým zvířatům, vyvolá tvorbu specifických protilátek proti kaliciviru koček.

Zkoušky na čistotu

Bezpečnost. Dvěma kočkám ve stáří 8 až 12 týdnů se podá doporučeným způsobem dvojnásobná vakcinační dávka. Pozorovací doba je 14 dnů. Zvířata zůstávají v dobrém zdravotním stavu a nemají žádné abnormální místní ani systémové reakce.

Inaktivace. Provede se zkouška na reziduální infekční kalicivirus za použití deseti dávek vakcíny a dvou pasáží na buněčných kulturách téhož typu, který byl použit při výrobě vakcíny, nebo na jiných buněčných kulturách, které jsou prokazatelně nejméně stejně citlivé. Nezjistí se živý virus. Pokud vakcína obsahuje adjuvans, které by bránilo provedení zkoušky, je-li to možné, oddělí se adjuvans od tekuté fáze metodou, která neinaktivuje nebo jinak nepřekáží detekci živého viru.

Sterilita. Rekonstituovaná vakcína vyhovuje zkoušce na sterilitu předepsané v článku Vaccina ad usum veterinarium.

Stanovení účinnosti

S každým kmenem kaliciviru koček obsaženým ve vakcíně se provede stanovení účinnosti.

Použijí se kočky ve stáří 8 až 12 týdnů prosté protilátek proti kaliciviru koček. Deset koček se vakcinuje doporučeným způsobem podle předpisu a podle doporučeného schématu. Deset koček slouží jako kontroly. Za 4 týdny po poslední injekci se podá intranazálně každé vakcinované a kontrolní kočce takové množství virulentního kmene kaliciviru stejného typu, jako je vakcinační kmen, které postačí k vyvolání typických příznaků onemocnění (vysoká teplota, vředy v dutině ústní, dýchací příznaky) nejméně u osmi kontrolních koček. Pozorovací doba je 14 dnů po čelenži. Od druhého do čtrnáctého dne se denně odebírají nosní výplachy k vyšetření na vylučování viru. Denně se zapisuje teplota a příznaky onemocnění, používá se dále uvedený bodový systém. Vakcína vyhovuje zkoušce, jestliže součet bodů vakcinovaných koček je významně nižší než u kontrol.

Pozorované příznaky	Počet bodů
úhyn	10
depresivní stav	2
teplota 39,5 °C a vyšší	1
teplota 37 °C a nižší	2
vředy (nosní nebo ústní)
	- malé a nečetné	1
	- velké a četné	3
nosní výtok
	- slabý	1
	- hojný	2
výtok z očí	1
ztráta na hmotnosti	2
vylučování viru (celkový počet dnů)
	- 4 dny a méně	1
	- 5 až 7 dnů	2
	- více než 7 dnů	3

Uchovávání

Viz článek Vaccina ad usum veterinarium.

Označování

Viz článek Vaccina ad usum veterinarium.

Vaccinum calicivirosis felinae vivum cryodesiccatum [image omitted]

Živá vakcína proti kaliciviróze koček lyofilizovaná

Je to přípravek z jednoho nebo více vhodných kmenů kalicivirózy koček.

Výroba

Viz článek Vaccina ad usum veterinarium. Virus se pomnožuje ve vhodných buněčných liniích (5.2.4). Suspenze viru se sklidí a smíchá s vhodným stabilizačním roztokem. Směs se potom lyofilizuje.

Výběr vakcinačního kmene

Vakcinační kmen by měl být prokazatelně odpovídající z hlediska bezpečnosti (včetně bezpečnosti březích chovných samic, pokud použití u nich není kontraindikováno), nevratností virulence a z hlediska imunogenity. K průkazu bezpečnosti (5.2.6) a účinnosti (5.2.7) se mohou použít tyto zkoušky.

Bezpečnost. Deseti kočkám bez protilátek proti kaliciviru koček, které jsou v minimálním věku uvedeném pro vakcinaci, se doporučeným způsobem podá desetinásobek maximálního titru viru, který lze očekávat u šarže vakcíny. Kočky se pozorují 21 dnů. Kmen vyhovuje zkoušce, jestliže zvířata zůstávají v dobrém zdravotním stavu a nemají žádné abnormální místní ani celkové reakce.

Nevratnost virulence. Dvěma kočkám, které nemají protilátky proti kaliciviru koček, se doporučeným způsobem podá množství viru (např. asi deset dávek), které umožní maximální získání viru při pasážích dále popsaných. Za 5 dnů se kočky usmrtí, odebere se nosní hlen, mandle a průdušnice, smíchají se a homogenizují v 10 ml tlumivého fyziologického roztoku, směs se dekantuje. Supernatant se intranazálně očkuje dvěma dalším kočkám. Tento postup se opakuje pětkrát. Přítomnost viru se potvrzuje v každé pasáži. Pokud virus není znovu získán, provede se druhá série pasáží. Kočky v poslední pasáži se pozorují 21 dnů a porovnávají se reakce, které byly získány ve výše popsané zkoušce bezpečnosti. Kmen vyhovuje zkoušce, pokud nejsou důkazy o zvýšení jeho virulence ve srovnání s původním virem.

Imunogenita. K průkazu imunogenity je vhodná zkouška popsaná v odstavci Stanovení účinnosti.

Pokud byla zkouška účinnosti provedena s vyhovujícími výsledky na reprezentativní šarži vakcíny, může být tato zkouška při rutinní kontrole jiných šarží vakcíny připravených z téhož inokula vypuštěna, pokud k tomu dá souhlas oprávněná autorita.

Zkouška totožnosti

Rekonstituovaná vakcína po neutralizaci jedním nebo více monospecifickými séry již neinfikuje citlivé buněčné kultury, do nichž je naočkována.

Zkoušky na čistotu

Bezpečnost. Dvěma vnímavým kočkám ve stáří 8 až 12 týdnů se doporučeným způsobem podá deset dávek vakcíny ve vhodném objemu a kočky se pozorují 14 dní. Zvířata zůstanou v dobrém zdravotním stavu a nemají žádné neobvyklé místní ani systémové reakce.

Bakterie a houby. Rekonstituovaná vakcína vyhovuje zkoušce na sterilitu, předepsané v článku Vaccina ad usum veterinarium.

Mykoplazmata (2.6.7). Rekonstituovaná vakcína vyhovuje zkoušce na mykoplazmata.

Cizí viry. Vakcína se neutralizuje jedním nebo více monospecifickými séry a očkuje se do vhodných buněčných kultur. Provede se nejméně jedna pasáž a kultury se udržují 14 dnů. Kultury se vyšetří na cytopatické efekty a provede se zkouška hemadsorpce. V buněčných kulturách se nezjistí příznaky kontaminace.

Titr viru. Rekonstituovaná vakcína se titruje na citlivých buněčných kulturách při teplotě příznivé pro replikaci viru. Jedna dávka vakcíny obsahuje nejméně takové množství viru, které odpovídá minimálnímu titru uvedenému v označení.

Stanovení účinnosti

S každým kmenem kaliciviru koček obsaženým ve vakcíně se provede stanovení účinnosti.

Použijí se kočky ve stáří 8 až 12 týdnů prosté protilátek proti kaliciviru koček. Deset koček se vakcinuje jedním z doporučených způsobů a podle doporučeného schématu. Deset koček slouží jako kontroly. Za 4 týdny po poslední injekci se podá intranazálně každé vakcinované a kontrolní kočce takové množství virulentního kmene kaliciviru stejného typu, jako je vakcinační kmen, které postačí k vyvolání typických příznaků onemocnění (vysoká teplota, vředy v dutině ústní, dýchací příznaky) nejméně u osmi kontrolních koček. Pozorovací doba je 14 dnů po čelenži. Od druhého do čtrnáctého dne se denně odebírají nosní výplachy k vyšetření na vylučování vrru. Denně se zapisuje teplota a příznaky onemocnění, používá se dále uvedený bodový systém. Vakcína vyhovuje zkoušce, jestliže součet bodů vakcinovaných koček je významně nižší než u kontrol.

Pozorované příznaky	Počet bodů
úhyn	10
depresivní stav	2
teplota 39,5 °C a vyšší	1
teplota 37 °C a nižší	2
vředy (nosní nebo ústní)
	- malé a nečetné	1
	- velké a četné	3
nosní výtok
	- slabý	1
	- hojný	2
výtok z očí	1
ztráta na hmotnosti	2
vylučování viru (celkový počet dnů)
	- 4 dny a méně	1
	- 5 až 7 dnů	2
	- více než 7 dnů	3

Uchovávání

Viz článek Vaccina ad usum veterinarium.

Označování

Viz článek Vaccina ad usum veterinarium.

Vaccinum cholerae [image omitted]

Vakcína proti choleře

Je to homogenní suspenze vhodného kmene nebo kmenů Vibrio cholerae obsahující nejméně 8 . 10^9 bakterií v lidské dávce. Ta nepřesahuje 1,0 ml.

Výroba

Výroba je založena na systému jednotné inokulace. Vakcína obsahuje směs stejných částí připravených ze dvou hlavních sérologických typů Inaba a Ogawa v S-fázi. Oba typy mohou být klasického biotypu buďto s biotypem El-Tor, nebo bez něho. Přípravek může obsahovat jeden kmen nebo více kmenů každého typu. Všechny kmeny obsahují kromě svých O-antigenů také termostabilní O-antigen společný typům Inaba a Ogawa. Jestliže se použije více kmenů než po jednom kmenu od typů Inaba a Ogawa, mohou být vybrány tak, aby obsahovaly jiné O-antigeny navíc. Světová zdravotnická organizace doporučuje nové kmeny, jež se mohou, je-li třeba, použít v souladu s platnými předpisy signatářských států Konvence o vypracování Evropského lékopisu.V souladu s požadavky očkovacích certifikátů pro mezinárodní cestování obsahuje vakcína nejméně 8 . 10 ^9 Organismů klasického biotypu.

Každý kmen se kultivuje odděleně. Bakterie se inaktivují buď zahřátím suspenze (např. 1 h na 56 °C), nebo působením formaldehydu nebo fenolu, či kombinací fyzikálních a chemických metod.

Výrobní postup se validuje, aby se prokázalo, že výrobek, bude-li zkoušen, vyhoví takto upravené zkoušce na neškodnost imunních sér a vakcín pro humánní použití (2.6.9): vstříkne se 0,5 ml vakcíny každé myši a 1,0 ml každému morčeti.

Zkoušky totožnosti

Totožnost se dokazuje specifickými aglutinačními zkouškami.

Zkoušky na čistotu

Fenol (2.5.15). Nejvýše 5 g/l; zkouší se u přípravků, u nichž byl při výrobě fenol použit.

Tvorba protilátek. Zkouší se schopnost vyvolat tvorbu protilátek (např. aglutinačních, vibriocidních nebo hemaglutinačních) u morčat, králíků nebo myší. Zkoušený přípravek se podá skupině nejméně šesti zvířat. Na konci období, které je zapotřebí pro největší tvorbu protilátek, stanoveného při předběžných zkouškách se zvířatům odebere sérum a jednotlivě se titrují vhodnými metodami příslušné protilátky. Zkoušený přípravek vyhovuje, jestliže každý sérotyp vyvolal významnou protilátkovou odpověď.

Sterilita (2.6.1). Vyhovuje zkoušce na sterilitu.

Uchovávání

Viz článek Vaccina ad usum humanum.

Označování

Viz článek Vaccina ad usum humanum.

V označení se uvede:

• použitá inaktivační metoda,

• počet bakterií v lidské dávce.

Vaccinum cholerae cryodesiccatum [image omitted]

Lyofilizovaná vakcína proti choleře

Je to přípravek obsahující vhodný kmen nebo kmeny Vibrio cholerae. Rozpuštěn podle návodu v označení tvoří stejnorodou suspenzi obsahující nejméně 8 . 10^9 bakterií v lidské dávce. Ta nepřesahuje 1,0 ml rozpuštěné vakcíny.

Výroba

Výroba je založena na systému jednotné inokulace. Vakcína obsahuje směs stejných částí připravených ze dvou hlavních sérologických typů Inaba a Ogawa v S-fázi. Oba typy mohou být klasického biotypu buďto s biotypem El-Tor, nebo bez něho. Přípravek může obsahovat jeden kmen nebo více kmenů každého typu. Všechny kmeny obsahují kromě svých O-antigenů také termostabilní O-antigen společný typům Inaba a Ogawa. Jestliže se použije více kmenů než po jednom kmenu od typů Inaba a Ogawa, mohou být vybrány tak, aby obsahovaly jiné O-antigeny navíc. Světová zdravotnická organizace doporučuje nové kmeny, jež se mohou, je-li třeba, použít v souladu s platnými předpisy signatářských států Konvence o vypracování Evropského lékopisu. V souladu s požadavky očkovacích certifikátů pro mezinárodní cestování obsahuje vakcína nejméně 8 . 10^9 organismů klasického biotypu.

Každý kmen se kultivuje odděleně. Bakterie se inaktivují buďto zahřátím suspenze (např. 1 h na 56 °C), nebo působením formaldehydu, nebo kombinací fyzikálních a chemických metod. Fenol se při výrobě nepoužívá. Vakcína se plní do sterilních nádobek a lyofilizuje, až obsah vlhkosti dosáhne hodnoty příznivé pro stabilitu vakcíny. Nádobky se pak uzavřou tak, aby se vyloučila kontaminace.

Výrobní postup se validuje, aby se prokázalo, že výrobek, bude-li zkoušen, vyhoví takto upravené zkoušce na neškodnost imunních sér a vakcín pro humánní použití (2.6.9): vstříkne se 0,5 ml vakcíny každé myši a 1,0 ml každému morčeti.

Zkouška totožnosti

Přípravek se rozpustí podle návodu a jeho totožnost se dokazuje specifickými aglutinačními zkouškami.

Zkoušky na čistotu

Tvorba protilátek. Zkouší se schopnost vyvolat tvorbu protilátek (např. aglutinačních, vibriocidních nebo hemaglutinačních) u morčat, králíků nebo myší. Zkoušený přípravek se podá skupině nejméně šesti zvířat. Na konci období, které je zapotřebí pro největší tvorbu protilátek, stanoveného při předběžných zkouškách se zvířatům odebere sérum a jednotlivě se titrují vhodnými metodami příslušné protilátky. Zkoušený přípravek vyhovuje, jestliže každý sérotyp vyvolal významnou protilátkovou odpověď.

Sterilita (2.6.1). Vyhovuje zkoušce na sterilitu.

Uchovávání

Viz článek Vaccina ad usum humanum.

Označování

Viz článek Vaccina ad usum humanum.

V označení se uvede:

• použitá inaktivační metoda,

• počet bakterií v lidské dávce.

Vaccinum clostridii botulini ad usum veterinarium [image omitted]

Vakcína proti Clostridium botulinum pro veterinární použití

Synonymum. Očkovací látka proti Clostridium botulinum pro veterinární použití

Připravuje se z kultury Clostridium botulinum typ C nebo D v tekuté živné půdě nebo ze směsi těchto typů. Kultura nebo její filtrát či směs obou se inaktivuje tak, aby se odstranila toxicita, ale imunogenita zůstala zachována.

Přípravek se může adsorbovat, precipitovat nebo koncentrovat. Může se přidat vhodné adjuvans a přípravek se může lyofilizovat.

Zkouška totožnosti, zkoušky na čistotu a stanovení účinnosti se provádí na tekutých přípravcích a také na lyofilizovaných přípravcích po rozpuštění podle návodu.

Zkouška totožnosti

Když se přípravek vstříkne zdravým a vnímavým zvířatům,vyvolá tvorbu specifických protilátek proti typu nebo typům Cl. botulinum, z nichž je vakcína připravena.

Zkoušky na čistotu

Bezpečnost. Použijí se dvě zdravá a vnímavá zvířata toho druhu, pro který je přípravek určen. Každému z nich se vstříkne doporučeným způsobem dvojnásobek maximální dávky uvedené na štítku. Zvířata se pozorují 7 dní. Neprojeví se žádná významná místní nebo systémová reakce.

Zbytková toxicita. Pěti myším o hmotnosti 17 g až 22 g se podkožně vstříkne po 0,5 ml zkoušeného přípravku. Zvířata se pozorují 7 dní. Neprojeví se žádná významná místní nebo systémová reakce.

Sterilita. Vyhovuje zkoušce na sterilitu předepsané v článku Vaccina ad usum veterinarium.

Stanovení účinnosti

Použijí se zdravé myši hmotnosti 18 g až 20 g ze stejného chovu. K čelenži se použije toxin Cl. botulinum toho typu, který byl použit k přípravě vakcíny; jeho dávka odpovídá 25násobku 50% paralytické dávky. 50% paralytická dávka je dávka toxinu, která po intraperitoneální aplikaci způsobuje během sedmidenní sledovací doby paralýzu u 50 % myší. Jestliže byl zkoušený přípravek připraven ze dvou typů toxinu, stanoví se účinnost pro oba toxiny. Zkoušený přípravek se ředí 1 : 8 pomocí roztoku chloridu sodného (9 g/l). Roztok se podává podkožně po 0,2 ml dvaceti myším. Za 21 dní se provede intraperitoneální čelenž dvaceti vakcinovaných a deseti nevakcinovaných kontrolních zvířat, která se pozorují 7 dní, a zaznamenává se počet zvířat, u kterých se projevily příznaky botulismu. Po dobu pozorování mají všechny kontroly příznaky botulismu. Přípravek vyhovuje, pokud je ve vakcinované skupině nejméně 80% protekce.

Uchovávání

Viz článek Vaccina ad usum veterinarium.

Označování

Viz článek Vaccina ad usum veterinarium.

V označení na obalu se uvede:

• typ nebo typy Cl. botulinum, z kterých byl přípravek vyroben,

• zda jde o toxoid nebo vakcínu připravenou z celé inaktivované kultury, či směsi dvou kultur,

• že přípravek se před použitím roztřepe.

Vaccinum clostridii chauvoei ad usum veterinarium [image omitted]

Vakcína proti Clostridium chauvoei pro veterinární použití

Připravuje se z kultury jednoho či více vhodných kmenů Clostridium chauvoei v tekuté živné půdě. Kultura se inaktivuje tak, aby se odstranila toxicita, ale imunogenita zůstala zachována. K inaktivované kultuře se může přidat vhodné adjuvans.

Zkouška totožnosti

Přípravek chrání vnímavé druhy zvířat proti infekci Clostridium chauvoei.

Zkoušky na čistotu

Bezpečnost. Použijí se dvě zdravá a vnímavá zvířata toho druhu, pro který je přípravek určen. Každému z nich se vstříkne doporučeným způsobem dvojnásobek nejvyšší dávky uvedené v označení. Zvířata se pozorují 7 dní. Neprojeví se žádná výrazná místní ani systémová reakce.

Sterilita. Vyhovuje zkoušce na sterilitu předepsané v článku Vaccina ad usum veterinarium.

Stanovení účinnosti

Nejméně deseti morčatům o hmotnosti 350 g až 450 g se podkožně vstříkne množství nepřesahující nejnižší dávku uvedenou v označení jako první dávka. Po 28 dnech se těmto zvířatům vstříkne množství nepřesahující nejmenší dávku uvedenou v označení jako druhá dávka. Za 14 dní po revakcinaci se vakcinovaným i pěti nevakcinovaným kontrolním morčatům nitrosvalově vstříkne vhodné množství virulentní kultury nebo suspenze spor Cl. chauvoei aktivovaných, je-li třeba, aktivačním agens, jako je chlorid vápenatý. Přípravek vyhovuje, pokud během pěti dnů žádné z vakcinovaných morčat neuhyne na infekci Cl. chauvoei a naopak všechny kontroly uhynou do 48 h po čelenži virulentní kulturou nebo 72 h po čelenži suspenzí spór. Uhyne-li vakcinované morče, zkouška se opakuje. Přípravek vyhovuje, jestliže v druhé zkoušce neuhynou žádná morčata z vakcinované skupiny a kontroly uhynou do 48 h po čelenži virulentní kulturou nebo do 72 h po čelenži suspenzí spór.

Uchovávání

Viz článek Vaccina ad usum veterinarium.

Označování

Viz článek Vaccina ad usum veterinarium.

V označení na obalu se uvede, že přípravek se před použitím roztřepe.

Vaccinum clostridii novyi B ad usum veterinarium [image omitted]

Vakcína proti Clostridium novyi (typ B) pro veterinární použití

Připravuje se z tekuté kultury vhodného kmene Clostridium novyi (dřívější název: Clostridium oedematiens) (typ B). Celá kultura nebo její filtrát nebo směs obou se inaktivuje tak, aby se odstranila toxicita, ale imunogenita zůstala zachována.

K toxoidům nebo inaktivovaným kulturám se může přidat vhodné adjuvans po zahuštění, bylo-li nutné.

Zkouška totožnosti

Když se přípravek vstříkne zdravému a vnímavému zvířeti, podněcuje tvorbu antitoxinu novyi alfa.

Zkoušky na čistotu

Bezpečnost. Dvěma ovcím se doporučeným způsobem vstříkne dvojnásobek nejvyšší dávky uvedené v označení. Zvířata se pozorují nejméně 7 dní. Neprojeví se žádná významná místní ani systémová reakce.

Zbytková toxicita. Pěti myším hmotnosti 17 g až 22 g se podkožně vstříkne po 0,5 ml zkoušeného přípravku. Zvířata se pozorují 7 dní. Neprojeví se žádná výrazná místní ani systémová reakce.

Sterilita. Vyhovuje zkoušce na sterilitu předepsané v článku Vaccina ad usum veterinarium.

Stanovení účinnosti

Nejméně deseti zdravým králíkům starým tři až šest měsíců se podkožně vstříkne zkoušený přípravek v dávce, která nepřesahuje nejnižší první dávku uvedenou v označení. Za 21 až 28 dní se provede přeočkování dávkou, která nepřesahuje nejnižší dávku předepsanou jako druhá dávka uvedenou v označení. Za 10 až 14 dní po očkování se králíkům odebere krev a vytvoří se směsný vzorek sér. Účinnost směsného vzorku sér je nejméně 3,5 m.j. v mililitru.

Mezinárodní jednotka je specifická účinnost neutralizující alfa-toxin Cl. novyi obsažená v deklarovaném množství mezinárodního standardu, který pozůstává z určitého množství sušeného imunního koňského séra. Hodnotu účinnosti mezinárodního standardu v mezinárodních jednotkách vyhlašuje Světová zdravotnická organizace.

Účinnost směsného vzorku sér králíků se stanoví porovnáním dávky potřebné k ochraně myší nebo jiných vhodných zvířat před toxickým účinkem neměnné dávky alfa-toxinu Cl. novyi s dávkou referenčního alfa-antitoxinu Cl. novyi, kalibrovaného v mezinárodních jednotkách, nezbytnou k vytvoření stejné ochrany. K tomuto porovnání je zapotřebí vhodný přípravek alfa-toxinu Cl. novyi, který se použije jako zkušební toxin. Dávka zkušebního toxinu se stanoví proti referenčnímu přípravku, účinnost zkoušeného séra se stanoví porovnáním s referenčním přípravkem za použití zkušebního toxinu.

Příprava zkušebního toxinu. Zkušební toxin se připraví ze sterilního filtrátu asi pětidenní kultury Cl. novyi typu B v tekuté živné půdě a vysuší se vhodnou metodou.

Toxin se vybírá podle stanovení dávky L+/10 a LD50 pro myši. Doba pozorování je 72 h. Vhodný alfa-toxin obsahuje nejméně jednu dávku L+/10 v 0,05 mg a nejméně 10 LD50v jedné dávce L+/10.

Stanovení zkušební dávky toxinu. Ve vhodné tekutině se připraví roztok referenčního přípravku tak, aby v 1 ml obsahoval 1 m.j. Roztok zkušebního toxinu ve vhodné tekutině se připraví tak, aby v 1,0 ml obsahoval přesně známé množství, tj. 1 mg. Připraví se směsi roztoků referenčního přípravku a zkušebního toxinu tak, aby každá směs obsahovala 1,0 ml roztoku referenčního přípravku (1 m.j.) a jeden z řady stoupajících objemů roztoku zkušebního toxinu. Směsi se doplní vhodnou tekutinou na 2,0 ml a nechají se 60 min stát při pokojové teplotě. Pro každou směs se použijí nejméně dvě myši hmotnosti 17 g až 22 g, každé se podkožně nebo nitrosvalově vstříkne 0,2 ml a pozorují se 72 h. Uhynou-li všechny myši, je množství toxinu obsažené v 0,2 ml směsi vyšší než zkušební dávka. Neuhyne-li žádná myš, je množství toxinu obsažené v 0,2 ml směsi nižší než zkušební dávka.

Potom se připraví čerstvé směsi tak, aby 2,0 ml každé směsi obsahovaly 1,0 ml roztoku referenčního přípravku (1 m.j.) a jeden z řady stoupajících objemů roztoku zkušebního toxinu (v řadě se sousedící objemy mezi sebou liší nejvýše o 20 % a řada přesahuje očekávaný limitní bod). Směsi se nechají 60 min stát při pokojové teplotě. Pro každou směs se použijí nejméně dvě myši, každé se nitrosvalově nebo podkožně vstříkne 0,2 ml a pozorují se 72 h. Zkouška se nejméně jedenkrát opakuje a výsledky u jednotlivých směsí se sečtou. Tak se získá řada výsledných součtů, z nichž každý představuje úmrtnost způsobenou směsí stejného složení. Zkušební dávka toxinu je množství obsažené v 0,2 ml té směsi, která způsobí úhyn poloviny celkového počtu myší, jimž se podala.

Stanovení účinnosti králičích sér.

Předběžná zkouška: Ve vhodné tekutině se rozpustí takové množství zkušebního toxinu, aby 1,0 ml obsahoval desetinásobek zkušební dávky (roztok zkušebního toxinu). Připraví se směsi roztoku zkušebního toxinu a zkoušeného séra tak, aby každá směs obsahovala 1,0 ml roztoku zkušebního toxinu a jeden z řady stoupajících objemů zkoušeného séra. Směsi se doplní vhodnou tekutinou na 2,0 ml a nechají se 60 min stát při pokojové teplotě. Pro každou směs se použijí nejméně 2 myši, každé se nitrosvalově nebo podkožně vstříkne 0,2 ml a pozorují se 72 h. Neuhyne-li žádná myš, obsahuje 0,2 ml směsi více než 0,1 m.j. Uhynou-li všechny myši, obsahuje 0,2 ml směsi méně než 0,1 m.j.

Konečná zkouška: Připraví se směsi roztoku zkušebního toxinu a zkoušeného séra tak, aby 2,0 ml každé směsi obsahovaly 1,0 ml roztoku zkušebního toxinu a jeden z řady stoupajících objemů zkoušeného séra (v řadě se sousedící objemy mezi sebou liší nejvýše o 20 % a řada přesahuje očekávaný limitní bod stanovený v předběžné zkoušce). Aby se potvrdila zkušební dávka toxinu, připraví se další směsi tak, aby 2,0 ml každé směsi obsahovaly 1,0 ml roztoku zkušebního toxinu a jeden z řady stoupajících objemů roztoku referenčního přípravku. Všechny směsi se nechají 60 min stát při pokojové teplotě a pro každou se použijí nejméně dvě myši, přičemž se dále postupuje tak, jak je popsáno v předběžné zkoušce. Zkoušená směs, která obsahuje 0,1 m.j. v 0,2 ml, je ta směs, která usmrtí shodný nebo téměř shodný počet myší jako referenční směs, která obsahuje 0,1 m.j. v 0,2 ml. Stanovení se nejméně jedenkrát opakuje a vypočítá se průměr všech platných stanovení. Stanovení jsou platná pouze v případě, že výsledek referenčního přípravku je v rozmezí ±20 % od očekávané hodnoty.

Intervaly spolehlivosti (P = 0,95) stanovení účinnosti jsou stanoveny takto:

• 85 % až 114 %, použila-li se dvě zvířata na dávku,

• 91,5 % až 109 %, použila-li se čtyři zvířata na dávku,

• 93 % až 108 %, použilo-li se šest zvířat na dávku.

Uchovávání

Viz článek Vaccina ad usum veterinarium.

Označování

Viz článek Vaccina ad usum veterinarium.

V označení na obalu se uvede:

• je-li přípravek toxoid nebo vakcína připravená z celé inaktivované kultury, nebo je-li to směs obou,

• že se před použitím přípravek roztřepe.

Vaccinum clostridii perfringentis ad usum veterinarium [image omitted]

Vakcína proti Clostridium perfringens pro veterinární použití

Připravuje se z tekuté kultury vhodných kmenů Clostridium perfringens typu B, Clostridium perfringens typu C nebo Clostridium perfringens typu D nebo ze směsi těchto typů. Kultura nebo její filtrát nebo jejich směs se inaktivuje tak, aby se odstranila toxicita, ale imunogenita zůstala zachována.

K toxoidům a inaktivovaným kulturám se může přidat vhodné adjuvans.

Zkoušky totožnosti

Typ B. Když se přípravek vstříkne zdravým a vnímavým zvířatům, vyvolá tvorbu antitoxinů beta a epsilon.

Typ C. Když se přípravek vstříkne zdravým a vnímavým zvířatům, vyvolá tvorbu antitoxinů beta.

Typ D. Když se přípravek vstříkne zdravým a vnímavým zvířatům, vyvolá tvorbu antitoxinů epsilon.

Zkoušky na čistotu

Bezpečnost. Použijí se dvě zdravá vnímavá zvířata toho druhu, pro který je přípravek určen. Doporučeným způsobem se každému zvířeti vstříkne dvojnásobek nejvyšší dávky uvedené v označení. Zvířata se pozorují 7 dní. Neprojeví se žádná významná místní ani systémová reakce.

Zbytková toxicita. Pěti myším o hmotnosti 17 g až 22 g se podkožně vstříkne po 0,5 ml zkoušeného přípravku. Zvířata se pozorují 7 dní. Neprojeví se žádná významná místní ani systémová reakce.

Sterilita. Vyhovuje zkoušce na sterilitu předepsané v článku Vaccina ad usum veterinarium.

Stanovení účinnosti

Nejméně deseti zdravým králíkům starým tři až šest měsíců se podkožně vstříkne zkoušený přípravek v dávce, která nepřesahuje nejnižší předepsanou první dávku. Za 21 až 28 dní se provede přeočkování dávkou, která nepřesahuje nejnižší předepsanou druhou dávku. Za 10 až 14 dní po přeočkování se králíkům odebere krev a vytvoří se směsný vzorek sér.

Typ B. Účinnost směsného vzorku sér je nejméně 10 m.j. beta-antitoxinu a nejméně 5 m.j. epsilon-antitoxinu v mililitru.

Typ C. Účinnost směsného vzorku sér je nejméně 10 m.j. beta-antitoxinu v mililitru.

Typ D. Účinnost směsného vzorku sér je nejméně 5 m.j. epsilon-antitoxinu v mililitru.

Mezinárodní standard pro Clostridium perfringens beta-antitoxin. Mezinárodní jednotka je specifická účinnost neutralizující beta-toxin Clostridium perfringens obsažená v deklarovaném množství mezinárodního standardu, který pozůstává z určitého množství sušeného imunního koňského séra. Hodnotu účinnosti mezinárodního standardu v mezinárodních jednotkách vyhlašuje Světová zdravotnická organizace.

Mezinárodní standard pro Clostridium perfringens epsilon-antitoxin. Mezinárodní jednotka je specifická účinnost neutralizující epsilon-toxin Clostridium perfringens obsažená v deklarovaném množství mezinárodního standardu, který pozůstává z určitého množství sušeného imunního koňského séra. Hodnotu účinnosti mezinárodního standardu v mezinárodních jednotkách vyhlašuje Světová zdravotnická organizace.

Účinnost směsného vzorku sér králíků se stanoví porovnáním dávky potřebné k ochraně myší nebo jiných vhodných zvířat před toxickým účinkem neměnné zkušební dávky beta-toxinu Clostridium perfringens nebo epsilon-toxinu Clostridium perfringens s dávkou referenčního beta-antitoxinu Clostridium perfringens nebo epsilon-antitoxinu Clostridium perfringens (podle toho, co je vhodné) kalibrovaného v mezinárodních jednotkách, nezbytnou k vytvoření stejné ochrany. K tomuto porovnání je zapotřebí vhodný přípravek beta- nebo epsilon-toxinu Clostridium perfringens. Dávka zkušebního toxinu se stanoví proti vhodnému referenčnímu přípravku; účinnost zkoušeného séra se stanoví porovnáním s referenčním přípravkem za použití vhodného zkušebního toxinu.

Příprava zkušebního toxinu. Zkušební toxin se připraví ze sterilního filtrátu čerstvé kultury Clostridium perfringens typu B, C nebo D v tekuté živné půdě a vysuší se vhodnou metodou. Podle potřeby se použije beta- nebo epsilon-toxin.

Toxin se vybírá podle stanovení dávky L+ a LD50u beta-toxinu nebo dávky L+/10 a LD50u epsilon-toxinu. Stanovení se provádí na myších a doba jejich pozorování je 72 h.

Vhodný beta-toxin obsahuje nejméně jednu dávku L+ v 0,2 mg a nejméně 25 LD50v jedné L+ dávce. Vhodný epsilon-toxin obsahuje nejméně jednu dávku L+/10 v 0,005 mg a nejméně 20 LD50 v jedné L+/10 dávce.

Stanovení zkušební dávky toxinu. Ve vhodné tekutině se připraví roztok referenčního přípravku tak, aby v 1 ml obsahoval 5 m.j. beta-antitoxinu Clostridium perfringens a 0,5 m.j. epsilon- antitoxinu Clostridium perfringens.

Roztok zkušebního toxinu ve vhodné tekutině se připraví tak, aby 1,0 ml obsahoval přesně známé množství, tj. 10 mg pro beta-toxin a 1 mg pro epsilon-toxin. Připraví se směsi roztoků referenčního přípravku a zkušebního toxinu tak, aby každá směs obsahovala 2,0 ml roztoku referenčního přípravku a jeden z řady stoupajících objemů roztoku zkušebního toxinu. Směsi se doplní vhodnou tekutinou na 5,0 ml a nechají se 30 min stát při pokojové teplotě. Pro každou směs se použijí nejméně dvě myši hmotnosti 17 g až 22 g a každé se intravenózně nebo intraperitoneálně vstříkne 0,5 ml; pozorují se 72 h. Uhynou-li všechny myši, je množství toxinu obsažené v 0,5 ml směsi vyšší než zkušební dávka. Neuhyne-li žádná myš, je množství toxinu obsažené v 0,5 ml směsi nižší než zkušební dávka. Potom se připraví čerstvé směsi tak, aby 5,0 ml každé směsi obsahovalo 2,0 ml roztoku referenčního přípravku a jeden z řady stoupajících objemů zkušebního toxinu (v řadě se sousedící objemy mezi sebou liší nejvýše o 20 % a řada přesahuje očekávaný limitní bod). Směsi se nechají 30 min stát při pokojové teplotě. Pro každou směs se použijí nejméně dvě myši a každé se intravenózně nebo intraperitoneálně vstříkne 0,5 ml; pozorují se nejméně 72 h. Zkouška se nejméně jedenkrát opakuje a výsledky u jednotlivých směsí se sečtou. Tak se získá řada výsledných součtů, z nichž každý představuje úmrtnost způsobenou směsí stejného složení. Zkušební dávka toxinu je množství obsažené v 0,5 ml té směsi, která způsobí úhyn poloviny celkového počtu myší, jimž se podala.

Stanovení účinnosti králičích sér.

Předběžná zkouška: Ve vhodné tekutině se rozpustí takové množství zkušebního toxinu, aby 2,0 ml obsahovaly desetinásobek zkušební dávky (roztok zkušebního toxinu). Připraví se směsi roztoku zkušebního toxinu a zkoušeného séra tak, aby každá směs obsahovala 2,0 ml roztoku zkušebního toxinu a jeden z řady stoupající objemů zkoušeného séra. Směsi se doplní vhodnou tekutinou na 5,0 ml a nechají se 30 min stát při pokojové teplotě. Pro každou směs se použijí nejméně dvě myši a každé se intravenózně nebo intraperitoneálně vstříkne 0,5 ml; pozorují se 72 h. Neuhyne-li žádná myš, obsahuje 0,5 ml směsi více než 1 m.j. beta-antitoxinu nebo 0,1 m.j. epsilon-antitoxinu. Uhynou-li všechny myši, obsahuje 0,5 ml směsi méně než 1 m.j. beta-antitoxinu nebo 0,1 m.j. epsilon-antitoxinu.

Konečná zkouška: Připraví se směsi roztoku zkušebního toxinu a zkoušeného séra tak, aby 0,5 ml každé směsi obsahovalo 2,0 ml roztoku zkušebního toxinu a jeden z řady stoupajících objemů zkoušeného séra (v řadě se stoupající objemy mezi sebou liší nejvýše o 20 % a řada přesahuje očekávaný limitní bod stanovený v předběžné zkoušce). Aby se potvrdila zkušební dávka toxinu, připraví se další směsi tak, aby 5,0 ml každé směsi obsahovalo 2,0 ml roztoku zkušebního toxinu a jeden z řady stoupajících objemů roztoku referenčního přípravku. Všechny směsi se nechají 30 min stát při pokojové teplotě a pro každou se použijí nejméně dvě myši, při čemž se dále postupuje tak, jak je popsáno v předběžné zkoušce.

Beta-antitoxin. Zkoušená směs, která obsahuje 1 m.j. v 0,5 ml, je ta směs, která usmrtí shodný nebo téměř shodný počet myší jako referenční směs, která obsahuje 1 m.j. v 0,5 ml.

Epsilon-antitoxin. Zkoušená směs, která obsahuje 0,1 m.j. v 0,5 ml, je ta směs, která usmrtí shodný nebo téměř shodný počet myší jako referenční směs, která obsahuje 0,1 m.j. v 0,5 ml.

Stanovení se nejméně jedenkrát opakuje a vypočítá se průměr všech platných výsledků. Výsledky jsou platné pouze tehdy, když výsledek referenčního přípravku je v rozmezí ±20 % od očekávané hodnoty.

Intervaly spolehlivosti (P = 0,95) stanovení účinnosti jsou stanoveny takto:

• 85 % až 114 %, použila-li se dvě zvířata na dávku,

• 91,5 % až 109 %, použila-li se čtyři zvířata na dávku,

• 93 % až 108 %, použilo-li se šest zvířat na dávku.

Uchovávání

Viz článek Vaccina ad usum veterinarium.

Označování

Viz článek Vaccina ad usum veterinarium.

V označení na obalu se uvede:

• typ nebo typy Clostridium perfringens, ze kterých je vakcína připravena,

• je-li přípravek toxoid nebo vakcína připravená z celé inaktivované kultury, nebo je-li to směs obou,

• že se před použitím přípravek roztřepe.

Vaccinum clostridii septici ad usum veterinarium [image omitted]

Vakcína proti Clostridium septicum pro veterinární použití

Připravuje se z tekuté kultury vhodného kmene mikroba Clostridium septicum. Celá kultura nebo její filtrát nebo směs obou se inaktivuje tak, aby se odstranila toxicita, ale imunogenita zůstala zachována.

K toxoidům a inaktivovaným kulturám se může přidat vhodné adjuvans.

Zkouška totožnosti

Když se přípravek vstříkne zdravým a vnímavým zvířatům, vyvolá tvorbu antitoxinu proti Cl. septicum.

Zkoušky na čistotu

Bezpečnost. Použijí se dvě zdravá vnímavá zvířata jednoho z druhů, pro které je přípravek určen. Doporučeným způsobem se každému zvířeti vstříkne dvojnásobek nejvyšší dávky uvedené v označení. Zvířata se pozorují 7 dní. Neprojeví se žádná významná místní ani systémová reakce.

Zbytková toxicita. Pěti myším hmotnosti 17 g až 22 g se podkožně vstříkne po 0,5 ml zkoušeného přípravku. Zvířata se pozorují 7 dní. Neprojeví se žádná významná místní ani systémová reakce.

Sterilita. Vyhovuje zkoušce na sterilitu předepsané v článku Vaccina ad usum veterinarium.

Stanovení účinnosti

Nejméně deseti zdravým králíkům starým tři až šest měsíců se podkožně vstříkne zkoušený přípravek v dávce, která nepřesahuje nejnižší první dávku uvedenou v označení. Za 21 až 28 dní se provede přeočkování dávkou, která nepřesahuje nejnižší druhou dávku uvedenou v označení. Za 10 až 14 dní po přeočkování se králíkům odebere krev a vytvoří se směsný vzorek sér. Účinnost směsného vzorku sér je nejméně 2,5 m.j. v mililitru.

Mezinárodní jednotka je specifická účinnost neutralizující toxin Cl. septici obsažená v deklarovaném množství mezinárodního standardu, který pozůstává z určitého množství sušeného imunníh o koňského séra. Hodnotu účinnosti mezinárodního standardu v mezinárodních jednotkách vyhlašuj e Světová zdravotnická organizace.

Účinnost směsného vzorku sér králíků se stanoví porovnáním dávky potřebné k ochraně myší nebo jiných vhodných zvířat před toxickým účinkem dávky toxinu Cl. septicum s dávkou referenčního přípravku antitoxinu Cl. septicum, kalibrovaného v mezinárodních jednotkách, nezbytnou k vytvoření stejné ochrany. K tomuto porovnání je zapotřebí vhodný přípravek toxinu Cl. septicum, který se použije jako zkušební toxin. Dávka zkušebního toxinu se stanoví proti referenčnímu přípravku, účinnost zkoušeného séra se stanoví porovnáním s referenčním přípravkem za použití zkušebního toxinu.

Příprava zkušebního toxinu. Zkušební toxin se připraví ze sterilního filtrátu jednodenní až třídenní kultury Cl. septicum v tekuté živné půdě a vysuší se vhodnou metodou.

Toxin se vybírá podle stanovení dávky L+/5 a LD50 pro myši. Doba pozorování je 72 h. Vhodný toxin obsahuje nejméně jednu dávku L+/5 a 1,0 mg a nejméně 10 LD50 v jedné dávce L+/5.

Stanovení zkušební dávky toxinu. Ve vhodné tekutině se připraví roztok referenčního přípravku tak, aby v 1 ml obsahoval 1,0 m.j. Roztok zkušebního toxinu ve vhodné tekutině se připraví tak, aby v 1,0 ml obsahoval přesně známé množství, např. 4 mg. Připraví se směsi roztoků referenčního přípravku a zkušebního toxinu tak, aby každá směs obsahovala 2,0 ml roztoku referenčního přípravku (2 m.j.) a jeden z řady stoupajících objemů roztoku zkušebního toxinu. Směsi se doplní vhodnou tekutinou na 5,0 ml a uchovávají se 60 min při pokojové teplotě. Pro každou směs se použijí nejméně dvě myši hmotnosti 17 g až 22 g a každé se intravenózně nebo intraperitoneálně vstříkne 0,5 ml; pozorují se 72 h.

Uhynou-li všechny myši, je množství toxinu, obsažené v 0,5 ml směsi vyšší než zkušební dávka. Neuhyne-li žádná myš, je množství toxinu obsažené v 0,5 ml směsi nižší než zkušební dávka.

Potom se připraví čerstvé směsi tak, aby 5,0 ml každé směsi obsahovalo 2,0 ml roztoku referenčního přípravku (2 m.j.) a jeden z řady stoupajících objemů roztoku zkušebního toxinu (v řadě se sousedící objemy mezi sebou liší nejvýše o 20 % a řada přesahuje očekávaný limitní bod). Směsi se nechají 60 min stát při pokojové teplotě. Pro každou směs se použijí nejméně dvě myši a každé se intravenózně nebo intraperitoneálně vstříkne 0,5 ml; pozorují se 72 h. Zkouška se nejméně jedenkrát opakuje a výsledky u jednotlivých směsí se sečtou. Tak se získá řada výsledných součtů, z nichž každý představuje úmrtnost způsobenou směsí stejného složení. Zkušební dávka toxinu je množství obsažené v 0,5 ml té směsi, která způsobí úhyn poloviny celkového počtu myší, jimž se podala.

Stanovení účinnosti králičích sér.

Předběžná zkouška: Ve vhodné tekutině se rozpustí takové množství zkušebního toxinu, aby 2,0 ml obsahovaly desetinásobek zkušební dávky (roztok zkušebního toxinu). Připraví se směsi roztoku zkušebního toxinu a zkoušeného séra tak, aby každá směs obsahovala 2,0 ml roztoku zkušebního toxinu a jeden z řady stoupajících objemů zkoušeného séra. Směsi se doplní vhodnou tekutinou na 5,0 ml a nechají se 60 min stát při pokojové teplotě. Pro každou směs se použijí nejméně 2 myši a každé se intravenózně nebo intraperitoneálně vstříkne 0,5 ml; pozorují se 72 h. Neuhyne-li žádná myš, obsahuje 0,5 ml směsi více než 0,2 m.j. Uhynou-li všechny myši, obsahuje 0,5 ml směsi méně než 0,2 m.j.

Konečná zkouška: Připraví se směsi roztoku zkušebního toxinu a zkoušeného séra tak, aby 5,0 ml každé směsi obsahovalo 2,0 ml roztoku zkušebního toxinu a jeden z řady stoupajících objemů zkoušeného séra (v řadě se sousedící objemy mezi sebou liší nejvýše o 20 % a řada přesahuje očekávaný limitní bod stanovený v předběžné zkoušce). Aby se potvrdila zkušební dávka toxinu, připraví se další směsi tak, aby 5,0 ml každé směsi obsahovalo 2,0 ml roztoku zkušebního toxinu a jeden z řady stoupajících objemů roztoku referenčního přípravku. Všechny směsi se nechají 60 min stát při pokojové teplotě a pro každou se použijí nejméně dvě myši, přičemž se dále postupuje tak, jak je popsáno v předběžné zkoušce. Zkoušená směs, která obsahuje 0,2 m.j. v 0,5 ml, je ta směs, která usmrtí shodný nebo téměř shodný počet myší jako referenční směs, která obsahuje 0,2 m.j. v 0,5 ml. Stanovení se nejméně jedenkrát opakuje a vypočítá se průměr všech platných výsledků. Výsledky jsou platné pouze tehdy, když výsledek referenčního přípravku je v rozmezí ±20 % od očekávané hodnoty.

Intervaly spolehlivosti (P = 0,95) stanovení účinnosti jsou stanoveny takto:

• 85 % až 114 %, použila-li se dvě zvířata na dávku,

• 91,5 % až 109 %, použila-li se čtyři zvířata na dávku,

• 93 % až 108 %, použilo-li se šest zvířat na dávku.

Uchovávání

Viz článek Vaccina ad usum veterinarium.

Označování

Viz článek Vaccina ad usum veterinarium.

V označení na obalu se uvede:

• je-li přípravek toxoid, nebo vakcína připravená z celé inaktivované kultury, nebo směs obou,

• že se před použitím přípravek roztřepe.

Vaccinum colibacillosis fetus a partu recentis inactivatum ad ruminantes [image omitted]

Inaktivovaná vakcína proti neonatální kolibacilóze přežvýkavců

Synonymum. Inaktivovaná očkovací látka proti neonatální kolibacilóze přežvýkavců

Je to přípravek z kultur jednoho nebo více vhodných kmenů Escherichia coli obsahujících jeden nebo více adhezinů nebo enterotoxinů. Podává se injekčně samicím k ochraně nově narozeného potomstva před enterální formou kolibacilózy.

Výroba

Viz článek Vaccina ad usum veterinarium. Výrobní kmeny E. coli se pomnožují odděleně ve vhodné živné půdě. Buňky nebo toxiny se zpracují tak, aby byly neškodné, a pak se smíchají. Vakcína může obsahovat jedno nebo více adjuvancií.

Výběr složení vakcíny

Kmeny E. coli používané k výrobě vakcíny prokazatelně vyhovují exprimovanými antigeny a vakcína rovněž vyhovuje bezpečností a imunogenitou. Tyto vlastnosti se mohou prokázat následujícími zkouškami.

Exprese antigenů. Exprese antigenů, které podněcují ochranou imunitní odpověď, se ověří vhodnými imunochemickými metodami (2.7.1) na antigenu z každého vakcinačního kmene získaném za podmínek použitých při výrobě vakcíny.

Bezpečnost. Deseti březím samicím každého druhu, pro který je vakcína určena, se podá dvojitá dávka vakcíny. Po intervalu uvedeném v označení na obalu se podá jedna dávka. Zvířata se pozoruj í až do porodu. Nezjistí se žádné abnormální místní ani systémové reakce, ani se nezjistí vliv na březost a potomstvo.

Bezpečnost se dokazuje v terénních pokusech pro každý druh, pro který je vakcína určena, podáním určené dávky nejméně šedesáti zvířatům ze třech různých chovů a to způsobem a podle schématu uvedeným v označení na obalu. Nejméně třicet zvířat ze stejných chovů tvoří kontrolní skupinu. Zvířata se pozorují 14 dní po poslední dávce. Neprojeví se žádné abnormální místní ani celkové reakce, zejména nedojde ke zvýšení teploty o více než 1,5 °C po dva dny od podání každé dávky vakcíny.

Imunogenita. Vhodnost vakcíny z hlediska imunogenity se prokáže pro každý druh, pro který je určena. Může se to dokázat zkouškou popsanou v odstavci Stanovení účinnosti.

Zkouška účinnosti šarže

Zkouška popsaná v odstavci Stanovení účinnosti se neprovádí při rutinním zkoušení šarží vakcíny. S danou vakcínou se provede jednou nebo několikrát podle rozhodnutí nebo souhlasu oprávněné autority. Kde se neprovede tato zkouška, použije se vhodná validovaná zkouška. Kritéria pro přijetí se stanoví ve vztahu k šarži, která dává vyhovující výsledky ve zkoušce popsané v odstavci Stanovení účinnosti. Následující zkouška se může použít, je-li statisticky prokázána korelace se zkouškou popsanou v odstavci Stanovení účinnosti.

K dosažení platné zkoušky může být nezbytné provést zkoušku na několika skupinách zvířat, z nichž každá dostane odlišnou dávku. Pro každou dávku se zkouška provede takto. Nejméně pět králíků, morčat nebo myší prostých specifických protilátek proti deklarovaným antigenům se vakcinuje jedinou injekcí vhodné dávky. Další dva králíci, morčata nebo myši tvoří nevakcinovanou kontrolu. Jestliže vakcinační schéma v označení na obalu požaduje revakcinaci, může se použít doporučené vakcinační schéma, jestliže se prokázalo, že to tvoří zkušební systém vhodné citlivosti. V daném intervalu v rozmezí 14 až 21 dní po poslední injekci se všem zvířatům odebere krev a připraví se vzorky séra. K měření protilátkové odpovědi na každý ochranný antigen, který je uveden v označení na obalu, se použije vhodný validovaný test jako na enzymově imunosorbentové stanovení (ELISA). Hladina protilátek není signifikantně nižší než hladina u šarží, které dávaly vyhovující výsledky ve zkoušce popsané v odstavci Stanovení účinnosti, a ani se nezjistí signifikantní vzestup titru protilátek u kontrol.

Kde nejsou dostupná seronegativní zvířata, mohou se použít séropozitivní. Při vývoji zkoušky se séropozitivními zvířaty je nutná zvláštní péče při validaci systému, aby bylo stanoveno, že zkouška je vhodně citlivá a aby se určila kritéria pro splnění, selhání a pro opakování zkoušky. Bude nezbytné vzít v úvahu rozmezí vhodných prevakcinačních titrů a určit ve vztahu k nim přijatelný nejmenší vzestup po vakcinaci.

Zkouška šarže na bakteriální endotoxiny

Zkouška na bakteriální endotoxiny (2.6.14) se provádí u hotové šarže nebo, když vlastnosti adjuvancia brání provedení zkoušky, u várky antigenu nebo u směsi várek antigenu bezprostředně před přidáním adjuvancia. Vakcíny pro ovce prokazatelně obsahují nejvýše 5 . 10^4 m.j. endotoxinu v jedné dávce a vakcíny určené pro skot nebo kozy obsahují nejvýše 2,5 . 10^5 m.j. endotoxinu v jedné dávce, pokud nebylo prokázáno, že vyšší množství endotoxinu je pro jeden nebo druhý druh bezpečné.

Zkouška totožnosti

U zvířat prostých specifických protilátek proti antigenům uvedeným v označení na obalu podněcuje vakcína tvorbu protilátek proti těmto antigenům.

Zkoušky na čistotu

Bezpečnost. Dvěma vnímavým zvířatům jednoho z těch druhů, pro které je vakcína určena, se každému vstříkne dvojnásobná dávka vakcíny způsobem uvedeným v označení na obalu. Za 14 dní se každému zvířeti podá jedna další dávka. Zvířata se pozorují dalších 14 dní. Neprojeví se žádná výrazná místní ani systémová reakce.

Sterilita. Vyhovuje zkoušce na sterilitu předepsané v článku Vaccina ad usum veterinarium.

Stanovení účinnosti

Stanovení se provede s čelenžním kmenem, který představuje všechny typy antigenů, proti nimž má vakcína chránit. Jestliže není dosažitelný jeden kmen se všemi potřebnými antigeny, opakuj e se stanovení s různými čelenžními kmeny.

Použije se patnáct vnímavých zvířat jednoho z těch druhů, pro které je vakcína určena; tato zvířata jsou prosta specifických protilátek proti antigenům uvedeným v označení na obalu. Z nich se namátkově vybere deset, které se v březosti vakcinují dávkou a způsobem uvedeným v označení na obalu. Za 12 h po narození se z mláďat, která již dostala kolostrum, vezme deset zdravých od vakcinovaných zvířat a pět mláďat od nevakcinovaných kontrol. Mláďata se perorálně čelenžuj í patogenním kmenem E. coli, který není totožný s kmenem použitým při výrobě vakcíny. Pak se mláďata vrátí jejich matkám. Zkoušku lze hodnotit pouze v případě, jestliže nejméně čtyři z pěti mláďat od nevakcinovaných kontrol uhynou nebo mají vážné příznaky nemoci. Přípravek vyhovuje, jestliže nejvýše jedno mládě od vakcinovaných zvířat uhyne nebo má vážné příznaky nemoci a jestliže nejvýše tři další mají lehký průjem, který trvá nejdéle tři dny.

Uchovávání

Viz článek Vaccina ad usum veterinarium.

Označování

Viz článek Vaccina ad usum veterinarium.

V označení na obalu se uvede antigen nebo antigeny obsažené ve vakcíně, které podněcuj í ochrannou imunitní odpověď.

Vaccinum colibacillosis fetus a partu recentis inactivatum ad suem [image omitted]

Inaktivovaná vakcína proti kolibacilóze novorozených selat

Synonymum. Inaktivovaná očkovací látka proti kolibacilóze novorozených selat

Je to přípravek z kultur jednoho nebo více vhodných kmenů Escherichia coli obsahujících jeden nebo více adhezinů či enterotoxinů. Podává se injekčně prasnicím a prasničkám k ochraně nově narozených selat před enterální kolibacilózou.

Výroba

Viz článek Vaccina ad usum veterinarium.

Výrobní kmeny E. coli se pomnožují odděleně ve vhodné živné půdě. Buňky nebo toxiny se zpracují tak, aby byly neškodné, a pak se smíchají. Vakcína může obsahovat jedno nebo více adjuvancií.

Výběr složení vakcíny

Kmeny E. coli používané k výrobě vakcíny prokazatelně odpovídají exprimovanými antigeny a vakcína prokazatelně odpovídá svou bezpečností a imunogenitou. Při prokázání bezpečnosti (5.2.6) a účinnosti (5.2.7) se mohou použít následující zkoušky.

Exprese antigenů. Exprese antigenů, které podněcují ochrannou imunitní odpověď, se ověří vhodnými imunochemickými metodami (2.7.1) na antigenu z každého vakcinačního kmene získaném za podmínek použitých při výrobě vakcíny.

Bezpečnost. Deseti březím prasnicím se podá dvojitá dávka vakcíny. Po intervalu uvedeném v označení na obalu se podá jedna dávka. Zvířata se pozorují až do porodu. Nezjistí se žádné abnormální místní ani systémové reakce, ani se nezjistí vliv na březost a potomstvo.

Bezpečnost se dokazuje v terénních pokusech podáním určené dávky nejméně šedesáti prasnicím ze třech různých chovů a to způsobem a podle schématu uvedeným v označení na obalu. Nejméně třicet prasnic ze stejných chovů tvoří kontrolní skupinu. Prasnice se pozorují 14 dní po poslední dávce. Neprojeví se žádné abnormální místní ani systémové reakce, zejména nedojde ke zvýšení teploty o více než 1,5 °C po dva dny od podání každé dávky vakcíny.

Imunogenita. Vhodnost vakcíny z hlediska imunogenity se může dokázat zkouškou popsanou v odstavci Stanovení účinnosti.

Zkoušky účinnosti šarže

Zkouška popsaná v odstavci Stanovení účinnost se neprovádí při běžném zkoušení šarží. Provede se jednou nebo několikrát s určitou vakcínou podle rozhodnutí nebo souhlasu oprávněné autority. Tam, kde se zkouška neprovede, použije se alternativní validovaná metoda.

Kritéria pro přijetí se stanoví ve vztahu k šarži, která dává vyhovující výsledky ve zkoušce popsané v odstavci Stanovení účinnost. Následující zkouška se může použít, je-li statisticky prokázána korelace se zkouškou popsanou v odstavci Stanovení účinnost.

Použijí se selata stará nejméně tři týdny a prostá specifických protilátek proti antigenům uvedeným v označení. Každé z pěti selat se vakcinuje způsobem a podle schématu uvedeného v označení. Další dvě selata tvoří nevakcinovanou kontrolu. Jestliže povaha antigenů umožní dosáhnout reprodukovatelných výsledků, může se stanovení provést na laboratorních zvířatech. K dosažení platného stanovení může být nutné provést zkoušku za použití několika skupin zvířat, z nichž každá dostane jinou dávku. Pro každou dávku se provede následující zkouška. Nejméně pět králíků, morčat nebo myší se vakcinuje vhodnou dávkou v jedné injekci. Jako nevakcinované kontroly se použijí nejméně dva králíci, morčata nebo myši. Požaduje-li schéma uvedené v označení další injekci, má se provést doporučené schéma s laboratorními zvířaty, pokud bylo prokázáno, že to bude poskytovat vhodný zkušební systém. V daném intervalu v rozmezí 14 až 21 dní po poslední injekci se všem zvířatům odebere krev a připraví se vzorky séra. K měření protilátkové odpovědi na každý ochranný antigen, který je uveden v označení na obalu, se použije vhodný validovaný test, jako je enzymově imunosorbentové stanovení (ELISA). Hladina protilátek není signifikantně nižší než hladina u šarží, které dávaly vyhovující výsledky ve zkoušce popsané v odstavci Stanovení účinnost a ani se nezjistí signifikantní vzestup titru protilátek u kontrol.

Kde nejsou dostupná séronegativní zvířata, mohou se použít séropozitivní. Při vývoji zkoušky se séropozitivními zvířaty je nutná zvláštní péče při validaci systému, aby bylo stanoveno, že zkouška je vhodně citlivá, a aby se určila kritéria pro splnění, selhání a pro opakování zkoušky. Bude nezbytné vzít v úvahu rozmezí vhodných prevakcinačních titrů a určit ve vztahu k nim přijatelný nejmenší vzestup po vakcinaci.

Zkouška šarže na bakteriální endotoxiny

Zkouška na bakteriální endotoxiny (2.6.14) se provádí u hotové šarže nebo, když vlastnosti adjuvancia brání provedení zkoušky, u várky antigenu nebo u směsi várek antigenu bezprostředně před přidáním adjuvancia. Přípravek neobsahuje více než 1 . 10^6 m.j. endotoxinu v jedné dávce, pokud nebylo prokázáno, že vyšší množství endotoxinu je bezpečné.

Zkouška totožnosti

U zvířat prostých specifických protilátek proti antigenům uvedeným v označení na obalu podněcuje vakcína tvorbu protilátek proti těmto antigenům.

Zkoušky na čistotu

Bezpečnost. Dvěma vnímavým selatům se každému vstříkne dvojnásobná dávka vakcíny předepsaným způsobem. Za 14 dní se každému zvířeti podá jedna další dávka. Zvířata se pozorují dalších 14 dní. Neprojeví se žádná výrazná místní ani celková reakce.

Sterilita. Vyhovuje zkoušce na sterilitu předepsané v článku Vaccina ad usum veterinarium.

Stanovení účinnosti

Stanovení se provede s čelenžním kmenem, který představuje všechny typy antigenů, proti nimž má vakcína chránit. Jestliže není dosažitelný jeden kmen se všemi potřebnými antigeny, opakuj e se stanovení s různými čelenžními kmeny.

Použije se osm vnímavých prasniček prostých specifických protilátek proti deklarovaným antigenům. Z nich se namátkově vyberou čtyři, které se v březosti vakcinují dávkou a způsobem uvedeným v označení. Do 12 h po vrhu mláďat, která již dostala kolostrum, se vezme patnáct selat od vakcinovaných zvířat a patnáct selat od nevakcinovaných, nejméně po třech z každého vrhu. Selata se perorálně čelenžují patogenním kmenem E. coli, který nesmí být totožný s kmenem použitým k výrobě vakcíny. Pak se selata vrátí jejich matkám. Zkoušku lze hodnotit pouze v případě, jestliže nejméně šest selat od kontrolních zvířat uhyne a jestliže nejvýše dvě selata od kontrolních zvířat nemají žádné příznaky nemoci. Vakcína vyhovuje, jestliže nejvýše dvě selata od vakcinovaných zvířat uhynou nebo mají příznaky těžkého onemocnění a nejvýše tři další mají nejdéle tři dny lehký průjem.

Pro některé vakcíny může být nezbytné, aby se čelenž provedla s kmenem, o němž byly uveřejněny údaje, že v experimentálních podmínkách nevyvolává vysokou mortalitu. Za těchto okolností lze zkoušku hodnotit jedině tehdy, jestliže nejméně devět selat od kontrolních zvířat má příznaky těžkého průjmu; vakcína vyhovuje, jestliže nejvýše čtyři selata od vakcinovaných zvířat mají nejdéle tři dny lehký průjem.

Uchovávání

Viz článek Vaccina ad usum veterinarium.

Označování

Viz článek Vaccina ad usum veterinarium.

V označení na obalu se uvede antigen nebo antigeny obsažené ve vakcíně, které podněcuj í ochrannou imunitní odpověď.

Vaccinum diphtheriae adsorbatum [image omitted]

Adsorbovaná vakcína proti záškrtu

Synonymum. Adsorbovaná očkovací látka proti záškrtu

Je to difterický toxoid adsorbovaný na minerální nosič. Toxoid se připravuje formaldehydovou inaktivací toxinu vytvořeného při růstu kultury mikroba Corynebacterium diphtheriae.

Výroba

Várka přečištěného toxoidu

Výchozí kultury, které vytvářejí difterický toxin pro výrobu toxoidu, se připravují definovaným systémem jednotné inokulace, který zachovává jejich toxinogenitu a v případě potřeby ji obnovuj e novým cíleným výběrem. Vysoce toxinogenní kmen Corynebacterium diphtheriae známého původu a udržování se pěstuje ve vhodné živné půdě. Na konci kultivace se zkouší čistota každé kultury a kontaminované kultury se vyřadí. Jakmile je to možné, oddělí se asepticky živná půda obsahující toxin od bakteriální masy. Kontroluje se obsah toxinu (Lf v mililitru), aby bylo možno sledovat pravidelnost výroby. Jednotlivé sklizně se mohou pro přípravu várky přečištěného toxinu spojit. Toxin se čistí, aby se odstranily složky, které by mohly způsobit u člověka nežádoucí reakce. Vyčištěný toxin se detoxikuje formaldehydem takovou metodou, která zabrání poškození imunogenní účinnosti toxoidu a jeho zpětné přeměně na toxin, zvláště působením tepla. Přečištění lze také provést až po detoxikaci.

K přípravě konečné várky vakcíny se smí použít pouze várka přečištěného toxoidu, který vyhovuje dále uvedeným požadavkům.

Sterilita (2.6.1). Vyhovuje zkoušce na sterilitu; na každou živnou půdu se použije 10 ml.

Nepřítomnost difterického toxinu. Pěti zdravým morčatům hmotnosti 250 g až 350 g, kterým před tím nebyla podána žádná látka, jež by mohla narušit zkoušku, se vstříkne podkožně nejméně po 500 Lf přečištěného toxoidu v 1 ml. Jestliže se u některého ze zvířat během 42 dnů následujících po injekci projeví příznaky difterické toxemie nebo na ni zvíře uhyne, toxoid nevyhovuje. Pokud z nespecifických příčin uhyne více než jedno zvíře, zkouška se opakuje. Jestliže při opakované zkoušce uhyne více než jedno zvíře, toxoid nevyhovuje.