Vyhláška Ministerstva zdravotnictví, kterou se stanoví požadavky na jakost, postup při přípravě, zkoušení, uchovávání a dávkování léčiv (Český lékopis 1997)

Sterilita (2.6.1). Provede se zkouška na sterilitu; na každou živnou půdu se použije 10 ml.

Účinnost. Provede se zkouška popsaná ve stati Stanovení účinnosti.

Šarže

Konečná várka vakcíny se asepticky rozplní do sterilních zabezpečených obalů. Obaly se uzavřou tak, aby se předešlo kontaminaci.

K použití může být uvolněna pouze šarže, která odpovídá všem požadavkům dále uvedeným v odstavcích Zkouška totožnosti, Zkoušky na čistotu a Stanovení účinnosti. Pokud byly zkouška specifické neškodnosti, stanovení obsahu volného formaldehydu a protimikrobní konzervační látky a stanovení účinnosti provedeny s vyhovujícími výsledky u konečné várky vakcíny, mohou se u šarže vypustit.

Zkouška totožnosti

Ve zkoušeném přípravku se rozpustí takové množství citronanu sodného R, aby výsledná koncentrace byla 100 g/l. Inkubuje se 16 h při 37 °C a pak se odstřeďuje, dokud se nezíská čirý supernatant. Tento supernatant reaguje s vhodným tetanickým antitoxinem za vzniku precipitátu.

Zkoušky na čistotu

Specifická neškodnost. Pěti zdravým morčatům o hmotnosti 250 g až 350 g, kterým před tím nebyla podána žádná látka, která by mohla narušit zkoušku, se vstříkne podkožně pětinásobek lidské dávky uvedené v označení. Jestliže během 21 dnů po injekci kterékoli ze zvířat uhyne za příznaků tetanu nebo se u něj jeho příznaky projeví, přípravek nevyhovuje. Pokud z nespecifických příčin uhyne více než jedno zvíře, zkouška se opakuje. Jestliže při opakované zkoušce uhyne více než jedno zvíře, přípravek nevyhovuje.

Hliník. Pokud se jako nosič použije hydratovaný fosforečnan hlinitý nebo hydroxid hlinitý, přípravek vyhovuje zkoušce předepsané v článku Vaccina ad usum humanum.

Vápník. Pokud se jako nosič použije fosforečnan vápenatý, přípravek vyhovuje zkoušce předepsané v článku Vaccina ad usum humanum.

Volný formaldehyd. Přípravek vyhovuje zkoušce předepsané v článku Vaccina ad usum humanum.

Protimikrobní konzervační látky. Nejméně nejnižší prokazatelně účinné množství, nejvýše 115 % deklarovaného množství. Pokud je třeba, stanoví se obsah protimikrobních konzervačních látek vhodnou chemickou metodou.

Sterilita (2.6.1). Vyhovuje zkoušce na sterilitu.

Stanovení účinnosti

Provede se jedno z předepsaných stanovení účinnosti adsorbované vakcíny proti tetanu (2.7.8).

Pokud není uvedeno jinak, oprávněná autorita upřednostňuje pro vyhodnocení zkoušky letální metodu.

Dolní mez spolehlivosti (P = 0,95) stanovené účinnosti je nejméně 40 m.j. v jedné lidské dávce.

Uchovávání

Viz článek Vaccina ad usum humanum.

Označování

Viz článek Vaccina ad usum humanum.

V označení na obalu se uvede:

• minimální množství mezinárodních jednotek v jedné lidské dávce,

• název a množství nosiče,

• že se přípravek před použitím roztřepe,

• že přípravek nesmí zmrznout.

Vaccinum tetani ad usum veterinarium [image omitted]

Vakcína proti tetanu pro veterinární použití

Připravuje se z tekuté kultury vhodného kmene mikroba Clostridium tetani. Filtrát kultury se inaktivuje takovým způsobem, aby se odstranila toxicita, ale imunogenita zůstala zachována.

Takto vytvořený toxoid se může koncentrovat a čistit a může se přidat vhodné adjuvans.

Výroba

Viz článek Vaccina ad usum veterinarium.

Při vývoji vakcíny se prokáže její bezpečnost pro každý zvířecí druh, jemuž je určena.

Zkoušky totožnosti

Provede se zkouška totožnosti A, nebo pokud to povaha adjuvans dovoluje, zkouška B.

A. Zkoušený přípravek se podá zdravým vnímavým zvířatům a prokáže schopnost vyvolat tvorbu protilátek proti neurotoxinu Cl. tetani nebo schopnost ochránit před paralytickým účinkem tohoto toxinu.

B. Zkoušený přípravek se upraví tak, že se toxoid oddělí od adjuvancia. Pro látky adsorbované na hydroxid hlinitý je vhodná následující úprava: v přípravku se rozpustí tolik citronanu sodného R, aby výsledná koncentrace byla 100 g/l. Nechá se 16 h stát při 37 °C a odstřeďuje se, dokud se nezíská čirý supernatant. Roztok obsahující toxoid reaguje s vhodným tetanickým antitoxinem za vzniku precipitátu.

Zkoušky na čistotu

Toxicita. Pěti zdravým morčatům hmotnosti 350 g až 450 g, která v minulosti nebyla léčena žádnou látkou, která by mohla ovlivnit tuto zkoušku, se podkožně vstříkne na dvě místa po 5 ml zkoušeného přípravku rozdělených na dvě stejné dávky. Zvířata nemají významné místní ani celkové reakce. Projeví-li se u zvířat během 21 dní po očkování příznaky onemocnění nebo pokud uhynou na tetanus, přípravek nevyhovuje. Pokud z nespecifických příčin uhyne více než jedno morče, zkouška se opakuje. Jestliže některé ze zvířat uhyne i při opakované zkoušce, přípravek nevyhovuje.

Sterilita. Vyhovuje zkoušce na sterilitu předepsané v článku Vaccina ad usum veterinarium.

Stanovení účinnosti

Účinnost se stanoví metodou A nebo metodou B.

Metoda A

Použije se deset morčat vážících nejméně 250 g. Každému se podkožně vstříkne takové množství zkoušeného přípravku, které nepřesahuje nejnižší dávku uvedenou v označení jako první dávka. Za 28 dní se provede přeočkování dávkou, která nepřesahuje nejnižší dávku uvedenou jako druhá dávka. Za 14 dní po přeočkování se morčatům odebere krev a vytvoří se směsný vzorek sér.

Účinnost směsného vzorku séra je nejméně 7,5 m.j. tetanického antitoxinu v mililitru kromě zkoušeného přípravku určeného pro lichokopytníky, u něhož je účinnost směsného vzorku séra nejméně 30 m.j. v mililitru.

Pokud je tetanická vakcína pro veterinární použití součástí smíšené vakcíny, není určena pro lichokopytníky, a zkouší-li se ostatní složky vakcíny běžně na králících, může se zkouška účinnosti provést i u tetanické složky na králících. Použije se deset králíků 3 až 6 měsíců starých. Účinnost směsného vzorku séra je potom nejméně 2,5 m.j. v mililitru.

Mezinárodní jednotkou je specifická účinnost neutralizující tetanický toxin obsažená v deklarovaném množství mezinárodního standardu, který pozůstává z určitého množství sušeného imunního koňského séra. Hodnotu účinnosti mezinárodního standardu v mezinárodních jednotkách vyhlašuje Světová zdravotnická organizace.

Účinnost směsného vzorku sér morčat (nebo králíků) se stanoví porovnáním dávky nezbytné k ochraně myší nebo jiných vhodných zvířat proti toxickému účinku neměnné zkušební dávky tetanického toxinu s dávkou referenčního přípravku tetanického antitoxinu kalibrovaného v mezinárodních jednotkách nezbytnou k vytvoření shodné ochrany. K tomuto porovnání je zapotřebí vhodný tetanický toxin, který se použije jako zkušební toxin. Dávka zkušebního toxinu se stanoví proti referenčnímu přípravku, účinnost zkoušeného séra se stanoví proti referenčnímu přípravku za použití zkušebního toxinu. Pokud není uvedeno jinak, oprávněná autorita upřednostňuje pro vyhodnocení zkoušky letální metodu. Pro tuto metodu je shodný počet pokusných zvířat i postup zkoušky s paralytickou metodou. Limitním konečným bodem je však místo paralýzy úhyn zvířete a místo Lp/10 a 50% paralytické dávky se používá dávka L+/10 a LD50.

Příprava zkušebního toxinu. Ze sterilního filtrátu osmidenní až desetidenní kultury Cl. tetani v tekuté živné půdě se připraví zkušební toxin. Může se připravit přidáním tohoto filtrátu do glycerolu v poměru jednoho objemového dílu filtrátu k jednomu až dvěma objemovým dílům glycerolu. Roztok zkušebního toxinu se může uchovávat při teplotě 0 °C nebo slabě nižší. Toxin se může též vhodným způsobem lyofilizovat.

Zkušební toxin se vybírá po stanovení dávky Lp/10 pro myši a 50% paralytické dávky. Vhodný toxin obsahuje nejméně l000násobek 50% paralytické dávky v jedné dávce Lp/10.

Dávka Lp/10 (Limes paralyticum). Je to nejnižší množství toxinu, které smícháno s 0,1 m.j. antitoxinu a podkožně vstříknuto myším (nebo morčatům) způsobí 4. den po podání nebo dříve tetanickou paralýzu zvířat.

50% paralytická dávka. Je to množství toxinu, které po subkutánním podání myším (nebo morčatům) způsobí 4. den po podání nebo dříve tetanickou paralýzu poloviny zvířat.

Stanovení zkušební dávky toxinu. Referenční přípravek se rozpustí nebo zředí ve vhodné tekutině tak, aby v 1 ml obsahoval 0,5 m.j. Množství toxinu se změří nebo odváží a zředí se vhodnou tekutinou. Směsi roztoku referenčního přípravku a roztoku zkušebního toxinu se připraví tak, aby každá směs obsahovala v podávaném objemu 0,1 m.j. antitoxinu a jeden ze řady stoupajících objemů zkušebního toxinu (objemy zkušebního toxinu se mezi sebou liší nejvýše o 20 % a řada přesahuje očekávaný limitní bod). Každá směs se doplní vhodnou tekutinou na stejný konečný objem (0,4 ml až 0,6 ml pro myši nebo 4,0 ml pro morčata). Směsi se 60 min nechají stát ve tmě. Pro každou směs se použijí nejméně dvě myši, jimž se zvolená dávka vstříkne podkožně. Zvířata se pozorují 96 h a denně se zaznamenává u každé skupiny zvířat stupeň rozvoje tetanických příznaků. Zkouška se nejméně jedenkrát opakuje a vypočte se zkušební dávka jako průměr jednotlivých zkoušek. Zkušební dávka je množství toxinu obsažené v té směsi, která způsobí tetanickou paralýzu poloviny celkového počtu zvířat, jimž se toxin podal.

Po stanovení zkušební dávky toxinu se může připravit jeho koncentrovaný roztok ve směsi jednoho objemového dílu roztoku chloridu sodného R (9 g/l) a jednoho až dvou objemových dílů glycerolu R. Tento koncentrovaný roztok se může skladovat zmrazený a před použitím se zředí. Specifická aktivita takového roztoku se v častých intervalech stanoví znovu.

Stanovení účinnosti zkoušeného séra.

Předběžná zkouška: Odměří se nebo odváží určité množství zkušebního toxinu a zředí se vhodnou tekutinou tak, aby roztok obsahoval 5 zkušebních dávek v mililitru (roztok zkušebního toxinu). Směsi roztoku zkušebního toxinu a zkoušeného séra se připraví tak, aby každá směs obsahovala v objemu zvoleném pro injekci zkušební dávku toxinu a jeden z řady stoupajících objemů zkoušeného séra. Každá směs se doplní vhodnou tekutinou na stejný konečný objem. Směsi se 60 min nechají stát chráněny před světlem. Pro každou směs se použijí nejméně dvě zvířata; každému se vstříkne podkožně zvolené množství směsi. Zvířata se pozorují 96 h a denně se zaznamenává u každé skupiny stupeň rozvoje tetanických příznaků. Podle výsledků se zvolí vhodné směsi pro konečnou zkoušku.

Konečná zkouška: Směsi roztoku zkušebního toxinu a zkoušeného séra se připraví tak, aby každá směs obsahovala v objemu zvoleném pro injekci zkušební dávku toxinu a jeden z řady stoupajících objemů zkoušeného séra vzájemně se lišících nejvýše o 20 %, přičemž řada přesahuje konečný limitní bod stanovený v předběžné zkoušce. Aby se potvrdila zkušební dávka toxinu, připraví se další směsi obsahující v celkovém objemu zvoleném pro injekci stejné množství zkušebního toxinu a stoupající objemy referenčního přípravku (se střední hodnotou 0,1 m.j.). Každá směs se doplní vhodnou tekutinou na shodný konečný objem. Směsi se 60 min nechají stát chráněny před světlem. Pro každou směs se použijí nejméně dvě zvířata; každému se podkožně vstříkne zvolené množství. Zvířata se pozorují 96 h a denně se zaznamenává u každé skupiny stupeň rozvoje tetanických příznaků. Zkoušená směs, která obsahuje 0,1 m.j. v podaném objemu, je ta směs, která způsobí tetanickou paralýzu shodného nebo téměř shodného počtu zvířat jako referenční směs obsahující 0,1 m.j. v podaném objemu. Stanovení se nejméně jedenkrát opakuje a vypočítá se průměr všech platných výsledků. Výsledky jsou platné pouze tehdy, když výsledek referenčního přípravku je v rozmezí ±20 % od očekávané hodnoty.

Intervaly spolehlivosti (P = 0,95) jsou stanoveny takto:

• 85 % až 114 %, použila-li se dvě zvířata na dávku,

• 91,5 % až 109 %, použila-li se tři zvířata na dávku,

• 93 % až 108 %, použilo-li se šest zvířat na dávku.

Metoda B

Tato metoda se může použít pouze pro určité přípravky. Metoda není především vhodná pro polyvalentní vakcíny nebo pro vakcíny s olejovým adjuvans.

Provede se stanovení účinnosti (adsorbované) vakcíny proti tetanu (2.7.8) jednou z popsaných metod.Stanovená účinnost je nejméně 150 m.j.v nejnižší dávce, která je uvedena v označení na obalu.

Uchovávání

Viz článek Vaccina ad usum veterinarium.

Označování

Viz článek Vaccina ad usum veterinarium.

V označení na obalu se uvede:

• že přípravek se před použitím roztřepe,

• u přípravků obsahujících adjuvans jeho název.

Vaccinum tuberculosis (BCG) cryodesiccatum [image omitted]

Vakcína proti tuberkulóze (BCG) lyofilizovaná

Synonymum. Očkovací látka proti tuberkulóze

Je to přípravek obsahující živé bakterie získané z kultury bacila Calmettova a Guérinova (Mycobacterium bovis BCG), jejichž schopnost chránit proti tuberkulóze byla prokázána.

Výroba

Vakcínu připravuje pracovní skupina složená ze zdravých osob, které nepracují s jiným infekčním agens; především nemohou pracovat s virulentními kmeny Mycobacterium tuberculosis, ani nemohou být vystaveni známému riziku nákazy tuberkulózou. Přípravek je citlivý na sluneční světlo: postupy jeho přípravy jsou uspořádány tak, aby všechny kultury a vakcíny byly chráněny před přímým slunečním světlem a ultrafialovým zářením při všech stupních výroby, zkoušení a uchovávání.

Příprava je založena na systému jednotné inokulace. Výrobní postup prokazatelně zajišťuj e výrobu stejnorodé vakcíny, která u člověka vyvolává odpovídající senzitivitu na tuberkulin, která má přijatelnou protektivní účinnost na zvířatech a je bezpečná. Vakcína se připravuje z kultur, které pocházejí z matečného inokula při co nejmenším možném počtu subkultur a ve všech případech nejvýše osmi subkulturami. Během těchto subkultivací se přípravek lyofilizuje nejvýše jedenkrát.

Bakteriální inokula

Kmen pro matečné iokulum se vybere a udržuje tak, aby se zachovala jeho stabilita, schopnost senzibilizovat člověka a morče na tuberkulin a chránit zvířata proti tuberkulóze a také aby byl relativně nepatogenní pro člověka a laboratorní zvířata. Vlastnosti použitého kmene mají být doloženy historickými záznamy o jeho původu a dalším následným zacházením.

Z primární pracovní kultury se připraví vhodná šarže vakcíny, která se uchovává jako porovnávací vakcína. Je-li připraveno nové pracovní inokulum, provedou se s šarží vakcíny z něho připravené vhodné zkoušky na pozdní přecitlivělost na morčatech; vakcína se prokazatelně signifikantně neliší ve své účinnosti od porovnávací vakcíny.

Pro pomnožení se použije jen to pracovní inokulum, které vyhovuje následujícím požadavkům.

Totožnost. Prokáže se, že bakterie v pracovním inokulu jsou Mycobacterium bovis BCG.

Bakterie a houby. Provede se zkouška na sterilitu (2.6.1), na každou živnou půdu se použije 10 ml. Pracovní inokulum vyhovuje zkoušce na sterilitu kromě přítomnosti mykobakterií.

Virulentní mykobakterie. Pracovní inokulum se zkouší postupem uvedeným ve zkouškách na čistotu, použije se deset morčat.

Schopnost indukovat odpověď morčat. Schopnost pracovního inokula indukovat přecitlivělost na tuberkulin se prokáže na morčatech.

Pomnožení a sklizeň

Bakterie se kultivují ve vhodné živné půdě nejdéle 21 dní v povrchové nebo hloubkové kultuře. Živná půda neobsahuje složky, o nichž je známo, že u člověka způsobují toxickou nebo alergickou reakci nebo že způsobují přeměnu bakterií na kmen virulentní pro morčata. Kultura se sklidí a suspenduje ve sterilní živné půdě, která chrání životnost vakcíny, což se určí vhodnou metodou stanovení počtu živých zárodků.

Konečná várka vakcíny

Konečná várka vakcíny se připraví z jedné sklizně nebo spojením jednotlivých sklizní. Může se přidat stabilizátor, jestliže stabilizátor vadí při stanovení koncentrace bakterií v konečné várce vakcíny, provede se stanovení ještě před přidáním stabilizátoru.

Pro přípravu šarže vakcíny se použije jen ta konečná várka vakcíny, která vyhovuje následujícím požadavkům.

Virulentní mykobakterie. Zkouší se postupem uvedeným ve Zkouškách na čistotu.

Bakterie a houby. Provede se zkouška na sterilitu (2.6.1), na každou živnou půdu se použije 10 ml. Konečná várka vakcíny vyhovuje zkoušce na sterilitu kromě přítomnosti mykobakterií.

Stanovení počtu živých zárodků. Stanovení počtu živých zárodků v mililitru se provede na pevné živné půdě vhodnou metodou pro zkoušenou vakcínu nebo se provede stanovení adenosintrifosfatu bioluminiscenční reakcí. Provede se současně s referenčním přípravkem stejného kmene. Koncentrace bakterií. Celková koncentrace bakterií se stanoví vhodnou metodou buď přímo stanovením bakteriální hmoty, nebo nepřímo zákalovou metodou kalibrovanou podle množství mikroorganismů. Je-li bakteriální koncentrace stanovena před přidáním stabilizátoru, stanoví se koncentrace v konečné várce vakcíny přepočtem. Celková koncentrace bakterií je v rozmezí schváleném pro jednotlivé přípravky.

Poměr počtu živých zárodků k celkové koncentraci bakterií není nižší než poměr schválený pro jednotlivé přípravky.

Šarže

Konečná várka vakcíny se rozplní do sterilních obalů a lyofilizuje se tak, aby zbytková vlhkost byla vhodná pro stabilitu vakcíny; obaly se uzavřou buď ve vakuu, nebo v plynu, který vakcíně neškodí.

Doba použitelnosti může být nejvýše 4 roky od data sklizně kromě případu, kdy se naplněné a uzavřené obaly skladují při teplotě -20 °C nebo nižší.

Pouze šarže, která vyhovuje dále uvedeným požadavkům na počet živých zárodků a jednotlivým požadavkům uvedeným v odstavcích Zkoušky totožnosti, Zkoušky na čistotu a Stanovení počtu zárodků, může být uvolněna k použití. Jestliže zkouška na přítomnost virulentních mykobakterií byla provedena s vyhovujícím výsledkem u konečné várky vakcíny, je možno ji vynechat u šarže. Je-li provedena zkouška na zvýšenou kožní dráždivost s vyhovujícím výsledkem u pracovního inokula a u pěti po sobě následujících šarží z něho připravených, lze tuto zkoušku u šarže vynechat.

Počet živých zárodků. Počet živých zárodků v mililitru rekonstituované vakcíny se stanoví na pevné živné půdě metodou, která je vhodná pro zkoušenou vakcínu, nebo se provede stanovení adenosintrifosfatu bioluminiscenční reakcí. Poměr počtu živých zárodků před a po lyofilizaci není nižší než hodnota určená pro daný přípravek.

Zkoušky totožnosti

Totožnost zkoušeného přípravku se prokáže mikroskopickým vyšetřením přítomnosti acidorezistentních bacilů v obarvených nátěrech a při kultivaci na pevných půdách růstem kolonií charakteristického vzhledu.

Zkoušky na čistotu

Virulentní mykobakterie. Každému ze šesti morčat hmotnosti 250 g až 400 g, jimž nebyla podána žádná látka, která by mohla ovlivnit tuto zkoušku, se podkožně nebo nitrosvalově vstříkne množství vakcíny odpovídající nejméně padesáti lidským dávkám. Zvířata se pozorují nejméně 42 dní. Po uplynutí této doby se morčata usmrtí a při pitvě se hledají známky infekce tuberkulózou. Menší reakce v místě aplikace se nehodnotí. Zvířata, která uhynou během sledované doby, se také vyšetřu-jí na tuberkulózu. Vakcína vyhovuje zkoušce, pokud žádné ze zvířat nevykazuje známky tuberkulózy a pokud během sledované doby neuhyne více než jedno morče. Jestliže během sledované doby uhynou dvě morčata a pitvou se neprokáže tuberkulóza, zkouška se opakuje na dalších šesti morčatech. Vakcína vyhovuje, jestliže během 42 dnů po podání neuhyne více než jedno morče a pitva neprokáže žádné známky tuberkulózy.

Bakterie a houby. Rekonstituovaná vakcína vyhovuje zkoušce na sterilitu (2.6.1) kromě přítomnosti mykobakterií.

Nadměrná kožní reaktivita. Použije se šest zdravých bílých nebo světle zbarvených morčat hmotnosti nejméně 250 g, jimž nebyla podána žádná látka, která by mohla tuto zkoušku ovlivnit. Podle randomizačního plánu se každému morčeti intradermálně podá 0,1 ml rekonstituované vakcíny a dalších dvou desetinásobných sériových ředění a stejné dávky porovnávací vakcíny. Léze v místě podání se sledují 4 týdny. Vakcína vyhovuje zkoušce, jestliže reakce, které vyvolala, se výrazně neliší od reakcí vyvolaných porovnávací vakcínou.

Teplotní stabilita. Vzorky lyofilizované vakcíny se ponechají 4 týdny při 37 °C. V zahřáté i nezahřáté vakcíně se stanoví počet živých zárodků postupem uvedeným dále. Rozdíl počtu živých zárodků v zahřáté vakcíně oproti nezahřáté je nejvýše 20 %.

Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Nejvýše 3,0 %.

Stanovení počtu zárodků

Počet živých zárodků v rekonstituované vakcíně se stanoví na pevné živné půdě metodou vhodnou pro zkoušenou vakcínu. Počet je v rozmezí uvedeném v označení. Současně se stanoví počet živých zárodků v porovnávací vakcíně.

Uchovávání

Viz článek Vaccina ad usum humanum.

Označování

Viz článek Vaccina ad usum humanum.

V označení na obalu se uvede:

• nejnižší a nejvyšší počet živých zárodků v mililitru rekonstituované vakcíny,

• že se vakcína chrání před přímým slunečním světlem,

• že se vakcína použije bezprostředně po otevření a zbytek se znehodnotí,

• věková skupina, pro kterou je vakcína určena,

• dávka pro každou věkovou skupinu.

Vaccinum varicellae vivum [image omitted]

Živá vakcína proti planým neštovicím

Je to lyofilizovaný přípravek oslabeného kmene OKA Herpesvirus varicellae. Vakcína se podle údajů v označení rekonstituuje bezprostředně před použitím; vznikne čirá tekutina, která může být zbarvena vzhledem k přítomnosti indikátoru pH.

Výroba

Výroba vakcíny je založena na systému jednotné inokulace a na systému buněčných bank. Výrobní postup prokazatelně poskytuje stále stejnou živou vakcínu přiměřené imunogenity a bezpečnosti pro člověka. Virus v konečné vakcíně neprošel více než třiceti osmi pasážemi v buněčných kulturách od viru, který byl původně izolován.

Výrobní postup se validuje, aby se prokázalo, že pokud bude výrobek zkoušen, vyhoví zkoušce na neškodnost imunních sér a vakcín pro humánní použití (2.6.9).

Substrát pro pomnožení viru

Virus se pomnožuje v lidských diploidních buňkách (5.2.3).

Virové inokulum

Kmen viru planých neštovic je určen jako OKA podle původních záznamů, které obsahují informaci o původu viru a následné manipulaci s ním. Virus nikdy nebyl pasážován v kontinuální buněčné linii. Inokulum se připravuje na stejném druhu buněk, jaký se použije při výrobě konečné vakcíny. Aby se předešlo nadměrnému používání opic ve zkoušce na neurovirulenci, připraví se virové inokulum ve velkém množství a uchovává se lyofilizované při teplotách nižších než -20 °C nebo, pokud není lyofilizované, při teplotách nižších než -60 °C.

Pouze virové inokulum, které vyhovuje následujícím požadavkům, se může použít k pomnožení viru.

Zkouška totožnosti. V matečných i pracovních inokulech se prokáže virus planých neštovic séroneutralizační zkouškou v buněčné kultuře za použití specifických protilátek.

Koncentrace viru. Koncentrace viru v matečných i pracovních inokulech se stanoví tak, jak je předepsáno ve zkoušce Stanovení účinnosti, a slouží ke sledování stálosti výroby.

Cizí agens (2.6.16). Pracovní inokulum vyhovuje požadavkům na inokula živých virových vakcín; na zkoušku v buněčných kulturách se odebírá vzorek 50 ml.

Neurovirulence (2.6.18). Pracovní inokulum vyhovuje zkoušce živých virových vakcín na neurovirulenci.

Pomnožování a sklizeň viru

Všechny práce s buněčnou bankou a s následnými buněčnými kulturami se provádějí za aseptických podmínek v prostředí, kde se nepracuje s jinými buňkami. Do živných médií se může použít schválené zvířecí (nikoliv lidské) sérum. Sérum a trypsin použité k přípravě buněčných suspenzí a médií jsou prokazatelně prosty cizích agens. Médium pro buněčné kultury může obsahovat indikátor pH, jako je fenolová červeň, a schválená antibiotika v nejnižší účinné koncentraci. Při výrobě se dává přednost substrátu bez antibiotik. Jako nenaočkovaná kontrola (kontrolní buňky) se uchovává 5 % buněk použitých k výrobě vakcíny, nejméně však 50 ml. Infikované buňky tvořící jednu sklizeň se promyjí, uvolní se s povrchu podložky a smíchají se. Buněčná suspenze se lyzuje ultrazvukem.

Pouze sklizeň viru, která vyhovuje následujícím požadavkům, se může použít k přípravě konečné várky vakcíny.

Zkoušky totožnosti. Sklizeň viru obsahuje virus, který se dokáže jako virus planých neštovic séroneutralizační zkouškou v buněčné kultuře za použití specifických protilátek.

Koncentrace viru. Koncentrace infekčního viru ve sklizni viru se stanoví tak, jak je předepsáno v odstavci Stanovení účinnosti, aby se zajistila stálost výroby a aby se stanovilo ředění, jež se má použít pro konečnou várku vakcíny.

Cizí agens (2.6.16). Pro zkoušku na buněčných kulturách se použije 50 ml.

Kontrolní buňky. Kontrolní buňky výrobní buněčné kultury, z níž se odvozuje jednotlivá sklizeň, vyhovují zkoušce totožnosti a požadavkům na cizí agens (2.6.16).

Konečná várka vakcíny

Sklizně viru, které vyhovují výše uvedeným zkouškám, se spojí a vyčeří, aby se odstranily buňky. Může se přidat vhodný stabilizátor a spojené sklizně se zředí vhodným způsobem.

Pouze konečná várka vakcíny, která vyhovuje následujícím požadavkům, se může použít k přípravě šarže.

Bakterie a houby. Provede se zkouška na sterilitu (2.6.1); na každou půdu se použije 10 ml.

Šarže

Konečná várka vakcíny se asepticky rozplní do sterilních zabezpečených obalů a lyofilizuje se na obsah vlhkosti, která je prokazatelně vhodná pro stabilitu vakcíny. Potom se obaly uzavřou tak, aby se předešlo kontaminaci a vniknutí vlhkosti.

Pouze šarže, která vyhovuje z hlediska všech požadavků uvedených v odstavcích Zkouška totožnosti, Zkoušky na čistotu a Stanovení účinnosti, se může uvolnit k použití. Pokud byla zkouška na bovinní sérumalbumin provedena s uspokojivým výsledkem na konečné várce vakcíny, může být u šarže vypuštěna.

Zkouška totožnosti

Když se vakcína rekonstituovaná podle údajů v označení smíchá se specifickými protilátkami na Herpesvirus varicellae, není již schopna infikovat vnímavé buněčné kultury.

Zkoušky na čistotu

Bakterie a houby. Rekonstituovaná vakcína vyhovuje zkoušce na sterilitu (2.6.1).

Bovinní sérumalbumin. Nejvýše 0,5 ug v lidské dávce: stanoví se vhodnou imunochemickou metodou (2.7.1).

Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Nejvýše 3,0 %.

Stanovení účinnosti

Infekční virus se titruje na nejméně deseti buněčných kulturách pro každé čtyřnásobné ředění nebo metodou o stejné přesnosti. K validaci každé zkoušky se použije vhodný referenční virový přípravek. Koncentrace viru je nejméně 2,0. 10^3 PFU v lidské dávce.

Uchovávání

Viz článek Vaccina ad usum humanum.

Označování

Viz článek Vaccina ad usum humanum.

V označení se uvede:

• virový kmen použitý k přípravě vakcíny,

• typ a původ buněk použitých k přípravě vakcíny,

• varování před stykem s dezinfekčními prostředky,

• minimální koncentrace viru,

• že se vakcína nepodává těhotným ženám,

• v jaké době po rekonstituci je třeba vakcínu použít.

Vaccinum variolae gallinaceae vivum cryodesiccatum[image omitted]

Živá vakcína proti neštovicím drůbeže lyofilizovaná

Je to přípravek z jednoho nebo více oslabených kmenů holubího pox-viru, slepičího pox-viru nebo krůtího pox-viru.

Výroba

Viz článek Vaccina ad usum veterinarium.

Každý virus se pomnoží na chorioalantoidních membránách kuřecích embryí z chovů prostých specifikovaných patogenů (5.2.2) nebo ve vhodných buněčných kulturách (5.2.4). Jsou-li buněčné kultury ptačího původu, jsou získány z chovů prostých specifikovaných patogenů. Virové suspenze se shromáždí, smíchají s vhodnou stabilizující tekutinou a lyofilizují se.

Výběr vakcinačního kmene

Pro přípravu vakcíny se může použít pouze virový kmen prokazatelně uspokojivý z hlediska imunogenity a bezpečnosti.

Zkoušení šarže

Pokud se provedou zkouška na viry ptačí leukózy, zkouška na cizí viry na kuřecích embryích a zkouška na adenoviry, reoviry a viry ptačí laryngotracheitidy s uspokojujícími výsledky na reprezentativní šarži vakcíny, mohou se při rutinních kontrolách jiných šarží vakcíny připravených z téhož inokula vypustit, pokud k tomu dá souhlas oprávněná autorita.

Pokud bylo stanovení účinnosti provedeno na reprezentativní šarži vakcíny s uspokojivými výsledky, může se tato zkouška při rutinní kontrole jiných šarží vakcíny připravených ze stejného inokula vypustit, pokud k tomu dá souhlas oprávněná autorita.

Zkouška totožnosti

Rekonstituovaná vakcína chrání vnímavá kuřata proti neštovicím drůbeže.

Zkoušky na čistotu

Bezpečnost. Použije se nejméně deset kuřat z chovu prostého specifikovaných patogenů nejnižšího stáří udávaného pro vakcinaci. Každému kuřeti se podá způsobem uvedeným v označení nebo v přibalovém letáku pro tuto kategorii zvířat deset dávek vakcíny rekonstituované tak, aby se získala koncentrace vhodná pro zkoušku. Kuřata se pozorují 21 dní. Jestliže v období pozorování uhynou více než dvě kuřata z příčin, které nelze přisoudit vakcíně, zkouška se opakuje. Vakcína vyhovuje zkoušce, jestliže žádné z kuřat neuhyne z příčin, které lze přisoudit vakcíně, nebo nevykazuje jiné než mírné, přechodné místní příznaky.

Cizí viry zkouškou na kuřecích embryích (2.6.3). Co možná nejvíce neutralizovaná vakcína vyhovuje zkoušce na cizí viry při použití kuřecích embryí provedené bez provedení pasáží; opomíjejí se abnormality způsobené vakcinačním virem, který nebyl neutralizován.

Cizí antigeny zkouškou na kuřatech (2.6.6). Rekonstituovaná vakcína vyhovuje zkoušce na cizí antigeny při použití kuřat.

Viry ptačí leukózy (2.6.4). Co možná nejvíce neutralizovaná vakcína vyhovuje zkoušce na viry s následujícími modifikacemi; nedělají se subkultury fibroblastů a místo komplement-fixační zkoušky se provádí ELISA s použitím IgG specifického pro skupinově specifický antigen ptačí leukózy.

Adenoviry, reoviry a virus ptačí laryngotracheitidy. Zkoušky na adenoviry, reoviry a virus ptačí laryngotracheitidy jsou provedeny ve zkoušce na cizí antigeny při použití kuřat a jsou negativní.

Mykoplazmata (2.6.7). Vyhovuje zkoušce na mykoplazmata.

Bakterie a houby. Provede se kvantitativní zkouška na bakterie a houby. Vakcína obsahuje nejvýše jeden saprofytický mikroorganismus v dávce a je prostá patogenních mikroorganismů. Každá tekutina dodávaná s vakcínou vyhovuje zkoušce na sterilitu předepsané v článku Vaccina ad usum veterinarium.

Titr viru. Vakcína se titruje v buněčných kulturách nebo inokulací na chorioalantoidní membránu kuřecích embryí 9 až 11 dní starých. Jedna dávka vakcíny obsahuje nejméně takové množství viru, které odpovídá minimálnímu titru uvedenému v označení nebo v přibalovém letáku.

Stanovení účinnosti

Použijí se vnímavá kuřata z jednoho chovu prostého specifikovaných patogenů (5.2.2) nejnižšího stáří uvedeného v označení. Každému z nejméně dvaceti kuřat pro každý z udávaných způsobů podání se podá takový objem rekonstituované vakcíny, který obsahuje množství viru, jež odpovídá

minimálnímu titru uvedenému v označení nebo v příbalovém letáku. Jako kontrola se použije dvacet kuřat. Po 21 dnech se každé kuře čelenžuje intrafolikulámím podáním nebo skarifikací virulentním kmenem viru neštovic drůbeže. Kuřata se pozorují 21 dní. Vakcína vyhovuje zkoušce, jestliže na konci doby pozorování přežívá nejméně 90 % vakcinovaných kuřat a nejeví žádné příznaky onemocnění a všechny kontroly projevují příznaky onemocnění. Opomíjejí se přechodné místní reakce, které se objeví u vakcinovaných kuřat v průběhu 6 dní po čelenži.

Uchovávání

Viz článek Vaccina ad usum veterinarium.

Označování

Viz článek Vaccina ad usum veterinarium.

V označení na obalu se uvede stáří zvířat, ve kterém mají být vakcinována.

• 6.2.3 Radiofarmaceutické přípravky

Radiofarmaca [image omitted]

Radiofarmaka

Synonymum. Radiopharmaceutica

Ustanovení tohoto článku se vztahují na lékopisné články zabývající se radiofarmaky. Požadavky tohoto článku se nevztahují nutně na radiofarmaka, která lékopis neobsahuje.

Radiofarmaka jsou přípravky obsahující jeden nebo více radionuklidů.

Nuklid je druh atomu charakterizovaný počtem protonů a neutronů v jádře (tudíž jeho atomovým a hmotnostním číslem) a energetickým stavem jádra. Izotopy daného prvku jsou nuklidy se stejným atomovým číslem, ale s rozdílným číslem hmotnostním. Radionuklidy (radioaktivní nuklidy) se samovolně přeměňují na jiné nuklidy. Přeměna může být provázena emisí nabitých částic, elektronovým záchytem (EZ) nebo izomerním přechodem (IP). Nabité částice emitované z jádra mohou být částice alfa (jádra helia s hmotnostním číslem 4) nebo částice beta (elektrony se záporným nebo kladným nábojem, β- nebo β+, β+ jsou známy jako pozitrony). Emise nabitých částic z jádra může být provázena zářením gama; toto záření je také emitováno při procesu izomerního přechodu. Emise záření gama může mít za následek vyražení elektronu z obalu atomu, prázdné místo se doplní elektronem z vyšší slupky, a to je doprovázeno emisí fotonu gama a následnou emisí rtg-paprsků. Tento jev je znám jako vnitřní konverze. Tato sekundární emise může být částečně nahrazena vyražením elektronů, známých jako Augerovy elektrony. Při kontaktu s hmotou dochází k anihilaci β+ částic, která je doprovázena emisí záření gama o energii 511 keV.

Přeměna radionuklidů probíhá exponenciálně. Čas, za který se přemění polovina počáteční hodnoty radioaktivity, se nazývá poločas přeměny (T½) a je charakteristický pro každý radionuklid.

Pronikavost každého záření se liší podle jeho druhu a energie. Částice alfa jsou zcela absorbovány vrstvou tuhých nebo kapalných látek o tloušťce od několika mikrometrů do několika desítek mikrometrů. Částice beta jsou zcela absorbovány vrstvou o tloušťce od několika milimetrů do několika centimetrů. Záření gama není úplně absorbováno, pouze zeslabeno a tloušťka vrstvy potřebná k desetinásobnému zeslabení může být např. až několik centimetrů olova. Čím je hustota absorbátoru vyšší, tím kratší je dosah částic alfa a beta a tím větší je zeslabení záření gama.

Každý radionuklid je charakterizován stálým poločasem přeměny, vyjádřeným v jednotkách času, a druhem a energií emitovaného záření. Energie je udávána v elektronvoltech (eV), kiloelektronvoltech (keV) nebo v megaelektronvoltech (MeV). Radioaktivita (aktivita) přípravku je počet jaderných přeměn za jednotku času.

Aktivita radionuklidu (množství radioaktivity) byla dříve vyjadřována v jednotkách curie (Ci), což je 3,7 . 1010 přeměn za sekundu, dále milicurie, mikrocurie nebo nanocurie.

V mezinárodní soustavě jednotek (SI) se množství radioaktivity vyjadřuje v becquerelech (Bq), což je 1 jaderná přeměna za sekundu. Následné faktory umožňují převod mezi těmito dvěma systémy jednotek:

1 curie (Ci)	=	3,7 . 1010 becquerelů
=	37 gigabecquerelů (GBq)
1 milicurie (mCi)	=	3,7 . 107 becquerelů
=	37 megabecquerelů (MBq)
1 mikrocurie (μCi)	=	3,7 . 104 becquerelů
=	37 kilobecquerelů (kBq)
1 gigabecquerel (GBq)	=	27,027 milicurie (mCi)
1 megabecquerel (MBq)	=	27,027 mikrocurie (μCi)
1 kilobecquerel (kBq)	=	27,027 nanocurie (nCi)

Absolutní měření aktivity radionuklidu v daném vzorku může být provedeno úplně a přesně pouze tehdy, jsou-li známy druh a energie emitovaných záření a známe-li jejich relativní zastoupení. Toto měření vyžaduje specializovanou laboratoř. Identifikace a měření záření mohou být provedeny porovnávací a poměrovou metodou za použití referenčních přípravků (etalonů) poskytovaných národní laboratoří.

Základní pojmy

Radioaktivní zdroj (zářič). Radioaktivní materiál poskytující ionizující záření.

Uzavřený zářič. Radioaktivní zářič, při jehož použití radioaktivní materiál nepřijde do přímého styku s okolním prostředím. Skládá se z radioaktivního materiálu pevně zabudovaného v neaktivních tuhých látkách nebo je uzavřen do obalu z vhodného odolného materiálu, který zabraňuje pronikání radioaktivní látky a jakékoli možnosti kontaminace při obvyklém používání.

Otevřený zářič. Radioaktivní zářič, při jehož použití radioaktivní materiál přijde do přímého kontaktu s okolním prostředím. U otevřeného zářiče je radioaktivní materiál přímo přístupný. Předpokládá se, že tento materiál bude vystaven fyzikální nebo chemické manipulaci, během níž se může přenášet z jednoho obalu do druhého. Radiofarmaka patří k tomuto druhu zářičů.

Radionuklidová čistota. Poměr aktivity daného radionuklidu a celkové aktivity zářiče vyjádřený v procentech. K vyjádření tohoto poměru může být také používán termín "radioaktivní čistota" nebo "radioizotopová čistota".

Radiochemická čistota. Poměr aktivity daného radionuklidu přítomného v zářiči v určité chemické formě a celkové aktivity tohoto radionuklidu, vyjádřený v procentech.

Chemická čistota. Poměr hmotnosti látky přítomné v určité chemické formě a celkové hmotnosti látek obsažených v zářiči po vyloučení pomocných látek nebo rozpouštědel, vyjádřený v procentech.

Nosič. Stabilní izotop daného radionuklidu, který se přidává k radioaktivnímu přípravku ve stejné chemické formě, v jaké je přítomen radionuklid.

Měrná radioaktivita (měrná aktivita). Aktivita radionuklidu vztažená na jednotku hmotnosti daného prvku nebo jeho chemické formy. Například měrná aktivita fosforečnanu[ ^32P] sodného je vyjádřena následovně: 11,1 MBq fosforu-32 v miligramu fosforečnanového iontu, vztaženo k určenému datu a hodině.

Objemová aktivita (koncentrace radioaktivity). Aktivita radionuklidu vztažená na jednotku objemu roztoku, ve kterém je přítomen.

Zkoušky totožnosti

Radionuklid je určen svým poločasem přeměny nebo druhem a energií záření nebo oběma způsoby, jak je popsáno v článku.

Měření poločasu přeměny. Poločas přeměny se měří vhodným detekčním přístrojem, jako je ionizační komora, Geiger-Müllerův počítač nebo scintilační detektor. Radiofarmaka se měří jako taková, nebo po vhodném zředění rozpuštěné tobolky. Zvolená hodnota aktivity, se zřetelem na experimentální podmínky, musí být dostatečně vysoká, aby umožnila detekci během několika předpokládaných poločasů přeměny, ale neměla by být tak vysoká, aby se projevil jev "ztráty impulzů" v důsledku mrtvé doby Geiger-Müllerova počítače nebo náhodných koincidencí u scintilačního detektoru.

Radioaktivní zářič se připraví tak, aby se vyloučila ztráta materiálu během manipulace. Kapalina (roztok) se plní do ampulí nebo uzavřených zkumavek. Tuhá látka (případně zbytek po sušení v tobolce) se přikryje plátkem z přilnavého acetatu celulosy nebo z jiného materiálu, jehož hmotnost na jednotku plochy je dostatečně malá, aby významně neoslabovala sledované záření.

Stejný zářič se měří za shodných geometrických podmínek v intervalech, obvykle odpovídajících polovině poločasu přeměny, celkově po dobu rovnou asi třem poločasům přeměny. Správná funkce přístroje se kontroluje za použití zářiče s dlouhým poločasem přeměny, a je-li to třeba, provede se korekce odchylek (viz Stanovení radioaktivity).

Do grafu se vynese časová závislost logaritmu počtu impulzů za jednotku času (četnosti) nebo časová závislost elektrického proudu, podle typu použitého přístroje. Vypočtený poločas přeměny by se neměl lišit o více než 5 % od poločasu přeměny udaného v lékopise.

Křivka exponenciální přeměny (rozpadová křivka) je popsána rovnicí

At=A0e-λt ,

v níž značí:

At - aktivitu v čase t,

A0 - aktivitu v čase t = 0,

λ - přeměnovou konstantu charakteristickou pro každý radionuklid,

e - základ přirozených logaritmů.

Poločas přeměny (T½) souvisí s přeměnovou konstantou A podle vztahu:

T1/2=0,693λ.

Aktivita přípravku se měří v určitém čase. Aktivita v jiném čase se může vypočítat z exponenciální rovnice, stanovit z tabulek nebo se může určit z grafu vyneseného pro každý radionuklid.

Stanovení druhu a energie záření. Druh a energie emitovaného záření mohou být stanoveny několika způsoby, např. použitím spektrometrie nebo sestavením křivky zeslabení. Pro analýzu záření beta se obvykle používá sestavení křivky zeslabení; pro stanovení záření gama se většinou používá spektrometrie.

Křivka zeslabení se vynáší: pro čisté zářiče beta v případě, že není možné použít spektrometr pro záření beta; pro smíšené zářiče beta a gama v případě, že není možné použít spektrometr pro záření gama. Tato metoda odhadu maximální energie záření beta poskytuje pouze přibližnou hodnotu. Předpokladem správného měření je dodržení konstantních geometrických podmínek. Zářič se umístí před tenké okénko Geiger-Müllerova počítače nebo proporcionálního detektoru. Zářič je chráněn tak, jak je popsáno výše. Při měření četnosti impulzů zářiče je mezi ním a počítačem umísťováno postupně minimálně šest hliníkových fólií (stínítek) s postupně se zvyšující hmotností na jednotku plochy. S nejsilnější fólií se měří konstantní četnost impulzů. U čistých zářičů beta není četnost impulzů ovlivňována přidáním dalších fólií. Fólie se vkládají takovým způsobem, aby byly dodrženy konstantní geometrické podmínky. Vynese se závislost logaritmu četnosti impulzů na hmotnosti na jednotku plochy (mg/cm^2) pro každou fólii. Stejným způsobem je graf vynesen pro referenční přípravky. Výsledek je stanoven na základě střední části křivky, která je prakticky lineární.

Hmotnostní součinitel zeslabení (μm) závisí na energii záření beta a na fyzikálních a chemických vlastnostech fólie. Vyjadřuje se ve čtverečních centimetrech na miligram (cm2/mg). Vypočítá se z grafu popsaného výše podle vztahu:

μm=2,303m2-m1logA1-logA2 ,

v němž značí:

m1 - hmotnost na jednotku plochy nejtenčí fólie,

m2 - hmotnost na jednotku plochy nej silnější fólie,

m1 a m2 se nacházejí v lineární části křivky zeslabení,

A1 - četnost impulzů odpovídající m1,

A2 - četnost impulzů odpovídající m2.

Takto vypočítaný hmotnostní součinitel zeslabení μm se neliší o více než 10 % od součinitele zeslabení referenčního přípravku stejného radionuklidu, který byl měřen za stejných podmínek.

Gama spektrometrie je založena na schopnosti některých látek (scintilátorů) emitovat světelné záření po dopadu záření gama. Počet vyslaných světelných fotonů je úměrný energii absorbované ve scintilátoru. Světelné záření je pak převedeno na elektrické impulzy s výškou (amplitudou) přibližně úměrnou energii, kterou fotony gama ztratily ve scintilátoru. Vyhodnocení výchozích impulzů vhodným amplitudovým analyzátorem poskytuje scintilační energetické spektrum zářiče. Scintilační spektra záření gama vykazují jeden nebo více charakteristických píků odpovídajících energiím záření gama daného zářiče. Tyto píky jsou doprovázeny dalšími píky různých šířek, které vznikly vlivem sekundárních účinků záření na scintilátor nebo na okolní materiál. Tvar získaného spektra závisí na použitém přístroji a geometrickém uspořádání zdroje a detektoru; přístroj j e nezbytně nutné kalibrovat pomocí referenčního zářiče sledovaného radionuklidu.

Výhodnějším detektorem pro gama spektrometrii je polovodičový lithium-germaniový detektor. Tyto přístroje mohou mít energetické rozlišení (plná šířka píku v polovině maxima výšky) 2,0 keV až 2,5 keV při energii 1,3 MeV, a lze tedy identifikovat píky vzdálené od sebe 5 keV. Naproti tomu scintilační spektrometr s krystalem Nal(T1) má podstatně horší energetické rozlišení (asi 50 keV). Výstup z těchto spektrometrů je představován elektrickými impulzy, jejichž amplituda odpovídá energii zaznamenaného záření gama. Analýza impulzů po jejich zesílení se provádí mnohakanálovým analyzátorem, který zobrazuje spektrum daného zářiče gama. Vztah mezi energií gama a počtem a číslem kanálu může být jednoduše stanoven pomocí zářiče emitujícího záření gama o známé energii.

Detekční systém musí být kalibrován, neboť detekční účinnost je funkcí energie záření gama a závisí na druhu zářiče a na vzdálenosti detektoru od zářiče. Detekční účinnost může být změřena za použití kalibrovaného vzorku sledovaného radionuklidu. Většinou se však používá graf detekční účinnosti v závislosti na energii záření gama, který se sestaví ze série kalibrovaných zářičů různých radionuklidů.

Spektrum záření gama radionuklidu, který emituje pouze záření gama, je charakteristické pro každý radionuklid; je vytvořeno fotony určitých energií emitovaných s daným zastoupením (počtem fotonů na 100 přeměn radionuklidu). Tato vlastnost může být využívána ke kvalitativnímu i kvantitativnímu stanovení radionuklidů obsažených v zářiči a usnadňuje stanovení stupně radionuklidové čistoty detekcí píků jiných radionuklidů, než které jsou očekávány.

Amplituda píků ve scintilačním nebo polovodičovém spektru zářiče klesá s jeho poločasem přeměny. Je-li v zářiči přítomna radioaktivní nečistota s delším poločasem přeměny, lze ji zaznamenat na základě charakteristických píků, jejichž amplituda se snižuje s rozdílným poločasem přeměny, než je poločas přeměny sledovaného radionuklidu. Nečistotu lze identifikovat vyhodnocením poločasu přeměny interferujících píků.

Tabulka (uvedená níže) ukazuje všeobecně uznávané fyzikální charakteristiky radionuklidů používaných přípravků, které jsou uvedeny v lékopise. V tabulce jsou navíc uvedeny i fyzikální charakteristiky hlavních nečistot radionuklidů.

Stanovení radioaktivity

Absolutní měření radioaktivity daného vzorkuje možné jen v případě, že je známo přeměnové schéma nuklidu. Je obvykle založeno na koincidenční metodě, při níž např. záření beta a záření gama jsou zaznamenány odděleně i současně (v koincidenci) speciálními přístroji. Četnosti zaznamenané odděleně a četnosti zaznamenané v koincidenci postačují pro stanovení účinnosti a počtu přeměn radionuklidu za jednotku času (aktivity radionuklidu). V praxi je třeba mnoho korekcí pro dosažení správného výsledku.

Relativní měření aktivity radionuklidu se provádí obvykle porovnáním s referenčním zářičem za použití Geiger-Müllerova počítače, proporcionálního počítače, scintilačního detektoru nebo ionizační komory. Geiger-Müllerův počítač se používá k měření zářičů beta a beta-gama; scintilační a polovodičové detektory se používají k měření záření gama; zářiče beta s nízkou energií vyžaduj í kapalné scintilační detektory.

Při použití kteréhokoli přístroje je nezbytné pracovat za přesně definovaných geometrických podmínek tak, aby radioaktivní zářič byl vždy umístěn v přístroji ve stejné poloze, tj. že jeho vzdálenost od měřicího zařízení je konstantní a zůstává stejná i při měření referenčního přípravku. Roztoky radiofarmak mohou být měřeny např. v ionizačních komorách nebo na scintilačních detektorech se studnovým krystalem. Pro určité typy přístrojů, jako je Geiger-Müllerův počítač s koncovým okénkem nebo scintilační detektor s plošným krystalem, je však vhodnější používat odparku. Doporučuje se suchý odparek přikrýt proužkem přilnavého acetatu celulosy, jehož hmotnost na jednotku plochy by měla být menší než 10 mg/cm^2, takže absorpce záření je zanedbatelná. Odparek referenčního přípravku by měl být pokud možno shodný s odparkem zkoušeného roztoku, tj. oba roztoky by měly obsahovat stejné substance o stejné koncentraci a odpařování by se mělo provádět za stejných podmínek, na povrchu ze stejného materiálu a na stejné ploše. Při dodržení těchto předpisů jsou dosažené výsledky vyhovující při použití kteréhokoli měřicího přístroje. Je nezbytné, aby účinnost měřicího přístroje byla konstantní během doby měření; kontroluj e se měřením sekundárního zářiče obsahujícího radionuklid s dlouhým poločasem přeměny.

Nízkoenergetické zářiče beta se měří detektory s kapalnými scintilátory. Vzorek se rozpustí v roztoku obsahujícím jednu nebo více, často dvě organické fluorescenční látky (primární a sekundární scintilátory). Část kinetické energie ionizujícího záření je převáděna na fotony viditelného záření, které jsou snímány fotonásobičem a převáděny na elektrické impulzy. Při použití detektoru s kapalným scintilátorem by měla být provedena korekce na zhášecí efekt.

Při měření aktivity radionuklidů musí být zajištěno, aby geometrické podmínky pro měřený zářič i pro referenční zářič byly totožné (stejné objemy nádob i roztoků). Výsledky všech měření se korigují na pozadí detekčního přístroje způsobeném přirozenou radioaktivitou prostředí a falešnými impulzy vznikajícími v samotném detekčním zařízení.

Při měření radionuklidů o vysokých aktivitách některými přístroji je třeba korigovat výsledky na ztrátu četnosti impulzů v důsledku časového rozlišení (mrtvé doby) detekčního zařízení a připojeného elektronického zařízení. Pro detekční systém s danou mrtvou dobou τ platí vztah:

N=N01-N0τ ,

v němž značí:

N - skutečnou četnost impulzů za sekundu,

N0 - změřenou četnost impulzů za sekundu,

τ - mrtvou dobu v sekundách.

Je zřejmé, že takováto korekce bude přijatelně malá pouze v případě, že bude mít součin N0τ nízkou hodnotu. U některých přístrojů je tato korekce prováděna automaticky. Korekce četnosti na mrtvou dobu se provádí dříve než korekce na pozadí.

Výsledky stanovení radioaktivity vykazují odchylky, které pocházejí hlavně z náhodné povahy jaderných přeměn. Pro kompenzaci odchylek v počtu přeměn na jednotku času musí být zaznamenán dostatečný počet impulzů. K dosažení směrodatné odchylky menší než 1 % je třeba minimálně 10 000 impulzů. Všechny údaje o obsahu radioaktivity by měly být provázeny údaj i o datu, příp. hodině, kdy bylo měření provedeno. Při měření radioaktivity rozpuštěného vzorku se radioaktivita přepočítává na původní objem roztoku a vztahuje se na jednotku objemu, aby vyjadřovala objemovou aktivitu (koncentraci radioaktivity).

Radionuklidová čistota

Radionuklidová čistota přípravku, a tudíž totožnost každého přítomného radionuklidu musí být známá. Všeobecně nejpoužívanější metodou zkoušky na radionuklidovou čistotu je gama spektrometrie. Není to úplně spolehlivá metoda, protože nečistoty emitující záření beta nejsou obvykle detegovatelné. Použijí-li se NaI detektory, jsou píky nečistot často překryty spektrem hlavního radionuklidu.

Jednotlivé články předpisují požadavky na radionuklidovou čistotu (např. spektrum gama by se nemělo výrazně lišit od spektra referenčního přípravku) a mohou udávat limity pro určité radionuklidové nečistoty (např. kobalt-60 v kobaltu-57). Ačkoli tyto požadavky jsou nezbytné, samy o sobě nezaručují, že radionuklidová čistota přípravku je vhodná pro humánní použití. Výrobce musí provádět podrobné zkoušení svých výrobků, zvláště u přípravků radionuklidů s krátkým poločasem přeměny a dostatečně odeznělou aktivitou, na nečistoty s dlouhým poločasem přeměny. Touto cestou se získávají informace o vhodnosti jednotlivého výrobního procesu a správnosti jeho zkušebních postupů.

Radiochemická čistota

Stanovení radiochemické čistoty spočívá v oddělení různých chemických látek obsahujících radionuklid a v odhadu radioaktivity spojené s deklarovanými chemickými látkami. Ke stanovení radiochemické čistoty může být použita jakákoliv analytická separace, avšak s přihlédnutím k rychlosti a jednoduchosti se stala nejvhodnější chromatografie na plošných nosičích (papír nebo tenká vrstva) a pro určité přípravky elektroforéza (papír nebo vrstva acetatu celulosy). U technických popisů těchto analytických metod, obsažených v lékopise, musí být uvedeny speciální bezpečnostní předpisy pro práci s radioaktivními látkami.

Jak je uvedeno v obecných statích pro chromatografii, objem naneseného vzorku na start má být nejvýše 10 μl. Je vhodné neředit zkoušený přípravek, ale je důležité nanést takové množství radioaktivity, při němž ještě nedochází ke ztrátě četnosti impulzů v důsledku mrtvé doby přístroje. Při stanovení velmi malého množství radioaktivních látek se může přidat nosič, pokud je to uvedeno v jednotlivých článcích. Po vyvinutí se vrstva (chromatogram) usuší a poloha radioaktivních ploch se deteguje měřením radioaktivity podél celého chromatogramu za použití vhodného kolimátoru nebo nastříháním proužků a měřením jednotlivých částí chromatogramu. Poloha skvrn nebo ploch se může stanovit i porovnáním s neradioaktivními roztoky o stejném chemickém složení vizuálně pomocí barevných reakcí nebo hodnocením v ultrafialovém světle. Přímé barevné reakce nejsou vždy možné nebo žádoucí, protože postřik zvýrazňujícími látkami může způsobit difuzi radioaktivních látek mimo skvrnu či plochu.

Aktivitu lze měřit za použití integrátoru a zapisovače nebo digitálního počítače. Poměry ploch píků jsou úměrné poměrům radioaktivních koncentrací chemických látek. Pokud jsou chromatogramy nastříhány na jednotlivé části, poměry množství změřené radioaktivity jsou úměrné příslušné chemické formě radioaktivních látek.

Měrná radioaktivita

Měrná aktivita se obvykle počítá z objemové aktivity (koncentrace radioaktivity) a z koncentrace sledované chemické látky. Nejprve je však třeba ověřit, že radioaktivita odpovídá pouze danému radionuklidu (radionuklidová čistota) a dané chemické látce (radiochemická čistota).

Sterilita

Radiofarmaka určená pro parenterální podávání musí být připravena podle předpisů vylučujících mikrobiální znečištění a zaručujících sterilitu. Zkouška sterility se provádí podle předpisu uvedeného v obecné stati (2.6.1). U radiofarmak vznikají určité problémy v důsledku malých velikostí šarží a nebezpečí ozáření. Před vydáním povolení k použití určité šarže není vždy možné čekat na výsledky zkoušky sterility a zkoušku potom tvoří kontrola kvality výroby.

Přestože v článku Parenteralia jsou požadavky na použití protimikrobních přísad, jejich přídavek k radiofarmakům určeným k opakovanému podávání není závazný, pokud to není předepsáno v článku.

Pyrogenní látky

Pro určité přípravky je zkouška na pyrogenní látky předepsána, ale protože radionuklidy přítomné v přípravku mají obvykle krátký poločas přeměny a dost vysokou radioaktivitu, je obtížné provést zkoušku na pyrogenní látky před vydáním povolení k použití šarže. Aby se zabránilo hypertermii, která může být způsobená ne pyrogenními látkami, ale radioaktivitou přípravku, je někdy nutné počkat, až radioaktivita klesne na hodnotu předepsanou v článku a je taková, že může být podán předepsaný objem radioaktivního roztoku. Nehledě na tyto detaily se zkouška provádí v souladu s obecnou statí (2.6.8), při dodržení nezbytných předpisů radiační ochrany pracovníků provádějících zkoušku; zkouška je součástí kontroly kvality výroby. Výrobci se doporučuje předem si ověřit nepřítomnost pyrogenních látek ve výchozích látkách pro výrobu radiofarmak.

Předepsaná zkouška může být pro některá radiofarmaka nevhodná. Nemusí být například dostatečně citlivá pro přípravky podávané do páteřního kanálu nebo je nevhodná, jestliže se zkouška provádí po vydání povolení k použití. V těchto případech může být použita zkouška na bakteriální endotoxiny (2.6.14).

Uchovávání

Ve vzduchotěsných obalech na vhodně stíněném místě, aby pracovníci byli chráněni před primárním nebo sekundárním zářením, a které vyhovuje národním i mezinárodním předpisům týkajícím se uchovávání radioaktivních látek. Následkem ozařování mohou obaly a roztoky během uchovávání ztmavnout, toto ztmavnutí však nutně neznamená zhoršení kvality přípravků.

Radiofarmaka jsou určena k rychlé spotřebě.

Označování

V označení na obalu se uvede:

• název přípravku,

• jméno výrobce,

• identifikační číslo,

• pro kapalné přípravky: celková radioaktivita ve vnitřním obalu (lahvičce) nebo koncentrace radioaktivity v mililitru, vztažená k referenčnímu datu, a je-li třeba i k hodině, a objem kapaliny ve vnitřním obalu,

• pro tuhé přípravky, jako jsou lyofilizáty: celková radioaktivita vztažená k referenčnímu datu, a je-li třeba i k hodině,

• pro tobolky: radioaktivita každé tobolky vztažená k referenčnímu datu, a je-li třeba i k hodině, a počet tobolek v obalu,

• že přípravek je určen do rukou lékaře,

• způsob podávání,

• doba použitelnosti,

• název a koncentrace přidaných protimikrobních přísad,

• jakékoli zvláštní podmínky skladování.

Tabulka fyzikálních charakteristik radionuklidů obsažených v lékopise

| Radionuklid | Poločas přeměny r - rok d - den | Emise elektronů | Emise fotonů | | | | | | druh | energie (MeV) | počet částic na 100 přeměn | druh | energie (MeV) | počet fotonů na 100 přeměn | | | | --- | --- | --- | --- | --- | --- | --- | --- | | Cesium-137 [137Cs] v rovnováze s baryem-137m [137mBa] | 30,2 r (137mBa: 2,55 min) | eA | 0,004 | 7,8 | rtg | 0,005 | 1 | | 0,026 | 0,8 | | | | | | | | ec | 0,624 | 8 | | 0,032 - 0,037 | 7 | | | | 0,656 | 1,4 | γ | 0,661 | 85,4 | | | | | 0,660 | 0,4 | | | | | | | | β- | 0,511a | 94,6 | | | | | | | 1,173a | 5,2 | | | | | | | | Fosfor-32 [32P] | 14,3 d | β- | 1,71a | 100 | | | | | Gallium-66 [66Ga] | 9,4 h | eA | 0,001 | 56 | rtg | 0,001 | 0,3 | | 0,008 | 21 | | 0,008 - 0,010 | 19 | | | | | | | 𝛾 | 0,511 | 113b | | | | | β+ | 0,361a | 1 | | 0,834 | 6 | | | | 0,720 - 0,820a | 1,1 | | 1,039 | 38 | | | | | 0,924a | 4,1 | | 1,333 | 1,3 | | | | | 1,780a | 0,4 | | 1,918 | 2,2 | | | | | 4,153a | 50 | | 2,190 | 5,8 | | | | | | | | 2,422 | 2 | | | | | | | | 2,752 | 23,5 | | | | | | | | 4,295 | 3,5 | | | | | Gallium-67 [67Ga] | 3,26 d | eA | 0,001 | 169 | rtg | 0,001 | 1 | | 0,007 - 0,010 | 60 | | 0,008 - 0,010 | 55 | | | | | ec | 0,081 - 0,084 | 27 | 𝛾 | 0,091 - 0,093 | 38,5 | | | | 0,090 - 0,093 | 6 | | 0,185 | 22 | | | | | 0,175 | 0,4 | | 0,209 | 2,4 | | | | | | | | 0,300 | 16,5 | | | | | | | | 0,394 | 4,5 | | | | | | | | 0,494 | 0,09 | | | | | | | | 0,888 | 0,4 | | | | | Chrom-51 [51Cr] | 27,7 d | eA | 0,0004 | 144 | rtg | 0,0005 | 0,33 | | 0,004 | 67 | | (5,005 | 22,3 | | | | | | | 𝛾 | 0,320 | 9,83 | | | | | Indium-111 [111In] | 2,8 d | eA | 0,002 - 0,004 | 101 | rtg | 0,003 - 0,004 | 6,3 | | 0,018 - 0,027 | 16 | | 0,023 - 0,028 | 82,4 | | | | | ec | 0,145 | 7,9 | 𝛾 | 0,171 | 90,9 | | | | 0,167 - 0,171 | 1,2 | | 0,245 | 94,2 | | | | | 0,219 | 4,9 | | | | | | | | 0,241 - 0,245 | 0,9 | | | | | | | | Indium-114m [114mIn] Indium-114 [114In] | 49,5 d (114In: 72 s) | eA, ac β- | 1,99 | 95 | rtg | 0,023 - 0,028 | 40 | | | | | | | | | | | 𝛾 | 0,190 | 17,7 | | | | | | | 0,558 | 4,6 | | | | | | | | 0,725 | 4,6 | | | | | | | | Jod-123 [123I] | 13,2 h | eA | 0,002 - 0,005 | 98 | rtg | 0,003 - 0,005 | 8 | | 0,021 - 0,031 | 12 | | 0,027 - 0,032 | 87 | | | | | 0,127 | 13,6 | 𝛾 | 0,159 | 83,4 | | | | | 0,154 | 1,8 | | 0,346 | 0,1 | | | | | 0,158 | 0,4 | | 0,440 | 0,4 | | | | | | | | 0,505 | 0,3 | | | | | | | | 0,529 | 1,4 | | | | | | | | 0,538 | 0,4 | | | | | Jod-124 [124I] | 4,2 d | eA | 0,003 | 64 | rtg | 0,004 | 6 | | ec | 0,023 | 8 | | 0,027 - 0,031 | 59 | | | | 0,571 | 0,3 | 𝛾 | 0,511 | 46b | | | | | | | | 0,606 | 61 | | | | | β+ | 0,810 | 0,3 | | 0,723 | 10 | | | | 1,532 | 11,3 | | 1,325 | 1,5 | | | | | 2,135 | 11,3 | | 1,376 | 1,7 | | | | | | | | 1,509 | 3 | | | | | | | | 1,691 | 10,5 | | | | | Jod-125 [125I] | 60,1 d | eA + ec | 0,002 - 0,005 | 236 | rtg | 0,003 - 0,005 | 15 | | 0,021 - 0,035 | 33 | | 0,027 | 114 | | | | | | | | 0,031 | 25 | | | | | | | 𝛾 | 0,035 | 6,7 | | | | | Jod-126 [126I] | 13,0 d | eA | 0,003 | 43,5 | rtg | 0,004 | 4,3 | | 0,022 | 5,7 | | 0,027 - 0,031 | 40 | | | | | ec | 0,354 | 0,5 | 𝛾 | 0,388 | 34 | | | | 0,634 | 0,1 | | | | | | | | β- | 0,371a | 3,6 | | 0,491 | 2,9 | | | | 0,862a | 32 | | 0,511 | 6,7b | | | | | 1,251a | 8 | | 0,666 | 33 | | | | | β+ | 1,134a | 3,3 | | 0,754 | 4,2 | | | | | | | 0,880 | 0,8 | | | | | | | | 1,420 | 0,3 | | | | | Jod-131 [131I] | 8,04 d | eA | 0,003 | 5,1 | rtg | 0,004 | 0,6 | | 0,025 | 0,6 | 0,029 - 0,034 | 5 | | | | | | ec | 0,045 | 3,5 | 𝛾 | 0,080 | 2,6 | | | | 0,075 - 0,079 | 0,6 | | 0,284 | 6,1 | | | | | 0,250 | 0,25 | | 0,365 | 81,2 | | | | | 0,330 | 1,5 | | 0,637 | 7,3 | | | | | 1,359 | 0,25 | | 0,722 | 1,8 | | | | | β- | 0,248a | 2,1 | | | | | | | 0,304a | 0,6 | | | | | | | | 0,334a | 7,4 | | | | | | | | 0,606a | 89,4 | | | | | | | | 0,807a | 0,4 | | | | | | | | Kobalt-57 [57Co] | 271 d | eA | 0,0007 | 249 | rtg | 0,0007 | 0,8 | | eA + ec | 0,005 - 0,007 | 175 | | 0,007 | 56 | | | | | | 𝛾 | 0,014 | 9,5 | | | | | ec | 0,014 | 8,9 | | 0,122 | 85,6 | | | | 0,115 | 1,9 | | 0,136 | 10,6 | | | | | 0,129 | 1,4 | | 0,692 | 0,16 | | | | | Kobalt-58 [58Co] | 70,8 d | eA | 0,0007 | 117 | rtg | 0,0007 | 0,4 | | 0,006 | 49,4 | | 0,006 | 26,2 | | | | | β+ | 0,475a | 15 | 𝛾 | 0,511 | 30b | | | | | | | 0,811 | 99,4 | | | | | | | | 0,864 | 0,7 | | | | | | | | 1,675 | 0,5 | | | | | Kobalt-60 [60Co] | 5,27 r | β- | 0,318a | 99,9 | 𝛾 | 1,173 | 99,9 | | | | | 1,332 | 100 | | | | | Krypton-85 [85Kr] | 10,7 r | β- | 0,173a | 0,43 | 𝛾 | 0,514 | 0,43 | | 0,687a | 99,57 | | | | | | | | Molybden-99 [99Mo] v rovnováze s techneciem-99m [99mTc] | 66,0 h | eA + ec | 0,002 | 110 | rtg | 0,002 | 0,7 | | ec | 0,015 - 0,020 | 7 | 𝛾 | 0,018 - 0,021 | 14 | | | | 0,119 - 0,121 | 9,5 | | 0,140 | 91 | | | | | 0,137 - 0,140 | 1,5 | | 0,181 | 6 | | | | | β- | 0,436a | 16,6 | | 0,366 | 1,2 | | | | 0,848a | 1,2 | | 0,740 | 12,3 | | | | | 1,214a | 82 | | 0,778 | 4,4 | | | | | | | | 0,823 | 0,13 | | | | | Olovo-201 [201Pb] | 9,4 h | eA, ec | () | () | rtg | 0,070 - 0,073 | 68 | | 0,083 | 19 | | | | | | | | 𝛾 | 0,130 | 1,3 | | | | | | | | 0,331 | 79 | | | | | | | | 0,361 | 9,9 | | | | | | | | 0,406 | 2,0 | | | | | | | | 0,585 | 3,5 | | | | | | | | 0,692 | 2,7 | | | | | | | | 0,767 | 3,3 | | | | | | | | 0,826 | 2,3 | | | | | | | | 0,908 | 6 | | | | | | | | 0,946 | 7,5 | | | | | | | Olovo-203 [203Pb] | 2,17 d | eA | 0,008 | 54 | rtg | 0,010 | 36 | | 0,055 | 3 | | 0,070 - 0,073 | 68 | | | | | ec | 0,194 | 13 | | 0,083 | 19 | | | | 0,316 | 0,5 | 𝛾 | 0,279 | 80 | | | | | | | | 0,401 | 3,4 | | | | | | | | 0,681 | 0,7 | | | | | Rtuť-197m [197Hg] | 23,8 h | eA | 0,005 - 0,014 | 75 | rtg | 0,008 - 0,015 | 44 | | eA + ec | 0,050 - 0,080 | 36 | | 0,067 - 0,083 | 40,5 | | | | ec | 0,116 - 0,130 | 50 | 𝛾 | 0,130 | 0,23 | | | | 0,150 | 51 | | 0,134 | 34 | | | | | 0,161 | 21 | | 0,164 | 0,32 | | | | | 0,198 | 1,6 | | 0,279 | 5,1 | | | | | Rtuť-197 [197Hg] | 64,1 d | eA | 0,005 - 0,014 | 91 | rtg | 0,008 - 0,017 | 52 | | eA + ec | 0,050 - 0,080 | 84 | | 0,067 - 0,080 | 73 | | | | | | 𝛾 | 0,077 | 18,9 | | | | | | | | 0,191 | 0,57 | | | | | | | | 0,269 | 0,05 | | | | | Rtuť-203 [203Hg] | 46,8 d | eA | 0,005 - 0,015 | 9,3 | rtg | 0,009 - 0,015 | 5,4 | | 0,055 - 0,085 | 0,44 | | 0,071 - 0,085 | 13 | | | | | ec | 0,194 | 13,4 | 𝛾 | 0,279 | 81,4 | | | | 0,264 | 3,9 | | | | | | | | 0,276 | 1,2 | | | | | | | | β- | 0,212a | 100 | | | | | | | Ruthenium-103 [103Ru] v rovnováze s rhodiem-103m [103mRh] | 39,3 d (103mRh: 56,1 min) | eA | 0,002 | 77 | rtg | 0,003 | 4 | | eA + ec | 0,017 | 11 | | 0,020 - 0,023 | 7,7 | | | | ec | 0,036 - 0,039 | 91 | 𝛾 | 0,053 | 0,4 | | | | | | | 0,295 | 0,3 | | | | | | | | 0,444 | 0,4 | | | | | | | | 0,497 | 89,7 | | | | | | | | 0,557 | 0,8 | | | | | β- | 0,112 | 6,4 | | 0,610 | 5,6 | | | | 0,225 | 87 | | | | | | | | 0,722 | 6 | | | | | | | | Selen-75 [75Se] | 118,5 d | eA | 0,001 | 136 | rtg | 0,001 | 1 | | 0,009 | 44 | | 0,011 | 57 | | | | | ec | 0,013 | 4,3 | 𝛾 | 0,066 | 1 | | | | 0,023 | 1,0 | | 0,097 | 3,5 | | | | | 0,054 | 0,4 | | 0,121 | 17,7 | | | | | 0,085 | 2,7 | | 0,136 | 61 | | | | | 0,095 | 0,4 | | 0,199 | 1,5 | | | | | 0,109 | 0,7 | | 0,265 | 59,4 | | | | | 0,124 | 1,6 | | 0,280 | 25,2 | | | | | 0,134 | 0,2 | | 0,304 | 1,3 | | | | | 0,253 | 0,4 | | 0,401 | 11,3 | | | | | 0,268 | 0,2 | | | | | | | | Stroncium-89 [89Sr] | 50,5 d | β- | 1,492a | 100 | | | | | Stroncium-90 [90Sr] | 29,1 r | β- | 0,546a | 100 | | | | | Stroncium-90/Yttrium-90 [90Sr/90Y] | 29,1 r (90Y: 64,0 h) | β- | 0,546a | 100 | | | | | 2,284a | 100 | | | | | | | | Technecium-99m [99mTc] | 6,02 h | eA + ec | 0,002 | 110 | rtg | 0,002 | 0,5 | | eA | 0,015 - 0,020 | 2,1 | | 0,018 - 0,021 | 7,2 | | | | 0,119 - 0,121 | 9,5 | | | | | | | | 0,137 - 0,140 | 1,5 | 𝛾 | 0,140 | 89,3 | | | | | Technecium-99 | 2,14 . 105 r | β- | 0,29a | 100 | | | | | Thallium-200 [200Tl] | 1,09 d | eA | () | () | rtg | 0,069 - 0,070 | 66 | | 𝛾 | 0,080 - 0,083 | 19 | | | | | | | | 0,368 | 88,4 | | | | | | | | 0,579 | 14 | | | | | | | | 0,661 | 2,3 | | | | | | | | 0,828 | 11 | | | | | | | | 0,886 | 2 | | | | | | | | 1,206 | 30,0 | | | | | | | | 1,226 | 3,4 | | | | | | | | 1,274 | 3,3 | | | | | | | | 1,363 | 3,5 | | | | | | | | 1,515 | 4,1 | | | | | | | Thallium-201 [201Tl] | 3,05 d | eA | 0,005 - 0,015 | 77 | rtg | 0,008 - 0,015 | 45 | | ec | 0,015 - 0,020 | 19 | 𝛾 | 0,031 - 0,032 | 0,6 | | | | eA + ec | 0,027 - 0,032 | 6,4 | rtg | 0,069 - 0,071 | 15 | | | | 0,052 - 0,085 | | | 0,079 - 0,083 | 21 | | | | | ec | 0,120 - 0,123 | 1,3 | 𝛾 | 0,135 | | | | | 0,132 - 0,135 | 0,4 | | 0,166 - 0,167 | 10,7 | | | | | 0,153 - 0,155 | 2,8 | | | | | | | | 0,164 - 0,167 | 0,8 | | | | | | | | Thallium-202 [202Tl] | 12,2 d | eA | () | () | rtg | 0,069 - 0,071 | 65 | | 𝛾 | 0,080 - 0,083 | 19 | | | | | | | | 0,440 | 95 | | | | | | | Tritium [3H] | 12,3 r | β- | 0,019a | 100 | | | | | Xenon-131m [131mXe | 11,9 d | eA, ec | 0,003 | 26 | rtg | 0,004 | 3 | | 0,025 | 6,8 | | | | | | | | 0,129 | 61 | | 0,029 - 0,034 | 54 | | | | | 0,158 | 28,6 | 𝛾 | 0,164 | 1,92 | | | | | 0,163 | 8,2 | | | | | | | | Xenon-133 [133Xe] | 5,29 d | eA | 0,004 | 50 | rtg | 0,004 | 6 | | ec | 0,025 | 6 | | | | | | | β- | 0,045 | 52 | | 0,030 - 0,035 | 47 | | | | 0,075 | 8,5 | 𝛾 | 0,081 | 37 | | | | | 0,266a | 0,7 | | | | | | | | 0,346a | 99,3 | | | | | | | | Xenon-133m [133mXe] | 2,19 d | eA | 0,004 | 70 | rtg | 0,004 | 8 | | 0025 | 7,1 | | | | | | | | ec | 0,198 | 64 | | 0,030 - 0,035 | 57 | | | | 0,228 | 21 | 𝛾 | 0,233 | 10,3 | | | | | 0,232 | 5 | | | | | | | | Zinek-65 [65Zn] | 243,9 d | eA | 0,001 | 127 | rtg | 0,001 | 0,8 | | β+ | 0,007 - 0,010 | 48 | | 0,008 - 0,010 | 38,7 | | | | 0,330a | 1,46 | 𝛾 | 0,511 | 2,92b | | | | | | | | 1,115 | 50,75 | | | | | Zlato-198 [198Au] | 2,70 d | eA | 0,005 - 0,015 | 2,1 | rtg | 0,008 - 0,015 | 1,3 | | ec | 0,329 | 2.9 | | 0,069 - 0,083 | 2,8 | | | | 0,397 | 1 | 𝛾 | 0,412 | 95,6 | | | | | 0,408 | 0,34 | | 0,676 | 0,8 | | | | | β- | 0,290a | 1 | | 1,088 | 0,2 | | | | 0,966a | 98.9 | | | | | | | | Zlato-199 [199Au] | 3,14 d | eA | 0,005 - 0,015 | 21 | rtg | 0,008 - 0,015 | 12,8 | | eA + ec | 0,035 0,054 | 4,1 | 𝛾 | 0,050 | 0,33 | | | | ec | 0,075 | 10,5 | rtg | 0,0680,080 | 15,4 | | | | 0,125 | 5,5 | | | | | | | | 0,144 | 17,1 | 𝛾 | 0,158 | 36,9 | | | | | 0,155 - 0,158 | 5,8 | | 0,208 | 8,4 | | | | | 0,193 | 2 | | | | | | | | β- | 0,245a | 18,9 | | | | | | | 0,294a | 66,4 | | | | | | | | 0,435a | 14,7 | | | | | | |

^a maximální energie částic beta

^b maximální počet fotonů na 100 přeměn odpovídající úplné anihilaci ve zdroji

eA Augerovy elektrony

ec konverzní elektrony

(*) Přesné hodnoty nejsou dosud známy.

Aquae tritiatae[^3H] solutio iniectabilis[image omitted]

Injekce s tritiovanour[^3H] vodou

Je to voda na injekci, ve které některé molekuly vody obsahují atom tritia na místě vodíkového atomu. Přípravek může být izotonizován přídavkem chloridu sodného. Tritium[^3H] se může získat ozařováním lithia neutrony. Přípravek obsahuje 90,0 % až 110,0 % deklarované radioaktivity tritia k referenčnímu datu uvedenému v označení.

Vlastnosti

Čirá bezbarvá kapalina.

Tritium má poločas přeměny 12,3 roku a emituje záření beta.

Zkoušky totožnosti

Zaznamená se spektrum záření beta způsobem uvedeným ve zkoušce Radionuklidová čistota. Spektrum zkoušeného přípravku se významně neliší od spektra referenčního přípravku tritiované[^3H] vody. Referenční přípravek tritiované[3H] vody se získává od národní laboratoře. Maximum energie záření beta je při 0,019 MeV.

Zkoušky na čistotu

Hodnota pH (2.2.3). 4,5 až 7,0.

Radionuklidová čistota.

A. 100 μl vhodně zředěného zkoušeného přípravku se smíchá s 10 ml scintilačního roztoku obsahujícího 1000 ml dioxanu R, 100 g naftalenu R, 7 g difenyloxazolu R a 0,3 g methylfenyloxazolylbenzenu R. Použijí se zkoumadla analytické čistoty vhodná pro kapalinovou scintilační spektrometrii. Změří se radioaktivita směsi na kapalně scintilačním spektrometru s diskriminátorem. Při nejnižším nastavení diskriminátoru je četnost asi 5000 impulzů/min. Změří se počet impulzů při různých nastaveních diskriminátoru. Při každém měření se vezme minimálně 10 000 impulzů v časovém intervalu nejméně 1 min. Za stejných podmínek se ihned změří referenční přípravek tritiované[^3H] vody, který má přibližně stejnou radioaktivitu.

Na semilogaritmický papír se vynese počet impulzů (upravený na pozadí) proti nastavení diskriminátoru. Vertikální vzdálenost křivky zkoušené látky a křivky referenčního přípravku j e konstantní a odpovídá matematickému vztahu:

A1B1-A2B2A1B1 . 100<20,

v němž značí:

A1 - aktivitu referenčního přípravku při nejnižším nastavení diskriminátoru,

B1 - aktivitu zkoušeného přípravku při nejnižším nastavení diskriminátoru,

A2 - aktivitu referenčního přípravku při nastavení dlskriminátoru A2 ≈ A1 . 10^-3,

B2 - aktivitu zkoušeného přípravku při stejném nastavení diskriminátoru.

B. Změří se spektrum gama. Přístroj zaznamená pouze radioaktivitu pozadí.

Radiochemická čistota. Do skleněné aparatury pro stanovení destilačního rozmezí (2.2.11) se umístí množství zkoušeného přípravku odpovídající asi 74 kBq zředěné vodou R na 50 ml. Stanoví se radioaktivní koncentrace způsobem popsaným v článku Radiofarmaca. Destiluje se do získání asi 25 ml destilátu. Vhodným bezpečnostním opatřením je třeba zabránit kontaminaci vzduchu. Je-li zkouška prováděna v digestoři, musí se chránit před průvanem. Stanoví se radioaktivní koncentrace destilátu a kapaliny zbylé v destilační nádobě. Hodnota radioaktivní koncentrace změřená po destilaci se neliší o více než 5 % od hodnoty radioaktivní koncentrace změřené před destilací. Sterilita. Vyhovuje zkoušce na sterilitu uvedené v článku Radiofarmaca.

Stanovení radioaktivity

Stanoví se kapalinovou scintilační spektrometrií způsobem uvedeným v článku Radiofarmaca.

Uchovávání

Viz článek Radiofarmaca.

Označování

Viz článek Radiofarmaca.

Chromii[^51Cr] edetatis solutio iniectabilis [image omitted]

Injekce s edetanem chromu[^51Cr]