Vyhláška Ministerstva zdravotnictví, kterou se stanoví požadavky na jakost, postup při přípravě, zkoušení, uchovávání a dávkování léčiv (Český lékopis 1997)

Na vrstvu se odděleně nanese po 10 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů amoniaku 26% R, 2-butanonu R a methanolu R (5 + 30 + 65) po dráze 12 cm. Vrstva se usuší při 100 °C až 105 °C a na 30 min se vystaví parám jodu. Na chromatogramu zkoušeného roztoku žádné skvrny odpovídající methylpiperazinu a dimethylpiperazinu nejsou intenzivnější než skvrny na chromatogramech porovnávacího roztoku (b) a (c) (0,2 %).

Těžké kovy (2.4.8). 12 ml roztoku S vyhovuje limitní zkoušce A na těžké kovy (20 μg/g). Připraví se porovnávací roztok za použití 10 ml základního roztoku olova (2 μg Pb/ml).

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,00 g se suší 4 h ve vakuu při 60 °C.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

0,350 g se rozpustí ve 25 ml kyseliny octové bezvodé R, přidá se 25 ml acetanhydridu R a 0,2 ml violeti krystalové RS jako indikátoru a titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS do vzniku zelenavě modrého zbarvení.

1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l VS odpovídá 39,14 mg C16H29N3O8.

Uchovávání

Ve vzduchotěsných obalech.

Separandum.

Diethylis phthalas [image omitted]

Diethylftalat

[image omitted]

C12H14O4	Mr 222,24	CAS 84-66-2

Je to diethylester kyseliny benzen-1,2-dikarboxylové.

Obsahuje 99,0 % až 101,0 % sloučeniny C12H14O4.

Vlastnosti

Čirá olejovitá bezbarvá nebo velmi slabě nažloutlá kapalina. Je prakticky nerozpustný ve vodě, mísitelný s lihem 96% a s etherem.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: B a C.

Alternativní sestava zkoušek: A, D a E, viz Obecné zásady (1.2).

A. Relativní hustota (2.2.5). 1,117 až 1,121.

B. Index lomu (2.2.6). 1,500 až 1,505.

C. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem diethylftalatu CRL. Měří se jako tenký film.

D. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu GF254R.

Zkoušený roztok. 50 mg se rozpustí v etheru R a zředí se jím na 10 ml.

Porovnávací roztok. 50 mg diethylftalatu CRL se rozpustí v etheru R a zředí se jím na 10 ml.

Na vrstvu se odděleně nanese po 10 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů heptanu R a etheru R (30 + 70) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku se polohou a velikostí shoduje s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku.

E. K asi 0,1 ml se přidá 0,25 ml kyseliny sírové R a 50 mg resorcinolu R zahřívá se 5 min na vodní lázni. Po ochlazení se přidá 10 ml vody R a 1 ml hydroxidu sodného koncentrovaného RS; roztok se zbarví žlutě nebo hnědožlutě a vykazuje zelenou fluorescenci.

Zkoušky na čistotu

Vzhled. Zkoušená látka je čirá (2.2.1) a není zbarvena intenzivněji než porovnávací barevný roztok Ž6 (2.2.2, Metoda II).

Kysele reagující látky. 20,0 g se rozpustí v 50 ml lihu 96% R předem zneutralizovaného po přidání fenolftaleinu RS1 a přidá se 0,2 ml fenolftaleinu RS1. Ke změně zbarvení indikátoru na růžové se spotřebuje nejvýše 0,1 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS.

Příbuzné látky. Provede se plynová chromatografie (2.2.28) za použití naftalenu R jako vnitřního standardu.

Roztok vnitřního standardu. 60 mg naftalenu R se rozpustí v dichlormethanu R a zředí se jím na 20 ml.

Zkoušený roztok (a). 1,0 g se rozpustí v dichlormethanu R a zředí se jím na 20,0 ml.

Zkoušený roztok (b). 1,0 g se rozpustí v dichlormethanu R přidají se 2,0 ml roztoku vnitřního standardu a zředí se dichlormethanem R na 20,0 ml.

Porovnávací roztok. K 1,0 ml zkoušeného roztoku (a) se přidá 10,0 ml roztoku vnitřního standardu a zředí se dichlormethanem R na 100,0 ml.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

• skleněné kolony délky 2 m a vnitřního průměru 2 mm naplněné křemelinou silanizovanou pro plynovou chromatografii R (150 μm až 180 μm), impregnovanou 3 % polyfenylmethylsiloxanu R,

• dusíku pro chromatografii R jako nosného plynu při průtokové rychlosti 30 ml/min,

• plamenoionizačního detektoru.

Teplota kolony se udržuje na 150 °C a teplota nástřikového prostoru a detektoru na 225 °C. Nastříkne se 1 μl porovnávacího roztoku. Látky se eluují v pořadí: naftalen a diethylftalat. Citlivost detektoru se nastaví tak, aby výška píku naftalenu nebyla menší než 50 % stupnice zapisovače. Zkoušku lze hodnotit, jestliže rozlišení mezi píky naftalenu a diethylftalatu není menší než 10.

Nastříkne se 1 μl zkoušeného roztoku (a). Na chromatogramu se ověří, že se zde nevyskytuje žádný pík se stejným retenčním časem, jaký má vnitřní standard.

Nastříkne se odděleně 1 μl zkoušeného roztoku (b) a 1 μl porovnávacího roztoku. Chromatogramy se zaznamenávají po dobu odpovídající 3násobku retenčního času píku diethylftalatu. Z chromatogramu porovnávacího roztoku se vypočítá poměr (R) plochy píku diethylftalatu k ploše píku vnitřního standardu. Na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) není poměr součtu ploch všech píku, kromě hlavního píku, píku vnitřního standardu a píku rozpouštědla, k ploše píku vnitřního standardu větší než R (1,0 %).

Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Nejvýše 0,2 %; stanoví se s 5,00 g zkoušené látky.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

0,750 g se vpraví do 250ml baňky z borosilikátového skla, přidá se 25,0 ml hydroxidu draselného v lihu 0,5 mol/l VS, několik skleněných kuliček a zahřívá se 1 h na vodní lázni pod zpětným chladičem. Potom se přidá 1 ml fenolftaleinu RS1 a titruje se ihned kyselinou chlorovodíkovou 0,5 mol/l VS. Provede se slepá zkouška. Vypočítá se spotřeba hydroxidu draselného v lihu 0,5 mol/l VS potřebného ke zmýdelnění.

1 ml hydroxidu draselného v lihu 0,5 mol/l VS odpovídá 55,56 mg C12H14O4.

Uchovávání

Ve vzduchotěsných obalech.

† Diethylstilbestrolum [image omitted]

Diethylstilbestrol

[image omitted]

C18H20O2	Mr 268,35	CAS 56-53-1

Je to (E)-α,β-diethyl-4,4´-stilbendiol. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 97,0 % až 101,0 % sloučeniny C18H20O2.

Vlastnosti

Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek. Je prakticky nerozpustný ve vodě, snadno rozpustný v lihu 96% a v etheru. Rozpouští se v roztocích alkalických hydroxidů.

Taje při asi 172 °C.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: B a D.

Alternativní sestava zkoušek: A, C a D, viz Obecné zásady (1.2).

A. Roztok, získaný ve zkoušce Stanovení obsahu, po ozáření měřený při 230 nm až 450 nm (2.2.25) vykazuje dvě absorpční maxima; při 292 nm a při 418 nm.

B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) tablety zkoušené látky se shoduje se spektrem tablety diethylstilbestrolu CRL.

C. Hodnotí se chromatogramy získané ve zkoušce Mono- a dimethylethery, viz Zkoušky na čistotu. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) se polohou, barvou a velikostí shoduje s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku (a).

D. Asi 0,5 mg se rozpustí v 0,2 ml kyseliny octové ledové R a přidá se 1 ml kyseliny fosforečné R a 3 min se zahřívá na vodní lázni; vznikne tmavě žluté zbarvení.

Zkoušky na čistotu

4,4´-Dihydroxystilben a příbuzné ethery. 0,100 g se rozpustí v ethanolu R a zředí se jím na 10,0 ml. Absorbance (2.2.25) tohoto roztoku měřená při 325 nm je nejvýše 0,50.

Mono- a dimethylethery. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu G R.

Zkoušený roztok (a). 0,2 g se rozpustí ve 2 ml lihu 96% R.

Zkoušený roztok (b). 1 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí lihem 96% R na 20 ml.

Porovnávací roztok (a). 10 mg diethylstilbestrolu CRL se rozpustí ve 2 ml lihu 96% R.

Porovnávací roztok (b). 5 mg diethylstilbestrolmonomethyletheru CRL se rozpustí v lihu 96% R a zředí se jím na 10 ml.

Porovnávací roztok (c). 5 mg diethylstilbestroldimethyletheru CRL se rozpustí v lihu 96% R a zředí se jím na 10 ml.

Porovnávací roztok (d). 10 mg dienestrolu CRL se rozpustí ve 2 ml lihu 96% R. 1 ml tohoto roztoku se smíchá s 1 ml porovnávacího roztoku (a).

Na vrstvu se odděleně nanese po 1 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů diethylaminu R a toluenu R (10 + 90) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu, postříká se kyselinou sírovou v lihu RS a zahřívá se 10 min při 120 °C. Na chromatogramu zkoušeného roztoku (a) skvrny odpovídající diethylstilbestrolmonomethyletheru a diethylstilbestroldimethyletheru nejsou intenzivnější než odpovídající skvrny na chromatogramech porovnávacích roztoků (b) a (c) (0,5 %). Diethylstilbestrol vykazuje na chromatogramu jednu nebo někdy dvě skvrny. Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (d) jsou patrny nejméně dvě přibližně stejně intenzivní od sebe oddělené skvrny.

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

20,0 mg se rozpustí v ethanolu R a zředí se jím na 100,0 ml. 10,0 ml tohoto roztoku se zředí ethanolem R na 100,0 ml. 25,0 ml tohoto roztoku se smíchá s 25,0 ml roztoku, který obsahuje 1 g hydrogenfosforečnanu draselného R v 55 ml vody R. Stejným způsobem se připraví porovnávací roztok za použití 20,0 mg diethylstilbestrolu CRL.

Do křemenných kyvet o tloušťce vrstvy 1 cm se odděleně vpraví stejné objemy zkoušeného roztoku a porovnávacího roztoku, kyvety se uzavřou a ozařují se ze vzdálenosti asi 5 cm krátkovlnnou rtuťovou nízkotlakovou lampou 2 W až 20 W po dobu asi 5 min. Měří se absorbance (2.2.25) ozářených roztoků v maximu při 418 nm proti vodě R jako kontrolní tekutině. V ozařování se pokračuje po dobu 3 min až 15 min podle příkonu lampy až do dosažení maxima absorbance při 418 nm (asi 0,7). Je-li třeba, mění se geometrie ozařování tak, aby se dosáhlo maximální a reprodukovatelné absorbance při 418 nm.

Obsah C18H20O2 se vypočítá za použití zjištěných hodnot absorbancí zkoušeného roztoku a porovnávacího roztoku a jejich koncentrací.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.

Separandum.

† Diflunisalum [image omitted]

Diflunisal

[image omitted]

C13H8F2O3	Mr 250,20	CAS 22494-42-4

Je to kyselina 2´,4´-difluor-4-hydroxybifenyl-3-karboxylová. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 99,0 % až 101,0 % sloučeniny C13H8F2O3.

Vlastnosti

Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek. Je prakticky nerozpustný ve vodě, dobře rozpustný v lihu 96% a v etheru. Rozpouští se ve zředěných roztocích alkalických hydroxidů.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: B.

Alternativní sestava zkoušek: A, C a D, viz Obecné zásady (1.2).

A. 10 mg se rozpustí v roztoku kyseliny chlorovodíkové R 0,3% (V/V) v methanolu R a zředí se jím na 100,0 ml. 2,0 ml tohoto roztoku se zředí stejným rozpouštědlem na 10,0 ml. Měří se absorbance (2.2.25) tohoto roztoku při 230 nm až 350 nm; roztok vykazuje dvě absorpční maxima, při 251 nm a 315 nm. Poměr absorbance naměřené v maximu při 251 nm k absorbanci naměřené v maximu při 315 nm je 4,2 až 4,6.

B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) tablety zkoušené látky se shoduje se spektrem tablety diflunisalu CRL. Pokud se získaná spektra liší, rozpustí se odděleně zkoušená látka a referenční látka v lihu 96% R, odpaří se do sucha a se zbytky se zaznamenají nová spektra.

C. Asi 2 mg se rozpustí v 10 ml lihu 96% R a přidá se 0,1 ml chloridu železitého RS1; vznikne fialově červené zbarvení.

D. Asi 5 mg se smíchá se 45 mg oxidu horečnatého těžkého R a žíhá se v kelímku do vzniku téměř bílého zbytku (obvykle méně než 5 min). Nechá se ochladit, přidá se 1 ml vody R, 0,05 ml fenolftaleinu RS1 a asi 1 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS do odbarvení roztoku a zfiltruje se. 1,0 ml filtrátu se přidá k čerstvě připravené směsi 0,1 ml alizarinu S RS a 0,1 ml dusičnan-oxidu zirkoničitého RS, promíchá se a nechá 5 min stát. Zbarvení tohoto roztoku se porovná s kontrolním roztokem získaným za stejných podmínek při slepé zkoušce; zkoušený roztok je žlutý a kontrolní roztok je červený.

Zkoušky na čistotu

Vzhled roztoku. 0,5 g se rozpustí v lihu 96% R a zředí se jím na 50 ml. Roztok je čirý (2.2.1) a není intenzivněji zbarven než porovnávací barevný roztok Ž7 (2.2.2, Metoda II).

Příbuzné látky

A. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu GF254R.

Zkoušený roztok. 0,20 g se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml.

Porovnávací roztok (a). 30 mg 4-bifenylolu R se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 100 ml. 1 ml tohoto roztoku se zředí methanolem R na 10 ml.

Porovnávací roztok (b). 20 mg 4-bifenylolu R se rozpustí v methanolu R přidá se 1 ml zkoušeného roztoku a zředí se methanolem R na 10 ml.

Na vrstvu se odděleně nanese po 10 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů kyseliny octové ledové R, acetonu R a dichlormethanu R (10 + 20 + 70) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší v proudu teplého vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Na chromatogramu zkoušeného roztoku žádná skvrna, kromě hlavní skvrny, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (0,15 %). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) jsou dvě zřetelně oddělené skvrny.

B. Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29).

Zkoušený roztok. 50,0 mg se rozpustí v porovnávacím roztoku a zředí se jím na 10,0 ml.

Porovnávací roztok. 55,0 mg fluoranthenu R se rozpustí ve směsi objemových dílů vody R a acetonitrilu R (1 + 4) a zředí se stejnou směsí na 100,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí stejnou směsí na 100,0 ml.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

• nerezové ocelové kolony délky 0,25 m a vnitřního průměru 4 mm naplněné silikagelem oktadecylsilanizovaným pro chromatografii R (10 μm),

• mobilní fáze, která je směsí objemových dílů kyseliny octové ledové R, methanolu R, vody R a acetonitrilu R (2 + 25 + 55 + 70), průtoková rychlost je 2 ml/min,

• spektrofotometrického detektoru, 254 nm.

Nastříkne se 20 μl porovnávacího roztoku a nastaví se citlivost detektoru tak, aby výška hlavního píku na chromatogramu nebyla menší než 10 % rozsahu celé stupnice zapisovače. Nastříkne se odděleně 20 μl zkoušeného roztoku a 20 μl porovnávacího roztoku a chromatogramy se zaznamenávají po dobu odpovídající 3násobku retenčního času fluoranthenu. Na chromatogramu zkoušeného roztoku součet ploch všech píků, kromě hlavního píku, s retenčním časem větším, než má pík fluoranthenu, není větší než plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (0,11 %). Nepřihlíží se k píkům s plochou menší než 0,05násobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku.

Těžké kovy (2.4.8). 2,0 g vyhovují limitní zkoušce C na těžké kovy (10 μg/g). Použije se platinový kelímek. Porovnávací roztok se připraví za použití 2,0 ml základního roztoku olova (10 μg Pb/ml).

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,3 %; 1,000 g se suší 2 h v sušárně při 60 °C a tlaku nepřevyšujícím 700 Pa.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky v platinovém kelímku.

Stanovení obsahu

0,200 g se rozpustí ve 40 ml methanolu R, přidá se 5 ml vody R a 0,2 ml červeně fenolové RS a titruje se hydroxidem sodným 0,1 mol/l VS do změny žlutého zbarvení roztoku na červenofialové.

1 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS odpovídá 25,02 mg C13H8F2O3.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.

Separandum.

Nečistoty

A. bifenyl-4-ol,

B. 2´,4´-difluorbifenyl-4-ol,

C. 2´,4´-difluorbifenyl-4-yl-acetat,

D. kondenzační produkty.

† Digitalis purpureae folium [image omitted]

List náprstníku červeného

Synonymum. Folium digitalis purpureae

Je to usušený list druhu Digitalis purpurea L. Obsahuje nejméně 0,3 % kardenolidů, počítáno jako digitoxin (C41H64O13; Mr 765), vztaženo na drogu vysušenou při 100 °C až 105 °C.

Vlastnosti

Droga nevýrazného, ale charakteristického pachu.

Makroskopický a mikroskopický popis, viz Zkoušky totožnosti A a B.

Zkoušky totožnosti

A. Celý list asi 10 cm až 40 cm dlouhý a 4 cm až 15 cm široký. Čepel vejčitě kopinatá až široce vejčitá. Křídlatý řapík je dlouhý jako třetina délky čepele. List je křehký, často rozdrcený. Na svrchní straně zelený, na spodní straně šedozelený. Na konci zašpičatělý; okraj nepravidelně vroubkovaný, zubatý nebo pilovitý, na bázi sbíhavý. Žilnatina zpeřená, postranní žilky vyniklé zvláště na spodní straně listu. Postranní žilky svírají s hlavní žilkou úhel asi 45° a anastomozují na okraji čepele, v dolní části sbíhají do řapíku. Listy na svrchní straně svraštělé, chlupaté, na spodní straně s vyniklou síťovitou žilnatinou, hustě chlupaté.

B. Droga se upráškuje (355). Pozoruje se pod mikroskopem v chloralhydrátu RS. Práškovaná droga je charakteristická těmito znaky: buňky pokožky s antiklinálními stěnami rovnými nebo vlnitě zprohýbanými, na spodní straně silně vlnitě zprohýbanými; kutikula hladká. Chlupy dvou typů; krycí chlupy tříbuněčné až pětibuněčné, jednořadé, tupě zakončené, s jednou nebo více kolabovanými buňkami, stěny buněk jemně bradavčité nebo jemně rýhované; žláznaté chlupy s jednobuněčnou, občas s vícebuněčnou jednořadou nohou a jednobuněčnou až dvoubuněčnou, výjimečně až čtyřbuněčnou hlavičkou. Anomocytické průduchy (2.8.3) na svrchní straně ojedinělé nebo zcela chybí, na spodní straně četné. Krystaly šťavelanu vápenatého a sklerenchymatické pletivo chybí.

C. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu G R.

Zkoušený roztok. 1,0 g práškované drogy (180) se vaří 2 min s 20 ml lihu R 50% (V/V) a 10 ml octanu olovnatého RS. Po ochlazení se odstřeďuje. Horní čirá vrstva se protřepává dvakrát s 15 ml chloroformu R; je-li třeba, oddělí se vrstvy odstřeďováním. Spojené chloroformové vrstvy se vysuší síranem sodným bezvodým R; zfiltruje se. 10 ml filtrátu se odpaří na vodní lázni do sucha, odparek se rozpustí v 1 ml směsi stejných objemových dílů chloroformu R a methanolu R.

Porovnávací roztok. 5 mg purpureaglykosidu A CRL, 2 mg purpureaglykosidu B CRL, 5 mg digitoxinu R a 2 mg gitoxinu R se rozpustí ve směsi stejných objemových dílů chloroformu R a methanolu R a zředí se jí na 10 ml.

Na vrstvu se nanese odděleně do pruhů (20 mm x 3 mm) po 20 μl obou roztoků. Vyvíjí se směsí objemových dílů vody R, methanolu R a ethylacetatu R (7,5 + 10 + 75) po dráze 10 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a postříká se směsí objemových dílů roztoku chloraminu T R (10 g/l) a roztoku kyseliny trichloroctové R (250 g/l) v lihu 96% R (2 + 8). Suší se 10 min při 100 °C až 105 °C. Pozoruje se v ultrafialovém světle při 365 nm. Na chromatogramu porovnávacího roztoku je v dolní části patrna světle modře fluoreskující skvrna purpureaglykosidu B, těsně nad ní hnědožlutě fluoreskující skvrna purpureaglykosidu A, ve střední části chromatogramu světle modře fluoreskující skvrna gitoxinu a nad ní hnědožlutě fluoreskující skvrna digitoxinu. Hlavní skvrny na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídají polohou, zbarvením a velikostí skvrnám na chromatogramu porovnávacího roztoku. Na chromatogramu zkoušeného roztoku mohou být patrné další fluoreskující skvrny.

D. 5 ml roztoku ze Zkoušky totožnosti C se odpaří na vodní lázni do sucha. K odparku se přidají 2 ml kyseliny dinitrobenzoové RS a 1 ml hydroxidu sodného 1 mol/l RS; do 5 min vzniká červenofialové zbarvení.

E. 5 ml roztoku ze Zkoušky totožnosti C se odpaří na vodní lázni do sucha. K odparku se přidají 3 ml xanthydrolu RS a zahřívá se 3 min na vodní lázni; vzniká červené zbarvení.

Zkoušky na čistotu

Cizí příměsi (2.8.2). Nejsou přítomny listy lysé nebo jen roztroušeně chlupaté, při pohledu svrchu s pokožkovými buňkami s tečkovanými antiklinálními stěnami (Digitalis lanata).

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 6,0 %; 1,000 g práškované drogy (355) se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Celkový popel (2.4.16). Nejvýše 12,0 %.

Popel nerozpustný v kyselině chlorovodíkové (2.8.1). Nejvýše 5,0 %.

Stanovení obsahu

0,250 g práškované drogy (180) se protřepává 1 h s 50,0 ml vody R. Pak se přidá 5,0 ml roztoku octanu olovnatého R (150 g/l), protřepe se a po několika minutách se přidá 7,5 ml roztoku hydrogenfosforečnanu sodného R (40 g/l), zfiltruje se skládaným filtrem. 50,0 ml filtrátu se vaří 1 h pod zpětným chladičem s 5 ml kyseliny chlorovodíkové R (150 g/l HCl). Roztok se převede do dělicí nálevky; baňka se promyje dvakrát 5 ml vody R; spojené tekutiny se protřepávají třikrát 25 ml chloroformu R. Spojené dolní vrstvy se vysuší síranem sodným bezvodým R a roztok se zředí chloroformem R na 100,0 ml. 40,0 ml tohoto roztoku se odpaří do sucha, odparek se rozpustí v 7 ml lihu R 50% (V/V), přidají se 2 ml kyseliny dinitrobenzoové RS a 1 ml hydroxidu sodného 1 mol/l RS.

Porovnávací roztok. 50,0 mg digitoxinu CRL se rozpustí v lihu 96% R a zředí se jím na 50,0 ml. 5,0 ml roztoku se zředí lihem 96% R na 50,0 ml. K 5,0 ml roztoku se přidá 25 ml vody R a 3 ml kyseliny chlorovodíkové R (150 g/l HCl). Vaří se 1 h pod zpětným chladičem na vodní lázni; dále se postupuje způsobem výše uvedeným. Absorbance (2.2.25) se měří při 540 nm několikrát v průběhu 12 min tak, aby bylo dosaženo maxima. Jako kontrolní tekutina se použije směs 7 ml lihu R 50% (V/V), 2 ml kyseliny dinitrobenzoové RS a 1 ml hydroxidu sodného 1 mol/l RS.

Z naměřených hodnot absorbance a koncentrací roztoků se vypočítá obsah kardenolidů v procentech, počítáno jako digitoxin (C41H64O13).

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem a vlhkostí.

Separandum.

†† Digitoxinum [image omitted]

Digitoxin

[image omitted]

C41H64O13	Mr 764,95	CAS 71-63-6

Je to 3β-[(O-2,6-dideoxy-β-D-ribo-hexapyranosyl-(1→4)-O-2,6-dideoxy-β-D-ribo-hexapyranosyl-(1 →4)-2,6-dideoxy-β-D-rido-hexapyranosyl)oxy]-14-hydroxy-5β,14β-kard-20(22)-enolid. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 95,0 % až 103,0 % sloučeniny C41H64O13.

Vlastnosti

Bílý nebo téměř bílý prášek. Je prakticky nerozpustný ve vodě, snadno rozpustný ve směsi stejných objemových dílů chloroformu a methanolu, těžce rozpustný v lihu 96% a v methanolu.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: A.

Alternativní sestava zkoušek: B, C a D, viz Obecné zásady (1.2).

A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem digitoxinu CRL.

B. Hodnotí se chromatogramy získané ve zkoušce Příbuzné látky, viz Zkoušky na čistotu. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku se polohou, barvou a velikostí shoduje s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku (a).

C. Asi 0,5 mg se suspenduje v 0,2 ml lihu 60% (V/V). Přidá se 0,1 ml kyseliny dinitrobenzoové RS a 0,1 ml hydroxidu sodného zředěného RS; vzniká fialové zbarvení.

D. Asi 0,5 mg se rozpustí opatrným zahřátím v 1 ml kyseliny octové ledové R, nechá se ochladit a přidá se 0,05 ml chloridu železitého RS1. Na tento roztok se opatrně navrství 1 ml kyseliny sírové R tak, aby nedošlo k promíchání obou vrstev, a nechá se stát. Na styku obou tekutin vznikne hnědý prstenec, který stáním přechází na zelené a pak na modré zbarvení, která prolínají do horní vrstvy.

Zkoušky na čistotu

Vzhled roztoku. 50 mg se rozpustí ve směsi stejných objemových dílů chloroformu R a methanolu R a zředí se stejnou směsí na 10 ml. Roztok je čirý (2.2.1) a bezbarvý (2.2.2, Metoda I).

Specifická optická otáčivost (2.2.7). +16,0° až +18,5°; měří se roztok připravený rozpuštěním 0,25 g v chloroformu R a zředěním stejným rozpouštědlem na 10,0 ml.

Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu G R.

Zkoušený roztok. 20 mg se rozpustí ve směsi stejných objemových dílů chloroformu R a methanolu R a zředí se stejnou směsí na 2 ml.

Porovnávací roztok (a). 20 mg digitoxinu CRL se rozpustí ve směsi stejných objemových dílů chloroformu R a methanolu R a zředí se stejnou směsí na 2 ml.

Porovnávací roztok (b). 0,5 ml porovnávacího roztoku (a) se zředí směsí stejných objemových dílů chloroformu R a methanolu R na 50 ml.

Porovnávací roztok (c). 10 mg gitoxinu CRL se mícháním rozpustí ve směsi stejných objemových dílů chloroformu R a methanolu R a zředí se stejnou směsí na 50 ml.

Porovnávací roztok (d). 1 ml porovnávacího roztoku (b) se zředí směsí stejných objemových dílů chloroformu R a methanolu R na 2 ml.

Porovnávací roztok (e). 1 ml porovnávacího roztoku (a) a 1 ml porovnávacího roztoku (c) se smíchají.

Na vrstvu se odděleně nanese po 5 μl každého roztoku a ihned se vyvíjí směsí objemových dílů methanolu R, cyklohexanu R a chloroformu R (15 + 40 + 90) po dráze 15 cm. Vrstva se suší 5 min v proudu studeného vzduchu a vyvíjení se opakuje. Vrstva se 5 min suší v proudu studeného vzduchu, postříká se směsí objemových dílů kyseliny sírové R a lihu 96% R (1 + 9), 15 min se zahřívá při 130 °C a pozoruje se v denním světle.

Gitoxin. Skvrna odpovídající gitoxinu na chromatogramu zkoušeného roztoku není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) (2,0 %).

Jiné glykosidy. Žádná skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku, kromě hlavní skvrny a skvrny odpovídající gitoxinu, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (1 %).

Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (e) jsou patrny zřetelně oddělené skvrny odpovídající digitoxinu, gitoxinu a jiným glykosidům a skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (d) je zřetelně viditelná.

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 1,5 %; 0,500 g se suší 2 h v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se se zbytkem získaným ve zkoušce Ztráta sušením.

Stanovení obsahu

40,0 mg se rozpustí v líhu 96% R a zředí se jím na 50,0 ml. 5,0 ml tohoto roztoku se zředí lihem 96% R na 100,0 ml. Současně za stejných podmínek se připraví porovnávací roztok za použití 40,0 mg digitoxinu CRL. K 5,0 ml obou roztoků se přidají 3,0 ml trinitrofenolatu sodného RS a nechá se 30 min stát za chránění před světlem. Měří se absorbance (2.2.25) obou roztoků v maximu při 495 nm proti současně připravenému kontrolnímu roztoku, kterým je směs 5,0 ml lihu 96% R a 3,0 ml trinitrofenolatu sodného RS.

Obsah C41H64O13 se vypočítá ze zjištěných absorbancí a koncentrací roztoků.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem, při teplotě nepřevyšující 15 °C.

Venenum.

†† Digoxinum [image omitted]

Digoxin

[image omitted]

C41H64O14	Mr 780,95	CAS 20830-75-5

Je to 3β-[(O-2,6-dideoxy-β-D-ribo-hexapyranosyl-(1→4)-0-2,6-dideoxy-β-D-ribo-hexapyranosyl-(1→4)-2,6-dideoxy-β-D-ribo-hexapyranosyl)oxy]-12β,14-dihydroxy-5β,14β-kard-20(22)-enolid. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 95,0 % až 103,0 % sloučeniny C41H64O14.

Vlastnosti

Bílý nebo téměř bílý prášek nebo bezbarvé krystaly. Je prakticky nerozpustný ve vodě, snadno rozpustný ve směsi stejných objemových dílů dichlormethanu a methanolu, těžce rozpustný v lihu 96%.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: A.

Alternativní sestava zkoušek: B, C a D, viz Obecné zásady (1.2).

A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem digoxinu CRL.

B. Hodnotí se chromatogramy získané ve zkoušce Příbuzné látky, viz Zkoušky na čistotu. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku se polohou, zbarvením a velikostí shoduje s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku (a).

C. Asi 0,5 mg se suspenduje v 0,2 ml lihu R 60% (V/V). Přidá se 0,1 ml kyseliny dinitrobenzoové RS a 0,1 ml hydroxidu sodného zředěného RS; vzniká fialové zbarvení.

D. Asi 0,5 mg se rozpustí opatrným zahřátím v 1 ml kyseliny octové ledové R, nechá se ochladit a přidá se 0,05 ml chloridu železitého RS1. Na tento roztok se opatrně navrství 1 ml kyseliny sírové R tak, aby nedošlo k promíchání obou vrstev, a nechá se stát. Na styku obou tekutin vznikne hnědý prstenec, který stáním přechází na zelené a pak na modré zbarvení, která prolínají do horní vrstvy.

Zkoušky na čistotu

Vzhled roztoku. 50 mg se rozpustí ve směsi stejných objemových dílů dichlormethanu R a methanolu R a zředí se stejnou směsí na 10 ml. Tento roztok je čirý (2.2.1) a bezbarvý (2.2.2, Metoda I).

Specifická optická otáčivost (2.2.7). +10,0° až +13,0°, počítáno na vysušenou látku; měří se roztok připravený rozpuštěním 0,20 g v pyridinu bezvodém R a zředěním stejným rozpouštědlem na 10,0 ml.

Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy křemeliny G R. Deska se impregnuje v uzavřené chromatografické komoře potřebným množstvím směsi objemových dílů formamidu R a acetonu R (10 + 90) tak, aby deska byla ponořena asi 5 mm v tekutině. Když je impregnační směs nejméně 15 cm od spodní hrany desky, deska se vyjme a nechá se volně na vzduchu 30 min vytěkat. Deska se ihned použije.

Zkoušený roztok. 50 mg se rozpustí ve směsi stejných objemových dílů dichlormethanu R a methanolu R a zředí se stejnou směsí na 5 ml.

Porovnávací roztok (a). 20 mg digoxinu CRL se rozpustí ve směsi stejných objemových dílů dichlormethanu R a methanolu R a zředí se stejnou směsí na 2 ml.

Porovnávací roztok (b). 1 ml porovnávacího roztoku (a) se zředí směsí stejných objemových dílů dichlormethanu R a methanolu R na 50 ml.

Porovnávací roztok (c). 2 ml porovnávacího roztoku (b) se zředí směsí stejných objemových dílů dichlormethanu R a methanolu R na 4 ml.

Porovnávací roztok (d). 5 mg digitoxinu CRL se rozpustí ve směsi stejných objemových dílů dichlormethanu R a methanolu R a zředí se stejnou směsí na 50 ml.

Porovnávací roztok (e). 5 mg gitoxinu CRL se rozpustí ve směsi stejných objemových dílů dichlormethanu R a methanolu R a zředí se stejnou směsí na 25 ml.

Na vrstvu se odděleně nanese po 2 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů formamidu R, 2-butanonu R a xylenu R (4 + 50 + 50) po dráze 12 cm. Vrstva se suší v proudu studeného vzduchu tak, aby spodní hrana desky byla ještě viditelně vlhká, a vyvíjení se opakuje. Vrstva se 20 min suší při 115 °C, nechá se ochladit a postříká se směsí objemových dílů čerstvě připraveného roztoku chloraminu T R (30 g/l) a roztoku kyseliny trichloroctové R (250 g/l) v lihu 96% R (1 + 15), 5 min se zahřívá při 115 °C a pozoruje se v ultrafialovém světle při 365 nm. Skvrna odpovídající digitoxinu na chromatogramu zkoušeného roztoku není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (d) (1,0 %); skvrna odpovídající gitoxinu na chromatogramu zkoušeného roztoku není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (e) (2,0 %); žádná skvrna, kromě hlavní skvrny a skvrny odpovídající digitoxinu a gitoxinu, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (2,0 %) a nejvýše jedna taková skvrna je větší než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) (1,0 %).

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 1,0 %; 0,500 g se suší ve vakuu.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se se zbytkem získaným ve zkoušce Ztráta sušením.

Stanovení obsahu

40,0 mg se rozpustí v lihu 96% R, je-li třeba zahřátím, a zředí se jím na 50,0 ml. 5,0 ml tohoto roztoku se zředí lihem 96% R na 100,0 ml. Současně za stejných podmínek se připraví porovnávací roztok za použití 40,0 mg digoxinu CRL. K 5,0 ml každého roztoku se přidají 3,0 ml trinitrofenolatu sodného RS a nechá se 30 min stát za chránění před světlem. Měří se absorbance (2.2.25) obou roztoků v maximu při 495 nm proti současně připravenému kontrolnímu roztoku, kterým je směs 5,0 ml lihu 96% R a 3,0 ml trinitrofenolatu sodného RS.

Obsah C41H64O14 se vypočítá ze zjištěných absorbancí a koncentrací roztoků.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.

Venenum.

Nečistoty

A. digitoxin,

B. gitoxin.

†† Dihydroergotamini mesilas [image omitted]

Dihydroergotaminiummesilat

Synonyma. Dihydroergotaminium mesylicum, mesylan dihydroergotaminia

[image omitted]

C34H41N5O8S	Mr 679,79	CAS 6190-39-2

Je to dihydroergotaminiummethansulfonat, tj. (5´S,10R)-5´-benzyl-9,10-dihydro-12´-hydroxy-2´-methyl-3´,6´,18-ergotamantrion-methansulfonat. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 97,0 % až 103,0 % sloučeniny C34H41N5O8S.

Vlastnosti

Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek nebo bezbarvé krystaly. Je těžce rozpustný ve vodě a v lihu 96%, mírně rozpustný v methanolu.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: B a C.

Alternativní sestava zkoušek: A, C a D, viz Obecné zásady (1.2).

A. 5,0 mg se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 100,0 ml. Měří se absorbance (2.2.25) tohoto roztoku při 250 nm až 350 nm. Roztok vykazuje dvě absorpční maxima, při 281 nm a 291 nm, a prodlevu při 275 nm. Nad 320 nm je absorbance zanedbatelná. Specifická absorbance v maximu při 281 nm je 95 až 105, počítáno na vysušenou látku.

B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) tablety zkoušené látky se shoduje se spektrem tablety dihydroergotaminiummesilatu CRL.

C. Hodnotí se chromatogramy získané ve zkoušce Příbuzné látky, viz Zkoušky na čistotu. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) se polohou, zbarvením a velikostí shoduje s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku (a).

D. K 0,1 g se přidá 5 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS a třepe se asi 5 min. Zfiltruje se a přidá se 1 ml chloridu hornatého RS1; filtrát zůstává čirý. 0,1 g se smíchá s 0,4 g upráškovaného hydroxidu sodného R, zahřívá se do roztavení a potom ještě 1 min. Tavenina se po ochlazení vylouží 5 ml vody R, povaří se a výluh se zfiltruje. Filtrát se okyselí přidáním kyseliny chlorovodíkové RS1 a znovu zfiltruje. Filtrát vyhovuje zkoušce (a) na sírany (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Vzhled roztoku. 0,10 g se rozpustí ve směsi 0,1 ml roztoku kyseliny methansulfonové R (70 g/l) a 50 ml vody R; roztok je čirý (2.2.1) a není intenzivněji zbarven než porovnávací barevný roztok Ž7 nebo HŽ7 (2.2.2, Metoda II).

Hodnota pH (2.2.3). 4,4 až 5,4; měří se roztok připravený rozpuštěním 0,10 g ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředěním stejným rozpouštědlem na 100 ml.

Specifická optická otáčivost (2.2.7). -42° až -47°, počítáno na vysušenou látku; měří se roztok připravený rozpuštěním 0,250 g v pyridinu bezvodém R a zředěním stejným rozpouštědlem na 25,0 ml.

Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití silikagelu G R. Porovnávací roztoky a zkoušené roztoky se připraví bezprostředně před nanášením v následujícím pořadí.

Porovnávací roztok (a). 20 mg dihydroergotaminiummesilatu CRL se rozpustí ve směsi objemových dílů methanolu R a chloroformu R (1 + 9) a zředí se stejnou směsí na 10 ml.

Porovnávací roztok (b). 2,5 ml porovnávacího roztoku (a) se zředí směsí objemových dílů methanolu R a chloroformu R (1 + 9) na 50 ml.

Porovnávací roztok (c). 2 ml porovnávacího roztoku (b) se zředí směsí objemových dílů methanolu R a chloroformu R (1 + 9) na 5 ml.

Zkoušený roztok (a). 0,10 g se rozpustí ve směsi objemových dílů methanolu R a chloroformu R (1 + 9) a zředí se stejnou směsí na 5 ml.

Zkoušený roztok (b). 1 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí směsí objemových dílů methanolu R a chloroformu R (1 + 9) na 10 ml.

Na vrstvu se odděleně nanese po 5 μl každého roztoku a vyvíjí se za chránění před světlem směsí objemových dílů amoniaku 26% R, methanolu R ethylacetatu R a dichlormethanu R (1 + 6 + 50 + 50) po dráze 15 cm. Vrstva se suší nejvýše 1 min v proudu studeného vzduchu a vyvíjení se opakuje za chránění před světlem v čerstvě připravené stejné vyvíjecí směsi po dráze 15 cm. Vrstva se usuší v proudu studeného vzduchu a dostatečně se postříká dimethylaminobenzaldehydem RS7 a suší se 2 min v proudu teplého vzduchu.

Žádná skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (a), kromě hlavní skvrny, není intenzivnější než hlavní skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,5 %) a nejvýše dvě takové skvrny jsou intenzivnější než hlavní skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) (0,2 %).

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 4,0 %; 0,5000 g se suší 5 h při 100 °C až 105 °C a tlaku nepřevyšujícím 0,1 kPa.

Stanovení obsahu

50,0 mg se rozpustí v 10 ml methanolu R a zředí se roztokem kyseliny vinné R (10 g/l) na 200,0 ml. 10,0 ml tohoto roztoku se zředí roztokem kyseliny vinné R (10 g/l) na 50,0 ml. Současně se stejným způsobem připraví porovnávací roztok za použití 50,0 mg dihydroergotaminiummesilatu CRL. Ke 3,0 ml každého roztoku se pomalu a za opatrného míchání přidá 6,0 ml dimethylaminobenzaldehydu RS6. Roztoky se nechají stát za chránění před světlem a přesně po 30 min se změří absorbance (2.2.25) každého roztoku v maximu při 585 nm proti kontrolnímu roztoku, kterým je současně připravená směs 3,0 ml roztoku kyseliny vinné R (10 g/l) a 6,0 ml dimethylaminobenzaldehydu RS6.

Obsah C34H41N5O8S se vypočítá z naměřených absorbancí a koncentrací roztoků.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.

Venenum.

† Dihydroergotamini tartras [image omitted]

Dihydroergotaminiumtartarat

[image omitted]

C70H80N10O16	Mr 1317,46	CAS 5989-77-5

Je to (5´S,10R)-5´-benzyl-9,10-dihydro-12´-hydroxy-2´-methyl-3´,6´,18-ergotamantrion-(2R,3R)-tartarat. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 97,0 % až 103,0 % sloučeniny C70H80N10O16.

Vlastnosti

Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek nebo bezbarvé krystaly. Je velmi těžce rozpustný ve vodě, mírně rozpustný v lihu 96%.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: B a C.

Alternativní sestava zkoušek: A, C a D, viz Obecné zásady (1.2).

A. 5,0 mg se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 100,0 ml. Měří se absorbance (2.2.25) tohoto roztoku při 250 nm až 350 nm. Roztok vykazuje dvě absorpční maxima, při 281 nm a 291 nm, a prodlevu při 275 nm. Nad 320 nm je absorbance zanedbatelná. Specifická absorbance v maximu při 281 nm je 95 až 115, počítáno na vysušenou látku.

B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) tablety zkoušené látky se shoduje se spektrem tablety dihydroergotaminiumtartaratu CRL.

C. Hodnotí se chromatogramy získané ve zkoušce Příbuzné látky, viz Zkoušky na čistotu. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) se polohou, barvou a velikostí shoduje s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku (a).

D. Asi 15 mg se suspenduje v 1 ml vody R. 0,1 ml suspenze vyhovuje zkoušce (b) na vínany (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Vzhled roztoku. 0,1 g se rozpustí v lihu R 85% (V/V) opatrným zahřátím ve vodní lázni při 40 °C a zředí se stejným rozpouštědlem na 50 ml. Roztok je čirý (2.2.1) a není intenzivněji zbarven než porovnávací roztok Ž7 nebo HŽ7 (2.2.2, Metoda II).

Hodnota pH (2.2.3). 4,0 až 5,5; 50 mg se suspenduje v 50 ml vody prosté oxidu uhličitého R, 10 min se třepe a nechá se stát. Měří se čirá supernatantní tekutina.

Specifická optická otáčivost (2.2.7). -52° až -57°, počítáno na vysušenou látku; měří se roztok připravený rozpuštěním 0,250 g v pyridinu bezvodém R a zředěním stejným rozpouštědlem na 25,0 ml.

Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu G R. Porovnávací roztoky a zkoušené roztoky se připraví bezprostředně před nanášením v následujícím pořadí.

Porovnávací roztok (a). 20 mg dihydroergotaminiumtartaratu CRL se rozpustí ve směsi objemových dílů methanolu R a chloroformu R (1 + 9) a zředí se stejnou směsí na 10 ml.

Porovnávací roztok (b). 2,5 ml porovnávacího roztoku (a) se zředí směsí objemových dílů methanolu R a chloroformu R (1 + 9) na 50 ml.

Porovnávací roztok (c). 2 ml porovnávacího roztoku (b) se zředí směsí objemových dílů methanolu R a chloroformu R (1 + 9) na 5 ml.

Zkoušený roztok (a). 0,10 g se rozpustí ve směsi objemových dílů methanolu R a chloroformu R (1 + 9) a zředí se stejnou směsí na 5 ml.

Zkoušený roztok (b). 1 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí směsí objemových dílů methanolu R a chloroformu R (1 + 9) na 10 ml.

Na vrstvu se odděleně nanese po 5 µl každého roztoku a vyvíjí se za chránění před světlem směsí objemových dílů amoniaku 26% R, methanolu R, ethylacetatu R a dichlormethanu R (1 + 6 + 50 + 50) po dráze 15 cm. Vrstva se suší nejvýše 1 min v proudu studeného vzduchu a vyvíjení se opakuje za chránění před světlem v čerstvě připravené stejné vyvíjecí směsi po dráze 15 cm. Vrstva se usuší v proudu studeného vzduchu a dostatečně se postříká dimethylaminobenzaldehydem RS7 a suší se 2 min v proudu teplého vzduchu.

Žádná skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (a), kromě hlavní skvrny, není intenzivnější než hlavní skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,5 %) a nejvýše dvě takové skvrny jsou intenzivnější než hlavní skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) (0,2 %).

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 5,0 %; suší se 0,200 g v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Stanovení obsahu

50,0 mg se rozpustí v 10 ml methanolu R a zředí se roztokem kyseliny vinné R (10 g/l) na 200,0 ml. 10,0 ml tohoto roztoku se zředí roztokem kyseliny vinné R (10 g/l) na 50,0 ml. Současně se stejným způsobem připraví porovnávací roztok za použití 50,0 mg dihydroergotaminiumtartaratu CRL. Ke 3,0 ml každého roztoku se pomalu a za opatrného míchání přidá 6,0 ml dimethylaminobenzaldehydu RS6. Roztoky se nechají stát chráněny před světlem a přesně po 30 min se změří absorbance (2.2.25) každého roztoku v maximu při 585 nm proti kontrolnímu roztoku, kterým je současně připravená směs 3,0 ml roztoku kyseliny vinné R (10 g/l) a 6,0 ml dimethylaminobenzaldehydu RS6.

Obsah C70H80N10O16 se vypočítá z naměřených absorbancí a koncentrací roztoků.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.

Separandum.

† Dihydrostreptomycini sulfas [image omitted]

Dihydrostreptomyciniumsulfat

[image omitted]

C42H88N14O36S3	Mr 1461,41	CAS 5490-27-7

Je to bis{N,N'-diamidinio-4-O-[5-deoxy-2-O-(2-deoxy-2-methyl-amonio-α-L-glukopyranosyl)-3--C-hydroxymethyl-α-L-lyxo-furanosyl]-D-streptamonium}trisulfat. Dihydrostreptomyciniumsulfat se získává katalytickou hydrogenací streptomycinu nebo jiným způsobem. Mohou se přidávat stabilizátory. Účinnost je nejméně 730 m.j. v 1 miligramu, počítáno na vysušenou látku.

Výroba

Výrobní postup je validován, aby se prokázalo, že pokud bude látka zkoušena, vyhoví následující zkoušce:

Neškodnost (2.6.9). Každé myši se vstříkne 1 mg rozpuštěný v 0,5 ml vody na injekci R.

Vlastnosti

Bílý nebo téměř bílý prášek. Je snadno rozpustný ve vodě, prakticky nerozpustný v acetonu, v lihu 96% a v methanolu. Látka může být hygroskopická.

Zkoušky totožnosti

A. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy o síle 0,75 mm připravené z následující směsi: 0,3 g karbomeru R se smíchá s 240 ml vody R a nechá se stát 1 h za mírného protřepávání; postupným přidáváním hydroxidu sodného zředěného RS za stálého protřepávání se upraví na pH 7 a přidá se 30 g silikagelu H R. Deska s vrstvou se 1 h zahřívá při 110 °C, nechá se vychladnout a ihned se použije.

Zkoušený roztok. 10 mg se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 10 ml.

Porovnávací roztok (a). 10 mg dihydrostreptomyciniumsulfatu CRL se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 10 ml.

Porovnávací roztok (b). 10 mg dihydrostreptomyciniumsulfatu CRL, 10 mg kanamyciniummonosulfatu CRL a 10 mg neomyciniumsulfatu CRL se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 10 ml.

Na vrstvu se nanese odděleně po 10 μl každého roztoku a vyvíjí se roztokem dihydrogenfosforečnanu draselného R (70 g/l) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší v proudu teplého vzduchu a postříká se směsí stejných objemů roztoku dihydroxynaftalenu R (2 g/l) v lihu 96% R a roztoku kyseliny sírové R (460 g/l). Zahřívá se 5 min až 10 min na 150 °C. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídá svou polohou, zbarvením a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) jsou patrny tři zřetelně oddělené skvrny.

B. 0,1 g se rozpustí ve 2 ml vody R, přidá se 1 ml alfa-naftolu RS a 2 ml směsi stejných objemových dílů chlornanu sodného RS a vody R; vzniká červené zbarvení.

C. 10 mg se rozpustí v 5 ml vody R a přidá se 1 ml kyseliny chlorovodíkové 1 mol/l RS. Zahřívá se 2 min na vodní lázni. Přidají se 2 ml roztoku alfa-naftolu R (5 g/l) v roztoku hydroxidu sodného 1 mol/l R a zahřívá se 1 min na vodní lázni; vznikne fialově-růžové zabarvení.

D. Vyhovuje zkoušce na sírany (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Roztok S. 2,5 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředí se jí na 10 ml.

Vzhled roztoku. Roztok S není zbarven intenzivněji než stupeň 5 ve stupnici porovnávacích roztoků nejvhodnější barvy (Metoda II, 2.2.2). Nechá se 24 h stát chráněn před světlem, při teplotě asi 20 °C. Roztok S neopalizuje více než porovnávací suspenze II (2.2.1).

Hodnota pH (2.2.3). 5,0 až 7,0; měří se roztok S.

Specifická optická otáčivost (2.2.7). -83° až -91 °, počítáno na vysušenou látku. Měří se roztok připravený rozpuštěním 0,200 g ve vodě R a zředěním vodou R na 10,0 ml

Methanol. Nejvýše 0,2 %. Stanoví se plynovou chromatografií (2.2.28).

Zkoušený roztok. 1,00 g se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 25,0 ml.

Porovnávací roztok. 8,0 mg methanolu R se zředí vodou R na 100,0 ml.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

• kolony délky 1,5 m až 2,0 m a vnitřního průměru 2 mm až 4 mm naplněné ethylvinylbenzen-divinylbenzen kopolymerem R (150 μm až 180 μm),

• dusíku pro chromatografií R jako nosného plynu při konstantní průtokové rychlosti 30 ml/min až 40 ml/min,

• plamenoionizačního detektoru.

Kolona se udržuje při konstantní teplotě mezi 120 °C až 140 °C, teplota nástřikového prostoru a detektoru je nejméně o 50 °C vyšší než teplota kolony. Plocha píku odpovídajícího methanolu na chromatogramu zkoušeného roztoku není větší než plocha píku na chromatogramu porovnávacího roztoku.

Streptomycin. Nejvýše 1 %; 0,100 g se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 5,0 ml. Přidá se 5,0 ml hydroxidu sodného 0,2 mol/l RS a zahřívá přesně 10 min na vodní lázni. Roztok se chladí přesně 5 min v ledu, přidají se 3 ml roztoku síranu železito-amonného R (15 g/l) v kyselině sírové 0,25 mol/l RS, zředí se vodou R na 25,0 ml a promíchá se (zkoušený roztok). Současně a stejným způsobem se připraví porovnávací roztok s 10 mg streptomycinimsulfatu CRL v 50 ml vody R. S 5,0 ml tohoto roztoku se dále postupuje jako při přípravě zkoušeného roztoku. Přesně za 20 min po přidání roztoku síranu železito-amonného se měří absorbance (2.2.25) obou roztoků v maximu při 525 nm ve 2cm vrstvě proti kontrolnímu roztoku připravenému stejným způsobem bez přidání zkoušené látky. Absorbance zkoušeného roztoku není větší než absorbance porovnávacího roztoku (1%).

Těžké kovy (2.4.8). 1,0 g vyhovuje limitní zkoušce C na těžké kovy (20 μl/g). K přípravě porovnávacího roztoku se použijí 2 ml základního roztoku olova (10 μg Pb/ml).

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 5,0 %; 1,000 g se 4 h se suší při 60 °C nad oxidem fosforečným R při tlaku nepřekračujícím 0,1 kPa.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 1,0 %; stanoví se s 1,0 g zkoušené látky.

Sírany. 18,0 % až 21,5 %, počítáno na vysušenou látku. 0,250 g se rozpustí ve 100 ml vody R a pH roztoku se upraví amoniakem 26% R na hodnotu 11. Přidá se 10,0 ml chloridu barnatého 0,1 mol/l VS a asi 0,5 mg červeni ftaleinové R. Titruje se edetanem disodným 0,1 mol/l VS; když se barva roztoku začíná měnit, přidá se 50 ml lihu 96% R a pokračuje se v titraci, dokud fialově modré zbarvení nezmizí.

1 ml chloridu barnatého 0,1 mol/l VS odpovídá 9,606 mg síranů (SO4).

Sterilita (2.6.1). Pokud je látka určena k výrobě parenterálních přípravků bez dalšího vhodného sterilizačního postupu, vyhovuje zkoušce na sterilitu.

Bakteriální endotoxiny (2.6.14). Pokud je látka určena k výrobě parenterálních přípravků bez dalšího postupu odstraňujícího bakteriální endotoxiny, vyhovuje zkoušce na bakteriální endotoxiny, obsahuje-li nejvýše 0,50 m.j. endotoxinu v miligramu.

Stanovení účinnosti

Provede se mikrobiologické stanovení účinnosti antibiotik (2.7.2).

Uchovávání

Ve vzduchotěsných obalech, chráněn před světlem, při teplotě nepřevyšující 30 °C. Je-li látka sterilní, uchovává se ve sterilních vzduchotěsných zabezpečených obalech.

Separandum.

Označování

V označení na obalu se uvede, zda látka:

• obsahuje stabilizátor, jeho název a množství,

• je sterilní,

• je prostá bakteriálních endotoxinů.

§ Dikalii clorazepas [image omitted]

Didraselná sůl klorazepatu

[image omitted]

C16H11ClK2N2O4	Mr 408,92	CAS 57109-90-7

Je to didraselná sůl kyseliny (RS)-7-chlor-2,3-dihydro-2-hydroxy-2-oxido-5-fenyl-177-1,4-benzodiazepin-3-karboxylové. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 99,0 % až 101,0 % sloučeniny C16H11ClK2N2O4.

Vlastnosti

Bílý nebo slabě žlutý krystalický prášek. Je snadno nebo velmi snadno rozpustná ve vodě, velmi těžce rozpustná v lihu 96%, prakticky nerozpustná v dichlormethanu. Roztoky ve vodě a v lihu 96% jsou nestabilní a připravují se v čas potřeby.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: B a E.

Alternativní sestava zkoušek: A, C, D a E, viz Obecné zásady (1.2).

A. 10,0 mg se rozpustí v roztoku uhličitanu draselného R (0,3 g/l) a zředí se jím na 100,0 ml (roztok A). Měří se absorbance (2.2.25) roztoku A při 280 nm až 350 nm; roztok vykazuje široké absorpční maximum při asi 315 nm. Hodnota specifické absorbance v maximu je 49 až 56. 10,0 ml roztoku A se zředí roztokem uhličitanu draselného R (0,3 g/l) na 100,0 ml (roztok B). Měří se absorbance roztoku B při 220 nm až 280 nm; roztok vykazuje absorpční maximum při 230 nm. Hodnota specifické absorbance v maximu je 800 až 870.

B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) tablety zkoušené látky se shoduje se spektrem tablety didraselné soli klorazepatu CRL.

C. Asi 20 mg se rozpustí ve 2 ml kyseliny sírové R a pozoruje se v ultrafialovém světle při 365 nm; roztok vykazuje žlutou fluorescenci.

D. 0,5 g se rozpustí v 5 ml vody R a přidá se 0,1 ml modři thymolové RS; roztok se zbarví fialově modře.

E. 1,0 g se umístí do kelímku, přidají se 2 ml kyseliny sírové zředěné RS a zahřívá se nejprve na vodní lázni, pak se žíhá, dokud všechny černé částečky nezmizí. Po ochlazení se zbytek rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 20 ml; roztok vyhovuje zkoušce (b) na draslík (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Vzhled roztoku. 1,0 g se rychle za míchání rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 10,0 ml. Tento roztok hodnocený bezprostředně po přípravě je čirý (2.2.1) a není intenzivněji zbarven než porovnávací barevný roztok ZŽ5 (2.2.2, Metoda II).

Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu GF254R. Zkouška se provádí za ochrany před světlem a roztoky se připravují těsně před použitím.

Zkoušený roztok. 0,10 g se rozpustí v roztoku uhličitanu draselného R (40 g/l) a zředí se jím na 5 ml.

Porovnávací roztok (a). 10 mg aminochlorbenzofenonu R se rozpustí v acetonu R a zředí se jím na 100 ml. 5 ml tohoto roztoku se zředí acetonem R na 25 ml.

Porovnávací roztok (b). 10 mg nordazepamu R se rozpustí v acetonu R a zředí se jím na 50 ml. 5 ml tohoto roztoku se zředí acetonem R na 25 ml.

Porovnávací roztok (c). 0,5 ml zkoušeného roztoku se zředí roztokem uhličitanu draselného R (40 g/l) na 100 ml.

Na vrstvu se odděleně nanese po 5 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů acetonu R a chloroformu R (15 + 85) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Na chromatogramu zkoušeného roztoku skvrna odpovídající nordazepamu není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,2 %); žádná skvrna, kromě hlavní skvrny a skvrny odpovídající nordazepamu, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) (0,5 %).

Vrstva se postříká čerstvě připraveným roztokem dusitanu sodného R (10 g/l) v kyselině chlorovodíkové zředěné RS, usuší se v proudu teplého vzduchu a postříká se roztokem naftyl-ethylendiamoniumdichloridu R (4 g/l) v lihu 96% R. Skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídající aminochlorbenzofenonu není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (0,1 %).

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,2 %; 1,000 g se 4 h suší ve vakuu při 60 °C.

Stanovení obsahu

0,130 g se rozpustí v 10 ml kyseliny octové bezvodé R, přidá se 30 ml dichlormethanu R a titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace (2.2.20) dvou inflexních bodů. Poměr objemu kyseliny chloristé spotřebované do druhého inflexního bodu k objemu kyseliny chloristé spotřebované do prvního inflexního bodu je 1,48 až 1,52. K výpočtu obsahu se použije spotřeba kyseliny chloristé zjištěná ve druhém inflexním bodu.

1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l VS odpovídá 13,63 mg C16H11ClK2N2O4.

Uchovávání

Ve vzduchotěsných obalech, chráněn před světlem.

Psychotropní látka.

Nečistoty

[image omitted]

A. 2-amino-5-chlorbenzofenon,

[image omitted]

B. nordazepam.

† Diltiazemi hydrochloridum [image omitted]

Diltiazemiumchlorid

[image omitted]

C22H27ClN2O4S	Mr 450,98	CAS 33286-22-5

Je to (2S,3S)-1-{5-[3-acetoxy-2,3-dihydro-2-(4-methoxyfenyl)-4-oxo]-1,5-benzothiazepin--(5H)-yl} ethyldimethylamoniumchlorid. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 98,5 % až 101,0 % sloučeniny C22H27ClN2O4S.

Vlastnosti

Bílý krystalický prášek. Je snadno rozpustný ve vodě, v methanolu a v dichlormethanu, těžce rozpustný v ethanolu.

Taje při asi 213 °C, za rozkladu.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: A a D.

Alternativní sestava zkoušek: B, C a D, viz Obecné zásady (1.2).

A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) tablety zkoušené látky se shoduje se spektrem tablety diltiazemiumchloridu CRL.

B. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy vhodného silikagelu s fluorescenčním indikátorem pro detekci při 254 nm.

Zkoušený roztok. 0,10 g se rozpustí v dichlormethanu R a zředí se jím na 10 ml.

Porovnávací roztok. 0,10 g diltiazemiumchloridu CRL se rozpustí v dichlormethanu R a zředí se jím na 10 ml.

Na vrstvu se odděleně nanese po 10 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů kyseliny octové R, vody R, dichlormethanu R a ethanolu R (1 + 3 + 10 + 12) po dráze 10 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku se polohou a velikostí shoduje s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku.

C. 50 mg se rozpustí v 5 ml vody R a přidá se 1 ml Reineckovy soli RS; vznikne růžová sraženina.

D. Vyhovuje zkoušce (a) na chloridy (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Roztok S. 1,00 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředí se jí na 20,0 ml.

Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a bezbarvý (2.2.2, Metoda II).

Hodnota pH (2.2.3) 4,3 až 5,3; měří se roztok připravený zředěním 2,0 ml roztoku S vodou prostou oxidu uhličitého R na 10,0 ml.

Specifická optická otáčivost (2.2.7). +115° až +120°, počítáno na vysušenou látku. Měří se roztok připravený zředěním 5,0 ml roztoku S vodou R na 25,0 ml.

Příbuzné látky. Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29).

Zkoušený roztok. 50,0 mg se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 200,0 ml.

Porovnávací roztok (a). 50,0 mg diltiazemiumchloridu CRL se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 200,0 ml.

Porovnávací roztok (b). 3 mg diltiazemu nečistoty A CRL se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 10 ml. K 1 ml tohoto roztoku se přidá 1,2 ml porovnávacího roztoku (a) a zředí se mobilní fází na 100,0 ml.

Porovnávací roztok (c). 0,3 ml zkoušeného roztoku se zředí mobilní fází na 100,0 ml.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

• nerezové ocelové kolony délky 0,10 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem oktadecylsilanizovaným pro chromatografii R (3 μm),

• mobilní fáze, kterou je směs objemových dílů ethanolu R, acetonitrilu R a roztoku obsahujícího v 1 litru 6,8 g dihydrogenfosforečnanu draselného R a 0,1 ml N,N-dimethyloktylaminu R (5 + 25 + 70), jejíž pH bylo upraveno na 4,5 pomocí kyseliny fosforečné zředěné RS, s průtokovou rychlostí 1,5 ml/min,

• spektrofotometrického detektoru, 240 nm,

• injektorové smyčky.

Nastříkne se odděleně po 20 μl každého roztoku. Citlivost detektoru se nastaví tak, aby výška hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) nebyla menší než 10 % celé stupnice zapisovače. Chromatogram se zaznamenává po dobu odpovídající 5násobku retenčního času hlavního píku. Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) rozlišení mezi píky diltiazemu nečistoty A a diltiazemu je nejméně 4,0 a symetrie píků není větší než 2,0. Jestliže je třeba, upraví se koncentrace N,N-dimethyloktylaminu v mobilní fázi. Na chromatogramu zkoušeného roztoku součet ploch všech píků, kromě hlavního píku, není větší než plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) (0,3 %). K píkům s plochou menší, než je 0,025násobek plochy píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (c), se nepřihlíží.

Těžké kovy (2.4.8). 2,0 g se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 20,0 ml. 12 ml tohoto roztoku vyhovuje limitní zkoušce A na těžké kovy (10 μg/g). Porovnávací roztok se připraví za použití základního roztoku olova (1 μg Ph/ml).

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší 2 h v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

0,400 g se rozpustí ve směsi 2 ml kyseliny mravenčí bezvodé R a 60 ml acetanhydridu R a titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20).

1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l VS odpovídá 45,1 mg C22H27ClN2O4S.

Uchovávání

Ve vzduchotěsných obalech, chráněn před světlem.

Separandum.

Nečistoty

A. (2R,3S)-3-acetyloxy-5-[2-(dimethylamino)ethyl]-2-(4-methoxy-fenyl)-2,3-dihydro-1,5-benzo-thiazepin-4(5H)-on,

B. (2S,3S)-3-acetyloxy-2-(4-methoxyfenyl)-2,3-dihydro-1,5-benzothiazepin-4(5H)-on,

C. (2S,3S)-3-acetyloxy-5-[2-(dimethylamino)ethyl]-2-(4-hydroxyfenyl)-2,3-dihydro-1,5-benzothia-zepin-4(5H)-on,

D. (2S,3S)-3-acetyloxy-2-(4-methoxyfenyl)-5-[2-(methylamino)-ethyl]-2,3-dihydro-1,5-benzothia-zepin-4(5H)-on,

E. (2S,3S)-3-hydroxy-2-(4-methoxyfenyl)-2,3-dihydro-1,5-benzothiazepin-4(5H)-on,

F. (2S,3S)-5-[2-(dimethylamino)ethyl]-3-hydroxy-2-(4-methoxyfenyl)-2,3-dihydro-1,5-benzothia-zepin-4(5H)-on.

† Dimenhydrinatum [image omitted]

Dimenhydrinat

[image omitted]

C24H28ClN5O3	Mr 469,97	CAS 523-87-5

Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 53,0 % až 55,5 % difenylhydraminu (2-benzhydryloxy-ethyl-N,N-dimethylamin; C17H21NO; Mr 255,36) a 44,0 % až 46,5 % 8-chlortheofylinu (8-chlor-1,3--dimethyl-2,6(1H,3H)-purindion; C7H7ClN4O2; Mr 214,61).

Vlastnosti

Bílý krystalický prášek nebo bezbarvé krystaly. Je těžce rozpustný ve vodě, snadno rozpustný v lihu 96%, mírně rozpustný v etheru.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: C.

Alternativní sestava zkoušek: A, B a D, viz Obecné zásady (1.2).

A. Teplota tání (2.2.14). 102 °C až 106 °C.

B. 0,1 g se rozpustí ve směsi 3 ml vody R a 3 ml lihu 96% R, přidá se 6 ml vody R, 1 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS a směs se chladí 30 min ve vodě s ledem. Třením stěn kádinky skleněnou tyčinkou, je-li to třeba, se vyvolá krystalizace. Asi 10 mg sraženiny se v porcelánové misce rozpustí v 1 ml kyseliny chlorovodíkové R, přidá se 0,1 g chlorečnanu draselného R a odpaří se do sucha. Působením par amoniaku se načervenalý odparek zbarví fialově červeně.

C. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem dimenhydrinatu CRL.

D. 0,2 g se rozpustí v 10 ml lihu 96% R a přidá se 10 ml trinitrofenolu RS. Třením stěn kádinky skleněnou tyčinkou se vylučuje sraženina, která po promytí vodou R a vysušení při 100 °C až 105 °C taje (2.2.14) při 130 °C až 134 °C.

Zkoušky na čistotu

Vzhled roztoku. 1,0 g se rozpustí v lihu 96% R a zředí se jím na 20 ml. Roztok je čirý (2.2.1) a bezbarvý (2.2.2, Metoda II).

Hodnota pH (2.2.3). 7,1 až 7,6; měří se roztok připravený třepáním 0,4 g s 20 ml vody prosté oxidu uhličitého R po dobu 2 min a zfiltrováním.

Theofylin a látky příbuzné difenhydraminu. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu GF254R.

Zkoušený roztok. 0,40 g se rozpustí v dichlormethanu R a zředí se jím na 10 ml.

Porovnávací roztok (a). 20 mg theofylinu R se rozpustí v dichlormethanu R a zředí se jím na 100 ml.

Porovnávací roztok (b). 5 ml zkoušeného roztoku se zředí dichlormethanem R na 100 ml. 10 ml tohoto roztoku se zředí dichlormethanem R na 100 ml.

Na tenkou vrstvu se nanese odděleně po 5 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů amoniaku 26% R methanolu R a dichlormethanu R (1 + 9 + 90) po dráze 15 cm. Vrstva se vysuší v proudu studeného vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Na chromatogramu zkoušeného roztoku není skvrna odpovídající theofylinu intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (0,5 %). Vrstva se postříká jodobismutitanem draselným RS, nechá se usušit na vzduchu a postříká se peroxidem vodíku zředěným RS. Na chromatogramu zkoušeného roztoku žádná skvrna, kromě hlavní skvrny, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,5 %). Nepřihlíží se ke skvrnám o RF asi 0,1 a méně.

Těžké kovy (2.4.8). 2,5 g se rozpustí ve směsi objemových dílů vody R a acetonu R (15 + 85) a zředí se stejnou směsí na 25 ml. Roztok vyhovuje limitní zkoušce B na těžké kovy (20 μg/g). K přípravě porovnávacího roztoku se použije základní roztok olova (2 μg Pb/ml) získaný zředěním základního roztoku olova (100 μg Pb/ml) směsí objemových dílů vody R a acetonu R (15 + 85).

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší ve vakuu.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,2 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

Difenhydramin. 0,200 g se rozpustí v 60 ml kyseliny octové bezvodé R a titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20).

1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l VS odpovídá 25,54 mg C17H21NO.

8-Chlortheofylin. K 0,800 g se přidá 50 ml vody R, 3 ml amoniaku zředěného RS1 a 0,6 g dusičnanu amonného R a zahřívá se 5 min na vodní lázni. Přidá se 25,0 ml dusičnanu stříbrného 0,1 mol/l VS a za míchání se na vodní lázni zahřívá ještě 15 min. Po ochlazení se přidá 25 ml kyseliny dusičné zředěné RS a zředí se vodou R na 250,0 ml. Zfiltruje se, prvních 25 ml filtrátu se odstraní a dalších 100,0 ml se po přidání 5 ml síranu amonno-železitého RS2 titruje thiokyanatanem amonným 0,1 mol/l VS do vzniku žlutohnědého zbarvení.

1 ml dusičnanu stříbrného 0,1 mol/l VS odpovídá 21,46 mg C7H7ClN4O2.

Uchovávání

Separandum.

† Dimercaprolum [image omitted]

Dimerkaprol

[image omitted]

C3H8OS2	Mr 124,22	CAS 59-52-9

Je to (R,S)-2,3-dimerkapto-1-propanol. Obsahuje 98,5 % až 101,5 % sloučeniny C3H8OS2.

Vlastnosti

Čirá bezbarvá nebo slabě žlutá tekutina. Je dobře rozpustný ve vodě a v podzemnicovém oleji, je mísitelný s lihem 96% a s benzylbenzoatem.

Zkoušky totožnosti

A. 0,05 ml se rozpustí ve 2 ml vody R, přidá se 1 ml jodu 0,05 mol/l RS; barva jodu okamžitě zmizí.

B. 0,1 ml se rozpustí v 5 ml vody R, přidají se 2 ml síranu měďnatého RS; vznikne modročerná sraženina, která se rychle mění na tmavě šedou.

C. Ve zkumavce se zabroušenou zátkou se suspenduje 0,6 g bismutičnanu sodného R předem 2 h zahřívaného při 200 °C ve směsi 2,8 ml kyseliny fosforečné zředěné RS a 6 ml vody R. Přidá se 0,2 ml zkoušené látky, promíchá se a nechá se 10 min stát za častého protřepávání. K 1 ml supernatantní tekutiny se přidá 5 ml roztoku kyseliny chromotropové sodné soli R (4 g/l) v kyselině sírové R a promíchá se. 15 min se zahřívá ve vodní lázni; vzniká fialově červené zbarvení.

Zkoušky na čistotu

Vzhled. Zkoušená látka je čirá (2.2.1) a není intenzivněji zbarvena než porovnávací barevný roztok H6 nebo HŽ6 (2.2.2, Metoda II).

Kysele nebo zásaditě reagující látky. 0,2 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředí se jí na 10 ml. Přidá se 0,25 ml zeleně bromkresolové RS a 0,3 ml kyseliny chlorovodíkové 0,01 mol/l VS; roztok je žlutý. Přidáním nejvýše 0,5 ml hydroxidu sodného 0,01 mol/l VS se zbarvení indikátoru změní na modré.

Index lomu (2.2.6). 1,568 až 1,574.

Halogenidy. K 2,0 g se přidá 25 ml hydroxidu draselného v lihu RS a vaří se 2 h pod zpětným chladičem. Líh se odpaří v proudu horkého vzduchu, přidá se 20 ml vody R a ochladí se. Přidá se 40 ml vody R a 10 ml peroxidu vodíku koncentrovaného R a opatrně se 10 min vaří, ochladí se a rychle se zfiltruje. Přidá se 10 ml kyseliny dusičné zředěné RS, 5,0 ml dusičnanu stříbrného 0,1 mol/l VS a za použití 2 ml síranu amonno-železitého RS2 jako indikátoru se titruje thiokyanatanem amonným 0,1 mol/l VS do červenavě žlutého zbarvení. Provede se slepá zkouška. Rozdíl mezi spotřebami odměrného roztoku není větší než 1,0 ml.

Stanovení obsahu

0,100 g se rozpustí ve 40 ml methanolu R, přidá se 20 ml kyseliny chlorovodíkové 0,1 mol/l RS, 50,0 ml jodu 0,05 mol/l VS, nechá se 10 min stát a titruje se thiosíranem sodným 0,1 mol/l VS. Provede se slepá zkouška.

1 ml jodu 0,05 mol/l VS odpovídá 6,21 mg C3H8OS2.

Uchovávání

Ve vzduchotěsných a zcela naplněných obalech, chráněn před světlem, při teplotě 2 °C až 8 °C.

Separandum.

† Dimethylis sulfoxidum [image omitted]

Dimethylsulfoxid

Synonymum. Dimethylsulfoxidum

[image omitted]

C2H6OS	Mr 78,13	CAS 67-68-5

Je to sulfínylbismethan.

Vlastnosti

Bezbarvá kapalina nebo bezbarvé krystaly. Je hygroskopický, mísitelný s vodou, s lihem 96% a s etherem.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: C.

Alternativní sestava zkoušek: A, B a D, viz Obecné zásady (1.2).

A. Zkouška Relativní hustota, viz Zkoušky na čistotu, je zároveň zkouškou totožnosti.

B. Zkouška Index lomu, viz Zkoušky na čistotu, je zároveň zkouškou totožnosti.

C. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem dimethylsulfoxidu CRL.

D. 50 mg chloridu nikelnatého R se rozpustí v 5 ml zkoušené látky; roztok je zelenožlutý. Roztok se zahřeje ve vodní lázni na 50 °C; zbarvení roztoku se změní na zelené nebo modrozelené a po ochlazení opět na zelenožluté.

Zkoušky na čistotu

Kysele reagující látky. 50,0 g se rozpustí ve 100 ml vody prosté oxidu uhličitého R a přidá se 0,1 ml fenolftaleinu RS. Ke vzniku růžového zbarvení roztoku se spotřebuje nejvýše 5,0 ml hydroxidu sodného 0,01 mol/l VS.

Relativní hustota (2.2.5). 1,100 až 1,104.

Index lomu (2.2.6). 1,478 až 1,479.

Teplota tuhnutí (2.2.18). Není nižší než 18,3 °C.

Absorbance (2.2.25). Zkoušená látka se probublává 15 min dusíkem R a změří se její absorbance proti vodě R jako kontrolní tekutině při 270 nm až 350 nm. Zkoušená látka nevykazuje absorbanci vyšší než 0,30 při 275 nm, vyšší než 0,20 při 285 nm a 295 nm a nevykazuje žádné absorpční maximum.

Příbuzné látky. Stanoví se plynovou chromatografií (2.2.28) za použití bibenzylu R jako vnitřního standardu.

Roztok vnitřního standardu. 0,125 g bibenzylu R se rozpustí v acetonu R a zředí se jím na 50 ml.

Zkoušený roztok (a). 5,0 g se rozpustí v acetonu R a zředí se jím na 10,0 ml.

Zkoušený roztok (b). 5,0 g se rozpustí v acetonu R, přidá se 1,0 ml roztoku vnitřního standardu a zředí se acetonem R na 10,0 ml.

Porovnávací roztok. 50,0 mg zkoušené látky a 50 mg dimethylsulfonu R se rozpustí v acetonu R, přidá se 10,0 ml roztoku vnitřního standardu a zředí se acetonem R na 100,0 ml.

Chromatografie se obvykle provádí za použití:

• skleněné kolony délky 1,5 m a vnitřního průměru 4 mm naplněné křemelinou pro plynovou chromatografii R1 (125 μm až 136 μm) impregnovanou 10 % makrogoladipatu R,

• dusíku pro chromatografii R jako nosného plynu s průtokovou rychlostí 30 ml/min,

• plamenoionizačního detektoru.

Teplota kolony se udržuje při 165 °C, teplota vstřikovacího prostoru a detektoru při 190 °C.

Nastříkne se 1 μl porovnávacího roztoku a citlivost detektoru se nastaví tak, aby výšky tří píků, kromě píku rozpouštědla, nebyly menší než 70 % celé stupnice zapisovače. Látky se eluují v pořadí: dimethylsulfoxid, dimethylsulfon a bibenzyl.

Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku rozlišení mezi píky dimethylsulfoxidu a dimethylsulfonu je nejméně 3.

Nastříkne se 1 μl zkoušeného roztoku (a). Ověří se, zda se na chromatogramu nevyskytují píky se stejným retenčním časem, jako má vnitřní standard.

Nastříkne se odděleně 1 μl zkoušeného roztoku (b), 1 μl porovnávacího roztoku a zaznamenávají se chromatogramy po dobu odpovídající čtyřnásobku retenčního času dimethylsulfoxidu, který je asi 5 min.

Za použití chromatogramu porovnávacího roztoku se vypočítá poměr (R) plochy píku dimethyl-sulfoxidu k ploše píku vnitřního standardu. Za použití chromatogramu zkoušeného roztoku (b) se vypočítá poměr součtu ploch všech píků, kromě hlavního píku, píku rozpouštědla a píku vnitřního standardu, k ploše píku vnitřního standardu; tento poměr není větší než R (0,1%).

Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Nejvýše 0,2 %; stanoví se s 10,00 g zkoušené látky.

Uchovávání

Ve vzduchotěsných skleněných obalech, chráněn před světlem.

Separandum.

Dimeticonum [image omitted]

Dimetikon

Synonyma. Dimethylsiloxanum, silikonový olej

[image omitted]

(C2H6OSi)n	CAS 9006-65-9

Je to poly(dimethylsiloxan) získaný hydrolýzou a polykondenzací dichlordimethylsiloxanu a chlortrimethylsilanu. Existují různé druhy rozlišené číslem, které udává deklarovanou viskozitu a je uvedeno za názvem.

Jejich stupeň polymerizace (n = 20 až 400) odpovídá kinematickým viskozitám v rozmezí 20 mm^2.s^-1 až 1000 mm^2.s^-1 (20 až 1000 cSt).

Vlastnosti

Čirá bezbarvá kapalina o různé viskozitě. Je prakticky nerozpustný ve vodě a v methanolu, mísitelný s etherem, s ethylacetatem, s butanonem a s toluenem, velmi těžce rozpustný v ethanolu.

Zkoušky totožnosti

A. Zkouška Viskozita, viz Zkoušky na čistotu, je zároveň zkouškou totožnosti (kinematická viskozita při 25 °C).

B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem dimetikonu CRL. Část spektra mezi 850 cm^-1 až 750 cm^-1 se nehodnotí, protože může vykazovat mírné odlišnosti závisející na stupni polymerizace.

C. 0,5 g se zahřívá ve zkumavce nad malým plamenem, dokud se nezačnou objevovat bílé páry. Zkumavka se převrátí nad druhou zkumavku obsahující 1 ml roztoku kyseliny chromotropové sodné soli R (1 g/l) v kyselině sírové R tak, aby páry dosáhly roztoku. Druhá zkumavka se protřepává asi 10 s a zahřívá se 5 min na vodní lázni; roztok se zbarví fialově.

D. V platinovém kelímku se připraví síranový popel (2.4.14) za použití 50 mg zkoušené látky. Vzniklý bílý prášek vyhovuje zkoušce na křemičitany (2.3.1).

Zkoušky na čistotu